0
rhi
' '„
Strana 6
i
POKROK DXTÍ 1 PROSINCE 1S18
♦i
O uměni umělcích
a hladové Pavlíně
Román s vesel vm koncem
Napsal Karel Lcger
i i
3
'3
► 1
4
-a
i?
v
s
- It
i
1 loši pod K" ra vou houní ještě
spali jako zabiti nic nevěděli že
' už síí den budí A principál Setr-
-- ně odešel sám opatřil koně Pav
líně hodil rybičku papouškovi
zbytky od večeře sám se napil na
lačný žalmVk kořalky zapálil
dýmku n rozlehl se do vsi s balí
kem potištt"iélio pa pitu Za chví
li na všech vintech na zdích na
plol'ch přilepeny byly pozvánky
velectěnémi: obecenstvu vysoké
šlechtě a slavnému c k vojsku k
veliké produkci která se odbýva
li bude o té n té hodině Po
zvánky tiskl' si principál sám
koptem na drsném kornoutovém
papíru
A Tonda s Habadějcm ještě spa
li přitisknuti zády k sobě zabra
báni v koňské přikrývce Chvíle
mi ve spaní se otřásali zimou ab
spali dál Až tehdy když jim slu
néčko růžovým paprskem jako
chmýřím v rozpustilosti přejelo
po hlavách probudili se Zvedli
se rázem sedli a jeden na druhé
ho udiveně se zadívali Kde pak
to vlastně jsme! jako by se ptali
Paměť se jim vrátila rozpomněli
se na všechno usmáli se na sebe
"Jsem celý přesfydlý a otla
čen!'' ziinaříkal Tonda Habaděj
si ani nestěžoval jen se usmíval
bolestně Ale srpnové slunéčko
sotva zasvítilo už počalo hřát —
Tonda se v jeho -paprscích rozve
selil "A proč jste se neutopil vče
ra?" ptal se
Habaděj pokrčil rameny "Ne
mohl jsem — ne a ne! Dvakrát
vlezl jsem do vody až po krk"
"Proto vám byla večer taková
zima!''
"A musel jsem se vrátit — je to
můj osud již!" zoufale sklopil u
inělec hlavu
"Vy jste byl tedy u principála
Sembcry?"
"Ano paňácu jsem dělal sklo
jsem polykal na břiše in i tloukli]
4 kameny tančíval jsem s ní — s
Esmeraldoií — jako medvěd!" V
jeho hlase něco se zachvělo něco
něžného v této žalobě
Tonda přimhouřil oči pohodil
vzdorně hlavou "Aha! vy jste
představoval zkroceného medvě
da že? Milý příteli neměl jste se
dát zkrotit To já řekl Esmeral
dě přímo: medvěd holčičko me
dvěd jsem ale zkrotit se nedám
Ha ne ! " sebevědomě pleskl si na
koleno "Já bych ji jedním pí
stem takhle zamáčkl jakl broučka
"Vy jste do ní zamilován že? To
'je zle Všechny ženské jsou faleš
nice pamatujte si to!" mluvil
teď jako zkušený muž "Nevěřte
žádné! Kdyby nebylo na světě žen
nebylo by falše nebylo by bří
- chuV'
Vzadu: na voze odhrnula se pla
chta vykoukla hlavička dívčí —
zrovna slunéčko tam 'svítilo jako
zlato zářily zkadeřené vlasy v o
čích se jiskřilo Esmeralda byla
celá růžová ]k spánku hezká a
svěží jako kytička po ránu
"Dobrýtro pánové!" řekla vel
mi zdvořile a smála se blýskajíc
bílými zoubky
Habaděj vyskočil na nohy a vše
cek ztrnul
Tonda se nehnul "Dobrýtro
princezno Emeraldo!" odpověděl
trochu výsměšně "Máš radost že
se ti vrátil ochočený medvěd?"
Podívala se s vysoká na umělce
sevřela zlostně rty "A mlč ty —
hloupý! Mám radost a proč bych
neměla? tebe nic nebude nemáš
talent pro vyšší umění Ty už v
tom zůstaneš — zápasit na návsi
závaží zvedat voly přetahovat!"
V náhlém návalu zlosti to patrně
pravila neuvažujíc slova A ty —
Habaději s tebou si ještě promlu
vím! Proč jsi odešel? Jako zloděj
se od krade!"
