H
Strana fl
ROMÁN PŘÁTELSTVÍ A LÁSKY
TQKXOr PNT ?1 LISTOPADU 1917
Napsal Quido Maria Vyskočil
Přesně o jedenácté hodině do
pplední jak bylo 'jeho zvykem
zaklepal Rudko v na dvéře pří
st řešní ho atelieru sochaře Kazaň
' škého "Volno!" vybídl klepají
cího k vstupu zvučný hlas Rad
kov otevřel jednokřídlé dvéře A
jak překrucoval prali atelieru sy
tý zlatý proud prolnutý skloně
nou střechou celého pozlatil lio
sluneční zaplavou KuzaiisKy za
juěstnáii právě hrubou přípravou
k jakémusi poprsí v nadživotní
velikosti kvapné odhodil hnětlo-
šedou hanu a spěchal aby uví
tal příchozího
"nuku ti nemohu podat o-
ndouval se "Jak vidíš jsem o
pět v práci" dodal vesele a opa
koval s netajenou vnitřní rozkoší
''Ano v práei!"
Rudkov usedl do křesla starého
hyzatského slohu Přehlédl pak
jnksi chvatné a povrchně rozpra
covaný návrh a zeptal sp lez ú
Časti: "Tedy obchod?"
"Obchod í uméuí libo-li" od
povídal mladí' sochař
"Jak to?'"
i- i n i '„„ ~ - ?
ivnaiiSrC pi'iSi ui ivii attruiu ji i-
1eli "Jak? Povím ti hned! Pra
cuji bustu knížete K pro jeho
rodinnou galerii Leč záležitost
piá háček ! Podtijal jsem se totiž
úkolu aniž jsem dříve prozkou
mal blíže podmínky Víš přece že
vždy jsem mel v úctě mocné to
hoto světa" Kazaňský uklonil se
při těchto slovech mladému vel
kostatkáři načež pokračoval : —
"Vypracoval jsem také v prvém
nadšeném tišili návrh jenž se mi
zdál nejpřimčřenéjší Leč když
jsem ho ukázal svému panstvu
stříbrovlasá Jasnost zavrtěla vel
mi nesouhlasně svojí úctyhodnou
hlavou Kníže K nesmí prý být
jinak postaven než jeho otec děd
a praděd Týž sokl tytéž řád}-
tentýž obřadný frak — Rozohnil
jsem se poněkud při tomto roz
hodnutí "Není možno" bránil
jsem se zcela zapomínaje na pře
depsanou zdvořilost "aby umění
strnulo na podstavcích řádech a
zlatém fraku Co bylo obdivuhod
né před padesáti lety neobstojí
často dnes ani před průměrnou
kritikou Umění vyvíjí se s dobou
Ne ani to není zcela správné!
Tmění Jetí 'před dobou zastírajíc
svými stříbrnými křídly vše co
ztratilo schopnost života a pokro
ku" Kníže vladař s úsměvem na
slouchal mému horování Ale pak
přistoupil ke mně a řekl se vzne
šenou shovívavostí: "-Vno máte
zcela pravdu mladý příteli Ale
spoň ze svého stanoviska Z hle
diska mládí dychtivého tvůrčího
varu a nejistých zkušeností Ale
ja jsem stár a prominete ze i ja
osobuji si jisté svoje názory A
soudě dle nich bude státi kníže
Karel na oblém podstavci bude
jníti řád? i onen nenáviděný
frak" Pak pokynul a propustil
mne v milosti Nemohu ti ani říci
jak mi bylo v té chvíli milý Vi
léme" pokračoval po krátkém
odmlčení Kazaňský "a nevím ta
ké jak jsem se dostal onrdio dne
ze zámku Pyl jsem však tak roz
rušen že bych byl nejraději hned
nabídku jinak skvělou odmítl —
Ale později uklidniv se poněkud
rozmyslil jsem vše jinak a pro
spěšněji Vypracuji prostě bustu
tak jak jsem si jí sám předsta
voval postavím ji pak v knížecí
galerii a řeknu: 'Hle moje my
šlénka tof moje dílo! Uskutečnil
jsem je pro vlastní zálibu Nelíbi
li se Vaším Jasnostem jsem nyní
ochoten podjati se ho znova ve
smyslu vašich přání Ale já v prvé
řadů své svědomí umělecké musil
jsem míti upokojeno' Co tomu
říkáš?" "
Leě Rudkov neodpověděl Te
prve nyní povšimnul si Kazaňský
že jeho přítel vlastně ani ho ne-
