Strana 0
POKROK
rr
vtooct
f
pjiiiiiiíiiiiiiiiiiiiiiiiM
[laracson Aladar
Vojenský příběb i osmnácté
ho století— Napsal Jan Klecanda
e— iiliiiiiiniiiiiiiiiiiiiiiillllllIlllllllfllllllflMII!IIMIIIIlilllllllllllllllllr=
TliUllUll IU11 1 1 1 1 1 llllill lllillMUl I JJ 111 1 1 1 111 1 1 Illll llilllillill I II li 1 1 1 1 1 1 II I llllt !
III
Čeho se lfkáJt Domluv!" na
léhal pobočník všechen pobledlý
"Špatné- jsom vyloiila! Poplet
la jsem karty! — - Dnes to nejde
jsem unavena — až jindy zase!"
Eisensehwert vzchopil se se sv'
židle Věštba staíenina učinila uaú
inoi-iiý dojem ale přemáhal se by
lu sobě nedal ničeho znáti
"Pěkně to umíš! — Zasloužila
bys hranici babizno!'
"Vy jste poroučel"
"A laskavee — nápoje 'ísky
dostanu od tebe!"
"Pro boba a všecky svaté to
ho na mn? nežádejte!" spínala ru
ce Mára
"Nedáš-li běda ti!" hrozil díl
sfojník
'"Kterak dám když nemám ! N'á
poj lásky? — Ob to je velké u
mění! Musila bych tři měsíce va
řit vždy P' úplňku Těžká to
věc pane u nebezpečná Zahubil
byste mou i svoji duši ! Nežádej
te tobol"
"Tři měsíce Děláš si dloubnu
lhňtu!"
"Já ji ucpředeosala!"
"Slyš! Co nejdříve přijdu zas
a pak ho musím mít i — rozumíš ':
Musím! Čert vezmi tvou duši
mou dávno má!"
Sotva že kroky Kisenschwerto
vy dozněly v dáli vzchopil se Ka
racson a vrazil do komfirky sta
řeniny "Cli val každý duch Hospodi
na" ulekla se žena "Aladár ty's
to?" _
"Já7~ Není-li pravda teď jsi
mne nečekala když jsi panu al
jutantu tak pěkně vyložila" po
supně zasmál se mladík
"Ano pěkně pěkné jsem to ro
zebrala! Tys slyšel?" smála sc
stařena
"Slyšel jsem všecko! A teď mně
vyložíš!"
"Snad karty? Blázníš chlap
če?" "Neboj se i já ti zlatem zapla
tím!" zacinkal Aladár v kapse
"Neeh si své zlato! Budeš je je
ště potřebovatit Nevyložím ti! —
Snaď nevěříš kartám? Jsi také ta
ková baba jako ten!" a stařena
ukázala pohrdlivě ku dveřím
"Nevěřím — a přece zas! ~
Vždyť jemu jsi tak dobře vyloži
la?" "Řekla jsem mu vše co jsem se
o něm dověděla! Myslíš že nemám
uši ? Po celý den plížím se mezi
lidmi stará přihluchlá a přislep
lá stařenka Nebojí se přede
mnou mluví a jednají otevřeně a
já vše dobře vidím i slyším!"
"A karty? Proč tedy vyklá
dáš?" "Ledacos hochu vím a mnohé
ho se domyslím ! Jsem zkušená že
na! — Myslíš že by mi pravdy
mé' odkupovaii kdybych je neba
lila' v tajemné roucho čar a kou
24? Ten blázen v vžil v myslíš že
upustil od tvé Irény kdybych
řekla pravdu proste do ocn
44 Tvé Irény — " opakoval polo
šeptem Aladár "
"Ano tvé — tvou bude budeš
li jen chtítí!" odvětila stařena s
důrazem
"Jen chtíti!" sniví opětoval
mladík "Chtěl byeh chci 1 Ale
eo dělati?"
"Dávno již mohl jsi by ti dů
stojníkem !" —
"O tom nemluvme' To ztrace-
Teď není k tornu vhodná do
by
mu
no
ba IV
"Jak to není ? Což' nechystá se
všecko zase k válce?" —
"Dal jsem ujiti příležitostí
dnes již pozdě A cekat na novou
příležitost k vyznamenání? Není
každý den svátek!"
