Strana 10
F L YBK
Obraz i dob tiaAcho národního probuzení
NAPSAL ALOIS JIRÁSEK V
Tatř Kylinol slzy plynou
lro té mílii jediné
NecItíí-li lásky zhynou
Mě radosti nevinné
Ty veršíky ji tak zvláště nedo
jaly Alf n a zahradu myslila jak
by bylo tajnií podvečer ho tam
'xulívati tise nepozorované) a on
by liim čekal! Jak by to bylo hez
ké! Zahořela všecka dychtivostí
neteři přiimmnul aC opakujv slo
víčka ať aii na krok nevychází
(Vypkovi pak přísná uložil ať do
bré hlídá ať slečna nikam necho
dí A stará kapela ulál "habt
bt" a sotva mrkal očima l'ak
přna a poďlara vyprovodil To
Havnč pn nehody ale to mí mtt
jen pomyslili nebo pán ďHt hle
děl aby vykračoval jako mladý
lajtnant
Sotva že Vypek zase na tara
vystoupil už tam slečnu zastal ~~
V běh la tam jako lasička a z očí
tváře se jí smála radost z toho že
j" volna Než starý Oypck vážné
jí kynul a vyzval ji uby šla by
tu nezůstávala a když ncehtíe v
jí ho p-iinmt véíítí h místa se ne
běhala a j-n se smála řekl vážné
iipterii že néeo má že jí něco m
' aby jen Klá Vklouzla za ním
ijň chodbu žádostivé zvédavá a
puzená tušením Že to néeo pří
jemného Na ehodbé (Vypek vykládiil a
tak tajemně že má pro ni říkání
němcekc říkiní tomu že w musí
tajné nauéit Zklamání bylo na
ti na dívčině tváři i na hlasu když
ne ptala od koho to říkání má jež
(Vypek kapsy vytahoval
"Od pana fiedívěho"
Vytrhla mu je a htéla uskočiti
jdko myíka zastavila ne dotazu
jíc se od koho je mluvil li (Vy
pek panem ňcdívýh A když vše
vyzví-lěla ehytla (Vypka za ra
mena a opírajíc se o né povysko
čila dékujíe mu v živé radosti le
je hodný Tak zmizela náhle ve
Bvém pokojíku CVypek chvilku
hleděl na dvéře I í vil se a také
pičal pochybovat a uvažovati je
li to opravdu takové říkání
Slečna Tereza jen do pokojíka
vběhla rozbalila "říkání" a j
stavila se ním k oknu Tím by
lo viděli skoro jen do hustých ko
run starých ntromil u domu a pro
né si v tu chvílí pozdního odpole
dni v ňtulnéin pokojíku skoro již
íero ukládalo
Tereza měla ráda jwauíčka své
ho učitele V její oaamoccnoHti
přinášela jí změnu zabavovala ji
měla naé inysliti proč se i ntra
ehovati měla eo tajiti A byla
M'krtě júna pan Šedivý říkal ji
v nich takové pěkné věci ale ča
sto lecčemu nerozuměla třeba že
bylo vw-eko po česku Než v li-fcti-eh
téeh byla zábava i v toni
jak je tajné přijímala v tom ta
jemství i v tom že musila na ně
odpovídat a zase tajně n zase i %
in -hfzpťěfitstvfm Dnešní iní
přišlo zvláště vhod Myla mrzuta
proto že nehyhi němeeká hodina
i proto strýček odešVl do pan
ské společnosti tam dolu do zahra
dy j''ž jí byla přístupna a přeee
jHk zakletá Myslila že jí bude
dlouhá chvíle eo bude dělat
A teď to "říkání"! VI to ji
neveselilo jak Aedivý psimíčko
jí dopravil jak starý (Vyjn-k mlu
vil tnn němeekřm ííkátií i- jim
lnul pan ohrstva htmUtr tuz
překvapen A eo v tulii lUte
ěl u! Kadý ai dtsmd jen o tom
mluvil jak je (Tereza) sličná že
"II jeji DiUlmlI pru ni tmhot)
iře aby smilovala a taKé j-
HHI mi!a á éi kííli ho tlette
t ! a v Lil Irm atek í jni
tak iitteiii ni itiiue Mluvili a jak
t - byl blaeti Vd)!y td in hl
pH-Lilii ítt lři )a jm iiěkidik tv
i tně sám
ih Ii "íikii i" jí : t ! t i
pit4 H!' Piui li ! 1 i s' i' t-
Htínt% l i 11 'i i 1 !
