f 4f
V í
!
7
v
l
'i
v-
s
JAN KLEC AND A:
Páter Vojtěch
VEHNIOKÝ
Vojt mluví) tak prosté a na
4J nucené že Krnjt íiu odbrojíl No
tušila kolík přemáhání ho stálo
"''X jí tu historku takto vypra
Ví voval a proto byla jaksi zkla
l mana
íj Kh ii ii rád ku — sestra — huéelo
a 1 111)1 V IMI
i t i
"Nu velkým umélcem jik vb
dít ingVm" poéal Vojléeb
"Ale trochu podoby v tom přcco
je ('hcete ten obrázek? Na m
mátku — už tu jíž nebudu I"
Frantíua v rozpacích Va!i lei
npét do ruky
"dc lo podoba — jel A ráda
bych kí ho povésíla jen kdyby
~- Ty lívfi hadry n lak rozhá
rané! Vm?} to je? To Jsem jí
pícCC nebývala?"
iě'l' tf iuJ
i io oeni nimi ynnu winmiu
se Vojtéeh "Tuk to vyiriilovi!
oncu iéziámý malíř M4 to býlí
néjakí východní kráska V Itálií
mezí prostým lidem nuzným o
thanýn Často najdete nejkránéj-tviřř-
— ~"
"Pokušení řekla Frantíia ná
hle a obrázek prudce odslcíla
"Nechci iioí"
"Proč pokuícií?" upřel na ní
Vojtéeh tázavé oéí ~~
"Proéí ProéJ' opakovida jako
In ducha "Proto! ftekl jste
Že je to kráska n rA je íní podobna
Kdyby cli m oií řtV-jí díyubi
myKlíla byeli í )( Ž! jMcó —
oiipiiHť pán Jífdi — kriMiiá — a
Mydlila bych co hkÍ tf-n milíř
když to um lovní — — "
"Nu — wf Mluvte — — "
"Co iihí on hí niynlíl a no cítil
— ' wkoro zaScptalft
' Vojt řrh přejal ni rukou řclo
('til fa pftda pod ním wicnia bo
íclí a lekal wv Ale jířcmolil n
"Tc nalíř!" pokrajoval iiutř
m mihi: do dřívéjhíbo tmu "Hnad
iieinyKlíl na níe víc než ly zobra
ytt taby hliénA dívky A vy bo
tedy iccbecť? Nuže — dobrAl"
VojtcVh rychle vlal a lřív než
m Frantína vzpamatovala bodíl
obrázek do peee kde V tu dobu
jíž ii hc bořelo
"Tořkejte pořkejte přc(!"
zvolala mlynářka IcČ pozdí jíž
Voílřch zadržel jí rukou aby
nemohla obrázek zachránit před
zubVhíiii
"Nccbte ho! Je lo tak lepe!"
