c&é-é-é-ó-é-é-é-é-é-é-é-é-é-é-é
Tvrdohlavý Turek
Miiihm1 JuIIun Vrn
Aul poklad OL I'tlrvé
f VM't
3Dil X
KAPITOLA i
Holanďané v CařlhraJf
Tohoto dne 16 srpna v Cent
&9tJln večer náměstí Top-Hané v
rcaříhradě obyčcn6 velmi oživené
sem t tam proudícími davy lid
stva tylo tichá zasmušilé téměř
OBiřcIÓ Kdo by pohlížel icra s
vrcholu tcrrainu stupňovitě apa
dajícího až do Iiosporu ten by
byl uviděl krásný obraz na němž
vlak osoby jcházcly Jen několik
cizinců so tudy ubíralo aby rych
lým krokem prošli úzkými Spina
vými a zablátěným! uličkami v
nichž ae toulali Žlutí psi a jež
vedly do předměstí Péra Toto
jest Čtvrt spíše Evropanům vy
hrazeni jejíž bílé kamenné domy
vynořují so na návrší malebné z
černých krajek cypřišů
Jestiť toto náměstí vždy maleb
né — ba i bez pestré strakatíce
kos tým o jevících se na prvních
plošinách — - malebné a jakoby
naschvál vytvořené pro pastvu očí
sc svou Mahmudovou mešitou ae
svými Štíhlými minarety hezkým
vodometem arabského slohu nyní
zbaveným své stříšky krámy v
nichž prodávají se sorbety acukro
vinky tisícerých druhů výklady
přeplněnými dýněmi smyrenský
mi melouny skutarskými hrozny
a lišícími sc od přeplněných košů
obchodníka s voňavkami a proda
vačů růženců — a konečně svým
terasovitým pobřežím k němuž
blíži se na sta omalovaných loděk
jichž dvojnásobné veslo pod zkří
ženými ráměmi veslařů spíše se
dotýká než rozhání modré vody
Zlatého Kohu a Iiosporu
Avšak kdo dleli v tuto hodinu
'obyčejní návštčvníci náměstí Top
Hané? Oni l'eršané s koketními
astrachánskými čepicemi oninc
bez jakési elegance klátící se ftn
kové s bohaté záhybovitými Buk -uicemi
oni téměř vžJy vojensky
odční čerkesové oni Gruzíni
kteří za hranicemi zůstali co do
kroje Kusy oni Aroauti jichž
sluncem osmahlá pleť ukazuje se
ve výkrojích jich vyšívaných ka
bátců a konečné Turci Osmano
vé synové staré Byzancie a staré
ho Stambulu auol kde ti všich
ni nyní dleli?
Zajisté že bychom se na to ne
směli otázati oněch dvou cizinců
ze Západu kteří s inkvisitorským
(ohledem s nosem zdvižeuým k
oblakům procházeli se nejistým
krokem v této hodino téměř sami
na náměstí Nebyli by věděli co
by odpověděli
Avšak ještě více Ve vlastním
městě na druhé strané přístavu
byl by chodec zpozoroval týž klid
a totéž zpuštění Na druhé straně
Zlatého Hohu mezi starým se
railem a přístavištím Top-llané
ua pravém břehu spojeném třemi
lodními mosty se břehem levým
zdál se ctlý amfiieatrálnl Cařihrad
býli pohřížen ve spánek Col
ledy mbděl nikdo v paláci Seraj
Rurnu? Což nebylo více věřících
hodli ň poutníků v mešitách
Ahmcda lUjciIdiéha Svaté Žofie
Sulejmauky Col odpočíval snad
netečný hlídač hU Sératkieraly
dl příkladu svého kollegy na vÉil
KáUttké ačkoliv oba byli ustano
vt ni k tomu by pozorovali ida
nevinili nijaký i četných požárů
v mMiř Ua I viiný pohyb v
pltatavu idii se býli poněkud
oihlablý vidor své flotila takou
skýih Irauceuiskýrh a anglických
koiibů lodík 1 parních I lup
tísníc Mt u pliilavilť nioilů
Uamů jich! sáklady omývaly vlny
Zlatého Kohu
Pyl li ta onen tolik vycbvaloia
oý Cařihrad tento sen Orientu
zbudovaný vůlí Konstantina a
Mohameda II? Tuto otázku kladli
si oni dva cizinci ktefí bloudili po
námčfltí a neodpověděli-ii si na
ni nebyla toho příčina snad ne
