Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (July 2, 1902)
o Poustevník na skále svatojanské Román z pobřeží od Emilie Flygaré Carlénové PŘELOŽIL HUGO KOSTERKÁl 1)IL Pokrío4nt "Slečno Elviro" řekl a stiskl íeil ruku tak že ona tentokráte viděla do jeho nitra jasněji než do rad "byla to bídná moje msta msta které velmi lituji Ale sleč no Elviro vy jste si pohrávala jeítS krutěji s mými city před ne dávnem Nejsem lehkomyslný: miloval jsem vřele a dlouho ale jsem odmítnut neklamu-li se v tom pokynu ačkoliv jsem jej mohl obdržet mnohem šetrněji'1 "Pane barone nebudete si ni kdy stěžovat na výměnu A odpusťte odpusťte mně musíme si oba navzájem odpustit" "Z celé duše z celého srdce! A můj jemnocit je rukojmím slečno 2c " J- :-' -" ' "Mlčte nepovídejte již nic — opusťte mne mně se zdá sly ším kroky otcovy" - XVI ' Elvira osaměla S rozpálenými tvářemi a bušící mi tepnami opírala hlavu o dla3 Cítila velkou nutnost propuknout v pláč ale stud a strach před při stižením dodaly jí síly že opano vala výbuch své přírody Byla beztoho už dosti slabou a ke vše mu před kým — ó jaké trápení!' Pohrdala sebou pro tuto sla bost pro tuto prudkost a chtěla opo vrhnout tím který vzbudil ne blahé zmatené pocity v jejím ni tru vzbudil je aniž byl sám vol ný avšak dovedla jím opovrhnout? Nedovedla — neb věděla že i on ji miluje divokým ohnivým Žárem a tušila že jeho nenadálé ucházení se o nevěstu vzniklo ze strachu aby tato pozdější mocnější láska nepřekážela mu vyplnit závazek ctí uložený A daleko jsouc toho aby opovrhovala aby nechápala tuto slabost tuto tčkavost vášní sycenou byla zároveň drážděna triumfem který domnívala se sla vit nad svou sokyní Neb že se vrátil co jiného to znamená ne-li že sám povolil že proti svému vědomi je hotov uznat moc které odporovat nemůže- A je ta Fanny ženou milující ženou když ho posílá od sebe? "Jak jsou Ženy rozdílný!" po myslila si Elvira "Já bych ho rozhodné připoutala k sobe ne rozlučitelnými pouty'" Znovu blížily se kroky vojen ského kapitána Tentokrát se ne obrátil: dvéře se otevřely a otec vstoupil do pokoje ' "lak je s tebou milé dítě?" A Dohlížel na ni něžně "Znamenitě otče! Či to není na mně vidět?" Postavila se před zrcadlo a urovnávala vlasy "Elvirof" Vojenský kapitán za ' vrtěl slabě hlavou "Máš otče hosta?'? "Měl jsem Byl to Letsler který se neočekávaně vrátil ale že se chystáme večer z domu ne spatříme se 8 ním leč až zítra do poledne kdy sem přijde rozloučit se s námi než odjedeme" "A co je nového otčs?'- "Nu nic zvláštního! Jeho cho vání je však nějak nejisto: obávám se že nemá dostatečné pevnosti charakteru jakou jsem u něho vždy hledal jedním slovem že jeho povaha je těkavá'' "Myslila bych spíše že jeho srdce ' - "Ano ano mínil jsem totéž Nejsem s ním spokojen!" "A proč bys nebyl otče? Bude li — její dech se krátil a slova takřka klopýtala přes rty — bude li šťlasten tou Fanny Holmero- vou tak " Vojenský kapitán objal roze chvěni dcera kol pasu a položiv její hlavu na své rámě zašeptal jí Deobyčejně něžně: "Probůh El viro milé dítě sevři přísněji své city! Tvá duše sálá žárem sama se tím zničíš nevzmužíš-li se brzy k odporu