Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (April 24, 1907)
" 10 f 1 í i 'i B yAcSLAV BENEŠ TftEBÍZBKÝ 1IIST0SICKÝ EOMAN "A kdy že k nám Keřundo zase přijdete?" prohodil za chvílí sed lák kdyŽ ve světnicí bylo slyšet už jen praskot na krbu "Vždyť jsem u ván sedláře I A snad mne nevyháníš a dái5 mí tu snad nocleh?' Refunda upřel očí nu aedláka skorém vyčítavé Aie jitu viim io momo p jen do hlavy? — Kdybyste přisel o půlnocí ii chtěl na nás Bůh ví co a my vám to mohli dátí věřte Keřundo otevřeli bychom vrata dokořán a snesli bychom vám vS činko Ale napadlo mne že se vá tu d f n nás nelíbí že jsme vás snad neuctili Můj Bože! O lý den jsme robotovali musili jsme potahem kd k Černochovu považte dvě dobré hodiny A nemáme if-ž chléb! Ani do mlýnu nemůžeme Chtěli jsme jíž minu Jý týden jsme pořád zapraženi jako otroci hůř než dobytek Jářku Kcřundn Že se vám dnes u nás nelíbí?" "Poslechni sedláče: Když jra přiletí pěníce a když ni vy hledají stará hnízdu je jim co plátno kdybyste jim tu hnízda Marným hedvábím vystldí a kdy byste jim nehnali těch rvjehutijěj Sích lahůdek když je vzduch ko- Um nich mrtvý k zodušení když hí chtějí zazpívat! a sotva že ote vrou zobáčky hlásek jím v hrdél ku nelže hlavínku pod těžkým vzduchem svěsí křidélka e' roze pnou jako by chtěly uletět a ne mohou a nemohou! — A nad třmi vašimi statky je vzduch taká tak třžký a taká tak k zalknutí!" Refunda si po těchto slovech jodepM čelo o ruku a jíž nepro mluvil Klimeš jeho řeci nerozuměl ale po vysvětlení n ptátí neodvážil Druhý den z rána zamířil Re funda polní cestou jež táhla se rovinou jako mlat k místečku je hož kostel k vysokýmj věžemi bě Já se až od Bylícbova Městečko toto leží jíž v Sírám kraji Byl v nčm knížecí zámek s červenou prejzovou střechou o jednom po schodí ale jinak se od ostatních vsí nelišilo leda tím Že tu bylo o několik chat více a že tu smělí odbývatí trhy — Ubohá česká mí stečka! V tich letech o nichž vypravuji vypadalo to v njch asi jako v ne topýřím hnízdě Poloměšťácí své české duíie opravdu zavírali v ko morách do dubových skříní nj spodnčji a mělo-li kde cizáctví po C-echách dvéře otevřené a pří bytky uchystané jako naschvál v nichž je vítali s dobráckým úsmě vcni a vykázali nejpřednčjSÍ mí sto bylo to v tčchlo mřstečkáeh jimž z crlé té bývalé slávy zbyly "dobytčí trhy" a zelený pečetní vosk A bývalí hrdí nn ty "jnr marky" a ten zelený pečelní vosk ještě víeej a nu vesničany dívali se s úšklebkem s ohrnutým dojením rtem Ale v okolí působili tm ně nakažlivě na bohaté sedláky bylo li to v kraji zvlášť Ve velikých "gruntech" si robotu zaplatili páni potřebovali penčz víc než soli s sedláci platlvali robotu AtííhVem na němž r jedné strany leskla se tučná tvář mladé efsa f ovity na druhé svítily se kříe s korunami Byli t křížové tola ry a v některých dědinách do dneška si pn klaji s Tam a tam lot řili je na čtvrt e ™ N dlU-lf Městečko jehoí ksle a vyso kúoi bily mi včemi dívá se na tři !ufM i v ďi vclt úhlů svétn íj a jehož zámek s