o
Poustevník na skále svatojanské
Román z pobřeží od Emilie Flygaré Carlénové
PŘELOŽIL HUGO KOSTERKÁl
1)IL
Pokrío4nt
"Slečno Elviro"
řekl a
stiskl
íeil ruku tak že ona
tentokráte
viděla do jeho nitra jasněji než
do rad "byla to bídná moje msta
msta které velmi lituji Ale sleč
no Elviro vy jste si pohrávala
jeítS krutěji s mými city před ne
dávnem Nejsem lehkomyslný:
miloval jsem vřele a dlouho ale
jsem odmítnut neklamu-li se v
tom pokynu ačkoliv jsem jej mohl
obdržet mnohem šetrněji'1
"Pane barone nebudete si ni
kdy stěžovat na výměnu A
odpusťte odpusťte mně musíme
si oba navzájem odpustit"
"Z celé duše z celého srdce! A
můj jemnocit je rukojmím slečno
2c " J- :-' -" '
"Mlčte nepovídejte již nic —
opusťte mne mně se zdá sly
ším kroky otcovy" -
XVI '
Elvira osaměla
S rozpálenými tvářemi a bušící
mi tepnami opírala hlavu o dla3
Cítila velkou nutnost propuknout
v pláč ale stud a strach před při
stižením dodaly jí síly že opano
vala výbuch své přírody Byla
beztoho už dosti slabou a ke vše
mu před kým — ó jaké trápení!'
Pohrdala sebou pro tuto sla
bost pro tuto prudkost a chtěla
opo vrhnout tím který vzbudil ne
blahé zmatené pocity v jejím ni
tru vzbudil je aniž byl sám vol
ný avšak dovedla jím opovrhnout?
Nedovedla — neb věděla že i on
ji miluje divokým ohnivým Žárem
a tušila že jeho nenadálé ucházení
se o nevěstu vzniklo ze strachu
aby tato pozdější mocnější láska
nepřekážela mu vyplnit závazek
ctí uložený A daleko jsouc toho
aby opovrhovala aby nechápala
tuto slabost tuto tčkavost vášní
sycenou byla zároveň drážděna
triumfem který domnívala se sla
vit nad svou sokyní Neb že se
vrátil co jiného to znamená ne-li
že sám povolil že proti svému
vědomi je hotov uznat moc které
odporovat nemůže- A je ta
Fanny ženou milující ženou když
ho posílá od sebe?
"Jak jsou Ženy rozdílný!" po
myslila si Elvira "Já bych ho
rozhodné připoutala k sobe ne
rozlučitelnými pouty'"
Znovu blížily se kroky vojen
ského kapitána Tentokrát se ne
obrátil: dvéře se otevřely a otec
vstoupil do pokoje '
"lak je s tebou milé dítě?" A
Dohlížel na ni něžně
"Znamenitě otče! Či to není
na mně vidět?" Postavila se před
zrcadlo a urovnávala vlasy
"Elvirof" Vojenský kapitán za
' vrtěl slabě hlavou
"Máš otče hosta?'?
"Měl jsem Byl to Letsler
který se neočekávaně vrátil ale
že se chystáme večer z domu ne
spatříme se 8 ním leč až zítra do
poledne kdy sem přijde rozloučit
se s námi než odjedeme"
"A co je nového otčs?'-
"Nu nic zvláštního! Jeho cho
vání je však nějak nejisto: obávám
se že nemá dostatečné pevnosti
charakteru jakou jsem u něho
vždy hledal jedním slovem že
jeho povaha je těkavá''
"Myslila bych spíše že jeho
srdce ' -
"Ano ano mínil jsem totéž
Nejsem s ním spokojen!"
"A proč bys nebyl otče? Bude
li — její dech se krátil a slova
takřka klopýtala přes rty — bude
li šťlasten tou Fanny Holmero-
vou tak "
Vojenský kapitán objal roze
chvěni dcera kol pasu a položiv
její hlavu na své rámě zašeptal jí
Deobyčejně něžně: "Probůh El
viro milé dítě sevři přísněji své
city! Tvá duše sálá žárem sama
se tím zničíš nevzmužíš-li se brzy
k odporu i Naslouchala jsi snad?'
