Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (June 5, 1907)
f 4f V í ! 7 v l 'i v- s JAN KLEC AND A: Páter Vojtěch VEHNIOKÝ Vojt mluví) tak prosté a na 4J nucené že Krnjt íiu odbrojíl No tušila kolík přemáhání ho stálo "''X jí tu historku takto vypra Ví voval a proto byla jaksi zkla l mana íj Kh ii ii rád ku — sestra — huéelo a 1 111)1 V IMI i t i "Nu velkým umélcem jik vb dít ingVm" poéal Vojléeb "Ale trochu podoby v tom přcco je ('hcete ten obrázek? Na m mátku — už tu jíž nebudu I" Frantíua v rozpacích Va!i lei npét do ruky "dc lo podoba — jel A ráda bych kí ho povésíla jen kdyby ~- Ty lívfi hadry n lak rozhá rané! Vm?} to je? To Jsem jí pícCC nebývala?" iě'l' tf iuJ i io oeni nimi ynnu winmiu se Vojtéeh "Tuk to vyiriilovi! oncu iéziámý malíř M4 to býlí néjakí východní kráska V Itálií mezí prostým lidem nuzným o thanýn Často najdete nejkránéj-tviřř- — ~" "Pokušení řekla Frantíia ná hle a obrázek prudce odslcíla "Nechci iioí" "Proč pokuícií?" upřel na ní Vojtéeh tázavé oéí ~~ "Proéí ProéJ' opakovida jako In ducha "Proto! ftekl jste Že je to kráska n rA je íní podobna Kdyby cli m oií řtV-jí díyubi myKlíla byeli í )( Ž! jMcó — oiipiiHť pán Jífdi — kriMiiá — a Mydlila bych co hkÍ tf-n milíř když to um lovní — — " "Nu — wf Mluvte — — " "Co iihí on hí niynlíl a no cítil — ' wkoro zaScptalft ' Vojt řrh přejal ni rukou řclo ('til fa pftda pod ním wicnia bo íclí a lekal wv Ale jířcmolil n "Tc nalíř!" pokrajoval iiutř m mihi: do dřívéjhíbo tmu "Hnad iieinyKlíl na níe víc než ly zobra ytt taby hliénA dívky A vy bo tedy iccbecť? Nuže — dobrAl" VojtcVh rychle vlal a lřív než m Frantína vzpamatovala bodíl obrázek do peee kde V tu dobu jíž ii hc bořelo "Tořkejte pořkejte přc(!" zvolala mlynářka IcČ pozdí jíž Voílřch zadržel jí rukou aby nemohla obrázek zachránit před zubVhíiii "Nccbte ho! Je lo tak lepe!" řekl blanem fnm jakhoH tiché ho bolu a odevzdaností až xc Fniut iua zaehvéla ' li dilř ílumilf ii'dli koIk- II mlčící nohlíždí h do ocí — Mly- - - i liářka první sklopila zraky a v tváři všecka rozpálena wedla hí opít kc htolu "1c to tuk lép'" "Pkoval Voj tech "Vy máte zrcadlo a já í bez obrázku řaseni na ván vzpo lithii íinv lil' ffi lil' toho vi dřt neumel NeuvažoMil jnem o lom dříve když jsem vaui lim y chtél zpÚHoltii raďmt! - Ale ny ny již vřííte ž jsem Franlíné Akinl tiiíli!iiii u Že lni ď e millé řiepirkážílc f " t těch hloveeh Vojléeh Jievy řkrtV j'jí odpovědí odešel rVimtijiH dbmbo dlouho ne niobiu vpamatoviilí dojmu její na ni vvutup tenlo učinil Te prve po chvilce vstala a sla k ohub řtí h é naila tu )d jm ''einalý a hnvm křivený plátek plechu — Chia i odichla se po vccoH po mi zábavě a jeu mlynář Vojte ritem panímámou Markem j' iií jkoby k roluov patřil mmí-H í St dbmho ďi noci píí Ubuicí piv a Imvoru OMA Mlynář byl dm-M pořád Jcňtí pod vlivem ravoího kázání yno vi v deválm nebí Vojtech j''iŽ Mpá lením OMiidnřlio obrázku jako by byl zbavil c kouzla jež rufiílo Jeho diiŘevní klid byl liovornj íím než jindy hlárek rozprávěl h humorem Mařbo krajánka jenž no doslal ke korbelí dobře uleže lého a mohl pití co hrdlo ráílo 'len 1'Vantiní dnex jakní nebylo do hovoru Pálilo jí h Vojleh choval c U ií dnea tak jak jcátc" před několika dny h' přála a koby kc bylo mezí umí ic nesta lo! — l'álílo jí ono tajemství j"ž byl Vojlcb vSw nevyxlovíl alo jež ona uhodla jako žena vždy dove de ubodiouli co dje m v dufií muže jenž