známost zemského jazyka Ovlá
dali řeč tureckou dostatečné je
den poněvadž již po dvacet roků
užíval jí v obchodní korrespon
denci a druhý poněvadž zastával
často u svého pána tajemníka ač
byl u něho vlastně jen jako pouhý
sluha zaměstnán
Byli to dva Holanďané pochá
zející z Rotterdamu Jan van Mit
ten a jeho sluha Bruno jež byl
zvláštní osud právě až na nej
vzdálenčjší evropské hranice zahnal
Van Mittcn-— každý ho zná—
jest muž as pět neb šestačtyřiceti
letý dosud blondýn s blankytné
modrýma očima žlutými licousy a
kozí bradou bez kníru 1 červený
mi lícemi nosem poněkud
krátkým v poměru k obličeji a
hlavou dosti silnou a Širokými
plecemi Postava jeho jest nad
prostřední a tloustnoucím bříškem
a a nohami spíše důkladnými
nežli elegantními — V celku má
vzezření poctivce nezapírajícího
zcvnČjškcm svou vlast
Snad zdál se býti Van Mittcn
co se ieho duševních vlastností
týkalo trochu chabé letory Při
náleželť nepopiratelné k onomu
druhu lidí již jsou povohy mírné
a družné vystříhajíce se vší hád
kv souce pohotové ustoupit! v
každém ohledu — tedy méné způ'
sobilí rozkazovat! než poslouchali
osobv to tiché flegmaticko o
nichž se všeobecné praví že ne
znají žádné vůle ač oni se domní
vajl o opaku Proto nejsou zrovna
nejnoršlmi Jedinkráte ale zcela
ledinkráte za svého života Van
Mitten hnán jsa až do krajoosti
zabředl se do hádky jejíž násled
ky byly nejvážnéjšl Onoho dne
opustila jej jeho holubičí povaha
úplné avšak hned se mu zase
vrátila Byl by zajisté lépe uči
nil podrobiv se a jisté že by se
nerozpakoval tak učinili kdyby
byl tušil co mu budoucnost uchy
stala Nesluší so však abychom
napřed zasahovali do události o
nichž nás toto vypravování poučí
'Nuže můl pane? pravil k
nému Bruno když oba dospéli na
náměstí Top-llané
"Nuže Bruno?"
"Tak jsme tedy v Cařihradé?"
"Ano Bruno v CifihradétotiŽ
na níkolik tisíc mil od Kotter
damul"
"Míníte konečné" ( tázal se
Bruno "že jsme dosti vzdáleni
Holandska?"
"Nemohl bych nikdy říci žo
jsme odtamtud přišli vzdáleni)''
odvětil Van Mittcn polohlasné
jakoby bylo Holandsko tak na
blízku že by jej mohlo zaslcch
nouti
Van Mitten mčl v Brunovi věr
né oddaného služebníka Teuto
dobrý mul podobal se tělesně po
uékud svému veliteli — alespoň
tolik mnoho li mu toho jeho ucti
vost dovolovala Bylo to anad
avykem ie žiti pospolu ji! drahoá
léta Po dvacet roků neodloučili
ae snad ani na tteu od tebe Bylli
Bruno v domé méně ncl přítel byl
aa ptat jen více tul pouhý slu
ha Konal svou iluMu rozumné
methodicky a neostýchat se udílel)
i rady jol byly Van Mittcnovi ne
jednou prospěšné neb vyloiii
výčitky jel J ho pln lid přijímal
Ca jrj nejvíce durdila t la to 1
tento upoilethl vidy r o 1 k a t ko
hokoliv auil by dovtvlt oplili ir
vůli ioých zkrátka že nebyl pev
né povahy
"To váni přinese ncštéstíl" opa
koval mu často "a mně při té pří
ležitosti téŽI"
Dlužno připojili že Bruno
tehdá čtyřicetiletý byl povahy
usedlé a nenáviděl z celé duše
zmény místa Při podobné náma
ze znepokojuje se télcsná rovno
váha člověk ae utýrá hubne a
milý Bruno maje ve zvyku každý
týden so vážili dbal pečlivé o to
aby nepozbyl na statnosti Když
vstoupil do služeb Van Míttcno
vých ncobnášela váha jeho ani
sto liber Byl tehdá na Holan
