Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Oct. 4, 1911)
Strana 10 POKROK DNK i ŘÍJNA 1911 F L Obraz z dob nuAcho NAPSAL ALOIS JIRÁSEK V "Zasleehl jsem žo v Jejich pro- dárnS kupujou staročesko knihy ale e jako starou popisniei na kornouty pro koření nebo chřípo praeh ale že jsou jejich milovník To mne mou těší nebo dnešního času i učení i knihovtápníci smě jou se všemu starobylému mw jen titrháěkově a sinejte e ob' zvláště každému kdo naši zaned- tanou řeč chtějí napravit! a oči- titi od vypůjčených latinských a obzvláště německých slov a uový - mí českými jakoby ránokladky jí přikládali" Psaní končilo vyzváním aby Vík až by mři pokdy a přijel ni kdy na Opočen neopomenul pisa tele navštívit že ostává zrovna na "prostranově" Ze byl také ktii liovtipníkera a sice "učencem myslu latinského") a oženiv ne stal se "spěšnovedcm" alo ta rav a dětí nemaje e prodal ryeh lojezdku a že se teď přistěhoval k vému sestromuži a že nyní dopj iuj znamenitý starý slovař ěe- ký a že by rád svfij poklad ten alovař a jině knihy staré jemu mladému vlanti n í ukázal a s nim také promluvil sfiraniva těch ře- akých slov a že jsoue (jako Věk) liudebník jak slyší aby přemý- ilel jak by ne řeklo po éeku ba- a on ("spesnoved") že by my- ulil "bručka" Psaní to způsobilo mladcmu kupci dosti nesnází a nebýtl po- la jenž vypověděl že ho posílá tarý pitii poštmistr Sýkora jenž lije u nvého švagra nebyl by úpl- ně aru ohnánu vystihl Ten list znamétio atarěho podivína vlastenec bylo] "Rozdává knihy samé české vě prvním od jara vyrušením v jed- dí a ňáké noviny kdo joik ví} ělo Dotvárném životí Věkově Jlladýjvék by mynlil ňáký blázen kdo kupec jejž ono jmaní doíílo koncem pk bude chodit a knihami a ta žní bned jak bylo po nich vy- ky je prý rozdává a říká že je pravil nu nu Opočen a to jednou kněz Povážejí velebný pín! A v neděli Starěho "npěínoveli" le aby tohle pan páter to není zaital v uzamčené ucpané vyto- možná Kdo pak ví — Teď v ten pěné avětniei nad pnoeítn ntolem hic ěan — a Prajn na krku — a vinelo plno nilhuet sedícího v křen- j Francouz vímeí Vždyť ne parna le v bačkorách Měl hrozuč tlu- tujene jk npehouni — " zamrkal té obočí a vypadal velmi pHn-Jvýznamně pohlédl zvedl ukazová ní Ale Šedivé malé očí jeho i ček a nedokončil o tom Spehouno vnecka vnoíkovitá tvář ne vyjasni- ví Ale už zac mluvili "A tá ly když twlynel kdo k němu při- kový ňáko oíumělý nfřevíce ne íel a nad obyčej oživl dříve ne-(ňlapané zablácené divný pumpá děl jako murníe když začal ukazo- ter No je na něm vidět ž moc ati nvérnu honti gtaročcnkč knihy 'chodí a leckde nocuje proto oni jichž měl plnou polici a jež n!i ho páni z knncelifl vyhnali a ta munel na atůl přináňeti aentřin hy co knihami — " měífati n za vnok Xejvzoí-nějní nvuj poklad nmál "div ho dráti nezavřel a-l "Slovař Cenký'" jenž byl r 171f le to ne dopálil a rovnou na dč "u Kaípara Wuazína v jczuyUké kanntví A vidě jí m imnem déka uliei k dontání" si nechal napo- není ni duli tři hubičky a pan dé Jed i rukopisný Benit při něm plný kau ho dout častoval a pak ho po v Ústních jeho ntvfir fctarý "niMÍnoved" byl neurnor ný Pkazoval huboval nadával těm lidem z města kteří ne smáli jeho novým slovům a zase vyklá dal Tu teprve porozuměl Věk li- itu starého postmistra a uslyw-l že 'popisnice" jf? papír "ehfíp- -praen taoaic "kmhovtipnik" tudent "ranokla-lka" nuplasf jizby i živým hovorem A ten byl obkladek "prontranov" rynk a(už tuze živý P Vrba rozkládal "učenec smyslu latinského" že je prudce rukama hlavou kroutil tudent v syntaxi Starý poštmi 'starý Sýkora neděj jko výr roz- r njiesnoveij ho také dtzo val k odpovědi však nepustil a aase dále vykládal a nedbal že nont už zčervenal že mu je hor-(Oba o že se už potí že se jtotem za-k vstupuje zasleehl jak P Vr lívá že už nedává pozor že pře ba ZVídal Juje le vstává A pojednou "A tu je na nic (o je xbjteč i vzsiinuě Žh by se bána neměls né — " jmenovat "bruěka" jak psal alej Strý Sýkora nehýbaje se mu e l-npall na rieeo jiného "lilu- rup rty do npěrale při Imíiiík" to i to pravé a "salát" tisknutí kroutil iěim onakoval eo Rtu dal [řemyšlování a eo by Věk myslil jak je nalát na eVsko Věk ul nemyslil nic pb! aed a lakč (nhotiiě iřuu'děil i uyi íMkora jrnj usmíval se vj tétté a lároveň číhavS na něj upl-Job rai uut i s (hm ukaá-Vi ii vjtl ml im do prsou a vikfikh "Zdeno rkrupka!" V tciin stém jtu a v těh n aniííih dopustil $0 Vík i ě iba bělosti in ani nU neoiludouval idyl starý Hjřkor stii mtn tl na Kramería tt n takí i ti# 'U řuíumět ať- i icruuti a by lni hal ituvíii ptiti(d a ty dátáM kdyl iirrbri- lam utisKutat tak4 iiJitrn4 vě I dobrá tl ivá aby klHípí a tkoá hot ssIMÍviíkn4 H4iddl pll jak fádu fikat ky On ťjflora i nitt }tsl by rta YBK národního probuzeni kopu a co si hlavy nalámal a tam v Praze ti přeuěení pánové nie a ni mí toho nevšimli F Vi k červený jako rak zpoco ný jako myš z hluboká si odde chl klyž vyžel z té vlastencovy lázně umlňuje sobě že Ink hne nesplní slovo jež staroch na něm vynutil že ho navštíví Ale (lontu se tam mimo nadání ještě toho 'podzimu za nedlouho Jednou odpoledne bylo koncem ifíjim přijel za obchodem na Opo fen Mínil že si tam své jedná ní odbude a pak hajdy mne na bryěku aby ho nikdo od Sýkoru neviděl a pryč Ale hned jak při jel a Sel kolem kláštera shlédl ho Hýkorův "sestromuž" soue zdejší a již zdaleka na něj kýva a volni A puk hned jak mladý kupec k němu dosel zval jej aby ne u Švagra ztvll fa tam už jo návštěva jakýnl pán z Prahy ten že ne lakě do Dobrušky k němu Věkoví chystá Starý soused ví ce sedlák nežli měšťan v šosatém Sedívem kubitě přistoupiv až k Věkoví brní jej za kabít a polu tajemně polo vyzvídavé zněni že to nějak divný pín } chodil nejdřív po městě že tolik vy ptával na každého až ho policajt zantavíl Ale toho že odbyl až ne policajt lekl za to v zíítnku tam jžo ten eizínee nepochodil Sel 1 do kaneelařn ale tam jej píní zrov- na hnali pryč jako nějakého ží dovského kramaře "f'o ehceí" ptal ne Věk nemo ha ne rozpomenoufj na žádného slal k panu Švagrovi" Mésfan jména nevěděl Vékovi pojednou připadlo co mu tenkrát ten šeljvý pan jiáter v Praze řekl že ho možná navštíví Ale jak by ten a teď! Než liemflil i Hvl fn n 1' Vrba Zastal ho u starého Sýkory bez pláště e j„ko hra- :ience Jtylo to i lioikem vytopené eileidm nějak žlutší: iřchusté o bočí bylo jako naježené a šedivé male oěi zjHd něho Jen svítily - staroehové byli rozkohouténi "A já ttwj Ne a ni-i a tu fa kradené" Alf lmd sebou hnul jak kujN e i Dobrušky shlédl Ta- ké p Vrba ho hned i-! i r nfarei doléhali n něj itáAa- "Noa jakí je ! slovo inu'' udal Vrbu a Sýknřa do lohot "Kradení! 