v
a xrsmr a
řili
Napoleon 1IL a Eugenie
HLtorulij roHuin fotil dub
rr"Pokk ziIií" iřk
DÍL II
(Ntntoiui BM
Smrt vyrovná r1
Přicházíte vskutku moje dra
há Mis o jak j©m Vám za tento
dftkaz Vali blahoklonnoti pov
dJřen vítal princ slečna Sofii
Howard ktrá do domku staré
Uodlové vstoupila Uchopil ji
aa ruku které lebouee svými rly
o dotknul a vedl ji ]k do po
koje červenými záclonami
"Jak jste mohl pochybovali
mSj princi sda-li VaJt-mu pot vá
ní vyhovím" od]Hvídala slepna
odstraňujíce polo smutným a h
lo nýjicim úsměvem svfij závoj —
a kdybyste mně jeiti na vzdále
neiií ulsto byl £val — já bycji se
byla dostavila !"
"Sofie Vy znáte ůfel tito
Icbfize"—
Tm vle— o nehovořte jeiti o
lota rafij princi —obávaný ok&m
lík nát jeSlě doati lihy zastihne!
—Chcete pryí — na veky pryí — a
já máii zde zfitali!"
"O nikoliv na veky Sofie !"
líemluvte ani sluvicko o tom
míj princi! Cítím to moje srdce
lak praví jel to loučení na vě
ky" avtlal Solie a na krásných
její lacích se označovala trpká
bolest která v jejím nitra zářila
—byla v tomto okamžiku tak
svůdná ie princ jedno chvíly je
jími k rannými formami a plastic
kou plaviti uneien byl — V
tomto okamžení unikl chladný
tvar jejího obličeje tentýž přijal
výraz oné íádosti která se v o
tich i v celém vzezření zrcadli
jen aby ne prozradila! PnÉ by
mela při tomto dostaveníčku ku
kterému wui uvolila vroucí city
své láky tajiti !
Solie ly nebyla v stavu tem sa
mým odJolati byliť mocnějšími
než vlec hno její clezap(rá'ii nž
viechny úiinky dobréhe vycho
váni ! Potlačené byljr V tomto
okamžiku viechny ohledy vie
chen dobrý vliv lá-kyjlné matky
a c tnostného otc e ! Jako rozvode
nřaý potok pohomký sporážela
její válntvá láka k princi Loni
Napoleonovi víe hny dobré zá-
1 V nerozvažujíce následky ta
kdl ého počínání —
M í 1 1 Iloward a jeho choť ne
měli anf luíenl o tom co dcera
podnikla Vzala outocišli ke I2i
aby e pro tt odpfildne a veíer
své řpolrčiioti slraniti mohla !
Viděla e jonejprv samotná ve
jmIc?iio-ií při inx aumotna na
odlehlém nenámém mít? které
jí ladných ohledá nepredp#ova!o
— učinila první krok ku své zká
ze prihliiila e k propasti která
ne jí u nohou otvírala!
Prine viděl a Hznal lár pla
noucí x krásných ►?( h dívčiných
"Nehněvejte so Sofie — nein&ie
to jinak býlí— tnunime se- rotlou
lti! Nechtil jcm však Londýn
oputtiti aniž bych Vám byl řekl
jak třlce se odtud loučím" pravil
princ maje posud ruku slečny
Howard ve své roce —
"Kdyby tomu vskbtkutak by
lo mfij princi" —
"Pochybujete o tom Sofie!'
M Slete sobi jenom pomyslili le
bych bez tohoto vroucího citu
touto okamlik byl přikeuzlilf
Vím to Se Vám nejsem lhostej
ným dávno jmm to četl v těchto
krásných očích — aviak rnj nemS
leme býti svoji !"
"ProS ne — jnem ku kaldémo
kroku odhodlána!"
Nechte nás rozvahou pre
roluviti moje drahá! Yálctihod
ý olec kterého sobí vidy vyo
ce váliti budu nebyl by k tomu
nikdy tvolil — a já bych takové
voleni nikdy nebyl žádal"
"Proto le mne opravdové ne
milujete princi P
"Jinájejct toho příčina která
mne co čestnou povinnost uklá
dá od Vá uputiti —Sofie — jsem
chudý— Vy to víte I Toto přizná
nt mni nepmdá za třlko neboť
chudoba cti etratf !
"Pryř a tímto pochybováním
i princi J Vím lejnem bohatá! Po
ty Hm Vám miliony k nohommf
--nohn jich zvednout! Sofie
— uiařili by mne! Jsem nestá
lým tvorem— osud mne volá do
Francie! Yíte dobře co se tám
přihodilo! Cekáaetara na mne
©řekávajl finy T
"Uřinlm pro Vi vle vle m6j
IjOuíh! Žádejte! Moje d ale ne
sni nic nel neobmezenou lásko
k Vám !
"Vale s!ova jou mi ▼ ok a m le
ní bolestného loučeni příjemná — M
-Budeme se opét vidSti— Ná
sleduji Vás do Pařile — nemoha
bez Vá liti r
"Sofie pomyslete na Vale
drahí ro1ice!
"Moje rodiče Má'e prav
do ! vzdychla hrozní rozdílená
dívka "jsou naSemo spojeni pře
kálkour1 "Prohf eiil jsem se proti ním
Jil tímto pozváním aviak nelze
vní jinak jednali musel jsem se
Vámi rozloučili!
- "Nebylo to nie zlého— proki
al jste mi tím nevýslovní dobro
diní! Louis— ho 4 o Vám vftána
pak li s brzy za Vámi do PaHle
dolar(m?M tázala e dívka imit-
"Budu onen den lehnati kdy
mi osud popřeje Vá opSt vidí ti
anil by to Vaše rodife zarmouti
lo" "Dobře tedy ! Moje jmění pa
tři Vám od této chvíle hospodař
te a ním dle lifostr" — —
"Tato obéť dokazuje mi Vaii
upřímnou lásko jeet ale přllii
velká než abych jl přijmou ti mo
hl" odpověděl princ
"Nemluvte o této nepatrnoeti
Louia! Kdybyste věděl co se v
duii mé děje potom byste lásku
mou teprv poznával a snad i ob
divoval! Pohlížíte na mne po
divením ! V této hodině ee osud
mSj rozhodl I Patřiť ůplnS Vám!