"Nikoliv"' odpověděla Elvira
se zaraženým trakem bolestně
dojata slovy otcovými "nikoliv
já: někdo jiný však Ale ne
mluvme již o mně otče! Zítra
bude se Henning ucházet o Ven
delu Musíme se brzy jich zbavit"
"Zítra? Konečně jsi ho k tomu
přiměla Ale dosud se může
vše změnit když ještě nepromlu
vil Vendetou Henning zaslu
je větší ceny než se snad domní
váš: je poctivec a mnohá dívka
která má srdce zadané
' "Nikoliv otče! Buď se pro
vdám z lásky anebo se vůbec ne
provdáni — něco jioébo není n
jnneniřinři--
- ''Přeješ si tedy abychom ni
kam odjeli? Dal bych mnoho za
to kdybych si nebyl činil plány
IIGN
kdybych tě nebyl nikdy sem
uvedl"
"Náhoda mohla vést k témuž
cíli Nesnesu abys otče činil
sobě výčitky A nepojedeme ni
kam Nelíbí se mi ono starodáv
né citlivůstkářstvf projíždět svě
tem pro podobné choroby! Vzduch
působí stejně není-li srdce zdrá
vo" "A zítra milé dítě v jednu ho
dinu jak bylo ustanoveno
odjedeme!"
Nyní vešla sem Vendela
Netušíc co se v posltdní době
událo nepozorovala také jak bylo
vidět ničeho Její vzezřeni bylo
vyjasněno Elvira sdělila jí věci
o nichž pochybovat nemohla ne
boť dobře věděla že by si
Elvira nikdy nedovolila žertovat
v takové choulostivé záležitosti
Ale jak může Elvira vědět že
Henning hodlá se ucházet o ni o
chudobnou Vendelu a pojat ji za
manželku to věru nechápala
Vendela sice nevěřila že by ji
Henning příliš miloval avšak že
ji nicméně trochu má rád a váží
si jí ovšem předpokládala vždyť
by ho jinak nemohl nikdo přimět
by podiikl něco co sám nechce
Vojenský kapitán a jeho rodina
odebrali se na večerní zábavu
dříve již ujednanou
íienning Dyi k Vendele velmi
zdvořilý Jeho pozornost nebyla
sice přepjatá nicméně byla tako
vá že si ve společnosti - přišeptá
vali že nyní může každý poznat
na kterou stranu se kloní
Podobná narážka došla též
sluchu Vendelínu a její srdce za
-bušilo vnitřní blažeností' Když
jiní mnohem nestrannější pozoro
vatelé mohou tak soudit proč by
nemohla i ona A co jeho úsrné
vy jeho hchotná péče Sťast
ná Vendela: místo aby spadla
nebe letěla přímo do něho!
Nebylo také nic zamilovanější
ho nad její stydlivý zmatek když
baron při jedné příležitosti tiše
prohodil: "Pohlédněte alespoň"
jednou na mne drahá Vendelo
Elvira seděla v těsném kroužku
dám a pánů Nezkrotitelné du
ševní rozechvění jaké na sobě
mocně jevila v osamocenosti své
ho pokojíčku bylo vypovězeno do
nejtajnější skrýše duše kam žád
ný zrak nevnikne -
A co žertovala a smála se a čile
se účastnila hovoru proběhlo na
jednou jejími údy zachvění srdce
sebou zachvělo jak osykový list
neboť z vedlejšího pokoje' zaslech
la hlas který by ji byl bezmál
přinutil ztratit nit hovoru a nedbat
toho kde se nalézá Ale v tom
setkala se s povzbuzujícím pohle
dem otcovým a než někdo mohl
zpozorovat vnitřní převrat usku
tečnivší se v jejím nitru již naby
la znova vlády nad sebou a zdála
se tak zaměstnána že ani nepozo
rovala — totiž tvářila se že neví
dí jak kapitán Letsler sem vchází
uváděn hostitelem'
Georg navštívil vojenského ka
pitána ještě téže hodiny co opu
stil člun ale když po prohlášení
které byl Henning zaslechl pozo
roval zřejmě jakousi chladaost
nebo nucenost v počínání starého
cheía a sám se také nemohl vyh
nout tomu aby nezakoušel zvlášt
ní nucenost - použil zprávy vojen
ského kapitána že toho večera
bude celá rodina na návštěvě za
důvod aby se vzdálil než se spa
třil s El vírou
Avšak to nezdálo se mu při jeho
uvažování cestou k Stormbomovi
souhlasit zcela se slibem daným
Fauny a jak by potom mohl ten
to slib dál uskutečnit když volen
ský kapitán odjed již následují
cího odpoledne s dámami?"