i Naslouchala jsi snad?' "Nikoliv"' odpověděla Elvira se zaraženým trakem bolestně dojata slovy otcovými "nikoliv já: někdo jiný však Ale ne mluvme již o mně otče! Zítra bude se Henning ucházet o Ven delu Musíme se brzy jich zbavit" "Zítra? Konečně jsi ho k tomu přiměla Ale dosud se může vše změnit když ještě nepromlu vil Vendetou Henning zaslu je větší ceny než se snad domní váš: je poctivec a mnohá dívka která má srdce zadané ' "Nikoliv otče! Buď se pro vdám z lásky anebo se vůbec ne provdáni — něco jioébo není n jnneniřinři-- - ''Přeješ si tedy abychom ni kam odjeli? Dal bych mnoho za to kdybych si nebyl činil plány IIGN kdybych tě nebyl nikdy sem uvedl" "Náhoda mohla vést k témuž cíli Nesnesu abys otče činil sobě výčitky A nepojedeme ni kam Nelíbí se mi ono starodáv né citlivůstkářstvf projíždět svě tem pro podobné choroby! Vzduch působí stejně není-li srdce zdrá vo" "A zítra milé dítě v jednu ho dinu jak bylo ustanoveno odjedeme!" Nyní vešla sem Vendela Netušíc co se v posltdní době událo nepozorovala také jak bylo vidět ničeho Její vzezřeni bylo vyjasněno Elvira sdělila jí věci o nichž pochybovat nemohla ne boť dobře věděla že by si Elvira nikdy nedovolila žertovat v takové choulostivé záležitosti Ale jak může Elvira vědět že Henning hodlá se ucházet o ni o chudobnou Vendelu a pojat ji za manželku to věru nechápala Vendela sice nevěřila že by ji Henning příliš miloval avšak že ji nicméně trochu má rád a váží si jí ovšem předpokládala vždyť by ho jinak nemohl nikdo přimět by podiikl něco co sám nechce Vojenský kapitán a jeho rodina odebrali se na večerní zábavu dříve již ujednanou íienning Dyi k Vendele velmi zdvořilý Jeho pozornost nebyla sice přepjatá nicméně byla tako vá že si ve společnosti - přišeptá vali že nyní může každý poznat na kterou stranu se kloní Podobná narážka došla též sluchu Vendelínu a její srdce za -bušilo vnitřní blažeností' Když jiní mnohem nestrannější pozoro vatelé mohou tak soudit proč by nemohla i ona A co jeho úsrné vy jeho hchotná péče Sťast ná Vendela: místo aby spadla nebe letěla přímo do něho! Nebylo také nic zamilovanější ho nad její stydlivý zmatek když baron při jedné příležitosti tiše prohodil: "Pohlédněte alespoň" jednou na mne drahá Vendelo Elvira seděla v těsném kroužku dám a pánů Nezkrotitelné du ševní rozechvění jaké na sobě mocně jevila v osamocenosti své ho pokojíčku bylo vypovězeno do nejtajnější skrýše duše kam žád ný zrak nevnikne - A co žertovala a smála se a čile se účastnila hovoru proběhlo na jednou jejími údy zachvění srdce sebou zachvělo jak osykový list neboť z vedlejšího pokoje' zaslech la hlas který by ji byl bezmál přinutil ztratit nit hovoru a nedbat toho kde se nalézá Ale v tom setkala se s povzbuzujícím pohle dem otcovým a než někdo mohl zpozorovat vnitřní převrat usku tečnivší se v jejím nitru již naby la znova vlády nad sebou a zdála se tak zaměstnána že ani nepozo rovala — totiž tvářila se že neví dí jak kapitán Letsler sem vchází uváděn hostitelem' Georg navštívil vojenského ka pitána ještě téže hodiny co opu stil člun ale když po prohlášení které byl Henning zaslechl pozo roval zřejmě