Na lesni samote.
Marne pfemitala kterak by mu
dala vedeti, nemohla najiti pro
stredku, i musela vyckati bude-li
Robertovi prati.
Hodiny mijely pro ni velmi po
malu, nejednou myslela ze sily je
j nepostaci, pak ale vzdy sebrala
se usilovne opet a pevna, vule zvi
tezila. Odpuldne vratili se konecne mu
zove zvolna unaveni a mrzuti.
Jiz 2(daleka pozorovalaie neni Ro
bert s nimi, neriasli ho tedy.. Tisk
la ruku na srdce radosti tlukouci,
aby hlasite nezajasala. Nyni bylo
vsechno dobf e ! Usednouc si na la
vicku pfedchatou hledela za muz'
do vsi se ubirajicimi. Tmave jeji
oci zasvitly nevyslovnym potese-
nim a jasotem.
Nyni teprve vznikla v ni pevna
myslenka, aby az nadejde vecer
pospisila za Robertem. Yedela ze
bude na ni cekati na miste umlu
venem. Nadesel vecer. Pfedstirajic ze
pujde si lehnouti odebrala se do
sve komurky, neb stara, Mara ne
smela vedeti, co devce zamysii,
Brzy na to vysla z komurky i cha
ty. Pfed chatou zastavila se chvi
li naslouchajic, aby se pf esvedcila
xe neni nikoho na blizku, aby ji
pozoroval V ruce nesla maly u
zlicekschlebem apalenkou, jez ho
dla donest Robertovi Pak pospi
sila do lesa, dala se vsak nejprve
opacnym smerem, nebot! myslen
ka, ze by ji mohl nekdo pozorovati
pusobila ji uzkost.
Malou oklikou pospickala na u
mluvene misto, znalat les tak do
pfe, ze bylo ji lhostejno byl-li den
nebo noe.' nad hlavou jeji ve stro
mech. houkaly sovy, pfed ni vysko
ciia srna a vraziia do nousti: ne
. vsTmala si toho ani, nebof neznala
strachu. Byla pfesvedcena, ze ne
musila se bati zvefe tolik jako li
di. I v lese obcas stanula nasloueha
jfc Rozcflenim bila tepna jeji zi-
innicne, nemohlaf doekati se oka-
inziku, aby spatrila toho jemuz na
Iezelo srdce jeji.
. . Konecne dospela k mistu. Zraky
jeji'patrave rozhlizely se jakoby
proniknouti hodlaly cirou tenino-
tn. Konecne zahledla kterak za
stromem z ukrytu yychazi postava
pozriala ho a zajasavsi pospisila k
Demu a sevfela ho v naruc.
Roberte, Roberte! pravila tlu
menym hlasem.
bbfe ze jsi pfisla pravil tento
tlumenj'mhlasem vymikaje se mar
ne z jeji naruci nebot' nepochopo
val vasnive jeji rozcileni. C'ekal
Jsem jiz dlouho na tebe dodal.
Neodvazila jsem se pfijiti drive
odtusila Kristina.
v Hahaha! vis-li pak ze mne zde
dnes hledali? pokracoval Robert
veselym hlasem.
Yim to a pusobilo nine to nevy
filovnou Yizkost, chtela jsem te va
rovati. ale nebylo mug mozno, ta
ke jsem nevedela, kds byeh tebe
zastihla.
Tarn mezi skalnimi balvany le
zel jsem a spal, byl jsem utekem z
pfedesle noci unaven a stlucen.
I nepomyslil jsem ani na to, ze by
zde hledali. Neschazelo mnohe a
byli by mne ve spani pfekvapili;
do veeni byli by mne nedostali,
nez-li abych se mriel nechat vleci
se tarn radeji zivot nasadira. Ne
mohu ziti v uzke dusne kobce. ono
tam schazi vzduchu pro me plice,
a nebylo daleko do toho,. ze byeh
si byl ze zoufalstvi hlavu o zed'
rozrazil.
Kterak jsi jim dues lisel? taza-
la se Kristina.