"A' což nenabízí se ti cesta ji
ná? Plukovník si té oblíbil Dá tě
vyučit ! - Budeí jdávným'' muziku
sem!" -:'
Aladár se trpce zasmál'
4 ' Oh lomu ty nerozumíš! Sumá
ři svou dceru nedá — "
"A kdyby Iréna chtěla?"
fᣠtvravdn! Kdvbv ona chtě-
pak ovšem I rinJtovnuc nenové
íí tiífl odeoříti ! A nápoj lásky
Márof Mnž ho připraví!' vyrazil
pojednou prudce mladý mul
41 Nápoj lásky? — Blázínku ty
ho nepotřebnjeí! — Jediným slo
▼ea jedsím obejautíai dokážcí
la
de
Ir:
více xiezh jedem utery bulí ti
dala! A lepší láska vřWená lá-
kou ne?U uměle vykouzlena eli
xírem !
Karaeson se zadumal
"Až přijde zae Eisensehwert
— a on přijde — co mu dáš?" —
iital se po chvilce
"Dám mu dám ale odvar ta
kový že děvče nebude ho moci ví
ce ani viděli!" — -
"Dej pozor Míro! Jde tu n ži
vot! — Pobočník má velkou mon!
Poštve ti pátera na "krk! — A pa
matuj na artykule! Pekelná ne
fest čarodějnictví — tresce se hra
nicí!" "Nelekám sc tvé hranice!" za
smála se žena "Jsem dobrá ka
tolička! Tvfij fráter mne lobře
zná a spíš já jeho spletu nežli on
mne! A teď již jdi! Měsíc vychá
zí opět z mraků! Snadno mohla
by přijíti nějaká hlídka!"
"Dobrou noc Mářo!" pozdravu
mladík a vyšel
Pozorně plížil se hradebním pří
kopem na známém místě vylezi
na hradební zeď jako had přelezl
baštu a kradl se mezi kolnami a
skladišti až ocitl se zase v měst
VIL
S tlukoucím srdoeru plížil se
Karaeson uličkami pevnflsti Mě
síc vvsel z mraku a osvětloval un
ie tak že kdyby náhodou přišel
hlídce do cesty nebyl by se mohl
ukryti Byl by ho jistě stihnul
přísný trest protože plukovník
neznal žádných ohledů — Proto
Karaeson jen zvolna a opatrně
bral se ku předu Vyhlídl si vždy
dům jehož průčelí stálo v stínu
a když se kolem nic neozývalo
přebt-hl rychle z úkrytu svého do
nového Na štěstí poskytovaly do
íny svými loubími sloupy i různý
mi výstupky dosti místa kde
mohl se voják v čas potřeby bez
pečně skrýti
Konečně dostal se Karaeson k
obydlí plukovníkovu Vrata domu
byla již zavřena a bouřiti niko
ho nesměl aby se nevědělo Že byl
v noci ještě z domu
vni tenn-c nanadlo mu zc
snad plukovník přál si ho ještě vi
děti a že po rozchodu důstojníku
v domě se po nem sháněli
Ubohého hocha pojala hrůza
Jindy nebál se trestu a nejednou
v noci když nemoni na zeieznem
loži usnouti vvkradl se z kasáren
povědomou cestou a bloudil na o-
samělvch místech Dnes však lc
kid se mválénky že by na sebe
mohl uvalit! hněv plukovníka
jenž tak otcovsky se k němu cho
val
Znal již svého představeného a
věděl že jediným nerozvážným
skutkem mohl by se rázem při
praví ti o jeho přízeň A přízeň
plukovníkova byla te'u Karaeson u
nad vše drahou
Cítil od prvního okamžiku kdy
dostalo se mu tak velkého a vlíd
ného vyznamenání za jeho umění
velkou náklonnost k plukovníku
a náklonnost ta během času když
baron vždy laskavěji k němu sc
choval změnila se v pravou lásku
a oddanost
Aladár se až zachvěl když do
stal se přes plut do zahrady
Nyní teprve zjevila se mu sku
tečnost před očima a zachvěl se
hrůzou při myšlénce na Šílenost
své lásky k Iréně
Chn byl on v tomto domě?