jakousi chladaost nebo nucenost v počínání starého cheía a sám se také nemohl vyh nout tomu aby nezakoušel zvlášt ní nucenost - použil zprávy vojen ského kapitána že toho večera bude celá rodina na návštěvě za důvod aby se vzdálil než se spa třil s El vírou Avšak to nezdálo se mu při jeho uvažování cestou k Stormbomovi souhlasit zcela se slibem daným Fauny a jak by potom mohl ten to slib dál uskutečnit když volen ský kapitán odjed již následují cího odpoledne s dámami?" Alespoři pomyslil si Georg se zvláštní rozhorčeoostf "zítra se s ni sejdu a budu moci vzdo rovati jejím černým očím které mne už neomámí ' Když přišel do malého domku Stormbomova dověděl se od paní Kebecky 2e stařík je dole u most ku a proto chystal se téi tam ale v tom mu stařena podala lístek který najednou změnil jeho úmysl Lístek obsahoval touž pozvání k témuž obchodníku který mu pro dal loď a kterf ovšem nevěděl ničeho o odjezdu Georgově V domě tohoto obchodníka míl vojenský kapitán a jebo rodina ztravit tento večer Nerozpakuje se ani na okamžik ustrojil se Geri a s pevným ú- myslem vzdorovat každimu ne bezpečí které by poškodilo jeho ítčstí kteréhd -Fínnjr hledal vstupoval nyní do pokoje kdež byla většina společnosti shromá žděna - Georg měl vlastně dosud velmi málo příležitosti pohybovat se v tak zvané "vznešené společnosti" byl však vychován matkou jejíž přirozený takt a jemný cit řídily jeho názory A sám jsa nadán vhodným citem rozeznávat co se sluší a nesluší nebyl nikdy při stižen Že by byl vykonal nebo pronesl něco co by nesměl vyko nat nebo říci mladý bujarý ná mořník který jak víme nebývá nikdy přísně vázán ztrnulým: pra vidly jako páni na souši - Georg pozdravil a vyměnil ně kolik zdvořilostních frásí s hosti telkou a nyní přistoupil směle k slečně von U která oslovila ho nenuceně: "Mně se zdá že se pan kapitán Letsler řídí podle tažných ptáků" V těchto beze všeho důrazu pronesených slovech nespočívalo nic a také si jich nikdo nepo všiml Ale z očí Elviřiných za kmitl prchavý paprsek který pro nikl jako šíp nitrem Georgovým a seslabil neobyčejně jeho pevné rozhodnutí "Nesmím se na ni podívat!" myslil si nicmécí musil přes svou vůli na ni pohlednout když jí odpovídal: "Uznávám svou spříz něnost s těmito ubožáky které jsem často litoval a nepřeji si ni čeho tolik jako aby i mne někdo politovali'' "Mám za to že nikdo vám ne prokáže pane kapitáne takovou nehodnou účast" "Totě vlastně příliš krutý vý rok milostivá slečno ale kdyby ste věděla jaký vliv mají okolno sti jmenovitě na námořníka zaji sté byste slečno posuzovala mno hem mírněji" "O tom pochybuji Ostatně se mi řeklo že námořníci jsou v cel ku velmi pověrčiví lidé a že věří v slepý osud a v takovém případě přijímá každá okolnost ráda na se podobu osudu" Byli přerušeni Ale za tance později večer vyhledal Georg opětně Elviru Její zrak nezářil již oním le skem který na počátku jejich známosti ho okouzloval ale za to skrývalo se v něm nyní jiné kou zlo neméně účinné Mraky blesky křižovaly se led a Žár se střídaly 1 "U pomyslil si a couval s u tajeným dechem před jejím zje vem "kdyby se Fanny uměla tak usmívat kdyby mohla mít v očích takový výraz — ale Fanny je přes to vše mnohem milejší A hned zítra ji dopíši neboť dosud to mohu učinit!" "Dosud to mohu učinit!'