CÍSAŘOVNA ALŽBĚTA
t
Romii oi Vitími Borolt
v
"blyfd jsem také" pokrmovat
píedrda ministerstva "la byla
takitána doptává 16116™™?''
Hll Mexiko uJrldo se al posud
bet pomoci livropyj myilím te
nulit bude bet nl livo a Šťastno"
To bylo jil prohlášeni pUliS
ostré
Předseda ministerstva obávat ic
toho že by další hovor mohl na-
býti jiného smíru a Že jemu nen
možno zjednat! ti náležitou satis
(akcí na tyranu— když byl tak da
icko z livropy vidálen
š % ti
veui ae a ukloniv se mlčky u
blral ae kc dveřím
Juarez provázel ho na prahjzde
ae zaitavil a velmi sklíčeně pravi
"Bůh mně vidí do duše že
bych rád vašemu ptání vyhověl"
"Oznámím to pokorně svému
pánu a králi" odvětil pruský
předseda ministerstva a pokynuv
b odměřenou zdvořilostí hlavou
odešel
Ministrpresident Magnus odje
po té z Fotosi do Queretara
Na nádraží v Queretaru oslovila
ho bledolící dáma oděná v Černé
smuteční laty
"Pan president ministerstva
Magnus?" ptala se dáma
"Ano to jsem já Čeho si pře
jeté?"
"Isem Liikrerte rhnt harnna
Štěpána Hajduka rakouského ge
nerála vnučka římského papeže
"Ah kněžna Lukreciel" zvolá
ministerský předseda s překvape
ním "Tak skromná v takovém
prostém řekl bych chudoboém
oděvu? Měla jste nepříjemnosti
viďte?"
"Mažete si představit! excel
lencí co je to býti v cizí zemi bez
chotě opuštěná samotinká"
"Manžel vás opustil?''
"Odtrhli mne oj něho Skrý
vám se potají aby rozlícený lid
na mne nepadl V horním městě
docela zavraždili místo mne ubo-
□ou ženu kterou s mým jméaem
pocnovaii acnramia isem se
podivuhodným způsobem a uprch
la jem k poustevníku queretar
skému Ale i zde mne našli i
kdyby mně nepřispěla slečna Lea
Kesbartova ku pomocí byla bych
dnes jí z nebožkou"
"Kdo jest ta slečna Lea Res-
bartova?"
'♦Dcera mnohonásobného milí
onáře Nadšená stoupenka císař
ství ale přes to jest nevěstou E-
skobedovou"
"To jest nepochopítná souvi
slost"
"Lea Kesbartova hraje odváž
nou hrujen aby císaře zachránila
Eskobedoví namluvila
"Mohl bych touto slečnou
mluviti?" '
"Od minulé noci zmizela Ne
víme kam asi šla Otec její ode
bral se právě do Potosi a hledá
dceru u presidenta Já pak jsem
tu zcela osamocena vydána roz
marům svých nepřátel"
"Jest známo v Queretaru kdo
jste?"
"Nikoli Domnívají se že jem
komorná slečny Lei Kesbartové"
"Co mohu učinit! ve vál pro
spěch kněžno?"
"Dověděla jsem se náhodou že
se ráčíte v Potosí zdržovat! Taj
ný hlas vnitrní mně leptal že při
jedete do Queretara Předtucha
má mne nezklamala Vyíla jsem
sem a osmělila jsem se vaSí excel
lencí sama oslovit! Mohl byste
excellenci učinit! velmi mnoho v
můj prospěch a vím že choť můj
bude vám za to nadmíru vděčen
Především vás prosím abyste
mne po téže lodi i kterou se do
Evropy vrátíte vzal i sebou bych
mohla se navrátit! k svému min
iell"
"To je vlečko!'' pravil pr J
da ministerstva nslulně
"Ano vieckol Kdybych jela
sama bylo by to velmi nápadné a
také nebezpečné Cettovati vlak
pod ochranou poslance pruského
krále poskytuie naprostou jistotu
že budu se moct se svým chotěm
tet obtíží a beze strachu setkati
Předseda ministerstva dlouho
se díval na bledé sliiuó tváře
kněžny Luktccie na upřímný po
hled jejích očí a nebyl ani na oka
mžik na rozpacích že má skuteč
ně před sebou kněžuu
Celá bytost kněžnina skromné
její vystoupení volba jejich slov
tomu nasvědčovaly
"Kněžno" pravil Magnus "po
vaŽuji za velikou Čest Že mohu
vám býti průvodcem a ochráncem
po dlouhé cestě na moři Do
Vídně vás s ncjvětŠÍ ochotou do
provodím ale dále nemohu ježto
musím spěchati se zprávou ku
svému králi"
"Nežádám ani tolik byste mne
až do Vídně doprovázel Jenom k
neibližší evropské stanici Železuič
ní odkudž bych mohla do Vídně
odjeti"
"VáS choť generál zdržuje se ve
Vídní?"
