Čili
Napoleon IIL a Eugenie
HUtorU l ý rvután 3 jol '
rro' tVkr ZJ" i"
DÍL II
řkrwi SXI
J-altini rulu
Všechny pkuy které Olym
pio pol-čně Marou"iaeni ihJ ni
kl k al?i Dolore zlítaly
úplaě bez výU-dkw též Valenti
novo neúnavné pátráni jk nřja
ké stojně nepotkávalo se lepším
ipět heru— Jediná okolnost kte
rá sad k vysvětlení hádaiikv
vécti mohla a kterou se Valenti
nu v Soutbend od plavci byl do
svěděl byla tato:
Xa parníku "La Klet ba" obdr
žel nedávno jilý Connel i Lon
dýna místo kurmidelníka Mimo
majitele lodi a kormidelníka ne
dozvěděl mí nikdo kam loď svij
měr svata Na celním úřadu za
znamenáno bylo že párník -La
ríejtba" do panělka iavrátiti
se hodlá — Valentino tornu ale
rovněž tak málo věiil jako jeho
pán ! Dozvěděl ae od plavřikS ji
ných lodi ie kormidelnik tonnel
v Londýně bratra má který jest
to náruživý piják velice kleeif
Člověk! Chťtěl se o tohoto zpustl
ho člověka ujmouti chtěl ho vžili
na parník ia Kletba" sebou
sliboval mu dobrý výdělsk jři
íemi mu zdělil jaký směr loď vez
me— tento ochlasia z počátku ná
vrh přijal i e zádavkem nedo
lavil m ale na parník tak 2e
bez něho odplul
Nyní záleželo na tom toho O
Žrala vypátrali a to nebyla jako
obyčej&ě při tomto druhu lidi
žádná malá úloha
Konečně přec poílěetilo
Valentinovému přičinění se do
zěděližeCobnel ae mezi dnm V
jedné rozkřičené bospfidce zdržu
je v noci ale le se nachází v jed
ně veřejné ložnici na předměstí
Kdyi Valentino tuto 'právu
přinesl byl pouze ilarqui příto
men který se ihned vyjádřil is
pátráním bez tm-škánt započne
Aby pomoci peněz u Conitía zví
těztl vzal jich značněji! množství
k obě a co zatím Valentinovi
rozkázal by do oni buep&dky
{ěthai aby hledaného vyčenl
t ha1 chtěl sám a n večerní šero
ejiž dostavovalo k oné veřejné
ložnici ms odebrati by Connel na
každý pád buď jedním neb dru
hým nalezeš byl
Claude přehodil přes tebe sla
rý plášť avšak ne pouze proto
že zima již citlivě se ď#lavila
nýbrž též za tou příčinou aby co
do svého zevněji ku nepatrnou
se zdál býti oobioti poněvadž
opalrnoot k tomu poukazovala
by v oné veřejné ložnici neobje
vil co Gentleman !
Aby a niítrn co boháč ae nepro
zradil nebral ani drožku a uza
vřel sám n sebe použiti pouliční
omnibus který by jej do oněch
končin města dopravil
Marquis vyhlížel v tomto pře
trojení tak že by ho nikdo za
bohatého muže nebyl držel Po
doba! ne úplně takovým osobám
které za pSl penny nocleh ve
veřejné ložnici hledají
Valentino e nad tímto pove
děném přestrojeni pustil do srdeč
ného mích a a oj i I to val žsjest
výborné!
Malé dobrodružství jemu nyní
vstříc iel působilo rnu velkou
zábavo chtěltě u této příležitosti
zároveň tmavou stránku Londý
na fteznati
Kdyi se na moc ta Waterloo od
Valentina odloučil čekal na ora
nibua který použiti chtěl
Umění dIouhoprťák& které v
takovýchto povozech zvláště za
doby noční květe bylo mu ne
známé ačkoliv byl často před
těmito uměle a hlavně před ma
lými chlapci varován! Ncpomý
ilel vlak na tyto výstrahy kdyi
do vozu sedal
V voze byly již 3 osoby pří
tomny dva muži kteří poněkud"
vzdáleně od sebe seděli a o kte
rýchž ae zdálo ie se neznají mi
mo nich seděl na druhé lavici je
Itě malý chlapec — Byl to Juan
uličník londýnský který právě
malou Mily domu doprovodil a
poněvadž mu obchod dnen ob
zvláště dobře Iel použil též om
nibus by ae do veřejné ložnice
kteron kaiJý den navštěvoval
za příčinou zabezpečení dobrého
lože dřív dostal
Juan vtlačil se do kooto vozu
a pozoroval dlouho oba jema na
proti ae lící muže kteří ae o ne
patrného hocha ani nestarali
Povalovali chlapce pro příiii útlé
mládí za nelkodnébo
Jelikož iádný jiný předmět
Juanovu pozornoat nepoutal dá
val sobe pozor na hovor obou
maž 8 by vz!or rachocení vozu
něco zaslechl — Nemohl všecko
rozumět! a v lak přece pozoroval
ie oba nějaký tajný účel sleduji
a ie se nad prázdnotou vozu zlo
bí Tu ae objevil přestrojený Mtr
qai — oba mulové a rozsedli ja
koby k sobě nepatřili — Claude
de Montboloo posadil ae blíže
dveří mezi ně zrovna chlapci na
proti kterého dříve ani ne pozo
roval práv nyní si ho vlímnul
Jaaa byl bledý a alabý seděl v
chatrných svých la těch achoule
aý a aakrýval ai bradu do obr-
antikou
Pohled na chlapce Činil na
Mrtjuio dojem bolestný a byl
již odhodlán jej oalovitikdyž spo
zoroval kterak toto dítě svfij
zrak neustále na něho a jeho le
vého souseda upírá
Claude teprv sobě vlímnul ie
soused blíže k němu přisedl což
mu bylo ihned nápadné poně
vadž ve voze bylo místa dout i
pomyslil sobe hned že s tu ně
jaké taškářstvt stroji Soused po
pravé straně sedící přisedl ale
také blíže a pravil že v Marquí
sovi ihned cizozemce poznalj —
to Že je předpis aby všichni těsně
vedle sebe seděli by nově pří
chozí místa měli
Zněle to přirozeně a stalo se
pSvodem roztomilého hovoru
tak Že Claude ani od levého sou
seda nic zlého neočekával a to
tím méně an si obé černými ru
kávičkami opatřené ruce na ko
lena položil — Měl na sobě po
dobný plášť jako Claude a zdálo
se že bledi ventnižby se o ho
vor ostatní staral —
Juan pak pozoroval neustále
podezřelé muže mezi celou jízdou
—cesta k jeho ložnici byla ještě
daleká — Marquis pověděl kon
duktérovi kde chce slézti
V tom okamžení se mu zdálo
jako by citil ikubnuti plállěm —
rychle pohledl na souseda — ruce
jeho však ležely bez pohnutí na
kolenou
Pojednou však se chystal sou
sed k vystoupení z omnibusu —
V tom okamžení vyskočil malý
Juan chytil jakc připinák odchá
zejího za kolena by nemohl ven
a volal na Marquise : "Ilolla Vy
tuhle prohlédněte sebě kapsy!
