Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (April 24, 1907)
II v F JAN KLECANDA: Páter Vojtěch vl v I VEMNICKÝ fl vvwmyi ivorecKyj nítriet tlít I i li 1 i tf t yt řičel kdoMÍ a v ipžtí ozvaly na 'kletby tak lUnné U mlynáři ní krov v žilách ntydla I'řc to vžsk s ilined o vzpamatoval a apokojc- nř kí oddechl Poznal dle toho vo í '-JM ubohého ne&kodného blázna I '7"ífka Klftbzubřj Ubožák caato I i nyní je£tě m nocí utíkal do leG kdo druhdy četníeí hlodali zrníz v lího Karla ze tnlvna Mři iitkvž zde najde a fctnfkfim ho vydá "Chudák Jtwífek" vzdychl í A mlynář a kr&cVl ku předu if "Htfijf Střelím I" ozvalo ne tu A náhl proti němu % houltf - -Ale mlynář to jíž znal "Joníf ku" vzkřikl do Šera "To jern já dobrý příteli" I S napřaženou holí přihnal na fí houXtf xtMnsítctwR tAn otvn žfi ve uvitu mhlen poznal utarho mly nářc MpiiMtil ruku holí a zakví Úd fahniní} "Znav warožl To jo už druhý Dvorecký a za ne ten pravý I" "JoBÍfku Mm pak jme tí my dva Dvorečtí ublížili?" zastavil ho mlynář konejSívc" chopív ho laská vŽ za ruku "A ten tam? Tornu už odpusť I Ten jo na pravdě" božíl" "Lžete mlynáři I Sám dobře ví te kde ho máte schovaní ho Ale my ho najdeme!" f Dvorecký ze zkuScnontí jíž v5 díl Že mam je pomatenci do- mlouvatí když ho to popadne pro to ani nerozpřádal hovor o Karlo ví "Ty zde potkal našeho Voj třeha Josífku?" zeptal ne ho vlídni " VaSeho? VaMio?" zasmál m blázen jízliví ' Ale hned jakoby e rozpomenul odpovčdčl zcela rozumní "Pátera Vojtěcha my slíte? Šel tudy šel na hřbitov Mo- iYi m tnm a bude m dlouho mo řili t protože ne modlí za vaíe hří chy za vaíeho Karla a za mou ubohou dužil" "A neSel jentíj pan páter zpát ky?" ptal ne mlynář nevíímaje ni ostatního "NeSel a nad už ani nepůjde protože jfiem mu vweeko řekl" "A co jsí mu řekl Josífku? Po vez co?" shovívavé se ptal mly nář "Nepovím várn nic vám nepo í vím! Ale jemu jsern řekl žc vy a I jen vy k vfili tomu jste ho o vše f eko obral o víeckoí Ale vždyť ? on vás pánbůh za to potrestá ! Po-trt-Ktá vás" zahoukl a zmizel za skalní utřnou Zarmoucen bral e Dvorecký zae dále marně snaže se setřást)' se sebe dojem toho setkání Ko- neíníí asi po pfil hodinS došel k i nočerniekčmu hřbitovu Stál tu (na nevysokém kopečku opodál ves nice obklopuje se vSech stran mn i lý kohtelírek li spíie jen pouhou h Mlynář fctnnul u nízká zdí a za 1 1 díval so v onen kout hřbitůvku ft V n zdi stál hrob jeho rodiny V tmrni síuuteíiíeh vrb ft thftjí g § + # i # ( Im InJy se tu ilfevěni! I Kamene Kil { I h i pomnítky svítily so příinky 'J iiikÍ jednotlivými hroby zarostlý V i r-f) t tri t (irix tU IKiiu iioHryiyuu svi ahhi kvetoucími kvčtinami A v poza dí tam kd tisd jejich rodiným hrobem řvednl sa tnuhutný kříl postavou nudila truchlícího nad zničenými livoty spatřil v mrsíí nl iUi itojrnou bernou postivu Ityl to Vojti eh řdfl na ka lnti rue maje fpřeny o kolena ft hlavu do dlaní sloíenou Tak byl řábráil piv4iml v myllenky fa §1 ani nej d IIUÍfiho s Mtc al tento' m ROMAX k ttí-snn