'jAjW! j„ vvprtjlv1 M iiort ai4m ne Néoiei ltltld Ml Miih Í lile — " P Vil a iutt lasiitál a pra '14 k4 VrlrUfu Ul(ý starý H f br ti vš(id i um a ni" ritoú ád iý vMtHOMí ladný riloA K sod lu!" F Vík Mřl bí laUiioniiiriu Pfivřdd řuíkodtil p VrUvi j# ho dCivodu dodal pak žo to slovo v latini zrovna je takové alo cl toň Žo od cit cítili — (sturý Sý kora začal pokyvovat! hlavou) žo by to mohlo být ule Ne domluvil neboť starý 'spěSnovi-d uechav kývání Škubl sebou vzt& Id ruku a prudce volal s "Nic nic mohlo být ono bude Na všecka má slova dojde ale ne budou takoví zabedněni až — " Nedomluvil nebo P Vrbu vstal bral plášť a měl ne k odchodu Ro zešlí se ne v tuze dobrém a také Věko nepropouštěl starý poštmí str tak luskavé jako minule Jak vyšli ven zpozoroval Včk že P Vrba kulhá "To ti brabenečkovó v koleně ta havěť bolestná" vyložil P Vr ba na Vékňv dotaz "A ta bolest mne už vyžene do Prahy Tam tu zimu přečkám budu opisovat vč dí staré věci památné a tak a pak nu jaře a pomoc! boží zase hajdy do světa na vandr" Když pak P Vrba seděl vedle Vfka v bryčce všecko mu výloži a vysvětlil proč chodí a eo dělá Mluvil o tom vážně se zanícením že to je dobré že leckde se tak kniha uchytí a co v ní ž se ujím? icckdea že tu pravda padne na ká men vypru vovál jak je leckde zabednéiiost a jaká hloupost a za se jnk se místem potěšil z Jídu a jinde zasmál a nazlobil zač ho tu tam měli jak ho špehovali jak ho odbývají vystrkují 'Mako tady na Opočně vědí — I' nich ne mně to nestane když Jedu s nimi" Ale mnoho jí ncpořídéjí" ék také Žertem odjovídnl a dolo- žil že v Dobrušce a v ncjblížíím okolí jtodobně jedná jiko on I' Vrba ze půjčuje rozdává í pro- uvá knihy a noviny a domlouvá kde mfiže i poučí Starý kaplan v plášli v řepic! ne zeleným vespod stínldb-m začal se- hu vrtět a zvolal i "To abych hned slezl Co tady se mnou 7 Nač jsem sem chodil J — Ale přec pro radost že nejsem sum j'ozlrnv jich Jtňh mladý panáčku den takhle něco doká žeme a ne juko ta sova tam ví lí déJá citoně voiinoeity či jak to bylo a noelky — hnhu — noel- ky to ještě než přišlí to nevědí o je noi lká Víno!" vzkřikl "ví no! opakoval n důrazem obočí vymrštiv "Protože js německy Wcín a latinsky vínům nesmíme mít! víno ule noejku protože se Noe vínem opil a noelnicf vini li Vidéjí takhle bysme bylí br zo pro smích} ft j(! dosti takových blazníí V Praze také Ale Vcle- lavína na ně a staré! den ti a ádný jiný nás nepoučí!" Za takového hovoru dojeli do Dobrušky Tam páter Vrba zůstal do druhého dne Nešel však nikam A kdyby byl í chtěl nemohl by — Koleno tuze bolelo Věk chtěl aby starý kněz ulehl a zůstal až by bylo lépe Ale ten se nedal