Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Nov. 21, 1917)
H Strana fl ROMÁN PŘÁTELSTVÍ A LÁSKY TQKXOr PNT ?1 LISTOPADU 1917 Napsal Quido Maria Vyskočil Přesně o jedenácté hodině do pplední jak bylo 'jeho zvykem zaklepal Rudko v na dvéře pří st řešní ho atelieru sochaře Kazaň ' škého "Volno!" vybídl klepají cího k vstupu zvučný hlas Rad kov otevřel jednokřídlé dvéře A jak překrucoval prali atelieru sy tý zlatý proud prolnutý skloně nou střechou celého pozlatil lio sluneční zaplavou KuzaiisKy za juěstnáii právě hrubou přípravou k jakémusi poprsí v nadživotní velikosti kvapné odhodil hnětlo- šedou hanu a spěchal aby uví tal příchozího "nuku ti nemohu podat o- ndouval se "Jak vidíš jsem o pět v práci" dodal vesele a opa koval s netajenou vnitřní rozkoší ''Ano v práei!" Rudkov usedl do křesla starého hyzatského slohu Přehlédl pak jnksi chvatné a povrchně rozpra covaný návrh a zeptal sp lez ú Časti: "Tedy obchod?" "Obchod í uméuí libo-li" od povídal mladí' sochař "Jak to?'" i- i n i '„„ ~ - ? ivnaiiSrC pi'iSi ui ivii attruiu ji i- 1eli "Jak? Povím ti hned! Pra cuji bustu knížete K pro jeho rodinnou galerii Leč záležitost piá háček ! Podtijal jsem se totiž úkolu aniž jsem dříve prozkou mal blíže podmínky Víš přece že vždy jsem mel v úctě mocné to hoto světa" Kazaňský uklonil se při těchto slovech mladému vel kostatkáři načež pokračoval : — "Vypracoval jsem také v prvém nadšeném tišili návrh jenž se mi zdál nejpřimčřenéjší Leč když jsem ho ukázal svému panstvu stříbrovlasá Jasnost zavrtěla vel mi nesouhlasně svojí úctyhodnou hlavou Kníže K nesmí prý být jinak postaven než jeho otec děd a praděd Týž sokl tytéž řád}- tentýž obřadný frak — Rozohnil jsem se poněkud při tomto roz hodnutí "Není možno" bránil jsem se zcela zapomínaje na pře depsanou zdvořilost "aby umění strnulo na podstavcích řádech a zlatém fraku Co bylo obdivuhod né před padesáti lety neobstojí často dnes ani před průměrnou kritikou Umění vyvíjí se s dobou Ne ani to není zcela správné! Tmění Jetí 'před dobou zastírajíc svými stříbrnými křídly vše co ztratilo schopnost života a pokro ku" Kníže vladař s úsměvem na slouchal mému horování Ale pak přistoupil ke mně a řekl se vzne šenou shovívavostí: "-Vno máte zcela pravdu mladý příteli Ale spoň ze svého stanoviska Z hle diska mládí dychtivého tvůrčího varu a nejistých zkušeností Ale ja jsem stár a prominete ze i ja osobuji si jisté svoje názory A soudě dle nich bude státi kníže Karel na oblém podstavci bude jníti řád? i onen nenáviděný frak" Pak pokynul a propustil mne v milosti Nemohu ti ani říci jak mi bylo v té chvíli milý Vi léme" pokračoval po krátkém odmlčení Kazaňský "a nevím ta ké jak jsem se dostal onrdio dne ze zámku Pyl jsem však tak roz rušen že bych byl nejraději hned nabídku jinak skvělou odmítl — Ale později uklidniv se poněkud rozmyslil jsem vše jinak a pro spěšněji Vypracuji prostě bustu tak jak jsem si jí sám předsta voval postavím ji pak v knížecí galerii a řeknu: 'Hle moje my šlénka tof moje dílo! Uskutečnil jsem je pro vlastní zálibu Nelíbi li se Vaším Jasnostem jsem nyní ochoten podjati se ho znova ve smyslu vašich přání Ale já v prvé řadů své svědomí umělecké musil jsem