Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Aug. 22, 1906)
10 JAN KUCAKDA 1 Starý Hřích Vnlok román JiŽ se obracel aby ho vrátil za ne do vcdlejSÍ Ncdnice mezi nou Hedy k pivu kdvž pohled jeho padl na dívČici stojící opodál Mluvila n dvčma hochy jíž pa trní přeli no o to 0 kterým z nich míla by jiti do kola NinAla ho jím vesele ukazujíc při tom dvi řady bílých zubfl jako když perle navlékne Vavřílc až no o třásl když oři jeho Netkaly no h očima dívčete jež NtAle ho Nme jíc pohodlo jm utí:' jakoby ho vyžívalo k tanci Uylo to dívče nevelké postevy ale plného kyprého tčla Z hr 'nvch buclatých tváři a t vese lých očí jen oheň aríel a veNálý ten její zjev radostného mlAdl zvysovAri byl joSté bohatým via em jenž ve dvou mohutných vr kočích Nplýval jí pod SAtkem až po pA§ "Jako veverka " připo inenul ní Vavřík matčina Nlova pří jmhlcdii na ohnivé červený vln dívčete a již védíl koho rnft při Něhou Mžikem vymanil dívče tem pohled a pokročil no Ntrany blíže Dovolte mládenčil" řekl k obíma hoehňm hlasem Nkoro velitelským a poklonil no div- Radostní skoro vrhla ho mu do iiArníf a n potutelným smíchem obíma hochftrn jíž zůstali zde tik ti jako opaření Míla Vavříkeu do kola "Tyl Ty—zrzku I" křikl zn ní jeden z hoch A rozzlobení a onu odpověděla mu zvonivým smi chern "Chcete abych ho vytrestal zn tu nadávku!" zeptal se Vavřík své tanečnice "I proi pakl Co na torní" amálo no dévía dívajíc na mu do oři "Jsem tomu zvykla že mi zividí mé zlato A vy byste chlíl k vftli mni !" Vavříkovl se až hlava zatočila nod smyslným žArcm jenž z polo přivřených oři dívčete na nřlm sálal "Eh kdyhy vám níkdo uhlí Žil" zaBeptal "pftl hospody vy mlátím a druhá polovice uteče sama" ZaimAla no hlasití a přitiskla si le nímu až mu oheň žilami pro jol "Vířím virn ž bysto to do vedl ale to by pak bylo po mu zice kdyby v&ichni utekli" řekla vesele "Dali bychom si solol" "Opravdu t Soloí" Hudba v tom dohrála parky zastavily ale Vavřík jeStí niko likrAto n tanečnicí do kola ne zn tořil až stanuli před palandou Pustiv jednou rukou dívče vy chválil z kapsy zlatník elnkl s ním na stolek před houslistu dupnuv si až se vSo otřáslo vzkři kl! "Sólo hoSil Vojenskou 1M HÁzpm bylo jakoby kolo vy metl Kdo sl dA zabrat aolo je panem v kole aspoň potud pokud so muzikantftm chce ia jeho zlat ku hrAt A Že to byl Vavřík sta rý voják spustili Sumáři a vHi kou Intrádou starou vojenskou písničku "Jurhejl" vkřiW Vavřík a přitisknul dřvín k sobi al mu dech tajil roMěl po sál Mladí en na náhrad stáli i sousedí I vedlejil sedilic nati řtU ii oken a ilvrřl aby podt valí na UmMot párek Výkřiky tirbtiv I ikádlhé oíývaly kolem ale vte bylo těch j i pro j ováli upřímný obdiv pooA vadl a pwmVhrm s it Yavflka Uk snidno neodvAM Vlak byla tak na ob rsdt pálíval a Ví ehUi U nejedno dJvč p blédUi na ivanhrt um I H ! bou jako zas boží dychtivé zírali na SařAřovio Toníu % níž oheň a radost zo života jen sršela "Za námi!" houkl si velitel sky Vavřík když sami dva tři krAte