ami H%yfeavvqaaWe
-
0
a j#
ó
4
-1
3
7
i
-
V
4"
V
N --
♦
v '
A
- v
' s
T1C1 A UY1LLTA
lili
Napoleon IIL a Eugenie
Historický román z jxl dob
rrfokrufc ZaJu" aHotaao
DÍL II
(PkraJal Sl
Dolare a Haríýsa
Abychom sáměrOm iebrmíky
rozuměli je nutno by nás láska
vý f tenář v onen den který této
noci předcházel doprovodil do
blázince doktor Loisona
V rozmluvě kterou tento po
ctivec před několika dněmi mař
kýzero mři přiilo také i to k řrfi
ie markfzka přilnul neobytej
nou láskou k jiné choromyslné
a ie tato mnohém více vlivu na
Adéla tni nel Marion která o ni
zanechána byla!
Náhoda tomu chtěla ie ne
byl přítomen Válec ti no v tom
okamiiku kdyi dr Loison toto
na oko radostnou zprávu marký
aovi podával a právě tím i tá
la osoba doktora nepoznána a
úkryt Dolores v tajemství — O
lympio ale který přítomen byl
pohlílel od prvního okamiiku
nedůvěřivé na tohoto stále se
usmívajícího pokrytce
vadil bych se" pravil ke
Cloudovi kdyi se dr Loison
vzdálil "Ie necelá věc jinak mi!
Ten sUrý chlap chce se bezpochy
by zbavili nepovolané společnice
která Tvou dobrotivosti má míli
a tnarkfsky útulek ?'
MMylim ie vidii přilil ierně
Olympio jakou přiřinu by tento
lékař k tomu mři '
"Nedůvěřuji tomuto věčně se
usmívajícímu se Loisonovi ! Jeho
▼setřeni a plazíci o licbomeU
not jou mné odporné I"
"Pak pSjdu hned sýtra do ono
ho ústavu sam přesvědčil jak
celá sálelilost atojí" odpověděl
Claude náhlý můj příchod po
slouží mnoho k objasněni! Ona
Marion lleydeman —
-Já Té doprovodím k ni" pře
ruíii Olympio jeho řoř Mjeilé
dnes se odeberu k donu Olozaga
abych o dozvěděl jakým výaled
ke ta se jeho návštěva u Nspoleo
na potkala Obávám e ie jeho
narnaháuí bylo a marné a v
tomto případu chci sonou dívkou
mluvit bych e dozvěděl jak by
bylo moiné ku Cameralovi se do
Uti r
"Výborně mGj třitcli ! Že mne
chcei doprovodili těii mne velí
ce budei v onom dstavu na vio
potvlilet ovima nepřed pojatýma !"
lírzy ij této rozmluvě jel O
lymiio k hotelu španělského ve
alauectvf Valentino ohlásil dona Olym
pio a Olosaga sám mu ie! vstříc
ai ku wehodouco by tohoto někdy
při dvoře iabělskétn tak válené
ho a bohatého Čpaněla ae ctí a
přátelstvím přijmu!—
"Buďto mi vítán ilechetný do
ne" svolal diplomat a podával
avému hostu obé ruce kterými
ardeíné vítal hosta "jsem poté
áen Vis zde viděli a jednu láhev
Xerea na adar slasti a Vámi vy pí
ti!" Olosaga vedl Olympio do
aalonu kdel dlel ipanělský gene
rál kterého Olympio v prvním
okamiiku posnati nemohl kdei
to ho onen přece jako starého
známého vítal
"Nezná Té více" svolal Oloza
ga a ásmévem "a přec-o stál don
Aguado dona Primoví fa to na
proti r
"U vlech víudy" svolal Olym
pio polěien a podával snová ge
nerálovi ruku "buďte mi vítán!
Vy jste se ale velice změnil My
slím ie to dělá tmavý plnovous!"
"A las po který jsme ae nevi
děli milý done Aguado ! Uplynul
mnohý rok od doby naiich boj 8
a staří protivnici se mohou co
skuleni "válečníci pozdravit"
pravil Prim který jindy nebýval
Uk vlídný! Milovalť Olympio
ačkoliv bývali protivníci !
"iti se sula milá náhoda! Sed
něte pánové svolá! Olozaga co
sátím jeho komorník víno špa
nělské do skleniček nalýval "jas
ké to upomínky pro mno ! Celé
kouslo minulosti se před mým
zrakem rozvinuje! Ťukněme si
co se dříve atáU nemohlo 1 A řek
něte mí přece done Aguado jak
to nyní vydriite v takovém po
koji a nečinnosti J"
Olympio se usmíval—
"Tak dplni tiché nebylo moje
livobyti v posledních letech!
Zdriovali jsme se dříve r Londý
ně a přestěhovali se pak aem "
"Tél i markýs a tíuonaviur
"Markýs ovlem— Filipo Buo
nzyita ae vlak přestěhoval jeitě
dále— tam nahoru" — Olympio u
kázal k oblak Srn — "zemřel r nás
ručí své milenky — spSsobila jeho
1 svou smrt!"
"Tedy jeden s třech karlisti
ckýeh generálu ae odebral na
věčnost — přeja viak oboum zbý
vajícím dlouhé a veselé živobytí'
— přvil Olosaga a jakou pří
cinu ke mné přicházíte domní
vám ae věděli done Aguado
viak nepovfm Vám výsledek
Uk brzy abyste náa Val! při
tOMtiosti déle potěiil 1 Je Vám to
dosti pevným dSksem ie moje
uvítání srdečné míněno bylo V
"Co diplomata nebývá zhusta
k nalezení" doloiil Prim s ko
mickým pohledem
£Idá služba má svých svláiť
£CrU-£ryi jUm v tomto oluua-
Žení" svolal Olosaga který dnes
opét jednou byl hotovým světá
kem a ne ohlášeným diplomatem
"přál bych sobí jenom aby byl
jeitě markýs pak admirál Topete
a nái Serrano sde to by toho by
lo k vypravováni ! Kde s&staly
staré dobré lasy ! Jest to hrůzné
jak ae vio měnlP'
"Zůstanete nyni v Paříží gene
rále" otázal se Olympio do skle
nice hledícího Prima
"Prozatím jenom až do posej
tři doulim viak Že ae saae na
vrátím !"