míti upokojeno' Co tomu říkáš?" " Leě Rudkov neodpověděl Te prve nyní povšimnul si Kazaňský že jeho přítel vlastně ani ho ne- poslouchal Oči Vilémovy bezcílně těkaly po skleněné střeše kol níž vinula se křehká rudá kvetoucí řeřicha Jeho čelo bylo lehce za xmuženo 35ylo patrno že myšlén ky mladého velkostatkáře cílí zce la jiným směrem nežli myšlénky sochařovy ' "Viléme Viléme co se s tebou opět děje?" snažil se Ka zaňský zabaviti svého přítele — "Jsi poslední dobou stále tak jako proměněný" Rudkov zdvihl hlava "Nevím sám jakému kouzlu jsem propadl Někdy si myslím že je to pouhý prchavý přelud jara a máje nebo rozmar ale hned v zápětí cí tím že je to pčeo hlubšího moc nějšího" Kazaňský položil ruku na rame no přítelovo "Jak málo důvěřuješ mému přátelství" pronesl skoro vyčítavé "a přece víš že není o bětí které bych mu nedovedl při nést i vdyť vše co mém n čím jsem vděčím tobě Ty sám nikdy si ode mne ničeno nezmiai ac smíš žádati čehokoli Což jsi za pomněl na svůj slib tenkráte oné not i v níž jsem nastupoval svoji prvou uměleckou cestu na jih ke které i-i mne tak nezištně opatřil všechny prostředky? Tehdy — nu vzpomeň si přece — řekl jsem ti: 'Drahý Viléme bude-li kdy po třebí mého života přijď a vezmi i ho! Patří jen tobě neboť pouze ty poskytl jsi inu příležitost ra dostné a tvůrčí schopnosti" Pa matuješ se na onu noe?" Rudkov přikývl "Nuže?" Rudkov náhle jakoby rozhod nut povstal a pronesl váhavě: "Nuže kdybych skutečně od te be žádal nějaké oběti" KaziJňskí- skočil mu do řeči: "Žádej! Přinesu ji!" Rudkov však se dosud neukva poval se svým rozhodnutím: "A i i i - a i _i i ±rzt' - Kilji i ii liplOtllII TtVACI o- běť?" "Nebylo by mi obtíží podstou pili ji pro tebe" "Dobře tedy řeknu ti tedy vse rozhodí se kuqkov a znova usedl' "Výborně" souhlasil Kazaňský a téměř bezděčně ohlédl se po ho dinách vísíeíeh v neuspořádaném koutě atelieru Vilémovi neušel však ani tento pohled přítelův — "Cekáš někoho?" otázal se "Nikoli neznámého" odpovídal Kazaňskí "Pouze Olga slíbila že sem zajde před polednem" "Slečna Olga?" téměř bez píí- ívuku pronesl Rudkov Ano ale to ti přece nijak neprciiazi anys i ty zne nezusiai Znáte se přece " Rudkov chápal se klobouku a hole "Ne nemohu zde zustatx Zapomněl jsem ještě objednati cosi nutného!" "A tvé sdělení? Kdy tě opět u- vidím?" — Povečeříme dnes společně — ehceš-li!" "Dobře tedy!" souhlasil Kázeň ský "Mohl jsi však přece ještě rdivilečku sečkali Olira by tě jistě také ráda viděla" Hodiny hlásily píil dvanáctou "Slečna Oiga" opakoval opět Rudkov Pak stiskl sochaři nik u a rychle odešel Podivná duše!" řekl polo hlasně Kazaňský vraceje se ku své i Ale sotva že krátkou štět kou přestříhl hliněný model o- zvalo se opět krátké skoro nesmě lé zaklepání Olga! Skokem byl Richard u dveří a právě ve chví li kdy otevřely se a slečna Dn binova objevila se v nich "Možno vstoupit? Dovoleno?" ptala se rozmarně podávajíc so chaři ruku Kazaňský aniž se jí uchopil sklonil rychle hlavu a letmým po libkeni dotekl se krásné malé ručky "Královna muže porou čet" pronesl týmž rozmarným způsobem a spěchal aby si umyl ruce na nichž dosud otištěny by ly patrné stopy dopolední práce Slečna Olga usedla na starou