Přijměte Život m&j aneb jej od
kopněte! Já nemohu jinak jed
nati! M&j oeud jet od tohoto o
kamlenf připoután k Vaiemu
chci a Vámi buď zahynouti aneb
miti to sebevědomí a Vámi se po
vznést! ! Kdy hodláte odcebtova
ti!"
"Nemohl jsem o tom poeud nic
určití poněvadl mám jeílě něko
lik zálelitoat! zde v Londýně u
rovnati !"
"Dobře m8j princi ! V několi
ka málo dnech obdržíte od ban
kéra barona Litton 300000 fian
kS dám mu poukázku a on ne
bude váhat tuto částko a někdej
šího dědictví vyplatiti !
"Sofie Vy jste šlechetné velko
duiné stvořeni — jest-li Vái otec
o té oběti ee dozví" —
"Nebojte ee ničehož ! Promlu
vím sama ee svým otcem — řekna
mu le Vás miluji a le jsem od
hodlána a Vámi jiti! Nechtěl by
ste mi den Vašeho odcestováni
osnámitir
"Sofie — Vy byste chtěla" —
"Rodiče evé opustili bych Vám
následovali mohla! A viak tálu
se Vás při vieui co Vám svatého
na Vaše svědomí milujete
mue T"
'Kterak se ni Slete tát a ti Solie
nejeuoin že Ván miluji ale já Vás
ctím zároveň" pravil "záhad
ný mul který lže!"
"Potom jsem spokejena pak
nastane pro mne blažený život
pak chci s radosti e Vámi jiti ! O
míj princi — kdybyste věděl jak
mne Vale slova }ovzná3ej{ jak
pevnou mysl mi dávají!"
Louis Napoleon zlíbal dívce
ruku — Sofie blaženosti e usmts
vala a trpěla toho le ji princ ko
lem panu objal—
"Sofie — Vy jste m8j anděl
strálce citim to že mne upřímně
milujete a toto vědomi mně bla
ží!" Přitiskl svoje ústa na rfižo-
vé rty krásné dívky — Nevýslov
ná rozkoš zmohla ee láskou za
slepené slečny — opakovala toto
vrouef políbení horoucnosti a
odpočívala zapomínajíc na celý
svět v náruči princové do jehož
obličeje se zakoukala — tento o-
kamžik jl jcítě vlce rozčilil tento
polibek co první od mule byl
lákavou veitboo do budoucno-
"S Tebou liti a umříli" —
vzdychla "do Tvých rokouch
kládám s v 8j o#ud ! PSjdu Te-
lu veď mne kam chce! Nepři
poi línej mi nic jiného lei mou
lá-tkj jinak bych nevěřila že mi
patří srdce Tvoje! Chcci mne
vzíli s sebou 7"
Myl to výstřední plán který
Sofii opanoval — chtěla a pnn
cem odcestovati opnstiti evou
pověst vé jméno své bohatství
obětovali — cítila bezměmoo lás
ku k tomuto muži — i také on
byl v tomto okamžiku dojat —
"Než odjedu dostanete správo
Sofie !"
"O jaká blaženost kyne mi s
budoucnosti ! Srdce moje tluče
radosti a netrpělivosti" pravila
dívka žhoucím zrakem narovná-
vaje se z objeti princova "navrať
me ne do Londýna! Musím se
svým otcem mluviti!"
Louis Napoleon podával jí lálo
áT4t HJ1 k 0u kter n
ní řekaT— "Nelhal svou ekypál
prázdnou domu jeti a osedl po
boku slečny by po cestě s ní roz
mlouvá ti mohl ona tomu tak
chtěla — Blouznila a budoucnosti
dělala sobě plány vzduchových
zámkS které jediné zavánuti
lehkého větérku zbořiti mohlo—
ji to ale nesmírně těšilo !
Ubohá Sofie! Plynei dnes v
plném proudu avých krásných
naději — jsi láskou opojena jsi
polovičně houroucně toužlcižena
a poloviční d&rěřojíci a usmívají
cl se dité ! Ani nemái ponětí co
Jsi sobě zadala bys svého vyt
knutého cíle doila který na Uk
vetchých nohou stojí ! Chcei to-
moto muži vie obětovali i to nej
dražil: lásko svých rodiíň!
Chcei ho následovat! do čitého
studeného svita ať jil k mukám
pekelným neb k blaženostem ne
beským 1 Snil pouze o itéstí a
myslil že ho dosáhne!! O ty o
božátko ! Vstupuje! do propasti
ale ne s ním ! — Sama ! — Neboť v
posledním okamžiku odstrčí ti
od sebe by ti samotnou do be
sedné propasti klesnout! nechal
— Krářlťon za vyliím ůcelem
ne! jedno srdce iťastným uíiniti I
Obrať ubohá Softe Howard o
brať— pokuďjeati řas! Zachraň
M — —
Ona vlak vířila jemu-neposlou-chala
varující hlas svého svědomí
— doprovodil ji až před dfim ro
dič5 slíbal ji ještě jednou— a ona
byla — stračena I
Co zatím princ v tom samém
povozu doma jel spokojeni se
usmívaje že slíbenou sumou bos
de moci svým povinnostem v
Loadýně dcetáli a jeiti anaZnov
částku sebou doPraocie vslti do
zvěděla se Sofie od sluieba é kte
rá ji dveře otevírala ie chura
voat matky se o mnobp zhoršila
— Nacházelo se na zavoláni MU
stra Howarda více lékařil a ní
dostavil se zánět který nc do
brého nesliboval !
Mistře Howard poznala jeltě
svou dcero-přivitala a požehnala
jí — slabým hlasem pravila že
svou smrt má před očima! Shor
ieni až doposud lehké nemoce
dostavilo so tak rychle že pro
středky lékařů bez účinku býti se
zdály Zánět v krku se neustále
horlil nemocná nemohla již ani
polykali ani dýchali — a příští no
ci prohlásili lékařové že v tomto
pádu uměloet jejich přeetává a
Že sotva budou sto nemocnou za
chrániti !
