1
i vrdolilavý Turek
V I t tř 1 1 JU i i"1
MiMI
II
I Uccliť tomu bylo již jakkoliv
Jřiilo Scarpanlovi ani Jediného
Hji z tohoto hovoru i táta! lev
'hu Jaký prospěch mohl by z
sto dobrodružství černat)
'ři jsme Kuídovél" pokra-
L lanař nafukuje ao co nejví
by dodal alovu tomu důleŽI
1 "Jame Kurdové z Moiaulu
dové ze slavného hlavního
ta Kurdiatanu a nepřipustíme
'Jy aby bylo Kurdům ublíženo
by dostalo ae oám sprave
liti řádného zaioslučiněnl!"
(Avšak pane jakou Ikodu jste
Vtl?" odvážil ao Kidroa
ce pM čemž z obezřetnosti
'ýlivíl o několik kroků
5 lakou ikoduř rozkřikl le
lir
Uuo paoet Nífemové chtěl!
[i minulé noci vnikoouti do
nce vaši urozena acatry aie
p vzato neukradli ni
4"Íii$thol" odtušil Janar "Ni
Ú ovšem ale jen díky od
' energii mé aeatryl Ncdo
i vládnout! pistolí tak dobře
t ťroto též dali ae ti darebáci
idobře u£ioili KÍJroicl
i Sarabul byla by jich za
'několik najednou Proto
ostala ešlě dnešní noci
1 I I I i
' lan linu ja ucub iu
VVi by ae odvážil přiblížili
' 'polnici lM
r Vanete urozeni laranc
í r —
" iKidros "Že ncnl více čeho
' Jvatl a Že ae tito íloději —
U to zloději více neodváží
V
"Viyfcítl
'Ví7cl laoar
Jsou-li to zloději!"
"A tím myslíte
' i tito bandité?'
v ad něíacf bláznil "
£jrKídros hledí hájili ivůj
iýanicrail "Anol Proč ne
'nějaký zamilovaný jehož
' i urozené Sarabuly přivábila"
vJ Mahomcdal" zvolal Janar
' Jiv na svůj araenál "ten by
hf Čest Kurdky měla by býti
Hena? Na Čest Kurdky chtělo
V ťj točeno ? Pak nestačilo
£ Tilió zatknutí uvčznčol i po
íll NejbroznéjŠ! muka by
] ičila tetiž němčili by
1 idvážlivfc doati jmění aby
vou chybu napraviti"
' Í'ío milosrdenství uklidníte
y (no2£oý Jarane a buďte trpě
prosil Kidros ''Prohlídka
'M nás kdob)l původcem to
atentátu Opakuji vám že
''! A no nro soudce lá
tytm PA v Trapezuntu
yŽ jsem mu vypravoval pří
} pravil že zaá prostředek
Jdkryti pachatele"
t '♦jaký prostředek?" tázal se
h přízvokem dosti iron!
Nevím avšak soudců mne
v )val Že jeM to prostředek
'"'CXClŽtí''
J"afar pravil Janar "Zllra
V íme Odeberu ae do ivésvěť
avlak budu t dUi budu
Vj oibrojenl'
a to ubíral ae hiomý ten Člo-
t't%é jitby sousedící po-
}rio svstry Manuv na
ltUV%BHM IIHItMVM
Ctl Kurdky 10 nelcituj-"
ifidrcsolui ai oddchl
Í"KQmllf ' pravil "uvidíme
o vte ikontil Ale co tich
[ha t)'če b)li II tu vúcc nl
b)lo by Iřp kdyby vialt do
"tím boiořtl Scarpant tile ae
# iiftn a jatnuufitn
"Této záležitosti mohli bychom
ve avnj prospěch použiti' pravil
Scarpanle
"Myslil?" tázal ae Saííar
"Myslím abychom přivodili
zde Ahmetovi nějaké nepříjemné
dobrodružství jež by ho zdrželo
několik dní v Irapozuntu ba oď
loučilo jtj od jeho nevěsty!"
"UudiŽ ale jestliže ae lest nc
zdaří?" "Pak zbude nim násilí!" odvě
til Bcarpante
V témž okamžiku postřelil Ki
droi Scarpanta a Jarhuda jež
dosud nebyl viděl Přiblížil ao k
nim tázaje se jich 1 nejpřívětivěji
(ím plízvukemt
"Přejete ti pánové?"
Tu bylo ftlyšcti z věnčí rfizné
zvuky přicházející od karavany
jejíž mezci atanuli právrí před
vraty
Kidrot spěchat v óatrety nově
příchozím
"Skutečně" pravil "jsou to
cestující l)!u jich vzezření za
jisté nějací boháči Musím jim
nabídnout! tvé služby"
Na to vylel
Zárovefi 1 ním vtalc přiblížil se
Bcarpante až ke vratorn a vyhléď
nuv tázal ae maltského kapitána
"Nejsou tito cestující Ahmet se
ivou družinou?"