po hovku "Potkala jsfmi pana Rudková" řekla "Byl zde ale nezdržel se tento kráte až jsem ho vybízel aby po čkal až vy přijdete" - Slečna Olga se rozesmála "Vy? Což jsi zapomněl že si od včerejš ka tykáme?" Kazaňský odhodil chvatně rež ný plášť do něhož byl ještě oble čen a rychle přistoupil ke svému půvabnému hosti "Opravdu?" tázal se rozčarován "Obával jsem se že to byl opět jen rozmar" "Nedostal jsi snad důkaz mé odhodlanosti Ríšo?" tázala m skoro vyčítavě slečna Dubínová Tu jíž mladý muž nedovedl o vládati svých citu "Ty ty božská!" vyrážel ze sebe tiskna opatrně ve své dlaně její krásnou hlavu "Ty ty" Sklonil se pak'rychle k malým něžně vykro jeným rtům a teple několikráte je políbil "Moje!" "MÚj!" - - Dlouho nemohli se nasytit polib ky Teprve pak vysmekla se mla dá dívka z objetí umělcova "A nyní pěkně opět k práci" vy bidla Kazaňského Ale sochař jak se zdálo neměl již valně smyslu pro práei Jeho vroucně rozhořený zrak znova laskal líbal a objímal štíhlou znova laskal jejíž modré ťfnminové šaty lahodně splývaly kol útlých bokfi "Nu bude-li to!" zadurdila e a dupla žertovně svým malým střevíčkem z modré jelenice na pohled tak opravdově že jeho vy soký stříbrný podpatek zakolísal povážlivě a suknice zavlnivši se odhalila poněkud líbezně štíhlou noku Ale když Kazaňský vstal tiby znovu ujal se díla slečna Olga sa ma mu vplynula do náručí Sochař se rozjařil u zahořoval "Ach ano zdaž ty nejsi dílo moje nejkrásnčjší Ba co tlím dílo! Život mého umění jsi sama Kam bvch bvl bez tebe došel? — Nebýt tvé sladké důvěřivosti —" Kazaňský máchl zoufale rukou n zahučel: "Svědomí bylo blízko kriminálu" Přerušila další jeho slova polib kem Ale on přece nezadržel své touhy přiznati se ke všemu: "Ne — ne" bránil se "Nech mne jen říci dušičko vše! Je mi potře bí té zpovědi Byla jsi opravdu je- linou mou spásou Pouze ve tvé lásce našel jsem veškera krásná očekávání své nadšení svoji prá ci Podobala jsi se oné princezně přvd jejíž krásou shasíualo slun ce a lina sama osvětlovala noc — [ íniij život byl takovou nocí Leč nyní nyní tebou mise ziata našel jsem opět sebe a chci proto také napjati všechny síly abych lni hodný tvé dobroty a lásky" Kazaňský vstal a dovedl slečnu Dubinovu k rozpracovanému poprsí knížete K "Hle" řekl "zde po dlouhé době opět dílo v uěmž doufá žiti mé nejpoctivější přesvědčení Leč to není ještě pravé neboť nejvyšší k čemu se toužím vypnouti má být tvůj o braz ty moje jediná a nejdražší!" "Chceš opravdu abych ti stála modelem?" zeptala se slečna Ol ga radostně "Prosím abys byla mojí spolu pracovnicí neboť jen tak může vzrůst i dílo jež přečká dobu a ob rodí umění Chceš tak učinití?" Přitiskla se lehce k němu a od pověděla : "Vše pro lásku k to bě'" "Nuže dbřc!M souhlasil Ka zaňský nadšeně "A ještě dnes žaěncme r uskutečněním svého zá měru'' "Zcela dobře! Ještě dnes!" "Přijdeš odpoledne Budeme do večera pracovat a pak vyjdeme si opět spolu poděl řeky" Tu se Ka zaňský zarazil "Ne večer ne můžeme být spolu Slíbil jsem že povečeřím s Rudkovém Nelze se vyhnouti tomu závazku" A mladý sochař aniž věděl proč zachmuřil čelo a sesmutněl # ' Jak smluveno pracovali pak ce lé odpoledne s radostnou odvahou a nevýbojným