Mistr Howard stál i při smrtel
ném loŽt své manželky zcela po
kojně znáti ale bylo na jeho o
bliíeji jak tělký boj se v jeho
nitru rozhostil !
I Sofie plakala klece vedle u
mlrající matky —
Druhý den na to klečela u Její
mrtvoly
Mistress Howard podlehla své
mu bolu! Ještě před několika
dněmi plná života byla nyní
mrtvé tělo!
Sofie byla tímto neštěstím ve
lice dojala 1 Plakala usedavě a
nepomyslela sobi ani le by oloc
záhy uásledoval zrovna jako by
samo nebo jejímu hříšnému přáni
nápomocno bylo by svou lásku
ukojila bez překážek ! —
Pohřeb matky byl náramně
skvostný — též Olympio Aguado
Marquis i princ byil přítomni —
Mistr Howard byl ve své povaze
nezlotniiý ale kus svého Života a
svého itesll mu byl urván — Sná
šel tuto ránu s onou dSatojnosti
která tohoto muže vždy vyznáme
návala — v útrobách jeho vlak
bylo pusto— prázdno od posled
niho loučeni se s manželkou kte
rou tak věrně tak upřímně milo
val ! Ztráta tato ho rovněž tak
rychle jak těžce zastihla! DSm
jeho se zdál jako vymřený Za
vřel se často do svého pokoje a
stál dlouhé chvíle před podobiz
nou Mistress Howard která ro
vněl jako on vzorem manželské
ho poměru byla
Celá jeho náděje se nyní obra
cela k Sofii! Ani tušeni neměl
tento ctihodný muž že se mezi
něj a dceru cizí živel byl vetřel
který snadno odloučeni obou na
věky epfisobiti mohl!
Aviak jenom přilil záhy měl
tuto novou ránu cititi která do
sti mocná byla aby i jeho silný
kořen podkopala !
Málo týhodnQ uplynulo po
smrti Mistress Howard když So
lie správu dostala Že princ bodla
v několika dnech odcestovati —
Onu znamenitou sumu kterou
mu Solie poukázala měl již vy
zvednutou
Bol po zemřelé matce opustil
ji po obdrženi této zprávy ! Byla
zničena aviak nerozmýšlela se
dlouho o tom co nyní počne!
Povahy jako ona slečny How
ard noodtraší žádné nebezpečí
žádný v vstup! Po smrt milované
matky bylo ji opuštění domu
rodného ještě snažit
Jednoho večera vstoupla do
pokojí Mr Howarda aby mu své
rozhodnuti beze strachu sdělila a
o značnou sumo peněz provila
Znala podobře jeho d&stojnoo a
mírnou rozvážlivost znala ale
také jeho nezloinnou povahu —
co ale jeSti neznala to byla jeho
rozči lenost pak-li jeho nejspra
vedlivěji! naděje byly sklamány
Byl tě milujícím otcem který
by všechno pro své jediné dítě
byl obětoval pakh by to k jeho
itěsV přispívalo — bylté ale
nezlomné vfile když tak jako v
tomto pádu zničení své dcery
spatřoval !
Aniž by tulil proč Sofie přichá
zí iel ji s upřímnou tváří vstříc
podal ji ruku a počal rozmlouva
li o poslední v Bii zemřele
Sofie odpovídala na viechny
otázky a čekola až so otec ptá ti
bude so jí k němu přivádí
Rozhodná chvíle se blížila—
Sofie sobi ani nepomyslila že ten
tojboj dulevnl ji Uk tižiti bude !
Představila si podle svýeh klam
nýcb naději celou věc jinak než
ji Mistr Howard vyrozumíval I
"Milý otče" počala Sofie "při
cházím Ti oznámiti le hodlám
Anglii opustili a proto Ti žádám
bys mi jeden díl s onoho mni
patřicibo jmlni k výplatě pouká
sair
Mistr Howard pohledl na svou
dcero podivením a zároveň
srantným okem—
"Co se to s Tebou stalo Sofie"
pravil konečně "baron Litton
mni před několika dněmi sdělil
že jsi vysvedla 500000 frank 0
aniž bych hoden byl slovíčka —
jest to pátý díl celého mého jmě
ní r —
"Odpuštěni milý otčemosea
jsem toto sumu míti a jelikož
Tvoje jediné dítě jsem nemyslím
ie bych něco nepravého byla vy
konala vyzvednutím těchto pe
nís!' "Nebyl bych o tomto připadá
ani jediného slova promluvil So
fie vynucuje! vlak mi podivení
an právi přichází! s vyjádřením
le hodlá! Anglii opastitL— eo to
má soamenati 1 Nebyl bych se
Ti nikdy tázal k lemu takovou
ne neopatrnou samo penis jsi po
tf eboala ny nf viak jest to mou
povinností bycb se tázal co se
Tebou cUje Boíia— jak toptkhi-
si že chcei otcovský d&maopastili
Ty mladé neskulené děvče kte
rému svit venku nesnámý jest 1'
Soíie otálela e odpovidi ! í
"Domníváni ee viditi pro koho
jsi ty penise potřebovala" po
kračoval Mr Howard posud jeiti
s otcovskou laskavosti uchopiv
syó dítě sa ruce a tisknouce je
"nehorším se na Tebe Sofie ! Po
slouchala jsi šlechetný hlas srdce
svého ! Učinila jsi více než bys
povinna byla — nazývá se takový
to úsudek praktický a bezcitný a-
viak z Ustává přece vždy rosom
ný! Ponech vie při oné peněžité
záležitostí ! Co chce! na pevnini
počiti — kam se chcei obrátili V
"Do Paříže milý otče !"