'To vdecim jen hochum vesnic-
kym, ktefi pfidali se k cetnikum
a lesnikum. Volali hlasite a tlou
kli holemi o stromy, jako by chte
li zvef vyplasiti. Tim mne zbudili
a ucinili pozorna, zdvihl jsem se a
opatrne hledel jsem skulinou mezi
lalvany; tu spatfil jsem cetniky a
myslivce a hned jsem poznal, ze
hledaji mne. Opatrne lezl jsem k
blizkemu housti, vzchopil se a po
ipichal dale. Nevedel jsem kam se
obiitit, die hlasu soudil jsem ,ze
X
Roman.
mych stihatelu nebylo malo ; i po
spisil jsem ku staremu dutmu du
bu. Nejprv chtel jsem skryti se
do dutiny, pak ale radeji vysplhal
jsem se vzhuru a polozil se vodo
voxne na jednu z jeho mohutnych
vetvi. Odtamtud videl jsem ze me
hledaji mezi balvany, kde jsem je
ste pfed kratkou chvili bjrl spal.
Poznal jsem myslivce, cetniky a
nektere z vesnickych hochu. Jeden
z hochu pfistoupil k dubu na je
hoz vetvi ja jsem lezel, udefil na
jeho kmen, nahledl do dutiny pak
ale sel dale byl to syn bohateho
sedlaka.
Ah, kdyby te byl zpozoroval !
namitla Kristina.
Robert mlcel po chvili.
Pak bys mne nebyla zde zastihla
nebot' byl jsem pevne odhodlan,
draze vykoupiti zivot svuj neb za
mfiti, nez abych vzdal se jim. Ru
cnici pfitiskl jsem pevne k telu,
srdce bilo mne tak hlasite, ze o
baval jsem se, abych se neprozra
dil, kdyby mne byl synek sedlaku
zahledl byl byeh ho zastfelil
pak by byli ovsem stfileli po mne
jako po dravem ptaku ! Dobf e ze
na to nedoslo, nyni mne zde asi
hledati nebudou.
Pomysleni v jakem nebezpeci
Robert jeste pfed chvili byl, za
chvelo Kristinou mocne, podala
mu chleb a palenku, ktere pfines
lu. Robert chopil se toho ehvatne.
Dele jak dvacet ctyfi hodiny ne
pozil jsem niceho. pravilj ale vedel
jsem ze nepfijdes s prazdnem.
Pojd' ' a sedni si ke mne dodal
chvatne sedaje a chleb pojidaje
Kristino tys byla ke mne vzd;vr
dobrou a pfal byeh si abyeli so ti
mohl nekdy odrricniti, pokracovai
po chvili i chopil divku za ruku a
iskl ji vf ele
T, , . . , , , i . v
Iyla .isi mi vzdy po boku kdvz
v. , ".
,iscni mel nejakou rvacku s vpsnic
kymi hochy a my slim ze se bali te
be jako mne. Nevidel jsem te pla
kati dal-li ti nekdo ranu, a kdyz
pfisli jsme domu, brala jsi mne
vzdy v ochranu proti babicce. Vi
snad opet ze jsem zde?
Nikoliv odtusila Kristina.
Nemohla vice dodati. Zpominka
kterou v ni vzbudil, svirala ji u-
sta. Nyni poznavala, ze ho .milo-
vala jiz jako dite. Tehda to jeste
nevedela, ale 'by vala mu vzdy ver-
nou druzkou; kdo jemu byl nepfi-
jteiem, Dyi l jejim. zatanuio ji nyni
. i i r i a
na mysli jak jednou synka sedla- pgtovai Robert zpola se smgje a bylo ji nyni u srdce. nebylo ji jes
kova. jenz pysne se bohatstvim , zasnouc. Ovsem ze isem! te nikdy. Robert ji miloval. srdce
Nveho otce, posmival se Robertovi
pro jeho chudobu a chatrny odev
a nadaval mu zebraku. chopila jej
za pacesy a tak notne mu vycesala
ze upenive nafikaje utikal pak ja-,
ko streleny. Kamaradi cniapcovi
ovsem ihned vrhli se na ni a vrbo-,
vymi pruty oblicej a hole ruce ji
.1 i i
seslehalv. ale ani nezaplakala. ano
uedbala ani bolesti. pusobilat' po-1
teseni mvslenka. ze se za bratra
pomstila.