"Chtěl se utopit blázen!" smál
se Tonda a tleskal na kolena
" 1'topit se dovede každý !" opo
vržlivě se ušklíbla "Je to nějaké
mnění skočit do vody! Fi!" Pla
chta spadla Esmeralda zmizela —
ale jen na okamžik Opět se obje
vila vystrčila ruku jen tak v ko
šib' a smířlivě zavolala k Ton
dovi: "Ty — medvídku nezlob
se máš triky talent ' Pude? mne
přehazovat z dlaně do dlaně jak
jem té naučila? No viď! umíš to'
Co sedíš? Podej mi přece ruku —
na smířenou !"
Neochotně Tonda vstal stiskl jí
trochu prsty "A polib! no!"
Chvíli otálel "No!" zasmála st
naň a sama mu ručku přitiskla le
rtům "A tadyhle — na loket
no! Políbil ji v koutek mezi
loktem a paží Stiskla mu hlavu
zachechtala se popleskala mu roz
pustilo po tváři a v tom se už zase
ztratila pod plachtou"
Rozpačitě obrátil se Trnula za
rudlý n zmaten pohlédl k Haba dě
joví: co tomu říká? Habaděj ještě
stal strnuly jak před chvílí vy
skočil bledý rty se mu chvěly
"Ještěrka!" pravil Tonda přá
telsky "viďte" a pocítil soustrast
s ubohým hochem který jen po
třásl vlasatou hlavou
"lía žeť ještěrka! ale krásná!
ob!" usmíval se a při tom slzy mu
padaly z očí
"Snad nepláčete Habaději?'
Pro tu holku? Věřte že já za to
nemohu!" podal pravici zamilo
vánému umělci a upřímně mu
stisk! ruku až chudák vykřikl
"Na mou duši nemohu za to!"
Za chvíli vrátil se principál u
konči v svoji obchůzku spokojen
vesel hvízdal si Po Jlabadčjovi
trochu úšklebně stranou zamžikal
ale neřekl munic "Esmeraldo!"
zavolal
Princezna vylezla z vozu líně se
protahovala na sluníČ4:u a zívala
"Uvař snídaní holka! Mám vel
ký hlad ! Pospěš si !" hartusil prin
cipál
Podívala se na oba mládence
"Mohli byste přinést taky trochu
suchého klestí!"
Rozběhli se nasbírali suchého
klesti v olšinách přinesli po
slušně
"Tak! a oheň rozdělejte!" Se
děla na oji malé zrcátko měkl v
jedné ruce a česala se Hoši roz
dělali oheň s namáháním protože
klesti bylo zvhlhlé rosour foukali
do ohně aby se vznítil až oba zru
dli '
"Kameny dejte k ohni nešiko
vé z vozu vezměte železný kotlík
vymejte ho u potoka naberte Čer
stvé vody!"
Poslouchali jak poroučela sní
daní sami uvařili Esmeralda ještě
se česala strojila boťky si zapína
la Principál lehl k ohni hřál se a
pokuřoval
"Ale unií vás komandovat moje
holka co? Ta má talent!" u
šklíbl se
"Což mně ne! ne! já se nedám
komandovat!" uražen hájil se
Tonda
"Toníčku pojď mi zavázat bo
tku !" jakoby nic pravila Esmeral
da "Pěkně! Tak!" '
Tonda si klekl a zavazoval tka
ničku "Hezká nožka!" myslil
si
"Ale komandovat se nedám!"
pověděl potom Esmeraldě "Ode
jdu kdy budu chtít!"
"Ale ano hošíčku!" pohladila
ho "Až se budeš chtít utopit tak
jen si jdi Co děláš? Zavázal jsi
mi tkaničku na zadrmo nešiko!"
pleskla ho laskavé a dlouho Ton
dovi trvalo nežli zadrhnutý uzel
rozmotal "A teď jdi!"
Vyvalil oči "Kam?" "A
třeba jdi se utopit!" Esmeralda se
smála jako hrdlička Tonda se za
mračil zuby zaťal na záda do trá
vy se převrátil založil ruce za hla
vu a vztekle zahučel: "Půjdu ale
až já budu chtít rozumíš?"