l ta % ! ' j i H !i
'' í f t h- puř'' ti
to '! a Ir t !- t i
!'!! iHil 'l!í I'f ? I i
J ktiě lai ! -" 1 i %%it
I 4 f
Naž iwaní iobř doílo ačkoliv
ne hned nýbrž teprve lozdé ol
polednc kdy obrstvaihtmistr Materna-
r Kvétniee i vyňel vymy
dlen namalován v bělostné zla
tohkvouel uniformé v pruinova
néni tMrohém klobouku na pu
drovatuí hlavé a eopi-m dle vojen
ské míry Odebral e nedaleko
dolu do zahrady do Mleéuoslí
111 íliun (lallíuia na dnešní
podvečer tam sezvané 1'rvc ieŽlí'a jen na to myslila a že by m
obrtva-htmistr odešel ditklivéjsnad mohla i dále pixlívati
Vyhllela ven do lioustnoueino
šera v korunách stromů Tak ne
vytrhla a vyrazila kvapné ven na
teras Stanula u kamenného zá
bradlí hledíc před se na širou za
hradu Nebe nad ní ještě dost zá
řilo ale v arkádách v křovích j
pod stromy uložily ne jíž stíny —
liště jen tympanon divadla ji
nak stromovím a křovinami za
krytého byl v jasnějším světic
Ale puk UŽ vzduchem jakoby -voj
se rozestřel Zahrada se tmě
la a v temnu jejích stromu a
In ušt in tratily hc střechy i pavil
huiy len bližší sochy na balu-
srádáeh teras se ještě z šera probé-
lévuly Jtylo vlažím a příjemná
vůně chvílemi silněji zavunula až
na teras k Tereze Hleděla na víc
jako ve snění a naslouchala smě
si hlasu jež z hloubí zahrady tem
ujím ohlasem až k ní se donášela
A hudba se ozvala Dálkou
ztlumená zněla lahodně liehotně
stmělou panskou zahradou dojí
mala vábila Tereza poslou
chajíc všecka vzrušena tím k če
mu se ndhodlávala nezpozorovala
že stranou pod terasem na právo
v černém stínu stromového skupe
ní stáli dva muži vyšší elegantní
druhý menší títěrnéjší A ten
byl to mistr Kypiena šeptal své
mu společníku ukazuji na tenisu'
před nbrslvachtmistrovýrri oby
dlím to že je baronova mť
fnkl to posměšné a vyzýval še
ptem svého mladého společníka a-
by sel kolem jakoby nic jako pro-
eházku že teprve uvidí jaké má
obrstvaehtmistr (?usto
l'ž jdu — " rozhodl se Kypic-
nňv společník mladý Šleebtic je
liill ze Srdečnosti jež se dále v
zahradě bavila "půjdu okolo a vy
mně přijďte naproti"
Vykročil ale hned zaklel Na
teras vstoupil v ten okamžik něja
ký mužský a n tím baronova nef
oiiešla Kypiena se také mrzel
"To je baronův sluha atarý
mrzutý voják H tím bude těžko
Slepé poslouchá a pánňv poklad
hlídá jako drak"
"Zdá se že je opravilo tuze hez
ká líudeme ještě čekat?"
"Milosti teif ji ten pot zsa pra
meni hned nepustí Itylo by nej
líp abychom až za chvíli — "
Za řeči zacházeli a zanikli v
temnu loubí mezi vysokými pří
st řízenými houštinami Na terasu
před starým baronovým domem
riiístalo ticho Ani krocej ani blan
m neozval jen chvilkou liché za
šumění v houští a ve stromech a
ohlas vzdálené hudby
Průčelí barokového domu i o
hromné ploehé kameny terasu ja
ko iihloukovitý výstupek a schody
ib zahrady něhu vedou'1 í my
thnlogieké soehy v právo v levo na
ki m i terasu še prosvitlo jasněji
v plné záři rni'íie jen zatím vy
šel Na terasu s mihla divě! po
stava v panském ňVu ale v mé
Malinkém obleku v střev "káe!i
stanula nabnii islit Tou duhou
byl Pnkp Aedivý přikrčeny v J-
VI e olinu bllité bivuvé kfH
jako na trní frkal tou!i
né ť'i Hf iloufal A naie Upadal
e 'r'-liy ie slečna IHpíijde
l" letu tak licho luk le tlil ith i
t nnifi jirjě 'l tu in (li být
l !)bv i lt la Ktdikrit - v t wii