poslouchal Oči Vilémovy bezcílně
těkaly po skleněné střeše kol níž
vinula se křehká rudá kvetoucí
řeřicha Jeho čelo bylo lehce za
xmuženo 35ylo patrno že myšlén
ky mladého velkostatkáře cílí zce
la jiným směrem nežli myšlénky
sochařovy '
"Viléme Viléme co se s
tebou opět děje?" snažil se Ka
zaňský zabaviti svého přítele —
"Jsi poslední dobou stále tak
jako proměněný"
Rudkov zdvihl hlava "Nevím
sám jakému kouzlu jsem propadl
Někdy si myslím že je to pouhý
prchavý přelud jara a máje nebo
rozmar ale hned v zápětí cí
tím že je to pčeo hlubšího moc
nějšího" Kazaňský položil ruku na rame
no přítelovo "Jak málo důvěřuješ
mému přátelství" pronesl skoro
vyčítavé "a přece víš že není o
bětí které bych mu nedovedl při
nést i vdyť vše co mém n čím
jsem vděčím tobě Ty sám nikdy
si ode mne ničeno nezmiai ac
smíš žádati čehokoli Což jsi za
pomněl na svůj slib tenkráte oné
not i v níž jsem nastupoval svoji
prvou uměleckou cestu na jih ke
které i-i mne tak nezištně opatřil
všechny prostředky? Tehdy — nu
vzpomeň si přece — řekl jsem ti:
'Drahý Viléme bude-li kdy po
třebí mého života přijď a vezmi
i ho! Patří jen tobě neboť pouze
ty poskytl jsi inu příležitost ra
dostné a tvůrčí schopnosti" Pa
matuješ se na onu noe?"
Rudkov přikývl
"Nuže?"
Rudkov náhle jakoby rozhod
nut povstal a pronesl váhavě:
"Nuže kdybych skutečně od te
be žádal nějaké oběti"
KaziJňskí- skočil mu do řeči:
"Žádej! Přinesu ji!"
Rudkov však se dosud neukva
poval se svým rozhodnutím: "A
i i i - a i _i i ±rzt' -
Kilji i ii liplOtllII TtVACI o-
běť?"
"Nebylo by mi obtíží podstou
pili ji pro tebe"
"Dobře tedy řeknu ti tedy
vse rozhodí se kuqkov a znova
usedl'
"Výborně" souhlasil Kazaňský
a téměř bezděčně ohlédl se po ho
dinách vísíeíeh v neuspořádaném
koutě atelieru Vilémovi neušel
však ani tento pohled přítelův —
"Cekáš někoho?" otázal se
"Nikoli neznámého" odpovídal
Kazaňskí "Pouze Olga slíbila že
sem zajde před polednem"
"Slečna Olga?" téměř bez píí-
ívuku pronesl Rudkov
Ano ale to ti přece nijak
neprciiazi anys i ty zne nezusiai
Znáte se přece "
Rudkov chápal se klobouku a
hole "Ne nemohu zde zustatx
Zapomněl jsem ještě objednati
cosi nutného!"
"A tvé sdělení? Kdy tě opět u-
vidím?" —
Povečeříme dnes společně —
ehceš-li!"
"Dobře tedy!" souhlasil Kázeň
ský "Mohl jsi však přece ještě
rdivilečku sečkali Olira by tě jistě
také ráda viděla"
Hodiny hlásily píil dvanáctou
"Slečna Oiga" opakoval opět
Rudkov Pak stiskl sochaři nik u a
rychle odešel
Podivná duše!" řekl polo
hlasně Kazaňský vraceje se ku své
i Ale sotva že krátkou štět
kou přestříhl hliněný model o-
zvalo se opět krátké skoro nesmě
lé zaklepání Olga! Skokem byl
Richard u dveří a právě ve chví
li kdy otevřely se a slečna Dn
binova objevila se v nich
"Možno vstoupit? Dovoleno?"
ptala se rozmarně podávajíc so
chaři ruku
Kazaňský aniž se jí uchopil
sklonil rychle hlavu a letmým po
libkeni dotekl se krásné malé
ručky "Královna muže porou
čet" pronesl týmž rozmarným
způsobem a spěchal aby si umyl
ruce na nichž dosud otištěny by
ly patrné stopy dopolední práce
Slečna Olga usedla na starou po
hovku "Potkala jsfmi pana Rudková"
řekla
"Byl zde ale nezdržel se tento
kráte až jsem ho vybízel aby po
čkal až vy přijdete" -
Slečna Olga se rozesmála "Vy?