Poslední nepatrnou osobou kte
rou pán domu mohl jediným slo
vem zahubiti jehož mohl jako čer
va rozdrtiti
Ori nepatrný voják zde skoro
sluha cikán jak ho všichni na
zývali který ani otce svého ne
znal osmělil se povznésti oči
svých k ní k dceři šlechticově! K
jedinému dítěti mocného a boha
tého muže kterýž pro ni jen žije
za ni by celý svět dal !
Karacsonu v tomto okamžiku se
zdálo jakoby celý svět se naň ří
til pozvednuv oči k oknu za nímž
tušil Trénu mimoděk je zavřel
Zdálo se mu jakoby mezí ní a
jím rozvírala se hluboká propast
"A přec neupustím od ní"
vzdychl si mladík a mocnS vypjal
se ďo výše' "Bez ní nedovedu již
žiti ! — Buď tedy ona — nebo
Aladár ruptáhl ruce smérem 1
oknu milované dívky
Neupustím! život a život!
Jsem teď inalťin nepatrným 'ni
čemným tvorem — ale tudn ně
Čím více! Ty V to řekl a nekla
mal ji ie! Ty's slíbil uvést i mne
do života učinili ze ume ělově
kn (Klíněním se ti tím že ti ulou
pím doem — Uoupíui nikoliv!
Ona nůide sama za mnou Nesuíři
se ona ke mně ale já sj k ni po- ti — —
sc v lehkím nočním Sut jenž vna
dy její jn máo zahaloval —
"A co? Co ti mám odpnstiti?"
mluvila divíte rozpalujíc s váím
prt pohledu na Mičuou tvář vojí
novu zalitou září měsíce "Že jsi
mne již podruhé dnes zachránil?!
Poprvé r jeho nikou teď snad odvedc mi odepřít i
větíi 5třti-mi- il v světě neky
te!"
"Mlč nemluv tak t Nerouhej m
bohu jení naši lásku vzbudil ! Tv
budci žiti Jit se mmni a pro mne!'
"IrénoJ 'fvftj otce — — "
"Míli otce je dobří a nie nedu
sili rti — "
"Jsem přťšiťuitťu — Ale nyní
již půjdu abyste mohla zavolá-
vznesu! Pov?nesu se — cítím to
- cítím!" -
V okamžiku tom když Aladár
pohlížel okem zaníceným láskou k
oknům Irény zjevilo se cosi na
balkoně —
Mladý muž zatajil deVh
Ve svitu měsíčním viděl posta
vu dívky v bílém rouše kmitnou
ti se na balkoně a poznal že to
Iréna
S rukama v před pozdviženýma
jako věštkyně se malují kráčela
pomalu ale jistě ku předu — S
lehkostí gazely vyhoupla nc na
kamenné zábradlí a tak vznášela
se více ve vzduchu než na pevné
zemi
Hrůza přimrazila Karaesona k
zemi když viděl milovanou bytost
takto v povětří se vznášeti A I
réna kráčela ku předu — ač zá
bradlí již bylo u konce
Karaeson vzpomněl co mu by
la stará Iláta svěřila -— Iréna by
Ne ne — tv nepůjdel Ala-
dáre!" zaSeptala náruživá chopiv
si Lo oběma rukama "Ty nepři
jdeš! Noe je tak krásná n teplá a
on — hic "již zaíel" řekla přitlu
meným' hlasem ukazujíc vzhůru
jako přestrašené dítě 41 Ty ne
půjdeš! Ty jsi tak krásný a ne
šťastný jako já — "
"Milosti jsem ncj-4'astnějši
t'ir pod řhiueeui že mohl jsem
vám posloužit i "
"Mlč mlč — nemluv tak se
mnou! Což myslíš že nevím eo kc
V tobě děje? Myslíš že nevyčtla
jv-m už vše z tvých oči?" —
"Lhaly mé oči když řekly vám
více než že í vás ctím svou ve
litelku!" "Tvá Ústa Ihoil — eo oči nedo
vedly!" prudce a vášnivé prone
sla dívka "A teď - - nedívej se
na mne!"