j jí laklonřn l'ni otec kone1)) í vzpomněl že by byl tím jíž k od(oéíoku lílížílať se jíž jedeiádá a eu Je íf íílárkoví chulialo íee prá ví když vstalí aby kc ťAi o íVdo se ve dvoře podezřeíí zaslř 'ání psa Mlynář přistoupil k oknu aby loh!rd! en r venku dřje V fooím žeru spalříl vzadu ve Ivoře jak řen zídku přehoupl se ttíu lídskř postavy Hned na to pe na řetřze poeal se zase divoce vzlckatí Tmavá potava blížila 4i psu Uylo slyšeli jik lichotí 4e mu fllc min'itf: IV stékal ílálc "IJ kozla" zabueel mlynář "Kdo by to mohl btí? l'řcee Jiicn se k nám ziíkdo neodváží" "Aby Koad za Snt-uu nkdo?" nahodil stárek Tes umlkl a jen tíňe kouM Kly- íclí cizince kráeejc pevným kro kem ke mlýýiu Veoku vrzly dvř- c a kroky zazněly o kameny chodby Mlynář přiskočil ku drhl pinkli "Htárku sviť" poručil IVtroví i fokroříl ke dveřím a(: v tom JÍŽ klika cvakla dv-řc kc rozb třly i na nrábu stanul muž H oaniá- Idou tvář rozciiehanýmí vlasy na líchž sedřla vyzývavá ui stranu vojenská říipktt V odivu spina tu láka než vojáku podobném stál til a h pohledem koro směsným Uval se po přítomných "Karle!" zvolal první VojlV-cb Msítoty!" "Ty ří tvftj duchí" vzkřikl ny ii í mlynář a odhodiv pušku vrhl c k synovi "lá otce! H třlem í diidicui já" odvětil příchozí h podivným [dízvukem stevié poHiiiříným ' teti jeho pohled "Tu jxem ván překvapil co? poděsili jste n patrné vás ani jienapadlo mne htes éekití! Myslil Jwiii že u 4píte a nechlél jsem bouřil Ale taká se mné nechtělo spát někde na IH71 jak" 1 ii 1 A lí a cekntí až do rá 'ta jsem domft jako do sví- Mylo cosi odporm' vyývavřho v celém Jevu I řeéí Karlové působilo že starý Dvorecký í Vojtech teprve UVld se ruzpuim tulí n x pMchoíiu s povítali "Však nebylo by ani třeba abys pnl nikde na meiM řekl Dvrnc ký objímaje syna a veda ho stihl "Ines jnine té tscil m-'-ckaH Ha my jií se dáv no v dují imdéje h té kdy jeité imi íivý mi uvidíme!" "Tím v Mil radost pro vá" a „„ál se Karel "A !y Vojtéic! Oj tf bc MÍ se Mni kflpítAlol pnu prtter - j'U ietoUstle4í A tnk lVtr tu posud if dvorcekím mh'né s-li" riwhHM se kiliu "A hleďme l-Vaatína! iUt ty lu u nás!" "Frantína je mou žeuou Kar le" vmísil kc do hovoru mlyiář "Mou ženou a tedy tvou druhou matkou a myslím že jako k mať ee se k ní také budeá vždycky chovat!" Mlova tato pronesl nilynář jod dojmeo xynova chování dosti o stře a příaié Ale Karel pohodil u-dbale hla vou a řekl pohrdavé} "No když e tu je (u mné zde jřekážet ne bude!" l'o téch Kloveeh hodí) svou pronaňléoou écpícj nedbale na stu! a řekli "Nedopili jste Miuid jcňté vŽecko?" "1'rávA jsme ehtélí uložit ku spaní" řekl mlyiář "Ale teď k) ovsem trochu jesté pohovoří me Htárku jdi a přínex! A ty matko snad aby h wAňu vala!" "Posedím vární" odvélíla mlynářka atím co Klí rek M do wklepa pro pivu a mlynářka Kbánéla ne éckanému hostí veéeří zasedlí nu žové za strd ¥inr mlynář skoro „nepokojen sledoval tZ-kavý po hled Kynfiv j'Viž h předmětu na předmět přecházel Bylo příro zeno ž" Karel tak dlouho Z domo vi bvv vzddei nyní po rodném domé po Kvélircí kd ztrávíl mlu dá léta X ňéHensI vím kc rozhlí žel ale v pohledu udidého muž 1 iopíi lék proli Jíž Ividiklálu jwiu dťkovn'1 n VasiMloliru O luk cínliii n íiléluji h " h ii I I i Itt1 mám s íl J 4 „4- ' t q luciiatost acpa siaoa Krev v K xenske choroby kyselost v žaludku h q bolení hlavy nezáživnou ochablost Uj 8 Xtibra'zujj vvn-nnuó y U Hluríicb TMchuí hiisIjivm