přistoupil a ruku na ra meno mu vložil "Přís-1 jsem za tebou Vojtée trochu ze strachu aby se tí nijaká nehoda nepřítreříJa" počal mly nář usednuv vedle syna na ka mení "A pak myslil jsem sí Že bychom sí tak mohli lépe povídít neco eo mne vždycky tíží VAv mezí témí hroby a u matky zdá se mí jakohychom si bylí blíže do ma kd se cosi mezí nás staví" "Mluvte tatínku" řekl Voj tfch dojat nezvykle mřkkým to nem hlasu otcova Mlynář posmekf íepíékn a pře jel sí několikráte dlaní čejo S'e byJo tak snadno povřJéti eo ho sem 1yJo vjíistní přivedlo "Je to divná víe Vojtíšku" počal koneční starý Dvorecký "Jsme jedna krev otec n yn Vím jak jsem míl tvou nebožku matku rád jak jsem míl rád í te be aí jsem tí svou lásku nikdy příiíá neukazoval Dídé říkali že ffjsí mým že tí nenávidím ale já přece včdčl že jsi a že na tví matce ií smítka pohany nemůže vezeti Ale už od tvého dětství jakoby se cosi mezi nás stavilo nevím eo by fo bylo — ale bylo to! Nemohl jsem tí sobí tak srdeční přivinout jako Karlíka přes tu podobnost mezí námi zdá jsi se mí vždy býtí tak nijak ci zím tak — no nevío nerozumím tomu —!" "Proč mi to vse říkáte otčď Neslyšel jste nikdy slova výčitky ol'ř mne protože ve mní nikdy se ani neozvala Hyl-lí jstí snad laskavějším ku Karlovi bylo to snad proto že í on byl přítulnčj sím než já a že byl tak podoben matce Nemáte věru proé se o mlouvatí!" "A přece! Vnutil jsem tí do kněžskému stavu" namítl Dvore cký "Činil jste to pro matku mou a snad i proto že jste sí toho stavu nad jíní vážili To-lí vám mám snad vyčítali otče?" -Hiynar s oumicej roeai se zpovídatí s dost těžkým srdcem ale teď bylo mu nemožno dále mluvili Vojtěch ho neobviňoval ba omlouval a zcela přirození vy kládal jeho jednání Poznal ž syn mluví zeda upřímní — proč by míl tedy vy znát i se proč by s mel přípravítí o jeho lásku a dů věru teď když je rnu Vojtěch tak drahým? Proč by měl znovu po stavili něco mezí Hi'a a něho? Dvorecký dlouho přemítal ale ko- necný zvítězila upřímnost synova a vědomí povinnosti "Proto tedy myslíš jen že jsern tí nutil ke kněžství?" počal opět po chvilee stísněným hlasem - "Xéco v tom jest ale pravda ee la to není já eítím že bych li Ustal ličeo dlužen něco bych s sebou nemohl vzít i na věčnost kdybych li nepovědí) relou prav du A nežli v hodince smrti ra dějí teď! Nešlo mi ani tak o to ž bylo přáním matky aby tí ví- díla jako v 'leluiíčka í Karel Ka rel byl mi hlavní příčinou! Jemu svému miláčku chtěl jm-ih dáti vše eko A bál jsem se ze by se tebou musil dělili h by tví stu- dle mlýn utahaly A lak pro n- pohoduého Knrla jsem odstrčil te be tt nu tobě sít prohřešil!" Nastalo triipné mlčeni Trhlo to Voji čelíc m když nlysej otcovo pjíiiáiii ale nepromluvil Sklonil jen hlavu libmWgi do rukou Dvo neký tmh skoro úkotlivř pobil i I Uád byl by klysel od syna liéjnkmi tiboiifooti výitku MKcid hu tk VÍee drtilo lie nejtrpčí výčitka Ncsmíle polo žil synovu ruku na rámí "Vojtěse!" "Proč jsk mí to ve říkal otče?" smutní se k němu obrátil syn "Proto