zdrželi "Noha bolí ule u nic mám ra dost jedu rád odtud Tady jsem se potěšil z nich pane Věku a jen tak dál a pryč No a já jsem také nadarmo nechodil A teď za se mezi pražské vlastence" Sedl do Mšty ve svém velikém plášti h jel ku Praze maje výří diti neji-dno pozdravení v české expedici od mladého kupce Do brilšakého jetlž ho nu cesiu éipa- třil a vyprovislil a pak za ním hb-dél dokud poštovská archa ne unikla nedláždéiiou nli-{ mezi dřctéiiýuii ktjiieníuii a jich mn{ io mi XXI O tichých převratich Dni ♦ hrubě krátily soumraky přiehúiely ěsnéji a ěasiiéji V d iiiácnotti i v krámě inhylo llik práce mladý patrni míval tťď l en Hkdy nežli na jaře v l'té i pti 'átkťiH hmiíiuu Na lahradácb shrabali ihité i od d -šťft !nVlé lull oMn'ili strotiiV v holíih koninách Iíuc-I % li r a tlt j-b íltél pij lolic l kallirll jj hodili' ) ťXlli h Pak iiIiíkII nrá T'i doimu ily jti přt Víkvým kAmnu I řho allé loMilié j-4rtť i (ii r'svi u i i tuU oiki ion' ttuk) a kotuké thoMi-mty aboí ru ht a rtrí vliirbí šd Sh uiiid vrdl pvt jdiiírk 4%ev ký H flok )] lilf # kriti t ik likk lou'1 a i sklem kiátHivrk dtl iříky iMIrtMa pestře "rukou malovanó Záhy však mráz před nč nadýchal na sklen ué tubule zúslouu ledových po divných květu V krámě teď mnoho oleje do lumpičck prodávali i bukových loučí jež kupovali kdož si jich ucho borových nemohli sami zo svého nudělati Svítili jimi i v jiz baeh měšťanských aby nebylo tře ba tolik oleje u lojových svíček Sníh jenž se po prvé brzo po duši čkách ukázal napadl opěk a zŮ stal Ryl advent Ráno ještě za tmy chodili měšťané staří i mladí v límcových pláštích i v kožiších sousedky l svobodná v kabátcích kožíšcích i ve velkých šátcích a dětí a nimi do kostela na "rorá- te" u pálili kusy voskovic I sloup ky prostě bílé nebo květy zdobené Tmou studeného kostela kde se kouřilo od úst hojnS planula za mdlá světla a světélka a zvučely varhany a staré adventní písní vážných krásných nápěvu plné radostné předtuchy a naděje v na rození Spasitelovo — V nehlučném jindy městečku Jy lo v zimě teprve ticho Všechno kolem ve sněhu strnulo všude hluboký klid až z něho zvláště když za tichých podvečeru sníh za modrával a nad fialovými té chví- e lesy západ rudě dohoříval va nulo takové teskno podivné Ale to nejvíce mladý kupce cítíval — Ostatní trávili dni klidné po svém lle obyčeje Kolovraty jež do ne láma tm píídé za komínem odpó- éívnly vrčely v každé domácnosti zvláště odpoledne tt večer a žen ké staré i mladé aedély za ni mi také nejeden soused pilně pře li a nikdo se mu nedivil aniž ne mu smál Předení bylo děvčat Am kdy se scházely nu přáslvy zába vou Předly jak měly úkol zpí valy žertovaly klevetily pošlou- haly žerty "panicův" či mláden úv nebo poslomiiuly vypravová ní starých o strašidlech duchách o princeznách í o starých řasích jaké byly kruté vojny jnk bylo je té za dědu kdy lidé chodili se strachem na přáslvy protože ne jednou zasvítila tmou i ze tmy do ken dvě zelenavá světlu — vlěí oěi a kdy opravdu dál v horách Kokctnice jednou vlk přástev nic! pokousal Tak večery mlje y příze přibývalo puk kannfasu