Což jsi zapomněl že si od včerejš
ka tykáme?"
Kazaňský odhodil chvatně rež
ný plášť do něhož byl ještě oble
čen a rychle přistoupil ke svému
půvabnému hosti "Opravdu?"
tázal se rozčarován "Obával jsem
se že to byl opět jen rozmar"
"Nedostal jsi snad důkaz mé
odhodlanosti Ríšo?" tázala m
skoro vyčítavě slečna Dubínová
Tu jíž mladý muž nedovedl o
vládati svých citu "Ty ty
božská!" vyrážel ze sebe tiskna
opatrně ve své dlaně její krásnou
hlavu "Ty ty" Sklonil se
pak'rychle k malým něžně vykro
jeným rtům a teple několikráte je
políbil "Moje!"
"MÚj!" - -
Dlouho nemohli se nasytit polib
ky Teprve pak vysmekla se mla
dá dívka z objetí umělcova "A
nyní pěkně opět k práci" vy
bidla Kazaňského Ale sochař jak
se zdálo neměl již valně smyslu
pro práei Jeho vroucně rozhořený
zrak znova laskal líbal a objímal
štíhlou znova laskal jejíž modré
ťfnminové šaty lahodně splývaly
kol útlých bokfi
"Nu bude-li to!" zadurdila
e a dupla žertovně svým malým
střevíčkem z modré jelenice na
pohled tak opravdově že jeho vy
soký stříbrný podpatek zakolísal
povážlivě a suknice zavlnivši se
odhalila poněkud líbezně štíhlou
noku
Ale když Kazaňský vstal tiby
znovu ujal se díla slečna Olga sa
ma mu vplynula do náručí
Sochař se rozjařil u zahořoval
"Ach ano zdaž ty nejsi dílo
moje nejkrásnčjší Ba co tlím
dílo! Život mého umění jsi sama
Kam bvch bvl bez tebe došel? —
Nebýt tvé sladké důvěřivosti —"
Kazaňský máchl zoufale rukou n
zahučel: "Svědomí bylo blízko
kriminálu"
Přerušila další jeho slova polib
kem Ale on přece nezadržel své
touhy přiznati se ke všemu: "Ne
— ne" bránil se "Nech mne
jen říci dušičko vše! Je mi potře
bí té zpovědi Byla jsi opravdu je-
linou mou spásou Pouze ve tvé
lásce našel jsem veškera krásná
očekávání své nadšení svoji prá
ci Podobala jsi se oné princezně
přvd jejíž krásou shasíualo slun
ce a lina sama osvětlovala noc —
[ íniij život byl takovou nocí Leč
nyní nyní tebou mise ziata
našel jsem opět sebe a chci proto
také napjati všechny síly abych
lni hodný tvé dobroty a lásky"
Kazaňský vstal a dovedl slečnu
Dubinovu k rozpracovanému
poprsí knížete K "Hle" řekl
"zde po dlouhé době opět dílo v
uěmž doufá žiti mé nejpoctivější
přesvědčení Leč to není ještě
pravé neboť nejvyšší k čemu se
toužím vypnouti má být tvůj o
braz ty moje jediná a nejdražší!"
"Chceš opravdu abych ti stála
modelem?" zeptala se slečna Ol
ga radostně
"Prosím abys byla mojí spolu
pracovnicí neboť jen tak může
vzrůst i dílo jež přečká dobu a ob
rodí umění Chceš tak učinití?"
Přitiskla se lehce k němu a od
pověděla : "Vše pro lásku k to
bě'" "Nuže dbřc!M souhlasil Ka
zaňský nadšeně "A ještě dnes
žaěncme r uskutečněním svého zá
měru'' "Zcela dobře! Ještě dnes!"