"Do Paříže — viděl jsem to na
před ! Sophie poslechni má otev
ská napomenuti — upusť od toho
to nerozemného plánu ! Jsi sa
slepená mladá a neskolená ! Viř
mým upřímným slovům ! — Pře
mož sama sebe— hleď saiome
nouti na muže který pro Tebe se
nenarodil nenajde! o něho pravé
štěstí života sesná! sa krátký
čas Že plné itésti vyžaduje jiných
podmínek ! frinc Tebe nemiluje
— nem&žei býti nikdy jeho ženou
—on jde trfinu vstřio a Jakou úlo
hu byst Ty na nim hrála 7 K pa
novnici k jeho ženi máš přilil
málo—"
"Princ mne miluje — přisahal
rot to pri svém spaseni —
Přisahal — kdyby vlečky muž
ské přísahy uskutečněné byly
nehemlilo by se svitem tolik ne-
manlelskýcb dítek ! Předvádím
Ti nejhorii konec před oči bych
Té varovali Věř mi že já co
Tvůj sUrý otec svět alid lépe
suáin než Ty I Pohledni v mé oči
Sofie ! Jsi má dobrá dcera ! Z&
pomen na prince slibuji Ti že v
málo letech mi budoi sa tuto ra
du povděčna a že jenom tenkrá
te pravé itěstl života najde! !"
"Pokusy Tvoje milý otče mne
na jinou cestu uvéstijsou marné !
odpověděla Sofie s úžasnou chlad
nosti lak že seji MrHoward až u
lekl "rosvážila jem viechny
případy a seznala jsem že jenom
na blízku prince žiti mi možno !
Nestav se mi v cesto! Musela
bych Ti v tomto případu tajným
útěkem za r mou ti ti !"
"Sofie — Uk daleko to přišlo — "
"Nemoha jinak — masfm s pri
ncem jiti — jsme svoji na věky !
"Spravedlivý bože !" sUrý otec
sepnuv svých rakou a úaně po
hlížel na své diti "co i si neumíš
rozváli li jaký osud na Tebe Če
ká !"
"Nechť je tomu jakoliv milý
otče musím s princem ! Na to co
přijíti má jsem ješfě nepomýile
la !"
"Sofie -slituj se nademnou
Uvaž mé nepoškvrniné jméno
Slape! po něm v blátě neboť Ti
nebudou jinak jmenevati než
Miss Howardprincova maitressa
ano zhroz se toho já to opakuji :
Princovou maitressou Tě budou
nazývati 1 Bezectnou ženou !"
"MBj otče — to jest prílii mno
ho ! Těchto slov smíš uživati
proto že jsi mým otcem" zvolala
Sofie třesouc so rozčilením
"Myslil že se Tvé zlosti stra
chuji? Vykonávám svoa povin
nost! Běda Tobě jevUli mýc-h
napomenutí neposlechne! ! Vzpo-
měň si na Tvou matko ! Sofie
— nepohafijeji památko a jméno
mé !"
"Neobávej se ničehož milý ot
če ale usUfi s pí mlou váním Tvá
ilova jsou zahozena !"
"Neiťastné dítě" svolal sUrý
Howard třesa so na celém tile
rozčílením jako jeiti nikdy —
"vol tedy mezi nim a mnou — vol
Sofie mezi Tvým otcem a cizin
cem!"
"Volila jsem již "odpovědělo
láskou zaslepené divče aniž by
ji bol otcSv dojímal "nenamáhej
se mne přemlouvati — pBjdu s
ním!"
"Nechť Ti tedy stihne moje
kletba" vykřikl starý kmet a od
strčil ruce svého jediného dítěte
"Kletba má bodiž Tobi ! Zapři
své poctivé jméno — nechci by mi
někdo řekl že má dcera jest rnai-
trcsou-Ul bych se vražedlníkem
toho přes jehož úsU by Uto slo
va slyletl byla I"
"Tvou kletbu — " opakovala So
fie zakrývajíce sobi obličej obi
lná rukama — "Tvou kletbo — srnu
luj se — odvolej otče toto stralné
slovo !"
"Má! Ty útrpnost se mnou t
Odvolá! Ty snad sno slovo kte
ré Ti onen muž vyloudil ř — Sofie
— neopouštěj svého starého otce
ZfisUn poctivá 1 ZBstali mé diti
Považ co jsem úmrtím matky vy
trpěl ! Památkou Tvé matky Ti
zapřísahám : ušetř sebe a mne
před hanbou a zkázou !" "
Sofie byla vlak pevná a tvrdá
— ani okamžik nemilá pochybno
sti o tom co činiti hodlá byla
neslomná nezlomná ale byla ta
ké vole otcova:
"Odepírái mni své požehnání
a dědictví po matce — dobře tedy
pfljdu bes toho vleho a neřeknu
nikde že mám otce!
"Sofie— nezdárné diti t Šílen
ství mloví s Tebe— obrať— pro
citni— pro bfih Tebe prosím — "
"Boď 8 bohem— my se neuhii
dáme nikdy více I"
"Sofie- -vždyť vraždil svéhe
otce — jsi vskuka moje dftif
"Byla jsem n Ira— -Tys sám ros
trhl onen svssek který mne k
Tobi poaUl 1"
"Tedy nechť Tě doprovází mo
je kletba na Tvé nepoctivé éeeti
ssdirni stvořeni! Diia ToM
spichál svému sničení vstříc —
běda mni otci Ukovéto leny !
Smilují! se nade mnou samo ne
be než se dočkám té hanby kte
ron toto nesdárné dtti na jméno
svých rodit 8 ovaliti musí!"
SUrý Howard přemožen nevý-
slovnou žalosti klesl k zemi —
pokoušely so o tíeho křeče — Uk
dojatým Uk slabým nebyl jeiti
nikdy ! Byla jedini stráU své
věrné manželky Um vinna? Ne
byla ztratil také své dítě — své
jediné diti !
Sofie dojaU pohledem na ne
bohého otce svého blížila se k
němu by k jeho nohoum klesla —
Bylo však přilil pozdí How
ard jl odstrčil —
"Nejsem více Tvým otcem"
pravil nejistým hlasem— "jdi k
onomu muži kterému jsi svfij ži
vot zaprodala — my oba jsme se
již vyrovnali pro celou věčnost!
Sofio se potácela ven—
Mohla~princova láska býť by
sebevřelejii byla tuto hodinu u
trpení nahraditi? Byl snad princ
vsUvo onu kletbo sUroetlivého
otce kdy odčiniti ?