-říkal si Georg i v noci když ulehl očekával že sen předvede duši Fanninu mnohem jasněji než se dělo v posledních hodinách Avšak sen spikl se Elvirou a zrcadlil v spánku pouze její podobu Následujícího rána když byl ve společnosti Karola a staříka Storm boma navštívil loď aseznal leh kou myslí že práce s jejím ozbro jenun spojeoa nejlépe no zane prázdní zanechal oba poctivce v kajutě při láhvi portského vína kdež měli čekat na jeho návrat sám šel veselými chvalozpěvy Karolovými stále se mu rozléhají čími v uších rozloučit se t vojen ským kapitánem a jeho rodinou Bylo to právě ve chvíli kdy se Henning odebral k strýčkovi oblá sit mu že se uchází o ruka Ven delinu Pozorování předešlého večera přesvědčilo Henninga c dvojí věci že Elvira nikdy nesvo líkjeho ucházení a že štěstí a budoucnost Vendelína zcela na něm závisí a toto poslední tak mu lichotilo že když nemohl dostat jednu oddal se šlechetně a a pev ným rozhodnutím druhé rozumí se jen tenkrát jestli vojenský ka pitán ocení jeho resignaci a štěd rým způsobem to též dokáže Aby nabyl o tom úplné jistoty uznal za nejchytřejší změnit potud program že se nejprv obrátí na strýce než vyhledá svou vyvole nou - Vendela uzavřela se do zadního pokoje se záminkou že dokončí sbalení zavazadel (což bylo vlast ně ukončeno už časně ráno) ve skutečnosti však za tím účelem aby upřímně uvážila jak se mohlo vše tak neočekávaně změnit Její uvažování však proměnilo se brzo ve vděčný povzdech k to mu který dobře věděl jak byla Vendela unavena ustavičným po sluhováním všem a ve všem Nyní bude šťastna a sama oblaží toho kterého dávno potají zbožSovala Nižádná žárlivost netrápila ni tro Vendelínů proto že Henning počátku miloval Elviru a na ni ani nepomyslil leč až ztratil ve škerou nadějí a oné Nikoliv Vendela patřila k neocenitelným pojnžeoýra povahám které 'la- fikýplnoa tváří yjtajf štěstí kdy i se oao dostaví a spokojujl se s oíra neobrnujíce cos Že st dosta vilo pozdě : - - - - í "Patrně asi všichni někam ode šli!" pomyslil si Georg když ne našel nikoho v saloně a když po znal že dvéře do pokoje kapitá nova jakož i ke komnatám slečen jsou zavřeny Když zaklepal ne dostal odpovědi Sešel tedy dolů a ptal se ode-šlo-li panstvo z domu "Pokud vím nikoliv mimo slečnu U která pM chvílí šla do zahrady" dostal v odpověď "Snad jsou tam í ostatní?'' Se běhl se schodů a dal se přes dvůr Když byl prošel zahradou více směry zahledl konečně odlehlou besídku Tam našel tu kterou hledal a kterou asi vidí naposled ve svém životě Ve stínu dvou v sebe splývají cích vrb seděla Elvira skloněna na mechové lavičce a pohrávala si mehaoicky s polouvadlou růží jejíž lístky byly rozházeny po jemných záhybech jejích Černých hedvábných šatů Tentokrát neslyšela a neviděla Georga: její zrak do jejího vlast ního nitra pohřížený měl schop nost žít pouze tam Elvira ani nebyla si vědoma že dvě slzy třpytily se jí na lících Pohlížela ke kousku oblohy prosvitající nad vchodem besídky a volná ruka byla spuštěna na druhé straně lavice což