l i a m iiui v k ii unii Ji
1 Uídé pri#!nv' Ab Uf v
{-(tni íá(i hiuí c '#b'Vaií I o
v ' '- I kaoiíit H i jm ti I-
t t 1 jih ií % -1
V k l
- I- e l li
ne slečna nef baronova nýbrž ona
panna Matemová a2 na ten účea
jak ji poprvé shlédl u P Vrhy A
tak mu byla bližší známější tak
tnu bylo volněji Chopil ho jejich
rukou a děkoval že přišla
Smála se a ptala pňjde-li h tI
takto v tom obleku U jí to tak
připadlo že ni vzata ty fialy my
slíc také že bude jistější Infor
nátor úsilné ujišťoval že jí to tak
sluší že má ty šíity rád že jí v
nkh poprvé viděl rtasli t mě
síčka do stínu na křižovateo dvou
stezek přiznal se ftedivý že to tu
všechno nezná že by nerad aby ne
dostali dolů na blízko k panské
spoli čnosti
"Půjdeme tudy" ukazovala
Terezu na levo do aleje "poékej
te já vás zavedu a pak ne třeba
fMjdíváme — ule počkejte to uvi
díte" Na hlase jí bylo náti jak ji je
jí nápad těší sli stmělou alejí
lipovou a tou vypravovala neť jak
di stala to říkání a zase ne vyptá
vala Šedivého jak on sem proni
kl A zas o šatech a na místě
kde zář měsíce pronikala stanu
la přehlížela se sukuM rukama
ziírátka pohlazovala jí urovnáva
jíc Zdálo se že s tím oblekem se
vrátila všecka bývalá volnost ma
liUiiésUkého děvčete liž lickráce
li jak ji mislr Kypiena uéíl aniž
tek hlavu nesla nb nenucené
pružně tu volněji tu rychleji a
Zase odskočila od stezky vyhlíže
jíc o skákala svému průvodci do
řeči smála se jak suma teď vypa
dá a zase n obavou ač ne valné o
pravdivou vzpomínala kdyby tak
starý (Vypek se šel přesvědčit je
l! doma v pokojíčku íitckla mu
sice že půjde spát
Pak opět tichhi když Šedivý se
h ní přiboéiv vzal ji za ruku že
mu pořád lukakiij" u když Začal
o tom jak na ni myslí jak se sou
žil že s ní nemohl nikdy promlu
vit a jak byl šťasten když doslal
od ní psuníčko Tu mu jeho cit u -plný
výklad přerušila otázkou
lusinál li se jíl jejímu psaní že
m umí psát a pro dohropísemimst
vždycky dostávala V tom jím
škubla když zacházel dále na le
vo "Na právo na právo" septa-'
I:i
Vyšli temna i svitu lipové a
je a shlédli na jejím konci malý
pavillon jako chrámec antikl-
Hojícím slohu vystavěný Dvéře
vyly otevřeny Vešli až k ním
o několika schodech až k sloup
ánu portiku a nahlíželi dovnitř
Tam si probělavala v tajemném
svitu měsíce shora do chrámku pa-
lajícím nějaká socha Šedivý vy
ožil že to je socha Mlčenlivosti
Terezu stojíc vedle něho vzhlédla
k němu usmála ne ale hned sebou
škubla jak se pojednou tichem o-
zvala opět hudbu Hráli pěkný
menuet
"Začínají tančit" pravila Tere
za zive skoro závistivé Menu
et už také umím" a nachýlivši
Idavu naslouchala tiše si krás
ným svým hlasem přizvukujíc po
noto laškovného menuetu i nož
kou poklepávajíc Pojednou u-
stala
"To by se to tančilo! Tančíte
n'df Ob ty dámy tam a páni! —
i se mají!" Začala žvatlali jak
to tam je krásné a eo (Vypek vy
pravoval že budí dnes francouz
ské divadlo pak tanec "A již
tancuji A jestli pak také pan
t říček! — "
Dala si do smířím
Aedivý jenž ničeho kolem ne
dbal a j u Terexu viděl ihiimI si
duchu vynati e baronova neř
Ziise příliš si všeho VŠinwV Netě
šilo ho to ab ani r -hlesl Víc-
i-1-ll jí lak slllšelu Milic It i a i
snst jeji a jak tiše imtiuitii při
iMikovala nabídl i- by tu v
krámku im-bli jmulmu-hat e by
tam na íeHich It jh knč si d b