že stářím i výčitky sví" domí se dostavují! Dloubá lita Jsem nepřemýšlel na křivdu jíž jsem se na tobí dopustil Teprve když mne Hub potrestal a vzal mí Karla jehož snad svým nadržová ním sám nejvíce jsem pokazil po íalo se to hlásili ale zase jen ze sobectví protože js'm poznával že ovoce mí práce celého mého ži vota má snad po mé smrtí přijití do rukou cízícii Vida tebe na mlouval jsem sí že jsi spokojen že jsi žťasten ve svém stavu a svě domí dalo se rádo umluvili a pře křičeli Ale teď Vojtíšku teď je jinak Pozntvám cítím to že ne jsi sYaxlen že nejsi tak spokojen se svým stavem že tí něco tíží Vidím něco ve tvé tváří čemu ne rozumím ale srdce mí praví že to nernftže býtí než žal nad ztrace ným životem nespokojenost — níco eo já jsem zavinil Níeo zač tí musím prosili za odpuště ní! Tvňj otec Vojtíse tí prosí odpusť íím se na tobí otec- tvého bratra muž tvé matky provinil!" Oba mužové povstalí a dlouho dlouho hleděli sí mlíky do očí Pak sevřel Vojtíeh ofee náhle ve svém objetí t mlynář pocítil na tváří jeho horký deeh "Děkují fí! Jíúh tí to odplať Vojtíse!" řekl starý zhluboka si oddechnuv a stisknul mocní ruku synovu Pak oba pokřižovali hrob a mlíky kráíelí vedle sebe k domo vu Lesní píáínka na níž hned skoro za hřbitovem zabočili byla ňzká a došlí nebezpečná Mohli kráčeti jen za sebou a v pološeru bylo nutno dávali dobře pozor na cestu "Dobrou noc tatínku" řekl Vojtěch úmyslné eo nejvřeleji když stanulí na dvoře mlýna Dvorecký chodil jíž dlouho po dvoře i po mlýníeí Čekaje na Vojtěcha Znal starý jeho zvyk myslil že pňjdc i dnes časní z rá na aby se rozhlídl po nejbližsíw okolí mlýna a potísil se pohledem na ovoce své níkdejsí práce aby viděl jak dorostly jeho březiny a jeho aleje Mlynář jemuž včera spadl so srdce kámen těšil se že dne VofČcha po okolí provede a poradní si s nim popovídá Ale páter nepřicházel Slunce již stá lo vysoko na obzoru V tu dobu jíž jindy Vojtěch vracíval se ze své ranní procházky ku snídaní vsak dnes ho nebylo posud ani vidítí Mlynář zlehka kradl se nahoru do patra aby snad syna neprobu dil — kdyby — unaven po cestč — ješlí spal Stanul u dveří a naslouchal Vojtěch procházel %- po světnicí Mlynář vějíř I a po- zdraviv syna podával mu srdečně ruku "Čekal jsem že se projdeme ja ko jindy po okolí před snídaní Ale ty snad trochu unaven po cc stě?" "Nest-m unavn Zabral jsem w tak trochu do svých plánu a dalších úidyslú že jsem pomalu i na snídani zapomněl" "Kli teď manech plánu a pěkně sí tu u nás odpočin před tím skol ním rokem" vybízel mlynář sy na "Panímáma má hus i slepic losi ve sklepě mame vínko no však j-o ho včera okusil n í u Ku jít' kň im hospodě mají letos mv sileijiě pivo i panského Myslím Že po JČrh toulkách V divoká cíi ní ti haše domácí éu"i kuchyní pí i jde vhod " "Kďi by na tukové věci -~" chlěl imdhodiíi Vojtech I'ttkii'-ňv4nl jí vlastwí nejlépe zásobený útulný hostinec na sev-vých rohu JI a ííarney ul v Omaze Na ruce stále čerstvý BebJítzfiv mok znamenité likéry všeho dru hu a nejlepSÍ doutníky Teplý zákuek v každou chvílí Tel Doujflas 4259 3ÍHÍ Česká vAtt asthmika(-l yfcsfccré plícní chorohy jsou vyléčitelný Aliftfifkého f ř'oIirnkýí Tliini (ftb oýfth (lícními nenuirctm oylí iffiioccmi byli ťixtrrívA lupni tíT m!