Tento muž Vás okrail !"
Marquis touto odhodlaností
malého slabého chlapce překva
pen chtěl zrovna do svých kapes
sábnouti když druhý soused sprá
vě strany vyskoč'1 aby chlapce
od soudruha odtrhl a tomuto útěk
umnožnil
Juan se ale držel pevně ačko
liv bolesti hlasitě vykřikl kdyi
nehorázně od druhého taškáře
kopnut byl — Onen mul kterého
Juan za kolena držel počal též
chlapce nemilosrdně mlátit a již
by se mu byl útěk býval podařil
když pojednou Marquis ho za lí
mec chytil spozorovav skutečně
že mu tabolka ukradena byla
"Jste okraden pane tento muž
měl falešnou ruku na koleně le
Žeti co zatím se skutečnou rukou
Vaší kapsu vyprázdnil— já to
viděl" zvolal Juan s plačtivým
hladin jelikož kopání a bití kte
ré utržil bolest mu pBsobylo—
-Prokletý uličníku" vzkřikl
pravý soused MarqoisSv — "vsadil
by-h se že Vis okradl Mistře
když ite vstoupal do omnibusu!"
"Nevím co ode mne chcete
kterak mne mSžete zdrževati"
pravil levy soused a stavěl se
hrozivě —
faDovolte Vy pánové tento
chlapec má pravdu — b la mi v
tomto voze tobolka ukradena
odvětil Claude a proto musím
prošiti byste se dříve nevzdalo
vali pokuď se ta věc nevyjasní !"
"Vlak je dobře — obrácíte se
ale na nepravou adresu a VaSím
podezřením mistře a to Vá md
le mrzeti— vsadím se že Vás ten
kluk okradl!"
"Tak tomu asi bude" míchal
ae konduktér do řeči "tito uliční
ci jou vidy nebeznečni — dovol'
te pane zde leží něco na zemi —
hle" — konduktér zvedl tobolku
—"ten kluk ji tam hodil když
viděl že je prozrazen l"
"Nebité toho hocha Mistře"
volal Marquis hlasem roztrazo
vacíra k levému sousedu který
celým svým vztekem do hocha
tloukl tak Ze slabé dítě sténalo
a k zemi kleslo "kdyby tento u
bohý hoch zloděiem byl upláchl
by raděj sám nei by Vis drlel
"Jakle Vy myslíte skutečně
le onen Mistr — kerého jsk se mi
zlá dobře znám poněvadž často
spolu jezdíme — jeot zlodějem"
křičel druhý a aby svým slovům
d Srazu dojal drlel Marquisovi
vé pěstě pod nos
"Co já a tímto pánem mám do
toho asi Vám nic nebude!"
"Jsem svědkem této události !"
"Pojdete se mnou k policii'
zvolal lev soused na oko v
spravedlivém hněvu "buďte tak
láskav voz zastavili ! Věc se mu
fvyletřiti!"
"Jsem hotov očiniti tak" odvě
til Claude docela pokojně pojal
chlapce který % velké rány na
hlavě krvácel do svého náručí
Tzdychl "ubohé dítě V
"Krk mu zakroutit proklaté
mu klukovi"—
"Nedotýkej lese ho žádám Váa
o to" zvolal laarquis velmi rozn
bodně "trpělivost má by snadno
mohla býti vylerpina !"
Oba taškářové ae jediným po
hledem dorozuměli a opustili a
Marquisem a omráčeným chlap
cem kterého poslodnějií ve svém
náručí nesl v&z který mezitím
byl se zastavil
Claude de Montbolon byl v i
to krajině zrazen a prodán ne
boť ae v těchto končinách nikdy
neoctoul Nepustil oba ta! káře
ani s oka a připravoval se na to
le jej náhle přepadnou
Malý chlapec začínal ce býbati
přicházel k sobě ačkoliv jeitě
krvácel % rány kterou mu jeden
s těch talkářS silným kopnutím
do hlavy zasadil
Sotva byli tito 3 mulové o 20
krokS popoili pozoroval ilar
qais náhle le ten kterého chla
pec' a křidel vinil feěeo trjai
odhodil— nehnul se rychle dříve
ještě nei tito mužové to pře kati -ti
mohli a zvedl Černou vatou
vycpanou rukavici která dle
zevnějšku formu pravidelné ruky
měla byla to jedna z oněch kte
ré levý soused mezi krádeži na
kolenou leleti měl — Falešná
r u k a — jak ji malý chlapec po
jmenoval — měla ten účel aby
skutečná tím snadnéj v cizích
kapsách hra bati se mohla !