1 ií lé bodbe
"1 ne ne" id:vla pnilT a
iijy eoji btst po bibh dulc
l crutě "Musbit t i )''" ti
t Pijrtr liulite
JfrtVidU jt j d aleje y itýh
friiiini a ft id k f ťié i -! ďmp-š-liv
l'i l jrrtt4i! t b
t a'v - i-tnat Ti le4 ik
41 li 1 V t t (i t l il í v t
stříhrolesklé tiše no kolébaly a
povívaly Bpadajíee jako dlouhé
lubkč vlasy už ku mříži krásné
kované
Tereza měla patrnou radost i
překvapeni které Šedivému způ
sobila a které e ještS vzmohlo
když stanuli na malém hřbitůvku
plném růži mezi kameny a tajem
nými literami a nápisy
Hleděla na něj jak žasne jak
se rozhlíží pak přistoupivší náhle
k hlavnímu pomníku prostřed k
andělíčku opřenému o nhaslou po
chodeň skloněnému nad popelni
cí ukázala na její zlacený nápis a
ptala ne
"Co to jeí To umo už dalo "
Šedivý nachýliv ne četl ve svitu
měsíce r
"Aux Mane de uieg Andou"
Usmál se přeložil a dodal to žo
je tedy hřbitov mrtvých milenek
lásek
Tereza sebou trhla
"Mrtvých TI Ohi"
"Oh ne myslím že jsou vše
cky živy a zdrávy nic jejích lá
sky Tady jsou jenom jejich jmé
on" "A tolik měl děvčat?!" zvola
la Tereza upřímné Žasnouc
Šedivý hleděl nn ni n patrným
potěšením usmívaje se a ptal se
ví li kdo
" Pan hrabě (íallas (Vypek mi
sídlil že on to dal postavit til ten
hřbitov" Pojednou rychle doda
la: "A na těch kamenech tedy
jsou jména těch "
Shýbali se spolu ke kamenům
Šedivý odhrnul keře i květiny ne
dbaje že mu na ruce kane rosa a
prohlíželi litery v ornamentech
Uížc voněly svislé haluze vrb 1c
holinko se ach vf valy jako u vol
ném klidném dechu a jimi pro
nikala záře měsíce chvějíc se
světlými pruhy tm lichém hřbitův
ku mrtvých lásek na jeho lwimc
řif h a růžích Tereza hledala žá
dost hě byla by tak ráda bývala
kdyby Šedivý snad uhodl nějaké
jméno Také se ho ptala nezná Ií
pčjnké fťekl že nezná a hned
mu při tmu připadlo že k těmto
I ameiímn přibude po čase nový a
na tom že budou začáteční písme
na pani Duškové zpévačky Ale
neřekl to A v tom jak Tereza
chtěla mu pomocí poodhrnouti
nad kameněni kvélinovou houšť
chytl její ruku a již ji nepustil
Poloklečo držel ji a upřel oéi zá
řící milostným vzrušením na mla
dičké děvée
"Nechrne mrtvých" mluvil
tlumené vroucím hlasem "Má
lánku je živá"
"Ale také jl dají jednou po
mník" Aokla to usmívajíc ne
škádlivé r
"Nikdy protože nikdy — "
Škubla uchou a vytrhla rychle
nvou ruku t jeho ruky
"Někdo mne volá" pravila pa
trně polekána A v tom UŽ se o
zvalo tlumené donti na blízku:
"Slečno I Slečinko!"
"To je (Vypekl" řekla mrzutě
chmuříu obočí
"Slečno! Pan obrstvaohtmi
„tr "
To účinkovalo Skokem byla ti
vrátek kde u vrhy stanul Ignáci
na (Vypek udýchaný všechen od
sebe Šedivý UŽ Stál U všechen U
žaslý hleděl za Terezou Slyšel
ještě že ne něco ptá že (Vypek
kvapné odpovídá Jakoby naléhal
vše dálo se velmi rychle a nežli
sc Šedivý vzpamatoval mihla nu
Tereza mei haluzemi vrb už volí
ku před zábradlím v tom se na
ihýlíla přes ně do hřbitůvku a
všecka vzrušena oznamovala za
i lílovanémii informátorovi že mu
í hned domů že pan strýc při
sel Záclona hebkých haluzí
klcroii svou mladou hlavou proni
kla se zavřela Haluze se ještě
míhaly chvěly ale sličné zjevení
bylo to tam Šedivý slyšel už jen
rychlé kroky pak i fy utichly ~
Slál na hřbitůvku sám nemoha sc
viamatovati Z hlubin veliké za
hrady zaznívala sem veselá hud