"Jedná se o tajné posláni" do
ložil Olosaga "máme sde mrtvé
ho Španěla ▼ Paříži který pozej
tří ve vií tichosti přes hranice
dopraven býti má — doprovodíte
nás dnes večor k umrlčí komoře
done Aguado P
''činíte mnesvědavým a dopro
vodím Váa tnilerád neboť vlasť
moje mi leii doposud na srdci I"
"Nuže nei-li pojedeme do La
Roquette máte míti také dříve
odpověď na Vaii otázku — "
"Prino Camerata" —svolal O
ljmpio—
"Má malou výhlídku na brzké
osvobození" doložil Olosaga"
adá se že císař se chce této věci
vyhnouti
"To jest vysvětitelné I Odřekl
tedy vie nyni torna tak done
Olosaga r
"Rozmluvil se aby nebyl ne
vlídným o alibech a možnostech
a sni to v překladu asi takto :
Nikdy I Cillm to že je princovi
velkým nepřítelem f
"Řekněte raději že ho nenávi
dí" svolal Olympio "u viech
viudy nemá se mu odstranění
prince tak idoJdi podařili !"
"Neznám prince" vysvětloval
Olozaga Prim se též na něho ne
pamatoval
Co satira Olympio celý výjev
prince vysvětloval chystalo se
vie k odjezdu do umrlčí komory
na costě ae teprv dověděl o kterou
mrtvolu se jedná a že má býtl do
Madridu dopravena
Když tito tři pánové do komo
ry vstoupili nalezli modlící se
oné dvě ženy u mrtvoly starce —
byl to dojemný pohled
Olympio se pozdě ▼ noci na
vrátil doma k nvarkýsovi které
mu vie vypravoval Návštěva
blázince byla nyni pevně usnesen
na
Dříve než li této návjtlrě bu
deme přítomni musíme podo
tknou že komůrka Adély byla
nablízku kum3rce kterou Dolo
rea zaujmala
Marion Ileydemau vodívala
markýzu každý den dolu do za
hrady a sde to bylo kde scipo
loree a markýzou seila a na ní
svou jemností a laskavosti velký
vliv měla — Markýaa se vždy
těiívala když přiila doba pro
cházky aby se a Dolores sejiti
mohla ačkotiv jinak neměla ani
jediného světlého okamiiku ve
stém mozku
Kdyi markýs a Olympio do
blázince přišli nalezli markýzu v
tvrdém spánku — Valentino za
slal u ekypáie
Na rozkaz Loisona otevřela
dohlížitelka komůrku a doktor
jfistal ve své kanceláři poněvadž
byl přiveden nový pacient
Claude de Montholon stál ve
dle ložo pokojné spící Adély —
minulost se t jeho nitru ozývala
—kletba která jedenkráte na jeho
rtech ae chvěla byla w tomto o
kamieni zapusena — vina byla
smazána — ale rozloučení z Ostalo
na véky
Bolestnými myšlenkami dojat
stál Claude dlouho nepohnuté
vedle tohoto lože utrpěni —
Olympio nerušil posvátnost te
boto okamžení 1 Marion s&stala
v pozadí komůrky též i ona byla
hluboce dojata pod jejím chudin
íkým hávem skrývala se krásná
hluboká soustrast !
Konečně se obrátil Olympio k
Marion a pravil tiše aby Claude
nebyl vyruiován —
"Odpusťte jednu otázka! Mar
kýs mi pověiěl Vaie jméno a ta
mi napadlo že byste nám mohla
dobrou dáti radu — Vy snáte vě
šení La Roquette
"Ano pane" odvětila Marion
taktéž tiie "před několika lety
bývala jsem tam často !"
"V komůrce číslo 73 úpí nái
milý přítel nevinné — princ Ca
merala jest obětí Mornýho a my
ho chceme sa každou cenu v
svobodit! ! Jmenujte nám c% í
kterou bychom ae do tohoto vě
sen i nepozorovaně dostatí moi
hli !"
Marion přemýšlela —
"To hude velmi obtížné Šle
chetný pane a myslím že tako
vý prostředek ani není kterak se
do vnitř věšení nepozorovaně do
stali r
"Vaie odpověď poskytuje málo
alěcby 1 Se lstí aneb násilým —
musíme ho osvobodí ti I"
"Nechte mne přemýšleli šles
chetný pane — východy jsou ve
dne ▼ noci střežené a obsazené a
tam neni na átěk ani pomýšleni!
Znám všechny chodby a dvéře!
V komůrce Číslo 73 pravíte ? Tu
mi napadá ie tato chodba je ve
spojení a umrlčí komorou V
"Jest věšení s touto komorou
ve spojení V
"Ano pane železnými dveří
Ise ae dostati a úmrlčí komory do
chodby na které ae komSrka li
slo 73 nachází I"
"Děvče— tato správa je dSleži
tá ! Dveře budeme muset rýpá
íitr "To nejde r
"Ale jaká jiná rada 7" Olym
fia vypravoval bjb( oo ae o
mrlči komoře dovSděl u španěl
ského vyslance což dívka a vel
kou pozorností poslouchala Na
to se Marion vyznala že klíče jak
k železným dveřím Uk k celám
se nachází v bytu jejího otce
"U všech všudy" svolal Olym
pio tile "pak musíme hledět aby
chom je d osul i Chci k němu ji
ti a klíče nějakým spusobem do
sUti" iepUl nyní Olympio
"Myslíte mého otce uplatit?