Nefikej babicce niceho obavam
se. ze by mne mohla zraditi, po- J
kracoval Robert. Neucinila by to '
zumyslne, ale mnohdy myslic, ze i
pocina si velmi moudfe, mluvi vice
nez jest potfebi.
Roberte, co nyni si pocnes? ta
zala se Kristina konecne.
Ani nevim.
Nemuzes zde zustat, nebot' kdy
by vyzrazen byl tvuj utulek, byl
bjs ztracen.
Zustanu jeste zde. Yez ze nemo
hu se od teto krajiny odlouciti. ne
poznal jsem jine, pokracoval Ro
bert. Nejednou vzbudila se ve me
touha, abych se podival do jinych
kraju a zemi, nyni vsak kdy mne
odtud horn, touha ta zmizela. Kam
byeh se mohl obratit, nemaje pro
stf edku k tomu? S rucnici v nice
nedojdu daleko, ale zde mohu si
tim pfece hajiti zivobiti. Zde kde
kazdou stezku i kazdy strom, ne
bojim se svych stihatelu, zvef kte
rou zastfelim, odkoupi mi pokaz-
de rad krcmaf u lesa a da mi tolik
za to, co by stacilo k me vyzive.
O to se postaram prohodila Kri
stina. Neodvazila se nalehati nafi:
ma
aby uprchl jinam, nebot' v myslen
ce ze ho bude vidati denne shleda
vala cosi poutaveho, temef okou-
zlujiciho.
Vez ze mne zde udrzuje jakysi
pocit vzdoru pravil Robert dale.
Nikdy nepomyslil jsem na to na
mifiti rucnici svou na lesnika, zi
vot lidsky byl mi vzdy veci po
svatnou, avsak kdyz jsem pcznal,
ze zivot muj nema pro neho vetsi
ceny nez zivot srnky, kterou jsem
zastfelil, tu zmocnilo se mne roz
hofceni a zoufalstvi, a zastfelil ja
jsem ho. Kdybych mohl skutek ten
odciiti obetoval byeh rad dvacet
let zivota sveho, ale to uz mozno
neni. Nyni nemohu jiz zbaviti se
myslenkj', ze zivot muj nema nyni
vice ceny nez zivot zvefe dobra,
proto nebudu zvefe setfiti ! Posud
' . ,,,, ,
oyl jsem pytlakem pouze z pouhe
, . , ,
ho vyrazei, nikoliv pro zisk, nyni
musim se jim stati, abych mel z
toho vyzivu a chci take z toho ziti.
Roberte, pomyslis-li ale na stale
nebezpeci, v jakem budes ziti?
Nebojim se ho, nj'ni kdy opet'uz k ni odvazlia, avsak vj-nalo
ssaju tento volny vzduch, nemam I ?im vseclmo abych to vyzvedela.
: prazadneho strachu, zde mne zive-
ho do sve moci nedosianou. ,
Kristina mlcela, sedela tesne po
jeho bokuZachvela se ponekud
vnitfnim pohnutim.
i Vis-li ze ne.isi ravin bratrem 1 ta
zaa hyflh
. h hratriim , n !
-v, j -,7-" "
Kterak ge moha y M Wavg zr0.1
diti takoy, mygnka? Co2 jsrae
ne vyrostli poSpolu od utleho mla-
r.ah:xka r-iiala tohe k sobe
, mym bratrem nejsi.
, Matka tvfi byla mat.
"
kou mou, zvolal Robert rozgnen. .
Nebyla !
Kdo byli moji rodicove?
To nevim.
Kdo ti to povedel. ;
Naslouchala jsem kdyz stara da
Jlia ktera bydli u barona, mluvila
0 torn s moji a tvoji babickou.
Robert rozcilen vyskocil. I
Neptala's se na to babicky? zvo
lal.