Alespoři pomyslil si Georg
se zvláštní rozhorčeoostf "zítra
se s ni sejdu a budu moci vzdo
rovati jejím černým očím které
mne už neomámí '
Když přišel do malého domku
Stormbomova dověděl se od paní
Kebecky 2e stařík je dole u most
ku a proto chystal se téi tam ale
v tom mu stařena podala lístek
který najednou změnil jeho úmysl
Lístek obsahoval touž pozvání k
témuž obchodníku který mu pro
dal loď a kterf ovšem nevěděl
ničeho o odjezdu Georgově
V domě tohoto obchodníka míl
vojenský kapitán a jebo rodina
ztravit tento večer
Nerozpakuje se ani na okamžik
ustrojil se Geri a s pevným ú-
myslem vzdorovat každimu ne
bezpečí které by poškodilo jeho
ítčstí kteréhd -Fínnjr hledal
vstupoval nyní do pokoje kdež
byla většina společnosti shromá
žděna -
Georg měl vlastně dosud velmi
málo příležitosti pohybovat se v
tak zvané "vznešené společnosti"
byl však vychován matkou jejíž
přirozený takt a jemný cit řídily
jeho názory A sám jsa nadán
vhodným citem rozeznávat co se
sluší a nesluší nebyl nikdy při
stižen Že by byl vykonal nebo
pronesl něco co by nesměl vyko
nat nebo říci mladý bujarý ná
mořník který jak víme nebývá
nikdy přísně vázán ztrnulým: pra
vidly jako páni na souši -
Georg pozdravil a vyměnil ně
kolik zdvořilostních frásí s hosti
telkou a nyní přistoupil směle k
slečně von U která oslovila ho
nenuceně: "Mně se zdá že se pan
kapitán Letsler řídí podle tažných
ptáků"
V těchto beze všeho důrazu
pronesených slovech nespočívalo
nic a také si jich nikdo nepo
všiml Ale z očí Elviřiných za
kmitl prchavý paprsek který pro
nikl jako šíp nitrem Georgovým a
seslabil neobyčejně jeho pevné
rozhodnutí
"Nesmím se na ni podívat!"
myslil si nicmécí musil přes svou
vůli na ni pohlednout když jí
odpovídal: "Uznávám svou spříz
něnost s těmito ubožáky které
jsem často litoval a nepřeji si ni
čeho tolik jako aby i mne někdo
politovali''
"Mám za to že nikdo vám ne
prokáže pane kapitáne takovou
nehodnou účast"
"Totě vlastně příliš krutý vý
rok milostivá slečno ale kdyby
ste věděla jaký vliv mají okolno
sti jmenovitě na námořníka zaji
sté byste slečno posuzovala mno
hem mírněji"
"O tom pochybuji Ostatně se
mi řeklo že námořníci jsou v cel
ku velmi pověrčiví lidé a že věří v
slepý osud a v takovém případě
přijímá každá okolnost ráda na se
podobu osudu"
Byli přerušeni
Ale za tance později večer
vyhledal Georg opětně Elviru
Její zrak nezářil již oním le
skem který na počátku jejich
známosti ho okouzloval ale za to
skrývalo se v něm nyní jiné kou
zlo neméně účinné Mraky
blesky křižovaly se led a Žár
se střídaly 1
"U pomyslil si a couval s u
tajeným dechem před jejím zje
vem "kdyby se Fanny uměla tak
usmívat kdyby mohla mít v očích
takový výraz — ale Fanny je přes
to vše mnohem milejší A hned
zítra ji dopíši neboť dosud to
mohu učinit!"