Vida ji řekne jdi se utopit!
Tondovi se nechce A co tu vlasti
ně dělá? co? Bože můj! Kde se to
ocítil? Zastesklo se mladému so
kolu tíha padla na srdce Ach
Bože! přebože! Kdyby jej tak ma
minka viděla líto by jí bylo sy
náčka! Ruce by spráskla: "Dítě
dítě! vidíš kam jsi to dovedl! Me
zi komedianty mezi světoběžníky
mezí umělce kteří za krejcar po
návsích kumšty provozují A bylo
ti toho třeba? Doma jsi mohl se
dět kdybVi neměl po tátovi tako
vou tvrdou palici vzdorovítou
Nevídáno pro jednu ránu! Vsak ti
táta nohu nepřerazil a zaslouží!
jsi toho — do bílého rána se tou
lat % nějakou fiflenou pekařovou
která tě ani nemá ráda a vezme
si starého ofieiála A ty hned hr!
lir! a s tatíkem div zeď neprora
zíš — to jsi hodný syn? Ta4y n
jednu ránu tí dají ale na žalud
ku ti kámen tlukou a ta jeStčr-
ka to hádě Esmeralda 1 Vždyť o
na čarodějka za blázna tě má!
Cekej až ti řekne jdi se utopit!
A ty hloupý půjdeš!" Slyšel ma
minčin měkký laskavý hKis jak
chvěje se lítost! a utajeným plá
čem a div že sám si 'nezuvzdy-
chal Ale tatínek řfká že kluk
nemá nikdy plakat pláč je pro
eliské
V tom ucítil na tváři lechtání
Vyvalil oči Esmeralda stála mu
za hlavou a lechtala jej dlouhým
stéblem Cenila zoubky "My
slila jsem že spíš Je čas abys
už se připravil pomaloučku — víš
v těchhle šatech které máš vypa
dáš jako řeznický tovaryš nle ty
jsi ode dneška umělce pamatuj si
to! a jiHko umělec musíš taky vy
padat Tamhle na oji n vozu visí
tvé nové šat v nádherné uvidíš!
po černochovi předešlém" po I la
nybalovi tady zůstaly jenom
mosazné knoflíky od vesty uřezal
darebák! Bude ti 1o slušet! ani
vlastní otec tě nepozná až se pře
vlékneš Tedy jdi pospěš si ať
neukazují lia tebe kluci: A vždvť
to není žádný Herkules je to je
iinui Tonda Holoubků!"
Tonda strašlivě zamračen za
skřípal zuby ani se nepohnul
"Ale nebude-li se mi chtít? co'
Myslíš že budu já tu hrát kome
dii?"
Skloněna k němu smála se jen :
"Ale proč bys drahoušku ne
chtěl? Jen jdi bude ti to slušet a
budu tě mít ráda Jdi drahou
šku jdi! Tam za vozem se pře
vlékni Podívej se kluci očumu
jí už okolo ukazují na tebe snad
tě znají šeptají si„to je Tonda !
Jdi honem! Tondu Holoubkovu
tady nepotřebujeme potřebujeme
Hanybala"
A kdybvch nechtěl?" zarvtě
opakoval "Kdybych já chtěl zů
stat Tondou a ne bvt komediantem?"
Co mluvíš: komediant? My
jsme umělci! Umělec a komediant
to je dvojí můj milý!"
Co? cože to povídal?" najed
nou zahrčel odněkud starý Sem
bera "Umělci a komedianti! ha'
je vidět že u nás v ('echách nevě
dí ještě lidé co je umění a co jsou
umělci!" Odhodil rozbitý střevíc
který právě spravoval a udeřil se
do prsou až zadunělo "Víš co je
umění? Umění je kumšt mil:)-
ku!
Esmeralda lehounko zívla "No
mlč papá mlč! Povíš mu to po
zději co je umění"
"Umění je kumšt!"' ještě se
rozfkřikl principál' "Ty tam Ha
baději pověz co je umění?"
