guffalo
Hrdina divokeho zapadn
William Frederick,
zhadny zved.
Neznamy pruvodce.
Jezdiva nekdy na vraniku, ne
kdy tez na beiousi, bileni jak nile
ko. Zajiste vam setnik Parker dal
rozkaz v tointo smyslu?"
"Dal pane!'' pfisvedeil stary
sikovatel. "A bud'te jist, ze se po
dle neho zachovame. Je nam to
tim milejsi, ze ho snrime cliytiti zi
veho, neb of se jiz vsichni tesiine na
to, az jej uzfime na cekanu!"
Stary vojak se posupne zasmal
a ostatni mu prizvukovali, nebot
nikdo nemel tuseni o tajne umluve
neznameho se setnikem.
Cizi junak neodpovedel.
Mlcky vratil se na skalu a sku
tecne za male pul hodiny zasleelili
vojaci jeho kratky, ale pronikavy
hvizd.
Sikovatel se neprodlene posta
vil v celo vojaku a mala tlupa co
nejryehleji pospickala na umluve
ne misto. Prave kdyz dobehli ke
svemu neznamemu vudci, rozlelila
se v horach stonasobna, ozvena hro
madneho vystf elu z vojenskych pu
sek.
Juan Valverde.
Sotva neznamy junak zaujal sve
drivejsi pozorovaci stanovisko,
vzdalene od vojaku asi sto loket,
postfehl dva jezdce, ktefi se opatr
ne blizili k prusmyku.
Byli to Mexikani a jejich by
stre, slidive oci na prvni pohled
prozrazovaly zkusene zvedy.
Kus za nimi objevil se osamely
jezdec, sledovan eelou rotou stras
nych pekelniku.
Vsichni meli na sobe malebny
mexicky kroj, ale jejich vudce li
sO. se od nich neobycejnou nadhe
rou sveho odevu, lemovaneiio siro
kymi zlatymi portami. I na sira
ku bylo z daleka videti drahocen
ne zlate a stfibrne vysivani.
Y pf edu na ohrnute stf ese skvei
se rubinovy had se smaragdovoa
lilavou, o nemz se setnik Parker
neznamemu pruvodei zmmil. Cela
tvaf vudcova byla zakryta skra
boskou z jemneho dratu.
Vsichni loupeznici sedeli na
vytecmch kcnich a byli az po zu
by ozbrojeni. Na hlavach meli stej
ne cerne siraky, jez teto rote vy
nesly prezdivku "Cabezas ne
gras", totiz Cernohlavci.
Za jezdci nasledovala dlouha fa
da krasnych koni, jez vojsko Par
kerovo 'muselo v nebezpecne kotli
ne opustiti. Dozor nad nimi a nad
cetnym. stadem soumaru melo asi
dvonact Cernohlavcu, ktefi mMi
co delati, aby mezi cizimi konmi
udrzeli jaky taky poradek.
Zadni voj tvofila tlupa Komi
cu s pohlavarem.
Za malou chvili, kdyz Indian i
vjeli posledni do rokle a zinizeli s
oei neznameho junaka, ozvalo se
jeho umluvene znanieni. Jak i-ece-no,
sikovatel neprodlene pospf&il
s vojaky k nemu a vsichni tise za
ujali mista. ktera jim vudce A-vka-zal.
V te chvili dal setnik Parker po
vel k prvnimu hromadnemu vyst re
lu do nepfatel.
Dal si dobry pozor, aby so pri
torn neukvapil. Odhodlal se k to
mu, az oba mexicti zvedove klusa
li jiz takofka pod ustim pusek a
ostatnl rota take jiz byla v jistem
dostfelu.
Septem naridil setnik kazdemu
jednotlivemu vojakovi, kam ma.
streliti. Oba zvedove, kteri stali o
kousek. dale na strazi, meli si vzi
ti na starost sve mexicke kollegy,
kdezto ostatnim vojakum bylo vy
kazano po jednom muzi, kteri jeli
nejblize za hejtmanem.