Tento nálea mohl snadno za
dQkaz sloužili — oba zlodějové
'pozorovali le Marquis rukavici
zvedl a poukazovali na úzkou
uličku kde dle jich udáni poticej
ní strážnice nacházeti se měla
Juan se přitulil k Marquisovi
který ho posud nesl
"Nechoďte e nimi tam není
žádný úřad chtějí Vás do léčky
vlákati" Šeptal malý chlapec
"Nebojím se obou těch chlapu
moje milé dítě" odvětil a úsmě
vem Marquis
"Smilujte b — neznáte těch pří
vrženců kterých irttjí ! Ještě de
set kroku pak jste v ouzké ulič
ce kde jediné zapisknutí těchto
taikářS na Vás deset chiapS po
štve r
"Díky mé dítě — jsi tak mlád a
přece již znái takové spády" —
pravilMarquis a podivením — pak
řekl hlasitě :
"V této ulice neni Žádný úřad
pánové já tam nepSjdu a vyzý
vám Vás byste zde na rohu po
sečkali" —
"Jakle— chcete nyní táhnout!
zpět? To ani nemůže býti" zvo
lah oba padouchové najednou
"musíte s námi ! To by mohl lec
kdo poctivého Člověka pohaně
ti !" A při těchto slovech se ne
stydatě tlačili na Claude aby mu
zpáteční cestu zamezili tak le
mu trpělivost došla
"Pro všechno na světě nedotý
kejte se mne" zvolal chroiený
rozhodně se k obraně stavíce—
"první který se mně přiblíží jest
synem smrti moje trjělivoet s
Vámi padouchové jest u konce!"
Cole — padouchové ! — God
dam — smrt tomuto drzému ci
zinci" zvolali oba zlodějové a
zároveň zavzněl pronikavý hlas
píšťalky v šeru nočním
Smilujte se — sic jste ztracen
Šeptal chlapec kdyi ho Marquis
na zem stavěl by k obraně vol
ných rukou měl — Vytáhl revoN
ver a mířil na oba zákeřníky
kteří v očekávání střelných ran
se sehnuli Takováto spřel iest
drzou pokud se vidí na vrchu
jakmile ale nzří neočekávanou
zbraň potom jest rovněž tak zba
bělou—
"Ještě jedno slovo neb zahvízd
nutí" zvolal Marquis "a osad
Vál jest rozhodnut padouchové!
Myslíte mně jen tak ledabylo
strachu nahnati ? Mohli byste se
snadno zmýliti ! Zde jest vaše fa
lešná ruka darebáci ! Mou tobol
ku mám opět a proto se nechci a
vámi do dalšího vysvětlování
po nitě ti ! Nemyslete však le ka
ždého cizince mSžete do svých
brlohu vlákati a jej pak obrati !
"Upláchne nám — skolme toho
cizince! Smrt proklatémn uliční-
kovi" zvolali loupežníci
Juan se přitulil k Marquisovi
— v poiadi ulice se ukazovaly
nebezpečné příšery oba zlodějo
vé se ale vzdor hlasitému křiku
blíže k Marquisovi netroufali —
Malý chlapec tahal svého o
chrance neustále z úzké uličky
v tom ae objevila těmto chlapSm
dobře známá postava policisty a
jako by do vrabců střelil zoňzeli
všickní taškářové z uličky —
"Všemohoucí bole — nyní jsme
zachráněny" zvolal uličník lon
dýnský a přivinul se vděčně k
Marquisovi jako by mu byl no
vý daroval život
"Zmizeli jako by se byli zpro-
padli" mínil Claude de Montho
Ion hledě do tiché uličky a scbo
vávaje revolver "toť jest loupež
nická rota že ani v pyrenejich
lepší nalézti nelze ! Pojď mé ditě
jsi raněn a slabý ! Kde bydlejí
Tvoje rodiče bych Tě domu do
provodí ti mohl F"
"Dam mých rodičů ?— Ty milý
bole— já žádných rodičS nemám
Mistře!"
"Jakle Tya sirotek ? Kam pak
jsi chtěl jeti bya pro tuto noc
přístřeší nalezl ?"
K lolnici v ulici Old Kent !"
"Tamté! já jsem chtěl ! Nocle
bujel v takovém domě ř
"Dlouhý čas již ! Nemám žád
ného přítele v celém iirém světě
Mistře!"
"Jak se jmenuješ milý hochu"
ptal se Marquis jsa velice dojat
"Jmenuji se Juan Mistře 1"
"Juan — toť jméno které v
Londýně málo slyšeli jest !"
"Všichni se mému jména vys
smívaji a nemohou ho vysloviti !"
"A Ty nemáš Žádných rodicí
lidných sourozenců V
"Znám pouze dobrou Míly o
chranovala mne yldy a opatřila
mni také první kartáče které
jsem k Živnosti avé potřeboval !'
' "A přece jsi zůstal tak poctix
n Ie ae raděj od zloděj fi ne
cnaJ raniti nei bys majetek c
zícb osob obětoval V
Zajisté Mistře a kdyby mne
byli bývali zabili ! Vždyť jsem to
viděl kterak Via onen zlosynV
lournl
"Sel bys anad raděj ae mnou
na nocleh nei tam na Old-Kent
Blicr
"Nevím pane !"