Habaděj dopíjel kávu obracel
právě plechový hrnec vzhůru
dnem a zakuckal se znenadání
byv vyrušen
Umění je kumšt a komediant-
ství je řemeslo!" dopověděl zaú
sám principál
"lile jak to papá dobře vy
světlil!" ušklíbla se Esmeralda
"Jdi tedy už převlec se a budeš
jiným člověkem uvidíš"
Tonda se jen lenivě protáhl "A
jestli se mi nechce? co? Nechce se
mi být komediantem ani uměl
cem nechce se mi hrát ani dát s
sebou zahrávat ! Já nejsem Haba
děj!" Uražená pýcha v něm vře
la
Viděl jak Esmeralda stojíc
nad ním potřásla hněvivě hlavou
ač vlasy se jí rozlétly a zadupa-
a Principál chytil kus plachty
na které Tonda ležel a vz'ekle ji
chtěl vytrhnout "Vida na naší
pláchl ě se roztahuje! Vstaň a jdi
si! Ryli jsme bez tebe a budeme
— umělci rozumíš? A ty jdi karn
patříš?" Nějakým ostrým slův
kem naznačil Tondovi kam má
jiti ač mu Esmeralda pohledem a
pokynem drobné ručky dávala
znamení aby se umírnil Tonda už
vstával uražen rozezlen Alo ne
vstal
Ozval se zuřivý štěkot Lehký
vozík tažený dvěma hafany ří
til se kolem po kostrbaté cestě a
všichni psi kde jaký ve vsi sbě
hli se a vztekle doprovázeli spře
žení Na vozíku seděl mistr Ho
loubek vedle něho Barborka No
vákovi Řídila provazem své ha
fany bičem je popoháněla a brá
nila proti útokům vesnických psfi
Hafani Štěkali skákali v prnvn
v levo ehřiapajíce zub v po doráže
jící nevzdělané láji Barborka
zoufale trhala provazem šlehala
bičem křičela: "Tyjrre! Broku!
hat! čehý! Kriste Pane vídyf se
nře vrátíme!" Mwtr JToloubřk zlo
řečil a klel a držel se aby nevy
padl křečovitě vozíku který se
zmítal boku na bok Dojista ne
měj čačtí aby se podíval pod to
pole
Ale Tondovi se zdálo že hledí o
tec právě naň a že proto kleje
svolává hromy — nevstal - svalit
se-zpňtky tváří k zemi n ještě ru
kama zakryl si hlavu Uarborciu
vozík s třeskem rozvrzaných kol
s vytím a šlěkotem psu zajel ko
nečně po návsi do dvora obecní
ho' starosty Václavíka kde mezi
dobytkem ' tdijcvila so nebezpečná
nákaza Proto se řezníci sjížděli
jako lační havrani cítíce lacinou
kořisť Bylo jich za chvíli u dvo
ra na návsi celý houf ale mistr
Holoubek s Barborkou byli tam
první
Tonda se nehýbal když vozík
('drachotil a štěkot utichl
Esmeralda se ušklibovala "To
bvli známí?" hádala
"Známí!" mrzutě Tonda odpo
věděl a pomalu opatrně zvedal
li la vii
"Vidíš!" poznají tě Jdi se pře
strojit a pak tě nalíčím omalnji
vlastní otce nebude se k tobě hlá
sít Škoda že nechceš být černo
chem slušelo bv ti to Ale omalu
ji tě až radost uvidíš! Sám sobě
':e budeš líbit!"
Ještě chvíli se rozmýšlel Ne
měl by raději vyskočit a utéci?
Stranou za potokem viděl zelenou
mez která se ve pšenici ztrácela
zdánlivě někam do nekonečna —
po té by se to upalovalo! Uvážil
však že není žádný kluk aby u
tíkal Esmeralda by poznala že ze
strachu utíká — no! a jak by se
smála! Pohodil hlavou vstal:
"A tedy dobrá ! př&vléknu se —
čert to všechno vezmi!"
Esmeralda jej pohladila "Jsi
hodný! jdi! jdi!" a očka jí zahrá
la - "Nemysli si že to k vůli tobě!"
ještě jí pověděl hodně ostře
"Kdež pak hošíčku!" smála se
lichotivě "jen jdi uvidíš jak ti
to bude slušet a jen počkej nž ti
budou tleskat- až vystoupíš jako
Herkules pak ucítíš co je to slá
va co je to být umělcem!"
"No umělcem!" zabručel jen
Tonda a šel abv se převlékl v krv-
tém koutku za vozem Co mu bylo
umění co sláva? - Čert to vezmi!