červenou prejjso vou střechou svčdčíl o praSputnéra vkusu milostivé vrchností bylo na vlas podobno tčm ostatním Jen vc třech či čtyřech utavieních pa matovali si jeitfi dobře ž zdejňí předkové bylí pevní jako skály mčlí hlavy jako železo ale že mu sil i pro tu svou povahu skalnatou u pro ty své hlavy železné do ci ziny A potom přišly hrozné pso ty městečko zpustlo rychta za padla zelený vosk se rozlil v ohni j ale pergamen na nčmŽ mčlí upsa né trhy a ztvrzené Pražským pur krabím nalezli po letech poloo hnřcjý řli si ho dát znova napsat i znova potvrdit ale tentokrát když jím to přišlo zpčt své "pri vílejí" neroziimčlí protože bylo vSecko nčmecké — Ubohá česká městečka 1 A Pňh ví co vedlo kroky Jíe 1'iiridovy z Klímšova statku přímo ť kostelu s vysokými vřŽemi 'krumplovítou" cestou do polí Zdálo se jako by ficl bez parnčti 'Iv Třebfze chodíval přece po to 'ik let vždycky k Ccradícňm ftcl i hlavou svěšenou k zemi a s očí na upřenýma v zmrzlé hrudy Jako by se bál aby neklopýtl Chvilkou se zastavil u zraky jeho ookaždé pod hustým popelavým 'asovím jako by zpola vyhaslé ná- !ile oživly v zažloutlé nesmírné i yzáblé tváři se vrásky pohnuly fíefunda pozvedl hlavu a zadíval e pončkud v Jevo kle nad za 'mčdlýmí ]i vyvstával v mo- Irých průhledných mlhách obrov iký vrch x bčlavou kapličkou a emení "Jak jsi tu jediný mezí všemi y starý vřrný brachu na jehož ilavč "od vážili se stavčtí hnízda ttroetví lín právčť že jediný ty lajnčtníku první záře volnosti v čehhle krajích a svédku posled tíeh jejích červánků! Vsak vč lélí proč na tvém temeni zasvč ílí kostelíček rytířů svČtcí kte 'ýž proráží ostrým dřeyeem hřtán jeStčrňv! — - J[čl bys oživ iont ty mládenče rozjeti se po ''echách ale dřív si kopí nabyst- it a práce bys rnř do nejdelSÍ1 tmrti co po té naSÍ zemi jefitč fiv!" Ranní slunce prorazilo šedivý ni oblaky a kaplička svatého Jiří la ftípu zaleskla se jako by její teny byly obloženy saminkým (řisťálem A lidem na robotS bý alo vždycky volnčji když se kap ička na Kinu bělela stříbrem 7 orotože ode dávna říkávali: "Do 'cud se na nás svatý Jiří s Kipu mde smát ještě to ujde ale až se zamračí až se kaplička rozpad j ie potom bude zle potom zdejší "Mitoky potekou poslední českou rví" líefunda si také oddechl a už :nse kráčel s hlavou vyzdviženou t prsoma vypjatýma jako kníže "ivarcenUrk když je mu nejvob nejí A za malou chvilku dorazil o městečka Ale potom hlavu vzpřímil ještě výše a prsa vypjal tŽ nápadně 'A hospody vyběhli tři muži u posměšným chechtotem íedliOiuu se ještě bělela na opiích- ých rtech pěna t polonedopitího plecháče "IIřj kmotře! - U nás se ne- nastavíte!" i Kefunda se sni neohlédl "Je to on! Kdo by si také uměj takh vykračovat? VI tu dei nebyl několik let ale ji im uaů pamatuji velmi dobru Kdo pak by taky mohl kdy jMpm nout na tu jejm MescbUiu tvář t níž fíčívá ostřeji než jsou zimní větry když profouknou Člověka až du kostí! — Jářku Pastejříku když jsem byl malý kluk viděl jsem je ve Kvílících na zvonici "festu" a včříte-li že