Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920, September 13, 1911, Page 10, Image 10
Strana 10 F L YBK Obraz i dob tiaAcho národního probuzení NAPSAL ALOIS JIRÁSEK V Tatř Kylinol slzy plynou lro té mílii jediné NecItíí-li lásky zhynou Mě radosti nevinné Ty veršíky ji tak zvláště nedo jaly Alf n a zahradu myslila jak by bylo tajnií podvečer ho tam 'xulívati tise nepozorované) a on by liim čekal! Jak by to bylo hez ké! Zahořela všecka dychtivostí neteři přiimmnul aC opakujv slo víčka ať aii na krok nevychází (Vypkovi pak přísná uložil ať do bré hlídá ať slečna nikam necho dí A stará kapela ulál "habt bt" a sotva mrkal očima l'ak přna a poďlara vyprovodil To Havnč pn nehody ale to mí mtt jen pomyslili nebo pán ďHt hle děl aby vykračoval jako mladý lajtnant Sotva že Vypek zase na tara vystoupil už tam slečnu zastal ~~ V běh la tam jako lasička a z očí tváře se jí smála radost z toho že j" volna Než starý Oypck vážné jí kynul a vyzval ji uby šla by tu nezůstávala a když ncehtíe v jí ho p-iinmt véíítí h místa se ne běhala a j-n se smála řekl vážné iipterii že néeo má že jí něco m ' aby jen Klá Vklouzla za ním ijň chodbu žádostivé zvédavá a puzená tušením Že to néeo pří jemného Na ehodbé (Vypek vykládiil a tak tajemně že má pro ni říkání němcekc říkiní tomu že w musí tajné nauéit Zklamání bylo na ti na dívčině tváři i na hlasu když ne ptala od koho to říkání má jež (Vypek kapsy vytahoval "Od pana fiedívěho" Vytrhla mu je a htéla uskočiti jdko myíka zastavila ne dotazu jíc se od koho je mluvil li (Vy pek panem ňcdívýh A když vše vyzví-lěla ehytla (Vypka za ra mena a opírajíc se o né povysko čila dékujíe mu v živé radosti le je hodný Tak zmizela náhle ve Bvém pokojíku CVypek chvilku hleděl na dvéře I í vil se a také pičal pochybovat a uvažovati je li to opravdu takové říkání Slečna Tereza jen do pokojíka vběhla rozbalila "říkání" a j stavila se ním k oknu Tím by lo viděli skoro jen do hustých ko run starých ntromil u domu a pro né si v tu chvílí pozdního odpole dni v ňtulnéin pokojíku skoro již íero ukládalo Tereza měla ráda jwauíčka své ho učitele V její oaamoccnoHti přinášela jí změnu zabavovala ji měla naé inysliti proč se i ntra ehovati měla eo tajiti A byla M'krtě júna pan Šedivý říkal ji v nich takové pěkné věci ale ča sto lecčemu nerozuměla třeba že bylo vw-eko po česku Než v li-fcti-eh téeh byla zábava i v toni jak je tajné přijímala v tom ta jemství i v tom že musila na ně odpovídat a zase tajně n zase i % in -hfzpťěfitstvfm Dnešní iní přišlo zvláště vhod Myla mrzuta proto že nehyhi němeeká hodina i proto strýček odešVl do pan ské společnosti tam dolu do zahra dy j''ž jí byla přístupna a přeee jHk zakletá Myslila že jí bude dlouhá chvíle eo bude dělat A teď to "říkání"! VI to ji neveselilo jak Aedivý psimíčko jí dopravil jak starý (Vyjn-k mlu vil tnn němeekřm ííkátií i- jim lnul pan ohrstva htmUtr tuz překvapen A eo v tulii lUte ěl u! Kadý ai dtsmd jen o tom mluvil jak je (Tereza) sličná že "II jeji DiUlmlI pru ni tmhot) iře aby smilovala a taKé j- HHI mi!a á éi kííli ho tlette t ! a v Lil Irm atek í jni tak iitteiii ni itiiue Mluvili a jak t - byl blaeti Vd)!y td in hl pH-Lilii ítt lři )a jm iiěkidik tv i tně sám ih Ii "íikii i" jí : t ! t i pit4 H!' Piui li ! 