Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920, August 22, 1906, Page 10, Image 10

Below is the OCR text representation for this newspapers page. It is also available as plain text as well as XML.

    10
JAN KUCAKDA 1
Starý Hřích
Vnlok román
JiŽ se obracel aby ho vrátil za
ne do vcdlejSÍ Ncdnice mezi nou
Hedy k pivu kdvž pohled jeho
padl na dívČici stojící opodál
Mluvila n dvčma hochy jíž pa
trní přeli no o to 0 kterým z
nich míla by jiti do kola NinAla
ho jím vesele ukazujíc při tom
dvi řady bílých zubfl jako když
perle navlékne Vavřílc až no o
třásl když oři jeho Netkaly no h
očima dívčete jež NtAle ho Nme
jíc pohodlo jm utí:' jakoby ho
vyžívalo k tanci
Uylo to dívče nevelké postevy
ale plného kyprého tčla Z hr
'nvch buclatých tváři a t vese
lých očí jen oheň aríel a veNálý
ten její zjev radostného mlAdl
zvysovAri byl joSté bohatým via
em jenž ve dvou mohutných vr
kočích Nplýval jí pod SAtkem až
po pA§
"Jako veverka " připo
inenul ní Vavřík matčina Nlova pří
jmhlcdii na ohnivé červený vln
dívčete a již védíl koho rnft při
Něhou Mžikem vymanil dívče
tem pohled a pokročil no Ntrany
blíže Dovolte mládenčil" řekl
k obíma hoehňm hlasem Nkoro
velitelským a poklonil no div-
Radostní skoro vrhla ho mu do
iiArníf a n potutelným smíchem
obíma hochftrn jíž zůstali zde tik
ti jako opaření Míla Vavříkeu
do kola
"Tyl Ty—zrzku I" křikl zn
ní jeden z hoch A rozzlobení a onu
odpověděla mu zvonivým smi
chern
"Chcete abych ho vytrestal zn
tu nadávku!" zeptal se Vavřík
své tanečnice
"I proi pakl Co na torní"
amálo no dévía dívajíc na mu do
oři "Jsem tomu zvykla že mi
zividí mé zlato A vy byste chlíl
k vftli mni !"
Vavříkovl se až hlava zatočila
nod smyslným žArcm jenž z polo
přivřených oři dívčete na nřlm
sálal
"Eh kdyhy vám níkdo uhlí
Žil" zaBeptal "pftl hospody vy
mlátím a druhá polovice uteče
sama"
ZaimAla no hlasití a přitiskla si
le nímu až mu oheň žilami pro
jol "Vířím virn ž bysto to do
vedl ale to by pak bylo po mu
zice kdyby v&ichni utekli" řekla
vesele
"Dali bychom si solol"
"Opravdu t Soloí"
Hudba v tom dohrála parky
zastavily ale Vavřík jeStí niko
likrAto n tanečnicí do kola ne zn
tořil až stanuli před palandou
Pustiv jednou rukou dívče vy
chválil z kapsy zlatník elnkl s
ním na stolek před houslistu
dupnuv si až se vSo otřáslo vzkři
kl! "Sólo hoSil Vojenskou 1M
HÁzpm bylo jakoby kolo vy
metl Kdo sl dA zabrat aolo je
panem v kole aspoň potud pokud
so muzikantftm chce ia jeho zlat
ku hrAt A Že to byl Vavřík sta
rý voják spustili Sumáři a vHi
kou Intrádou starou vojenskou
písničku
"Jurhejl" vkřiW Vavřík a
přitisknul dřvín k sobi al mu
dech tajil roMěl po sál
Mladí en na náhrad stáli i
sousedí I vedlejil sedilic nati
řtU ii oken a ilvrřl aby podt
valí na UmMot párek Výkřiky
tirbtiv I ikádlhé oíývaly
kolem ale vte bylo těch j i pro
j ováli upřímný obdiv pooA
vadl a pwmVhrm s it Yavflka
Uk snidno neodvAM Vlak byla
tak na ob rsdt pálíval a
Ví ehUi U nejedno dJvč p
blédUi na ivanhrt um I H !