Této naděje ae vsdejte urosený
pane ! M&j otec k tomu nes volí !"
"Ani tenkráte uslyii-li že se
jedná o nevinného ?"
"Ani tenkráte ne! Jest neob
lomný tvrdý a pevný I Pro něho
není lákadla aby se sUl své služ
bě nevěrným I Avšak chci vysvos
bod i ti prince sama" SepUla ry
chle— "přenechte mně vie! Ně
kterou s příštích noci učiním sou
falý pokus aby Vám a panu mar
kýzovi vděčnost svou dokázala !'
Olympio vytáhl se své tobolky
podobiznu prince Cameraty a u
kázal ji dívce a tázal se m&Ie-li
při osvobozeni spoluúčinkovati
Y tom okamžení kdy Marion
vše spoluůčinkovánt zamítla za
vzněl pronikavý hlas ze sousední
celý byl to strašný výkřik a pak
následovalo tiché naříkáni—
"Svatá pano — co to znamená"
tázal ae Olympio jsa tímo výkři
kem velice dojat
"Šněrnjou jednu nešfastníci do
svirací kazajky" vysvětlovala
Marion
Markýs se též obrátil a v tom
bylo elyšetl hřmotné tlučení na
dvéře načež Marion rychle ote
vřela a na práhu se objcvilValen
ti no
"Konečné — Vás nalézám— don
Aguado" pravil Valentino přetr
haně — "v tomto domě — je — Do
lores — poznal jsem — právě dokto
ra — podlé řeči— seňora je zde —
falešný vévoda — je sde — těž v
tomto domě ! Hledejte sde seňoru
— já dám pozor — dole u — výcho
du!" "Výborně spěchej" svolal Olym
pio — "pojď" Claudo" —
Opětně byl slyšet výkřik o po-
moc markýza se probudila —
"Doloreá — to jo Dolores" — iep
tala se strašným hlasem
Co zatím Marion k Šílené běže
la pádil Olympio s markýzem
ven— následovali hlasu o pomoc
volajícího a sQsUli před sousední
celou která byla uzamčena a kde
se více hlasu ozývalo
Olympio zatloukl pěsti rázně
na dvéře — nnčež se uvnitř utišilo
— jenom tiché bědování bylo sly
Seti
"Otevřte aneb vyrazíme dve
ře!" "Jenom na rozkaz pana dokto
ra můžeme otevřití" ozval se
služebná
"Pomoc — pro všechny svaté
pomoc !"
"Dolores Olympio je sde po
znávám TvBj hlas !"
Pronikavý výkřik radostí otřá
sl vzduchem —
Konečně se otevřely dvéře —
nrBzný byl nyní pohled do
vnitř — Dolores byla celá bledá a
připnutá k lenoice — v pozadí
stál Endemo na jehož rozkaz se
toto násilí páchalo — Olympio vi
děl nenáviděného zlosyna — falei
ný vévoda spatřiv miláčka své
ob? tě safal pěstě — čivy se mu
rozdráždili Stál chvílyjnepohnu
tě jako by přemýšlel co nyní po
čití—
Olympio ale se vrhl kJDolores
která unavena utrpěným strachem
a náhlou radostí omdlela
"Moje Dolores — nalézám Tě
konečně" svolal Olympio a mar
kýs přistoupil blíže aby služkám
poručil by svirací kazajku odstra
nily
Tento okamžik použil Endemo
aby zmizel —
"Běda Vám— ona má mně pře
ce patřiti" zaskřípěl falešný vé
voda subamí ustupujíce před pře
silou — "Vy oba ucítíte mocnou
ruku mou !"
Olympio a Claude se namáhali
aby omdlelou trpitelku vzkřísili !
Konečně byl svirací nástroj od
straněn —
Olympio odnesl milenku na
lSžko a děkoval bobu za tuto nás
hodu — v tom se objevil Loison
chtěl si hráti na roslobeného po
znal markýse a sbledl —
"M&j bole — co ae sde děje pá
nové" pravil sepínaje pobožně
ruce své "vždyť to není ona ne
mocná kterou Vy hledáte" — a
když sobě v rozčílení nikdo těch
to slov neviimal pekraěoval zbo
žný doktor: "Toť musí býti rafi
ka pánevé tato choromyslna mi
byla odevzdána vévodou a Medi
ny! "Onen vévoda je podvodník a
Vy učiníte dobře když o této vě
ci více mluviti nebudete pane
doktore" odvětil Claude oprav
dovým odměřeným tonem "vie
ostatní ae vyšetří 1 Tato seňora
není c-horomyslná a onen bídník
použil Vái úsUv pouze k tomu
aby ji svým chtíčSm obětoval!"
"Jakže" pravil doktor lomíce
rukama "jest Uková honebnost
možná? O pánové mějte slitováni
—jsem zničený Člověk ! MSj ústav
ztratil dobré své jméno {"
Claude pokrčil ramena
"Měl jste býti opatrným dokto
re chcete to nechat přijití na vy
šetřování r
"Cnranii mne nebe! Potom
by bylo moje neštěstí jenom vět
ší! Věřil jsem onomu vévodovi
a to tím více jelikož seňora často
o pronásledováni mluvila"
"Nechte nyní vieho vykládání!
ni ji ~— ir :
rozkázal markýs
Když se Loison lůžku blížil
otevřela Dolores právě oči — vi
děla Olympio vedle sebe— oddych
la sobě z hluboká jako by a těžs
kého snu se probudila — pak sve
dla ruce by je svému miláčkovi
podala — slze jí kynuly po lících
a rty jejf šeptaly :
"Mflj Olympio !"