1 i s' i' t- Htínt% l i 11 'i i 1 ! l ta % ! ' j i H !i '' í f t h- puř'' ti to '! a Ir t !- t i !'!! iHil 'l!í I'f ? I i J ktiě lai ! -" 1 i %%it I 4 f Naž iwaní iobř doílo ačkoliv ne hned nýbrž teprve lozdé ol polednc kdy obrstvaihtmistr Materna- r Kvétniee i vyňel vymy dlen namalován v bělostné zla tohkvouel uniformé v pruinova néni tMrohém klobouku na pu drovatuí hlavé a eopi-m dle vojen ské míry Odebral e nedaleko dolu do zahrady do Mleéuoslí 111 íliun (lallíuia na dnešní podvečer tam sezvané 1'rvc ieŽlí'a jen na to myslila a že by m obrtva-htmistr odešel ditklivéjsnad mohla i dále pixlívati Vyhllela ven do lioustnoueino šera v korunách stromů Tak ne vytrhla a vyrazila kvapné ven na teras Stanula u kamenného zá bradlí hledíc před se na širou za hradu Nebe nad ní ještě dost zá řilo ale v arkádách v křovích j pod stromy uložily ne jíž stíny — liště jen tympanon divadla ji nak stromovím a křovinami za krytého byl v jasnějším světic Ale puk UŽ vzduchem jakoby -voj se rozestřel Zahrada se tmě la a v temnu jejích stromu a In ušt in tratily hc střechy i pavil huiy len bližší sochy na balu- srádáeh teras se ještě z šera probé- lévuly Jtylo vlažím a příjemná vůně chvílemi silněji zavunula až na teras k Tereze Hleděla na víc jako ve snění a naslouchala smě si hlasu jež z hloubí zahrady tem ujím ohlasem až k ní se donášela A hudba se ozvala Dálkou ztlumená zněla lahodně liehotně stmělou panskou zahradou dojí mala vábila Tereza poslou chajíc všecka vzrušena tím k če mu se ndhodlávala nezpozorovala že stranou pod terasem na právo v černém stínu stromového skupe ní stáli dva muži vyšší elegantní druhý menší títěrnéjší A ten byl to mistr Kypiena šeptal své mu společníku ukazuji na tenisu' před nbrslvachtmistrovýrri oby dlím to že je baronova mť fnkl to posměšné a vyzýval še ptem svého mladého společníka a- by sel kolem jakoby nic jako pro- eházku že teprve uvidí jaké má obrstvaehtmistr (?usto l'ž jdu — " rozhodl se Kypic- nňv společník mladý Šleebtic je liill ze Srdečnosti jež se dále v zahradě bavila "půjdu okolo a vy mně přijďte naproti" Vykročil ale hned zaklel Na teras vstoupil v ten okamžik něja ký mužský a n tím baronova nef oiiešla Kypiena se také mrzel "To je baronův sluha atarý mrzutý voják H tím bude těžko Slepé poslouchá a pánňv poklad hlídá jako drak" "Zdá se že je opravilo tuze hez ká líudeme ještě čekat?" "Milosti teif ji ten pot zsa pra meni hned nepustí Itylo by nej líp abychom až za chvíli — " Za řeči zacházeli a zanikli v temnu loubí mezi vysokými pří st řízenými houštinami Na terasu před starým baronovým domem riiístalo ticho Ani krocej ani blan m neozval jen chvilkou liché za šumění v houští a ve stromech a ohlas vzdálené hudby Průčelí barokového domu i o hromné ploehé kameny terasu ja ko iihloukovitý výstupek a schody ib zahrady něhu vedou'1 í my thnlogieké soehy v právo v levo na ki m i terasu še prosvitlo jasněji v plné záři rni'íie jen zatím vy šel Na terasu s mihla divě! po stava v panském ňVu ale v mé Malinkém obleku v střev "káe!i stanula nabnii islit Tou duhou byl Pnkp Aedivý přikrčeny v J- VI e olinu bllité bivuvé kfH jako na trní frkal tou!i né ť'i Hf iloufal A naie Upadal e 'r'-liy ie slečna IHpíijde l" letu tak licho luk le tlil ith i t nnifi jirjě 'l tu in (li být l !)bv i lt la