Ptala jsem se, babicka tvrdi, ze
jsi mym bratrem, ale ja tomu ne-
vefim, v plachem zraku jejim po-jpe
zorovala jsem, ze pfede mnou hie-
di ukryti nejake tajemstvi.
Robert mlcky hledel strnule
pfed sebe.
Ze byeh nebyl tvym bratrem? pra
vil. Ja byeh nesmel tebe nazyvati
sestrou ? ? Kristino, dices i ty i
ty odloucit se odeme?, vef ze kdy
bych vsem lidem, neduvefoval, to
be budu duvefovati vzdy.
Divka vyskocila a vrhla se mu v
naruc.
Nikdy. nikdy od tebe neopustim
zvolala. Coz ti jeste musim fici,
kterak tebe miluji, ze nelze mi
bez tebe ani ziti ! Chci vzdy zusta
ti u tebe a verne setrvati, necht' se
stane cokoliv!
Robert objal ji a vfele pfitiskl
k prsoum.
Ano, zustaneme pospolu ! zvo-
n&jake trampoty.
Rehse in New York World.
lal. Zachovame si vzajemne ver--nost
! Ne jsi mou sestrou, ale budes
mi vice ! Chci pro tebe pracovati a 1
starati se, poznas ze zivot poskytu
je i chvile blahe!
Nalezim tobe ! odvece Kristina a
v tech slovech zracila se cela roz
hodnost jeji povahy.
Robert neodpovedel ze ji milu
je, avsak drzel dosud pevne ruku
jeji a stisknuti jeho pravice citila
ze srdce jeho ji nalezi. Vice na torn
zivotg nezadala, chvile ta poskyto
vala ji vseho stestiv jakeho se na
diti mohla.
Kristino pravil Robert, musim
vedet, kdo bjli moji rodicove. ziji
li posud'? Proc mne nepodrzeli u
sebe ?
Vynalozila jsem vgeehno abA'chj
. se toho dovedela. odpovedela tato.
, .v, 1 , Jin
j Babicka zatvrzele o torn mlci ami'
,
mo starou damu v panskem dome '
patrne nikdo o torn nevi
Tazalas' se ji?
Kristina zavrtela hlavou.
Nepo mi to, jinak bTch se byla
Prosila ho jeste iednou snazne bv
bvl onatrnvm, pak chtela vratit
Se domu.
Pockej jeste, pravil Robert
Obavam se, ze mne bude babic-
ka pohf esovati, odtusila Kristina
zitra veSer pKjdu opgt
Vratila se domu. Tak blaze iak i
l0 i:alezelo .ji vice si v zivote
Svem nezadala. Budoucnost jevila
se zrakum jejim ve svetle ruzo-
vm
XI.
Ze se Robert v lese ukryval, ne-
(llonho tai-emstvlm, nebot!
J -----
za doby nocni pytlacil s takovou
smelosti a odvazlivosti. jako by
clitel si tim tropit posmecli ze
vsech. jichz se to hlavne tykalo.
ze to nebyl nikdo jiny o torn ne-
mgn lesnici o jich pomoemci te nej
mensi poehyby prohledavali za
ane les opet a opet. ale marne.
Baron dovedev se to ulekl se ve-
i,ee-
Ten hoch tfesti! zvolal na Jifi-
b0j ktery mu to vypravoval. Na
mste aby iitekem spasil se do bez
svfm nesmyslnym pocinanim
j pfivede konecne svoje stihatele na
stopu! Odkud vis ze jest to on?
Coz pak jest jedinym pytlakem v
okoli !
Povidal mi to nas myslivee, od
vece sluha. Take ho uz videl jeden
drvostep. V lese vasi milosti stfili
kazde noci, patrne vi ze neracite
miti myslivce. a tak ze tam jest v
uplnem bezpeci.
Bassendorf neodpovedev ani jo
dinym slovem propustil sluhu Roz
hodl se nyni pevne ze vynalozi
vsechno, aby ten odvazlivec kra
jinu opustil a utekl se nekam v bez
peci.