obtančill nAI a nřkolilc dy chtivijsich pArkft pustilo se do kola Jen mladý Kučera a no kolík selských aynkfi již poklá dali pod svou dfistojnosti aby za eii peníze tančili zdrželi nu no svými dívčaty tance "Jiiehhejl" zajásalo to sálem a Vavřík rozdováděn pustil Juva řkou tanečnici a podepřev si fu ríantsky boky začal zvučným bia sem zpívat i "1'lAčo pro mne mo íe matička " Dozpíval tt dotočiv se s tanečni cí k jejímu místu postavil ji i dvorní se uklonil Tonča až za vrAvorala jak jl byl při poslcd nich níkolíkn taktech roztočil a z hluboká oddychovala v svím tí- lesné utažením žívfitku Vavřík odskočil a jíž tu byl m sklenicí pl vo nabízeje dívčeti Usmála se na ričho "Na vaSe zdravil" — ft vychýlila zbytek pl va ze sklenice "Roztočil jste innol H vAmi bych chtčU — — " "No cof Co bysto cídila!" naléhal Vavřík sAm také už ivíté očima "Až do rána — — " vydechlo "Holenku to bysto in on cti ne -jabraltt" řekl kysele Vavřík — ''Což nevíte kdo j& jsemí" "A jak bych nevčdílaf Což jest 'do druhý takový jako Vavřinec M'tAk!" "To bylo jíž skoro hotové vy náni JAsky a Vavřík ač mu o od oovčď nebývalo zle přisel trochu lo rozpak ft "A vy jste Tonička Safářo vlci" prohodil jen tak aby přece něco řekl Hudba právfi so spustila ni jakou skočnou iičkolik tančících oArft zavířilo již v kole ale Vav Mk s Toničkou posud stáli "Hleďte" řeklo dívče chvát li "chcete-li vezmčte mno do ko- 'a af pro inne tamhle nepřijde!" "Vavřík jako človčk jenž e 'yl trochu mezi lidmi jíž otrkal a včdíl do vSi-ho no y pra viti ani e leohlédl a pokloniv se dívčeti vzal jo do kola Teprve když e již točili slehl zrakem po hochu jemuž byl Tonču přebral "Což jdete radčjl se mnou než i tam tím!" řekl lichotiví "Kh každým jiným jdu ra líji než n tím" odvčtilo dívče po- lirdaví ale při tom přivinulo ho k Vavříkovi aby vycítil žo on není en tak každým — — "A přece selský synek z takové ho gruntu — — Cli til bych ním mínit I" vzdychl Vavřík chtíje lívře poudttl "JA nel Ilýti vámi nemínila hych — — " odvítila Tonička a tikla mu ruku "Tak! Chaloupku be došku a polo na tři záhony kopřiv — " za- iinál s Vavřík své domovině "Kdybyste sl toho trochu hlo líl a pár ťroiíl tlo toho strčil da o bv to iivobyti" řpkla Tonička teď tUkU ho ona k sobě lo mu loch dochází "A kdybysttf tro- idm pn'jt jrntě vyínil řiki- pili hyto si — — Vavřik prudká id natočil a im il Uneim trochu jl l sb oddA il fctty i jl nudil lípa pudivati mM "Sikral" vyerdd sVt iu y Tonička kbpiU roipaíttě "Nu co ki Ut" "Kh nUS JA j lk N pdU tul iHMiť tnliuld mUdý mul a přivinuv Uv? k bč lítal nlii p al! jk ibrsil Kdy! 