CÍSAŘOVNA ALŽBĚTA t Romii oi Vitími Borolt v "blyfd jsem také" pokrmovat píedrda ministerstva "la byla takitána doptává 16116™™?'' Hll Mexiko uJrldo se al posud bet pomoci livropyj myilím te nulit bude bet nl livo a Šťastno" To bylo jil prohlášeni pUliS ostré Předseda ministerstva obávat ic toho že by další hovor mohl na- býti jiného smíru a Že jemu nen možno zjednat! ti náležitou satis (akcí na tyranu— když byl tak da icko z livropy vidálen š % ti veui ae a ukloniv se mlčky u blral ae kc dveřím Juarez provázel ho na prahjzde ae zaitavil a velmi sklíčeně pravi "Bůh mně vidí do duše že bych rád vašemu ptání vyhověl" "Oznámím to pokorně svému pánu a králi" odvětil pruský předseda ministerstva a pokynuv b odměřenou zdvořilostí hlavou odešel Ministrpresident Magnus odje po té z Fotosi do Queretara Na nádraží v Queretaru oslovila ho bledolící dáma oděná v Černé smuteční laty "Pan president ministerstva Magnus?" ptala se dáma "Ano to jsem já Čeho si pře jeté?" "Isem Liikrerte rhnt harnna Štěpána Hajduka rakouského ge nerála vnučka římského papeže "Ah kněžna Lukreciel" zvolá ministerský předseda s překvape ním "Tak skromná v takovém prostém řekl bych chudoboém oděvu? Měla jste nepříjemnosti viďte?" "Mažete si představit! excel lencí co je to býti v cizí zemi bez chotě opuštěná samotinká" "Manžel vás opustil?'' "Odtrhli mne oj něho Skrý vám se potají aby rozlícený lid na mne nepadl V horním městě docela zavraždili místo mne ubo- □ou ženu kterou s mým jméaem pocnovaii acnramia isem se podivuhodným způsobem a uprch la jem k poustevníku queretar skému Ale i zde mne našli i kdyby mně nepřispěla slečna Lea Kesbartova ku pomocí byla bych dnes jí z nebožkou" "Kdo jest ta slečna Lea Res- bartova?" '♦Dcera mnohonásobného milí onáře Nadšená stoupenka císař ství ale přes to jest nevěstou E- skobedovou" "To jest nepochopítná souvi slost" "Lea Kesbartova hraje odváž nou hrujen aby císaře zachránila Eskobedoví namluvila "Mohl bych touto slečnou mluviti?" ' "Od minulé noci zmizela Ne víme kam asi šla Otec její ode bral se právě do Potosi a hledá dceru u presidenta Já pak jsem tu zcela osamocena vydána roz marům svých nepřátel" "Jest známo v Queretaru kdo jste?" "Nikoli Domnívají se že jem komorná slečny Lei Kesbartové" "Co mohu učinit! ve vál pro spěch kněžno?" "Dověděla jsem se náhodou že se ráčíte v Potosí zdržovat! Taj ný hlas vnitrní mně leptal že při jedete do Queretara Předtucha má mne nezklamala Vyíla jsem sem a osmělila jsem se vaSí excel lencí sama oslovit! Mohl byste excellenci učinit! velmi mnoho v můj prospěch a vím že choť můj bude vám za to nadmíru vděčen Především vás prosím abyste mne po téže lodi i kterou se do Evropy vrátíte vzal i sebou bych mohla se navrátit! k svému min iell" "To je vlečko!'' pravil pr J da ministerstva nslulně "Ano vieckol Kdybych jela sama bylo by to velmi nápadné a také nebezpečné Cettovati vlak pod ochranou poslance pruského krále poskytuie naprostou jistotu že budu se moct se svým chotěm tet obtíží a beze strachu setkati Předseda ministerstva dlouho se díval na bledé sliiuó tváře kněžny Luktccie na upřímný po hled jejích očí a nebyl ani na oka mžik na rozpacích že má skuteč ně před sebou kněžuu Celá bytost kněžnina skromné její vystoupení volba jejich slov tomu nasvědčovaly "Kněžno" pravil Magnus "po vaŽuji za velikou Čest Že mohu vám býti průvodcem a ochráncem po dlouhé cestě na moři Do Vídně vás s ncjvětŠÍ ochotou do provodím ale dále nemohu ježto musím spěchati se zprávou ku svému králi" "Nežádám ani tolik byste mne až do Vídně doprovázel Jenom k neibližší evropské stanici Železuič ní odkudž bych mohla do Vídně odjeti" "VáS choť generál zdržuje se ve Vídní?" 