Vždyť záhadný muž nebyl to
muto výstupu přítomen fakoa
vina nesl on že Uto Miss Howard
Uk nepředložená byla a na jeho
lásko věčnou věřila — — Ukto
hleděl své probuzené svědomí u
okojiti — později ani výčitky svi
doml neznal !
A Sofie tato prokletá zaslepe
ná dcera starého Howarda opu
stila svého utrápeného otce opu
stila dum otcovský i svou vlasť!
Ct padlý anděl opojena svou
vášnivou láskou k princovi při
poutala se k jeho měnivému osu
du — varující slova starého otce
byla zapomenula nevěřila jim—
důvěřovala cizinci více než věr
nému otci — usmívala se jako v
nej lepším itěstfkdyž ses princem
na nádraži seila by do Doveru
spěchali — neměla ani tušení co
se již této noci v domě otcovském
sUne !
SUrý Howard byl následkem
rozčíleni dotknut mrtvici která
se několikráte opakovala Uk Že
za krátký čas nánledoval své
manželce
Sofie obdržela tuto správu v
Paříži a princ to ' dovedl naučití
jl na otce tapomenouti Hned
po smrti starého Howarda ode
vzdáno jí celé velké jmění které
ponechala prii co v i k disposici
nepozorovala že neustále více
klesá do propasti o které ji otec
svého času věitil !
(ToknUottaO
Křiž na stepi
COd Joarfa KuH4MHrklo)
(PoknteoTtalJ
V tom uhodily hodiny v saloně
druhou Stříbrný a silný zvuk
starožitného zvonku rozléhl se
právi v té chvíli když celá sjk-
ločnost jak se to sačasté stává
nevědouc proč umlkla a když
plukovník a pani Kalinecká sa
bravšo se do řeči jakoby n chtí
ce saŠli hluboko do tmavého stro
mořadi
"Slyiíte liž mé anstvon řekl
na to podkomoří "kdo má sedm
křižkBv na sádech ten ne roman
tizuje po zahradě o drubé po ]j£l
noci ale jde spat a chrápe' Do
brou noc panstvo H
Tato námitka zdála se býti
viem vbed Paní Kalinecká u-
slyicvii slova podkomořího o
hlédla se se strachem okolo ebe
a vidouc se v úplné temnotě u
brálila se rychle k parteru a ře-
kla : "To je již druhá ? nemysli
la jsem žeby bylo již Uk pozdě
Dobrou noc! Zej tra ráno ale ne
vyjedete pane plukovníka !"
'Ovšem že vyjedu a hezký ča
sni" odjioviděl sklopiv oči a bc
je se aby pohled její nezviklal
jeho předsevzetí
"Tedy se již neuvidíme" od po
věděla hlubším hlasem "leda v
Oděse jestliže tam dojedu Či
Um nebudete v tomto letě r
"Možná že na nikolik dni" od
pověděl "Dovolíte-li ale pant
abych vám Um Uké složil svoa
úctu neopominu z laskavosti té
kořistili
"I dovolí dovolí pane drahý'
osval se podkomoří který k nim
dosed poslouchal co mluvili
"Vždyť se vás pane plukovníka
pro nic jiného neptala budete-li
Um v tom letě
Zapálená paní Kalinecká obrá
tila se ku pod k o moříme a klas
deoc ruko na jeho ramena a sa
visío se na něho a koketerii ře
kla : "Poslouchal nás pan podko
moří — je-liž to co hezkého r
"Oviem ie mfij andílka chtěl
jsem vám toliko Ilci že je čas již
k spaní neboť vidím na vás že
nemáte na to pomyllení
"Již jsem dala pana plukovni
kovi dobrou noe a ili jsme Pro
čel opakuji jeiti jednou že mne
bode mílo uvidím-li pana plu
kovníka v Udése"
Plukovník tisknul ruka pod-
komořírao odešel k Jiným ho
stlm kteH taktéž vstávali blilií
sousedé svláili mulit! hotovili
se domB vzdálenější do ostaň
novených pekojfiv hostinských
PodkomoH objímaje paní Kal i
neckou táaal se jí kdyi zfistall
samotni : "Jak je ti po cestě m&j
andílka r
"Velmi dobře drahý pane pod
komoří lépe nelh jsem se byla
nadála Ale opravda jest jil čas
abychom ili spát DobroanooP
To pravíc nastavila mi Ulo k
políbeni s odběhla právi k teti
která jil ve dveřích aaloeo na ni
čekala Podkomoří patře na jeji
chod a hiadi si vousy řekl sám
k sobi : "Kél by to BSh dal to
by účinkovalo lépe nežli mořká
lázeň"
Kdy): se plukovník loučil s pa
ní Adamovou která ho chtěla
mocí ples sejtřejii den sdrlet ře
kl ji s patrným účastenstvím: N
mue d rahá paní ale paní Kali
neckou račte! jeiti nikoli dat a
sebe sdí-žeti Mám proto dl Uli
tou příčina"
"Nepustím ji nejvýi sa týden"
odpoviděla a útmichem "mni
na tom mnoho záleží aby si do
bře odpočinula nežli m pustí na
ta cesta"
"Znáiať vlečky ceaty které od
tud doOděsy vedoa"řekl snová
plukovtík "a chcete-li paní tane
poslechnout! obraťte synovkyni
svou aby nejela na Kal tu"
"AleceeUje nejméni puatá"
odpověděla "tudy apoh ja
krčmy kde možná odpočinout a
přenocovat"
"To jo cesU nejmrzutěji!" řekl
živi plukovník "Neeslále s je
de smutnou a kostrbatou plani
nou neustále ae potkávají kara
vany Cimák&v stáda dobytka a
v tom p ávě čaae luza opilých a
rozpustilých sekáčův kteří ta
maji své ech leky rozchází se od
tud na vlečky strany stepi a krč
my sapin ujje Tak krásná a Uk
citlivá dáma mohla by být často
strachy naplnicá těmi houfy
které vodka osměloje a kteří
žádné vlády nad weboa neznají"
"Toj- pravda" řekla rozmy
slivši se pani Adamová "ale kó
dy má jít?"