Ktdikrit - v t wii l i a m iiui v k ii unii Ji 1 Uídé pri#!nv' Ab Uf v {-(tni íá(i hiuí c '#b'Vaií I o v ' '- I kaoiíit H i jm ti I- t t 1 jih ií % -1 V k l - I- e l li ne slečna nef baronova nýbrž ona panna Matemová a2 na ten účea jak ji poprvé shlédl u P Vrhy A tak mu byla bližší známější tak tnu bylo volněji Chopil ho jejich rukou a děkoval že přišla Smála se a ptala pňjde-li h tI takto v tom obleku U jí to tak připadlo že ni vzata ty fialy my slíc také že bude jistější Infor nátor úsilné ujišťoval že jí to tak sluší že má ty šíity rád že jí v nkh poprvé viděl rtasli t mě síčka do stínu na křižovateo dvou stezek přiznal se ftedivý že to tu všechno nezná že by nerad aby ne dostali dolů na blízko k panské spoli čnosti "Půjdeme tudy" ukazovala Terezu na levo do aleje "poékej te já vás zavedu a pak ne třeba fMjdíváme — ule počkejte to uvi díte" Na hlase jí bylo náti jak ji je jí nápad těší sli stmělou alejí lipovou a tou vypravovala neť jak di stala to říkání a zase ne vyptá vala Šedivého jak on sem proni kl A zas o šatech a na místě kde zář měsíce pronikala stanu la přehlížela se sukuM rukama ziírátka pohlazovala jí urovnáva jíc Zdálo se že s tím oblekem se vrátila všecka bývalá volnost ma liUiiésUkého děvčete liž lickráce li jak ji mislr Kypiena uéíl aniž tek hlavu nesla nb nenucené pružně tu volněji tu rychleji a Zase odskočila od stezky vyhlíže jíc o skákala svému průvodci do řeči smála se jak suma teď vypa dá a zase n obavou ač ne valné o pravdivou vzpomínala kdyby tak starý (Vypek se šel přesvědčit je l! doma v pokojíčku íitckla mu sice že půjde spát Pak opět tichhi když Šedivý se h ní přiboéiv vzal ji za ruku že mu pořád lukakiij" u když Začal o tom jak na ni myslí jak se sou žil že s ní nemohl nikdy promlu vit a jak byl šťasten když doslal od ní psuníčko Tu mu jeho cit u -plný výklad přerušila otázkou lusinál li se jíl jejímu psaní že m umí psát a pro dohropísemimst vždycky dostávala V tom jím škubla když zacházel dále na le vo "Na právo na právo" septa-' I:i Vyšli temna i svitu lipové a je a shlédli na jejím konci malý pavillon jako chrámec antikl- Hojícím slohu vystavěný Dvéře vyly otevřeny Vešli až k ním o několika schodech až k sloup ánu portiku a nahlíželi dovnitř Tam si probělavala v tajemném svitu měsíce shora do chrámku pa- lajícím nějaká socha Šedivý vy ožil že to je socha Mlčenlivosti Terezu stojíc vedle něho vzhlédla k němu usmála ne ale hned sebou škubla jak se pojednou tichem o- zvala opět hudbu Hráli pěkný menuet "Začínají tančit" pravila Tere za zive skoro závistivé Menu et už také umím" a nachýlivši Idavu naslouchala tiše si krás ným svým hlasem přizvukujíc po noto laškovného menuetu i nož kou poklepávajíc Pojednou u- stala "To by se to tančilo! Tančíte n'df Ob ty dámy tam a páni! — i se mají!" Začala žvatlali jak to tam je krásné a eo (Vypek vy pravoval že budí dnes francouz ské divadlo pak tanec "A již tancuji A jestli pak také pan t říček! — " Dala si do smířím Aedivý jenž ničeho kolem ne dbal a j u Terexu viděl ihiimI si duchu vynati e baronova neř Ziise příliš si všeho VŠinwV Netě šilo ho to ab ani r -hlesl Víc- i-1-ll jí lak slllšelu Milic It i a i snst jeji a jak tiše imtiuitii při iMikovala nabídl i- by tu v krámku im-bli jmulmu-hat e by tam na íeHich It jh