veselím Leě k ve čeru když slečna Dubínová opu stila sochařovu dílnu a Kazaňský osaměl vzpomínka na Rudkovu znova ho zachmuřila — Co od ně ho bude asi chtítif — A Kazaň ský obaluje zpola provedený pla-' stický náčrt sochy Olginy mokrým plátnem několikráte nepokojně pohnul rameny Pak počal se oblé kat Ale vzpomínky na minulý ži vot a na přítele nepopřály mu ani nyní pokojné chvíle Proti své vů li musil znova vzpomínati jak po léta spblužačil s Vilémem jediným synem velkostatkářovým jehož přátelství pouze děkoval že vůbec mohl vystudovat a věnovat se to mu k čemu cílila jeho vloha Po létaž ba desítiletí cítil srdečnou vděčnost k tomuto příteli jenž tak' nezištně a šetrně o něho se staral dokud nepomohl mu upev nit! jeho postavení a nevynášel stálého zdroje postačitclných pří jmů Po léta s radostnou odevzda ností kdykoli tomu okolností do volily stýkal se často i denně s Rudkovém nyní již dávno majite lem veškerého dědictví po otci stále připraveného podstoupiti i největší oběť kterou od něho Vi lém žádal Po léta čekal na tuto chvíli přátelského od vděku za služby neodčinítclné a dnes když se konečně okamžik ten přiblížil proč váhá? A proě se chvěje? Zřejmě rozrušen opouštěl Ka zaňský atelier aby vyhledal Rud ková Cekal ho již Povečeřeli v útulné zahradě kde hrála hudba a perlilo majové veselí Leě zdálo se že právě tato bezstarostnost okolí donutila oba přátele aby záhy o pustili zahradu a vyhledali ztich lé ulice v nichž bylo stejně za smušilo jako v jejích srdcích Noc byla sladká plná hvězd Vzduch vonný opojujíeí V dálkách plno písni v srdcích samá touha ' "Jsi zvědav na mé přání! 1 nroiiodii Konečné iíimkov v mii-e ní ''Učiním vše co si budeš přát!' řekl" Kazaňský ldasemž kterv iiá silně útlumová! sochařovo roze chvění "I kdybych chtěl tvůj život?' "I tenkrát !" "Nuže chei ještě více!" "Čeho si přeješ?" "Chci lásku slečny Olgy!" Kazaňský vzkřikl překvapením "Šílíš!" Rudkov odporoval klidné: "Ni koli! Mluvím přece srozumitelně Miluji Olgu li trpím nesmírně po- zoru)i-li jak je ti oddána A pře ce chci tomu věřit kdyby nebylo tebe jistě by Olga milovala mne neboť mohu jí poskytnouti vše čím okouzluje život a svět" Kazaňský bvl 7druen Takové oběti přece se nenadál' "Co n inití" vyjekl "Rozhodnutí o tom přísluší — pouze tobě! — Pamatuj na svůj sut) pronesl jeste vvznamné Rudkov a odcházel Vilém zapotácel se a klesl np kamennou Jásku přistavenou kt zdi starého patricijského domu t něhož právě stál Myšlénky pře kotně mu za vířily Bolest přemá- íala Měl ztratit Olfju a k tomu ještě vlastním úsilím — To bylo příliš hrozně ponivšlení "Ncmož- m!" volalo srdce "Pamatuj sli bu!" varovalo svědomí "Nezříkej se jí!" našeptávala rozvroucnělá duše "Ztratíš čest nedostojíš-li danému slovu!" chladil rozum rozpálenou krev Kazaňský ocitl se v dokonalém zmatku Kterého z těchto hlasů měl poslechnouti? — Miloval Olgii a věděl že odříkaje se jí ztrácí víc než svůj 'život Leě líndkov měl přece právo žádati od něho čehokoli Sám mu to právo dal Sám sám Slzy draly se Richardovi do očí Nechal je volně vytrysknout Tekly zprvu tiše po zahledli líci Kazaňského pak při- snoubil se k nim křečovití' vzlv- kot mladého mučeného srdce Teprve