ďana aŽ hanba hubený Leč netr
valo to ani rok a díky výtečnému
pořádku v domé přibylo mu o 30
liber a mehl ae již všude předsta
vit! Za onéch stosedmdesát li
ber jež nyní vážil jakož i za vý
tečné vzezření míl jen svému
pánu co dékovati neboť se podo
bal alespoň dobré polovici svých
krajanů Třeba však býti skrom
ným z kteréhožto důvodu pone
chával si dovršení dvou set liber
na stará kolena
V celku lna k domu k svému
rodišti ku svémn kraji rozkláda
jícímu se u Severního moře nebyl
byl se Bruno bez vážných příčin
odhodlal opustiti své bydliště na
kanále Nieuwe-Havenu ani to
dobré Rotterdam jež v jeho očích
bylo prvním méstem holandským
ani avé Holandsko jež mohlo
dobře býti nejkrásnějším krá
lovstvlm na svitě
Ano zajisté leč není také ne
pravdou že Bruno dlel tohoto dne
v Cařihradé staré Byzancie a vé
Stambulu Turků — ve hlavním
mésté říše otomanské
Avšak kým vlastně byl Van
Mitten? — Byl to bohatý kupec
rotterdamský velkoobchodník a
tabákem mající vždy hojné zásoby
nejlcpšlch výrobků z Havany Ma
rylandu Virginie Varinasu Porto
Rica a specielné z Macedonie
Syrio a Malé Asie
Po dvacet roků činil Van Mitten
značné obchody tohoto druhu
firmou Kéraban v Cařihradé jenž
zasýlál svůj vyhlášený a zaručený
tabák do všech pěti dílů svčta
Při tak Čilé korrespondenci s touto
důležitou pisárnou naučil se Ho
lanďaQ úplné jazyku tureckému
totiž osmanlijskému jehož se 1
celé říši užívá tak že mluvil plyn
né turecky jako néjaký pravý pod
daný Bultána neb miniBtr Emir
el-Mounmenin či komthur Věří
cích Odtud téz plynulo 2c ze
sympathie ku svému pánu a jsa
zasvčeen do všech jeho záležitostí
vvznal se Bruno v turcČtiné nc
méné než sám pán
Ostatné tito dva podivínové
usnesli se že budou za svého po
bytu v Turecku mezi sebou pouze
turecky hovořili A skutečné
mohli býti až na svůj odév pova
žováni za dva turecké domorodce
To líbilo so Van Mittcnovi ač
protivilo se to nemálo Brunovi
A přece sebezapíral se vérný
sluha tak dalece Že každého rána
říkal ku svému pánu:
"Kíendum cmrinia nádir?"
Což znamená: ''Pane čeho si
přejete?"
Načež mu tento v dobré torčiné
odpověděli
''Sitrimi pantalounymi fourt
cha" Col opét znamt-nái "Vy
kartáčuj můj kabát a ipodky"
Z tohoto přcdcháifjlciho každý
pochopí Že nepotřeboval Jýt Van
Mitten a Bruno v nesnázích pti
svých pochůzkách v rozsáhlém
Cařihradé Plodné uiuili oba dob
ře turecky a pak byli si jisti přá
telským uvítáním v domé Kéraba
nové jenl vykonal jil jednou
cettu do Holandska a uisy nnouu
sblilovánl so nestejných povah
uiavřel přátelství ae svým obchoď
uíin přitelcm 1 Koiieidanui To
tyl téi nejhUvuř!i důvod proč
napadla Van Milanovi kdy! byl
UoiU ivUm opustil aby se ut by lil
da Catihiadu t pioC Biuuo
nechť tomu bylo jakkoliv sebeza
přel se aby jej mohl provázeli a
proč konečné obadva nyní bloudili
na náméstí Top-Hané
Nicmčne počalo se v tuto po
kročilou hodinu ukazovat! nčkolik
chodců ale byli tospíšw cizinci než
Turci Jen asi tři poddaní sultá
novi procházeli se hovoříce a ma
jitel jedné kavárny v pozadí námé
stí jal sc bez velkého apéchu
dosud osiřelé stoly rovnati
"Ani ne za hodinu'1 pravil je
den z Turků "zapadne slunco za
vodami Bosporu a pak ''
4A pak" odvétil druhý "bu
deme mocí jisti piti a hlavoé kou
řili dlo libostí!"