ho vídá vám do dneška? Hefunda je mu podoben jako bratru I" ficnkýř si podepřel boky roz kročil se a díval se za Keřundou Náhle se obrátil a řekl vňŽnés "A proto není radno za ním pokřiko vati" A při tom se podíval na mistra Potěhníko kterémuž bílá pčna na ústech umrzla Hylf prudký mráz "Vsak on to neslyšel ! — A kdy by! — Za živa přece nestraší!" "Ale mnoho umí! A včříte-lí že takoví lidé kteří mnoho umějí jsou horší než strašidla?" ňvec Potěhník těmihle slovy vy střízlivěl a také nějak nápadné zbledl Teprve nyní setřel si pěnu se rtův a protřel si očí A když si sáhl na čelo uthrnátl horké krů pěje potu Mistr Potěhník se bál čar jako své ženy když se vrátil z jarmarku odpočítával co utr žil a nemohl se dopočítali (Jed nou m vraceli z Kornouzu už sa mý večer Musili "černým do lem" KdyŽ se octli asi v polo vici Jesa Potěhník urychlil krok nemohl ani dechu popadnout ani se neohlédl po kamarádech a jen vykřikl ale tak jako by mu ně kdo hrdlo stahoval "Braši — nemáte Ju nikdo růženec?"— Pro vaznice ho měla s sebou půjčila ho Potěhníkovi a fivec jí ho ne vrátil až se octl na prahu ve vém domové J)o světnice vrazil bledý jako umrlec a když začala na něho žena kde má "poČínek" všecky kapsy prohWlal a nena lezl ani haléře "To mne to pro hnalo!" za bědoval a když ho že na plísnila a nepodala mu ani nou sta lehl si s prázdným žaludkem de než si lehl celý se tříkrálovou ještě postříkal A přece celinkou joe ani" oka nezamhouřil) Jía kosto'vm rozlehl se Mhle po vyk "Uiiřič!" "Tulák!" "Už jsme po tobě dávno pásli le tentokráte nám nenplách ucš!" "Chyťte ho!" "Hej hoši! — Nebojte se! Níe se vám nestane! — Podvodník!" A v hlomozivý zvuk vmísil se oronikavý Štěkot psů "Aha! — Muškctýří! — Vocá wk Plašil Kropáček Bude to mela! Půjdeme raději do svčt nice ? Není s tím nic Refiuida nezná Že rttů!" Mistr Potěhník první zmizel v ícnkovnč a jedním douškem vy táhl co zbylo mu ještě v plecháči Zapíjel strach jakýž mu nahnal "Vikýř Ref mulovými čarami Yax kostelem stál opřen o hraúb ní zeď vysoký nmž v šerkové ha leně koženkách a nu hlavě s pau ''rotkou jako zvětralá socha když trnečka chrtů na ni pekelným Stě kotem doráží Ktar( muž měl vv chlé rty těsně sevřené oči pod popelavým hustým řasovím při mhouřené levici svislou a pravici na holi jiiko by tu opravdu nebyl ivý tvor ale socha zvětralá Několik chlapů hbitých jako ú hoři a podrážděných jako v žit ništi křečkové obstoupili jpj aliy jim neuklou1 Ale mohli býti hn starosti Starý muž se ani nepo hnul Stál pak tiše jnko by ne un'1 očí ani uši Ve vyiáhlé tváři jho zdálo }ř jsou vráky ně jak piilí ituhlé jako by se jich byla dtkU smrt Chlapci tu oka mlik utichli podívali jeden na druhého a četli si jiawájem v o t?