"No jakž pak abychom spoleČ
ti Xli do oné ložnice a pak v
mém bjta noc-Uk hledali r
"Jak sám míníte inám elkou
dSvéru k Vám !"
"Ty jsi roztomilý chlapec !
Tvoje hrdinství a Tvá poctivost
mne dojaly 1 Mál ještě velkých
bolesti ?"
"I chraň bůh pane jen když
mi dovolíte Vás obejmouti !'
"UČi5 tak Juane ! A nyní mně
ukaž cestu do Old-Kent ulice!
Bád bych tam nalezl jistého
plavčíka jménem Connel !"
"O toho znám pane ! Jest ka
ždý večer tam I Nejčastěj je ale
opilý !"
"Budeš mi ho tedy moct uká
zati ?"
"Jistě pane! Mluvil jsem s ním
často Jest dobrosrdečný když
není opilý — Pravil mně že před
krátkým časem od svého bratra
pro španělskou paroloď byl na
jat" "Jest to ten kterého hledám !"
"Musíme zde zkrz novou Kent
ulici a pak v právo tamo kolem
kostela — vidíte ten jednopatrový
velký široký a neohrabaný dSmT
"Myslíš onen tím osvětleným
vchodem ?"
"Ano Mistře — o vždyc ani ne
vím jak se nazýváte" pravil Juan
dětskou důvěrou
"Nazývej mne strýc Claude!
Tedj- do onoho domu musíme
vstoupili !"
"Mám Vám snad Cennela za
volati Mistře ?"
"Vždyť sám sotva m51eŠ jiti
Juane!"
"O když bych Vám sloužiti
mohl pak to jíž jde ! Byl bych
Vám rád k službám !"
"Vstoupíme tam společně a
pak mi mažeš Connela ukázati"
"Ano Mistře — pak ale musíme
vstujiné zapraviti Zde jest m&j
p51 pence !
Malý uličník vytáhl z kapsy
chaterné kazajky tento malý pe
níz a doručoval ho Marquisovi
"Tys podivný chlapče" mínil
Claude s úsměvem "co chce 5 s
tímto pul pence?"
"Bez peněz se tam nikdo ne
pustí třeba by říkat le tam ně
koho hledá"
"A Ty mýsliš le já Tvůj pSl
pence potřebuji abych se vstupu
domohl ?
"Odpusťte strýčku Claude
mám ještě několik p&l pence v
kapse" odpověděl výtězoslavně
malý Juan a ukazovat vskutku
několik měďák ii
"Schovej si je jenom milý ho
chu" šeptal mu Marquis úsmě
vem — uličník londýnský učinil
na něco velmi příznivý dojem—
Zaplatil za sebe a ca něho vstup
né a nechal se do ložnice od
chlapce vécti Vzduch neúčinko
val na něho zrovna příjemně
Viděl v pološeru čadícího ka
hance na některých místech noc
leháře již pod přikrývkou ležeti
— sem tam některý již chrápal
tak upřimně jako by ležel v nej
lepŠích peřinách co zatím se jiní
beze vších okolku svlékali
Marquisovi přicházela tato
prknj oddělená ložnice jako vel
ká mařlal a řekl sám sobě le to
žádnou rozkolí není zde noco
vati
Juan byl a denními hosty veli
ce známý — Pozdravovali přívě
tivého chlapce žertovali s ním a
divili se že přivádí v osobě Mon
thoiona nového hosta
"Nezůstaneme zde" zvolal Ju
an skoro chlubícím se hlasem
který Marquisovi úsměv vynutil
zaplatili jsme pouze vstupné
abychom hledali Connela Kde
je Connel? Jest jil zde?"
"Tamto chrápe" odvětil jeden
hoch — o něco starší nei Juan
"Jistě — oho — jil zase se opil
pravil k Marquisovi stoje vedle
hledaného plavčíka který ničeho
netušil a pohodlně dále spal
"Musím s ním mluviti" pravil
Marqais "hleď se od něho dozvě
děti Juane kterým směrem onen
Španělský parník plul na kterým
se jeho bratr nachází"
"Dále nechcete nic věděti etrýč
ku Claude ? To Vám sám mohu
říci a mohli jsme vstupné uspoř i
ti — Parník onen jel do města
HavreConnel mi to vypravoval
"Do Havre — to jest tolik jako
do Paříže— viš to jistě Juane ?"
"Pfejete-li sobě strýčku Claude
otážu se Connela ještě jednou"
TJěift tak Juan Bylo by mix
velmi milé dozvěditi se vše do
podrobna" pravil Marquis
Chlapec přistoupil k chrápají
címu plavčíku
"Hallo dobrý Connele — tak
pak ae přece jednou zbuďte milý
Connele ! Slyšte přece !"
Plavčík zabručel něco a obrátil
se nu druhou stranu
"Co se stalo— ah Tys to Juane
— co chceš milý chlapče ř"
"Řekněte mi přece milý dobrý
Connele kam le Váa chtěl bratr
kormidelník esebou veíti r
"Ta ďáblovi podšívka— be he
he" smál se Connel„"do Havre"!
Peníze jsem vzal — ale nerad bych
se hnul z Londýna libí ae mi zde
tuze — nemohl jsem se rozloučili 1
"Tedy do Havre dobrý Connel
snad nemluvíte ze snu ?"
"Chlapče — což jsi posedlý ?
Kterak bych to neměl věděti 1
Povím Ti jak ae poroloď jmeno
vala" řekl plavčík Dosadil ee a
přitiskl si ukazovaček na velký
červený avaj noa
"Ven s tím dobrý Connele jak
ae jmenovala paroloď?"