Pfikrociv k psacimu stolku vy
nal nekolik svitku zlat'aku, pak
zavesil pusku na rameno zavolai
fsa a vysel ze zamku. K lesu kra
cel parkem chteje tak zatajiti kam
sy ubira.
Oklikou obratil se k chate kde
bydlela stara Mara. Jiz z daleka
spatfil stafenu pfed chatou sedic;
Vahaje stanul, s ni nechtel mluvit
oko jeho patralo po Kristine. Jiz
po leta potkala-li ji nahoda neu
znal ji za hodmi jedineho pohledu
nyni vsak ryehle pfikrocil k ni a
tazal se : Kde jest Kristina ?
Stafena upfela nan zraky s vy
razem patravym, Istivym. Jeho o
1azka vzbudila v ni uzas, co asi na
rlevceti chtel-'
Kde by byla ? zaskuhrala
Tazi se kde jest ? opetoval baron
netrpelive.
Stara Mara napolo pfivf ela oci,
Tesilo ji ze spatfila bohateho a hi
deho pana tak netrpeliveho a jak
prozrazovalo oko jeho i rozciieiie
ho.
Nevim, odtusila. Ale vifidim ji
povi-li mi hrdy pan baron, proc
devce to hied').
Baron prudce a neTle zamaval
rukou.
Chci s ni mluviti sam! zvolal.
Pak ovsem musim fici ze nevim,
kde devce jest .
Baron poznaval s vyrazu tvafe
staf eniny, ze nemluvi pravdu, Du r
dilo ho ze osoba, kterou kazdou
chvili mohli vyhnati z chaty, od-
vazuje se ho obelhavati, vsak moc
ne potlacoval v sobe hnev.
Jest Kristina doma? tazal se
Neni odvece stafena.
Bassendorf obratil se a kracel
k lesu; za sebou zaslechl chrapti-
vy smich stafenin, ale neobratil se
v myslenky pohfizen kracel dale
V torn zahledl Kristinu pod stro-
mem sedici na ceste. Patrne kroky
jeho nezaslechla. Sedela zamysle-
na rukou hlavu opirajic
Bezdecne stanul a zrak jeho u
tkvel na postavg divcine, nikoliv
krasne ale mocne poutave. V hlu
bokych temnych ocich a pevne o
znacenych rysech tvafe vezel jaky
puvodni divoky raz, jakas samo
statnost povahy. kterez shledal i
u muzu jen pofidku, bylo v tomto
neco jemu pfijemneho, co ho pou-
talo. Nebyloliz cosi i v jeho pova-
ze, co ani dlouha leta nemohla zdo
lati?
Zvolna pfikrocil blize. Kristina
zpozorovavsi ho vyskocila. Tvafe
jeji pok'ryly se slabym nachem,
ale zraky ktere utkvely na jeho
tvafi nezpozorovaly ani nejmen
siho pohnuti. Nyni pozoroval proc
vetsina lidi pohledu tech se desilo.
Kristino kde jest tvuj bratr' ta
zal se.
Nevim ! odvece devce.
Ty vis pokracoval baron. Ci ne-
videla jsi ho, a nemluvila jsi s nim
. , , , " '
oa Ie qqqy co uprciu z vezem
Ne. odtusila opet.
Klidna. a pevna odpoved' neod
: strasila barona.
! Yim ze nikdv sveho bratra ne-
zradis. pravil. Mne vsak smis fici
kde jest, nebot' musim s nim mlu
viti. Ten odvazlivec svym stfeste
nym pocinanim prozradi se a tak
rnusobi. ze ho budou znovu stiha-
illOUUli iCiV. 1 1 V uuv.
ti Pro5 neuprchl?
Kristina stala mlcky ale zraky
jeji tkvely zpytavg na baronovi.
Kterak si mela slova jeho vylozit?
r3'znivala z nich jako ucast pro
Roberta a pfece nemohla pfcrlpo
kladati, ze by cosi podobnelio by
lo u barona mozno.