"Dosud to mohu učinit!'-říkal
si Georg i v noci když ulehl
očekával že sen předvede duši
Fanninu mnohem jasněji než se
dělo v posledních hodinách Avšak
sen spikl se Elvirou a zrcadlil
v spánku pouze její podobu
Následujícího rána když byl ve
společnosti Karola a staříka Storm
boma navštívil loď aseznal leh
kou myslí že práce s jejím ozbro
jenun spojeoa nejlépe no zane
prázdní zanechal oba poctivce v
kajutě při láhvi portského vína
kdež měli čekat na jeho návrat
sám šel veselými chvalozpěvy
Karolovými stále se mu rozléhají
čími v uších rozloučit se t vojen
ským kapitánem a jeho rodinou
Bylo to právě ve chvíli kdy se
Henning odebral k strýčkovi oblá
sit mu že se uchází o ruka Ven
delinu Pozorování předešlého
večera přesvědčilo Henninga c
dvojí věci že Elvira nikdy nesvo
líkjeho ucházení a že štěstí a
budoucnost Vendelína zcela na
něm závisí a toto poslední tak mu
lichotilo že když nemohl dostat
jednu oddal se šlechetně a a pev
ným rozhodnutím druhé rozumí
se jen tenkrát jestli vojenský ka
pitán ocení jeho resignaci a štěd
rým způsobem to též dokáže
Aby nabyl o tom úplné jistoty
uznal za nejchytřejší změnit potud
program že se nejprv obrátí na
strýce než vyhledá svou vyvole
nou -
Vendela uzavřela se do zadního
pokoje se záminkou že dokončí
sbalení zavazadel (což bylo vlast
ně ukončeno už časně ráno) ve
skutečnosti však za tím účelem
aby upřímně uvážila jak se mohlo
vše tak neočekávaně změnit
Její uvažování však proměnilo
se brzo ve vděčný povzdech k to
mu který dobře věděl jak byla
Vendela unavena ustavičným po
sluhováním všem a ve všem Nyní
bude šťastna a sama oblaží toho
kterého dávno potají zbožSovala
Nižádná žárlivost netrápila ni
tro Vendelínů proto že Henning
počátku miloval Elviru a na ni
ani nepomyslil leč až ztratil ve
škerou nadějí a oné Nikoliv
Vendela patřila k neocenitelným
pojnžeoýra povahám které 'la-
fikýplnoa tváří yjtajf štěstí kdy i
se oao dostaví a spokojujl se s
oíra neobrnujíce cos Že st dosta
vilo pozdě : - - - - í
"Patrně asi všichni někam ode
šli!" pomyslil si Georg když ne
našel nikoho v saloně a když po
znal že dvéře do pokoje kapitá
nova jakož i ke komnatám slečen
jsou zavřeny Když zaklepal ne
dostal odpovědi
Sešel tedy dolů a ptal se ode-šlo-li
panstvo z domu
"Pokud vím nikoliv mimo
slečnu U která pM chvílí šla do
zahrady" dostal v odpověď
"Snad jsou tam í ostatní?'' Se
běhl se schodů a dal se přes dvůr
Když byl prošel zahradou více
směry zahledl konečně odlehlou
besídku Tam našel tu kterou
hledal a kterou asi vidí naposled
ve svém životě
Ve stínu dvou v sebe splývají
cích vrb seděla Elvira skloněna
na mechové lavičce a pohrávala si
mehaoicky s polouvadlou růží
jejíž lístky byly rozházeny po
jemných záhybech jejích Černých
hedvábných šatů
Tentokrát neslyšela a neviděla
Georga: její zrak do jejího vlast
ního nitra pohřížený měl schop
nost žít pouze tam Elvira ani
nebyla si vědoma že dvě slzy
třpytily se jí na lících Pohlížela
ke kousku oblohy prosvitající nad
vchodem besídky a volná ruka
byla spuštěna na druhé straně
lavice což dodávalo její poloze
třeba byla neumelkovaná a nevě
domá zvláštního půvabu