'Jest přidělen ke dvorní stráži té m tělesni "Ah abl'' divil se předseda mi nisterstva a zajímal se tím více osudy Lukreciioy "Kdy pojedete nazpět excellen cí?" ptila se Lukrecie "Ještě dnes" "Nevyčkáte ani vykonání roz sudku?" "Myslím že se to tak rychle nestane" "Vypravuje se že zítra budou odsouzení generálové i ubohý cí sař opět vedeni na smrt'' "Není možná!" "V Queretaru se o ííném ne mluví'' "Rád bych promluvil s generá- em Eskobedem Vypravuje ae že president Juarez podléhá prý vlivu generálovu Půjdu ho požá dat jménem pruského krále To est veliké slovo kněžno!" "Dovedu pochopit! význam va Sích kroků! Ale — bohužel — ne důvěřuji pranic v lidumilnost K skobedovu Eskobedo nenávidí císaře a jest s to obětovat! své vlastní blaho jen aby zničil Max miliána a všecky ty kdo byli kdy lebo stoupenci ' "Snad v něm dovedu vzkřísíti idský cit A podaří li se mně obměkčit! jeho srdce vezmeme s tebou také císaře a íeho řenerá- m fy A nepovede-li se to?'' Předseda ministerstva si smutně vzdychl "Nevyčkal bych té vraždy'' po kračoval po malé přestávce "Ne mohl bych hrozný ten den v Que retaru prožiti aniž bych se oedo pustil pohoršení Císaře Maxmili ána mohou zabiti jen zločinci!'' Při těchto slovech presidento vých změnila se celá bytost jeho Ozval se v něm pravý muž muž cti a spravedlnosti "Podle toho odjedete najisto íeštš dnes excellenci?'' "Ano Buďto s císařem anebo bez něho'' "Půjdeme do Vera Cruzu?" "Ano má loď čeká tam v pří stavu" "Směla bych před odjezdem vlaku tady čekati?" "Očekávám vás kněžno a pro sím abychom se zde setkali Je nom aby vás nepoznali pokud se mnou do vozu nevsednete Mne ochraOují mocné listy panovníků jež u sebe chovánu Kdyby to ne- ttlaidilo nípmliiont tajel byc pro vás do valcho bylu jel byt vámi na náJralt" "ilhlti vál frkni knltno" "Dekuji vám dřkujl vám t ce lího vdířného srdcel" leptala L ikrcclo hluboce pohnuta a do jata Ubohá dobrá panll Vidíla se jil na blftkti svého mule doma ve vlastním hnltdečkitl KAPITOLA 15 Macecha V hlubinách lesů budínských daleko od hluku hlavního města ve stínu stoletých dubů a bakň kdo vzduch jest plný vůně kde půda pokryla jest měkkým pra skajícím chrastím kde v řeve vánku zvoní sladké písně placi prochází se vznesená dáma se tře mi dítkami Dáma ta jest hraběnka Helena Levalová rozená kněžna Regens burgova Děti — jedenáctiletý ho šik Armand Leval a osmiletá div Činka Clarissa Levalova — jsou prvního manželství hraběte Láva la Třetí dítě dvouletá Zuzana Levalova jest dcerou z druhého manželství hraběte Levala Všichni čtyři oděni jsou v smu teční černé Šaty "Na vídeňském Kahlenberku jest také takovýto pěkný les1 pravil hoch "Vy jste tam chodíval?" "Mama mne tam často vodí vala'' "Mama milovala les?" "Nesmírně" "A co jste tam dělali? Hráli jste si?'' "Sbírali isme květiny A pak jsme ' Dítě umlklo a v zamyšlení upře lo pohled svůj na chrastí u nohou mu praskající 'Nuže co jste dělali pak?" "Mamá plakala my jsme vili z kvítí věnce a a plakali isme také" "Mamá plakala?" "Často stále " "Plakala pro tatínka víďte?" "Ano pro něho jsme plakali Papá byl dříve stále u nás námi se procházel s nám! si hrál na jeho posteli jsme usínali A náhle byli jsme od něho opuštěni Otce jsme neviděli dlouho velmi dlouho Teprve když mamá u mřela vrátil se domů- Oh to nás nesmírně bolelo! Podobizna eho visí nad naší postýlkou Kaž dého dne jsme se modlili u jeho obrazu každého dne jsme prosili Joha aby nám vrátil dobrého ta tíčka" "A co vám řekla mamá kde je tatíček?'' "Pravila že cestuje že posta vení jeho mu nařizuje aby dlel v cizině A při tom se zalily očí ma tinčiny vždy slzami Ptali jsme se proč tedy neodjedeme za tatínkem? Mamá na to jen vzdychla a odpo věděla: Není možná!" 