DRASAR
Kaplan se nevzpouzel, fka, ze je
do veeera jeste hodna chvile, a ze
na valu prochazka konecne omr
A. isli rychle slunnou a dosti za
prasenou cestou na jihozapad. kde
pod znacnym kopcem jevil se tlum
kadefavch stromu listnatych a oer
nozelenych jedli, smrku a borovic.
"Ye svych dejinaeh mesta na
seho i jejich usili zapsati hodlaiu,"
pokracoval Michl, jakinile se pod
stin prvnich stromu dostali
"Doufam, ze podafi se mi osvet
liti pfibehy mesta naseho venneho
jeste z jinych stranek, nez jake v
nich poznal byvaly nas modikus,
doktor Eiselt.'.
Zamlcel se nahle, a udefiv mezi
stromy lavicku, usedl na m a po
depfel si kadefavou hlavu o ruku.
Mlady Kersner zahledel se do bra
tranka" udivene; pak usmal se:
"Jake to eerife hrichy na nase
mesto asi vyzradite. bratranku?
Jiz-prve jste nadhodil. ze jste v
listinach podivuhodnych okolnosti
se dopatral, a to snad i o rodi
ne nasi. Jsem opravdu zvedav "
a usmivaje se skadlive, usedl si
vedle piaristy.
"Ne hrichy, mily Josef e, jen u
pHmnost, pravdivost." odpovidal
Michl, maje stale jeste thlavu ve
dlan slozenu. "Kdyz vsecka vlast
ceska svobodu probuzeneho sve
donii vyznavala, i nase Policka
tak cinila slovem. skutkem i utr
penim. A pfedei nasi z rodu Dra-sarskeho-Janelovsko
- Slediekeho
die meho zaruceneho domneni se
-tomu nevy mykali. ' '
Kaplan prestal se usmivati a
hledel pozorne na Josef a Justina;
nerozumel patrn'e. "Priznavam se.
bratranku, ze nevim. kam eilite,'
f ekl po chvilee.
' 4 Kdyz cele Ceehy sly ve sto
paeh mistra Husa, jehoz slavy je
plna Evropa, ve stopach Zizky, vo
jevudce, a biskupa Komenskeho,
ucitele narodu, i Policka byla pod
oboji. jeji mesfane, knezi, ucitele.
. Pan doktor Eiselt mylne se vyjad
ruje, rka, ze byla akatholieka. Co
jest ,'katholickaJ? jineho nez "o
heena"? A ona drzela se cirkve
tehdy vsedbeene. obeenou blaze
nost poskytujici !"
Kersner ted' porozumel a usmal
se opovrzlive:
"Pane bratranku, jestli kdv bv
la Policka akatholieka, nebo, jak
vy tomu fikate, potloboj, jq tomu
jiz davno, a lip bude na to zapo
menout!" "Coz nebyla vira podoboji, ta
vira v pravde ceska, ted' obnovena
v cirkvich evangeliekych, jichz
jest na panstvi nasem nekolik?"'
tazal se Michl a zdvihl nyni hlavu.
"Sam znas Borovou. Teleci, po
cet dusi pfesahuje ctyri tisice!"
"Bohuzel, pane bratranku, ale
my, knezi katolicti, nemuzeme se
z toho radovat. neb to schvalovat!
Neni to vubec k jiiC-emu. V nasi lo
kalii kamenicke manic pfi jiidtfe
tim tisiei katoliku taky asi sta liel
vetuv. Verio, zo ti lide vlastne no
vedi. co chteji. Xalezeji k nim ne
jaci fanaiiko a s temi.se liclvori
stale liadaji, at- jsmo s panein fa
rafem mym nomohli tomu rozu
met. v. com se vla.stnf- i-ozchaztji.