'm 1 1 pak hudba dohrála postavil To ničku na místo stinkl ji ruku div žo nevykřikla a vytratil no ze nAIu Zatím co SafAřovíc Tonička v sálo rozdávala hochňwi ltoňo čeka jíc žo Vavřík na vrátí a vezmo ji zase k tanci vrazil on doma do sciliíčky jako divý Matku ani nepozdravíl čepící odhodil na ntft u jak byl vrhl ho na postel "Ty mftj Ježíši!" vyrykla ta řeria když ho byla vzpamatovala "UniíS ty flovčka vydčsit Copak se ti přihodilo hochu! Urazili ti tam ničím! Vypudili!" Vavřík nadzvedl se na posteli "J'!j myslím žo sama ncznAto Svi tá kft Vavříka když myslíte žo by sl na mne nikdo troufal!" zasmAl se pohrdavé "Tak co dítíí ('o! Ncchtčla h tebou níkterA hnlopyíka hcI- skA do kola! Jsi celý rozpAlen Došky by od tebe vzplanuly Mladý muž usedl na posteli a pohlížejí) pONiipné do kouta svit nieo řekl mezí zubyi 'Toslyňtc maminko chtěla bysto sem fiafAřo víc Tonču za dceru!" "Ty mftj JeŽÍSil" vzkřikla Nta řena a radostným překvapením pustila z ruky eo prAví držela "Toníčku SuřAřovíc!" Il'l'ii lAiruHl ii fiiťk ét in vvvťinu inu m — — opakoval posmísní "Hochu I Bnad jste hí nedali slovo!" "Nořeknčto chtila bysto!" na léhal syn so sebevídomým Brní- ehem na rtech "Ctčlabychí To jo řeč! Na rukou hych ti jí nosila To ju holka! Do prAce jako drak a srdce dobré Nikdy mne tam s prázdnem nepustí a slova kři vého jsem od ni neslyšela — — "A červená jak Šafrán " "Na to hochu nekoukej!' "Tčžko nekoukat když to člo- víku div očí nevypAlí" odtušil Vavřík a mAvnuv rukou vstal z postele "Ostatní abych vAm u nřírnni řekl ty vlasy by mi ne- řekAŽely 1'rAvi ty vlimy ji nejlépe sluší" "Tak vídíň vídíSI To jo podle plísta! — A holka by ti chtiluí No mlí neuSklibuj el Vfiak ju vím nle ne každý vidí jako vlast ní matka Mluvil jsi s ni!" "Jen se lepila — — A začala med — tuze rozšafní začala Trochu sl toho bledít — jako na- Si chftJupy zdo — pár zlatýcb vy ženit — — "fteklaf Zlatá hlavička 1" "lia žo zlatá " "A ty! Co ty! Mčj svědomí a mluv ař to % tebe nemusím má mit!" "lim" ohrnul Vavřík rty "Ne chal jsem ji tam stAt a tu mne máto " "Umučený I' spráskla stařena zdčňcni ruce na hlavou "Takhle Stístí Šlapat! Šest stovek při nejmcnSím ta holka dostane a ty akhle!" Vavřík už zase ležel na posteli ruce pod hlavou a díval so do za řazeného stropu zatím eo matka lále horovala i "Nijaký virtcl ole bysto přikoupili staveni po opravili ku dobytka by Šafář při- lni — a ba přidal by! raném va byl na svém a eo by Mařil pomáhal by a na panském 1'řid v ti šafář — — " Mladý mul pohvizdoval si ja koby s ho to netýkalo alo staře na vedla svou dále Konečné víebopil se fckočd na nohy a nara iv si čepici na hlavu obrátil o nn matku i "Chvilku ttedátu pokoje aby i tuvvk odpočat A ftbyt viděla A nechci ! Nechci jU dout—" po téVU slovech vyraíd ia ' tuiky nezavřel mi dvířka tA mhou html # itfthoru k leu kl byt idjn!edí0 pl Tudila ho iUO ds iainoty pry é od lidí Jíl e tu n h křivé dívali pryě hI ma- tkv jl bt ivvtu UkátuM me ipui!