"La Flecha milý chlapče — a
deset liber Šterl irg sem dostal
závdavkem-jii jsou ínč" a plav
čík aby svým slov&m viroT&cáao
ati dodal obrátil oLS tj d
kalhot na ruby — "pohlédni sem
milý hochu ani jediný šiling
tu nenachází ! Do Havre jeli —
myslím le odtaintnď chtějí do
Paříže"
Juan pohledl na vedle stojíc! Iv
Marquise jako by chtěl říci:
"Nu jsme nyní hotovy ť'
'Z cesty zde buď sobě lehněte neb
jděte z cesty" zvolal nově pří
chozí na Marquise a malého chlap
ce kteří mu v cestě byli "zde s
nekleveti nýbrž spí !
Claude pokynul chlapci — vě
děl nyní dosti Juan přistoupil
k němu jako by se tázali chtěl
zdali svou věc dobře provedl
Marquis ho pochválil opouštěje
a ním ložnici
Výběrčí vstupného ae tomu ne
málo divil le někdo již zase lož
nici opouští sotva ie vstupně za
platil bylo to něco neobyčejnéhé
— Marquis však byl rád Že se o
pět na čerstvém vzduchu octnul
"Tys hodný chlapec nyní mi
všechna Tvoje bída přestali ! Jak
pak jsi stár kdo byl Tvflj otec?"
Malý uličník pokrčil pouze ra
meny "Nevím Strýčka Claude!
Marquis vzat chlapce sseboa
do drožky a ujižděl s ním k ulici
Waterloo —
Křiž na stepi
Tento náležel v úplném význa
mu do starého pokolení kozák&v
kterýmžto byla věrnost a neuna
viteiná bedlivost k pánu svému
heslem na každé jeho pokynutí
Voziltě a přivážel věrně ohrom
né sumy peněz donášel nejtaj
nější korrespendence a odevzdá
val je podle adresy spatřičnou o
stražitostí Enes tam seděl od
rána a čekal a zajisté musel pán
jeho velkou váhu klásli na daný
mu rozkaz a nehýbal se a té la
vice časně ráno tu vypil kalíšek
vodky (kořalky) kterou si dal
přinésti tu snědl lehké snídani
ano i večera se tu dočkal patře
stále na cetu ode vsi a neokazu-
je mjaite znamxy netrpělivosti
na sobě koni dal přinésti z kri
my sena a vody ale sám neode
šel ani na chvíli
Z pod Čapky z beránka s vrko
čovitým pytlíkem vykukovaly již
šedé vlasy tak nazvaného seledce
který časem bral do úst a zubarai
přihryzoval V sivých a bystrýiD
očích bylo viděli rozum a proní
kavost jen ča-em si je protíral
aby nedřímal a patřil znova
napnutím Sat jeho ukazoval!
že si ho pán vižjl a lépe nei jiný
kozáky strojil: černá těsná jeho
kurtka byla z tenkého sukna z
takového též kontušik dosahující
až po pás jeholte rukávy byly
od zadu svázaný a obšitý byl
zlatou šn&rkou Poněvadž to
bylo letního času měl plátěně šk
roké šaravary které na něm vi
sely jako sukně Za paseni ze
šedé kužejenž byl pln zbraně
viděti bylo n&ž lžíci a vidétce
z pravé pak strany na kuodtku
zavěšen byl kančuk na krátkém
bičišti mistrně řeménkem oplete
ném K těm zvláštnostem dolo
žím ještě le věrný ten sluha na
zýval se Semen jak se a desíti
kozák&v na Ukrajině skoro pět
jmenuje
Jak totil Semen uslyšel rachot
kol pozdvihl hlavu a zrak nap
nul a když zdaleka spatřil po
voz povstal ze svého místa po
ložil ruku k čelu aby se lépe na
koně a kočár mohl ]odirati a
kdyi se přesvědčil ie se nemýlí
řekl polohlasitě : "Nu sláva lio
na !" a v okamžení byl k&& v
uzdě levá ruka Semenova držela
řemeni a hřívu a noha jeho tyla
ve třmenu V takové postave
cekal al se povo přiblíží
Povoz stál a kozák vida le mi
čas vyňal nohu ze třmenu a ned
baje právě na příchozí aačal cosi
na sedle opravovat Po kradmo
ale hleděl do kočáru a zpozoro
vav dvě paní znovu zašeptaní :
"Ona to sláva Bohu !" Poprvé
řekl Semen "sláva Bohu" že m
skončilo jeho čekání ale podru
hé potěšil se an viděl ie se bať
ko to jest otec pán potěší a le
to co baťko byl kázal kozák do
bře a věrně vykoná
"Hej kozáče! daleko-lije do
Bdhopole V zvolal vozka polože
praakac svfij na bundu kočáru
Dvě mile" odpověděla tím u
eměchem Ukrajince kdyi mluví