"Přijdeš odpoledne Budeme do
večera pracovat a pak vyjdeme si
opět spolu poděl řeky" Tu se Ka
zaňský zarazil "Ne večer ne
můžeme být spolu Slíbil jsem že
povečeřím s Rudkovém Nelze se
vyhnouti tomu závazku"
A mladý sochař aniž věděl proč
zachmuřil čelo a sesmutněl
#
' Jak smluveno pracovali pak ce
lé odpoledne s radostnou odvahou
a nevýbojným veselím Leě k ve
čeru když slečna Dubínová opu
stila sochařovu dílnu a Kazaňský
osaměl vzpomínka na Rudkovu
znova ho zachmuřila — Co od ně
ho bude asi chtítif — A Kazaň
ský obaluje zpola provedený pla-'
stický náčrt sochy Olginy mokrým
plátnem několikráte nepokojně
pohnul rameny Pak počal se oblé
kat Ale vzpomínky na minulý ži
vot a na přítele nepopřály mu ani
nyní pokojné chvíle Proti své vů
li musil znova vzpomínati jak po
léta spblužačil s Vilémem jediným
synem velkostatkářovým jehož
přátelství pouze děkoval že vůbec
mohl vystudovat a věnovat se to
mu k čemu cílila jeho vloha Po
létaž ba desítiletí cítil srdečnou
vděčnost k tomuto příteli jenž
tak' nezištně a šetrně o něho se
staral dokud nepomohl mu upev
nit! jeho postavení a nevynášel
stálého zdroje postačitclných pří
jmů Po léta s radostnou odevzda
ností kdykoli tomu okolností do
volily stýkal se často i denně s
Rudkovém nyní již dávno majite
lem veškerého dědictví po otci
stále připraveného podstoupiti i
největší oběť kterou od něho Vi
lém žádal Po léta čekal na tuto
chvíli přátelského od vděku za
služby neodčinítclné a dnes když
se konečně okamžik ten přiblížil
proč váhá? A proě se chvěje?
Zřejmě rozrušen opouštěl Ka
zaňský atelier aby vyhledal Rud
ková Cekal ho již Povečeřeli v
útulné zahradě kde hrála hudba a
perlilo majové veselí Leě zdálo se
že právě tato bezstarostnost okolí
donutila oba přátele aby záhy o
pustili zahradu a vyhledali ztich
lé ulice v nichž bylo stejně za
smušilo jako v jejích srdcích Noc
byla sladká plná hvězd Vzduch
vonný opojujíeí V dálkách plno
písni v srdcích samá touha
' "Jsi zvědav na mé přání!
1
nroiiodii Konečné iíimkov v mii-e
ní
''Učiním vše co si budeš přát!'
řekl" Kazaňský ldasemž kterv iiá
silně útlumová! sochařovo roze
chvění
"I kdybych chtěl tvůj život?'
"I tenkrát !"
"Nuže chei ještě více!"
"Čeho si přeješ?"
"Chci lásku slečny Olgy!"
Kazaňský vzkřikl překvapením
"Šílíš!"
Rudkov odporoval klidné: "Ni
koli! Mluvím přece srozumitelně
Miluji Olgu li trpím nesmírně po-
zoru)i-li jak je ti oddána A pře
ce chci tomu věřit kdyby nebylo
tebe jistě by Olga milovala mne
neboť mohu jí poskytnouti vše
čím okouzluje život a svět"
Kazaňský bvl 7druen Takové
oběti přece se nenadál' "Co n
inití" vyjekl
"Rozhodnutí o tom přísluší —
pouze tobě! — Pamatuj na svůj
sut) pronesl jeste vvznamné
Rudkov a odcházel
Vilém zapotácel se a klesl np
kamennou Jásku přistavenou kt
zdi starého patricijského domu t
něhož právě stál Myšlénky pře
kotně mu za vířily Bolest přemá-
íala Měl ztratit Olfju a k tomu
ještě vlastním úsilím — To bylo
příliš hrozně ponivšlení "Ncmož-
m!" volalo srdce "Pamatuj sli
bu!" varovalo svědomí "Nezříkej
se jí!" našeptávala rozvroucnělá
duše "Ztratíš čest nedostojíš-li
danému slovu!" chladil rozum
rozpálenou krev Kazaňský ocitl se
v dokonalém zmatku Kterého z
těchto hlasů měl poslechnouti? —
Miloval Olgii a věděl že odříkaje
se jí ztrácí víc než svůj 'život Leě