Aladár zmaten sklopí! oči
Ne ne! Jen sc dívej hle
la náměsíčnou Kouzelná moc lu- dívej ! Jsem tva! lva - slysis A
smrti — Smrti"
ny vyvábila ji z lože ven do pří
rody
Mladý muž násilně se zdržoval
aby nevzkřikl Vědelt ze tun
nrobudil by dívku a ze by pa!t
ztratila rovnováhu a sřítila se k
zemi
Kouečuě kmitla mu hlavou nr--
šléuka Kvchlostí blesku vrhl sč
ku nředu Jako kočka vyšplhal
se na stranu přiléhající k terase a
za několik okamžení stal po bokuj
dívkv 1
Netroufal si promlnviti netrou
fal si na ni nohlédnouti Chopil se
její ruky jež byla tak chladná a
vedl bezvládnou nazpot toutéž ce
stou kterou byla přišla
-Konečně dospěli balkonu — I
réna lehce snesla se se zábradlí
na balkon a kráčela ku předu —
Došli ke dveřím a dívka sáhala po
kliee —VŠak mamě snažila sc
otevřití dvéře byly zavřeny
Aladar pust i v ruku dívčinu
chtěl otevřití dvéře "násilími leč
marně se namáhal Dvéře zapadly
do zámku a nedaly se otevřít i V
okamžiku tom strach a hrůza jím
zalomcovaly Měl utéci a nechat i
zde Irénu jejímu osudu? Ci měl
zbouřiti domácí lidi? A3e pak
mohl by se plukovník o všem do
zvědět i a jak omluvil by mu svou
přítomnost v zahradě v pozdní no
ci? Zatím co Karaeson přemýšlel
eo učiniti stála dívka n dveří v
bezvědomí tajemného spánku Ko
nečně odhodlal se mladý muz k
činu
"Milostivá slečno:!" přiduše
ným hlasem ji oslovil a spolu do
tkl se zlehka jejího ramene
Při zvuku hlasu zachvěla se dív
ka na celém těla a procitla ze
spánku ' -
"Pro bůh! Kde to jsem? L'o se
se mnou děje?" byla první slo
va jež ze sebe vyrazila rozhléd
nuvši se a spatřivši vojáka
Aladár jehož všecka zmužilost
byla opustila stál tu jako hříV
ník dopadený při zločinu '
"Aladár! Mluvte jak přichá
zim sem já a jak vy?" naléhala
na něho
"Byl jsem dole v zahradě!"
znovídal se voják "Viděl jsem
wKtmiriti 7 těchto dveří V
nepochopitelném stavu polosnění
vystoupila jste na terasu Bál
jsem se volatí — Jediný chybný
krok a byla byste padla dolů —
V té úzkosti vylezl jsem sem na
horu — vy odpustíte!''
"Ach — již pochopuji!" zvo
lala dívka a zděšeně zastřela si
oči "Tedy přece — přece? Oh
já tušila ač všichni mi zalbávali
že ten měsíc tajemná kouzla se
mnou tropí — — " A Iréna úz
kostlivě přitiskla se do výklenku
dveří jakobyse bála paprsků mě
síce na ni dopadajících
"Ahidáre! Ty V-mne viděl?"
zvolala náhle jakoby znovu ze
spaní byla se probudila a v zde
šem i studu skřížila ruce na roz
balených ňadrech —
Mladý muž zachvěl se na celém
ac AS dosud nro úzkost jež se
ho zmocnila při nepochopitelném
tom zjevení pro strach o život lr
rénin a Rtrach před plukovníkem
ladáre? K čemu se ještě tajili
když jsi mne již tak viděl jako
nikdo před tebou!"
"Ach baronko! Kdo jsem já
— Nikdo!" smutně řekl Aladá'-
- "Ubohý oi rok voják — není
vůči vám mužem Jsem jen slu
hou v tomto domě sluhou jenž
vidí a nevidí slyší a neslyší!"