Tato kratičká dvě slova dosta
čila k vyjádřeni té nekonečné lá
sky kterou probuzující se dívka
chovala ! Pak ale se ihned bojá
cně k milenei tulila jakmile dok
tora spatřila
"Chrau mne před nimi — Ende
mo a on mne sde věznili" —
"Byl jsem ošizen — jsem při
všem nevinný" pravil Loison
který se nyní před všemi slými
následky chrá niti chtěl — "dovol
te abych Vám celou věc souvisle
vypracovat! mohl bych aachrá
nil čest svého jména!"
"To se vyietří" pravil Claude
"Jakže— chtěli byste mé neštěs
tí do veřejnosti uvádět to by by
la má záhuba— m&j ůsUv by byl
eničen— "
"Pryž — jenom pryč odtud"
prosila Dolores slabým hlasem
'všo bude zase dobře nebudu-li
více v tomto strašném domě I"
"Slyšte tedy pane doktore"
pravil Olymp-o k Loísonovi kte
rý lomíce rukama po koiu&rce
přebíhal "seňora opustí s námi
tuto hodinu ůsUv v kterém pro
ti své v&li vězněná byla 1 Nemo
hu a nechci v tomto okamžení
rozhodovati sda-li máte na oha
vném činu tom podílu čili nic!
Pro vaší spásu a moje Štěstí přeji
si především aby toto věznění
zde nemělo u seňory zlých ná
sledk&! Onemocntli pak Vás
činím sa vše zodpovědným!
A nyní Ty milá těžce zkoušená
dívko — podejmi své ruky — jsi
osvobozena ! Konečně se mi po
dařilo Tv5j úkryt vyslíditi a Te
be sachrániti" pravil Olympio k
Dolores která radostí zářícím
obličejem se zvedla aby v náruč
milého kletda "a nyni nemá býti
pro nás rozloučení více konečně
má býti čas utrpení překonán !"
Do'on-8 nebyla s to mluviti —
blaženost této hodiny dusila její
hlas — bledé líce se červenaly a
slabost čím dálo tím více mizela
Tíž i Valentino se nyni dosta
vil neboť falešnému vévodovi se
podařilo nepozorovaně se vzdá
lili Olympio a markýs vedli Dolo
res po schodech dolS a k vozu
který před vra tam i čekal sonfa
jícího doktora Loisona sobě ne
všímali Jsem sničei" opakoval tento
čato — "kdo se mohl takového
neštěstí nadíti ! Tento dnešní den
jest dnem proklatým nešťastným!
Bnde-li tomu osud chtíti jest po
mé dobré pověsti veta — avšak
no !" upokojoval sám sebe usmí
vaje se opět dle dávnoletého zvy
ku "musím dříve vše dobře pro
myslit! ! Tak snadnou věcí to
těm pán&m nemá býti ! Vinu mou
nem&že nikdo dosvědčiti neboť
— seňora se mohla náhlým shle
dáním ze své blouznivosti usdra
viti jak to často bývá ! Že neby
la nemocná kdyi ji do mého ůs
sUvu přivedli to nem&že ani ďá
bel tvrditi— "
Loison si mnul rncc — jeho ji
stou se opět dosUvila J Na každý
pád vynesla mu tato špinavá a
ukrutná hra hezkou sumičku pe
něz! Mimo to nevěřil ani na o
pravdové zakročeni obou pán&
neboť markýza se ještě nacházela
V jeho ošetřováni
Sluh&m a dobližitelkám jenž
strkali hlavy do kupy vysvětlil
lstivý doktor tento případ po
drobně ovšem že ve t-vSj pro
spěch a jelikož Loison tiše a
chladně obvyklé své ZHměstnání
vykonával věřili mu úplně a na
slovo
V podvečer jel na avenue St
Josepb aby se domluvil a vévo
dou A vlak když přijel k paláci
dozvěděl se že vévoda náhle ujel
aniž by kdo vědě! kam
Dcera Jcatovcu
Marion která mezi onýra vý
stupem u markýzy zusula ne
dosvěděla se nic podrohněšího o
celé záležitosti — myslela že mař
kys a Olympio na onen pronika
vý výkřik oné iílené svou pomoc
poskytli
Když ale příštího dne nenalezla
Dolores více v zahradě tušila Že
onen výstup Její osobě platit —
Markýza hledala a úzkostlivě se
pUla po Dolores a Marion ji sot
va dovedla utišili — Teprv kdyi
Adéla ve své koni Srče pěvně
usnula vzdálila se Marion a do
volením doktora x ůsUvu
Odebrala se do umrlčí komory
a my jsme ji viděli kterak o p&l
noci na ulici vyklouzla Chtěla
za každou cenu svému slibu do
státi a prince vysvoboditi
Až posud sejí vše debře dařilo!
K zakročeni Španělského vysla
nectva s&sUla komora umrlčí
pro tuto noc otevřená a mrtvola
onoho mladíka za kterouž se by
la skrývala mohla a adno ca
nějakou dobu sa onoho prince
sloužiti alespoň dle podobizny
kterou byla viděla obsvláitě au
věděla' že se samovražednik&m
ve věšení velká posornost nevě
nuje neboť se v ukových pá
dech pouze jich smrt zjistila a
pak m Ukové mrtvoly ve spole
čném vose vyvezly na chudinský
hřbitov do apoledné lachty
Plán který sobě žebračka vy
tknula byl odvážný a nebezpečný
— co ji ale mělo odstrašili co
měla k obávání v pádu nezdaře
ní? Rychle běžela noční tmou ti
chými ulicemi a sáhy octla se v
ulici Bagnolet blíže hřbitovaPére
Lachaíse Na konci této úzké
málo oživené uličky stál dSm
kalSv — jejího otce !