'Jest přidělen ke dvorní stráži
té m
tělesni
"Ah abl'' divil se předseda mi
nisterstva a zajímal se tím více
osudy Lukreciioy
"Kdy pojedete nazpět excellen
cí?" ptila se Lukrecie
"Ještě dnes"
"Nevyčkáte ani vykonání roz
sudku?"
"Myslím že se to tak rychle
nestane"
"Vypravuje se že zítra budou
odsouzení generálové i ubohý cí
sař opět vedeni na smrt''
"Není možná!"
"V Queretaru se o ííném ne
mluví''
"Rád bych promluvil s generá-
em Eskobedem Vypravuje ae že
president Juarez podléhá prý
vlivu generálovu Půjdu ho požá
dat jménem pruského krále To
est veliké slovo kněžno!"
"Dovedu pochopit! význam va
Sích kroků! Ale — bohužel — ne
důvěřuji pranic v lidumilnost K
skobedovu Eskobedo nenávidí
císaře a jest s to obětovat! své
vlastní blaho jen aby zničil Max
miliána a všecky ty kdo byli kdy
lebo stoupenci '
"Snad v něm dovedu vzkřísíti
idský cit A podaří li se mně
obměkčit! jeho srdce vezmeme s
tebou také císaře a íeho řenerá-
m
fy A nepovede-li se to?''
Předseda ministerstva si smutně
vzdychl
"Nevyčkal bych té vraždy'' po
kračoval po malé přestávce "Ne
mohl bych hrozný ten den v Que
retaru prožiti aniž bych se oedo
pustil pohoršení Císaře Maxmili
ána mohou zabiti jen zločinci!''
Při těchto slovech presidento
vých změnila se celá bytost jeho
Ozval se v něm pravý muž muž
cti a spravedlnosti
"Podle toho odjedete najisto
íeštš dnes excellenci?''
"Ano Buďto s císařem anebo
bez něho''
"Půjdeme do Vera Cruzu?"
"Ano má loď čeká tam v pří
stavu"
"Směla bych před odjezdem
vlaku tady čekati?"
"Očekávám vás kněžno a pro
sím abychom se zde setkali Je
nom aby vás nepoznali pokud se
mnou do vozu nevsednete Mne
ochraOují mocné listy panovníků
jež u sebe chovánu Kdyby to ne-
ttlaidilo nípmliiont tajel byc
pro vás do valcho bylu jel byt
vámi na náJralt"
"ilhlti vál frkni knltno"
"Dekuji vám dřkujl vám t ce
lího vdířného srdcel" leptala
L ikrcclo hluboce pohnuta a do
jata
Ubohá dobrá panll Vidíla se
jil na blftkti svého mule doma
ve vlastním hnltdečkitl
KAPITOLA 15
Macecha
V hlubinách lesů budínských
daleko od hluku hlavního města
ve stínu stoletých dubů a bakň
kdo vzduch jest plný vůně kde
půda pokryla jest měkkým pra
skajícím chrastím kde v řeve
vánku zvoní sladké písně placi
prochází se vznesená dáma se tře
mi dítkami
Dáma ta jest hraběnka Helena
Levalová rozená kněžna Regens
burgova Děti — jedenáctiletý ho
šik Armand Leval a osmiletá div
Činka Clarissa Levalova — jsou
prvního manželství hraběte Láva
la Třetí dítě dvouletá Zuzana
Levalova jest dcerou z druhého
manželství hraběte Levala
Všichni čtyři oděni jsou v smu
teční černé Šaty
"Na vídeňském Kahlenberku
jest také takovýto pěkný les1
pravil hoch
"Vy jste tam chodíval?"
"Mama mne tam často vodí
vala''
"Mama milovala les?"
"Nesmírně"
"A co jste tam dělali? Hráli jste
si?''
"Sbírali isme květiny A pak
jsme '
Dítě umlklo a v zamyšlení upře
lo pohled svůj na chrastí u nohou
mu praskající
'Nuže co jste dělali pak?"
"Mamá plakala my jsme vili z
kvítí věnce a a plakali isme
také"
"Mamá plakala?"
"Často stále "
"Plakala pro tatínka víďte?"
"Ano pro něho jsme plakali
Papá byl dříve stále u nás námi
se procházel s nám! si hrál na
jeho posteli jsme usínali A
náhle byli jsme od něho opuštěni
Otce jsme neviděli dlouho velmi
dlouho Teprve když mamá u
mřela vrátil se domů- Oh to nás
nesmírně bolelo! Podobizna
eho visí nad naší postýlkou Kaž
dého dne jsme se modlili u jeho
obrazu každého dne jsme prosili
Joha aby nám vrátil dobrého ta
tíčka"
"A co vám řekla mamá kde je
tatíček?''