Georg se zastavil a pozoroval
ji Srdce mu prudce bušilo
"Otoč se!" zašeptal jeho anděl
strážný Fannin dobrý anděl
Ale on upoután oslnivým zje
vem nemohl sebou pohnout a pou
ze bezděčným pohybem upozornil
na sebe Elviru ' k
Jejich zraky se setkaly '
Georg ustrašen napomínajícími
hlasy svědomí a cti chtěl promlu
vit chtěl prchnout
Elvira byla by se ráda usmála
ráda by žertovala
A přec tu seděla ona a přec tu
stál on jakoby oba byli v okamži
ku proměněni v mramor s tisíce
rým Životem v každé žilce
Posléze vykoktal Georg: "Při
šel jsem rozloučit se vámi"
"Přeji vám mnoho štěstí!" od
pověděla mu nejistým hlasem
"Ne nezasluhújí žádného Stě
stí!" namítal a přiblížil se k ní o
pár kroků "Také ho nikdy
nedosáhnu neboť — moje přání
je v ustavičném rozporu mezi se
bou" ' -
"Takový rozpor" pronesla
rozpálenými tvářemi je'
"zradou na těch k nimž
se taková přání střídavě povzná
šejí!" zašeptal Georg a zapomenuv
na všechno klesl k nohám El viř i-
ným ' '
Ona obdařila ho pohledem jenž
nebyl způsoben aby přivolal ho k
rozumu -
"O" pokračoval "jsem příliš
zaražen že jsem se znova odvážil
vyjít vstříc nebezpečí Elviro
věztež — 6 odpusťte odpusťte
miluji miluji nadšeně zbožňuji
ne ne já vím že nebudu nikdy
šťasten bez ní bez mé první lá
sky Neopovrhněte mnou proto
Elviro: mně stačí dost vlastní mé
opovržení 'a nehleďte na mne
tak — neb pak jsem schopea zru
šit přísahu předsevzetí věrnost
slib!" u ' - - :
Přitiskl Elviřinu ruko ka svým
horkým rtům a rychle se vzpřímil
Avšak hned po té zavolal ho
její hlas nazpět: " - í
"Georgui '
Jaký zvuk! Byl jat šílenstvím
nebo kouzlem? Poslouchal nad
šeně - - !
"Georgu!'' zašeptala snová —
a nyní klečel on znova u nohou
rozohněné ženy :
"Vezmi si můj Život mou duši
vše co chceš'' prosil rozbouřeně
"ale mně ponechej mou čest
Jsem vázán svatým slibem daným
Fanny — ona musí býti mou!"
"Ona nesmí býti tvou!" řekla
Elvira najednou unášena vlnami
vášní "Ty miluieS pouze mne!
"A ty" zašeptal "ty?" -
"Přestane-li ten zbabělý spor
aporř vše je uz dávuo rozl
bodnuto! O Elviro ona nemůže
mně nahradit tebe — ty nemůžeš
roně nahradit ji To jsou pe
kelná muka milovat dvě žeoyl A
nebude mně patřit žádná Z vás"
"Nejsi hoden z nás žádné!" ře
kla Elviaa a odstrčila ho od sebe
Ale právě tento výmluvný po
šunek divoké ošklivosti připravil
Georga o poslední záblesk stále
vyprchávající sfy
"Elviro" zašeptal "vrháš mou
duši do okovů odvolej tvá
krutá slova a jsem ''
Ale v tom bylo slyšeti kroky
Byla to Vendela která zadržela
rozhodné slovo 'tvůj - j
'Jsem zachráněni" zvolal Ge
jakoVSMouMři dkvapil
Vg
Marni očekávala Fanny ilPbené
psaní
SEDMÉ OBDOBÍ
Elvira Kornclle
XVII
Brigga Elvira Kornelie přijí
Ždějící i Charlestownu a určená
pro KodaR byla již před třemi
hodinami zanechala za sebou ma
ják Skagea a letěla nyní s rychlo
stí osmi uzlů po modrozelených
vlnách Katffgatu
Dosud nebyl ani poloviční vítr
avšak husté bouřné mraky hro
madící se na severozápadě v po
divné skupiny a mráčky na ostat
ní obloze ženoucí se prudkou
rychlostí připomínaly zkušenému
námořníku co takové předzvěsti
znamenají '
Kapitán Georg Letsler stál se
skříženýma rukama na palubě