o svých mílích neboť ví dobře
ie dvě znamená pět i více
"A dojedeme tam dnes na no
cleh V řekl znova vozka Michal
otíraje si tvář a prachu
"Vyiazíte-li hned odpovědět
kozák atarostiiv aby nejeli v no
ci "dojedete tam"
"A to jata zajisté vaše idejlí
míle ?" dodal vozka Škrábaje se
v hlavě neboť jii byl nabyl po
někud zkušenosti o ukrajinských
mílích t
"Což vy nejste adejší ? otázal
aena místo odpovědi kozák Uěl
ti k tomu daležttou příčinu bil
ae aby se nezmýlil a chtěl raději
vyzvídali
"My jsme z daleka jedeme teď
od H uma ně"
"Aha od Hamané odpově
děl Semen "býval jsem Um také
Nejste a Kalincer doložil chy
tře nehledě na vozka a poopra
troje popruh od sedla
"Ne z Dafovky jedeme"
AJaa awDaaovky" ozval a
Csrttx a oči ježto zajnillly z ra
deza "Tu lady jza jt
bot do Bahopole je daleko na fe
st ž není kde přenocovat"
A není žádné my laě c%ty ko
záčt!" tázal a zívaje a protaka
je ae lokaj který nechtě sedeti
jako prken ý umínil ai 1 ae také
vtaUÍ do rozmluvy
"Ovšem Že jsoa mylaé" lekl
Semen usmívaje se ale k čcata
jejnzyk? Hleď před sebe a j%f
a jak ňebadei vědět aeptej a
"Col kdyi neni koao ap ta
tí V tekl znova vozka
"Jeď jen přece odpověděl So
mea kývaje rákos -všade kaza
koli zajed ei muleš zeptati"
Zuamal se hlasitě vozka cho
pil bičekřikaaJ aa koni -hoaT
a vyrazil a mlat
Somen byl jil v aedle miaaJ
kočár a postil klaoem
"A kata ty jedeš kozáče T v o
lal ij nim vozka
"JX Bahopol-
To nám akál pravoa eeetaf
-Ukáia nad" odpovědět k-
zák a nachýliv ae ka předa nd#
ři! koně kaačakem a i mt v
prahu který e za ním kotoačiL
Vozka práskaal do koni n p
picial aby ho neztratit a oči
To vlastně chtěl Semen aby jel
rycí Jeji neboť jil připozdíva
lo tebe byla ockntářené n v ti
krajině k dolině Baka nachy
luj í i a kaao val aejako obyčej ti
na kvém břvha kaldé reky pstk
a bahna dále pak krázkv a most-
Celo tato rozmJavn alyeiy
dámy aniž m byly všimly setkáni
se Kemeoeaa laai Kaliaecká
edě n v hloubi kočára a šálkem
a oči n teta zabavena by La jejím
poatikveaim obrátivši na velo
svou pozornost Prav ě e hý
lova! večer a neb viee n vire
chmuřili ae počalo Po dvoa h
dinách jízdy dohonit vozka kt
záka napřed jedoucího a a volat :
"Hej kozáče ! nebude ta aějaki
ve ib krčma ?
"Bud nedaleko v !- re
vo" odpověděl
"Budeme tam moci přn-
vatf
Kde je tráva a voda mlže se
yšudo nocovat" řekl kozák -Ve
Musarevě bode místa pro koaě
ale pra pan-tvo není
"Cl je o panstvu tki voz
ka "budedi jen pro koně já tam
zajed tt"
-Jnk chceš f odpověděl kozák
A dalekodt je do Bholv
koza-?
"D vě mile" odpovědět Semen
hodě hlavoa a klaaal dále
"Nechť vás ďábli vezmoo I a
vašemi mílemi zabručet vozka
přivyklý ja na jiný rozměr cty
a prisknav oilaé bičem zkřtkatl
za klubajícím : "Táhni twti !
Při soumraku stáli před krčmva
nev:ké vesnice v nižiaě ležicš
ktetvo tekla malá čička aeK t
vSj roi vdovy do Baba a a aita
póla pádíc do Daepro Vtka ta
byla bídná měla jaký divoký
pohUd krčma nesliboval dobré
ho oix-leha Uzřel tam skutečně
vousstý n o koně pečlevý voaka
paaf Kalinecké Semena který a£
ta! atáti slezl a koně a poponi ta
je ma poprmhy jakoby ai nevší
mal přicbozkb měl aa něho
zlot za ty nekonečné dve mil a
aepotulravi! ho nižádným slovem
Pfed krčmoa lálo ně kulík
chlap& Jejich pochasonrné tvář
ohromný zrul zvětšený jeiiě vy
sokými černými čapkami které
měli aa strana pošiaeté aa hla
vách podholenýih krátké černá
sak manky vUici nodbai aa jed
nom rameně n tvář aviímavé
a hrdl velmi ho nezajímaly rotil
e al přece zeptat na daili eta
soude le ma ji věrněji akáloc
Rekt tedy mimi hla a saima
j čapka : "Hej ! pánové hroaaa
do dtleko-li Bahopole ?
"P JI drahé mile" odpověděl!