'A jiní také říkali že papá je na cestách? Na příklad služebnic tvo?" - "Nikoli Tí mluvili jinak Mezi sebou vždy otci ubližovali" "Ubližovali?'' "Ano" "Co říkali?" "Netažte se teto to mne tuze olí!" ' "Netáži se již) Armande Řekli vám Že ošklivá kněžna Helena o oupila vás o otce Vím že to ří kali " "Ano" "A vy jste se na mne hněvali?" "Nesmírně Ob nevýslovně!" "Jednou však až budete vel! ým a lépe tomu budete rozumět! nebudete se již hněvat! Teta He- ena také mnoho plakala velmi mnobol" Tvář tatínkova jest také bledá Dříve byl veselejší Viďte jeho také něco bolí?" "Bolí" "Srdce? Duše?" "Oboje milý Armande" Na chvilku oba umlkli "Podívejte se Zuiauka thc !tl k vám" Tuiťu i ktirnií" Holík natáhl ruku tval malou Zutanku k sob "Mát ji rádM látala se kneina hollka "Proč bych ji nemiloval? Ja to moudří milé tlíto" Slova hochova vnikla Heleně ně odllaávaly pJ knlln lUUně modlitbu V tom okamtíku laluitilo ta krutnou kloví Na mýtinu vystoupila dáma štíh lé postavy odřnl v prosté černé i vly jvjí byly tmavá kaštanové 'Slyšela lir-ni všecko proti své 1 m la a vůlí pani má ' praviu uma "U3 — iKkUY 1 f iiiii faul m" 1 — - ™ 1 drt hloub) irdcc ala A% to se ho volte abych svěděla kdo jste?" cha ptala a vyptávala neboť chtěla "To 10 mohu itrjiiýin právem včdčii co sídlí v jeho duli čemu lil tátati vás paní má" odpově Jě 110 uoma oaucua opuštěni žena a knělna matka "Milovat! je všelijak Já bych měla radost t toho kdybyste Zu ranu miloval jako sesiřiěku Vždyť "Pravdu dítc povím vám kdo jsem Ale uflvo nct vám to po vím přijměte projev mého obdivu Nikdy ještě jsem neslyšela takto mluviti -macechu Tyto děti mo- Dudu ji velice milovatil" řeklo hou být! Šťastny 11 takové nevlast a v dítfi se srdcem upřímným očích zilcfklv se mu slzv "Oh Armande!" Šeptala kněl na kněžna Helena hluboce dojata "Malá ta holčička je taková úplně taková jako má drahá mamička" "Myslíte?" MKdy2 se dívám na Zuzanu tu vzpomenu si vždy na mamičku Proto ji budu velice milovati Nastalo hluboké ticho Ubírali se ve stínu košatých stroma mlčky dál V fiadrech Heleninýcli bouřila celá bouře Armand dětinskou svou výmluv ností řekl i( mnoho velmi mnoho Ul manin 1 131111 niinvii "Císařovna?!" zvolala kněžna Helena s úžasem a vyskočivši se země padla před císařovnou na kolena "Oh veličenstvo já jsem zesnulá Žena příliš nesmírně mnoho vytr- pěvŠÍ a odsuzovaná' pravila kněž na Helena hluboce dojata "Més jméno jest: hraběnka Levalová rozená kněžna Regen3burgovar Vlídná tvář císařovnina se na okamžik zachmuřila Zdálo se že toto představení dotklo se jí ne příjemně zdálo se že lituje že s pochvalou se tak ukvapila Ale rychle se dobrotivé líce její zase vyjasnilo A pohlížela s mírným úsměvem kývajíc rozmile hlavou "Mamá plakala My jsme vili z do zarosených očí kněžny Heleny kvítí věnce a plakali jsme také" — "Malá Zuzanka jest zcela ta ková jako má nebožka drahá ma má" TatO Slova li 1Jeeni v duchu opakovala Malá Zuzanka veselým smí chem hopkujíc a plna radosti ubírala se po boku Armandově a nrmana veai aevcatko za ruku a láskyplně se na ně usmíval A vy?" ptala se kněžna Hele na orrátivši se náhle ke Clarisse "Budete milovati malou Zuzanu?" "Budu" šeptala dívka "Mne také?" Dítě neodpovědělo oKiopno niavu na prsa a za mlkle kráčelo dál "Neodpovídáte?" 