Sám nevěděl proč obléká kome-
diantský miimraj staré vybledlé
triko široký pas s perličkami a
ještě teď pro den kabát a želenou
vestu po nějakém bavorském se
dláku s uřezanými kifbflíkv Vše
chuobylo mu malé a těsné triko
pod ramenem se páralo — ať!
'Pojď sem prohlédnu si tě! V
zavolala Esmeralda Otáčela jím
jako loutkou se všech stran pro
hlížela "Sluší mu to že papá?"
"Dobře! chvalitebně! vvborně!
výtečně!" pochvaloval principál
"chlapík!" a popleskal mu po zá
dech
Počkej pod kolenem se ti tri
ko trhá!" zpozorovala Esmeralda
Dej nohu sem — na oj spravím
to v okamžiku!" Přinesla jehlu a
nit a zašívala Jemně dotýkal v
se při práci její prsty Ilanybalo
va lýtka lechtaly A Tonda 11a-
nybal stoje s podepřenýma ruka
ma jako pán s vysoká se díval
jak zlatovlasá hlavička sklání se
k jeho noze Tak nějak divno mu
bylo tak nějak že neměl pro to
slova — patrně už se něho stával
umělec a tohle to všechno patří
k umělecké slávě kterou mu sli
bovali Nebylo to zlé Div nevy
křikl když na konec Esmeralda
ostrými zoubky překousla niť těs
ně u jeho lýtka
"Hotovo!" zasmála se a posko
čila Icdjeste te zušlechtím
znova nalíčím ti tváře vousy při
dělám aby tě nikdo nepoznaly my
slím že tu máš mnoho známých"
Za chvilku opravdu tak jej mali
čká přemalovala dlouhé vousy
pod nos mu přilepila obočí uhlem
načernila že sám sobě se podivil
když mu postavila rozbité zrcát
ko V ida čarodějnice co z něho
udělala ! Začervenal se a odplivl
ale neříkal níe založil ruce za zá
dy a pyšně s hlavou vztyčenou
procházel e pod topoly na odiv
letem které už po ránu se sbíha
ly zvědavé oči vyvalujíce
Ohlédl se eo dělá Habaděi V
prácí byl Principál Scmbera my
dlil mu tváře a starou břitvou ho
lil Nával zuřivého smíchu znioc
uil se Tondy chytil se oběma ru
kama za pfM a rozchechtal se tak
divošsky že zvědavé děti hrůzou
se rozutekly '
"Cemu se chechtáš hloupý?"
mrzutě pravila Esmeralda
Chechtal se sobě principálovi
Habaděj: Esmeraldě jak mu n
samého lýtka nit překusovala Bo
Že jak je to nněšné být umě!
eem !
Habaděj oholil principála po
žni zamodralé strniště po zvětra
lých tvářích i po zarudlém hrdlo
omyl jej otřel šetrně
"Podej zrcadlo!" velel princi
pál "No vida! tiž zase krvácím!
Hubku tadyhle přilož! A to jsi
vyučený holič?"
Sk mušeně stálpřed ním llaba
děj bál se mu 'říci to co si my
slif:' že kdo je umělcem icmi"lže
být nějakým řemeslníkem něja
kým takovým obyčejným holičem
který oholí strniště n nezařizne do
masn Ostatně principál snad sí
to také myslil a uhodl už dávno -
vždycky ho Habaděj pořezal nic
dělal to zadarmo z ochoty a priu
cipál věděl a rozuměl co je to být
umělcem !
Bylo ještě ve'mi časně j vesnic
kých komínů se kouřilo příjemně
vonělo to borovým klestím Od
někud zaválo i čerstvě převařova
ným máslem začpěla připáleními
v lichém vzduchu neviditelně tá
lila předtucha blízké pouti ačko
liv ještě všední život přehlušoval
slavnostní náladu Ze dvorů vy
jížděly vozy do pídí chasa spě
chala s hráběmi s kosami do prá
ce o komediantech pod topoly ja
ko bv nikdo ani nevěděl teď není
kdy Jenom psi obíhali okolo a
děti okukovaly malovanou tabuli
na voze s divokými ty ary med
vědy a hady s krvácejícími lovci
s rakouským vojskem padajícím
na útěku s mostu do Labe
Habaděj otřel opatrně břitvu - -podíval
Se po Tondovi Nenáviděl
jej v tom okanížiku neboť dobře
viděl jak Esmeralda na lýtku za
sívá mu triko Žárlil Ach E
smeraldo!