Na vudce loupezniku nesmel ni
kdo miriti.
Kdyz byl opatrny dustojnik se
vsemi rozkazy hotov, zavelel tise a
z kratka :
"Palte!"
Prvni hromadny vystfel zaznei
jako jedina, hromova rdna.
Prvni; hromadny vystrel zaznei
Bill I
----t"-"i'-"-"-
jak Je3in liromova rana.
Oba mexicti zvedove se okamzi
t5 sfeaeeli se sedel s nimi putova
lo na veenost sest lupicu a take ne
kolik kom padlo.
Ozvna tdhoto nenadaleho uto
ku jeste nezanikla, kdyz se vudce
lupicu vzprimil v sedle a zvolal
silnym blasem :
"Beda, pJSateTe jsme napade
ni ! Rychle obrat'te a zpatky na in
dianske izenu ! Jed'te, co kone sta
ci, nebot' bezi -o zi vot ! ' '
Rota honem poslechla tohoto
rozkazu.
Ale pusky Toj'a'ku bjdy rychlejsi
nez polekane kone, ktere se se vze
pjali bolesti, -zpuso'benou sviraci
mi udidly. Nasledoval druhy vy
stfel a dimlia hrrstika lupicu byla
smetena se sedel.
Ostatni byli by se zajiste jiz spa
sili utekem, kdyby ne st'astneho
napadu ciziho junaka, ale i vo
jenskych konL kteri, vetf ivse! sve
prave pany, nedali se tak :honem
obratiti a zatarasili prchajicim lu
picum cestu v hlubokem uwoze.
Nastal strasny zmatek, ktery
jeste vzrostl, kdyz setnik Parker
kazal zatroubiti utocny signal, vo
jenskym konim dobfe znamy. Cele
stado koni radostne zafehtalo a
drtic kopyty vsecko, co mu v cas
neulinulo z cesty, hnalo se k vo
jakum. Aby pak mira spousty a zmatku
b.yla docela naplnena, jal se tajem
ny vudce se svou hrstkou odvazliv
cu paliti od zadu do klubka zou
falych lupicu.
"Jen mifte dobre a nesetfte ni
koho krome hejtmana!" napomi
ual zahadny muz sve lidi.
Sam pak ehladokrevne pfilozil
pusku k lici a jedinou mistrovskou
ranou smetl s kone indianskeho
pohlavara.
Beznadejne sevfeni v tesne skal
ni rokli, ze ktere nebylo vyvaznu-
Iti, vydani nemilosrdne palbe z
pf edu i od zadu nemohli lupico
ve dele odolati. Jako baby jali se
zebroniti o milost a slitovani.
Ivvileni jejich bylo vsak pfehlu
seno hromovym hlasem vudcovym.
"Mizerni zbabelci!" zafval za
kukleny Mexikan vztekle. "Bojite
s poetivych kulek a vite dobfe, ze
vas potom ceka sibenice ! Za mnou
ja fku a kazdy jest kfivopfi
seznym zradcem, kdo sveho hejt
mana neclm na holickach! Bud'
se probijeme na svobodu, anebo
spolecne zemfeme!"
Lupicove se vzpamatovali. Bouf
livym souhlasem odpovdeli na re-
jStesti zrovna pod pusky vojaku,
-X 1-1 ' '
jiinz veiei neziuuuy pruvuuce.
TTvitala je hromova salva
smrt' slavila body v srazene siku
jprehajicich lupicu. Kone, lide
jbili i rudi svijeli se ve smrtel-
nem zapasu na zemi.
Padl i kfui hejtmanuv a strhl
za sebou hrdeho jezdce, ktery zu
stal bez pohnuti lezeti.
Byl to z kratka soudny den.
Na vsech stranach houkaly vo
jenske pusky, dym stfelneho pra
chu usazoval se v nescislnych kou
teeh a j)uklinach skalni rokle. Za
vitezneho jasotu vrhali se vojaci
ci znova a znova na zdesene loupez
niky, ktefi ve svem zoufalstvi za
pominali na obranu a jenom pofad
hledali, kudy Aryvaznouti ze stras
ne pasti.