nikoiik {ohlilejic z atraay aa
kočár a siojid za nim via a nářa
dím kachyaí
"Ttě fábeUký kraj" lekl voa
ka odvracej a od akk hně
vem -jedeme jedem— a ejeli
jsme pul mí! Semen aami
val a opět co na sedle opravo
val "A kozák a nám směj tekl
lokaj
"Bil směj bestie ž náa -mámil
Že mim jeti dvě mile
zabrvlel vozka "Jdi aeptej a
pani co poroačí abychom nčintll
Dále jeli neni možná
Lokaj atopil a kozlíka a při
blížit ae k dviřkám kočára Obě
pant vyhlédli okaem a divaý Ja
kýsi Htracb obklopil } při pořaio
du na to okolí na ta otxhaao
krčma ty lidi jejich poiava
ar£t i tvářeni ozářené avětleea
a koteína padajícím akra v
Uené dvéře zdily býti nepé
vykhmn oka plny pováliivo-U
a vzbuzovaly míeaovola pode
zřeni Pochmamý večer a deštík
který pokra pávat začínat vrhat
joště porhmoaraějii ráz na ten
obra
-Jký to krtzeý kraj t Ivkla
teta &kodv 1 jm tady jeíL"
T wl ?" pravila Kaliarká
ettljanv mohli jti jiness e-
toa r
"Orlom le mohli jam jetí po
poště Ale Adamové byl řádě
no ! tato bezpečaěji
Zj jisté i dobr roa vážila da
noa l rada aa při ai aSwtala fa
kta mladá pani "Baď je teto
pokoj ni nic a nim neata
"Ar Míchat pravi 1 nmtž
na 411 j#ti kiel ta ia
rífrtí
"Dii j -a tzla pro fcai zat
t3 z~~'-= t"
Po té roamlavě vyWpJy
a kočára a chtěly v}tti 4 krč
my Na prak dl jakýsi hrdý
Ukrajiac a neadál aiktemk
chtít aatoapiu a ety Sma
kurý kyt na kitac ! k
aěraa a poiepud ma : "Tstak čet
tlv syna aie tě advtk Caiap
pohlédl an kozáka vstal a d
šel Al pani Kaltnecká nepo
zorovala tato alalba a avšimla
i ji- V krěssě nhyk ani avlála
niko byt ani iádaeW kta
kde by mokli reaaoatit Jlaha
byla plaa lidi řízného věka a po
klavi Z větli čáeti to byli Ldé
ci i jdonci na atep a kuanu a
kráběsai nn výdělek I kn
lál židovka chystajic někvr
rým v£H a vé skřin stál ze
za v v a otrkaaý ž4 a laaboval
vodko prxl aim hromáldéné
dobrovotaiky v roaaaanttýela po
tavárkv Nn stol sedět jd a
c ala pel v a malými novými skřip
kami krátkým oaaatým smyčca
n křípnl pronikavě akrajinko
ka které parobkové tlonkli takt
aa své kosy a leanké Ueakaifce
mkamn a podaěen-ic mala4ě
vyzývaly i a tanci V jda
koatě obklopeném avědnvým aá
tapem- trýznili pU rrkkvé
jakoaaš alepoa taktél jil pW
bán která jim an trHk pi
kavě evi dbklaaaovain
Ten klak a irt távajci a
khka židovky a plačtivé !k!
mac opilé báby křipajktek
konali aaék-vra dívek kalá
a%kvrk chlapův la atasWera
krčmy aálelejki aeaápncha v4
ky konř tabák a apnžiStvi
liovkéao ten pohled an kr
iJo beaaadno n optloa ila po
lekat tak nnš putaé 1 kvp
ně-Mivnvla] napt ď ea
akrrli-
Mk hal ohledav aattm ckUv a
přesvědčiv 1 poněkod had
moci nmi(iti koně jal j vy
přákatu Ta přietopl Semen k
něm a n prv it -Prensjs-nje tT
-Kdv ky byl nemittvit 1 má
m dvě mil jiady bv 1 byv kom
tam nocovali
"Dobř vám had i tmi 1
lolii kozák nmiva{ e
Ba 1 dobře kdyi nemllsn
býu lip kMaírt aknali jnk
to ďiblJv
Zbd me al pjiě opit ji
i ted lekán
"Isakř dbř rekt Mktn
když kozák odvrátil odpliv
nat si Viái? n ddal tiW ~J J
i k ďábln
t ia t roamtvy pvralin m
teta podali a brjíky maJé pil
něai a Jetnývk vývak lJUv
kých n napomeno Udi aby
dávali pozor n npnli usu
aaU Inai Kalmerká nepřtja
všt aičh čím ji teta častovala
atolivši v kotě kuCám aa7n
La přemýšlet! a blond ti mvsít
al ea byl její oCtaa v - dn!-
J1 bvln iptaá tma n 8{s4é pll
aoc Trta spala lokaj na koai
ka co netlip rkrápnl ano i
krčmě nmlkly křtpky liovka
preia kři-t a vrikrá ilaa —
tekla a amlkla
ťirapeeá aa rekyné Wwt
notí cilte eoi podobného Tsov4
re vystrčila hlav a okaa ko?ám
aby ji troch cerotvé povětH
aalo Spatřila podivením 1
paěkd opodál voa jnkýi vizi
Člověk proeházi Prtvyklé
či aa temno pH vyjasněném n
bi a nWialafrk hvězdách které
nn aěm akáaaly aaokln r
znait 1 to neby t ptoetý enčn
ani ládaý a rejick LdL Poklede
vli pilaěji aak spoaorovala le
to {et kozák a vnoko dvora a!
nemokla po napiti dk4 ta
vzal a proí v tato ekvtll TsděL
V krátě ji sdálo 1 ořyii d
st koně redoseiao aita tm k! -
sem VyloliU ještě vW a
spatři! v pravdě 1 a iakývi ♦-
zdee přiblížil eto od Baaopot
Kdyi byt Mtkal a prorkázt
cim kozákem zadržel kvapně
ke n řekl J ty Srsae V
Jm" odpověděl kozák A
otkd jd4 T"
Pán mn poalal nn přezvědy
Mlav tileji jedo řekl S-
saen akaza na kočár mř
k pán a pověa mať Ji j 1
ana ať jo pokoje ý"
S Bohem Sm mil ta-
Ukaf
Semen vyndat pytlík edici
aa kont kozák takél kW
nnsypnt tabák a d"aA„ vy 11
a pna dtnvčička vyklepal ji tl
le o toalee svéko aedla a nacpi
va pravil s m aerhe ti
pit?