"Jaou tooníT' odvětil Jarhud
ucouvouv rychle by nebyl po
znán
"Onil" zvolal Saííar přiblíživ
se též aniž by vlak vyžel ze dvora
karavana railu
"Ano" pravil Jarhud
"vizte Ahmcta jeho nevěstu jej!
wiiiubi ui'ii nuiiy
"liuďmo na strážil" děl Bear
pante pokynuv Jarhudovi aby ae
ukryl
"Již můžeto slyšet! hlas Kéra
banov" mumlal maltský kapitán
"Kérabanař" tázal ae Živě
Saííar a apěchal ke vratorn
"Avšak co ae vám stalo váže
ný Baííare?" ptal ae celý překva
pený Scarpante "Proč váa jméno
Kérabaoa tak rozčiluje?"
MMnl TK L~t Ani
wui u nutvwuv witi
odtušil Saííar "eat to onen
cestující 1 nímž jsem ae na kole
jích u Pot! střetl ten jenž
chtěl mně vzdorovat! a zamezit!
abych přešel dříve nežli on"
"Zná vás?"
"Ano Nebylo by mněné
snadno abych s ním zde v této
rozepři pokračoval abych jej
dal zatknout! "
"Tím nebyl by však zatčen jeho
aynovecl" mínil Bcarpante
"Dovedu zbavili se aynovce
rovněž jako strýce"
"Ne net Jen nijaké hádky)
Nijaký povykl " naléhal Bear
pante "Viřte mně vážený Baí
íare že nemalé mít! Kérabao o
valí zdejší přítomnosti ani tušení
Nechť nedoví ae le Jithud ulou
pil dceru bankéře Sélima pro
váli Vše bylo by amařano1'
"Uudil'' pravil Salfar "Vzdá
Km ae a davěřuji ve tvou chytrost
Scsrpantr Leč nechť se ti vše
idaH "
"Nrcháte li mne jednat! pane
zdaří ati ml vše Vraťte ae jtšté
dnes večtr do Trapeiuotu
'Učiním ti to [o voli"
"Vél ly Jatttud okamžitě
opusť Wuvuti4ÍI'' radil Star
panie "£njt tě a ntsml tě spa
třui"
"Dl jsou rdr' pravil Jathud
"Nechte ivnat Neihle ume
suuMnl Nptal Scarpanle
odiltčiv kapitána ttuidiry
"Avlak jak nhi i Hulili
aby tone tilo ti lé ntvidíli?" ptal
se iiallai i
"Kychle aeml" odtušil Bcar
pante olevřev Jedny dvéřo v levo
vedoucí na silnici
Saííar a maltský kapitán zmi
zelí "Dyl už nnjvyŠiíčail" pravil ai
Bcarpante "A nyní mSjme ao
na pozoru"
KAPITOLA 7
Kurdové aioudcc z Trapezuntu
Zantchayše arabu a koně ve
vnějších stájích vstoupili cestu
jící do laravanserailu Doprová
zevli je Kidros zahrnoval jo po
klonami a postavil svou svítilnu
do jednoho kouta odkudž slabou
záři po dvoře vrhala
"Ano pane votupte" opako
val uklánějíďse Kidros ku Kéra
banovl "Řičte vstoupili toť
karavanserail rlssaraký"
"A odtud jame již jen dvě míle
od Trapezuntu vzdáleni?" ptal se
Kérabao
"Nanejvýš dvě míle"
"Nuže dobře nechť postaráno
jest o naše koně Zítra časuč z
rána odcestujeme'
Na to obrátí v se k Ahmetovi
jenž vedl Amami k lavici na níž
se 1 Ncdžebou usadila pravil v
dobrém rozmarui
"Hleďme od té doby co se
moj synovec sešel 1 touto ma
liČkou zde stará se jen o ni a já
jsem nucen všecky záležitosti ob
starávati"
"Toť přirozené panel" odtušila
Nedžeb "Nač byl byste strýč
kem?''
"Nezazlívcjte mně" děl Ahmcl
1 úsměvem
"Ani mně" dodala dívka
"Nezazlívám nikomu ba
ani tomuto Van Mittenovi jenž
měl neodpustitelnou myšlenku žo
nái na cestě opustí"
"Ob nemluvme již o tom"
zvolal Van Mitten
"U Mahomcdal" vzkřikl Kéra
bao "Proč bychom o tom více
nemluvili? Malá hádka o tom či
jiném rozproudila by vám krev"
"Myslil j'iem'' podotkl Ahmct
"že jste se rozhodl Že se nikdy
více hádat! nebudete"
"Zcela správněl Dobře díš
Ahmete a kdyby mne chtěl někdo
k tomu nutiti tu třeba žo bych
měl stokrát pravdu "
"Uvidíme" mumlala Nedžeb
"Ostatně míním Že co zde nej
lepšího můžeme učinili Jest to
abychom si odpočinuli na několik
hodin"
"Budemc-llzde jen moci spáti?"