K tomu smutuy fehot skonava
jieich koni, nafek ranenych, zvife
ci rev rudochu, ktefi neradi umi
rali pro cizi vec vsecko to po
jilo a sloucilo se v pravou pekel
nou symfonii, jejiz hruzu zvyso
vala jeste i stonasobna ozvena ve
skalach.
ITprostfed teto vfavy pospisil
neznamy pruvodce k nest'astnemu
hejtmanovi lupicu, ktery pofad jes
te lezel pod svym konem.
Juan Valverde byl sice na po
lo omracen, ale vzdor tomu se po
kusil o obranu. Vida, ze k nemu
bezi clovek, ktery patrne nenalezel
k jeho rote Cernohlavcu, zdvihl re
volver a stf elil. Avsak ruka se mu
silne tfasla, proto se chybil sveho
cile.
Nez mohl streliti po druhe, za
chytil mu tajemny muz ruku a
zvolal vycitave :
"Coz pak mne jiz neznate, Jua
ne Valverdo?"
"Ha, co to?" vykfikl odpadlik
a pracne vstal. "Vy jste spojen
cem mych nepfatel? Zradce!"
zafval v nesmirnem vzteku. "Za
to zemfete mou rukou!' '
' ' Nezemru, Juane Valverdo ! ' '
odpovedel tajemny muz klidne.
"Nepfisel jsem vas zraditi, nybrz
zachraniti a vec ma se prave na
opak vas zivot jest v mych ru
ka ch !
Ohlednete se kolem sebe ! Vsichni
vasi lide prosi jiz o milost, ale zad
nemu se ji nedostane nesmi, ne
bot' si vsichni jiz davno zaslouzili
provazu. Jenom vy z tohoto boje
yvaznete ziv. Avsak pospeste si
- pojd'te za mnou sice vam
za nic nerucim!"
Juan Valverde, zavesen ?ia ra
me cizincovo, rychle se potacel s
bojiste.
Neznamy junak zavedl jej na
skalu, kde se prve skryval s voja
ky, ktefi ted' byli docela zabrani
do boje. Byl velice rad, ze jeho po
cinani nikdo nepozoruje.
"Zde jsme zcela bezpecni!" fekl
svemu chranenci. "V tomto ukry
tu setrvate, dokud vojsko neodtah
ne. Odsud muzete klidne pozoro
vati kazde jeho hnuti.
Az bude vzduch cist, vylezte ze
sveho ukrytu. Pod skalou zane
cham vam osedlaneho kone s dosta
tecnou zasobou potravin, stfeliva i
vody. Zbrane budou take v pofad
ku. Tot' se vi, ze se musite zase
pfestrojiti, jako jste cinival, kdy
koli jste pfijel na navsjtevu do me
ho dvorce. Zajed'te tam i ted' a
pockejte na mne. Vratrm se, jak
mi nejdfive bude mozna, a potom
si klidne o vsem dalsim promluvi
me. Ale neodvazujte se odsud,
dokud nebude vsude bezpecno!"
Obratil se a chtel odejiti.
"Pockejte!" zavolal na neho
odpadlik.
"Nemohu, sice by miie vojaci po
hfesili a naposled by mne sem pfi
sli hledat!"
"Odpovezte mi pouze na jednu
otazku! Jste zradcem, ktery
sem modrokabatniky pfivedl?"
"Konal jsem jen svou povin
nosl, i vuci vam, jak me judna-
ni nejlepe dokazuje. Ukry1 jsem
vas a je-li vam zivot mily, posleeh
nete me rady. Pf ede vsim se hied '
te co nejryehleji dostati na muj
dvorec."
To fka, obratil se a odchazel,
nedbaje na prosbu lupicovu, aby
jeste okamzik poekal.
j Dvakrate zdvihl zakukleny vud
cu lupicu revolver, mife na posta
vu odehazejiciho. Ale nikdy se ne
dostal k vystf elu, nebot' neznamy
junak jako by tusil nebezpeci,
l ktere mu hrozilo pokazde bez-
' deky uhnul za nektery z cetnych
skalnich vystupku a konecne doce
la ssel s oci zlosVnovi, prahnouci-
,11111 po pomste.