plátna do truhel F Věk do takových přástev ne- přišel Večery trávil buď v krá mě nebo s matkou pak na svém pokojíčku krátě si chvílí jnk o byěejně čtením a hrou nn klavír nebo na housle Jen po řídku si vyšel a to do hospody a ne z touhy nýbrž více ze svých oble dft vbistcnských a sousedských — Rez přástev však nebyl Matka jeho proseděla skoro všecka ta zimní odpoledne u kolovratu vět ším (lilcin suma Ob čas měla náv štěvu nějakou kamarádku z mla dých Jet nebo sousedku Návště va však nepřišla zahálet Každá si přinesla svůj len ale jak bylo mravem u lidí ne hamižných ne dopustila stará Věková aby z ně ho předla nýbrž půjči vši jí nejen kidovrat i přeslici přinesla jí ta ké svého Inu Takovým návštvám se mladý kupec nevyhýbal Jak mohl při šel z krámu a pobyl ve světnici příjemně vyhřáté do níž plné pa ndo světlo slunných odpolední V něm jasněji se liclala jasanová tabule mocného stolu a trnoží v něm živěji vystoupily barvy ptáku květin na staré truhle opodál velkých zelených kamen s lavi- nou uoie a udici Ky iiaicre v něm zatřpytilo se aklo bíle natřené mi líce na prádelníku í všecko její lepší nádobí květované blb' ta lle kávové koníčky i střlbr lesklé v nich Uiěky i vrlká tako á Jlce n a bíle polévkoví nf- Uchy F Vk rád jednal st starými lidmi a proto mu t příjem n aedéti a třmi iHedlými přá tr nii lni ji-i ItM-coa pamatovaly len o téh ly iliutí ii„i Umí kvitoMinúl kofljkA kterou jHkaťb' stará V'Uvá U řái vii io lila Dvakrát taU t 4 u V U na dlílt přikul í litstiMI sou-! U NiiHová Mařdíil to vkí ho ' la latnoU ho p sio hi ioi tabóUki i I -radou mla l i ku-t-l vídal pru j ji r„Mři! Ni #4 IVIii Jjl i4tilV diMl i i r jooJ tak hfa I pdJMoi r Miiid k i ii i v pid ! o otb h jk Uď M toidaii tf i JU H jtl Hrbud lavlal Sdružení českých lékařů v Onnizc a South Oiimzo DE KÁLAL F J„ DR PETR F J Telefon Doug-laa 1761 DE ĎIMÁNEK O F np VOUTSKÝ JnHN W 1202 3 ul Omaha OK KOUTBJkY JOHN T))()fun DougM tm 405 sev 24 ul So Oinaba „ Talefon Boutb 142 SRAMEK J M aevzáp roh 8 a Ilickorj ol Telefon Poiig-lan Mili % DR NŽMEG CHAS J n „ ni -itniti i n i DE- 8W0B0DA L0UI 1316 Willlam ul Omaha M Vatňn nu n„u Talofoa Duuglaa 807 My shora uvaileul lékaři dla pravidel Ukttuké etiket nJlůrxnJi 0'lsuxujema velkere obluiovánl k tcrMiokoliv Itkafe anbe sama v kterých koli atoplM'Pb Hfmt paclonty tmeht u jo to jakýmkoliv (ifliobam tť re Kprávtch mlstnícb nebo osob oteb 48tř Z poěátjiti poslouchal a 'ťlo hovo ru se nemíchal alo pak si již vši ml že Knížková nějak zkoumavé na něj bledí a také tak se ho do tazuje Naslouchal a nedal atií lost málo na jevo U mu to pM IH "' (řádku se durdilu proí to říkala — liylť příliš vyrhovancem své do UM x jiuhoka však ten hněv ne y a sám jsa nábožensky indiffe- a m „ji jvifl u t(1 7rA rentní ehoval se k jiným nanejvýš snáš livě l!yl by to měl za suro- vost dotknoutise přesvěděení sou sclěinii ě šelrně dal na jevo že s ní ve všem nesouhlasí Zit to před sniim odchodem sousedčiným zaslechl eo ho více zajalo Stará Knížková jen tuk za řeěí jnk se Věková r-tala zmíní a se o vnuěee a tukě zas jaká je tenářka ta že sežene