Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Ozvéna západu. (Clarkson, Neb.) 1913-19?? | View Entire Issue (Aug. 5, 1914)
Nevinne popraven. I Zdalo se, ze je v nejlepsim roz maru. Sehvaliie na ukor feci ob hajcdvy ehvalil fee prokuratoro vu, suad hlavne z te pfieiny, aby zapudil obavy ohledne vyroku po roteu. Ponevadz mezitim nadesel ve cer, byl sal nekolika olejovymi lampami osyetlen. Svetlo vsak by lo nedostatecne a v mistnosti roz- hostibo se nevlidne polosero. i'tiV.Ihi' clnlinvp nnstnvili ieste nekolik svitilen na still , soudcu. Still soudniho pisafe, prokuratora a obhajee byl osvetlen pouze svic kami. Aby se zotavili z unavy, kterou citili po petihodinnem sezeni, ode brali se ninozi z posluehacii na cliodbu, kdez hlasite mezi sebou hovofili. Xa jednou rozlehlo se volani: "Xeni zde pfitomen lekaf?" Doktor Regny vstoupil v pfed ze zastupu pravniku, kterym pra ve obsime vykladal dobrozdarii, jez v tomto pnpadu pfi leecni po dal. K zadosti onoho, jenz lekafe vo lal, odebral se dtfktor do jednoho z vedlejsich pokojii. Ode rtu ke rtum letela otazka : "Co se stalo?" - "Obzalovany ucinil pokus sebe vrazdy!" odpovidal jeden, kdezto jini minili : , "Xektera z dam omdlela." Jeste fada jinych domnenek pronesena a odvolana a povestem snad dlouho jeste nebyl by konee kdyby nebyl zaznel zvonec. Soud ni pisaf jakoz i prokurator re publiky zaujali jiz sva mista. Xyni vstupovali tez porotcove s vaznou tvafi do salu. Ani nejvycvicenejsi znalee lidi nebyl by dovedl ze tvafi poroteu vyeisti, na jakem vj'roku se v po radni sini usnesli. Hrobove tieho rozlozilo se v sa- i le. Pf erusil je toliko bias ufedniho sluhy, kdyz oznamoval prieliod soud'niho dvora. President a oba pfisedici v temz pofadkn, v jakem odeh.izeli, vraceli se na sva mista. President obnazil hlavu a probL sil, ze y soudinm fizeni bude po kraeovano. V temz okamziku pri ehvatal k nemu iifedni sluba a sde loval mu cosi poseptmu. Zpravou touto byl president, jak se zdalo, az uleknut. Nez zahy povstal a hlasite ozna moval : "rave se dovidam. ze veleete ny pan obhajee obzalovaneho na lile postizen by ehorobou. Xeni mu mozno v lifade pokracovati. Soudni dvur se poradi co se ma stati." Zprava tato zpiisobila ohromne rozcileni. Byly vyslovovany nejruznejsi do mnenky a tu i tarn )rojevovana o bava. 4 Porada soudniho dvora netrva la dlouho. Cestou ufedni jmeno vau pro konee lieeni obhajee z pri tomnych pravniku. Kdyz byly ruzne formalin ne snaze odstraneny a objasneny, za ujal novy obhajee misto Lauriero vo. President pozadal hlavnilio porotce, aby pfeeetl. odpovedi, na niehz se porotei usneli. Tento po vstal. Osudny papir drzel v leve nice. Pravou ruku poloziv na srd e'e cetl zvuenym hlasem : 'Na moji dusi a svedomi! Odpo ved poroteu zni: Predne: na otazku. "Jest ob zalovany vinen, ze spaehal vraz du za vinu mu kladenou?" "Ano," deseti hlasy. Za druhe: na otazku: "Jsou polehcujici okolnosti?" "Ne!" tez deseti hlasy." President a prokurator vystfida li mezi sebou vitezoslavne pohledy. Vysetrujiei soudce rozhlizeje se zafieima oeima zahovoril k sobe po tiehu: s ' Yyborni to muzove, tihle porot ei." Priserne mleeui opanovalo po-siuchaee. Takovv vvrok snad nikdo od nieb neoeekavrd. Xynu byl obzalovany Gauliot o petne