"Mlč nTlč — a nepřipomínej mi
svňjsuiv!"-
" Milost i- musím pryč! Kdyby
vás hledali — "
"Nuže ať mne hledají ať při
jdou!" náruživě zvolala Iréna — -"Ukážu
jim tebe — "
"A zahubíte mne! Považte --
kdyby mne zde pan plukovník při
stihl" "fteknu mu že jsi mi dvakráte
život zachránil a zlatem tě zasy
pe - -"
"Ach ano zlalo zlato' za-
dumčivě opakoval Aladár 14 Ale
já netoužím po zlatě!"
'Vím to vím ze nejsi jako ji
ní! Však když netoužíš po zlaté
po čem tedy?
"Milostivá slečno" vypravil ze
sebe pracně mladý muž jenž vší
silou přemáhal rozčilení jež si ho
již podmaňovalo "Dovolte bych
již odešel"
"O nejmenuj mne tak! Nechci
to zakazuji ti to slyšíš?"
"Jakž bych nrohl jinak? Vy
jste pani a ja jsem vas sluha
řekl Karaeson trpce
41 Ano mé housle! Tys jim tedy
dívka podléhajíc již kouzlu te
plé noci a ohnivých očí mladého
muže jež byly tím vábnější a tím
více Ji dráždily že pokorně je
před ní klonil "Proč pravíš Že
jsi sluhou když jsi zde pánem?"
"Já pánem?" bezzvukym hlá
šeni opakoval Aladár
"Auo panem — panem jsi zde
poněvadž já tomu chci a poně
vadž jsi k tomu zrozen A nyní
mluv" strhla ho k sobě "Mluv
mluv a pověz mi vše vše co mi
máš říci! Pověz mi to co mi tvé
oči dávno již prozradily co již
vím ale eo chci od tebe slyše
li!" '
"íréno" vzdychl Aladár
"Ano ano! Iréna! Tvá Iréna —
slyšíš to? A nyní mluv Ne
bo ne ne nechci nic slyšeti! Mlu
va lidská je příliš chudá aby o
pakovala to co mi již tvé oči fi
co mi božské zvuky tvých houslí
prozradily"
"Ana mé housle! Tys jim tedy
rozuměla!" zajásal Aladár "A
kdyby tresfem za ta smělá slova
celý svět měl se na mne sřititi
musím ti to říci Iréno musím —
že tě miluji!"
"Miluješ? ' Aladár — A dávno
již?" šeptala tulíc se k němu
"Od prvního okamžiku kdy
jsem tě viděl Víš tam venku v
Ut krčmě za městem A od toho
dne rozjasnil se můj bezňtřšený
život' Vím žé je to šílenství! Já
bídný tvor povznesl jsem očí svých
k tobě jako když červ k jasnému
slunci poblíží Vím že mne za
to sťbne trest jako tu mušku jež
příliš blízko k světlu se odváží a
životem zaplatí svou smělost ale
nelekám se! Za tento okamžik ítf
stí ani smrt nebude mí velkým vý
A kdyby přece? V jeho rukou
jo inuj řivot'
"Tvůj iivot je teď ui jenom
lavin životem a kdyby tebe za
hubil zahubí i své" ditil A kdyby
přece nepovolil půjdu a tebou
Aladáre! Kraj světa prchm-me— "
"Děsím e lréuo!"
"Mé likv snad kterou jsi vzbu
lil svvina očiiiu a kouzlem 4vých
houslí' Nuže ii iú láska bud" tvým
trestem kouzelníku" zašeptala
slidee
Leč Aladár zachvěl se při li roz
liční tom slovu
"Jsou horší tresty na kouzla a
cary milostivu slečno ickl mra
zivě nabvv chladné rozvahy
"Xeboi ne ničeho! Můj otce je
tvým pánem a on učiní vše en mi
na očích vidí Leč nyní — slyš!
Zdá se že někdo přichází Kychle
pi-yě pryč! Zde nesmi tě teď' ni
kdo spatřili — — "
Ajadár vyskočil na kamenné
zábradlí jedním skokem byl do
le v zahradě a přikrčil se do sti
i mi houští Za okamžik na to ote
vřely se dvéře Byla to služka I
rénina jež vyděšena hledala svou
velitelku a nyní byla šťastna že
nachází ji bez úrazu
"Pst ticho!" zaslechl mladý
muž "Měsíčná noc vábila mne
ven!"