dodávalo její poloze třeba byla neumelkovaná a nevě domá zvláštního půvabu Georg se zastavil a pozoroval ji Srdce mu prudce bušilo "Otoč se!" zašeptal jeho anděl strážný Fannin dobrý anděl Ale on upoután oslnivým zje vem nemohl sebou pohnout a pou ze bezděčným pohybem upozornil na sebe Elviru ' k Jejich zraky se setkaly ' Georg ustrašen napomínajícími hlasy svědomí a cti chtěl promlu vit chtěl prchnout Elvira byla by se ráda usmála ráda by žertovala A přec tu seděla ona a přec tu stál on jakoby oba byli v okamži ku proměněni v mramor s tisíce rým Životem v každé žilce Posléze vykoktal Georg: "Při šel jsem rozloučit se vámi" "Přeji vám mnoho štěstí!" od pověděla mu nejistým hlasem "Ne nezasluhújí žádného Stě stí!" namítal a přiblížil se k ní o pár kroků "Také ho nikdy nedosáhnu neboť — moje přání je v ustavičném rozporu mezi se bou" ' - "Takový rozpor" pronesla rozpálenými tvářemi je' "zradou na těch k nimž se taková přání střídavě povzná šejí!" zašeptal Georg a zapomenuv na všechno klesl k nohám El viř i- ným ' ' Ona obdařila ho pohledem jenž nebyl způsoben aby přivolal ho k rozumu - "O" pokračoval "jsem příliš zaražen že jsem se znova odvážil vyjít vstříc nebezpečí Elviro věztež — 6 odpusťte odpusťte miluji miluji nadšeně zbožňuji ne ne já vím že nebudu nikdy šťasten bez ní bez mé první lá sky Neopovrhněte mnou proto Elviro: mně stačí dost vlastní mé opovržení 'a nehleďte na mne tak — neb pak jsem schopea zru šit přísahu předsevzetí věrnost slib!" u ' - - : Přitiskl Elviřinu ruko ka svým horkým rtům a rychle se vzpřímil Avšak hned po té zavolal ho její hlas nazpět: " - í "Georgui ' Jaký zvuk! Byl jat šílenstvím nebo kouzlem? Poslouchal nad šeně - - ! "Georgu!'' zašeptala snová — a nyní klečel on znova u nohou rozohněné ženy : "Vezmi si můj Život mou duši vše co chceš'' prosil rozbouřeně "ale mně ponechej mou čest Jsem vázán svatým slibem daným Fanny — ona musí býti mou!" "Ona nesmí býti tvou!" řekla Elvira najednou unášena vlnami vášní "Ty miluieS pouze mne! "A ty" zašeptal "ty?" - "Přestane-li ten zbabělý spor aporř vše je uz dávuo rozl bodnuto! O Elviro ona nemůže mně nahradit tebe — ty nemůžeš roně nahradit ji To jsou pe kelná muka milovat dvě žeoyl A nebude mně patřit žádná Z vás" "Nejsi hoden z nás žádné!" ře kla Elviaa a odstrčila ho od sebe Ale právě tento výmluvný po šunek divoké ošklivosti připravil Georga o poslední záblesk stále vyprchávající sfy "Elviro" zašeptal "vrháš mou duši do okovů odvolej tvá krutá slova a jsem '' Ale v tom bylo slyšeti kroky Byla to Vendela která zadržela rozhodné slovo 'tvůj - j 'Jsem zachráněni" zvolal Ge jakoVSMouMři dkvapil Vg Marni očekávala Fanny ilPbené psaní SEDMÉ OBDOBÍ Elvira Kornclle XVII Brigga Elvira Kornelie přijí Ždějící i Charlestownu a určená pro KodaR byla již před třemi hodinami zanechala za sebou ma ják Skagea a letěla nyní s rychlo stí osmi uzlů po modrozelených vlnách Katffgatu Dosud nebyl ani poloviční vítr avšak husté bouřné mraky hro madící se na severozápadě v po divné skupiny a mráčky na ostat ní obloze ženoucí se prudkou rychlostí připomínaly zkušenému námořníku co takové předzvěsti znamenají ' Kapitán Georg Letsler stál se skříženýma rukama na palubě pozoruje s upjatou pozorností hned zmíněná znamení hned če tné lodi všemožoých druhů je doucí mimo Vítr strhoval mu častěji malou plstěnou čepici s hnědých vlasů a ukazoval pokaždé záblesk bílého pruhu hořejší části krásného jeho čela Georgův obličej opálený tropi ckým sluncem prozrazoval potád týž veselý upřímný a prostosr dečný výraz který vyznačoval ho jako mladíka avšak tentokráte byl spojen s mužnou vážností V pohledu zračila se v tomto oka mžiku pouze přísná bdělost ná mořníkova kol rtů nelaškoval úsměv nýbrž rys srdečné dobrá ckosti rýsoval se nyní jako i jindy kol svěžích jeho rtů Něco přes dva roky uplynuly od doby kdy brigga Kornelie o pouštěla přístav Goeteborgský ' Georg vozil v této době hlavně zboží z Hollaodska do Ameriky a naopak a získal si za ty dva roky tak značné jmění že nyní uznával za vhodné vyhověti povzbuzující mu hlasu svého srdce a přezimo vati v otčině ' Svůj majetek měl už dávno i bezpečí avšak o svých citech c své vnitřní spokojenosti nemohl se podobně vyjádřit " Cas a ustavičné zaměstnání za tlačily ovšem do pozadí nebezpeč nou upomínku na poslední schůz ku s Elvirou Zapomenuta však nebyla ač se on snažil vším úsi lim pohlížet na své počínání i onom případě jako na výbuch mládí Fanny psal Georg několikrát! obvyklou svou upřímností vy znal se jí a prosil ji za odpuštění pro své poslední poblouzení Ale buď mu ona nechtěla odpovědít anebo bo její odpověď nedošla pro ustavičnou změnu jeho pobytu Snad jsou obě Fanny i Elvira provdány a dávno již zapomněly že nějaký Georg Letsler žije na světě Než tohle může snad před pokládat o Elviře avšak nikdy nikdy o Fanny A nejednou po chvílích námahy zalítaly jeho povzdechy střídavě k oběma ženám Nejčistší a nej vřelejší byly nicméně vzdechy platící přítelce z mládí veselé bujaré Fanny té mírné té laská vé té pomilováníbodné a schop né by ho oblazila a při tom hor Síval se na osud na sebe sama že byl uvržen do takových divokých takových cizích poměrů Za jiných poměrů byla by snad nyní Fanny jako oddaná manžel ka plula s ním po moři násle dovála ho do nebezpečí a svým láskyplným úsměvem svým odu Ševnělým pohledem povzbuzovala ho v denním lopocení Ate ronie v se nevnucovalo se mu v tomto okamžiku: uvažoval tak dřív a sice nesčetněkráte Nyní byl pouze velitelem který činil své výpočty a ukiouzla-li snad od těch nějaká myšlénka jistě zalétla k jeho starému otci k samotáři na Svatojanské skále kterýž jak se Georg kojil nadějí vzhledem k jebo posledním zprá vám dosud vysílá své modlitby k Bobu za nepřítomného syna Za různých procházek po pa lubě na níž byl stále doprovázen panem Semem který se zastavil kdykoliv se on sám zastavil a rozvážní přesvědčoval se o počasí kdykoliv to učinil tento navště vovat velmi často kormidelníka aby se přesvědčil míří-li on pře sně určeným směrem a právě se vracel z podobné návštěvy vy hledávaje kamaráda Stormboma když v tom stařík a dýmkou v ruce vystoupil po schodech na palubu a usedl u vchodu Starý korouhevnf lodník nebyl již té povahy jak jsme ho poznali na fregattě aneb jak jsme bo před dvěma lety viděli