bou jako zas boží dychtivé zírali
na SařAřovio Toníu % níž oheň a
radost zo života jen sršela
"Za námi!" houkl si velitel
sky Vavřík když sami dva tři
krAte obtančill nAI a nřkolilc dy
chtivijsich pArkft pustilo se do
kola Jen mladý Kučera a no
kolík selských aynkfi již poklá
dali pod svou dfistojnosti aby za
eii peníze tančili zdrželi nu no
svými dívčaty tance
"Jiiehhejl" zajásalo to sálem a
Vavřík rozdováděn pustil Juva
řkou tanečnici a podepřev si fu
ríantsky boky začal zvučným bia
sem zpívat i "1'lAčo pro mne mo
íe matička "
Dozpíval tt dotočiv se s tanečni
cí k jejímu místu postavil ji i
dvorní se uklonil Tonča až za
vrAvorala jak jl byl při poslcd
nich níkolíkn taktech roztočil a z
hluboká oddychovala v svím tí-
lesné utažením žívfitku Vavřík
odskočil a jíž tu byl m sklenicí pl
vo nabízeje dívčeti
Usmála se na ričho "Na vaSe
zdravil" — ft vychýlila zbytek pl
va ze sklenice "Roztočil jste innol
H vAmi bych chtčU — — "
"No cof Co bysto cídila!"
naléhal Vavřík sAm také už ivíté
očima
"Až do rána — — " vydechlo
"Holenku to bysto in on cti ne
-jabraltt" řekl kysele Vavřík —
''Což nevíte kdo j& jsemí"
"A jak bych nevčdílaf Což jest
'do druhý takový jako Vavřinec
M'tAk!"
"To bylo jíž skoro hotové vy
náni JAsky a Vavřík ač mu o od
oovčď nebývalo zle přisel trochu
lo rozpak ft
"A vy jste Tonička Safářo vlci"
prohodil jen tak aby přece něco
řekl
Hudba právfi so spustila ni
jakou skočnou iičkolik tančících
oArft zavířilo již v kole ale Vav
Mk s Toničkou posud stáli
"Hleďte" řeklo dívče chvát
li "chcete-li vezmčte mno do ko-
'a af pro inne tamhle nepřijde!"
"Vavřík jako človčk jenž e
'yl trochu mezi lidmi jíž otrkal a
včdíl do vSi-ho no y pra viti ani e
leohlédl a pokloniv se dívčeti
vzal jo do kola Teprve když e
již točili slehl zrakem po hochu
jemuž byl Tonču přebral
"Což jdete radčjl se mnou než
i tam tím!" řekl lichotiví
"Kh každým jiným jdu ra
líji než n tím" odvčtilo dívče po-
lirdaví ale při tom přivinulo ho k
Vavříkovi aby vycítil žo on není
en tak každým — —
"A přece selský synek z takové
ho gruntu — — Cli til bych ním
mínit I" vzdychl Vavřík chtíje
lívře poudttl
"JA nel Ilýti vámi nemínila
hych — — " odvítila Tonička a
tikla mu ruku
"Tak! Chaloupku be došku a
polo na tři záhony kopřiv — " za-
iinál s Vavřík své domovině
"Kdybyste sl toho trochu hlo
líl a pár ťroiíl tlo toho strčil da
o bv to iivobyti" řpkla Tonička
teď tUkU ho ona k sobě lo mu
loch dochází "A kdybysttf tro-
idm pn'jt jrntě vyínil řiki-
pili hyto si — —
Vavřik prudká id natočil a im
il Uneim trochu jl l sb oddA
il fctty i jl nudil lípa pudivati
mM "Sikral" vyerdd sVt iu
y Tonička kbpiU roipaíttě
"Nu co ki Ut"
"Kh nUS JA j lk N
pdU tul iHMiť tnliuld mUdý
mul a přivinuv Uv? k bč lítal
nlii p al! jk ibrsil Kdy!
'm
1 1
pak hudba dohrála postavil To
ničku na místo stinkl ji ruku div
žo nevykřikla a vytratil no ze nAIu
Zatím co SafAřovíc Tonička v
sálo rozdávala hochňwi ltoňo čeka
jíc žo Vavřík na vrátí a vezmo ji
zase k tanci vrazil on doma do
sciliíčky jako divý Matku ani
nepozdravíl čepící odhodil na ntft
u jak byl vrhl ho na postel
"Ty mftj Ježíši!" vyrykla ta
řeria když ho byla vzpamatovala
"UniíS ty flovčka vydčsit Copak
se ti přihodilo hochu! Urazili ti
tam ničím! Vypudili!"