Ja, bratranku. bych st nikdy k
tomu nohlasil. ze moji. uvdkovo.
at' po matee, at po otci, byli hel
veti, nebo jak vy fikate. podobo
ji'." "Xebyl bys pak. liiily Josef e.
pravym vzdelancem. clovekem o
svicenym, ktery pfeee mnoho skol
prostudoval. kdybys zavrhoval ne
bo nonavidel jinovereuv. Evropa
jen z mensi casti katolickou se
jevi, slavni muzove vseeh naro
du evropskych i americkych k
veram od Kima se ruzmeich se pfi
znj'ivali a pfiznavaji. Take nas na
rod cesky pysni so Safaf ikem. Fran
tiskem Palackym, Kollarem, spi
sovatelem "Slavy De-fry"", domlou
val Michl kaplanovi, jenz nepokoj
ne ua lavicce posedal a wsty po
ni bubnoval.
"A vy je do Uher jedete na
vstivit! 6, to vain, pane bra
tranku. nebude k dobremu, a fad
by tomu nemel. pfipustit. nemel
I&L J&l l&L I&L J&L
t$r i$r
Napsala
Tereza Novakova.
by vas pros hranice poustet ! Stej
ne se domnivam, ze vas pan pater
provincial o torn nevi. kam mate
namifeno a co v Uhrach hledate."
"V fade jest znamo, ze v lite
rature cesko-slovanske pracuji a
se Slavjanv mnohymi spisy si vy-
menuji. Ty arcit', mily Josef e, o
mych dilech nevis, a nikdy jsi jich
necetl," pravil liehl citlive. "Za
nechme toho, a pojdinez dale, hi on
beji do haje.''
Vstal a sel pod stromy az na pro
stranstvi volnejsi, na nemz skoro
uprostfed lesika stalo sede, dosti
rozlozite staveni, ony "koupele
Panuy larie Pomocne", o nichz
Michl prve se zmiiioval. Mladeho
kaplana mrzelo, ze se svou horli
vosti tak unesti dal. az uoeneho
pfibuzneho urazil a pohneval. Sel
inn zase po boku a shlednuv )a
zenskou budovu, pravil pfitulne :
Hezky to staveni mezi stromy vy
hlizi, ze. pane bratranku?" Clo
vek az okfoje, kdyz vidi dum ne
ohofely, se stfechou nestrhnuiou
s celymi okny! Xebude se nam ani
chtiti zpet do naseho nesfastneho
mesta ! ' '
Lec piarista odpovidal jiz jen
jednoslabicne a obesed s kaphuu-m
as dvakrate Libohaj, projevil limy
sl. ze vrati se domu. "Xastal o-
,cerni chlad. cesta zpet bule pfi-
jemnejsi.'' podotknul, nute so do
vlidnosti.
Jiz na poc-aiku mestskeho valu
se oba pfibuzni rozesli : Josef Kers
nor citil. ze neni jeho spoleciiost
professorovi jiz mila.
Kdyz Iricbl pfesel val, nodal se
fortnickou na namesti. nybrz ry-
ehle zabocil do luk, prostirajicich
se smorem k "Troubnym rybni
kur.i." Rozmluva s bratrancem ro
zrusila jej do te miry, ze nemohl
se jeste vratiti do uzke rodinne
svetnice k otci, sestfe, pros to. ze
uznaval, jak vlhke a ponekud
chladne ovzdusi luk mu uskodi. A
neroztesknila ho Kersnerova ban a
evangeliku, nybrz trapne vedomi.
ze klame svymi hovory ne jen rodi
nu. ale i fad, a ze die prava nenie
la by mu cesta by ti dovolena. Ki
kal si ovsem stale, ze bude se dale
vzdelavati, fecem pfiucovati. so
slavnymi lidmi blizo se poznavati.
opakoval to po mesice i jinym,
ale vedel, zo nomluvi pravdu a
obaval se. aby skutecne jeho ximy
sly nevysly na jevo drive, nez bu
de na case obeznamiti s nimi colon
vefejnost. Bodlo jej i urcite ivr
zeni Kersnerovo. ze nebude s to.