řekl blanem fnm jakhoH tiché
ho bolu a odevzdaností až xc
Fniut iua zaehvéla
' li dilř ílumilf ii'dli koIk- II
mlčící nohlíždí h do ocí — Mly-
- - i
liářka první sklopila zraky a v
tváři všecka rozpálena wedla hí
opít kc htolu
"1c to tuk lép'" "Pkoval Voj
tech "Vy máte zrcadlo a já í
bez obrázku řaseni na ván vzpo
lithii íinv lil' ffi lil' toho vi
dřt neumel NeuvažoMil jnem o
lom dříve když jsem vaui lim
y chtél zpÚHoltii raďmt! - Ale ny
ny již vřííte ž jsem Franlíné
Akinl tiiíli!iiii u Že lni ď e
millé řiepirkážílc f "
t těch hloveeh Vojléeh Jievy
řkrtV j'jí odpovědí odešel
rVimtijiH dbmbo dlouho ne
niobiu vpamatoviilí dojmu
její na ni vvutup tenlo učinil Te
prve po chvilce vstala a sla k ohub
řtí h é naila tu )d jm ''einalý a
hnvm křivený plátek plechu —
Chia i odichla se po vccoH po
mi zábavě a jeu mlynář Vojte
ritem panímámou Markem j' iií
jkoby k roluov patřil mmí-H í
St dbmho ďi noci píí Ubuicí
piv a Imvoru
OMA
Mlynář byl dm-M pořád Jcňtí
pod vlivem ravoího kázání yno
vi v deválm nebí Vojtech j''iŽ
Mpá lením OMiidnřlio obrázku jako
by byl zbavil c kouzla jež rufiílo
Jeho diiŘevní klid byl liovornj
íím než jindy hlárek rozprávěl
h humorem Mařbo krajánka jenž
no doslal ke korbelí dobře uleže
lého a mohl pití co hrdlo ráílo
'len 1'Vantiní dnex jakní nebylo do
hovoru Pálilo jí h Vojleh
choval c U ií dnea tak jak jcátc"
před několika dny h' přála a
koby kc bylo mezí umí ic nesta
lo! — l'álílo jí ono tajemství j"ž
byl Vojlcb vSw nevyxlovíl alo jež
ona uhodla jako žena vždy dove
de ubodiouli co dje m v dufií
muže jenž j jí laklonřn
l'ni otec kone1)) í vzpomněl
že by byl tím jíž k od(oéíoku
lílížílať se jíž jedeiádá a eu Je
íf íílárkoví chulialo íee prá
ví když vstalí aby kc ťAi o
íVdo se ve dvoře podezřeíí zaslř
'ání psa
Mlynář přistoupil k oknu aby
loh!rd! en r venku dřje V
fooím žeru spalříl vzadu ve
Ivoře jak řen zídku přehoupl se
ttíu lídskř postavy Hned na to
pe na řetřze poeal se zase divoce
vzlckatí Tmavá potava blížila
4i psu Uylo slyšeli jik lichotí
4e mu fllc min'itf: IV stékal
ílálc
"IJ kozla" zabueel mlynář
"Kdo by to mohl btí? l'řcee
Jiicn se k nám ziíkdo neodváží"
"Aby Koad za Snt-uu nkdo?"
nahodil stárek
Tes umlkl a jen tíňe kouM Kly-
íclí cizince kráeejc pevným kro
kem ke mlýýiu Veoku vrzly dvř-
c a kroky zazněly o kameny
chodby
Mlynář přiskočil ku
drhl pinkli
"Htárku sviť" poručil IVtroví
i fokroříl ke dveřím a(: v tom
JÍŽ klika cvakla dv-řc kc rozb třly
i na nrábu stanul muž H oaniá-
Idou tvář rozciiehanýmí vlasy na
líchž sedřla vyzývavá ui stranu
vojenská říipktt V odivu spina tu
láka než vojáku podobném stál
til a h pohledem koro směsným
Uval se po přítomných
"Karle!" zvolal první VojlV-cb
Msítoty!"
"Ty ří tvftj duchí" vzkřikl ny
ii í mlynář a odhodiv pušku vrhl
c k synovi
"lá otce! H třlem í diidicui
já" odvětil příchozí h podivným
[dízvukem stevié poHiiiříným
' teti jeho pohled "Tu jxem
ván překvapil co? poděsili jste
n patrné vás ani jienapadlo mne
htes éekití! Myslil Jwiii že u
4píte a nechlél jsem bouřil Ale
taká se mné nechtělo spát někde na
IH71 jak" 1 ii 1 A lí a cekntí až do rá
'ta jsem domft jako do sví-
Mylo cosi odporm' vyývavřho
v celém Jevu I řeéí Karlové
působilo že starý Dvorecký í
Vojtech teprve UVld se ruzpuim
tulí n x pMchoíiu s povítali
"Však nebylo by ani třeba abys
pnl nikde na meiM řekl Dvrnc
ký objímaje syna a veda ho
stihl "Ines jnine té tscil m-'-ckaH
Ha my jií se dáv no v dují
imdéje h té kdy jeité imi íivý
mi uvidíme!"