"Pravila že cestuje že posta
vení jeho mu nařizuje aby dlel v
cizině A při tom se zalily očí ma
tinčiny vždy slzami Ptali jsme se
proč tedy neodjedeme za tatínkem?
Mamá na to jen vzdychla a odpo
věděla: Není možná!"
'A jiní také říkali že papá je
na cestách? Na příklad služebnic
tvo?" -
"Nikoli Tí mluvili jinak
Mezi sebou vždy otci ubližovali"
"Ubližovali?''
"Ano"
"Co říkali?"
"Netažte se teto to mne tuze
olí!" '
"Netáži se již) Armande Řekli
vám Že ošklivá kněžna Helena o
oupila vás o otce Vím že to ří
kali "
"Ano"
"A vy jste se na mne hněvali?"
"Nesmírně Ob nevýslovně!"
"Jednou však až budete vel!
ým a lépe tomu budete rozumět!
nebudete se již hněvat! Teta He-
ena také mnoho plakala velmi
mnobol"
Tvář tatínkova jest také bledá
Dříve byl veselejší Viďte jeho
také něco bolí?"
"Bolí"
"Srdce? Duše?"
"Oboje milý Armande"
Na chvilku oba umlkli
"Podívejte se Zuiauka thc
!tl k vám"
Tuiťu i ktirnií"
Holík natáhl ruku tval malou
Zutanku k sob
"Mát ji rádM látala se kneina
hollka
"Proč bych ji nemiloval? Ja to
moudří milé tlíto"
Slova hochova vnikla Heleně
ně odllaávaly pJ knlln lUUně
modlitbu
V tom okamtíku laluitilo ta
krutnou kloví
Na mýtinu vystoupila dáma štíh
lé postavy odřnl v prosté černé
i vly jvjí byly tmavá kaštanové
'Slyšela lir-ni všecko proti své
1 m la a
vůlí pani má ' praviu uma "U3
— iKkUY 1 f iiiii faul m" 1 — - ™ 1
drt hloub) irdcc ala A% to se ho volte abych svěděla kdo jste?"
cha ptala a vyptávala neboť chtěla "To 10 mohu itrjiiýin právem
včdčii co sídlí v jeho duli čemu lil tátati vás paní má" odpově Jě
110 uoma oaucua opuštěni žena a knělna
matka
"Milovat! je všelijak Já bych
měla radost t toho kdybyste Zu
ranu miloval jako sesiřiěku Vždyť
"Pravdu dítc povím vám kdo
jsem Ale uflvo nct vám to po
vím přijměte projev mého obdivu
Nikdy ještě jsem neslyšela takto
mluviti -macechu Tyto děti mo-
Dudu ji velice milovatil" řeklo hou být! Šťastny 11 takové nevlast
a v
dítfi se srdcem upřímným
očích zilcfklv se mu slzv
"Oh Armande!" Šeptala kněl
na kněžna Helena hluboce dojata
"Malá ta holčička je taková
úplně taková jako má
drahá mamička"
"Myslíte?"
MKdy2 se dívám na Zuzanu tu
vzpomenu si vždy na mamičku
Proto ji budu velice milovati
Nastalo hluboké ticho
Ubírali se ve stínu košatých
stroma mlčky dál
V fiadrech Heleninýcli bouřila
celá bouře
Armand dětinskou svou výmluv
ností řekl i( mnoho velmi mnoho
Ul manin 1 131111 niinvii
"Císařovna?!" zvolala kněžna
Helena s úžasem a vyskočivši se
země padla před císařovnou na
kolena "Oh veličenstvo já jsem
zesnulá Žena příliš nesmírně mnoho vytr-
pěvŠÍ a odsuzovaná' pravila kněž
na Helena hluboce dojata "Més
jméno jest: hraběnka Levalová
rozená kněžna Regen3burgovar
Vlídná tvář císařovnina se na
okamžik zachmuřila Zdálo se že
toto představení dotklo se jí ne
příjemně zdálo se že lituje že s
pochvalou se tak ukvapila Ale
rychle se dobrotivé líce její zase
vyjasnilo A pohlížela s mírným
úsměvem kývajíc rozmile hlavou
"Mamá plakala My jsme vili z do zarosených očí kněžny Heleny
kvítí věnce a plakali jsme také"
— "Malá Zuzanka jest zcela ta
ková jako má nebožka drahá ma
má" TatO Slova li 1Jeeni
v duchu opakovala
Malá Zuzanka veselým smí
chem hopkujíc a plna radosti
ubírala se po boku Armandově
a
nrmana veai aevcatko za ruku a
láskyplně se na ně usmíval
A vy?" ptala se kněžna Hele
na orrátivši se náhle ke Clarisse
"Budete milovati malou Zuzanu?"