v jitřních hodinách vrá til se Kazaňský do své dílny Ne iili hl však nýbrž ihned odhodlal s' pokračovat! v usilovné práci nalézt! zapomenutí všeho toho co na něho čekalo již v nejbližších hodinách Vzpomínal na slečnu Olfru a bylo mu jakoby jí také skutečně zastřenou závojem hvězd k nimž tm připoután příliš bolest ní země neměl již sil se jwvznésti Tak se alespoň domníval Leč slečna Dubínová stejně roz rnilá a oddaná přišla k němu zá hy po poledni aby ho přesvědčila o své oddanosti a aby pokračovali v modelování Byla švitořivá čilá rozkošná Richard zamlklý upja tý prodělávaje těžký vnitřní zá pas Některou chvíli věru byl by nejraději odběhl od vé práce a zlíbal ty rozkošné rty šíji a ruce kdyby závazek k Vilémovi tak mocně nepoutal ho ve své železné jho Dlouho dlouho nemohl kc od- hodlati ublížiti tomu půvabnému něžnému dítěti pro něž on sám u scliovával vždy pouze nejjemnější čeho jen schopna byla jeho citlivá mladá duše Leč musil! Musil! A tak zcela znenadání padlo ono prvé urážlivé slovo se strany Ka zaňského který sám toto nespra vedlivé příkoří cítil nejtrapněji Leě musil! Musil! Slcřna Dubíno vá ač majetná neměla přece jen jeho pošetilou oddaností připrave na býti o velkolepé pojištění bu doucnosti jež jí sliboval Rudkov Když dopadlo ono zlé slovo mladá dívka zbledla a zachvěla se ve svém křesle jako zasažena je lovatýin Šípem Cekala vysvětlení omluvy od Richarda Nedočkala se však níěeho Mezi milenci zavládlo trapné ti cho Byli jak se zdálo oba rádi že právě té chvíle kdosi zaklepal na dvéře atelieru Vešel Rudkov elegantní navoněný 8 kyticí vzá cných růží 1'kloniv se podal je slečně Dubínové Přijala je ač jindy by tak nebyla učinila Ale nyní když ji Richard tak urazil! Strávili ještě hodinu bez práce' v lhostejném rozhovoru Pak ae sle čna Olga uchystala k odchodu — Rudkov ji doprovázel Onu noe opět Kazaňský pro bděl V bolcKtech a mučivých vzpomínkách Ráno pak vstal pře svědčen že slečna OJjra nikdy již nevstoupí k němu do atelieru — Ztratil ji zajístě navždy ji ztraťil Leě slečna Dubínová přišla i lo to odpoledne a bylo patrno že její srdeerádo aiapomnělo Richardova přenáhlení V jakési tichá shodě pracovali opět několik hodin tak že k večeru skizza slečny Olgy by la téměř hotova Usedli pak do Kvého útulku v tciiuiém rohu ate lieru Kazaňský znepokojen sleč na Dubínová rozmarná a plua do bré nálady Zdálo se vše opět býti v plném souladu když tu host so chařův vzpomněl všerejší sve pod večerní procházky s Rudkovém Stačilo prosté připomenutí to hoto jména aby v Kazauskcm vzkypěla krev Slib nenávist lí tost a vzdor ozvaly rp téměř sou časně Padlo opět několik nepro zřetelných slov jež měly za ná sledek že slečna Dubínová tento krátě skutečně uražena a v hloubi duše dotčena beze slova opustila atelier sochařův Satan mohl jásat Jidášské dílo bylo dokonáno dluh splacen Po tři následující dny zmítal se Kazaňský v neustálém ubiji vém zmatku práce neschopen Busta knížete K zůstávala nedokončena socha Olgina zahalena Kazaň ský proklel svojí práci Iv čemu bylo jí nyní potřebí když ztratil tu kterou miloval největší his kou danou člověku? Byl ''v nej raději zničil vše co připomínalo mu kolem úsilí dlouhých tvůrčích