Byl to jednopatrový nízký a
sUrý d&m Po obou stranách byl
ploty oddělen od několik dělni
ckých domkS
Když Marion běžíce kolem plo
tu se k onomu domu blížila s&
sUla cbvfli sliti a přemýšlela —
zdálo ae jako by nemohla dále—
šírala na nízká okna — byl to její
otcovský d&m který tajně v noci
navštívili chtěla — nikdo ji neoměl
viděti í Sepjala ruce jako by se
modlila— pak přistoupila Míle—
otec sajislě spal již dávno a pe
vně — aneb vzpomínal si snad Uké
někdy na své vyšívané dítě na
Marion na Žebračku ?
Nikdy sUrý lleydeman ne
snal Ukový ůtlocit ! Neměl iá%
dnou dceru více— Marion dobře
věděla že sobě asi na ni ani ne
vzpomene 1
Domovní dvéře byly nočního
času zt ručené — aviak byl jeitě
jiný vchod do vnitř který jathol
ci používali a kterýž zůstával
vidy otevřený
Rychle vklouzla nyní podél
domu dosUla se až k plotu na
druhé straně eUvení a Um byly
malé dřevěné dvířka otevřené —
vstoupila ihned do dlážděného
dvoru v jehož pozadí stála sUrá
dřevěná kolna kde se ukládaly
kary guilotiny špalky stí nací a
podobné nářadí katovské — Ve
dle této kolny spali pacholkové
kata
Velký nádvorni pes který sla
vení hlídal začal vrčet — bylo to
zlé zvíře avšak Marion bo volala
jménem načež pes poznal dle či
chu svou někdejší dobrodinnou
velilelku a hned se k ni radostně
lichotil — Marion ho několikrá
te ohladjla a mohla radost věr
ného sa sotva ukrotí ti— Nikdo
ji nevíul pouze tento věrný pe
Nesměla se vlak dlouho zdrio
vali — měla pro tuto noc ještě to
lik práce! Konečně musela věr
ného psa hrubě cd sebe odehnali
což jí velice bolelo a když se pes
vzdálil blížila se ona k dřevěuým
stupňům které k zadním dveřím
domu vedly — Pod nohami žebra
čky vrzaly tyto staré schody—
opatrně a tiše otevřela dveře a
vstoupila do vnitř Marion stála
nyní ve světnici otcovského své
ho domu — mohla dýcháni onoho
muže Slyšet i který ji do světa
vystrčil — sja!tě ve vedlejší ko
m&rce k niž byly dvéře otevře
né — Kdyby ji uslyšel kdyby vy
skočil a dceru svou uprostřed
světnice nalezl ! Tato myšlenka
trápiU Marion — znalať nezlom
nou tvrdohlavost svého otce !
Tiše se plížila k pozadí světni
ce — Um visely na prkně klíče k
La Roquette každý s velkým čí
slem opatřen — Richle obrátila
zraky zcela blízko k číslicím na
lezla číslo 73 a vzala klíč tile k
sobě
Nyni hledala velký klíč k že
lezným dveřím
Po krátkém hledání a omaká
vání nalezla i tento avšak maká
ním sp&soblla lehounký šramot—
"Kdo je zde" ozval se hlas
sUrého lleydemana —
{ťDkmfoTkaiJ
Ze mlýna
ťpotsiska napsal Jut a T
Bylo rozkošné jitro červenco
vé když jsem se v společnosti ví
ce soudruhu vydal na cesty By
la neděle a my proto neehváuii
příliš Schylovalo se již k veče
ru fcdyž jsme přicházeli k nevel
ké Vesnici poněkud na viUně le
žící a první nale pUnf bylo jo
hostinci bychom Um přenocova
li -
Když jsme přicházeli v po blil í
zazníval k sluchu našemu ozvuk
vesnické hudby s hostince: s!a
viliť se obiinky
Vstoupivše uzřeli jsme ve ve
selém kruhu toč i ti se vesnické
párky a při rychlejším riáěvu
vířily až Zrak přecházel j u ka
men seděly sUré matrony dSvIr
ně třepajíce a vmýšlely se v do
bu kdy ještě mlády točily so v
kruhu se Švarným mladíkem v
přístěnku pak rozmlouvali sUrši
o žij mech hospodářských a obec
ných "
U dveří mezi děvčaty čekající
mi až je kdo vezmi k Unci stál
mladík pe4vného vzezření aa
dvacetiletý4 "Oči blankytemodré
jen hrály úsU t !ně se usmivala
a diyoce tleskal rVama k nápě
vu nohou y tomu da-e Mladík
nezdál se býti pTi smyMh ten
výras v očích to tvářeni V% obli
čeje jejž zastíral lehký mrak zár
mutku to vše učinilo mladíka yo
mne hádankou již jem chtěl mí
ti rozluštěno
Vstoupil jsem do přístěnku a
pozdrav' v přisedl k starším po
málo slovech sésnáiuenl pul jsem
se jich na onoho mladíka
„Je to divná historie tím Jí
rou" řekl jedn a hospodářů jak
se podobalo přednosta „tady
mlynář mohl by vám to blíže po
věděli" f
Ze sedících povsUla vysoká