"Ať jede na Buhopol" řekl tře
soucím se hlasem plukovník
"Umtudy dojede ve všt pobodk
nosti a v plném bezpečí na mí
sto" Když to mluvil vstoupil na tvář
jeho r&niineca v očích cosi slzím
podobnéhe se zablesklo Pant
Adamová -ozorora!a tuto patr
nou zrnino a rozkol v duii poja
la jej sa ruko řkouc: "Což i v
tom pare plukovníka máte dS
lelitoa příčina f
"Nejdiležitřjií jakou jm v
živobytí kdy míli mohl" odpo
věděl a políbiv ji ruku rozloučil
se a udělal
Dlouho jeiti chodil po pokoji
teprv když slunce vycházelo vr
hnul se jak byl oblečený na 131
ko a spal několik hodin dwbře a
tvrdi
Za setím dni na to vyjeta paní
Kalinecká s doma své příbuzné
Adamovi! a pustila se na cestu do
Oděsy TeU mela v tobolce dl
kladni vykreslený cestopis na
Buhopol aviak jen do Buhopole
an dále sa Buhem byla již strp
pustá kde nižádného sUnoviili
k pokrmení a noclehování nikdo
nemohl ukázali A přece tudy
paní Adamová pustila v divíte
beze strzcha milovanou svou
Schovánku a po dlouhé poradě
s tetoo v Čas odjezdu naklonila i
tuto k tomu že pustila všelikou
házeli mÍDio sebe a vydala se na
tu bezliduou pustina Ačkoli obé
nevěděly s Jistotou proč věřily
le Uktojépe bude ale jakýsi u
jemný hlj leptal jim že je to
vyiii řizení od kteréhož záviselo
z Ira ví i itistf té ooby která
všecky jich mysle zaujímala
Ta poajednf o ničem nevěděla
kudy ji povezou Myslila toliko
na to jakby již co nejdříve byla
na místi nadějte se že její po
zváni se uskuteční Že plukovník
o němž častěji než o moři snila
slojí před nf s tím samým jasným
a vážným Čelem s Um pohledem
plným hloubky kterým se sdál
až na dno duše její zírat i Byla
jím zaujata a přece po celý svfij
poby t v liaiovce neprozradila se
ani jednou O jmeninách tobo
ine o osobách které byla viděla
nemluvila nikdy
Podkomoří který každý druhý
den aaviliivoval pant Adamovou
začínal Čaitem mluvili o plukov
ní kov i pohlíleje kradmo na své-
ho miláčku ale paní Kalinecká
odvracela obezřetné rozmluva
otáčejíc ji pokaždé na své adiavf
na vzpomínky o muži o jeho za
cházení a nf nevyčerpatelné do%
broti a ochotnosti SUrý se ne
chal tím np&sobem od své my
šlénky svésti ale jednou večer
kdyi sedil v otevřených dveřích
salonu a pint Kalinecká samotná
od tich dveří až k počátku aleje
se procházela los samou ceatoo
kterou před několika dny chodi
la a plukovníkem kdyi zamyšle
na {atřila v sem jakby viděla
sledy jeho kročejuv ošativši se
sUřoc a mluvil sám k sobi : "Po
dvádí nás m&j alatý andílek !
CesU i U rychle a doeti poho
dlné Kdyli jest socho a teplo
jede se lépe a rozkošněji po po
dolských tvídýcb a iirvkých ce
stách nel po silnici jejížto drko
tání bolí s jednotvárné lihnoucí
se čára nudí Ples reloa skoro
cesta byla psal Kalinecká samy-
Hena a mlčeli Dívala se neustá
le do okna kočáru a zrak její po-
Upil se T nepřehledných polích
tonol v překrásných s bujných
hájích bloudil po rozlehlých lid
natých dřdinih okraHených ta
stromy ts palácem Um aád&er
ným hostincem Um stájemi lep
šími nel sám il&m onde vtnopaK
noa lepil nel dSra a stáje
TeU chěla s poČálka pletrh
nouti její tnylUkiky obracejte je
jl posornot na krlsa a sokaUtrí
fcrr7i si trleva jíao i
podruLé takwvko odpovUT:
vidim" dala jl pokoj a a3uvU
ji dalšíma přemýileaL A v prav
di psvtři-U kdo r tea kraj sal o
Čem přccaýlWti voiaoli ti kati
mylléakaaai proaOeJj tich 4a
r& (tmi pojUťujicirh všeliký ži
vobyt Uk hojni uk iJkiře sao
lai ti vsaáieU se dacheua k té
roce proařeulaé která tato po
klady své vysypala a satrechJe-1
ti had avdčaoti Uvh kteří to-
ko aaaatvají jen! saajice tste
vcko pro oko i livbyt Li
ra jí aby šatit v doaai tWk
pro duii a rvaaa a aarpavie d
ravé kapy Uti a alp4 a na jih
a roahaxujoa výtěžek své seoi
Um kde se poamivaji jh saar
nolrataosti k J Uapo akuu
jmeeo jjíchl
Ale sajiaté že aa to aayitla -ni
Kalinecká svUuii třvttho dae
cesty Krá&é Po4wli pevajtilsíe
e vidy viro a vice v krajina bo
hatlí ale jednot váraiiictin vice
e schyl a i k Baha PWaíčeé
lány Jei iířeji — rosproatirajl
vet nice stávají s řidlisů a! ro
lehtejlími líky saial a ek po%
tipi se v apřhUdaéaa protr
stvt Cnavena poeiksd tina h'e
Sem položila se v kočáře poajbe
jkím ae rychle po rovné klaiké
eli a aaal Nákht mm koíir
t vil a paaf Kalinec ká pro
budila Podíval a ukaa a
patřila přej ebo vehké stádo
pknýcU ovrf které se k kra-ii
přtb!iževalt před ku&mi bo
boac a roadJiiti Jrl tedy povua
s povol na a páa{ Kaliaevaá o
převii so tváři na okai palřtla
na ta pohybuj id se mae a na
ohromaoa ve stini ro!wl-
ne za hrází a rybníkem ačkoli
chudee a stromy a a ly jak ji