"Tím v Mil radost pro vá" a
„„ál se Karel "A !y Vojtéic!
Oj tf bc MÍ se Mni kflpítAlol pnu
prtter - j'U ietoUstle4í A
tnk lVtr tu posud if dvorcekím
mh'né s-li" riwhHM se kiliu
"A hleďme l-Vaatína! iUt ty lu
u nás!"
"Frantína je mou žeuou Kar
le" vmísil kc do hovoru mlyiář
"Mou ženou a tedy tvou druhou
matkou a myslím že jako k mať
ee se k ní také budeá vždycky
chovat!"
Mlova tato pronesl nilynář jod
dojmeo xynova chování dosti o
stře a příaié
Ale Karel pohodil u-dbale hla
vou a řekl pohrdavé} "No když
e tu je (u mné zde jřekážet ne
bude!" l'o téch Kloveeh hodí)
svou pronaňléoou écpícj nedbale
na stu! a řekli "Nedopili jste Miuid
jcňté vŽecko?"
"1'rávA jsme ehtélí uložit ku
spaní" řekl mlyiář "Ale teď
k) ovsem trochu jesté pohovoří
me Htárku jdi a přínex! A ty
matko snad aby h wAňu
vala!" "Posedím vární" odvélíla
mlynářka
atím co Klí rek M do wklepa
pro pivu a mlynářka Kbánéla ne
éckanému hostí veéeří zasedlí nu
žové za strd ¥inr mlynář skoro
„nepokojen sledoval tZ-kavý po
hled Kynfiv j'Viž h předmětu na
předmět přecházel Bylo příro
zeno ž" Karel tak dlouho Z domo
vi bvv vzddei nyní po rodném
domé po Kvélircí kd ztrávíl mlu
dá léta X ňéHensI vím kc rozhlí
žel ale v pohledu udidého muž
1
iopíi lék proli
Jíž Ividiklálu jwiu
dťkovn'1 n VasiMloliru
O luk cínliii n íiléluji h
" h ii I I i Itt1
mám
s
íl J 4 „4- ' t
q luciiatost acpa siaoa Krev v
K xenske choroby kyselost v žaludku h
q bolení hlavy nezáživnou ochablost Uj
8 Xtibra'zujj vvn-nnuó y U Hluríicb TMchuí hiisIjivm je4 oHvMriui u &
Ívot mil novu uvubyt jo-li yjliaví tipuvnMiu Smu-vým ivnlui ImlMílniuiii J{
ÚMwjlo jrj kdykoli v din nřco Hchíí1 I) drý kr !j' vik O Mia 7T id ů
udmvil Ibv Surrovýťh lókfi ne
mobil byrhom bsli bloriietljÍ su
cky Valo léky knfcďó indi
' Mrs Mniín Moudrý
Alb-KlmiiyPa
troifj ví
s
Wo Po ©MiaaQ&a
bylo néeo co mlyiářo skoro urá
želo a jakousi tajnou bázní uipl
novalo Proto také byla radost
jeho nad příchodem synovým vib
né zkalemi Nemohl se zhostit!