bručel Bruno jsa jako vždy ve
špatné náladě
"Mažete nám poskytnout! ně
jaké pokoje na noc?" tázal se
Kéraban
"Ano pant'1 'odtušil Kidros
"a to tolik kolik vám budú libo"
"Dobře velmi dobřel
zvolal Kéraban "Zítra budeme
v Trapezuntě na to as za deset
dna ve Bkutari kdež dobřu pove
čeříme Van Mittene"
"Jste nám tli) povinen příteli
Kérabaoe"
"Večeře ve Bkutari?" pošeptal
Hruno avému pánovi do ucha
"Ano ale jestli se tam vnbec
ještě někdy dostanete!'
lluď trochu zmužilejší Uru
no" káral ho Vjn Mitten "K
šlaku jen trochu smužilosti bj ť
by to i mělo sloužili pouto ku cti
Holandu "
Bcarpante naslouchal Mrauou
hoven cestujících čfhaja na oka
mžik kdy b Je moci zakročili
"Nulť" táial se Kéraban
"který pokoj určit jtt$'ptot)0
dvě dívky?'
"Ttnio" odpovřdít Kidroi
otuačuje dvéře na levo
"Nule dobrou aoct Amasie
nechť silte li Allan příjemné
sny
"Tak jako vám drahý stinku"
pravila dívka "iira na shleda
nou AllUUlO
"lira na shledanou drahá
Amasie'1 odtllil Ahtvcl přivinuv
dívku na tvou htuď
"Pojď Nedžebo"říklaAmaaía
"Již jdu drahá velitelko ale
vím Že budeme Ještě alespoň" ho
dinu hovořili''
A obě dívky vkročily do ivětni
ce jejíž vchod byl jim Kidros
otevřel
"A nyní kde budou spáti tito
dva chlapíci?" ptal se Kéraban
ukázav na liruna a Niziba
"V jedné ze vnějších světnic
kamž je ihned doprovodím" vy
větloval Kidros
Na to pokynul JJrunovi a Nizi
bovi aby jej následovali k Čemuž
ae oba ulýraní "chlapíci" nedali
dvakráte prošiti
"Nyní Či nikdy více nenaikytne
ae příležitost k jednání!" pravil si
Bcarpante
Kéraban Van Mitten a Ahmtt
čekajíce na návrat KldrAv pro
cházcli te ve dvoře karavanierai
lu Strýc byl výborně naložen
Vše dařilo se dle jeho plání
Přijde v určenou dobu na břeh
Dosporu' Těšil se již jak tvářit!
ae budou úředníci ottomanŠIÍ až
ho apatřl Pro Ahmcta znamenal
návratdo Bkutari vykonání sflatku
a pro Van Miticna byl návrat
právě 1 1 návratem
"Což na nás zapomněl? Co je
naším pokojem?" prohodil brzy
Kéraban
A obrátiv ic spatřil zvolna se
k němu blížícího Scarpanta
"Přejete i! poko uičený pro
pana Kérabana a jeho druhy?"
pravil uklánějo se jako by byl
nějakým sluhou karavaoserailu
"Ano"
"Zde jest"
A Bcarpante ukázal na právo
dvéře vedoucí do chodby v níž
byla avětnice kurdské dámy vedle
oné kdež bděl její bratr Janar
"Pojďte přátelé pojďte" v
bízel Kéraban oatatní otevřev
rychloBcarpantem oznaČenédvéfe
Všichni tři vkročili do chodby
ale dříve Ještě než mohli dvéře
zavřít! jaký křik je uvítal Jak
hrozný ženský hlas zazníval v
nějž io v brzku mužský křik
vmíaíl
Kéraban Van Mitten a Ahmct
nechápajíce co ie děje uchýlili
io rychle opět do dvora
Všechny dvéře byly zotvírány
Cestující opouštěli ivé pokoje
též Amaaie a Nedžeb objevily se
Uruno a Nizib přichvátali Pak
uprostřed polotmy rýsovala se
postava strašaého Janara A ko
nečně nějaká Ženština vyřítila se
z chodby do níž se byl Kéraban a
Van Mittenem a Ahmctem nepro
zřetelně vloudil
"Chyťte zlodějel chyťte
vraha!'' křičela ženština
IJyla to Sarabul velká silná s
energickou chůzí bystrým okem
červenými lícemi berným vlasem
velitelskými rty mezi nimiž bělaly
se nepokoj vzbuzující zuby —
zkrátka byl to Jauar v Ženské po
době Skutečně bděla tato cestující ve
svém pokoji právě v okamžiku
kdy Kéraban otevřel dvéře neboť
nebyla dosud odložila svůj denní