Nahoře zaskřípěly dvéře :i bílá
vidina zmizela jako když ve Hic"
lehký obláček se rozplyne
Po chvilce teprve když zase vše
zliehloWladár odvážil se ze svého
úkrytu Na štěstí byly otevřeny
i zahradní dvéře od domuDnešní
hostina rozrušila všechen domácí
řád jindy tak přísný a Aladár
nepozorován dostal se do své pod
krovní komůrky
Oblečen jak byl vrhl se na své
tvrdé vojenské lože ale usnouti
nemohl Zdálo se mu že hlava je
ho je v plném ohni a že prsa se
tnu rozskočí pod mocnými údery
rozbouřeného srdce Příliš mnoho
štěstí tak nenadále shrnulo se na
něho tolik štěstí že nedovedl he
v tom okamžiku ani ehépeti —
Však vzpomínka na plukovníka
pomyšlení na to co nyní bude ná
sledovali naplňovalo ho hrůzou
(l sebe se nebál On mohl prchnou
ti jako každoročně mnoho vojá
ků sbíhalo od praporu však co
bude s Irenou?
Bezděky vzpomenul si Aladár
zase na starou Máru a její pro
roctví! lile tak brzy již počalo se
plniti! Tajemná žena ta ač jemu
zapírala dovedla tedy přece bá
dali věci budoucí A jemu věstila
skvělou budoucnost ! —
Aladár snil s otevřenýma oči-
ma upřenýma ven oKenKem na
tmavou oblohu o té své budouc
nosti Leč nevábila ho již vojen
ská sláva netoužil po vyzname
nání na bojišti Proroctví Mářino
i předpovědi plukovníkovy jinou
dráhu životní mu ukázaly Uměl
cem bude celý svět podmaní si
kouzlem svých čarovných houslí
NVd vorech knížat a králů bude
hráli sám král — král houslistů
— V_ A pak — pak může' požádat!
i o ruku Irény dcery baronovy
Bvlo již k ránu když snesl se
spánek na znavená víčka mladé
ho muže jenž poprvé v životě po
cítil mocné kouzlo lásky
'lotva i povSimí že dívka nachází' kupem A zemru rad poněvadž
VIII
vy v)kiičev h vzbouřiv dovědí!
se h Irépa již probudila se á vV
ticbezpečí minulo Rozradoitnln
vrátil ne - od lože dceřina a W
jal zavolatiAladáru
"Otevf tam ty dveře a hraj
zde přede mnou" poručil vejifd
mladému muži jení přišel poně
kud řtMiiěn obavou zda snad ne
mocná ve spaní neprozradila ta
jcmslTÍ dnešní noci
"Má dcera je ceraocua a ťbc
tč sljšeti" řekl baron přitlume
ně "Neeh tedy svh divokých
písní pusté a hřej něco sladkého
jako ukolébavku dítěti něco tak
něžného jakoby stál pod okny
své vyvolené"
Aladár se za rděl a klopil oči
"Kj pop by z tebe byl" za
nud se plukovník povšimnuv si
jeho rozpaků "Jakýs to voják t
l'erená e jako panna -Ale teď
již hřej "
' Itai on postavil se do otevřených
dveří aby viděl na In' nu i na
Abidára' n voják vtisknuv hou
sle nod bradu jal se hráli A
hrál jakoby chtěl opravdu celou
t ii svou zpěvnou duši vdeeluiMili
dn svého nástroje že plukovníko-
vi až oči radosti zářily
Dvakráte již lwron kynul mu
aby zťn bl leč Karaeson zcela zto-
nen ve své sněni zcela zabral'
do myšlenek na onu již tušil za o
tevřenými dveřmi a již chtěl svii
písní znovu opětovat i eo v noci
jí byl vyznal hrál dále Teprve
když baron položil mu zlehka ru
ku na rameno trhl seboit překva
peně a ruka vedoucí smyčec sklo
nila se
"Usioda' zašeptal plukovník
"Usnula jak malé dítě při tvé u
kolébá vce" — A kynuv vojákovi
aby ho tiše následoval vyšel do
vedlejšího pokoje jehož dvéře za
sebou zavřel
"Mám z tebe radost Karaeso
ne" řekl vlídně stanuv před vo
jákem "Pilný jsi a děláš známe
nilé pokroky A doufám že i ty
jsi v mém domě spokojen"
"Milosti zahrnujete mne pří
liš údkazy své přízně" odvětil
Karaeson
"Neeh toho! Zbytečné řeči! —
Chci vědět jsi li s nynějším svým
stavem spokojen tak jako já s te
bou?" ' '
"Paiie- plukovníku - byl jsetn
dříve spokojen ve svém postave
ní'" počal voják dodav si odva
hy "Vykonal jsem své povinno
st i a když jsem si mohl zahráli
trochu" na své housle byl jsem
šťasten a více jsem od života ne
žádal — "
"Nuže? A teď?"