t ale spokojil se že odstranil alcsioň poprsí knížete — jeden posledních snů stejně jako ostat ní nedosneiiycn „MOiieL sochy představující slečnu Dubínovou prostovlasou s náručí bílých růží' zůstal však i nadále na svém mí stě Ba ve chvílích kdy Kazaňské inu bvlo nejteskněji odkrýval íliněiiou sochu upravuje téměř bezděčně nahodilé detaily a poci ťuje alespoň tak vzdálenou jakous rozkoš jemného styku s bytostí zbožňovanou Venku rozpukl máj a zahýřil sladkými nocemi třešňovými kvě ty a ztlumenými polibky Nezištně po zahradách i lidských srdcích rozsel svoje vonné půvaby rozdě- il svoje něžné tajemství Bylo mi o a příjemno stráviti tyto modré oumračné hodiny v opuštěných parcích na řece nebo ve volných křepče svítivých lučinách Leč Ka zaňský ani v těchto rozkošných dobách neodvážil se vyjiti si za město Pouhá nivšlénka že hv mohl tam kdesi náhodně potkali šťastnou Olgu po boku usmívají cího se Rudková působila mu mu ka tak neskonalá že byl blízek ší- enství Každým dnem také ztrá cel pro něho život cenu Bez Olgy nebylo imí možno pracovat neby- o možno míti naději A bez nadě jí probíjeli se životem být žebrá kem tam kde toužil královat? — iylo stokrát lépe skončit vše rá zem okamžikem Kazaňský náhle byl rozhodnut Nechť jásá Rudkov kéž je šťastna ta kterou miluje více než svůj život Přinesl přátelství oběť svého srdce — přinese stejně odhodlaně své lásce í poslední oběť života V lodině se vše skončí Seběhne si jen dolů aby si opatřil vše k vlastní popravě a pak kéž je po žehnána i tato oběť umučeného srdce a nechť poslouží skutečně ku blahu té jež bezděčně pomáhala Kazaňský již zcela rozhodnut vyběhl z atelieru Právě v těchto hodinách také slečna Dubínová stejně mpeně by a vzrušena — Ráno odevzdal jí ludkov dopis pro Richarda prose výslovně aby ho sanja odevzdala Nevěděl patrně nic o jejím nedo rozumění s Vilémem ' i Ten Rudkov Maký byl podivný člověk Chvílemi zdálo se jakoby sám ďábel ovládal jeho srdce a1 opět chvílemi jakoby oblačná ja kás oddanost a něha plnily jeho duši Slečna Dubínová nevyznala se v bludišti této povahy Rudkov nebyl jí protivný ale nepřilnula také k němu ač bylo patrno že o její přízeň nenápadně usiloval — roé však tak se snažil věda žc srdce Olgino patří pouze Richar dovi? Ach ano — pouze Richar dovi který třeba by jiebyl v po sledních dnech nevysvětlitelně u- razil přece jen stále nejbližší byl vSemu jejímu cítění Snivá hlava opět se zamyslila Vzpomínky zavířily Sladká píseň ásky se ozvala Nebylo možno od lolati tklivému jejímu hlasu' — Nebylo možno oddolatí A slečna Dubínová ▼ náhlé svojí bezohledností k níž byl do- vzpomínce na opuštěného Kazaů nucen proti své vůli : 'ského jemuž již dávno odpustila chvatně počala se obléknťi V lc chvíli podivného vzrušní náhle ji bylo patMťú že Richard jejj líi eíiard flevystnpoval proti ní ne přátelsky z vlastního popudu ný brž nucen mocnějšími s' okolnKt mi nimiž zajisté ji seznámí jak milé černé ono kouzlo bude zlo meno Několik' dnň násilně zdržovala se návštěvy atelieru ale nyní v této sladké večerní hodině bylo opojení vzpomínek stokráte silněj ší jejího bcj-tak nikdy opravdové vzdoru A jakoby strach jakýsi i bázlivá touha štyila ji i pokoje