pfedvedoi. Jeho tvn- neje vila zadneho pohnr.ti. Ar.:. nehnul ani brvou, kdz inn byl oznamovan vyrok poroteu. Pa nebylo na neni videti ani nej men&iho dojmu. kdyz president po vykonanyeh formalitaeh pronesl Inad mm ortel smrti. I Kdvz bvl odsouzeny odveden, kdyz vzilalil se soudni dvur a tez vsickni ostatni sal opustili, ubiral se smutny priivod zadnimi dvef mi 'soudni budovy k bytu Hektora Lanriera. Xapfed s hlavou k zemi sklone- nou kracel doktor Regny Za K'kafem ubirali se dva silni muzove nesouee nosidla temnym prosteradlem zakryta. Kdyz zavanul vitr a pozvedl )rosteradlo. bylo videti na nosid leeh tCdo eloveka bez vedomi, jenz oden byl v eerne roueho advokat ske. VII. Hrabenka z Vidionu Jeanu Tres cou-ovi. V Parizi. S. listopadu o 2. hod. Mily Jeane! Hektor, jenz pred zakoneenim )fedveerejsiho soudniho lieeni za chvaeen byl zapalem mozku, lezi v poslednim tazeni. Zamyslim ode jeti dues vecer do Marvilu. Xeo poustejte nine! Oeekava Vas Vase zoufajiei Mart a. Jean Treseou hrabenee z Vidi onu. V Parizi, 8. listopadu o 3. hod. Draha sestfenko ! 'Xe Vy, ale ja odejdu dues ve eer do Marvilu. Uvidim Vas jeste pfed odjezdem, oeekavejte nine o io. liochne. Yarn verne oddanv Jean. Jean Treseou hrabenee z Vidi onu. V Marvilu, 10. listopadu. Draha sestfenko ! Jak jsem Vam odtud jiz veera telegramem oznamil, jest stav ne mocin'mo nejvyse povazlivy, niko li vsak beznadejny. Lekafi pro hlasuji. ze pfed uplynutim etrnae ti dnu ncbudou se moei o vysled ku osctfovani invite vysloviti. Xeboliy nas Hektor je neustale pronasledovan horeenou fantasii. Kazdou ehvili zmita sebou v lozi a vyrazi hrozne vykfiky. Oci mi si roee otevfene, ale nikoho kolem ne vidi ani nerozeznava. Jenom jed nou bylo to veera veeer byi io nejakou dobu klidnejsi. Drzel jbem jelio ruee ve svyeh, kdezto matka jeho pfikladala mu ledove obklady na eelo. . . . otevfel najed nou oei smerem ke nine, jakoby nine elnel osloviti. Proliotlil neko lik ne.rozumitelnyeh slov. Xero zumel jsem nie vice nezli : "'Do pis! Dopis! " Xa to upadl v obyeejne nervosni rozeehveni. Jak vidite, draha pritelkyne, deluji Vam uplnou pravdu, jak jsem to pfislibil. Kdyby nestesti tomu ehtelo a nastoupilo hrozive nebezj)eei, podam Yarn o torn i lined zpravu; to pfisaham ! Jen ta ke Vy dodrzte slib. ktery jste mi dala : pfijd'te se-m jen tehdy. za-volam-li Vas. Xeehei Vam jeste jednou vse opakovati, eo jsem Vam fekl pfed odjezdem z Pan ze, ale ptam se Vas: eo byste zde mohla einiti? Jen svoji povest' by ste poskodila, na jejiz neporuse nost ma naroky take ten, jehoz ehoti jednou budete. Jsem pfesvedeen, ze sam Hek tor, jakmile se pozdravi, cinil by Yam vyeitky, ze Vase spoleene ta jemstvi bylo pfedeasne prozraze no. Kazdym zpusobem byste mo hla nyiii byti Hektorovi pouhou osetfovatelkou a to by jeho mat ka nikdy nepfipustila, ponevadz za zadnou cenu nechee svoje misto u luzka choreho nekomu jinemu postoupiti. Alio, Hektorova mat- Tak je zarliva na lasku sveho sy na. jro nejz se sama obetuje. Od jeho onemoeneiii takfka oka ne zamhoufila ! Xeehapu, jak nebolui pani ma ze tolik namahy snesti. Ja, ktery ztratil jsem matku jiz za utleho detstvi, nikdy byeh ne vefil, jake poklady lasky a odda-nosti-1 ehova v sobe srdce matky. Xekdy, kdyz vidim, jak