Vavřík nadzvedl se na posteli
"J'!j myslím žo sama ncznAto Svi
tá kft Vavříka když myslíte žo by
sl na mne nikdo troufal!" zasmAl
se pohrdavé
"Tak co dítíí ('o! Ncchtčla h
tebou níkterA hnlopyíka hcI-
skA do kola! Jsi celý rozpAlen
Došky by od tebe vzplanuly
Mladý muž usedl na posteli a
pohlížejí) pONiipné do kouta svit
nieo řekl mezí zubyi 'Toslyňtc
maminko chtěla bysto sem fiafAřo
víc Tonču za dceru!"
"Ty mftj JeŽÍSil" vzkřikla Nta
řena a radostným překvapením
pustila z ruky eo prAví držela
"Toníčku SuřAřovíc!"
Il'l'ii lAiruHl ii fiiťk ét
in vvvťinu inu m — —
opakoval posmísní
"Hochu I Bnad jste hí nedali
slovo!"
"Nořeknčto chtila bysto!" na
léhal syn so sebevídomým Brní-
ehem na rtech
"Ctčlabychí To jo řeč! Na
rukou hych ti jí nosila To ju
holka! Do prAce jako drak a
srdce dobré Nikdy mne tam
s prázdnem nepustí a slova kři
vého jsem od ni neslyšela — —
"A červená jak Šafrán "
"Na to hochu nekoukej!'
"Tčžko nekoukat když to člo-
víku div očí nevypAlí" odtušil
Vavřík a mAvnuv rukou vstal z
postele "Ostatní abych vAm u
nřírnni řekl ty vlasy by mi ne-
řekAŽely 1'rAvi ty vlimy ji
nejlépe sluší"
"Tak vídíň vídíSI To jo podle
plísta! — A holka by ti chtiluí
No mlí neuSklibuj el Vfiak ju
vím nle ne každý vidí jako vlast
ní matka Mluvil jsi s ni!"
"Jen se lepila — — A začala
med — tuze rozšafní začala
Trochu sl toho bledít — jako na-
Si chftJupy zdo — pár zlatýcb vy
ženit — —
"fteklaf Zlatá hlavička 1"
"lia žo zlatá "
"A ty! Co ty! Mčj svědomí a
mluv ař to % tebe nemusím má
mit!"
"lim" ohrnul Vavřík rty "Ne
chal jsem ji tam stAt a tu mne
máto "
"Umučený I' spráskla stařena
zdčňcni ruce na hlavou "Takhle
Stístí Šlapat! Šest stovek při
nejmcnSím ta holka dostane a ty
akhle!"
Vavřík už zase ležel na posteli
ruce pod hlavou a díval so do za
řazeného stropu zatím eo matka
lále horovala i "Nijaký virtcl
ole bysto přikoupili staveni po
opravili ku dobytka by Šafář při-
lni — a ba přidal by! raném
va byl na svém a eo by Mařil
pomáhal by a na panském 1'řid
v ti šafář — — "
Mladý mul pohvizdoval si ja
koby s ho to netýkalo alo staře
na vedla svou dále Konečné
víebopil se fckočd na nohy a nara
iv si čepici na hlavu obrátil o nn
matku i
"Chvilku ttedátu pokoje aby i
tuvvk odpočat A ftbyt viděla
A nechci ! Nechci jU dout—"
po téVU slovech vyraíd ia '
tuiky nezavřel mi dvířka
tA mhou html # itfthoru k leu
kl byt idjn!edí0 pl Tudila ho
iUO ds iainoty pry é od lidí Jíl e
tu n h křivé dívali pryě hI ma-
tkv jl bt ivvtu UkátuM me
ipui!é Kdyl vytni nboru
iioil samý les zastavil ae u roz
hlédl no po kraji Stmívalo to již
a nad vesničkou snášel no večern
klid 1'rávi zaznčlo klekání a bud
ba v hosiiodi jež vyhrávala buj
j nou skočnou zmlkla jakoby uťal
Lahodné zvuky zvonku velebné
nesly ho tichou krajinou a Vavřík
bezděky Ahl po čapce a Bmekl
Bylo mu tak nijak mčkco v dufii
ž by se byl snad pomodlil kdyby
byl umíl ho inodliti Lei kouzlo
to trvalo jen chvilinku a dříve je
Sté než zvoník dole třikráte po
trhl zasmál se mladý muž sám
nevida iemu a naraziv si Čapku
na hlavu mAvl rukou Pak obrá
til so a zamířil lesem k Dolanských
mlýnu KAm nevčdčl proi tam
jde a eo tam hledá ale pudilo ho
tím Nmčrem silou neodolatelnou
Vzpomínal na Kvíčkn již ostatni
v myšlenkách nikdy nepojmenoval
jinak než "ta — — " Myslil na
ni trpce hnívivi ala v tom jeho
hnívu bylo i cosi sladkého čemu
sAm nerozumí!