Íh otá-kuj "Je íiv nebo neboj tikí" A iÁduéum e ne-chUlu přistoupit i blíže dotknout í se ho zaklátili jím o "sf brati" ho "Chce nás ošálili ! — Jo to pod vodník ! — Potom by se nám všude vysmáli Hekli bys "knížecí chasa se bála Refundy" Hekli by "mu šketýří se báli tuláka" — (! to není pobéhlík?" I)ráb ňvandrlík přiskočil uchy til oběma rukama starého muže zaklátil jím podivní hc mu do očí a zavřískal co mři hrdla s " Je živ! — Cí snad jsem neřekl rm Sáli že to podvodník?" A okamžikem vrhlo se na nčho pět ostatních pochopův j ale dJou ho se svému hrdinství netěšili Re funda se jím vysmekl a ustoupil zase do hradební zdi kostelní ny se mu však obočí pošínulo o dobrý palce výše pod ním vystouplo dvé ostrých sokolích očí vrásky ve ťyzáblé tváří několikrát prudce ťboti zatrhly Reřunda se vzpří míl vztýčil hlavu opřel se pevné o hůl levicí pozdvihl na proti drá- bům a rtoma jeho které se po otevřely vyproudil se hlas jehož by byl nikdo v tomhle vyzáblém tarcí nehledal Knížecí chase dr kotaly zuby úzkostí a zase se je len na druhého díval a opětné ní navzájem četli ve tvářích "je to 'lověk čí snad duch?" "Jste otroci horší než psi! Také 'ahyncte jednou bídněji než psí vaše duše — máte-li jaké zalezou lo psích hlav budou bloudit po uětč a budou děsit lidí po sta let Vy bídácí! Beztoho vám každému vepsáno na čele znamení Kaino vo!" "Však ti zacpeme hubu nevy míchanou! — Tak abys wmohl iž nikdy ani zahlesnout!" "Že se nestydíte!— ňvondrlíku! I'ét na jednoho — na Žebráka! !'fuj! Kdo se ho ještě dotknete a více ve vrátnicí je připravena! — Zpátky nestydové I A ty vstá vej ! — Slyšíš starče ! — Vzkazuj pro tebe kníže pán!" Knížecí chasa rázem ztichla a zase díval se jeden na druhého a pět četli si navzájem ve tvářích o- tázku "Rozumíš tomu?" — A je len za druhým zavrtěl hlavou a icrozuměl žádný Kde pak by také chlapské mozky jejich mohly pochopi ti jak to že si pro Re fundu vzkazuje sám kníže pán že: cho milost knížecí sníží se mluvili i člověkem po kterém pásly už od několika let vrchnostenské úřady v celém okolí po jehož stopě" Šlí tlidiči jako příšerné stíny a který byl na zámcích kamenem úrazu od pana direktora až do nejposlcdnčj nho psovodee "Slyšíš ty starý! — Kníže pán m pro tebe vzkazuje!" Pan pojezdný přistoupil k sa motnému starci ale okomžitě u couvl o dobré tři krokv změt F vá ří Kefundovou rozestřel se trašlivý výraz jakého pan po jezdný ve svém padesátiletém ži votě neuzřel ani ve snách A ve iiímotách vidívá člověk přece nej podivnější a často nejodpornější olazy Hefunda se zdvihl opět se tak o hradební zeď opřel opelavé ibocí vystoupilo ještě výše do Če- !a vrásky v zažloutlé vyzáblé tvá ři se rozšířily a svaly kolem rtů utáhly se k úsměvu kterýž připo utínal panu pojezdnému z knížecí obrazárny starého otce jemuž před očima věšeli na pojouschlýeh vrbách pet synův pět jarých so- kolíkňv a potom mu házeli špa nělské dukáty oby prý nemusil e hrotou Kníže páu byl zvláštním milovníkem obrazů na kterých] heky ostře vystupovaly odporné stránky lidské povahy Prostran ný pokoj v jednom z nejvřtilch knUecíeh zámků byl podobnými o brazy ověšen po všech stěnách ode tropu aí ku podia A kdyl so jeho milost ul vším přesytila kdy! itJ čivy tak ochably U i mimoděk se- zavíraly ku dřímotám kníže pán se vzchopil a rychlým krokem zaměřil