líndkov měl přece právo žádati od
něho čehokoli Sám mu to právo
dal Sám sám Slzy draly se
Richardovi do očí Nechal je volně
vytrysknout Tekly zprvu tiše po
zahledli líci Kazaňského pak při-
snoubil se k nim křečovití' vzlv-
kot mladého mučeného srdce
Teprve v jitřních hodinách vrá
til se Kazaňský do své dílny Ne
iili hl však nýbrž ihned odhodlal
s' pokračovat! v usilovné práci
nalézt! zapomenutí všeho toho co
na něho čekalo již v nejbližších
hodinách Vzpomínal na slečnu
Olfru a bylo mu jakoby jí také
skutečně zastřenou závojem hvězd
k nimž tm připoután příliš bolest
ní země neměl již sil se jwvznésti
Tak se alespoň domníval
Leč slečna Dubínová stejně roz
rnilá a oddaná přišla k němu zá
hy po poledni aby ho přesvědčila
o své oddanosti a aby pokračovali
v modelování Byla švitořivá čilá
rozkošná Richard zamlklý upja
tý prodělávaje těžký vnitřní zá
pas Některou chvíli věru byl by
nejraději odběhl od vé práce a
zlíbal ty rozkošné rty šíji a ruce
kdyby závazek k Vilémovi tak
mocně nepoutal ho ve své železné
jho Dlouho dlouho nemohl kc od-
hodlati ublížiti tomu půvabnému
něžnému dítěti pro něž on sám u
scliovával vždy pouze nejjemnější
čeho jen schopna byla jeho citlivá
mladá duše Leč musil! Musil! A
tak zcela znenadání padlo ono
prvé urážlivé slovo se strany Ka
zaňského který sám toto nespra
vedlivé příkoří cítil nejtrapněji
Leě musil! Musil! Slcřna Dubíno
vá ač majetná neměla přece jen
jeho pošetilou oddaností připrave
na býti o velkolepé pojištění bu
doucnosti jež jí sliboval Rudkov
Když dopadlo ono zlé slovo
mladá dívka zbledla a zachvěla se
ve svém křesle jako zasažena je
lovatýin Šípem Cekala vysvětlení
omluvy od Richarda Nedočkala
se však níěeho
Mezi milenci zavládlo trapné ti
cho Byli jak se zdálo oba rádi
že právě té chvíle kdosi zaklepal
na dvéře atelieru Vešel Rudkov
elegantní navoněný 8 kyticí vzá
cných růží 1'kloniv se podal je
slečně Dubínové Přijala je ač
jindy by tak nebyla učinila Ale
nyní když ji Richard tak urazil!
Strávili ještě hodinu bez práce' v
lhostejném rozhovoru Pak ae sle
čna Olga uchystala k odchodu —
Rudkov ji doprovázel
Onu noe opět Kazaňský pro
bděl V bolcKtech a mučivých
vzpomínkách Ráno pak vstal pře
svědčen že slečna OJjra nikdy již
nevstoupí k němu do atelieru —
Ztratil ji zajístě navždy ji ztraťil
Leě slečna Dubínová přišla i lo
to odpoledne a bylo patrno že její
srdeerádo aiapomnělo Richardova
přenáhlení V jakési tichá shodě
pracovali opět několik hodin tak
že k večeru skizza slečny Olgy by
la téměř hotova Usedli pak do
Kvého útulku v tciiuiém rohu ate
lieru Kazaňský znepokojen sleč
na Dubínová rozmarná a plua do
bré nálady Zdálo se vše opět býti
v plném souladu když tu host so
chařův vzpomněl všerejší sve pod
večerní procházky s Rudkovém
Stačilo prosté připomenutí to
hoto jména aby v Kazauskcm
vzkypěla krev Slib nenávist lí
tost a vzdor ozvaly rp téměř sou
časně Padlo opět několik nepro
zřetelných slov jež měly za ná
sledek že slečna Dubínová tento
krátě skutečně uražena a v hloubi
duše dotčena beze slova opustila
atelier sochařův
Satan mohl jásat Jidášské dílo
bylo dokonáno dluh splacen
Po tři následující dny zmítal se
Kazaňský v neustálém ubiji vém
zmatku práce neschopen Busta
knížete K zůstávala nedokončena
socha Olgina zahalena Kazaň
ský proklel svojí práci Iv čemu