je4 oHvMriui u & Ívot mil novu uvubyt jo-li yjliaví tipuvnMiu Smu-vým ivnlui ImlMílniuiii J{ ÚMwjlo jrj kdykoli v din nřco Hchíí1 I) drý kr !j' vik O Mia 7T id ů udmvil Ibv Surrovýťh lókfi ne mobil byrhom bsli bloriietljÍ su cky Valo léky knfcďó indi ' Mrs Mniín Moudrý Alb-KlmiiyPa troifj ví s Wo Po ©MiaaQ&a bylo néeo co mlyiářo skoro urá želo a jakousi tajnou bázní uipl novalo Proto také byla radost jeho nad příchodem synovým vib né zkalemi Nemohl se zhostit! jakýchsi trapných rozpaku jež mu bránily promluvili tak xrdcé né h lékdejsím Kvým mílúékcm jako byl před nékolíka dny uví tal Vojléeba pří jeho návratu z ciziny Ovsem byl v tom veliký rozdíl jak kc ti oba vrátili pod otcovskou střechu Vojtéch přišel vážný skoro vznesený obklopen — aspoň v oéch prostých vcMníéaníí — ava tozáří poutníka od božího hrobu Karel naproti tomu jak do xvéta byl odlet él tak i za příletél Ani dveřmi nepřisel ale jako zlodéj íc domu přen zeď Pravda Klať uý a ňhledný chlapík Ke z ného tam ve Kvété Ktal Ani chatrný a Mcílý jeho odév nedovedl zakrýt i pé-knou mužnou poHtavu K obli éejí kIiuiciuu ožehnutému pékné slušel KÍlný rusý Jiír zakrouco ný do mohutných fipiéck a dodá vající mu pravého vojáekého vze- zřeni itHcra Ale Klarý Dvorecký aé kc druh dy tak rád dívá val do této tváře Jež mu připomínala živé rysy ne božky první ženy dnes kc Kkorcm h leehutí od ní odvrátil Postřchlť v Kynové zvélralém a zhýralém o blíéejí novu oien odporný vy chytralý ňsmév jenž jíž v prvních r Zdmví Iblnké' ýví ruznýtii nu jiolib'1 iiopnlrtiými vřcnii pticiíduno ' rovÍMvííliy Ni'pohílky žnluilkii nklíend invH oMtwiu bnlmil lilavy myÁMvnwt it5rvov6 clioroby wvMm iiohI jatur n inniIičl nmiini mUhy lývnjl pokutou m y Jiřořijul hu roti ikoiiňui zdravoví-dy Kdykoliv pozonijiv to bs jcHt draví snh) plivo-lunu z rovnováhy nuéckojlo wl Iníibdu i)siúh iicikk-iií Mřjlo po nic a ufclvujlu SEVERŮV r o Kafclý k-lo é?k tun zkiiHÍI buď pro zabruifiií nub vybV-iMií chorob proti nuú JiíhI doporuřun prohlaSujo 'y) a ncinocciii určiicii rau jiko jyu: — — " — — — — - ' ' — mm Válu clitMa leky Dne V jí V I zvláMň řítí lteé nimi př nti 1 ili trpbdm i viech Ukárnách lékařská okamžicích setkání-ztlumil vňo cku radost nad objevením mi syna jehož pokládali zl mrtvého "To jsou vécí to jsou vřel" poéal Karel aby přerušil trapné) mléení jež v Kvétuící zavládlo "Frantina dvoreckou mlynářkou! Kde bych si to byl pomyslil když jsem jí po drahách honíval" Mlynář dobře vycítil ze slov sy nových l odnulí a úmyslný projev nevážuosll přemohl Ke vsak a od véld klidné! "Déjí se ve svété divné vécí a co Ktalo se přišlo z vfile boží Teď je zde Frant'v"i paiiímámou a kaž dý kí jí váží jako rozšafné a doku nalé ženy kterou vždy byla" Vešel Márek přinášeje džbáu piva a mlynářka n veéeří jak kdo jaký zbytek jesté mohla Kcbnatl Olý v Karla jehož nemívala nikdy ráda budil v ní odpor pře ee však se přemohla stavíc před ného talíře Pokmí-oviat lOnnlnhíÍTrá nníiófňní na iunll i nijuiouiiiu uu ú uu uu miu u skutečnou cenu WooÉěiiiWorldi (I) tovar A MvótU) ČKSKk TAHOKV V UMA15í A RřjUTI! OMAZK tí#Ví4 t srl £ n 1 "W (DJiaanaD _ b I ivdnl liuNiím h( Hkuliiiť 0 I VUii liilnlll uul l i II' % t na choř I u í'iilu llvii l aliřko- r kou-o i hom' -olitokó 1 ky niť irn Ivoii' jv-im l koupi i icv Vi?ud ( ivo'11'bo b hluiu a liMljl Ullibl Odjiortiťiiji jej V i'MI fj h(iimuil ?alutlku Matibla MuhAkuvn f porada iJarraa r ii