$0L v Uem Úterý pro -' vojí ífťfckorjatflKU Wvht hyl -cfo fxjvyaímf vyimtmmiínimi v ří mf Vitím Vídní KJornsii# isnňýtt a ÍMtycHu Hklad trt Oanahii má p iuze chvatná znímí UUírníU H A Herúrtekroh JO a WílJíam til Omaha kařskýw pf tó0nitm věnována ob zv)úittií pozornost 11 v I I m finovi i ) I V V lékárnách a hostincích I V mwimk %i Ji U UHVÍ %ff A pní ivii in lloíjiiiilf{ikáiii! Kupujte éísky mletou pšeničnou mouku českýeh inlýnfj n n Wilher a De VVíft NVjh-píí mouka ve Hpojinýeh Htáteeh i Okuste jí a jsme jístí Že jinou mouku ani lo domu nevezmete' é Zvláštní: fi-nkíi krupíčka U $1000 vyplatíme tomu kdo dokáže že Žitná mouka nafce je m w některým mlýnem ve Spojených Státech předčena ! I a Hklady po Spojených Htáteeh Wilher Omilm Lincoln á Nehraska (edar luipids MaťMualtown lowa Oklahoma Lity A Lj ohií lynirnu jiij ni itmn ii ii: r:i l'i t Žádejte viudc i-' 0 Zvoneček -i velkomlýny ve f-l 'l rrTrTTTw?TTTM"' e TTTNrr & Cd velkoobchod libovínamlí ai) onu vMHWAUKnn wisí jOtl jfítíoí p)r A Svobouy ¥U-V%íkkirh mcorll v ukuimU-U falu $ v(rt ttiivAiin li v vrý( h dítkdrlj mblo hýli uilvinu eo Uk H tUbottl IV lllilkll fil--íllt! k Kiftll llf v rn dt I II i' til (II liulutci lil lirlliíí illl l'rMl4vDi )?[ v ln' li itviirlovu iittiai ¥ íi:UÍ' H timlln b 'kt ť Vin MIK lil IIM OMAIU MU GEOHGI Fítíe sí o cennikr f jsou zdarma 4663 1'nMljivjiiiie veškero iiiMleiini Iillil l' tf 1 1 1 I V Wjlllllll V k A { ! ('(ncrithi itiAmi I1 iravá Crti4 h nmtilky m-] pí j htl- ' — JnUitl náulttc iv 'i' Aiu li M ula vt íi Ji H ¥Í lu tnámycli ilcthuvýi h nátriji hlt V ť irrvriiVin u ftfe uaxi Mha L ti i L s i i intoíil kiilllit M Žii s' i& t I 4 £ li II pilinu ji w p t tí- kuiitrivUMr ťfrti I'ali?l Klji! i IukIiI a iliUffU klrlul ťhoválIlM II I I i NftkUditid ÍMkýob hvtdlmlu Hprávkv vHfíli n&ftlroj Ai it vřiujl I X li 11 fK liii r IxJX Dí James W Novák fmký uhni IIííií Mí ňtuovpu svou v pokojí 217 m ol wzl i)ouf(ln n Vnrimm rU'on DmglM tmi Dr Edw Chaloupka Mi M a raloíií tiO OMAHA !huhvmu 24 u U ul Td thuSá Miny () 10''M fo 12 A um hf 4 v4 1 ě n MidhmnttitVH VMhttm' 'M % 4 Mb Tfil 2H ('Atuhň hU 04 4 't fťM tl[ i)hyM í ft H al Tul Ml '&l de jak vmm tenký lékař mí Graní Union Tea Síoře 2Uh k X Utft v South Omaha Neb Ú'Ji hoňiuy: Od í áo 12 Loí Aop 04 2 áo S hod odp 04 7 dn % tol ttHr Tchíort v úhvUtvnfr a v obydlí 142 česká žitná ehlehová mouka tt i o íioi 1 I naií mouku l & Aksamit! Wílber & DeWitt I IT)4JÍ('I4 ilořkóío VínaJ Ir IUii n ? nltf nonií To(o viUtíuá l mu 9 l lalivltu £M3)1 u loto tno Jhí it n 4J j t J i I f ri JiimikU ji:j 3 8z YITAk: Gross A? csr 41 ni Asblaad Ar Ctilcap nuMtojo m lovilruí cenu íť ll 'lKil ItliOAll" 'tm ' i H w ™ ífr?n v r ' tt lrutti Hiid i { lín ťliil 1'litlli I fl j ii 1 1 1 1 1 ii A