pani Laurierova l)eze linuti sedi u luz ka sveho syna stfehoue kazdy deeli, jak fi svoji veskere bolesti zaehovava nejvetsi klid, pak mi modek naplnuji se mi oei slzami a jsem nueen odvratiti se, abyeh je ukryl. Xyni, mihi pritelkyne, vite vsee ko. Xeztraeejte mysle, ani nadeje! Pudu Yam denne psati, tfebas jen malo fadek. Yam verne odd any Jean. Tentyz tez. Y Marvilu, 30. listopadu. Posledni noe byla velmi nepo kojna. X'adesla strasliva krise, na stes- ti posledni podle nahledu doktora Regnya. Ctihodny to muz, tento lekaf. Je sice ponekud marnivy, samo liby, ale na mou veru, kdyz nam oznamil, ze nynejsi nebezpeei mi nulo, byl byeh mu padl kolem kr ku. Pak oba. pani Laurierova a ja, podali jsme si ruee a plakali jsme jako deti! XTezminujte se nikomu o torn, si ce byse mi smali pfatele, ktefi me povazovali za otuzileho muze, jehoz se nic nedotyka. Xez nyni, v eelku vzato, bj-lo by mi to lhostej- 110. Mam srdecnou radost z toho o bratu jak k vuli Hektorovi i jeho matce tak i k villi Yam, draha pri telkyne a koneene i k vuli sobe. A nni vezte jak se ta vee udala. Posledni noei dfimal jsem ve kfesle v pokoji nemoeneho. Pani Laurierova jako obyeejne bdela u postele synovy. Xajednou byl jsem A'ybureovan kfikem az kosti pronikajieim. Hek tor kfieel a tvafil se jako silenee. Xest'astnik myslil, ze je stale jes te v porotni sini. Ilajil sveho kli enta, pfisahal na jeho nevinnost a slovy nejdojemnejsimi prosil, a by sprosten byl obzaloby. Xajed nou ukoneil obhajovaei fee a hla sem zouf alym volal : "Dopis! Odeslete onen do pis!" Xevime eo tim ehtel fiei. Ja se domnivam, v- napsal list pro Vas, miia pfitelkn? a ze ho za pomel odeslati. Pani Laurierova zamysli prohledati papiry synovi a pfesvedeiti se. zdali se mezi ni mi naleZc'i nejaky doj)is, jejz syn neodeslal. Zdrzuji ji otl toho uniyslu, nebol obavam se nemileho odhaleni. Po pul hodine pfi5el doktor Peg ny, byv sluhou povolan. Pnive kdyz vstoupil lekaf do pokoje, sklesl Hektor do efin bez (k-tiu a ii)lne vysilen. Lezel nehnute jako by spal. Xam. ktefi jsme byli svedky je ho rozeileni se z'.alo. ze je tento spanek pfechodem ke sj)?niku vrc'iiemu. Myslenku tuto meli soueasne, a le nefekli jsme si o ni ani slova. Xikdy nezapomenu na obvaz. jenz se mi jevil. kdyz lekaf. sklo- nen k nemoenemu naslouehal jeho deehu a zaroveii sledoval jeho tep- nu: tesne vedle ne ho matka. nem.-i ve sve bolesti, pfipravena na vse, bez pohnuti, s oeima pevne na lekafe upjatyma, jako by ehtela z jeho duse vyeisti soud o zivote a smrti. Celek ozafen matnym svetlem jedine lampy se stitem. Rembrandt nikdv nenamaloval obraz uehvatnejsi. Xa Rembrand ta jsem ovsem v teto ehvili nemy slil ani na jeho obrazy, to napadlo nine teprve pozdeji. Po minute, jez nam pfipadala jako veenost, vzpfimil se lekaf. Poloziv prst na rty pravil: ".pi. . . .spi. Vrehol nemoei pre. konan, ehory pfeehazi do obdobi mdloby, ktera je daleko mene ne- bezpeena nezli dosavadni. Xenaj-'sem de-li se zadna nejf edvidana neho - da, myslim, ze mohu za zivot pana Lanriera rueiti." V torn okamziku to bylo. kdy jsem ehtel doktorovi padnouti ko lem krku. Dale nam lekaf vykladal, ze ny nejsi obdobi nemoei bude trvati asi dva tydny. snad jeste d'le. Dehem teto doby bude nemocny ve