é Kdyl vytni nboru iioil samý les zastavil ae u roz hlédl no po kraji Stmívalo to již a nad vesničkou snášel no večern klid 1'rávi zaznčlo klekání a bud ba v hosiiodi jež vyhrávala buj j nou skočnou zmlkla jakoby uťal Lahodné zvuky zvonku velebné nesly ho tichou krajinou a Vavřík bezděky Ahl po čapce a Bmekl Bylo mu tak nijak mčkco v dufii ž by se byl snad pomodlil kdyby byl umíl ho inodliti Lei kouzlo to trvalo jen chvilinku a dříve je Sté než zvoník dole třikráte po trhl zasmál se mladý muž sám nevida iemu a naraziv si Čapku na hlavu mAvl rukou Pak obrá til so a zamířil lesem k Dolanských mlýnu KAm nevčdčl proi tam jde a eo tam hledá ale pudilo ho tím Nmčrem silou neodolatelnou Vzpomínal na Kvíčkn již ostatni v myšlenkách nikdy nepojmenoval jinak než "ta — — " Myslil na ni trpce hnívivi ala v tom jeho hnívu bylo i cosi sladkého čemu sAm nerozumí! Proi tam dole nebyla! Proi právé ona ne! A proi Karel achá zdí " Proto I" řekl si zaťav zu by i píslí A nejsou-lí tam dole jsou jistí nikdo jinde a oba spolu Vavřík pocítil jakousi dravou bolest KozpomcnnI se na fiafa řovic Toničku Jak so k nčmu tu iila div Žo hí toho druzí nepO' všimli jak ho zalévala vým hor kým dechem jak na nčho dívala so očima přivřenýma jež jakoby ho vyzývalys "Chyť mne chyť ! Popadni! Líbej! Pojď ho mnou Lam — ven nikam nic se ti nebu lu bránit protože nemohu I" "Kchf nechci — nechci I" vy křikl Vavřílc vztekle až se toho ám ulekl A zase myslil na Kvi ku jak ta byla docela jiná Na její temné hluboké oči z nichž vy zíralo něco před čím — najednou so mu zdálo — dovedl by kle knout! n V myšlenkách dosel až na konec esa kdo pod ním v úžlabini kterou vinul ho potok tál Do- anskýcb mlýn Ticho tu bylo mlýn stál V úzkém údolí a obou stran ho vřen éra vysokým lesem ylo již Šero a Vavřík spatřil ve mlýnů osvitleuó okno Napnul zrak domnívaje ae že uvidí Evi čku Nebyl tam Starý mly nář sám nudil tu u svitla čepici lo týla vraženou na očích brejle v ústech dýmku a před sebou o iiéco opřenou rozloženou knihu Četl pomalu a patrni roztržité neboť přes tu chvíli pozvedl od knihy hlavu zadíval se kamsi do couta světnice přejel si rukou io- o nebo ucpával prstem tabák v lýmee Vavřík bedlivé pozoroval ne- mluví-li chvílemi a nikým ve svit nici jenž jemu ju skryt Nemlu vil — Byl tam patrni sam chasa odešla k muzice — vSakti tam do- e mezi sousedy byl vidčl stárka toval Ale Evička! Pokročil až na samý kraj lesa aby vidčl dolů lo zahrady za mlynom a srdce mu zabušilo jakoby chtělo v prsou se ozkořit Večerním Sérem tam dole u plotu jakoby svítil bílý žat To ona tam stála a přen plot naebý- i'ii temněji! stín — patrno Karel lorynů — Uylo ticho přerušova ní jen bubláním potftéku skákají cího přes kameni do nevelké ná- Irky nad mlýnem Splav byuara- hi A v tom tichu Navřik aly- 4el ai slova nemohl ronenatl je jich přitlumený hovor Mluvili pólu tak klidní juko dva lide jit % rozumějí jii jsou jedné mysli Mlndý mni uahořtt na stráni j- uml krev divoee v lilávh proudí a poněkud se uklidnil ai poje I nou nU! něco eo ho a vzbouřilo Mlynář uvnitř tři- omhmtv kiubu otevřel okno %yelinil a něha "Hviěkol" vb h í-t jeřů hn A nyní p třil Vavřík jik doSa temný i vít ý ttln přen plt k soba h nachy ( lily NlySel zřetelní mlasknuti pof líbku tichý smích a hned na to ozvala ho dívka "Tatínku I UŽ jdu!" j Ale nešla Vavřík napínaje zrak oby pronikl temnotu vidčl dole kterak oba stíny