bylo jí nyní potřebí když ztratil
tu kterou miloval největší his
kou danou člověku? Byl ''v nej
raději zničil vše co připomínalo
mu kolem úsilí dlouhých tvůrčích
t ale spokojil se že odstranil
alcsioň poprsí knížete — jeden
posledních snů stejně jako ostat
ní nedosneiiycn „MOiieL sochy
představující slečnu Dubínovou
prostovlasou s náručí bílých růží'
zůstal však i nadále na svém mí
stě Ba ve chvílích kdy Kazaňské
inu bvlo nejteskněji odkrýval
íliněiiou sochu upravuje téměř
bezděčně nahodilé detaily a poci
ťuje alespoň tak vzdálenou jakous
rozkoš jemného styku s bytostí
zbožňovanou
Venku rozpukl máj a zahýřil
sladkými nocemi třešňovými kvě
ty a ztlumenými polibky Nezištně
po zahradách i lidských srdcích
rozsel svoje vonné půvaby rozdě-
il svoje něžné tajemství Bylo mi
o a příjemno stráviti tyto modré
oumračné hodiny v opuštěných
parcích na řece nebo ve volných
křepče svítivých lučinách Leč Ka
zaňský ani v těchto rozkošných
dobách neodvážil se vyjiti si za
město Pouhá nivšlénka že hv
mohl tam kdesi náhodně potkali
šťastnou Olgu po boku usmívají
cího se Rudková působila mu mu
ka tak neskonalá že byl blízek ší-
enství Každým dnem také ztrá
cel pro něho život cenu Bez Olgy
nebylo imí možno pracovat neby-
o možno míti naději A bez nadě
jí probíjeli se životem být žebrá
kem tam kde toužil královat? —
iylo stokrát lépe skončit vše rá
zem okamžikem
Kazaňský náhle byl rozhodnut
Nechť jásá Rudkov kéž je šťastna
ta kterou miluje více než svůj
život Přinesl přátelství oběť svého
srdce — přinese stejně odhodlaně
své lásce í poslední oběť života V
lodině se vše skončí Seběhne si
jen dolů aby si opatřil vše k
vlastní popravě a pak kéž je po
žehnána i tato oběť umučeného
srdce a nechť poslouží skutečně ku
blahu té jež bezděčně pomáhala
Kazaňský již zcela rozhodnut
vyběhl z atelieru
Právě v těchto hodinách také
slečna Dubínová stejně mpeně by
a vzrušena — Ráno odevzdal jí
ludkov dopis pro Richarda prose
výslovně aby ho sanja odevzdala
Nevěděl patrně nic o jejím nedo
rozumění s Vilémem ' i
Ten Rudkov Maký byl podivný
člověk Chvílemi zdálo se jakoby
sám ďábel ovládal jeho srdce a1
opět chvílemi jakoby oblačná ja
kás oddanost a něha plnily jeho
duši Slečna Dubínová nevyznala
se v bludišti této povahy Rudkov
nebyl jí protivný ale nepřilnula
také k němu ač bylo patrno že o
její přízeň nenápadně usiloval —
roé však tak se snažil věda žc
srdce Olgino patří pouze Richar
dovi? Ach ano — pouze Richar
dovi který třeba by jiebyl v po
sledních dnech nevysvětlitelně u-
razil přece jen stále nejbližší byl
vSemu jejímu cítění
Snivá hlava opět se zamyslila
Vzpomínky zavířily Sladká píseň
ásky se ozvala Nebylo možno od
lolati tklivému jejímu hlasu' —
Nebylo možno oddolatí
A slečna Dubínová ▼ náhlé
svojí bezohledností k níž byl do- vzpomínce na opuštěného Kazaů
nucen proti své vůli : 'ského jemuž již dávno odpustila
chvatně počala se obléknťi V lc
chvíli podivného vzrušní náhle ji
bylo patMťú že Richard jejj líi
eíiard flevystnpoval proti ní ne
přátelsky z vlastního popudu ný
brž nucen mocnějšími s' okolnKt
mi nimiž zajisté ji seznámí jak
milé černé ono kouzlo bude zlo
meno Několik' dnň násilně zdržovala
se návštěvy atelieru ale nyní v
této sladké večerní hodině bylo
opojení vzpomínek stokráte silněj