1 Potom se zbojnik jal klidne u
vazovati o vlastnim, velkem nebez
peci. Opatrne vj-lezl na temeno
skaly, aby lepe videl, co se pod
. nim dalo.
! Kdyz tajemny pruvodei vojska
pfisel zase na bojiste, byl velnii
spokojen, poznav lined, ze si vojii
ci jeho nepfitomnosti nevsimli.
Yitr zanesl vfavu boje az do
druhe zalohy a porucik Lan, vida,
ze oni marne cekaji na nepfitele,
pospisil setniku Parkerovi se vsim
muzstvem na pomoc. Spojenym si
lam se pak brzy podafilo lupice
pfemoei a zive pochytati. Ani jedi
ny z nich nevyTazl krome hejt
mana, o nemz nikomu nebylo zna
mo, kam se najednou podel.
j Z Komencu byli zajati pouze tfi
bojovnici ostatni bojovali az do
posledniho vzdechu a radeji zvo
lili smrt' nez zajeti. Lupicu padla
dobra polovice, zbytek se dobro
volne vzdal.
Radost vojaku z tohoto skvele
ho vitezstvi bylo dvojnasobna, ne
bot' meli zase sve mile kone i za
vazadla, ktera s velkou bolesti mu
seli pf edevcirem zanechati v opus
tenem tabofe.
Avsak rozumi se samo sebou, ze
ani vojsko se neobeslo bez citel-
nyeh ztrat. Ctyf i muzove byli mr-
tvi a bez mala dvacet povazlive ra-
neno. Lehke may nikdo nepoeital.
I setnik Parker si utrzil stfel-
nou ranu na rameni, ale zdalo se,
ze si z ni mnoho nedela. Kdyz spa-
tfil tajemneho pruvodce, zasmal
se na cele kolo, rozbehl se mu v
ustrety a vdecne mu tiskna ruce,
zvolal.
"Ach, mily pfiteli, opravdu ne
vim, jak byeh vara vyjadfil svou
vdecnost za toto vitezstvi. Bez va
si pomoci nebyl by se z nas ani je
diny vratil do pevnosti. Az po
nine mraz jde, kdjrz si pomyslmi,
jak by se ted' hejna supu pasla na
nasicli skalpovanych mrtvolach!"
"Mne sameho nejvice tesi, ze se
list obratil ve vas prospech!" od-
Jpovedel podivny muz srdecne. " Je
mi lito, ze vase rozhodne
vitezstvi je ponekud ztenceno vy
vaznutim lupicskeho hejtmana. A
vsak musel jsem vykonati svou po
vinnost i vuci nemu. To se jiz sta
lo a proto mi nic nevadi, aby eh
vas ted' zavedl do skryse lupicu a
umoznil vam tim, abyste jeji upl
nou zkazou vsadili korunu sve
vitezne vyprave!"
"Jsme kazdou chvili hotovi na
si edovati vas, kamkoli nas pove
dete ! ' ' fekl setnik bez rozmysleni.
"Ostatne mi bylo hlaseno, ze Juan
Valverde padl, jsa zasazen zblou-
dilou kulkou zacez ja arci ne
mohu. Jest mi opravdu nemile, po-myslim-li,
ze snad pochybujete o
upfimnosti meho slibu "
"Ani mi nenapadne !" skocil mu
neznamy do feci. "Juan Valverde
neni mrtev. Jenom kuii pod nim
byl zastfelen a strhl jej s sebou na
zem. Ale podafilo semi jej vypro
siti a odvesti do bezpecneho ukry
tu. Jest ziv a zdrav a co se vaseho
raporu o nem tyce, musite si ho
jiz upraviti, jak sain za dobre u
znate." Oiezim se na suchou zpravu,
ze unikl, coz take jest pravda."