spolu zápa- '1 si slyfiel tajený srních a zatínaje pčstč ficj)tal skrze sevřené zubyi "Pusť ji pusť — Sic " V tom ae oba stíny rozskočily a onen svítlý spícími po zahrádco ku mlýnu kdežto temný posud stál na svém místí "Dobrou noe — dobrou noci" zvolali na sebe oba přitlumeni a Evička zmizela ve mlýni "Chodí za ní" broukal hí Vav řík "a starý to patrní už ví Ru ka v rukávil" Hlavou kmitla mu hrozná my šlenka Znal tu z mládí svého každou píď pfidy a vídíl že o ní- 1 ! A is lnl„nll fk nvuiv minu 'inns ('- nnuiuutu nu po níž Karel po úzké pčSinee musíA projiti Tir nahoře bývalo vždy cky dost kamení — Několika sko ky byl na nebezpečném tom místi právé když Karel se přibližoval Shýbl se Stístí mu přálo Nevida ani co cini zatřásl vsi silou okra- jem zvětrale skaly a za okamziK na to řítil ho po příkrém srázu doj In balvan Vzkřiknutí — Vavřík zatajil lech a uskočiv zpČt naslouchal Dole bylo slyseti Šplouchnutí Ká men dopadl do potoka a zdrtil to- 10 tam dole! Nezdrtil Bylo slyficti tiché zaklení a hned na to irtidké kroky Karel tuše ze h mry posud hrozí nebezpečí co nejrychleji so vzdaloval až kroky jeho zanikly docela — Oddechl si Vavřík když poznal j žo sražený kámen minul se cíle Zhrozilť ho sAm svého činu jenž vyplynul no z rozvahy nýbrž z rozčilení ale bylo již pozdí Na Hčstí mladý Horyna npozoroval ir rií „~ i„i„n „ xiin„f-x iikočil A 1 s "Mohl jsem teiř býti vrahem )omyslil si Vavřík a otřásl se 'Mohl jsem býti aproStin sokal" vyčítal si hned na to ale mávl ru kou Byl prcce jen vojAkem ná chylným ku každému násilí ale zA- keřnictví jevilo ho mu býti ničím inusným Ano kdyby He a ním tak aetkal při nijaké rvačce nebo na pokraji propasti muž proti muži O chvilku pozdi ji Vavřík byl zaso na vyšine naa jmzcem oa- kud bvl přisel Zde teprve se vzpamatoval a dal ho do hlasitého ' smíchu Celou tu cestu od mlýna' r az sem v tichčm osamí čm leso byl vykonal plíže se po špičkách (%# jakoby Sel nikomu v pAtAch nebo ) sám byl pronAsledovAn j Jj Dole v Lužci hudba ješti vyhrA- vala ba teď teprve tam začínalo y htfli pořádné veselo Otevřeními I okny sálu zářilo ven do sera svitlo iiinn n yiinívnl vvHkot i ynív i - vavřílc znovu rozpomenul se na on ici cítil enat Práví když se rozpakoval „1 i: -i-: i a y: !! i iiui-ii ne iiiMiuii tiuiiui ii ujiii je- i tí na chvilku k muzice zaslechl na PCKine vedoucí ou iuzce ni - IM1X I '!„ od ním se cesta dělila v levo SIo stí pod lesem ku mlýnu rovně na- §i ioru kolem něho k panskému Ivorei Vavřík přikrčil se ke stro-1 r Mm V vřík znovu rozjomenul se naii liěku aio jen vztek proti ni po- í{ l žo ho chtěla lapiti do svých fj mu a poMioiicnni 'VSuk já trefím sama ku aiysei ivoiuvy íetiHky uěmi punnl Touiěku "No já my ulil vd vil poéeitnjf ti Mtystu ne! Hnma lem-m ' o % mlouval s muixký h!fi "Kdvil necíícel nechtějí "IVkuji iti dobrou vftli ) a- I kuli mám! A i% ÍU j m tak' 4:ilttifc tttiii lilek "vik vUki S fc LI t ani i-no viukí ÍUvě řekl hU Pokraíovihi r" Ji V iděj jnu t a nrbojll" Vy J