ípnt jWm a večera odpoví
děl Bern a ledva 1 jii
peWt ptjlky aby ao atiliU a ne
chali ji asnoat Jf jen IUmr
bfko had lekat
oetaf aa an a eeratal a
akiaět klasem a Semen prochá
zet a dá! a otralitě nklilet
a vlee etraay
Celoa ta roamlava vytva
pani Kalinoekn a nemokla ni vy
svitli ti co by aama'a- Vapo
měla ai i viděla to V aeméW
kozáka přet krčmo kdyi byt
vvtopla ' kočár 1 on
klanem i pomlky domtoavat
ektaptm ktN jt a mstapovaJi a
eosty s 1 adl! lak by na ai
pokhlot a ftfo activontia pthl
jl d oři jnk by byl kottv aa Hnt
pokynU ?Syt nn-i to jik
prfvesŽTi? by! to akaaaaf
atri2eaaVy IsUI 4 j-rk eo
ntoaf Onal vzJtijcalieenr
aa ta aocarri azr!=dl i=aay
tak věraékónlaka pev boapwČBxMk
rjt ety ZatáfnKn ! do
myn n r-iwe septa' 1 to
asiaté o 1 v te kterém ji
lak andko kv to myaittt a v aj
kráanéjiiúa větl nrnuU ni jko
pcoaitHo jas ckamktee n
jeho oddnnoet X tkýrk my
Uřkásk nnin n dwket h2
ý afáaek na čerstvém p-ěm
před ČMtým n krcvrm j
trvm pwtinit ji n nn dala e?n
ťSiwpinMa nčtnd
Z fessat da Frtatoat
ÍXUHOTg MORAVANE !
Odpor2n Váaa ikn aál
lejttě aásokoný aklndl vieao dra
laaboli aejiepi jakuvti % ea
tak mxn J nvleaetněj i nkd kx
}U nomilet!
Stavt a pnn Janey a knd
ře et jz aňl oeaMÍ---f-r
4k nám káldý navštěvvn
t vítaný n vždy jsmc saienka
dobré k pwanvě —
Iťjďt všickni
Na adnx ! J TAosw
HJ-AUl) JTlma
2Tak předej l
pemkl v BCr ťonaiy Nehx
UxWi WTtSE SL
Ppcáv ky SwdrTkd
CsMtsj al ni 12 n 12
řiki OJlAliA N O-
Kid t-íce svasi aira mil
v ča4oaaťkm a írái jenl
vy hž k novém rvka tkm tn
ní mé ndaaua V k
4t nž samétnáaá lk# aai
n4ě d- kHte hjna-
JvKK PAVTVS
I XI — 31 A ímml tattrn
(42 41 liaikr— Karvp
MEYI0ASÚ PŘÍLEŽITOST!
Pr lck-d4ka aiký m kn
ptúJem akyti prUl t
vy kxwiptu bTdJ ah reiý kW
v zbudt snavleném V dbe kr%4
lo'n-d v éWfreém attava
IUIU zpráv a 1á redako
C e c h á 0 o ra o i'
mm-
A a I k J k X k
Josef Klina
a aádmli
KCSSTURílI 1E01A1XL
čtw il n Lt alt
ki aLaeem Fvua n lv-r
jméaky a ttiirei listy
ki'j WH) mm m ilt a
(" i j te m
Diilictvi t pay eetek
n —
LÍSTKY a a L O t K
k— I am a Mm )wh %
ma mfsmmymma mmmB m
JN"
TlfceCTrt k
w HXu mm
CU CjTu!
nemoc CHhtowu
ttt a ii z srcar
Sklad H Dn Str Xem Tera
i
Cmim (t)
PEUaadPL 0X7
— —
uttaa - ntiiiMi n tu—m mm
%! rS fďmmm lín—
Jal
— i—iiiii-i ihwM tm
mmtmš um n saia % aww
~m lni! 4 sta i
~ tN mm j rniTiii 1 1— ! i m CM
v ett
ilMii MWkf wxar
T — l9mm
nVatf a hadvta
Mining' rÍl!' " " x — - 1 _
~ m Š w I"4 av
mmm m M— mm mmm mmm - 1 i um
Miirituuiu řoa
ra — nw- m trtam Cw~
rcwbicnao :
N A E NOVE ZÁŘÍTE NA
Tisyiiím
jwmt jv4íi n m4 znpnde
cni_z taT
a
vcclrcrotishovép! ice
Velké pami lisy
kv a
varaak nvcaxa a ksrak
Ctcsei
ANiiUCEn a
rstNixi-r££
1 3
XK
CZXAfíOYÍm!rr-
k ~ V temm mM xa
i-n ii i k mmim
W f %mm rt pm
AYCTř-A PILULKY
(ATES5 CATUAKT1C PILLSO
AYCR-UY YUASOSIL
CHAIS TltíOS)
V óiWT SNJ4 iWyVál J
IIAU'S
EtilTTARUI ataUU
TT ATTt TL J 1 J JX
f - r- -r
v- - -
MaaMK kiw mommmí in t
k mm -iji hM
esa-
m mmj mm m
mtm siiiii— i i ii — nim in
íasí ri a a
— s-i — mm
fam iima? i rnii- -—t i m
ft mmXmm mm 'nmi %
IIWMSM W K" II H — -~ O —ip i
LTuf J iaa v
oN
V rij -
Mitr(M H( -
a — wi i ii wwtt v
M' 0~rftlt-
a í ! lln i um mm
Ij4smMim4 Vm la mm %mm~
mmm JSS wmi mmm mmm
tli%l — MM
aa ZC avznasrvtuinxxjv!
oaaovovaims viaat)
Mr M til m ' ' ' lTl
pMnktMaW % n -i -fL
tm-mm in ll%Mt mmm
mmm mmm m Sn t — mmmmm mmmLm —
wmmmmmmmWmttMymmmCM t "
mm rz tfi -—_ i% '
l f