1 avt fwv iNevím teste milujete-Ii mne vy teto?" moudře Zatím vyšli 1 lesa na malou hezkou mýtinu V zelené trávě bvlo olno oestré m - - r no lučního kvítí Sbírejme květiny dětil" prav! la Helena "Sbírejme! Sbíreime kvžtí „ — nyi ' odpověděly dětí Všickm čtvři pustili se do trhá ni květin Malá paseka bv a brzo - — otrnana t l 1 VI I Dli i A riayz mci Kazoy nrst kvítí do sadila se kněžna Helena do trávy "Vstaflte hraběnko" pravila císařovna vlídně "Trpěla jste za svůj chybný krok svět snadno za pomíná smiřte jen zesnulou" — a při těch slovech ukázala k nebi — "láskou k pozůstalým sirotkům! Pošlete hraběte Levala do králov ského hradu na Budín přičíním se usmířit! císaře Přičiním se aby se na dvoře zapomnělo proč se hrabe Leval stal — hrabětem Levaleml" "Kněžna Helena sklonila se až kzemi Chtěla obejmouti nohy mi lostivé císařovny chtěla je zlíbat! Císařovna rychle odcházela a než kněžna vzhlédla k ní zmizela jíž císařovna Alžběta v hustých stromech "Kněžno Markéto!" frak ae ni- odpověděla dívenka zývala první choť hraběte Levala) "Moati se za mne! šeptala Hele na pohnutá k slzám a vzlykajíc přivinula všecky tři děti na tvá ňadra To je divné!" pravil Armand "teď zase vy teto pláčete když vijeme věnce!" KAPITOLA 16 Staří známí V slavnostní dvorině uherské učené akademie sešlo se četné a vynikající obecenstvo Otec Tirnotej vrchní představe ný mexického řádu jezuitského rozsadila děti kolem sebe a poča a Zi vZSTiiL 'eM"eno' váai Mtu a l„: P m de přednášku o hypnotismu vázat! květy do kytic "Tak jste sedávali také a mami na vídenském Kahlenberku viďte Armander" "Ano tak" "A mamá plakala" "Vždycky plakala" "Vidíte nad sebou čistou krás nou oblohu?" Hosté s úžasem poslouchali kněze příjemného zevnějšku ale údiv teprve dosáhl vrchole kdvž otec Tirnotej skutky potvrdil avá tvrzení Uspal strnulým pohledem svých očí jistého generála Když generál zamhouřil oči tu nařídil mu otec Tímotei přísným hlasem aby si svlékl kabát "V potoce jest celá řada balva nů" —pravil Tirnotej— "po těch lze se dostati na druhý břeh Pojďte za mnoul" Generál svlékl si kabát řády posetý a v košili kráčel za otcem Timotejem Tirnotej vedl ho uprostřed dvou řad stolic Tyto dvě řady stolic byly poto kem "Pozor! Tady ic první úskalí" pravil Tirnotej uenerál obezřele po špičkách dítky současně "Vaše drahá mamá se odtamtud teď na nás dívá Tá to vím íá to _ cítím ze se sem dlvál Senně me ruce k modlitbě a modleme se Prosme mamáaby byla stále mez nami apy i ona milovala tetu He enu aby ji milovala vždv tak ako teta Helena miluje íeíí děti Armaoda a Clarissu A prosme ji take aby milovala též malou Z 11 tanku protože mail Zuzanka jest ako andělíček a není toho přfči nou že mamá tak mnoho plakala I v u A — — JI m 1 owmoorme se aeu uvetiny pak kráčel krok za krokem jakoby fviiiii va uviuu m W&UUUJtJJC lliill I fibtířcrn A brJ bMiMA IfAiAni ti itll w - voae pro přechod srovnaných Tak! A teď dlouhý krokl fsme na protčlším břehul" mluvil Ti již 999 ooraz matem teta Helena si oblíbila podobiznu matčinu Děti sepjaly ruce pohlížely roz w w r - a ď ' touženým zrakem na oblohu nad hlavami se jim usmívající a vrouc motej Generál rovněž vyskočil