Potichu odplížil se k vozu s Pa
vlínou s papouškem a s raritami
odhrnul oponu a vešel Po ránu
bylo tam nevlídno dusno páchlo
rybinou a ptačím trusem Zotvíral
rychle všechny okenice Papoušek
jej uvítal: "Košamstrdýnr!" Jivl
patrně dnes zdvořilejší než jindy
měl hlad Á ve hloubi dřevěné
kádě zašplýchala voda nějak po
lidsku zalkala Pavlína Papouško
vi hodil hrst kukuřice — papou
šek jedl všeclíno "Kystvhauí !'
loděkoval "
"Pavlíno! Pavlínko!" zavolal
Habaděj K prohnilému ohryza
nému: okraji staré kádě vyškraba
la s Pavlína předníma nohama se
držíc Zadívala se i ua mladého
hocha měla veliké smutné oči Po
hladil ji po hlavě vlhké a oslizlé
Otřela se jako kočička mazlivě o
jeho ruku a zavzlykala Opravdu
zdálo se mu že po lidsku bolestně
zavzlykala
"Neplač Pavlínko!" Věděl že
Pavlína dovede plakat a vždycky
mu jí bylo líto když krásné její
oči slzami zavlhly "Neplač Už
je to tak osud všech umělců nepo
znají klidu a štěstí A ty jsi také
umělce Pavlínko také tobě když
jsi se narodila někde v severním
moři daly sudičky za úděl umě-
ní Umění je trpké Vím kdvž
se ti obdivují slečinky a páni v
městě nebo kluci na vsi a jásají ú-
žasem jak v těsném prostoru čer
né kadě lapáš rybičky vyliiipujcš
se na okraj s hezkou hlavičkou
mořské panny a zpíváš když ti
principál poručí na bubínek hra
ješ — ty duchem jsi tam kdesi na
vlnách oceánu a dala bys všechen
potlesk marné slávy za chvilku
štěstí jako já" Cítil že jemu sa
mému vstupují slzy do očí ne tuk
soucitem s Pavlínou ale vlastní
slova jej rozteskriila Uměl tak ci-
tuplně mluvit — v té chvíli nebyl
Habaděj paňácou byl umělcem
"Tebe Pavlíno lapili násilím
tě odvlekli na cesty o jakých se
ti nesnilo — ale nezáviď Což íe
lepší osud umělce člověka? Jde
sám ze své vůle za uměním zdánli
vě svoboden ale cosi jej neúpros
ně vleče tou cestou jako tebe aby
pro radost kluků marnivých sle
činek a rozšafných pantátů dělal
zc sebe šaška Umění? Chodíš po
provaze hraješ na piano zpíváš
nebo verše píšeš anebo maluješ —
všechno jedno všechno děláš pro
radost publika které tlc-ská čí se
směje — a tebe cosi — věěně neu
kojená touha volá někam do dál
ky — v oceán — "
Pavlína opět zavzlykala patrně
dojata "Hladil ji něžně jenom o-
na mu lady rozumí Kdo jiní !