knč si d b 1 ií lé bodbe "1 ne ne" id:vla pnilT a iijy eoji btst po bibh dulc l crutě "Musbit t i )''" ti t Pijrtr liulite JfrtVidU jt j d aleje y itýh friiiini a ft id k f ťié i -! ďmp-š-liv l'i l jrrtt4i! t b t a'v - i-tnat Ti le4 ik 41 li 1 V t t (i t l il í v t stříhrolesklé tiše no kolébaly a povívaly Bpadajíee jako dlouhé lubkč vlasy už ku mříži krásné kované Tereza měla patrnou radost i překvapeni které Šedivému způ sobila a které e ještS vzmohlo když stanuli na malém hřbitůvku plném růži mezi kameny a tajem nými literami a nápisy Hleděla na něj jak žasne jak se rozhlíží pak přistoupivší náhle k hlavnímu pomníku prostřed k andělíčku opřenému o nhaslou po chodeň skloněnému nad popelni cí ukázala na její zlacený nápis a ptala ne "Co to jeí To umo už dalo " Šedivý nachýliv ne četl ve svitu měsíce r "Aux Mane de uieg Andou" Usmál se přeložil a dodal to žo je tedy hřbitov mrtvých milenek lásek Tereza sebou trhla "Mrtvých TI Ohi" "Oh ne myslím že jsou vše cky živy a zdrávy nic jejích lá sky Tady jsou jenom jejich jmé on" "A tolik měl děvčat?!" zvola la Tereza upřímné Žasnouc Šedivý hleděl nn ni n patrným potěšením usmívaje se a ptal se ví li kdo " Pan hrabě (íallas (Vypek mi sídlil že on to dal postavit til ten hřbitov" Pojednou rychle doda la: "A na těch kamenech tedy jsou jména těch " Shýbali se spolu ke kamenům Šedivý odhrnul keře i květiny ne dbaje že mu na ruce kane rosa a prohlíželi litery v ornamentech Uížc voněly svislé haluze vrb 1c holinko se ach vf valy jako u vol ném klidném dechu a jimi pro nikala záře měsíce chvějíc se světlými pruhy tm lichém hřbitův ku mrtvých lásek na jeho lwimc řif h a růžích Tereza hledala žá dost hě byla by tak ráda bývala kdyby Šedivý snad uhodl nějaké jméno Také se ho ptala nezná Ií pčjnké fťekl že nezná a hned mu při tmu připadlo že k těmto I ameiímn přibude po čase nový a na tom že budou začáteční písme na pani Duškové zpévačky Ale neřekl to A v tom jak Tereza chtěla mu pomocí poodhrnouti nad kameněni kvélinovou houšť chytl její ruku a již ji nepustil Poloklečo držel ji a upřel oéi zá řící milostným vzrušením na mla dičké děvée "Nechrne mrtvých" mluvil tlumené vroucím hlasem "Má lánku je živá" "Ale také jl dají jednou po mník" Aokla to usmívajíc ne škádlivé r "Nikdy protože nikdy — " Škubla uchou a vytrhla rychle nvou ruku t jeho ruky "Někdo mne volá" pravila pa trně polekána A v tom UŽ se o zvalo tlumené donti na blízku: "Slečno I Slečinko!" "To je (Vypekl" řekla mrzutě chmuříu obočí "Slečno! Pan obrstvaohtmi „tr " To účinkovalo Skokem byla ti vrátek kde u vrhy stanul Ignáci na (Vypek udýchaný všechen od sebe Šedivý UŽ Stál U všechen U žaslý hleděl za Terezou Slyšel ještě že ne něco ptá že (Vypek kvapné odpovídá Jakoby naléhal vše dálo se velmi rychle a nežli sc Šedivý vzpamatoval mihla nu Tereza mei haluzemi vrb už volí ku před zábradlím v tom se na ihýlíla přes ně do hřbitůvku a všecka vzrušena oznamovala za i lílovanémii informátorovi že mu í hned domů že pan strýc při sel Záclona hebkých haluzí klcroii svou mladou hlavou proni kla se zavřela Haluze se ještě míhaly chvěly ale sličné zjevení bylo to tam Šedivý slyšel už jen rychlé kroky pak i fy utichly ~ Slál na hřbitůvku sám nemoha sc viamatovati Z hlubin veliké za hrady zaznívala sem veselá