Nechci zahubit bratra tveho
pokracoval baron tlumenym hla
sem a pfistoupil blize k devceti
jakoby se obaval, ze by nepovola
, ii, l 1 1.1 U'
ne usi moiiiy 10 zasiecnnouu. vez
ze vim 0 jeho vine, nebot" v onen
vecer, kdy lesnika zastfelil. spa
tfil jsem ho kterak nesa srneee
na zadech speclia okolo zdi parku
meho. neprozradil jsem ho. Jen
slovo z list mych postacilo, by byl
usvedcen ale mam s nim sou-
strast, jest posud mlady, vezi v
nem statna sila nechtel jsem aby
ve vezeni km el a hynul proto L
jsem ho neprozradil.
Kristina i jeste nyni neodpove
dela. Slova baronova vzbudila v nl
veliky uzas, on vedel ze Robert se
vskutku dopustil a pf ece ho nezra'
dil ! Smela-li vefiti slovum jeho
Do hrdeho muze toho nebylo se
naditi, aby pouzival Isti, chtit ji
svesti k prozrazeni uprchlika.
IMluvila jsi s bratrem od te do
by, co uprchl z vezeni? opetoval
Bassendorf svou otazku.
Ano! odpovedela po chvili.
Skryva se zde v lese ?
Kristina pfisvedcila.
Kde tedy?
To, nevim.
Povez mi pravdu devce nebof s
nim musim mluviti. Chci mu fici,
ze pocina si jako silenec, ktery vy
ziva sam osud proti sobe. Musf
j odtud prchnouti tot bude celou je
ho jedinou spasou. Kde jest?
Nevim, vece devce,
Kdy s nim budes mluvit?
Dnes vecer.
Pak mu vyfid' co jsem ti pore
del, pokracoval baron. Pficin ge
o to aby odtud uprchl. Patrne ne
ma, prostf edku k tomu dej mu
toto podaval ji svitek zlafaku
jez vynal z kapsy nrasi jeste te
to noqi prchnouti za hranice! Azr
bude v bezpeci nechf posle mi do
pis, chci se o neho postarati, ani t
cizing nema niceho stradati, pomo
hu mu rad to mu vyfid'.
Bezdecne vahala Kristina pfij
mouti nabizene penize.
Yezmi, nevahej, nalehal baron.
A cim bude za to zavazan taza
la se, ?
Nicim chci jen aby byl v bez
peci. Kristina pfijala penize.
Baron uchopil divku za ruknr
chvili drzel ji ve sve. Bez obavy
hledela mu Kristina ve tvaf, pfes
vsechnu pevnost a odhodlacos
tkvel v oku jeji vyraz detske ne-
vinnosti.
Yim ze bratra sveho milujes,
pokracoval baron, pokus se prime
ti, aby odtud prchl nebot to jest
pro neho spasa.
Chci to uciniti.
Bassendorf pohledl na malou
a peknou ruku, jiz drzel ve sve
pravici.
Tys vedela o jeho vine?
Ano, svefil se mne kdyz v onea
vecer se vratil domu.
A pfes to jsi tem ktefi po nem
patrali, neohrozene vysla v ustre-
ty a nicim se neprozradila ; ani br
vou nepohnula?
(Pokracovani.)
Kdykoliv mate neco
na prodej, ozmante to
v tomto listu.- Oznam
ky uctujeme levne.
LAD'A LAMPLOT
vlastni v DODGE NEBRASKA
moderni cistirnu obleku.
Kazda prace zarucena. Za uphiou
spokojenost se ruci. Jedina pfi
lezitosti vas 0 tomto pfesvedei. 20
Dr. E. CAPEK
-a-
Dr. F. J. KOLOUCH
cesti chirurgove
Lincoln, : Nebraska
1417 0. Street.
Provadime vsechny operace na
lidskem tele. 2enskym nemocem
venujeme zvlastni pozornost.
Nemajetne operujeme zdarma.(9)
Vojf. Svoboda
majitel umeleckeho
pomnikoveho
..zavodu..
v CLARKSON, - NEBR
Mam ten nejvetsi sklad
pomniku na nice zapadni
od Omahy. Proc byste pla
tili od 20 do 25 procent ko
misn, kdyz mvzete konpit
pfimo od vyrahilel.