stavu polobezvedomem a ju'o zevnejsi dojmy nepfistupnym. Mrtviee byla pfilis silna a bude tedy delsi doby zapotrebi, nezli mozek nabude dfivejsi pruznosti a se naopak, sprostil jsem pfed Hek sily. Tolik ro dnesek ! Myslim, ze torem Gauliota zalob ze vrazdy to dostaei k upokojeni Vas. Pfis- hrabete z Vidionu a propustil jej te zpravy dalsi a .este prizmvej- si jak doufam. Vas Tean. Marta Jeanovi. Y Parizi, 2. prosince Tisieery dik, muj mily Jean, za radostnou zpravu, kterou jste mi ' ehvaty neruseny. sdelil, a za nadeje, jez ve nine pro j Mezi tim oddal jsem se zabave bouzite do budouenosti. Oil doby, s Hektorovou matkou, ktera mi kdy jsem obdrzela Vas potesitelny j objasnila onu zahadu, jez sveho list, jsem opravdu radosti naplne- casu zpusobila Yam veliky zal, na. nine naplnila podivnymi niyslen- Brzy plaeie, lined zase se smejic kami a pani Daupinovou co nej aneb obe zaroven fikam si neusta- yyse podrazdila. le: Je zaehranen ! Je zaehranen! Moje teta zasne zmenou, ktera se mnou .eudala, jiz duvodu nez- na a neodvazuje se po nieh ptc'iti. Deli nas totiz jakesi napjeti, pone vadz jsem ji prave tak jako niko- ho jineho nemohla pfijmouti za one pro nine tak hrozne doby. 0 mily pfiteli, jakou citim ule vu na srdei! Je mi lehko, nebot' nemusim se pri kazdem otevfeni dvefi a zvu ku zvonee lekati, ze doehazi zla zprava. Ani nevite, jak ukrutne jste jed nal, kdyz jste mi branil, abyeh s Vami jela do Marvilu. rastokriite jsem byla odhodlana vzdor siibu, jejz jste mi vylakal. speehati tarn, pokoje, kdez eeka nejaky host, kde ten. jejz miluji 'nade vseeko Jsem zde totiz povazovjin pro na svete. naleza se y nebezep'i. , jistou mini za intendanta domu, Pomnet. jakou vinu byeh na se-,jenz misto pani musi )fijirnati ob be byla uvalila, kdyby byl zemfel, tizne nebo Ihostejne hosty. aniz by nine byl jeste jednou spat- j Ten. jenz nyni pfisel, je pan Deu fil a z myeh ust slysel posledni li- lette, jenz neni Yam znam. teelia a ubezepecm lasky nehynor- ci. ' Douska : A nyni. kdy je zaehranen, bude Moje draha, eas ktery jsem ve pro nine jeste obtiznejsim sebeza-rnoval rozmilemu panu vysetfuji piranim zustati zde. eimu soudei, nemohu nazyvati ztra Mne se zda, ze moje blizkost by'cenym. musila ueinkovat na jeho ryeh - lejsi pozdraveni se. Skuteene my - slim, ze byeh nemela s v'imi sou- Rekurs Gauliotuv k nejvyssimu hlasiti. nebot' se dommvf'im. ze bu- soudu byl zamitnut. de mi vyeitati, ze jsem se k jeJio . Ponevadz se odsouzeny liouzev luzku nedostavila. inate zpeeuje prositi hlavu statu o koro zavidim dobre maree stes-' milost. bude tedy bezpoehyby v ti, ze muze nemoem'Jio osetfovati , nejblizsim tydnu popraven a siee a prvni usmev zotavujieho se po-'zde v Marvilu. kde ma byti zffzeno zdraviti. ' opraviste a to podle pfedpisu na Jak etim a miluji tuto sleehet- namesti naproti prefektufe. nou pani. jiz byeh se rada k no-' Myslil jsem, ze se po teto zpra ham vi-hla. abyeh ji projevila ee-'ve budu musiti do zeme propad lou hloubku svoji ucty a vdeenos- 'nouti. nebot' na tomtez namesti ti. naproti prefektufe. Jak ale, draliy pfiteli, mam se ! Myslil jsem, ze se po teto zpra jednou Yam odmeniti"? V srdei ve budu musiti do zeme propad- mem isiii jsie si ui line misio. prv ni vedle jeho !. . . . Jmenuji se Vasi vdeenou sestrou Martou. Jean Treseou hrabenee z Vidi onu. V Marvilu. io. prosinee. SI aval.... jiz mluvi! Xahlizim nyni. ze lekaf stvi pfe ee neni tak nedokonalou vedou. jak se castokrate tvrdi. Xemoe sku Teene mela takovy prubeh. jak jej dr. Regny pfedpovedel. XTyni veskere nebezjeei minulo. Dues rano poznal Hektor nejprve svoji matku a pak take mne. Tis kl mi veskerou svoji silou ruku, ale sila tato neni velika, tak ze jsem tisknuti jeho sotva eitil. Muj boze, jak je nebozak bledy a hu beny ! Je sotva k poznani. Lekla byste se ho. kdybyste ho nyni videla. Ale my, ktefi neustale jsme dleli u neho, nemuzeme se na nej dosti vynadivati radosti, ze smrti st'ast ne uniknul. Poeina opetne ziti a take mluvi. Aekoli jeho mluva je pouhym zvat lanim, pfeee rozumi, eo slysi a z oei jeho zmizela strnulost. Kdyz jsem dues odpoledne sedel blize jeho postele a kreslil, pozvedl po nekud hlavu, pohledl na mne a hla uzkostlive tazanym vyslovil jmeno "CTauliot". Xa to ifipravil nas jiz lekaf. Byl pfesvedeen. ze prvni myslen ka Hektorova bude se zabyvati vy sledkem osudneho proeesu. Zaro ven nam ale lekaf pfisne nakazal, abyeb.om zotavujieimu se paeien tovi pravdu zamleeli; pravdu smi zvedet. az bude uplne uzdraven. I'posleehl jsem tedy pfedpisu dobreho lekafe a svedomite lhal jsem s takovou drzosti, jez sotva nalezne pfikladu. Obratiy vyrok poroteu jednodu- na svobodu Hektor, jak bylo patrno, byl touto vylhaiiou zpravou veliee po- . tesen. Se spokojenym usmevem se J opf el do pefin a za ehvili usnul. i Byl po dlouhe dobe prvni jeho ' spanek klidny a zimnienimi za- Bidny Gauliot," pravila ke j nine pani Laurierova, "ma dcerus- ku asi dvanaetiletou. dob re, hod ne a mile dite, ktere sveho otce, aekoli neustale bylo od neho ty rano, pfeee veliee miluje a s do- jemnou oddanosti siiasi svuj osud Toto dite po zatceni Gaulitove pri slo k Hektorovi a prosilo ho takj upenlive, aby otee ji zachranil, ze pri sve dobrote srdee nemohl tuto zadost zamitnouti. To byl duvod, jenz pohnul Hektora, aby pfevzal hajeni vraha hrabete z Vidionu.''" Odpust'te, drain! pritelkyne, ze tento list na ehvilku pferusuji. Pfisel prave sluha a zada nine, abyeh se odebral do pfijimaciho J Sdelil mi totiz novinku, jez je:dila se na zidli u okna vedouciho r pro nas velmi dulezitou nouti. nebot' na tomtez namesti naleza se dum pani Laurierove. takze by Hektor z okna sveho po koje mohl popravu klienta videti. Je nyni stestim pro neho i pro mis. ze uplynou jeste nejmene dva tydny, nezli Hektor bude moei o pustiti loze. Mimo to bude lozniee, ve ktere je nyni nemocny. na druhe strane domu, kam snad lomoz z ulice nedozni. Z teto pfieiny se o hruzne u dalosti snad nie nedozvi. Srdeene zdravi Yas verny Yas pfitel Jean Terscou. Till. Dva dny po odeslani posledniho listu hrabenee z Vidionu byl Jean treseou docela neoeekavane od volan do Pafize a sice za pfici nou smrti velmi nadaneho malife, jehoz byl druhdy zakem. Ustanoven posledni vuli sveho byvaleho ucitele za vykonavatele zaveti. byl Jean nucen opustiti Marvil drive, nezli bylo v jeho ti- myslu a nezli mohl s Martou mlu viti. Toto posledni bylo mu tim me ne mozno, nebot' nemocny upadl jeste do zjichvatu choroby, jenz sice nebyl nebezpecny, pfeee vsak