Proi tam dole nebyla! Proi
právé ona ne! A proi Karel achá
zdí " Proto I" řekl si zaťav zu
by i píslí A nejsou-lí tam dole
jsou jistí nikdo jinde a oba
spolu
Vavřík pocítil jakousi dravou
bolest KozpomcnnI se na fiafa
řovic Toničku Jak so k nčmu tu
iila div Žo hí toho druzí nepO'
všimli jak ho zalévala vým hor
kým dechem jak na nčho dívala
so očima přivřenýma jež jakoby
ho vyzývalys "Chyť mne chyť !
Popadni! Líbej! Pojď ho mnou
Lam — ven nikam nic se ti nebu
lu bránit protože nemohu I"
"Kchf nechci — nechci I" vy
křikl Vavřílc vztekle až se toho
ám ulekl A zase myslil na Kvi
ku jak ta byla docela jiná Na
její temné hluboké oči z nichž vy
zíralo něco před čím — najednou
so mu zdálo — dovedl by kle
knout! n
V myšlenkách dosel až na konec
esa kdo pod ním v úžlabini
kterou vinul ho potok tál Do-
anskýcb mlýn Ticho tu bylo
mlýn stál V úzkém údolí a obou
stran ho vřen éra vysokým lesem
ylo již Šero a Vavřík spatřil ve
mlýnů osvitleuó okno Napnul
zrak domnívaje ae že uvidí Evi
čku Nebyl tam Starý mly
nář sám nudil tu u svitla čepici
lo týla vraženou na očích brejle
v ústech dýmku a před sebou o
iiéco opřenou rozloženou knihu
Četl pomalu a patrni roztržité
neboť přes tu chvíli pozvedl od
knihy hlavu zadíval se kamsi do
couta světnice přejel si rukou io-
o nebo ucpával prstem tabák v
lýmee
Vavřík bedlivé pozoroval ne-
mluví-li chvílemi a nikým ve svit
nici jenž jemu ju skryt Nemlu
vil — Byl tam patrni sam chasa
odešla k muzice — vSakti tam do-
e mezi sousedy byl vidčl stárka
toval Ale Evička! Pokročil až
na samý kraj lesa aby vidčl dolů
lo zahrady za mlynom a srdce mu
zabušilo jakoby chtělo v prsou se
ozkořit Večerním Sérem tam dole
u plotu jakoby svítil bílý žat To
ona tam stála a přen plot naebý-
i'ii temněji! stín — patrno Karel
lorynů — Uylo ticho přerušova
ní jen bubláním potftéku skákají
cího přes kameni do nevelké ná-
Irky nad mlýnem Splav byuara-
hi A v tom tichu Navřik aly-
4el ai slova nemohl ronenatl je
jich přitlumený hovor Mluvili
pólu tak klidní juko dva lide jit
% rozumějí jii jsou jedné mysli
Mlndý mni uahořtt na stráni j-
uml krev divoee v lilávh proudí
a poněkud se uklidnil ai poje I
nou nU! něco eo ho a
vzbouřilo Mlynář uvnitř tři-
omhmtv kiubu otevřel okno
%yelinil a něha "Hviěkol"
vb h í-t jeřů hn A nyní p
třil Vavřík jik doSa temný i vít
ý ttln přen plt k soba h nachy
(
lily NlySel zřetelní mlasknuti pof
líbku tichý smích a hned na to
ozvala ho dívka "Tatínku I UŽ
jdu!" j
Ale nešla Vavřík napínaje
zrak oby pronikl temnotu vidčl
dole kterak oba stíny spolu zápa- '1
si slyfiel tajený srních a zatínaje
pčstč ficj)tal skrze sevřené zubyi
"Pusť ji pusť — Sic "
V tom ae oba stíny rozskočily a
onen svítlý spícími po zahrádco
ku mlýnu kdežto temný posud
stál na svém místí