ší jejího bcj-tak nikdy opravdové
vzdoru A jakoby strach jakýsi i
bázlivá touha štyila ji i pokoje
by náhodným snad omečkáiwm ne
prohloubila ránu k jizvě smrtelné
uchopila Rudkovův dopis a spěšně
vyšla z domu
Známínii ulicemi dostihla záhy
svého a bez rozpaků zaklepala na
dvéře soehařeva atelieru Nikdo
neodpovídal Zaklepala znova S
tímž vísledkem Stiskla tedy kli
ku Dvéře se otevřely Vstoupila
Opuštěná dílna zatopena byla mo
drým soumračným světlem I'
prostřel atelieru stála Olgina so
cha stála na téniže místě kde ji
posledně opustila Richard vsak tu
nebyl Kam odešel? A za jakým
cílem? Slečny Dubínové zmocňo
valo se neblahé tušení Aby tak
— Neodvážila se domyslil Pro
hlédla zevrubně celou dílnu Bylo
patrno že ještě před hodinou tu
Kazaňský meškal "Snad že pou
7e jen odběhl a ve chvíli se vrá
tí" utěšovala se slečna Olga a u
sedla do starého křesla' Předpo
klad její byl správný Nečekala
dlouho když na chodbě se ozvaly
kroky Nebylo pochyby! Kazaň
ský se vracel Kámen spadl slečně
Dubínové se srdce Rázem se po
veselila a ihned také zosnovala
záměr jak Richarda překvapiti V
okamžiku byla schována za svojí
sochou v soumračném příšeří té
měř s ní splývajíc
Té chvíle vstoupil také Kazaň
ský odhodil pláštěnku a pak
chvatně přistoupil k soše "Olgo
má! Olgo!" zavzdychal načež
chvatně vylúal malý revolver a
přiložil jej ke skráni Leč téže
chvíle kdosi strhl mu ruku Rána
třeskla minula však cíle rozdrtiv
vši pouze část skleněné střechy a
telieru Kazaňský omdlel aby po chvíli
probudil sc v náručí slečny Olgy
V prvém okamžiku bylo mu ja
koby snil těžký sen na pak rázem
přesvědčil se o jho skutečnosti
neboť vskutku byla to jeho Olga
srdce zlaté duši- milovaná která
přišla zachránit jej
Když vybil se prvý záchvat ší
lené radosti slečna Dubínová po
dala Richardovi list Vilémův —
Posledně se zachvěl když rozeví
ral obálku Pak přelétnuv ho
kvapně zrakem nepromluviv po
dal ho slečně Olze a rozžehl svět
la —
"Můj milý" — psal Rudkov
"promiň že jsem tentokráte po
drážděn příliš svým rozmarem
uložil Tvému přátelství zkoušku
tak nebezpečnou Promiň a od
pusť! Nestane se tak již nikdy! A
ještě něco Na doporučení mého
strýce obdržel jsi místo profesora
na akademii "
"Co to vše znamená?" zeptala
se slečna Olga nechápajíc všech
těchto letmých narážek
"Co to vše znamená?" opako
val blažený Kazaňský "Pojd jen
ke mně duše moje zlatá chci li
vlíhat se rtů v srdce sladké to tajemství!"
Dvě zastaralé domněnky
Domnění žc co jest odporné je
zdrayé( patří do starého železa
Zvláště lék třeba byl nejvýš ú
činnýv niňže býti zároveň i velmi
lahodný' Trinerovo Léčivé-Hořké
Víoo jest toho nezvratným důka
zem Přesvědčí každého že laíiod
nost nevylučuje účinnost Trine
rovo Léčivé Hořké Víiio pomůže
vždy nezáleží na tom jak zane
dbán byl váš případ zácpy Spal
ného trávení bolení hlavy nervu
yt povšechné nfalátnosti a pod
fk ten vyčistí žaludek navrátí
zdravou chuť k 'jídlu upraví zaží
vání a posilní vaře celé tělo V
lékárnách — Jiná zastaralá do
mněnka jest že proti rcumatisiiui
neuralgii bolení v kříži není žád
ného skutečně 'spolehlivého léku
Zkuste však Trinerňv Liniment a
poznáte jak jste se mýlili Jest vý
borný léžna polátnaniny otoky
únavu svalů a nohou a pod V íé
kárnách 'Jos Triner velkovýrob
ce léků 133-1 m So Ashland a
ve Chicago IIU-- Adv