"Vyjste laskavostí svou probu
dil ve mně tisíc nových myšlének
a tužeb Nyní žene mne má ctižá
dost výše — — "
"U ďábla tak je to dobře"
zvolal velitel přitlumeně "Tak
jsem to' chtěl a podařilo-li se ini
vzbudili v tobě touhu po něčem
vvssím jsem spokojen i oznai
jsem ze -v tobě skrylo je více
než tv sám jsi tušil A teď tedy
výŽ — — "
"Ano pane plukovníku" ale—"
"Nuže jaké pak ale? Jsi nespo
kojen snad?"
Chci vš a dál - " řekl A-
ladár pohlédnuv veliteli odhodla
né do tvare
"Mluv! Vidím že máš cosi na
srdci!" "
"Mám prosbu ale netroufám
ú " '
"Jen otevřeně a nic se mne no
Vij! Snad jsi již poznal že ce
ním tě výše než ostatní — — "
Druhého'' dne Aladár se dově
děl že Iréna 'ochuravěla Stará
Iláta jež přinesla mu ranní po-
évku do jeho podkroví svěřila
mu že slečna mela unes v noci
zase své záchvaty a poněvadž ko
morná opomenula spystiti záclony
v ložnici vyšla ven vyvábená ta
jemnou mocí měsíce A nyní sleč
na ležela v lehké horečce leč plu-
kovní lékař jehož byli pdvolalt
nrohlásil že není žádného nebez
pecí' a horečka následek nachla
zení že brzy zase přejde
Plukovník jenž znal aspoň! čá
stečně příčinu ochuravřní vé dce
rv zuřil n hrozil služkám nejhroz-
něišími tresty BVlo štěstím že
obával e ' aby křikem po domě
nepoškodil zdravotní stav Irény
ale za to ubozí vojáčkové měli to
ho dne v kasárnech příležitost po
znat! svého velitele jakým byl
když to na něho sedlo
K poledni když baron vrátil se
domů v kasámecE se již do„6na-
4 'To jsou mé klenoty" '
"To jsou mé klenoty" pravila
Kornelie matka Orakehů byvši
před dvěma tisíci léty tázána po
svých klenotech a ukázala na své
syny A nejlepšími klenoty kaž
dého výrobce jsou jeho výrobky
těšící se světové pověsti Každý
lék udrží se nebo zanikne jen
svou vnitřní cenou Trinerovo
Léčivé Hořké Víno bylo uvedeno
na trh před 30 lety Dne má po
věst nejspolehlivějf(ího léku pro
zácpu špatné trávenínadýmání
bolení hlavy nervosu a jiné ža
ludeční potíže A ve stejné obli
bě po celých Spoj Státech a Ka
nadě jsou Trinerova Angelika
Hořká Trinerňv Liniment pro
reumatismui a ncuraljrii Trhle
rftv Mírnitel Kašle a ostatní Tri
nerovy léky jež vesměs dostanete
u Hvího lékárníka V To jsou na
še klenoty"-praví Joseph Tríner
Company 1333-43 So Ashland
Ave Chírajřó III r- Advertise-
ment u ' : : y v