"Dobrou noe — dobrou noci"
zvolali na sebe oba přitlumeni a
Evička zmizela ve mlýni
"Chodí za ní" broukal hí Vav
řík "a starý to patrní už ví Ru
ka v rukávil"
Hlavou kmitla mu hrozná my
šlenka Znal tu z mládí svého
každou píď pfidy a vídíl že o ní-
1 ! A is lnl„nll fk
nvuiv minu 'inns ('- nnuiuutu nu
po níž Karel po úzké pčSinee musíA
projiti Tir nahoře bývalo vždy
cky dost kamení — Několika sko
ky byl na nebezpečném tom místi
právé když Karel se přibližoval
Shýbl se Stístí mu přálo Nevida
ani co cini zatřásl vsi silou okra-
jem zvětrale skaly a za okamziK
na to řítil ho po příkrém srázu doj
In balvan
Vzkřiknutí — Vavřík zatajil
lech a uskočiv zpČt naslouchal
Dole bylo slyseti Šplouchnutí Ká
men dopadl do potoka a zdrtil to-
10 tam dole! Nezdrtil Bylo
slyficti tiché zaklení a hned na to
irtidké kroky Karel tuše ze h
mry posud hrozí nebezpečí co
nejrychleji so vzdaloval až kroky
jeho zanikly docela —
Oddechl si Vavřík když poznal j
žo sražený kámen minul se cíle
Zhrozilť ho sAm svého činu jenž
vyplynul no z rozvahy nýbrž z
rozčilení ale bylo již pozdí Na
Hčstí mladý Horyna npozoroval
ir rií „~ i„i„n „ xiin„f-x
iikočil A
1
s
"Mohl jsem teiř býti vrahem
)omyslil si Vavřík a otřásl se
'Mohl jsem býti aproStin sokal"
vyčítal si hned na to ale mávl ru
kou Byl prcce jen vojAkem ná
chylným ku každému násilí ale zA-
keřnictví jevilo ho mu býti ničím
inusným Ano kdyby He a ním
tak aetkal při nijaké rvačce nebo
na pokraji propasti muž proti
muži
O chvilku pozdi ji Vavřík byl
zaso na vyšine naa jmzcem oa-
kud bvl přisel Zde teprve se
vzpamatoval a dal ho do hlasitého '
smíchu Celou tu cestu od mlýna'
r
az sem v tichčm osamí čm leso
byl vykonal plíže se po špičkách (%#
jakoby Sel nikomu v pAtAch nebo )
sám byl pronAsledovAn j Jj
Dole v Lužci hudba ješti vyhrA-
vala ba teď teprve tam začínalo y
htfli pořádné veselo Otevřeními I
okny sálu zářilo ven do sera svitlo
iiinn n yiinívnl vvHkot i ynív
i -
vavřílc znovu rozpomenul se na
on ici
cítil
enat Práví když se rozpakoval „1
i: -i-: i a y: !! i
iiui-ii ne iiiMiuii tiuiiui ii ujiii je- i
tí na chvilku k muzice zaslechl
na PCKine vedoucí ou iuzce ni
-
IM1X I '!„
od ním se cesta dělila v levo SIo
stí pod lesem ku mlýnu rovně na- §i
ioru kolem něho k panskému
Ivorei Vavřík přikrčil se ke stro-1
r
Mm V
vřík znovu rozjomenul se naii
liěku aio jen vztek proti ni po- í{
l žo ho chtěla lapiti do svých fj
mu a poMioiicnni
'VSuk já trefím sama
ku aiysei ivoiuvy íetiHky
uěmi punnl Touiěku
"No já my ulil vd vil poéeitnjf
ti Mtystu ne! Hnma lem-m ' o %
mlouval s muixký h!fi "Kdvil
necíícel nechtějí
"IVkuji iti dobrou vftli ) a- I
kuli mám! A i% ÍU j m tak'
4:ilttifc tttiii lilek
"vik vUki
S fc LI t
ani i-no viukí
ÍUvě řekl hU
Pokraíovihi
r" Ji
V iděj jnu t a
nrbojll" Vy J