"Dobra, ale ted' vam radim, a
byste mrtvoly lupicu a rudochu
dal pohfbiti hned na miste. Padle
vojaky vezmeme na druhy bfeh
Ria Grande, kde take pfenocuje
me. Tam je muzeme slaTie uloziti
k vecnemu odpocinku. Zitra posle
te tlupu vojaku s konmi do pev
nosti, kdezto s hlavnim vojem vy
dame se za hranice do pelese lo
trovske. ' '
"Nemam nic proti tomu!'' od
povedel setnik. "A ted' dovolte,
abych vydal potfebne rozkazy."
Na mexickem uzemi.
Kdyz opatrny dustojnik zafi
dil vsecko, ceho bylo tfeba, ode
bral se s neznamym pruvodcem na
obvaziste, kde zastali tez oba po
ruciky. Lekaf mel prave pine ru
ce prace, aby nescislne rany pfatel
i nepfatel ovazal.
Setnik se posadil na paf ez a chvi
li se mlcky dival na neho.
"Doktore!" fekl konecne. "Az
odbudete nejtezsi pfipady, podi
vate se tez na me rameno. Citim,
ze mi pofad jeste krvaci."
To se arci stalo hned.
Ukazalo se, ze kulka projela ra
menem, ale na stesti ani nezava
dila o kost'. Proto bylo jen tfeba
ranu vymyti a ovazati, aby tak ne
bolela. Za nekolik hodin bylo vojsko za
se pfipraveno na pochod a vsecko
muzstvo stalo vedle osedlanych ko
ni. ilrtvi lupicove a rudosi byli
jiz pohfbeni, mrtvoly soudruhu
peclive uvazany na kone. Zajatce
spoutali a postavili pod dohlidku,
aby jim zasla vsecka chut' na utek.
Cekalo se uz jenom na niivrat
tajemneho vudce, ktery odejel na
ukofistenem strakosi, aby se jeste
jednou pf esvedcil, netahnou-li Ko
imencove lupiciun na pomoc.
Vratil se pesky.
Bylo to vsem divno, ale protoze
on sam se nezminoval o osudu sve
ho kone, netroufal si na nem ni
kdo vyzvidati.
Jeste pfed zapadem slunce dora
izili k Riu Grande, pfebrodili ho
a polozil se na druhem bfehu ta
borem. Sotva byly vsecky pfipravy na
noc hotovy, povolal setnik oba po-
ruciky k porade, ktere se sueastnil
tez neznamy pruvodce i lekaf.
"Jak daleko vlastne mame do
skryse lupicske, o niz jste se mi
zminil?" otazal se setnik tajem
neho niuze.
"Asi sedm hodin cesty !'' znela
odpoved' cizincova.
' A jak si pf edstavujete nas po
chod?" "Jak jsem jiz fekl. CastJ vaseho
muzstva, ktere ulozite, aby rane
ne, zajatce i kone dopravila do
pevnosti, vytrhne hned casene ra
no, kdezto vy s hlavnim vojem zu
stanete zde az do poledne. Potom
dojedeme k male ficce, pockame u
ni az do tmy, ve vsi tajnosti se
pfebrodime, vpadneme do opevne-
neho tabora lupicu a na usvite se
vratime pfes hranice, takze se zad
ny jIexikan nedovi o nasi smele
vyprave."
"Plan je dobry. Ale kolik vo
jaku vezmeme na mexicke uzemi ? '
"Cim meiie, tim lepe. Hekneme
dvacet vybranych aiiiu, na nez se
bude mozna. v kazdem pfipr.de
spolehnouti. Jenom na jedno jsem
jeste zapomnel, setniku. Dobfe by
sio ncinil, kdybyste zitra pfel od
jo.xlem z tabora pustil zajate rudo
ehy na svobodu. Pesky nedosl anou
se do sve vesnice tak brzy, aby na
to jejich zprava o potfeni nejsit
nejsi roty loupeznieke nazene ru
dym bojovnikum blahodarneho
strachu."