pozoruje s upjatou pozorností
hned zmíněná znamení hned če
tné lodi všemožoých druhů je
doucí mimo Vítr strhoval mu
častěji malou plstěnou čepici s
hnědých vlasů a ukazoval pokaždé
záblesk bílého pruhu hořejší části
krásného jeho čela
Georgův obličej opálený tropi
ckým sluncem prozrazoval potád
týž veselý upřímný a prostosr
dečný výraz který vyznačoval ho
jako mladíka avšak tentokráte
byl spojen s mužnou vážností V
pohledu zračila se v tomto oka
mžiku pouze přísná bdělost ná
mořníkova kol rtů nelaškoval
úsměv nýbrž rys srdečné dobrá
ckosti rýsoval se nyní jako i jindy
kol svěžích jeho rtů
Něco přes dva roky uplynuly
od doby kdy brigga Kornelie o
pouštěla přístav Goeteborgský
' Georg vozil v této době hlavně
zboží z Hollaodska do Ameriky a
naopak a získal si za ty dva roky
tak značné jmění že nyní uznával
za vhodné vyhověti povzbuzující
mu hlasu svého srdce a přezimo
vati v otčině '
Svůj majetek měl už dávno i
bezpečí avšak o svých citech c
své vnitřní spokojenosti nemohl
se podobně vyjádřit "
Cas a ustavičné zaměstnání za
tlačily ovšem do pozadí nebezpeč
nou upomínku na poslední schůz
ku s Elvirou Zapomenuta však
nebyla ač se on snažil vším úsi
lim pohlížet na své počínání i
onom případě jako na výbuch
mládí
Fanny psal Georg několikrát!
obvyklou svou upřímností vy
znal se jí a prosil ji za odpuštění
pro své poslední poblouzení Ale
buď mu ona nechtěla odpovědít
anebo bo její odpověď nedošla pro
ustavičnou změnu jeho pobytu
Snad jsou obě Fanny i Elvira
provdány a dávno již zapomněly
že nějaký Georg Letsler žije na
světě Než tohle může snad před
pokládat o Elviře avšak nikdy
nikdy o Fanny
A nejednou po chvílích námahy
zalítaly jeho povzdechy střídavě
k oběma ženám Nejčistší a nej
vřelejší byly nicméně vzdechy
platící přítelce z mládí veselé
bujaré Fanny té mírné té laská
vé té pomilováníbodné a schop
né by ho oblazila a při tom hor
Síval se na osud na sebe sama že
byl uvržen do takových divokých
takových cizích poměrů
Za jiných poměrů byla by snad
nyní Fanny jako oddaná manžel
ka plula s ním po moři násle
dovála ho do nebezpečí a svým
láskyplným úsměvem svým odu
Ševnělým pohledem povzbuzovala
ho v denním lopocení
Ate ronie v se nevnucovalo se
mu v tomto okamžiku: uvažoval
tak dřív a sice nesčetněkráte
Nyní byl pouze velitelem který
činil své výpočty a ukiouzla-li
snad od těch nějaká myšlénka
jistě zalétla k jeho starému otci
k samotáři na Svatojanské skále
kterýž jak se Georg kojil nadějí
vzhledem k jebo posledním zprá
vám dosud vysílá své modlitby
k Bobu za nepřítomného syna
Za různých procházek po pa
lubě na níž byl stále doprovázen
panem Semem který se zastavil
kdykoliv se on sám zastavil a
rozvážní přesvědčoval se o počasí
kdykoliv to učinil tento navště
vovat velmi často kormidelníka
aby se přesvědčil míří-li on pře
sně určeným směrem a právě se
vracel z podobné návštěvy vy
hledávaje kamaráda Stormboma
když v tom stařík a dýmkou v
ruce vystoupil po schodech na
palubu a usedl u vchodu
Starý korouhevnf lodník nebyl
již té povahy jak jsme ho poznali
na fregattě aneb jak jsme bo před
dvěma lety viděli když se byl