když se byl rozhodl že pojede a briggou ne boť tenkrát vál jebo nitrem ještě svěží vánek Ale již takmíř od půl roau malátněla jebo mysl síly neustále Staříkovo nitro ob drželo ránu která se nikdy na zemi nezacelf - á=sis: =fr-f r— K4~' Rwtumr ZtMeted pro SJ 00 laher kol ika OMrCtte JI vUrma Dr H JUJn UA m Atak wfkUaaflehM fa Y SlaTDé Dra Pcttjf)0b0h# Tvoří ono novou zdravou krev tudoje kosti a svaly Jev užívání po ioo let to ] obdrictl ikn tníitttl Jedna tel nbo přímo od Dr PETER FAHRNEY II2-II4 Sfl Hovne AVB NEBBASKA CYCLE CO Velký výprodej šicích strojů Právě jsme obdrželi železniční náklad Wheeler & Wilsos Eaix Bkarixo šicích strojů a nemáme místa kam bychom je složili proto prodáváme během tohoto týdne ÍOO áioiola strojťi V těchto zahrnuty jsou Šicí stroje všech soustav vyráběných a ta za ceny v Omaze dosud nebývalé Zamýšlíte-li si koupiti šicí stroj neopomefita nás navštíviti Bodem prodivatl rafan4 moderní "drop hXcí"r") $1500 "Rol top" líci stroje i druh raky Jrldl dnmnént B&fobo byly dříve Urfné po tik budou etitl tento tJeu gjg 0Q Pronajímáme šicí stroje za 75 ctů na týden : Opravujeme a prodáváme jednotlivé části ku každému šicímu stroji vyráběnému - ~ Vyučujeme zdarma šití na stroji každý čtvrtek a sobotu NEBRASKA CYCLE CO (j!£0 aiCKEL řldltel Telefon 1662 ' Koh 15 a Harney ul 334 Broadway 6ia sev 34 ul Council Bluíís Iowa South Omaha Neb STtIlíZ WW1I É1PMY -VYŘÁBÍ- v sudech i lahvích a po celém l i $m % m % CVelicobcliodnícI a lmportéřlO íittyrnx a likérů Nástupci řirmj j L klnttht Sr Frick : 4 erbeta Tel 544— 1001 Faraa nU Omaha Fred Kr ug OMAHA řítltiií vseoniý pivoviTr" "Vaří nejlepši drvUi ležálsa : 3 Oalo!jat drtzat "bledé Q-qdlcáctL m tt laOvrricJi : í í Vyiovaa 3a±Aésa-vi': "m živťLné "ho npi)dčl KASE ZÍSADTi Sejlepíí materiál a —— 1 SA&E SJAHAt JspkIU ebeeeastf KAŠE Dopisy se ochotné !0z Bros Stáři a spolelilivi sladoi "HVaří a IahvnJÍ Telefon 119 lri Pro stůl J Ti kdož dovedou oceniti výborný stolní nápoj oblíbí si zajisté naše "GOZD Jest lehké) perlící se a řízné a jako jest zdravé jest i chutné - Vyrobeno jest cejlepšího chmele vybrané ho ječmene a čisté vody — aeníť v dy jež by byla škodlivá neb nezdravá Není to laciné pivo v nižádném smyslu a! jest to jedno z nejlepSích a tí kteříž je jednou okusili stali se řádnými našimi zákazníky ' '" Dodává se v bednách a sice vých neb paintových Objednejte nika aneb telefonem— Tel Omaha Hřmmrr nu 1 tri Tinfimriin nn ' ijuia hiía ceninu uj-Miin Předplaťte se na Pokrok Západu $l ročně CÍtKU nečistou a sesláblou krví nedostatkem živost! učlníny Jtoo zdravými a lhiýml ' ollváním íone iicli roj potu $300 THrt tri IrrIU líních itroj Jl Jo d6kldn kteríi budou komtl dobrou lutbn Ouatheel Jeden umlaťte J-J d trf luodek trodew míli 4 ÍU dobr iícl ktroj Jede VnVV západě rozesýiá výtečný ležák Brewing Co NEBRASKA nejlepíí technická dorednest Yellaá pečlivost a obchodní opatraost v' ODJtfcNA Stále se sritšující kehol vyřizitfí dle přání iíew!g Oo : výborné plvoí- OMAHA NEBR TOP" lahvové pivo n£m ani jediné přísa v lahvích kvarto si u svého obchod 154a So Omaba 8 }ei tlíl 11 u _íi_í Vrjk a utuji im wi K4Mal