by náhodným snad omečkáiwm ne prohloubila ránu k jizvě smrtelné uchopila Rudkovův dopis a spěšně vyšla z domu Známínii ulicemi dostihla záhy svého a bez rozpaků zaklepala na dvéře soehařeva atelieru Nikdo neodpovídal Zaklepala znova S tímž vísledkem Stiskla tedy kli ku Dvéře se otevřely Vstoupila Opuštěná dílna zatopena byla mo drým soumračným světlem I' prostřel atelieru stála Olgina so cha stála na téniže místě kde ji posledně opustila Richard vsak tu nebyl Kam odešel? A za jakým cílem? Slečny Dubínové zmocňo valo se neblahé tušení Aby tak — Neodvážila se domyslil Pro hlédla zevrubně celou dílnu Bylo patrno že ještě před hodinou tu Kazaňský meškal "Snad že pou 7e jen odběhl a ve chvíli se vrá tí" utěšovala se slečna Olga a u sedla do starého křesla' Předpo klad její byl správný Nečekala dlouho když na chodbě se ozvaly kroky Nebylo pochyby! Kazaň ský se vracel Kámen spadl slečně Dubínové se srdce Rázem se po veselila a ihned také zosnovala záměr jak Richarda překvapiti V okamžiku byla schována za svojí sochou v soumračném příšeří té měř s ní splývajíc Té chvíle vstoupil také Kazaň ský odhodil pláštěnku a pak chvatně přistoupil k soše "Olgo má! Olgo!" zavzdychal načež chvatně vylúal malý revolver a přiložil jej ke skráni Leč téže chvíle kdosi strhl mu ruku Rána třeskla minula však cíle rozdrtiv vši pouze část skleněné střechy a telieru Kazaňský omdlel aby po chvíli probudil sc v náručí slečny Olgy V prvém okamžiku bylo mu ja koby snil těžký sen na pak rázem přesvědčil se o jho skutečnosti neboť vskutku byla to jeho Olga srdce zlaté duši- milovaná která přišla zachránit jej Když vybil se prvý záchvat ší lené radosti slečna Dubínová po dala Richardovi list Vilémův — Posledně se zachvěl když rozeví ral obálku Pak přelétnuv ho kvapně zrakem nepromluviv po dal ho slečně Olze a rozžehl svět la — "Můj milý" — psal Rudkov "promiň že jsem tentokráte po drážděn příliš svým rozmarem uložil Tvému přátelství zkoušku tak nebezpečnou Promiň a od pusť! Nestane se tak již nikdy! A ještě něco Na doporučení mého strýce obdržel jsi místo profesora na akademii " "Co to vše znamená?" zeptala se slečna Olga nechápajíc všech těchto letmých narážek "Co to vše znamená?" opako val blažený Kazaňský "Pojd jen ke mně duše moje zlatá chci li vlíhat se rtů v srdce sladké to tajemství!" Dvě zastaralé domněnky Domnění žc co jest odporné je zdrayé( patří do starého železa Zvláště lék třeba byl nejvýš ú činnýv niňže býti zároveň i velmi lahodný' Trinerovo Léčivé-Hořké Víoo jest toho nezvratným důka zem Přesvědčí každého že laíiod nost nevylučuje účinnost Trine rovo Léčivé Hořké Víiio pomůže vždy nezáleží na tom jak zane dbán byl váš případ zácpy Spal ného trávení bolení hlavy nervu yt povšechné nfalátnosti a pod fk ten vyčistí žaludek navrátí zdravou chuť k 'jídlu upraví zaží vání a posilní vaře celé tělo V lékárnách — Jiná zastaralá do mněnka jest že proti rcumatisiiui neuralgii bolení v kříži není žád ného skutečně 'spolehlivého léku Zkuste však Trinerňv Liniment a poznáte jak jste se mýlili Jest vý borný léžna polátnaniny otoky únavu svalů a nohou a pod V íé kárnách 'Jos Triner velkovýrob ce léků 133-1 m So Ashland a ve Chicago IIU-- Adv