hud bu Ale on jí neslyšel "Konec! Konce!" znělo mu v mysli "Víckrát už se s ní nc sejdeš ani ne v německé hodině l'ž můžeš také dát náhrobní ká men Sel sem s takovým radostným očekáváním přísel sem v loto mítilo tak blažený n jako pitomý odtud odcházel jakoby dostal ná hlou ránu do hlavy Vfie bylo ja [ko vidění A ona! Co teď ona I Juk obrstvaelitmistr ji uvítá a po-Jví-li ten Ccypck 1 Jarou jl snad vyžene Ah kdyby jí vyhnali Sel cesty nedbaje oni záře jel tnm dále kde ne odbývala slav nost jakoby ze stromů a křoviu i i i i i íi _ vyeriazciu uo večerními vzmiunu Pojednou ne však zastavil na o kamžik uvažoval pak no obrátil J hledaje mčr k baronovu domu — Pral sc opatrněji urze no v minu riž stanul tam kde prve tak blaže ně vzrušen uvítal Terezu Před budovou ticho na terasu nikdo v okno slečnina pokojíku tma — Naslouchal Čekal Ticho nic ne slyšel nikoho ne nedočkal Ode šel n nepořízenou Kudy Rol do mů nedbal a doma ač ne zatím valně přípozdilo neulehl Nemohl usnouti Háno záhy oby fVypka ne zmeškal zasel do Lipové ulice a hy vyčkal baronova sluhu do trhu jdoucího Nedočkal Hfí ho až te prve odpoledne (Vypek no za mračil když spatřil slcčnina in formátora ale zamířil zrovna k němu oznamuje mu že jde k né mu že pan baron vzkazuje — Šedivý nu nadál těch koneň a přeee no lekl "Abych --" vyhrkl ale nedo mluvil "Aby sc víc k nám nenamá hali" "Pan baron ví — " "Nic neví já jenom vím" "A prně tedy-™" "Protože tu slečna není" Šedivý vyvalil oči A kam prosím jich (Vypek kam — " (Pokračovaní) (mne Jos J Pamiáka 12C03 jižní 16 ulice l'ufeiiUuvfi oliiliinly v tunktim li tiktu f Ouiue v Huutii (Iruu ♦ Mtoiion — PolÁrnl a úrazová poJUtřnl AEHTItAKTY NAnOKO — VH&EJNÉ NOTAfiSTVÍ Hodiny Oil 7 iln 10 fvtvr v nlmlo i)l 8 lio M n fp ťi hoi vsřff Hlt TVI Donjf 1717 PHJifts kdykoli V dílně na farmě v dolech téměř při každém naméntnání vy staven jest Člověk nehodám úra zu a poranění jež % pravidla při náší sebou bolest útrapy ztrátu času Ječ byste v takovém přípa du měli po ruce ©Dej Kýchlo" upotřebeni tohoto maání jeit vždy vitunou úlevou pro pacienta Doporučuje ne v případech: revmatismu neuralgie pohmoždční bolesti v zádech vymknutí kreíl otoku stuhlosti svalů a při každé povrchní bolesti na téle Ona 50 uctitů Ctčlc listidk) jliivtlit 4tfk liitíú BiA ii-thúni v d!iiv" O Mvrtut Ki'lmj l "Nřmill Ht-r& iiHirUk ♦ !#) (rmé sav ttp m éluvík Ar lilí' ím i í " VI Vlrul4 ll% Xjnn Nh 'liKíi i! r- LulLífUtí uir) I lifjfpy ji l iuikl fu UUy i jj i u) ! i-H jH lk ' 4 Ukl l ih tt 1 SI ktiiu kl i ftOau tM li ťi-m Vwlk ll l'é 5 Pozorujete-li na nobe příznaky liičtmtosti Jatcriif choroby zňcpy iicznžlvnosti klesání sil pamatujte že nejlepsi služby vám prokáže Severův Životní balsám Cena 75 centu Kdo si stěžuje i) jej trápí kašel IIUStlIZCMÍ zií duch ti clintptivosí obtížný dech botttvoHt v hrdle tomu nejlép dojsiručuje Soverňv Balsám pro plíce (Vn a 5k- li i?í!f ni vrvy IA' u id Ul& lé k í rnik w i i pNjrt jrn Srti i í Ly 4 Usb-ilf jiishH Sl I S lita ji uu- tUtlnj v tsíl řč I 1 - I - i 4i i J-lt ?" ' ( IV k ' f J 'l i í h t-d idí i-lo !'! i I ! 1 11 1 1 i H4 ' iUlli k i 11) T-l I i 1 T tk #! ? I t I m % nk Mh M jf)I -ii h i ri l i lJ ta - i i 'íítl t !'! V &i:-tllt I 1 - ' II II -I 1 I im 1 1 ri -t i'i i i VVáVy T (CÍ ' ' ' ' v