postava m lynářova podávaje ani
ruku vybídl mne bych jej apro
vaael e evými druhy a Ubo-li
Kí-ra bychom v calýasJkésa šatili
přenocovali Bylo eira ta v!ice
Titané a my mtlerádi aprováaeU
mlynáře
Mlýn Brixdiv leží a ipU a
vysokého kopce v rozkolné po
loze SH jme aáhlýai svahesa
lehounce ku mlýna slánce jíl kle
slo sa hory nad krajtao vzta
hovala noe čer&avá svá křidla
Mlynář poSal
„Bylo to aa pf#4 oanti lety
když jsem Jir přijat do domu
sirotka Tehdy žila ještě má Uk
dunka a U se velíce radovala vi
douc že má ayai spoiSaiaa Jí
ra pásl Lidsakoa skoty aa těch
paloucích co Umo vidíte se al
natL Brzy přilnuti oba k wobě
d&vlrně jedea ba druhého cítil
se býti wamotau
Tak trávili léto kdyi však
přišel sychravý podzim a stadeaf
vítr po strništi foakal p Nula
pastva přeaula zábava o lati
nách Pak srháaelo vi v£r
k domácímu stolu a Yxšvty ply
nuly sa zábavaého povidla i teh
dy sedala aejraději Udka Jíry
nikdo ji to nezAilivaJ říkaje ie
si uvykli
Jíra byl Uké velmi pilný aik
dyjieviděl jmem jej leaoiii a při-Šla-ii
neděle ta vyc házel Ldko
na ty vysoké kopo skala té a al
pod večer vraceli se kvítím ozdo
beny doma v z i mi pak čiul po
vídky a tu sedala Ltdka po jeho
boku jemu nasloat-hajle relé o4-
p&idne Uměl tehdy ÍUti Že by
lo radost polo(trhali# bjbí j o
všera již jinak"—
Mlynář se zamlčel : vypravová
ní mocně jej dojalo a v oku iU
se iuu bohatá 4a
„Tak uplynulo Jot rokt" po
čal po chvíli oj4t mlynář „liic
bylo šewtnáct let Jírovi omtuLct
Lidka srela přilnula k Jírovi a
já v tom aťposuroval vie 1
přátel-kou dlvěrtt Sděl-ti jsme
u večeře předkládala jemu nejlé
pe a kořenila jídlo tdadVukým ú
měvem my myslili že vše to a
útrpností neboť nezřídka zatáhla
e tvář Jírova aamulaim a oa v
temné Uadal v dami&í t pak
sedal maje hlavu v ruce sklope
nou před sebe eěeuě vyhlížeje
až vytrhl jej milý hlas Udaaky
Před drěma roky v týl Čaa sla
vily obiinky a já mladina li
dem dovolil k hudbě do vawr
V hostinci ovšem divili ae veíke
když vídřli ie přichází Lidka v
pr&voda Jírově Ottz mibwti rl
je e hrb mlynář&v odvážit mi
lovali dceru svého dobrodta
on žebrák směl Un?iti s devrou
boháče !
Jíry trpce se dotkly vjčíuvé
opovržlivé hledy prudce se točil
s Lidkou v kole oči ma hrály
zlosti že oa temi Uk milovali
jako jioi a ra Joslí ie mohl jedi
ně Unčí ti Lidkou již a rukou
nepoulěl
Blížilo e k pil noci Ua£&ic4
jeitě jednou dali i zahráli po
sledně prudce zatopilo r v kole
a pak se bralo vicko k domova
Uhřáu vyšla Lidka a Jírou
měsíc svítil jako rybi oko a pře
pole vál studený vítr Pojednou
zistávata Lidka pozadu a Jíra
musil s zastavovali a pučilku
myslil že je Ujka a mdleni kdyi
se vir k aatavování opakovalo
kd aonečně docela slátala stá
li uleknut tázal se jí : Co je ti
Lidkoř
„Nic j-em Ubi nemohu dál"
Chopil ji lic aa raka a po
malu vedl ji po úské retě vidy
slabSi byl její krok pak ae saata
vila a on a ní
„Nemohu dále— — " sairpula
Lidka v tom viak vzal ji již Jira
do náruči a spěchal jako svlře v
strachu by o svou kořiať nepřišlo
doia ku mlýnu
Prudce zabouchal na vraU a v
málo okamiieUh ležela lidka hle
dá na lůžku
Moje zděšení nedá vypravo
vali Jira měl jeJti tolik dacha
přtlomnoti ie rychle aapřáhaav
odejel pro lékaře Za dvě hodi
ny byl již na místě Lékař vioe
pil sa ním polekaný Jira a osáze
ným okem Bylo to trjlťé če
káni na odpovědiékařovua jVIiě
st ras tne j Ji bila jeho výpověd la
je málo naděje
Jíra vyíel se světnice brzy
vlak e vrátil přistoupil k Úlku
nemocné Lidka posdvihla k
němu modravě oko a kolem rtl
pohrával jí lehounký úsměv li
stnatá se lakavě na Jíru a poma
lu vzala jej aa ruku chjtje s
promluvit
Mladík tu stál k aeposaáai ja
ko sloup oko upíraje na bledou
tvář Lidalčino a mně býku jako
by klid a Stěatí stěhovaly v o
kamžiku tom se mlýna Nemo
cná počala: Tys přece hodný
Jíro já ti děkuji" Jíra sklopil
matně hlavu jíl eeplakaL
„Tatínku" pros: tavila dále U
dunka slabším hlasem Já vám