Šat "mlnian" ze sukna zlatem
vyšívaného se Širokými rukávy a
"enlari" 1 purpurového hedvábí
protkaného Žlutými paprsky vlně
ný pás za nímž nechyběla ani
perleti vykládaná pistol ani dýka
v ztleném asíiáuovém pouzdře
Na hlavě šiioký (ei zdobený po
sirými Šátky jakož i dlouhým
"puskutem" Obula byla botka
mi a Červené kůle do uichl ta
určen byl "chalvar' Široké to
spodky fl nol ženy na východě
Několik cestujících tvrdilo že
kurdská ČVoa podobá se v oJivu
lom vose Nnhťl Utoieuí Ba
rabnt činila skutečně Čest tomuto
přirovnání žihadla léto vosy
b)ld lajtslé sltalné
"Jaká to Itnaf děl polohlasně
Van Míiiku
"A jaký to muir dodal Kéra
ban oinačiv bratra Jauata
V lont křičet Jaoari
"Opět nový atentát! Nechť
zatknuti jsou všichni přítomní"
"Držme se'' šeptal Ahmtt ke
svému strýci "neboť obávám ho
ncjsme-li příčinou tohoto povyku"
"Nikdo nás neviděl'' odtušil
Kérabao "a aám Mahomed nc
poznal by nás"
"Co se děje Almete?" tázala
ae Amaaie spěchajíc ko evťmu
Ženichovi!
"Nic drahá Amasie nic!" upo
kojoval ji Ahmtt
V tom objevil ao Kidros na
prahu dveří v pozadí dvora a
zvolali
"Přicházíte právě vhod pin3
loudcc"
Skutečně z Trapezuntu povo
laný soudce přitcl právě do kára
vanserailu kdež strávili mě! noc
aby příštího dne zahájil vyšetřo
vání v záležitosti kurdftkých hostů
Hyl provázen písařem a Kanul na
prahu
"Jakže" privil "ti darebáci
byli by re opčt dnešní noc! po
koušeli X
"Zdá se pane souden" odvětil
Kidros
"Nechť uzavrou se vřechny
východy kiravanstrsilii" rozká
zal vážným hlasem úředník "Za
kazuji aby se bez irého svolc-ní
někdo vzdálil"
Tento rozkaz byl ihned splněn
a všichni cestující stali se náhlo
zajatci jimž karavanserbil dloužil
za vězení
"A nyní soudce" pravila Ba
rabul "žádám vá za spravtdl
nost vůči těmto zločincům kteří
podruhé již neostýchali se útočili
na bezbrannou Ženu"
"Nejen na ženu aloi Kurd U u I"
dodal Jauar 1 výhružným posun
kem Bcarpante Jak pochopitclno
sledovat tento výítup aniž by si
dal z něho něco ujiti
Soudce 1 chytráckým obliče
jem po případě n hrozně koulící
ma se očima špičatým notm
sevřenými v hustém vouse ztrá
cejícími se rty — hleděl prohléd
nout! si všechny osoby uzavřené
v karavanserailu což bylo však
dosti ueanadné při skrovném
větle jež jediná ivítilna po dvoře
rozlévala Na (o obrátiv se ku
vznešené cestující tázal se jí:
"Tvrdíte Žo minulé noci chtíli
zloaynové vloudit! se do vašeho
pokoje?"
"Tvrdím to"
"A Žo pokračovali dnes v jejich
pokuse?"
"Oni či jiní"
"Jest tomu teprv několik oka
mžiků?"
"Jost tomu teprtr jediný oka
mžik" 'Poznala byste jo?"
"Nc! V mém pokoji byla ln a
ve dvoře též a já nepostřehla ]tim
jejich obličej
"Uylo jich v'ce?''
"To nevím"
'Však ae to dovíme aettro
vŠk se to dovíme a bčd tím
zlonynůml" křičel Janar
V témž okamžiku šeptal Křr
ban Van Mittenovi do ucha
"Nemusíme se ničeho obávuti
nikdo nás neviděl'1
"Na štěstí" odtušil Holjnďn
jsa však tmlosUtrfně upoko!u
vzhledem k následkům léto u li
tosii "B těmi čerlQvikými Kurdy
nejsou nijaké Žerty"
Boudce přecházet aattm stm a
tam Zdálo ae le ih ví jak by
vře! té přišel na kloub o v Um k
nejvěišl nespokojenosti Žalobníků
Htfi4ul
DrJ A Kohout
čoolz- lólrat
v uiu Ntu
Úřadovna v nové MUkově bu loví
UkMJIMi( vUIU
Jr hotov postouiili svMouiitX
vlem Obraťte se uaíl pluou da
vírou 4n ~
i
1 1