bu Ale on jí neslyšel
"Konec! Konce!" znělo mu v
mysli "Víckrát už se s ní nc
sejdeš ani ne v německé hodině
l'ž můžeš také dát náhrobní ká
men Sel sem s takovým radostným
očekáváním přísel sem v loto
mítilo tak blažený n jako pitomý
odtud odcházel jakoby dostal ná
hlou ránu do hlavy Vfie bylo ja
[ko vidění A ona! Co teď ona I
Juk obrstvaelitmistr ji uvítá a po-Jví-li
ten Ccypck 1 Jarou jl snad
vyžene Ah kdyby jí vyhnali
Sel cesty nedbaje oni záře jel
tnm dále kde ne odbývala slav
nost jakoby ze stromů a křoviu
i i i i i íi _
vyeriazciu uo večerními vzmiunu
Pojednou ne však zastavil na o
kamžik uvažoval pak no obrátil
J hledaje mčr k baronovu domu —
Pral sc opatrněji urze no v minu
riž stanul tam kde prve tak blaže
ně vzrušen uvítal Terezu Před
budovou ticho na terasu nikdo
v okno slečnina pokojíku tma —
Naslouchal Čekal Ticho nic ne
slyšel nikoho ne nedočkal Ode
šel n nepořízenou Kudy Rol do
mů nedbal a doma ač ne zatím
valně přípozdilo neulehl Nemohl
usnouti
Háno záhy oby fVypka ne
zmeškal zasel do Lipové ulice a
hy vyčkal baronova sluhu do trhu
jdoucího Nedočkal Hfí ho až te
prve odpoledne (Vypek no za
mračil když spatřil slcčnina in
formátora ale zamířil zrovna k
němu oznamuje mu že jde k né
mu že pan baron vzkazuje —
Šedivý nu nadál těch koneň a
přeee no lekl
"Abych --" vyhrkl ale nedo
mluvil "Aby sc víc k nám nenamá
hali" "Pan baron ví — "
"Nic neví já jenom vím"
"A prně tedy-™"
"Protože tu slečna není"
Šedivý vyvalil oči
A kam prosím jich
(Vypek kam — "
(Pokračovaní)
(mne
Jos J Pamiáka
12C03 jižní 16 ulice
l'ufeiiUuvfi oliiliinly v tunktim li
tiktu f Ouiue v Huutii (Iruu ♦
Mtoiion — PolÁrnl a úrazová poJUtřnl
AEHTItAKTY NAnOKO — VH&EJNÉ
NOTAfiSTVÍ
Hodiny Oil 7 iln 10 fvtvr v nlmlo
i)l 8 lio M n fp ťi hoi vsřff Hlt
TVI Donjf 1717 PHJifts kdykoli
V dílně
na farmě
v dolech
téměř při každém naméntnání vy
staven jest Člověk nehodám úra
zu a poranění jež % pravidla při
náší sebou bolest útrapy ztrátu
času Ječ byste v takovém přípa
du měli po ruce
©Dej
Kýchlo" upotřebeni tohoto maání jeit
vždy vitunou úlevou pro pacienta
Doporučuje ne v případech:
revmatismu neuralgie pohmoždční
bolesti v zádech vymknutí kreíl
otoku stuhlosti svalů a při každé
povrchní bolesti na téle
Ona 50 uctitů
Ctčlc listidk) jliivtlit
4tfk liitíú BiA ii-thúni v d!iiv"
O Mvrtut Ki'lmj l
"Nřmill Ht-r& iiHirUk ♦ !#) (rmé sav ttp m
éluvík Ar lilí' ím i í "
VI Vlrul4 ll% Xjnn Nh
'liKíi i! r- LulLífUtí uir) I lifjfpy ji l
iuikl fu UUy i jj i u) ! i-H jH lk '
4 Ukl l ih tt 1 SI ktiiu kl i ftOau
tM li ťi-m Vwlk ll l'é
5
Pozorujete-li
na nobe příznaky
liičtmtosti
Jatcriif choroby
zňcpy
iicznžlvnosti
klesání sil
pamatujte že nejlepsi služby
vám prokáže
Severův
Životní balsám
Cena 75 centu
Kdo si stěžuje
i) jej trápí
kašel
IIUStlIZCMÍ
zií duch ti
clintptivosí
obtížný dech
botttvoHt v hrdle
tomu nejlép dojsiručuje
Soverňv
Balsám pro plíce
(Vn a 5k-
li i?í!f ni vrvy IA' u id Ul& lé k í rnik w i i pNjrt jrn Srti
i í Ly 4 Usb-ilf jiishH Sl I S lita ji uu- tUtlnj v tsíl řč
I
1
- I - i 4i
i J-lt ?" ' ( IV k ' f J 'l i
í h t-d idí i-lo !'! i I ! 1 11
1 1
i
H4
' iUlli k i 11) T-l I i 1 T
tk #! ? I t I
m % nk Mh M jf)I
-ii h i ri l i lJ ta -
i i
'íítl t !'! V &i:-tllt I 1 - ' II II -I 1 I
im 1 1 ri -t i'i i i VVáVy T (CÍ ' ' ' ' v