za vše děkuj buďte hodaým aa
Jíru on jest taky tak bodný—
Buďte ta a Bohem já mwa od
váa— e Luhem — Uta aa hoře se
Nedomluvila sk!e!a zpit: é
mnni mrakoU saatřcla ji zrak a
líce etáhl žtauvá bledosť
Stude-- ruka posud spočíval v
Jírově '-Jk zašla poslední má
naděje to t ŽivoU v květu mlá
dí svého vh i tajíc i milována
Jíra jsme po aC4 dva dy neví
dělt až k Iohřbv -doUvil
Mlynář uUl v iL upomínka
na nedávné neštěstí vpustil mu
proud hotkých alaí
"Pochovali jsme ji val její
Bty Brn klidný vešmi alVtov
tam sfi páek vi£ý a aeeatli
p!aí- která ji UaJhti abu4
Msuh lidi byla při pohřbu pít
poadedaí výbavě Lt4čisě KJyl
kaěa krok vy kropil kdy lpi hra
dy pevdaiy aa rakev stál tu jí
Jira a vida jak mu biaho j
ukládají d semě a rmí jíl slaL
Lidé řekli : "Ta mm k arJei
přirostla oa amll piakaU" —
Od pohřbu Ltdaaitaa byl Jír
vždy vte aádsavkivýaa Kdyi se
jaro ckáaale v v li vi krás
kdyi aa aí+aé htme dmikr4
sky vykvěUy kdyi háji viuiky
se roavtfy kdyi se ukáaawy prvai
posaěaky oole u lumavéW r-utsJ-ka
sedává! Jira vedy klsdl v
plyaouei toky co nikdy s a
vrátí jako m aevrili to lizi
jeho nikdy — —
Jaro přišlo aa aaa phlétU
spěvai pláci aa roakvědy tli
mljca v saarádee Udka ale
aeptiil— — —
řak jej viděli IkU rhodiu se
svěieaoa hlavou s U kár h jako
by tam tím hUdaJ a vj aaal li
kdy dohyuk na laka achal j}
jiti kam thiěL Kdyi pak arnai
vwívry přišly uedl a aaativaaě
mWto Lidaečteot aachmSřd v
Umad myilvaky trapaé vspo
míaky ovládaly jeho ayi a oo a
vy tri i čato prvai m1 javéss L
daaiao pak vždy ehIMl
sedí-li Uěho uLČh Však par
třiv upadl opět v dlivěiii své aa
mýileai V neděli pak strávU cU od?l
dae a hrobě Udaiiaě a Uprv
poadě k vvčvrm vraovl m do4 a
přcháat i odcháavLslova aej ro
mlouvajo Lidé ve miýaě hkai
Jt ai to v hlavě poit-" Pri-
jdoo li obliaky tu chodi k hadbě
do veMtice tuv m tak po% Uá jak
j4e ji dae viděl a terrvé k
pilíwi přtchlai domt Na aiat
aoť dJL%k pak stroti j i dloaito
doma světla a vráťi so a hřmto
va doma so slovy: „Já byl e lid
kou padaly aa ai květy— oei&
—povídala le aa mao čká"
Ta bývá vvawlý hovoraf ta
aae objímá a ave maMutiaka"
Je to dbrá die Um Jíra iiv-
da ho hode
Mlvaál dokeaU é vvpravo
váal : byli jme klaboc tla-au a
lova nemluv ieo di-i jame sataa
kdel jo khdaě sxx pt-soIi
Kdyi jm ráno ao sl}a o
de brali uzřeli jam Jíru aa aa
lofcro sedě kd srbe kvítka trhá
Uařvv ei přiběhla podával aiaa
s áaa%vm hadwhé ndiikri
sky a kdy 1 jao j p-jIi a raio
U odběhl
Vbohý
Rok aa to brali jame so tol
krajiaou a nooiome-eali jeoo —
aaivuvíti ve mlýně
Mtyaár ai vhrle aviul a aa
aali ocásku co dLá Jira vaai
svátčai kabát a vyzval ai by
rhom ili eis
Siaaat aa horo akrovaého
hřbitova a vešed aaaUvil ao u
dvou hrob 2
„Již jo ma lip pravil trpo aka
sajo na nedávno aaypaaý rov
Ubohý Jira! avtrpel dloaho a
eray uUali ma vdle jao Lid a a
ky Yfciil jm dvě hrvbd ktré
hotÍ dvé mílajicf srdci v chlad
ném kilaa aemě obě dožila v
květu lili svého v ai?utii liaco
Tu vkrádaly so v mysl aawji po
div aé myiléaky jakiai v j Jílka
os j vala o v maět myslel jaoi
i 1— ae povim Vim to podru
hé Farma se pronajme
Farma a dohrým obydlím oi4
aici stadaí akUpv avaJtal akriá
aa kskařw-i a so vWsai j jmu pu
třvhomi Ta taná o aiWai l)
mti od Schayhrr CoíXaa Co-
má dobré poaeay 1W akra a
nichž je IQ akrl přowraaých pak
aaa úz+tMtm Ovfcrýeb (tvua a
aeaa To vW Uiaa dub vlka a
aáčtaí dává so aa S al fcrt 4-
najma aa Hsdaa LřUaa miio oO
akrl které imn Eřeoraaé aiikil
ládá polovičku vjaoa}ro prvai
kliaeá a pro oatalai 4oh til aa
jedau třvUau výaoa
řiiilti správu pot nlťpwaaf
majitel této tarmy aatao ah tn
VacLWacha
Schaykrr Co!fa Co Nb
ASA TvVP
pomocoko k poruda v Oau
bydli ! roh ls% a ILvrmoy aJL
vdU Wkáray lřdra
aefrVi
3Do "Youlrtca CT
HUtiTSt:mi a spal
otevřeli ditau keliřakeo a koviK
ako prval tHdy v Srao-oiaB
sUrém miatě aa 3 uImcí naproti
-St Chart Litery Subío
kde vykonávají veškerou práci
do tohoto oboru spadttjMri svLáiť-