"Budu" šeptala dívka
"Mne také?"
Dítě neodpovědělo
oKiopno niavu na prsa a za
mlkle kráčelo dál
"Neodpovídáte?"
1 avt fwv
iNevím teste milujete-Ii mne
vy teto?"
moudře
Zatím vyšli 1 lesa na malou
hezkou mýtinu
V zelené trávě bvlo olno oestré
m - - r
no lučního kvítí
Sbírejme květiny dětil" prav!
la Helena
"Sbírejme! Sbíreime kvžtí
„ —
nyi ' odpověděly dětí
Všickm čtvři pustili se do trhá
ni květin Malá paseka bv a brzo
- —
otrnana
t l 1 VI I Dli i A
riayz mci Kazoy nrst kvítí do
sadila se kněžna Helena do trávy
"Vstaflte hraběnko" pravila
císařovna vlídně "Trpěla jste za
svůj chybný krok svět snadno za
pomíná smiřte jen zesnulou" — a
při těch slovech ukázala k nebi —
"láskou k pozůstalým sirotkům!
Pošlete hraběte Levala do králov
ského hradu na Budín přičíním se
usmířit! císaře Přičiním se
aby se na dvoře zapomnělo proč
se hrabe Leval stal — hrabětem
Levaleml"
"Kněžna Helena sklonila se až
kzemi Chtěla obejmouti nohy mi
lostivé císařovny chtěla je zlíbat!
Císařovna rychle odcházela a
než kněžna vzhlédla k ní zmizela
jíž císařovna Alžběta v hustých
stromech
"Kněžno Markéto!" frak ae ni-
odpověděla dívenka zývala první choť hraběte Levala)
"Moati se za mne! šeptala Hele
na pohnutá k slzám a vzlykajíc
přivinula všecky tři děti na tvá
ňadra
To je divné!" pravil Armand
"teď zase vy teto pláčete když
vijeme věnce!"
KAPITOLA 16
Staří známí
V slavnostní dvorině uherské
učené akademie sešlo se četné
a vynikající obecenstvo
Otec Tirnotej vrchní představe
ný mexického řádu jezuitského
rozsadila děti kolem sebe a poča a Zi vZSTiiL 'eM"eno'
váai Mtu a l„: P m de přednášku o hypnotismu
vázat! květy do kytic
"Tak jste sedávali také a mami
na vídenském Kahlenberku viďte
Armander"
"Ano tak"
"A mamá plakala"
"Vždycky plakala"
"Vidíte nad sebou čistou krás
nou oblohu?"
Hosté s úžasem poslouchali
kněze příjemného zevnějšku ale
údiv teprve dosáhl vrchole kdvž
otec Tirnotej skutky potvrdil avá
tvrzení
Uspal strnulým pohledem svých
očí jistého generála
Když generál zamhouřil oči tu
nařídil mu otec Tímotei přísným
hlasem aby si svlékl kabát
"V potoce jest celá řada balva
nů" —pravil Tirnotej— "po těch
lze se dostati na druhý břeh
Pojďte za mnoul"
Generál svlékl si kabát řády
posetý a v košili kráčel za otcem
Timotejem
Tirnotej vedl ho uprostřed dvou
řad stolic
Tyto dvě řady stolic byly poto
kem
"Pozor! Tady ic první úskalí"
pravil Tirnotej
uenerál obezřele po špičkách
dítky současně
"Vaše drahá mamá se odtamtud
teď na nás dívá Tá to vím íá to
_
cítím ze se sem dlvál Senně
me ruce k modlitbě a modleme se
Prosme mamáaby byla stále mez
nami apy i ona milovala tetu He
enu aby ji milovala vždv tak
ako teta Helena miluje íeíí děti
Armaoda a Clarissu A prosme ji
take aby milovala též malou Z 11
tanku protože mail Zuzanka jest
ako andělíček a není toho přfči
nou že mamá tak mnoho plakala
I v u
A — — JI m 1
owmoorme se aeu uvetiny pak kráčel krok za krokem jakoby
fviiiii va uviuu m W&UUUJtJJC lliill I fibtířcrn A brJ bMiMA
IfAiAni ti itll w -
voae pro přechod srovnaných
Tak! A teď dlouhý krokl fsme
na protčlším břehul" mluvil Ti
již
999
ooraz matem teta Helena si
oblíbila podobiznu matčinu
Děti sepjaly ruce pohlížely roz
w w r - a ď '
touženým zrakem na oblohu nad
hlavami se jim usmívající a vrouc
motej
Generál rovněž vyskočil