"Trváť trochu dlouho tento
půst Ks mazaní"
'Jako všechny poety ť
Oni dva cizinci však kráčejíce
právé kolem kavárny vyménili
toto mínční:
"Jak podivní jsou tito Turci!"
pravil první "Víru cestující jenž
navštívil( by Cařihrad v tomto
nudném 'posté odnesl by si odtud
špatný dojem o hlavním mésté
Mohameda II I"
"lim" odtušil drubv "Londýn
není v nedéli též vcsclejšíl Postí-li
se Turci ve dne vynahražují si to
v noci a při ráné z díla jež ozná
mí západ slunce přijmou ulice na
se své obyčejné vzezření za vůné
pečení nápojů kouře čibuků a
cigaret"
Tito dva cizinci míli as pravdu
neboť v témže okamžiku volal ka
várník na svého číšníka:
"Nechť jest vše pohotové! Za
hodinu nahrne se sem tolik po
slivších se že nebudrme včdíli
koho dříve vyslechnout! !"
Na to pokračovali oba cizinci v
dalším hovoru řkouce:
"Nevím ale zdá se mi že jest
zajímavéjší pozorovali Cařihrad v
období Ramazanul Je-li den smut
ný mrzutý plačtivý jako Pope
leční středa za to jsou noc! vese
lé hlučné bezuzdné jako maso
pustní úterky I"
"Skutečné toť pravý opak"
A zatím kdy vyméfiovali tuto
poznámku Turci na né závistivé
pohlíželi
"Jak Šťastni jsou tito cizinci I"
řekl jeden z nich "Mohou piti
jisti a kouřiti je li jim libo"
"Nepopiratelné" odtušil dru
hý "ale v tuto chvíli nenalezli by
nikde ani jediní skopové žebírko
ani kuřecí stehénko s rýží ani ko
láč z baklavy ba ani ikrojek dýní
neb okurky "
"Ponévadž nevidí kde nalézají
sc dobré prameny Nčkolika pia
stry lze vždy nalézt! povolné pro
davače již byli Mohamedem dis
pensovánil" "Alláh" řekl na to jeden z Tur
ků "mé doutníky drobí se mné v
kapso a není řečeno že ztratil
bych rád za nČkolik para latakiél"
A nehledé k tomu že neprozře
telné dopouští se nepřístojnosti
nedodržuje předpisy své víry vy
fial tento vířící cigaretu zapálil ji
a vtáhl do sebe rychle dva neb tri
doušky
"Dej pozorl" řekl mu jeho
druh "hd-li by kolem nČjaký
houževnatý uléma tak bys''
"Dobrá spokojím se tedy pouze
spolknutím svého dýmu a on ne
uvidí ničchol'1 znéla odpovéď dru
hého A oba pokračovali ve avé pro
menádé po náméstí pak po sou
sedilích ulicích vedoucích al do
předméstí Péry a Qalaty
"Skutečné pane" svolal Bruno
rozhlížeje se tu právo I na levo
"jest to podivné méstol Co jsme
opustili svůj hotel nevidil jsem
nel stiny lautomy Lařihraďanůl
Via spi v ulicích na nábřežích ba
i ti vychull žlutí pi jil so aui ne-
pozvednou aby so člověku sa-
kousli vlo lýlkal Ata ale vzdor
viemu co cestovatelé vypravují
ttikda nemá a ce-ituvánl ihola nic
col ovlom jest tmiuté Nale
lobté luétto Rotterdam a lodi
mračna našeho starého Holandska
jsou mné včru rnilejšíl"
"MÍJ strpení Bruno" oďvítíl
klidný Van Mitten "Jsme zde
teprve níkolik hodin Doznávám
však že není to nikterak ont-n
Cařihrad jak jsem si ho předsta
voval Myslil jsem si že octne
me se v plném Orientu v jednorn
ze soň "Tisíc a jedné noci'' a za
tím jsme zde uvéznéní "
"V ohromném klášteře" do
ložil Bruno "usprostřed lidí smut
ných jako samotářští mniši"
"Můj přítel Kéraban nám vy
svitli co to znamená!" byla odpo
viď Van Mittenova
"Kde však jsme vlastní nyní?"
ptal se Bruno "Které jest to ní
méstl? Které nábřeží?"