ai peci věauji eovaal kai — Já
termla soit£i akoti jo hMi
v aasobe coay Joo ievaé a aa
práci so roči
ltisai eboresotva so edpor%-ajt
UUNTSMXTU a seoL
areo
CEITTEALPE-cf I3TTA
CZXW A 5T PA-L
Casaaiml a oaa Sxaas viittaie a " — "n
UaOy faa S teOtt aa oa sam a
a sKunau %s-t rw toao arv
KG ti
CílETEa riECaTilSA
Prodlvajl thúli
lWai
pwhové
hasse-a
khkY
a&La&L
ťeay leva i t -i jak kdokoliv jtodo
proti
llza4avř Iťkira
! CRFTE - MaUaASKA
!dlr4)
f 06ťhjd
Zholí vmtW draku přWaswty j
kékiiv prodávali ae v draJs
bě a b4ro v prWj aa
komtoi
Nko!k pirě koal atile ma prodÍ
Írt44aé dfaibv
jímx a r£yc
CK1TTE - - - NESJLk-SalX
2ala 2L CL
Priiaik
kolktor a oovaodmk v nuit
vaúav maika
ll ttLMt
% aaT%a4
Privaik
cuirri t:itiL%sstv a
MAIX AVENUE
Vedl Íaa-iovv Ukarvm
Lťkar r% a í a Uá-axvu
LéaaSié porady o a drma
Ii-vpty o tvUitni opotroa4i
př'j ravnI
X4á hčkiraha aa roaa
31 V IN a l
('iti:rii:ii
lékař a rxiliaftL
Uiv v I4ir%
cit tvuntt
nh sipvbí roJa
Maia a t3ě ulici
drá ClilTTE Ml
TAYC TCCCC03
iui tflkva aitaobo aboli
alK2aitao jrorií
UMti hvy
Sltc ku6oakl
aid a:JL aid
aa ciy 4a4 aurad Všecky
vjevbay tarvairté jaJko
a jailo skhri
4ést tei pra
a jo bdroo aa avjvyui m aa
vjměaa
IVIaln Avenue
dcárO) ciarrENEn
Peatrs k typú-čtai
sa adIaó Unny a sua dloolý
2aa
I T Benjamin
v t4arě Bouif a Tata
Lyman & Dougherty
Pritaici a ksUktsH
Offíce nad Da nitem
IU Za CQ3UIW2iraXs
Srn!Kl sstMtJL a
veřejný HOTAŘ
Diahoptar úpay a iřadai py
vi ho dra4 so poaonaě vy-
bsov{
l~alovao aa
isi: MCADV
Clim NEBUA5SLA
Tidball & 27u21cr
vCUTTE NEIL
prodávali prkma aa aiait
ceny pcrC3:
Joi~tá 4 Sma4s4 do Tě
strv vká dloahd til
Cosamoo Eard £30t— 2TL
Stuk Buord tTL
nooci? f23k — S5t
Wíl Tab f3&
ta—
T03Hs? HUZaA
fr"livauj a
ceyekcc-f l turn
CEDAR KAPlL luVTA
Oofhodaikl v aboli
stKlaém
kohorrich
voakevývk plitaoch atd
NjvěUi a ajvjbraai! aáeo
bo v acHdaj ťaw
Zvliitai pělo věaajo so potío
háaa ěeakého ehecouaatvu
K1ETE HED
ČosJtf aoacaocu ťui Vndta-
IcajkMt vidy čratve taaVké pi
vo ilavaaké dootaiky- a kao
íaikv aejaoviticai dr%ai
v ICF GTT3DL-
ljahXv aa-ílir ttoalutaii kraaay
své vidy dobr j%k kaJbiý"k-io
U aěho doaod kjstp1 k svéaaa
peopeh prodsJL
CX ČADA-
ObuvmJu hio chce d-i --
trvaaljvvo ohov„ aa miraoa reau
asrhř jj aaiiTi
JOS KLÍMA
Ílsatís u aidrali Cít Nb
t AKSAT-IT
Kvl a kitÁř Xao
CEDAR RAP1DS
J-J-DVORAK
ct3iiLieiAL sauasux
Nejápravuai htir v aaítě
% F DVOŘÁK
NjvJii Immki oteavauv aivod
V trojky dtií-i i a vy kliío
aotitek vfchssdaiiirh baiN vi
u Vvkém v litero
Z v i absž a roTi
Do Cedar Raplds
♦JZN'lSENL
oaaamo ctloésaa 0vti 2
plovaal 4 páva tV Np-ai
hiartil aaosu ah-x a lká loj!
t tasté ooowsaíVo pwU híil
voa_ i 4irt
-SAUXE CÍ22XTT POSr
r CUKTE NKR
J-s xiap a aet ruLřvoj íí a
ístv kat v S~ Coaíy
mX} írwí{ a aa _-
CSETE SDTnXEL
aaaý4 a L-aí ktrý aVal vrrhi
ati v CUSTTE NH25
a kra aal maich 2o asl
eky mil by jj utxú
P E H 1 E
k aohiiai
S 2COCOO
aa pít letoo &l:a prva li pn
tlaioa iroklm a adraoo
p-rovšsi
lVaire se vy pláli hotov
A W Ocs&oca
pr- Sali-no Cooa ty
hodt! poxUay uLIL GKIMEŠ
ifasoat UJÍ Nfew
VÁCLAV EVCESLA
a Si támK m fra awa —a a -rraaa"
031AUA N E EL
rvito o aa ~Bnsjx_v íliu"
aau
Fnaíy Pitclky
HQYY HCST1XEC ČESKY
V OMAHA NESL
4Sa aaOaaO Sa W
roA ru JáiaaN stiW
io IVrasoaf A VsK m oiW ti
aa -
RATsOZT
rh ul-l B-aol 4 CtvrJ
aa in a ta P4 a
ClCaI 0 0 Q Q v
ro ťriatot
1 X T O X 1 J AKA
Pozor atrajsni!
Clo cco doorě pvo pú k Ja
aoCkovi ms' jiti
a sice A
VkujVrr lolaa Cuw !th
Mha rtioésaa booa$v po
éooliú a pivoea jok saaJvaa
dobrými dootaíky doořou Sio
travou a ?Cou p&ra XI} n
vě vyiav4iý keuao ja jf
traaaý a jasiao a aosWi]&4
lch ao aiok IV aJtráacoi
vhvio tot kď7mk a voaLSakě
jíad hry a pro potahy viiaHa
rolmkí fcřyld ati0 k dj7ax
SU JAN JANEČEK
C3b5) ho£akf
i:h:hy d:::leco
Kat ejWpě a uojfeii Maimthm
DQT &
Zx xbii ta roCL
Ci3a ZíO Fcn!zi " " ' sr -
jai rmr mv ' a ? im a auta
CaOna a ajwajft a i mi n a mm
-la aaauasz