aby zil mimo fad v ochuzenem
mesto. v ocbuzene Drasarovsk.' do
maenosti. Od niaje )evne doufal.
ze v ni bude ziti si'astne. svobod
ne. a nikoli sam. . . .
leste nez doslo z fadu dovoleni
k pobytu v rodisti. k eeste do laz
ni toplicko-troncinskyeb. D'-.al li
ne Fraiikove. vylicil ji. jak upra
vi domacnost v dome rynekom. sli
bil, zo v rhraeh pfestonpi. a nm
sj)ojeni jejidi inanzelsk''' uiuozni.
Xeodpovodola : snad noniohla neh
uesmela pro matku. Kdvz shledl pn
desatem cervenei zkazu I'odiste.
psal opet. dlouze, nalehave: dyeh
tive cekal. jak jej. potesi. posili
svou laskou a ucasti. neodpo
vedela zaso. . . .
Jak bude s nimi dale? Pfijde k
ih"miiu. i kdyz jeho osud uklze se
nesnadnym? Da mu svou lasku.
sobe vsecku. za to. co iiodla pro
ni, pro svoje osvobozoni podstou
piti? ri klamal so v te nezuo. baz
live di'vcc? Byla by k neinu )fisla
jen k zajistenemu krbu, bez lojo.
se svolenim matky, ktera jejich
znamosti nikdy nopfala ?
Michl si h'eil, jak bude ziti. ?e-
pfijde-li Mina pfece Ziti ve
zficenem dome, na obtiz otci. sos
tfe. na jejichz tvafioh stale eto
hoi'ouci )fani. aby odjel do kol
loje, k ueitelskemu lifadu so vra
til. aby nic se nezmenilo Doj-
de k tomu pfece. ma snad nevrazi
vv Josef pravdu? Xo, jeho. Josofa
Justina nic neod vrati od davnych
umyslu !
Dlouho v samomluvach bloudil
po zvlhlych lukaeh, pozde, temef
J
za uplne tmy, vratil se domu.
Konec prveho dilu.
Kapitola. II.
i. v
Pfi stupnich, vedoucich vzliuru
k slovanske fare pestske, stali dva
muzi a horlivltfcbaze hlasem pfi
dusenym, hovofili. Byl jiz prvni
tyden v prosinci4 ostry vitr val,
pfinaseje i ojedinele vlocky sne
hove. jez vsak ihned se rozplyva-
ly, muzi nedbali, stale rozmlouvali,
mfidrzuiice si chvilemi ruku nebo
; kapesnik k u
jpesnik k ustum, aby zahfali
vzduch vdechovany. Prodavac-Ne-mec,
jenz mel sviij stanek pfed fa
rou, zvedave na ne pohlizel ; snazil
se poehytiti, o cem spolu hovofi,
lec nerozumel. a zdalo se mu, ze
to neni mad'arske, ba ani slovac
ke! Starsi z muzu, neco vice nez tfi
cetilety, vsecek cerne odeny, tma
vokadefavy a tmavooky s pfijem
nym usmevem kolem zvlnenych,
rtu, jednou nohou jiz stoupal vzhu
m k uzavfenym dvefim fary. a
zase se zarazil, couvl: podival se
neklidne k pfizemniin oknum a
vzal sveho spolecnika za I'uku :
"Pojd'to se mnou, pane uciteli, u
kfizete mi cestu. abych do nepra
vych dvefi nevstoupil,' pobizel
"Xaso slovenska fara je ehuda
a mala,"' usmival se osloveny., muz
jeste mlady, rusovlasy, s tvafi tak
tez hladce A'yholenou. "v ni ne
zbloudite !"