' "NemýlínHi sc" odtušil Van
Mitten "jsme na náméstí Top
Hané na konci Zlatého Rohu
Zde hleď Bospor jenž svlažuje
břehy Asie a na druhé strané
břehu mŮŽeŠ spatřili cíp Sérailu a
turecké místo jež sc nad ním vy
píná" "Séraill" zvolal Bruno "Jakže!
Zde jest palác sultánův v nímž
bydlí se svými osmdesáti tisící
edalískami?" — "Osmdesát tisíc
to jest mnoho Bruno I Myslím £e
jest to příliš ba i pro Turkal V
Holandsku kde má človék jenom
jednu ženu bývá nékdy dosti ne
snadno aby míl pokoj ve své
domácnosti!" — - "Dobře dobře
panel Nemluvmcro toml Mluvme
o tom co možná nejménél" — - Na
to obrátiv se k stále jcš'é lidu
prázdné kavárnč pravil Bruno:
"Aj zdá se mi Že jest zde nijaká
kavárna Jsme příliš vysíleni ce
stou z předměstí Péra' Turecké
slunce hřeje jako jícen pece a
nedivil bych sc kdyby můj pán
nepocítil potřebu občerstvení" —
"Tím chceš říci že máš žízefl"
odvětil Van Mitten "Nuže dobře
vstupme do této kavárny" A oba
usedlí ku stolku stojícímu před
průčelím tohoto závodu
"Cavadžil" zvolal Bruno kle
paje po evropsku na stolek Nikdo
se neobjevil Bruno zavolal nyní
hlasitěji Majitel kavárny ukázal
ae v pozadí místnosti ale nikterak
nechvátal aby přišel k hostům
"To jsou cizinci'' zabručel
spatřiv oba návštěvníky sedčti za
stolkem "Myslí si skutečně Žo "
Konečně se přiblížil — "Cavadži
přineste nám čerstvé třešňové
limonády!"objednával Van Mittcn
"S ranou z díla!" odtušil ka
várník — "Jakže třcšUovou limo
nádu a ranou z děla?" zvolal
Bruno "To holečku kavárníku
ne ale 1 mátou s mátou!"
"Nemáte li třešňovou limoná
du" žádal znovu Van Mittcn
"dejte nám sklenici růžového
rahtlokumu Douíám že bude
výborný!" — "S ranou z děla!"
odtušil kavárník podruhé pokrčiv
rameny — "Co chce stále těmi
svými ranami z děla?" tázal so
Bruno avého pána' — "Hleďte"
mínil vždy srovnanlivý Van Mit
ten "nemáte-li rahtlokum dejte
nám šálek moky nebo nČjaký
sorbet cokoliv vám bude libo
příteli" ~"S ranou z dělal"
"S ranou z děla?" opakoval
Van Milieu — "Dříve ne!" děl
kavárník A beze všech okolků
vrátil se do své kavárny
"Pojďme pane ' řekl
Bruno
boudu
"opustíme mizernou tu
Vizte toho tureckého taškáře jenž
vám samými ranami a děla odpo
vídá" - "Pojď Bruno" odvětil
Van Mitten "Nepochybně na
lesueme nějakého jiného moudřej'
lího kavárulka" a oba vrátili so
na náměstí "Rozhodně pane
bylo by na čase abychom so selili
a valím přítelem urozeným Kéra
bauem1' pravil Bruno "Kdyby
byt ve své pUáruě aspoň bychom
nyní vědili na čem vlastně jsme"
"Ovšem Bruno al měj jenom
strpení Bylo ulm lečeuo le jej
nalétneme na tomto náměoll "