né veaničky na PvdolL Na brvo
toliko kde e týčily adi d r
ských bedov byly lípy a svláili
mnoho itihiýth a jedaosta jth
jako sloupy top!2v Vír Syl
aemirai krásný a rybnika va
nul chladný větřík pročvl m a%
hněvala 1 povoa iI zrovna po
hrázi an rach tU?et hiMié
r&zné brCenl ovci ji bavilo a vy
hlídka ku-rva aU před bo
ji zaujímala t"o&Id na to %
byl tím roamaaíšl a na levo
rybníka několik přvkráMiýdi ko
nt které felvJtaové k plaveni
hnali spínalo se a rlato pod o
bralaými jak vidili by lo js-i-t
dovolujícimi jim wLk Uhkl a
nolkodné svévwle sdalka a
přibližovalo s k vodi alád krás
ných krav krajÍBkýtlk%s kterých
jJy I4iely aaičk- jiaé papť
chaly s ry kem jiné ily svolaa s
ariiokrmtickMi váiaoaU pv šay
na své rohy a sv ij ráz Na kon
ci hráz poaorova!a Kaita+cká
veliký adosp ubalkoe Jil zda
leka patřila na ni ae svidovosU a
úrnyaitti aby se doved! kvete
U ves náleží a Jo j tes saamai
tý hospodař jehož to byt zdaleka
vyznačovat so pořádkem a dstat-
ken jenolto poddáni suiit tak
čimté a ořádaé staveni jkoib
Lida s veselým ry kea a svévoli
propíchala k voiit jholt a! eso
vé v čistém od v a ec&ijt-o a s
ferveaoa tváři vedli pév o hoa
podářství Na tabák by I náí
djui aipítt -Okr ilaltsk v
Sabraá Aaioaiaa Korkksho dě
li PřečUi U eaateká a!o
vs ktvrá jiii kráoaijM sěllo sa
celou scéna vrhla zakryla ruka
ma tvář Hlic že so jl um krvv
vkrádá a zrádným rlminevaa po
krývá -Hí to je vea Jofo f otázala
se teta
"Nevšimla jm ai" odpovědě
la mlada dáma a 11 u sviti}
jeji neaaáa ve ktori se aaWaala
Přejeaie krás přibliž! o sltd
ks dvare JkkIU ňěhwl vedla ee
U sdálo se jí le vicko v toaa
domi jet poviaao býti pohotová
k jejíma přivítání že sauae o
tevřeaoa bráau přichyaUaé po
koje a na ehodbi {-říiaaéko hoa
podáře který snad s tlakotea
rdce avede ji pod tuto atřecha
kde by m přál aa vždy ji ta po
drlfti Takými myiJéakami za
ujata a praotua naplSisjícima se
sladkou nadiji jela sal-ky a
netoalijie oka a toho maolatvl
badov které se přoi ni tiieiy a
tedk obrovských alrosal jejichž
sv4aa chvěj id vrcholky adály
se vábili ji k sebe Ale kdyi přk
razili ka dvora smířila bráaa
savřenoa nádvoří peatae a bes
lidné dveře a viecb pokoj 3 ja
kol I V proetfedaiaa sále saaavf
rané viorky okna bad poahýsai
okeaicwmi nebo zo4ce jmi lalase
mi přilehli a pečliví zacloněni
Něcié ticho napllovalo ty obJír
ni buduvy a ze vleho bylo vtdi%
U le v nich nikdo nebydli 1 j#
pán jejich eptit la j4 dalk
Smutek pojal srdce zaiadi paai
a kráani jeji aay aoaialy slta
vivie toliko jakosaí sevy aíovitei
sos tesknota a žal pro to co jei
ti nebylo jajf k cesta aenaila
nejaeailho práva a co seji sdá
lo jakoby vyrvaným v laataktvim
jakoby nesaaloažeaýes aaposae
nutím NisoLk ak rytých slai
vydralo aesjejich oči akry lá se
opit tio koeta kočáre noajyiur
slov dabré tety kteri ji václiký
nui sptaoby bariu se vysaaalila
Tsk miaali veav Kdyi byl po
ros rychle ekaal k iabralakJ
krčme kde se vozka rhvtů poadr
lei ay sa eeU se poptal
klyljbyhv iiréoa poli
kojila m poaikad evtváaa ec
chladným větrem večeva o44vs
stven e44eeheea kaa a txJa
vtixkuvti) ptayta ti:
"Ta hojil seaí aajiati sade v
Odis a uat bn očká4 Na
tJu p44i ryraie soaaoTaai sála
la jl ebrazaoM malovali nové
vssry a srd-o přitaaaItf aovi
aaorje barvuo ajkráaV Una
Uaskna Ty jjt a4ÍMo byly by
aaavi joJii livy a kráaiubyly
kdyby jodaa malá sláLa£ pí4
krčatoa v Sabraat aey la sila ta
ji pozornosti
Ka Moapa ktrý podatřt po
řádal I doati proatraaae dřwveai
krča y aa sobi a-i prtváaáa Vyl
kil aa ktrréaa bylo koaáki
dU -naitd v aobe toanro s aícal
piUil# vy čau valy Taattél aa la
vki tmdil kozák dvorký a adálo
e 1 akoho očkává Byl to
ilaý htp raaaaaatý egálsaoa
tváM sa:ýaa pokldoia% hatým
prokviuiýsa voaawua jajl po4
aiat ykem stále do át chytal a
btlýau sabv akaoval lvlo
viděl akraak éao koaáka torna
radia aby al podával ah4
!
)1 tea drah L4í jaký akdr aa
dwřuh UaaUeh páaSv tak s&a-
i i:oha aaiL zataá mlati
a zlslka k~te ptká a val trav-
dvý ríLaovttý tiaaf
2Ta predoj I
80 zzm -U P R RT
l-oaeiakl v HiUr Coaatv Ne
S i a iš W 1 X1TIS K i E
IVfjtivkv si!vidá
Y LYodički
A W JLadencn
Ca£-raa al ai 12 a 11 a-'e
řr O HA 11 A N 13-
P E li I Z E
k za4áL
SSOOCOO
aa pi UřVa Iktta prou I I pro
iaiaiat árukia a asijraoa
roví
IVc Uv? e vvjLtíi boví1
A W Occíícck
Ťimh—1 pro Saliao Coaaty
Sďtl pdaay LK tíHlMES
IVaaat 11 IK SmK
Kda chce svou airesa eut
v lkoaaurrt-kém a-irv-tárt jal
vyj1 k kuIa roka USraa ta
af ni ji a4áiía 4W vWW
de ab zaati-taáai Lkkavi aail
aj4je i tiHw řiaa
Jt)iEK PATOU
f- 53 — 3t A4íra:utt
{ i" č t } 1 1 & b-ar— řlrv!