' Tot' znamenita myslenka ! Pusti
me je, az se budeme chystati na
pochod, nebot' potom oni budou mi
ti za to, ze jsme zustali v lezeni,
abychom kryli zada napfed vjsla
nemu oddilu.
Poruciku Kole !" zavolal na mla
deho dustojnika. "Vam svefuji ve
leni nad timto transportem, nebot'
vas, mily poruciku Lane, mel bych
rad u sebe, kdyby mne potkalo ne
co lidskeho. Vyberte z muzstva jed
noho sikovatele, jednoho desatni
ka a sestnact vojinu, krome toho
ovsem take dva zvedy!"
"A jakou mam plukovnikovi po
dati zpravu?" zeptal se porucik
Kol.
"Zadnou!" znela usecna odpo
ved' setnikova. "fieknete z krat
ka, ze mu sam podam zpravu, az
!se vratim."
"Dobra! Ale snad smim aspoii
vedeti, jak bylo mozna, ze vudce
loupezniku unikl, ackoli pod nim
byl kuii zastfelen a vetsim dflem i
on si utrzil vazne poraneni ? ' ' vy
zvidal vsetecny dustojnicek dale.
Setnik Parker hnevem zrudl. A
vsak nez mohl dati porucikovi ne
jakou fiznou odpoved', ovzal se
neziicimy junak docela klidne, fka :
"Ja sam jsem vudci Cernohlov
cu pomohl k uteku ! Nebot' v odme
nu za me sluzby slibil mi vas pf ed
staveny zivot a svobodu tohoto mu
ze. Proc. do toho x&m rozhod
ne nic neni!''
To fka, obratil se k nemu cizi
noc zady a odchazel, necekaje na
jeho odpoved'.
Setnik Parker uz zvedel, ze to
byl porucik Kol, ktery nedbaje
pfisneho zakazu, stfelil po nacol
niku lupicske roty, na stesti vsak
trefil pouze jeho kone.
Tim poznanim zmizela v nem po
slodni spetka shovivavosti k drze
muz, prostofekemu holobradkovi.
Proto byl opravdu rad, ze mu cizi
junak usetfil odpoved', ktera by
byla vypadla zajiste ostfeji nez za
teehto tezkych okolnosti bylo rad
ii o. Y duchu vsak si setnik pfedse
vzal, ze toho porucikovi nedaruje.
Kol se zatim jen hlasite chech
tal za odchazejicim cizincem. Po
tom. odplivnuv si, fekl:
' ' Sprsty chlap ! Div si neda ruce
libati za pfatelske sluzby a ej
hle! Ted' teprve se ukazalo. ze za
ne nui dobfe zaplaceno!"
Setnik se na neho vztekle roz
pfahl. "Clovece, mlcte uz nebo vam pfi
razim usta na veky!" vzkfkl stras
nvm hlasem. "Vidite-li na meiu
' jednani neco zjivadneho, muzete si
stezovati plukovnikovi, az se vra
time do pevnosti, a ja si za sebe
sam zodpovim. Prozatnn vsak
vam jako vas velitel zapovidam
vselike urazlive poznamky o clove
ku, jemuz jsme vsichni zavazani
nekonecnymi diky a ktereho si ja
velice vazim!"
"Na mou dusi, Kole, nikdy bych
byl nefekl, ze jste tak zarputily
nevdecnik!'' rozhorlil se tez po
rucik Lan. "Kdyby ne tohoskvost
noho cloveka, nebyl by uz jediny z
nas na zive. Pouze jemu mame de
kovati za toto skvele vitezstvi a
iza sA'e kone. Krome toho chce nam
dopfati, abychom vybrali lupicske1
hnizdo, oplyvajici zlatem a jinymi
potfebnymi vecmi.
A vy se opovazujete reptati,.
kdyz si vyminil bidny zivot jedine
ho cloveka ! Proc, toho z nas arci
nikdo nevi, ale proto neni tfeba se
domysleti, ze duvody jeho jsou ne
Jcestne. Dejte si tedy riei, pfi
. teli, ze se svym ustavicnym rypa-
nim jen zahazujete!r'
To fka, obratil se i porucik Lan
ke svymu zkoprnelemu kamarado-
vi zady a odesel za setnikem, ktery1
zatim dohonil neznameho pruvod
ce a znova se s nim dal do feci.