Principál! řekl by leda úšklcV-
kem "Ano Hnbaclčjí tohle bys
mohl tak obecenstvu hodit tuhle
plačtivou řeč mezi Hanybafovou
produkcí a němohrou Smálo by
se všechno Habaději povídám z
tebe bude výtečný paňáca máš ta
lent jenom kameny na žaludku si
nechceš nechat kladivem rozlíjet
a to ti schází k úplnému štěstí
f
Neboť umění je kumšt!" Potiá'
vlasatou hlavou a sám sobě se za
smál hořce n bolestně Z náprMií
kapsy vynnl knizKu roztrhanou a
v tv dusné prostoře potulného va
zu kde to čpělo rybinou n kafrem
mei Vli'Tvěn mi stěnami ďdvlnnio
vmI:-'
"To skřivánek byl jitra hla
satel —
ne slavík Pohleď milá kterak
prouliy
tam závistivě vroubí oblaka
rozcesia na vyenoue —
Pavlína za vyl a papoušek ne
chal kukuřice zvedl hlavu zamži
kal očkama o vykřikl posměšně
Mrtvola Napoleonova v bedně
zdálo se že se pohnula Ale Ha
baděj deklamoval unesen umě
ním kterému věnoval život —
"Dohořely
li' line! wvícc ii den vCkel v'
vystoupá po špičkách si na 1
mlhavé
hor vrcholy — "
Vyrudlá opona ve dveřích se
potichu rozhrnula Nevěděl o lom
" — buď musím odtud jít
bych živ byl nebo umru me
s Škaje — "
Najednou verše uvázly na rtech
udusily se v hrdle v žalostném za-'
vzlyknutí V vchodu oběma ru
kama držíc rozhrnutím oponu stáh
la vysoká šedovlasá paní v černém
obleku s černým starnmodním če
pečkem na hlavě Mlčky dívala
se na llahadéje a veliké slzy jí
padaly po bledých vyhublých tvá
řích "Maminko! maminko!" zavolal
a rukama zalomil "Maminko!"
"Já jsem to!" tichounce pravi
la stará paní pustila záclonu a
měkkými dlaněmi vzala jeho hla
vu "Já děťátko!" — A políbila
jej do černých vlasů Hladová Pa
vlína přes okraj staré kádě vyva
lovala veliké oči vyplašený papoii
šek s řetízkem na noze vyšplhal se
na tyč a třepetaje zlostně křídly
zaskřehotiil : "Kvstvhant !"
VI
Daleko daleko odtud někde nu
jihu v království Českém leží malé
starožitné iiťěstcíko (nevyrostlo
příliš do dneška od těch dob) ti
ché a milé městečko v zeleni za-
irail s podloubím koUmi rynku
s baňatou věží u kostelíčka s ně
kolika židy obchodníky s erbem
městským od krále Vladislava s
třemi výročními trhy a se zdravou
vůní blízkých lesů a bílého jetele
který v okolí pěstovali s klepotem
ccpft ve stodolách s -celou unylou
poesií zapadlého koutku kam ne
vedla ani dráha kudy sotva dva
kráte za týden přejela pošta Za
mlklé městečko bez historie Od
třicetileté války 'kdy je několi
kráte císařské vojsko vyplenilo
nic už nebylo v dějinách o něm —
jenom ten a ten dňm vyhořel ryb
ník nad městem se strhal a promě
něn v louku ti a ti purkmistři
rozšafně úřadovali na radnici pře
de dvěma sty lety objevena tu zá
zračná studánka kde Panna Ma
ria Jéčila bolavé oči a tím dala zá
klad blahobytu oněm židovským
obchodníkům kteří o poutích pro
dávali svaté obrázkv i růžence a
přispěla též (k rozkvetu pravová
rečného pivovaru Na památku
morové rány která tu řádila po
stavena boží muka na náměstí Na
počátku If) století rozkopali staré
irány aby žebřiny s obilím ve
žních mohly pohodlně zajíždět do
ulic — a to byl již pokrok! Jinle
to také dělali 1
(Pokračování)
"Flu" mnohem horší než válka
Od b") září mezi :}H) a T0 tisíci
lidí zemřelo ve Spoj Státech na
influenzu a zápal plic Ve Fran
cii zemřelo naproti tomu jen "i
478 amerických vojínů Nyní hrozí
opět nebezpečí nové chřipkové e
pedemie Ve všech úředních vv-
strahách čtete- Udržujte své
vnitřnosti v pohybu! K tornu ú
čclii Trinerovo EéV-ivé Hořké Ví
no test prostředkem nejvýš spo
lehlivým Jsa přípraven z lééivvch
hořkých bylin a čistého píírmbií
ho vína Trinerův b-k čistí vnitř
nosti ale neseslabilje tělo nvbr
naopak dodává síly celé íousti-
vě V? všech lékárnách $110 —
Pro nastuzení a kašel neib-nším
lékeni jest Trinerův Mírnitel ka
šle 2" a V) centfi v lékárnách po-
stou ? a M)e — Joseph Tri mi-
Cornpany velkovýroba léků 11TÍ-
1343 So Ashland Ave Chiciro
Illinois — Advertwcment
JL
i