ND10AHÁ PŘÍLEŽITOST!
Pro oUhudaika aasvakýaa ka-
pitá!es aa4yti pliižitoi
vykopolt bodT 4J ah cvíý whao4
v zbo4ÍI Maiiealaa v oobré krj-
ni lt bd v d-jbréaa tata
tXLiU zpráva rodá rodáky
C e c h ú k D o n o
S o 1 J A X H a
ícm a -ai hmm snfc fci w
lllu
Jsf JllMW
Josef Klima
a sá lralí v
tt aai ll s si t a sv
'CUST WUSS
KOXSULÁRHI JEDÍUTEL
ÍWo 510 aa l al-i
waJ !wTrta taraaai a lVw4'~a
UM Alta x s: IL
směsky i úvérai listy
a siMt mm ra'it M
"iU M S W imm wm mm
Détíchfi 1 Jiný majetek
ria
LlUTK V a a L O I E
1 tmff I Sr iu aa % m
Jt%4 tiJiJj ltrwa Vor
s4ih'ié a
TnTrt tmavé- Xee Torku
Ci So 'iz SCO
ta%f''
právmtk
v Crthta%a BWk ala IWo S
C3t Omasu Nta-
PE1T aniPLOTT
r~mm-+X r i!IUlU Vo
se iisiiDi ia a awai
vOjkI as a m+m — x
ar naa Mow V
- — — -
MiMai tt-w a a a - ni —
m la im I
mrm UUiMi nmto a aa m4m
aa ihautM- t jtiiSss t-'t—j—
t m+ Mni 1 % mmwmmmr
—inn nmiMi 1 -1
sMa t mS fcni a ax o a-— a at
kMMtfiM aáMMb rana-
fc ao-a r a t —
m aaw—
fiwiw SO mnmt sj tm mmmU
VOit $ m f-Mi—isi prm mmm
r)a amsa a&a mi mmmm mm
fmmlmt mrm- mm t asS lastei
mwa a i Si mtm mm n m mm wm-mmt-
aa t%ai mm in ia saSA
JJ 1 Sin É#i mrmm mm a a— —
Imm mtmmjtmtm SL mm m m mm JP Sk
štoW SataOSatSktats "
xaže xov£ zařízena
TISKňRlIl
jeat zwjviíii aa ttUa západ
-Vs rierásy UrmAjf fj+~im
irzu eaMTasáv %
veškeré tiskové 1 1 áce
Velké pami lisy
IV- aa?
varat uca a isit
3 tas o vy
tTUlllliLl
atUt
Wu n mm tm a
ANUUC1L a
riiANtt3nLSKřX
— VWm %Jň 1
M mm m-mí hM ř a-0 ari
o řw a w lat pmm msm raa-reut-a
nc woifi r%~
mt jmm amm mmm mm m tr mj
%Mt irťjsuw mm mmm
f m mkrnumm JSk'mm -im % m~iax -
AYER-A PILULKY
(AY£l£S CATUAITTIC r ixso
Ltt ajjt ij m
11 m m
AYER-UY VLASOSIL
(UAIR YltitC)
Vj aáVawrcviaá rii iě v" á Imt
jiťv iťnfÍe4Tiv
r r k mmmt M
ji ž-- 3 wíOi mmurm
-mllJ Sjr rmrmm - mmm
aiaak4 wa-
k aniim k mmm mt ttKm bm awa-
m mí? Aj W xmr mm lín
ks mm Z y iiir ka mmét mmmf
mmm —iawi — —a iam j at—o
a — r ra Hktkwwji
IWkMKvMakW hU ha aa0
ajiia aaa
IIALLS
TTATTXXIU14U WXITL
(eavaovovancs vtae)
r t— 11111 m
AlJW V rw% - mmmm-
Cr" ' M- a
V mt rmm
í "' ™ "-
SS a i mmm mm mm pď%
Jlmtm — - tiiitm m n — f mm V—
mm m mm mmt vo tanaa i
mm a m mmmm mmmtmm m mtmmm -%m-
mt — - a~— auta mim m nM
mm iiaMi pn 1 im mm tm-mn mt fcn
1— aff ft mmm mmm-' ifcn m ---m 1
111 in — mimrm— é mm mmm
mmm wm amm — iri bi f mm mm~
mm m u
r m jih éi a ii awamat at t-
1 _ MmIm
mmmm%mxn mm
S i ' V
mt Mna J~~mmy mmm-
tiiaa sm aan Mfiajita toa
'! an n " a # 1 wi n vmmé tm mmm my
aauwsaws mlmmmmímim mm mmm itmmmm éMM
k WM mmm mm mtmt
I smi sm bmih aa M7
mmt mjmmmm mmm mmmm
řa_ t c aixaarx_Litu%Masa
tyiaasvfi amm mm Hmi4 &zx m
Jk " '
— SSJ— Z MtjM t to—
fea aawf mtwm hmzrm a m c a
aK i aa w a a ju ha
— aaaBly AaNwri a%
rwjSiximi tmv v a m i mimm
ěf mm — lama kSAMan Kr?iai%i mmm
a aMta? in mm mm m lUii
as"Wa4ftsasaaW sanaaafaalaa1l aateszlsSja isSias ftlan)as
mtm f mm m tl a anni mJmmm mtmmá
araa aaa mmm mm maaa mmmm% tmém
mmmxr tf m awaiailT aa m ínt fcaass
SBO mmmmtmm W u sax Ov: mVmmUT
mmm a— a eaa ns —% ic mmm
rVaiiaaaaavaaaiBkanaaV i '
" ' amiaiii tmiaiaiii 11 iaa s
r ~ - -— '
3 IT