vyzadval, aby byl eo mozno uset- ITU. Jakmile pfekonal Hektor tento zaehvat, mohl y posteli sedeti, o vsem opfen o pefiny. V teto situaei travil eele hodi ny kazdeho due nedaleko okna, jehoz tabulemi mohl videti cast zahrady, ktera vzdor zimavemu poeasi poskytovala mily pohled. Mozek Hektoruv byl tak slaby, ze nemohla v nem zadna myslen ka dele utkveti. ' Xalezal se neustale v jakemsi stavu sneni, ve kterem videl pfed sebou udalosti ze sveho zivota ve zmatene smesici. Mezi ttMiiito vsemi myslenkami jeilina yystupovala s vetsi urcitos ti a castokrate se nemoenemu zpet navracela. Byla to myslenka na osvobozenl Gauliota. Hektor totiz ani na ehvili nepo ehyboval o pravdivost zpravy, kte rou podal mu Jean Treseou. Diky spokojenosti, kterou mu tato myslenka poskytovala, pokra eovalo uzdraveni nemoeneho, ae zdlouhave, pfeee jiste. Kazdodenne bylo videti pokro ky, ktere se ale matefske netrpe livosti zd41y tak nepatrnymi, ze jednou polozertem pravil k ni do ktor Regny : "Vazena pani, veda lekaf ska jeste nevynalezla zpusobu, aby ne mo cni rychlosti pary byli leceni.; naleza se jeste na stupni onech spojovaeich prostfedku, kteryeb. uzivali nasi pradedove. Jelo se pri torn ovsem volneji, ale za to tim bezpecneji, nebot' nebylo se oba vati vysinuti z koleji. Yolnym'na byvanim sil nemoeneho budete o tficet let niladsi. Pfi troehu obra zotvornosti muzete se totiz vpra viti do pfedstavy, ze syn vas jest jeste ditetem a vy ze ucite jej jis ti, choditi a mluviti. Jako druhdy tak i nyni budete niiti radost z pokroku, jez pfi nabyvani sil cini vas chr.Tnenec. Proto nemate pfi einy nankati si. Kdyz po teto rozmluve, vedene v pfijimaei sini rozloucil se lekaf jako vzdy zpusobem obfadnym, obfadnym, navratila se pani Lau rierova do pokoje nemocnelio,kdez nalezla syna pohfizeneho ve hlu boky spiinek. j Sevfela zaclony u postele, pfe svedeila se, zdali ohen v krbu do bfe hofi a odebrala se pak zticha do vedlejsiho pokoje, 'kdez posa- na namesti a pocala vysivati. By lo to v nedeli odpoledne. Zvony stare kathedraly zvaly k nesporam a nekolik pani, jez vy sly z postranni uliee, slo pfes na mesti, jez jinak bylo docela prazd ne. Vsak nikoli. pfeee ne iiplne. 0 samoeeny muz chodil podle budo vy prefektovy sem a tarn. Zevnejsek tohoto muze, odene ho ve dlouhy az po bradu upjaty svrchnik mel do sebe cosi eiziho, zahadneho. v Xa hlave mel mipadne vysoky, nemoderni klobouk a v rukou, jez kryly eerne rukavice, drzel dlou hou rakosovou hill. Mimodek prolilizela pani Lauri erova onoho cizince blize. Holi cinil takove pohyby, jako by dlazdeni mefil. Po delsi ehvili pfidruzil se k ne znamemu druhy. Byl to sirokorameny mladik. ne ohrabany, jenz patrne byl podfi zenym onoho. Mladsi obchazel c-cle namesti dlouhymi kroky, bezpoehyby z rozkazu starsiho. Potom pfiblizil se k tomuto a mluvili nejakou ehvili spolu, pfi cemz se rozhlizeli na vsecky strain-. Koneene ubirali se oba muzove smereni ke hradebni vezi. Pani Laurierova se mimodek za- ehvela. Tusila. ze jeden z teehto muzu je kat a ze vymefuje misto, kde ma stati popraviste pro Gauliota. Z jednoho vyroku pana Beulet ta seznala. ze je poprava urcena na dobu nejblizsi. (Pokraeovani.) Novemu predplafF teli zasleme tento ro man od zacatku uplne zdarma.