rozhodl že pojede a briggou ne
boť tenkrát vál jebo nitrem ještě
svěží vánek Ale již takmíř od
půl roau malátněla jebo mysl
síly neustále Staříkovo nitro ob
drželo ránu která se nikdy na
zemi nezacelf -
á=sis: =fr-f r— K4~'
Rwtumr ZtMeted pro SJ 00 laher kol
ika OMrCtte JI vUrma Dr H JUJn UA
m Atak wfkUaaflehM fa
Y SlaTDé
Dra Pcttjf)0b0h#
Tvoří ono novou zdravou krev tudoje kosti a svaly
Jev užívání po ioo let
to ] obdrictl ikn tníitttl Jedna tel nbo přímo od
Dr PETER FAHRNEY II2-II4 Sfl Hovne AVB
NEBBASKA CYCLE CO
Velký výprodej šicích strojů
Právě jsme obdrželi železniční náklad Wheeler & Wilsos Eaix
Bkarixo šicích strojů a nemáme místa kam bychom je složili
proto prodáváme během tohoto týdne
ÍOO áioiola strojťi
V těchto zahrnuty jsou Šicí stroje všech soustav vyráběných
a ta za ceny v Omaze dosud nebývalé
Zamýšlíte-li si koupiti šicí stroj neopomefita nás navštíviti
Bodem prodivatl rafan4 moderní
"drop hXcí"r") $1500
"Rol top" líci stroje i druh raky Jrldl
dnmnént B&fobo byly dříve Urfné po
tik budou etitl tento tJeu gjg 0Q
Pronajímáme šicí stroje za 75 ctů na týden :
Opravujeme a prodáváme jednotlivé části ku každému šicímu
stroji vyráběnému - ~
Vyučujeme zdarma šití na stroji každý čtvrtek a sobotu
NEBRASKA CYCLE CO
(j!£0 aiCKEL řldltel
Telefon 1662 ' Koh 15 a Harney ul
334 Broadway 6ia sev 34 ul
Council Bluíís Iowa South Omaha Neb
STtIlíZ WW1I É1PMY
-VYŘÁBÍ-
v sudech i lahvích a po celém
l i $m % m %
CVelicobcliodnícI a lmportéřlO
íittyrnx a likérů
Nástupci řirmj j L klnttht Sr Frick : 4 erbeta
Tel 544— 1001 Faraa nU Omaha
Fred Kr ug
OMAHA
řítltiií vseoniý pivoviTr"
"Vaří nejlepši drvUi ležálsa : 3
Oalo!jat drtzat "bledé Q-qdlcáctL m tt laOvrricJi : í í
Vyiovaa 3a±Aésa-vi': "m živťLné "ho npi)dčl
KASE ZÍSADTi Sejlepíí materiál a
—— 1
SA&E SJAHAt JspkIU ebeeeastf
KAŠE
Dopisy se ochotné
!0z Bros
Stáři a spolelilivi sladoi
"HVaří a IahvnJÍ
Telefon 119 lri
Pro stůl J
Ti kdož dovedou oceniti výborný stolní nápoj
oblíbí si zajisté naše "GOZD
Jest lehké) perlící se a řízné a jako jest zdravé jest i
chutné - Vyrobeno jest cejlepšího chmele vybrané
ho ječmene a čisté vody — aeníť v
dy jež by byla škodlivá neb nezdravá Není to laciné
pivo v nižádném smyslu a! jest to jedno z nejlepSích
a tí kteříž je jednou okusili stali se řádnými našimi
zákazníky ' '"
Dodává se v bednách a sice
vých neb paintových Objednejte
nika aneb telefonem— Tel Omaha
Hřmmrr nu 1 tri Tinfimriin nn '
ijuia hiía ceninu uj-Miin
Předplaťte se na Pokrok Západu $l ročně
CÍtKU
nečistou a sesláblou krví
nedostatkem živost!
učlníny Jtoo
zdravými a lhiýml
' ollváním
íone iicli roj
potu
$300
THrt tri IrrIU líních itroj Jl Jo
d6kldn kteríi budou komtl dobrou
lutbn Ouatheel Jeden umlaťte J-J
d trf luodek trodew míli 4 ÍU
dobr iícl ktroj Jede VnVV
západě rozesýiá výtečný ležák
Brewing Co
NEBRASKA
nejlepíí technická dorednest
Yellaá pečlivost a obchodní opatraost
v'
ODJtfcNA Stále se sritšující kehol
vyřizitfí dle přání
iíew!g Oo :
výborné plvoí-
OMAHA NEBR
TOP" lahvové pivo
n£m ani jediné přísa
v lahvích kvarto
si u svého obchod
154a So Omaba 8 }ei tlíl
11 u _íi_í Vrjk
a utuji im wi
K4Mal