knížku kde která u že by li těcli Jejstcr lo- řád seděla To znám ještě jednu tukovou ětenářku" mínil Věk "Paulovu Viintíuu Ta pořád vypujěuje a mnmlu nebudu již nie pro ni mít" la 7! zašlu Snízková "I Uo- že chraň ta neěte nie nebo jen in'l lí ' " "v "oni f ne Věkoví bylo to dívno a když 'Van ti na Faulova druběho duu přišla s knížkou žádajíc o novou ' 'jim I í i n I tt A it 1 1 i y t I vzal ji mladý kupce na paškál j bez mučení ěervcnajíu se vyzna lo děvěe Že to vypfljěujcj nejvíc pro Knížkoví! Miírinku jak jí tak po babiěee všude říkalí "A proě ona sama mn neře kne f Co pak se mne bojí 7 " tá zal se Věk opravdu překvapen "dá nevím ale vždycky mne po šle a říká abych to neříkala" "Tak?" divil se Věk hlas pro tahuje Á již rozhlížel se policí svých knih a vybíral děle nežli jin- ly až vytáhl pěkně vázaný výtisk' nedávno vydaných "Letopisu Tro- janských" který nemínil píijěo- vati Ten dal Friintíně H uložil jí aby Má řince Knížkové nie neříka la že by si snad už víe nie ne vypůjčila a dodal že takovou hor- DR JAMES W NOVÁK ítsj lubci Ukaf (-oalisealal BUk - 13 a lSuKlaal p-koj ila 4 i Mu aaJ IWrg nU B( ( — ijffie l'boa1 l)ula( 80T7 — l(iear 915 Wlllina Hl i Pbiiaa lUugh UJ — Krajaaé Bkna KH aa domácí j-rsot ta břkaa jhual atial ilubře k-ljl -H atrliivt Osky lajloa k Vr% NatkQt J4 t ikré pti v i4 ótla4 ruL tf livou hezkou čtenářku í nesmi po plašit a U tu tná ještě kolik pěk oých knížek Frantům nemlěela a řekla vše cko vnuěee Hnížkově která se ža - pálila když to slyšela a na karaa- jv„ jiikož věera ráda slyšela když hjhíěka nříšln od Věků že ten - m)Hó hodili Že to asi tik zla f„„J( H (}„ nezimbožstvlm že a ani iieušklíbl a níe když mluvila o tch pobožných věce( h alo na poulí že nedrží to žo na něm po zorovala — (Tokrněování) Přepracovaný človčk Většina lidu dělněho trpí pře pracováním několi o tom nevědí Jsoll Zlllďllžciií V ktáloii icilno t várnou práci bud tělesnou nebo duševní a konají tuto práci i tenkráte kdy nutně itřebují klí du odpoěínku neho zábavy Zne- f i i i iiiiiiiii nervy jejien oiupujl svaly ztrácejí pružnost ubývá chuti k 'jídlu Někdo hledí nřiostřiti ží- ivntní sílu silnými nájioji což jest I I M I i a ♦ i i š velikou ehyhou Měl by v první řadě sesílití žaludek by mohl při jati a ztnívíti dostatek jsitravy sesílití nervy by stačily býti stá le napjatými vyčíslit! krev by bez překážky kolovala čisti a ho-1 natA V se to přinese mu Trinero- vo hécivé Jiořké Víno í kdyby jsa domněle zdravým užíval pou ze jedná dávky než jde spát U-bývá-li mu na síle je-li zacpán bude užívali tohoto lěku třiktšt za den V chorobách žaludku ja- ter střev krve a nervů nenalez nete nikde léku na iehož ííat blaholárný účinek může tak bez pečně spoléhají jako na Trínero vo Léčivě Hořké Víno V lékár nách Jo Triner 1333— 1319 So Ashland Ave ChicaKO III i BAILEY t MACH WIS IEKAUI t tHkti fastoa ilk bob U N'M m 11 M~' l' IM rhur A niM sm sta ' -lSk4 IUIIM tM ' ♦ rk ( rw um Ion distance telefon iichIoJI Mitnil mil tolik Jit ko mí tttytilito Zeptejte o nn to Iclcíoitiii Unie U tu ii hkoru vnude pojen I Hobrooko Tclophono Co