ku dveřím vedou cím do obrazárny jejížto díla by mohli nadepsat! v katalogu s "Zde se ukazuje lidská bída lidská otu pélosť lidská zvrhlo!4 lidská zví řeckosf" "Kníže pán sí pro mne vzkazu je — Snad mí chce za tyhle rány svých pochopů zaplatit — MěJ bych říci že mu dčkuju mčl bych mu vzkázat! í záplat a naděl Pán bůh jako říkají Žebráci když jim vystrčí kousek okoralého chleba t potom za nímí prudce dveřmi za bouchnou — Ale půjdu přec! Kdy jsem už vašyho pana knížete nevi Jěll" Pon pojVzdný nevěřil ani avým uším a knížecí chasa ehvřlft e na celém těle Jiálíť se U by jím inešní den přec jen velmi draho mohl přijití "Nebojte se! — U pana knížete žalovat nebudu 1 — Což jste už za pomněli že jste otroci horší než psi? Což už nevíte jak jsem vám předpovídal že zahynete hůř než psí Že duše vošo í po amrti do psích hlav zalezou a Že budou Joudít po světě?" Refunda se zase vztyčil hlavu nhftru prsa vypjal a vykročil jako by byl knížetem zdejším on Refunda kterého před okamží cm čeleď knížete utahala a jemuž nemohla přijít na jméno A diva i se za ním jako by samí nyní se bylí proměnili v sochy kamenné 'un pojezdný se vzpamatoval te rvc potom když Refunda zmizel v zámeckém prů jezdě Kníže pán přecházel nádherným okojem n rukama přeloženýma na zad a s hlavou lehounce naklo- ičnou ku stolístým růžím kvetou cím prvním květem červnovým na jasně zelených těžkých kobercích rozestřených podlahou Kníže pán byl vysoké štíhlé postavy Modrá krev prý ž-ne vždycky do výšky — a zdejší jasností musili prý před Jetý lékaři pouštěti žílou To ik jí měl mladý kníže Očí jeho wlálo se jako by se pásly na pl těm květu stolihtých růží jež ve tkala umělá ruka do koberců v lodloulilé věnce a nohy jeho po ech růžích šlapaly Ba zdálo se Že je zadupávají jako by každým krokem jednu chtěly rozdrtiti rak zcela na vlas jako v životě Když se očí napusou vykonává tu Iruhoti službu nohu s vysokým podpatkem O očích pana knížete in říkávalo že pry měly v sobé sí u jako slunce že vytáhly všecku barvu na ne jpů vábnějších květech Kníže pán chodil pokojem vHrni rychle — zcela proti svému obyče ji Býval vždy tak chladný až ta jeho lhostejnost mrazila Kroky jeho byly vždycky jako by je tchválně odměřoval Zdejší "mč íťácí" si vyprávěli že ti velcí páni jsou pícce jen nsi jiní lidé než oni nesmějí prý se nepliéou a někteří si domyslili jako by ne měli srdce j ale hned tu myšlénku zase potlačili Když onehdy po chová vidi do nádherné hrobky matku pana knížete ani jediné sly na všech těch panských obli Pejíeh ik"vidéli a když sem jed nou přijela knížecí svatba zase so nikdo ani nezasmál a tím méně aby si byl zavejskl Kníže pán se náhle zastavil za leehl za dveřmi kroky a hovor Do pokoje vešel komorník s o brovským copem a tm modré tmi formě s knoflíky jako pěsti z kte rých za každý jak říkával mohl i koupili třilánový trunt Pohrtfovinl Ilole&ti vyvolané dnou kyčelní sotva lze snésti St Jakoba Oel pouiije li se ho thM proniká a hojí Fft4plkjtt it ct "řofcrck" 1100 roíni - Do Ctch 100