Cizinec prave sdeloval veliteli
vojska, jak Juana Valverda za
chranil a daroval mu tez ukofiste
neho strakose, aby moh lujeti.
"Zaopatfil jsem jej take potra
vinami a stfelivem, takze se jiste
protluce pousti na muj" dvorec,
kam jsem jej pozval. Tam si s nim
promluvim rozumne slovicko a u
jistt'uji vas, ze uz jakzivi neusly&i
te v teto krajine o strasnem lou
pezniku Juanu Valverdovi, ktere
mu pfezdivaji Ras!"
"Buh dej !" fekl setnik Parker.
"Byl to siee ode mne velky a ne
obycejny ustupek ale doufam
ze si jej pfed plukovnikem zodpo
vim. Milejsim by mne arci bylor
kdybyeh videl Valverda na sibe
nici. "Ta ho nemine, neda-li si fici
a nepolepsi-li se!" odpovedel ciz
junak zasmusile.
Tim byla vee tato mezi obemav
muzi odbyta.
Druhy den rano vj'trhl porucik:
Kol s transportem do pevnosti.
Pro ranene byla na rychlo uple
tena proutena nositka, z nichz po
jednom uvazano na dva indianske
kone. Dobfe spoutane zajatce vza
li vojaci mezi sebe. Jelikoz z ohle
du na ranene bylo tfeba, aby se
dlouhy ten pruvod zvolna ubiral"
v pfed, byla cesta do pevnosti roz
poctena na ctyfi dni.
Zbytek vojska, ktery zustal pod
velenim setnika Parkera, zalezel
jenom z V3rbranyeh junaku.
Hned po obede dano zajatynr
Komencum na srozumenou, ze jsou
svobodni a mohou se klidne vra
titi do sve vesnice. Rudosi byli
stejne pfekvapeni, jako poteseni.
Protoze vsak beloelmm nevefili,
neodchazeli klidne, nybrz vzali
hned nohy na ramena a za malo t
chvili zmizeli v lesich.
0 pul hodiny pozdeji zatroube
no na pochod.
Neznamy pruvodce se setnikem
Parkerem postavili se v celo a po
kratkem povelu rozjela se tlupa
ychlym cvalem podel praveho bre
hu Ria Grande.
Vsichni meli znova pfilezitost
obdivovati se neznamemu pruvod
ei a jeho znalosti krajiny. Neusla
mu ani nejtajnejsi cesticka, kterou
si mohli nadjeti.
Zastavili se teprve pfi usti ja
kosi male f eky do pomezniho vele
toku a kuchafum dan rozkaz, aby
vafili vecefi. V tabofe torn setrva
li az do tmy. Potom vsak hned za
se vsedli na kone a pfebrodili feku
na miste, jez pruvodce jeste za
svetla vyhledal. A zase tryskem u
haneli diile.
Bylo patrno, ze jejich tajemny
pruvodce jest i za tmave noci na
mexickem uzemi jako doma.
Vedl je s iizasnou jistotou pofad
hloubeji a hloubeji do strasnych
mexickych hor. Konecne asi dva
nact anglickych mil od brodu vje
li do hluboke, uzke rokle, na je
jimz horiiim konci bylo videti ne
kolik malych dfevenych chtrci,
skuionych kolem vetsiho kamen
neho domu, ktery vypadal jako
tvrz.
To byl domov a bezpecny utu
lek loupeznieke roty Cernohlavcu.
Nikde nebjdo videti zadne hlid
ky, takze vojsko obklicilo chatrce
nez ospali zlosynove postfehli ne
bezpeci, jake jim hrozilo.
Potom se arei zoufale branili, a-
le bylo jiz pozde.
fPokraeovani.
Novemu predplaii
teli zasleme tento re
man od zacatku uplne
zdarma.