jakýchsi trapných rozpaku jež
mu bránily promluvili tak xrdcé
né h lékdejsím Kvým mílúékcm
jako byl před nékolíka dny uví
tal Vojléeba pří jeho návratu z
ciziny
Ovsem byl v tom veliký rozdíl
jak kc ti oba vrátili pod otcovskou
střechu Vojtéch přišel vážný
skoro vznesený obklopen — aspoň
v oéch prostých vcMníéaníí — ava
tozáří poutníka od božího hrobu
Karel naproti tomu jak do xvéta
byl odlet él tak i za příletél Ani
dveřmi nepřisel ale jako zlodéj
íc domu přen zeď Pravda Klať
uý a ňhledný chlapík Ke z ného
tam ve Kvété Ktal Ani chatrný a
Mcílý jeho odév nedovedl zakrýt i
pé-knou mužnou poHtavu K obli
éejí kIiuiciuu ožehnutému pékné
slušel KÍlný rusý Jiír zakrouco
ný do mohutných fipiéck a dodá
vající mu pravého vojáekého vze-
zřeni itHcra
Ale Klarý Dvorecký aé kc druh
dy tak rád dívá val do této tváře
Jež mu připomínala živé rysy ne
božky první ženy dnes kc Kkorcm
h leehutí od ní odvrátil Postřchlť
v Kynové zvélralém a zhýralém o
blíéejí novu oien odporný vy
chytralý ňsmév jenž jíž v prvních
r
Zdmví Iblnké' ýví ruznýtii nu jiolib'1 iiopnlrtiými vřcnii
pticiíduno ' rovÍMvííliy Ni'pohílky žnluilkii nklíend invH
oMtwiu bnlmil lilavy myÁMvnwt it5rvov6 clioroby wvMm
iiohI jatur n inniIičl nmiini mUhy lývnjl pokutou m y
Jiřořijul hu roti ikoiiňui zdravoví-dy Kdykoliv pozonijiv
to bs jcHt draví snh) plivo-lunu z rovnováhy nuéckojlo wl
Iníibdu i)siúh iicikk-iií Mřjlo po nic a ufclvujlu
SEVERŮV
r
o
Kafclý k-lo é?k tun zkiiHÍI buď pro zabruifiií nub vybV-iMií
chorob proti nuú JiíhI doporuřun prohlaSujo 'y) a
ncinocciii určiicii rau jiko jyu:
— — " — — — — - ' ' — mm
Válu clitMa
leky Dne
V jí
V I
zvláMň řítí
lteé nimi
př
nti
1 ili
trpbdm i
viech Ukárnách
lékařská
okamžicích setkání-ztlumil vňo
cku radost nad objevením mi syna
jehož pokládali zl mrtvého
"To jsou vécí to jsou vřel"
poéal Karel aby přerušil trapné)
mléení jež v Kvétuící zavládlo
"Frantina dvoreckou mlynářkou!
Kde bych si to byl pomyslil když
jsem jí po drahách honíval"
Mlynář dobře vycítil ze slov sy
nových l odnulí a úmyslný projev
nevážuosll přemohl Ke vsak a od
véld klidné!
"Déjí se ve svété divné vécí a
co Ktalo se přišlo z vfile boží Teď
je zde Frant'v"i paiiímámou a kaž
dý kí jí váží jako rozšafné a doku
nalé ženy kterou vždy byla"
Vešel Márek přinášeje džbáu
piva a mlynářka n veéeří jak kdo
jaký zbytek jesté mohla Kcbnatl
Olý v Karla jehož nemívala
nikdy ráda budil v ní odpor pře
ee však se přemohla stavíc před
ného talíře
Pokmí-oviat
lOnnlnhíÍTrá nníiófňní na iunll
i nijuiouiiiu uu ú uu uu miu
u skutečnou cenu
WooÉěiiiWorldi
(I) tovar A MvótU)
ČKSKk TAHOKV V UMA15í
A RřjUTI! OMAZK
tí#Ví4 t srl £
n
1 "W
(DJiaanaD
_ b
I
ivdnl liuNiím h( Hkuliiiť 0
I VUii liilnlll uul l i II' %
t na choř I u í'iilu llvii l aliřko- r
kou-o i hom' -olitokó 1 ky niť
irn Ivoii' jv-im l koupi i
icv Vi?ud ( ivo'11'bo b hluiu a
liMljl Ullibl Odjiortiťiiji jej V i'MI fj
h(iimuil ?alutlku
Matibla MuhAkuvn f
porada iJarraa
r
ii