"Pojima nine skoi'O bazen. kdyz
pfedstoupiti mam pfed velikeho
vestce a pevce naseho! Bude to
poprve, co se s nim blize setkam
"Myslil jsem. pane professore
ze jsto byl v nasem chrame na ka
zani jeho. alespon se mi zda, ze si jednotlive vlocky s tozkeho phi-
jsto mi vypravoval, jak jste byl.ste, zazvonil a zaklopal na dvefe
rozohnen foci naseho fa rare a jak fary. Mlady sluha mu otevfel, ale;
jste pochopoval, ze take eela obec neporozumel lined feci jeho; tepr-
byla unesena.'
"Slysel jsem fee jeho, jiz on
kazni nazyva. ale ost'chal se pfi-
stoupiti a jeho s osobou svou se-
znamiti, tim vice, ze zdal se by-
!ti unaven. nemocen.
'riehava po sluzbach bozichsy spodniho sveho kabatu dohyval. "Patriarcha nas duchem stale
skoi-o vzdy; dava se strhavati aby nan svoje jmono napsal, po- mlad jest, ale telem pfeveliee eha
svym pfedmetem, rozohnuje se'az Sal sluha pfikyvovati, ze jiz vi. oc tra. a vice casu na luzku travi. jak
pfilisne, a pak to odpykava. Vite,
ze je zdravi chatrneho jiz mnoho
let.''
"Kdyz pocal mluviti tise, s na
mahanim patrnym, nenadal jsem
so, ze fee svou skonci s takovou
moenosti. az stony uhramu so ji
ozyvaly." podotkl professor. "Pra
vy to vestec a prorok Slovanstva,
nojon v basnictvi, ale take v ou
fade knezskym!'" uodal vrouene.
ale podival se znovu ostychave
vzhuru.
Xa hladko tvafi mladeho noiiole
jirokmitl nepatrny a skoro uste-
)acuy usmev. "Xas j)an kazatel
nevede si doma tak vznoseno a pro
l-ocky. abyste mel pficinu so ho o-
bavati! A vzdyt jste spolupraeov-
nik na roli pisemnictvi ceskoshiv
skeho, take zdarny syn Slavy- vse
matky. "
"Pfece bveh vain bvl zavazan.
kdybyste nine, jsa v domacnosti
j)ovce naseho duverne znam. uvi'dl
k nemu. J chit" rake v zaieitosri ji
koli litei-atuiy se tykajici. a'e cir
kvni. soukronio. a no zcela obycoj
ne." T;na vokadofavv l-i'ofcssor
ihliivil v ii'-snazich a skoio proseb
ne se dival na mladeho ucitele.
Ten potfasal hlavoii: "Ixacite
se dokonce myliti, nojsem du
verne znam v rodine ana fa rare
Ixollara ! Jsem cirkovi.i ueitol. jo
mii podfizeny. zprvu jsem mu snad
byl mily. ale tod' nevidi mne rad
ani ve skolo. ani v cirkvi. k sobe
malo a nerad nine pfijioutlti. Jsem
pfesvedceni zouplna od mineni
dvojetihodnoho ana Kollara so u
chylujiciho. ''
"Ze by mala obec upfimnych
Slavjanu zdojsich rozkolem byla
zachvacena, sotva bych uvefil.."'
Ucitel zasmal so zase, ale tento
krate jaksi hrde :
"XTe ode due vcerejsiho, veleb-
ny pane professore. a ne pouze o-
sobou moji. ale muzi vetsimi, pva-
covniky zdarnojsimi. Xemohouf
Slovaci sdiloti mineni pana Kolla
ra a uposleehnouti rozkazu jeho.
aby fee svoji zahodili!"
"Lec vy Ceeh jste, pane Kada
vy. jak v seznamech nasieh litera-
turnych jsem se docetl?" losici nemohu, jsem nucen pfatel
"Jsem .Cech rodem; ale, jakmile ve mestech lepe opatfenych se do
po pfie.hodu svem do Uher sezna- zadovati. Slozte plast' svuj," po
mil jsem se s nest'astnou ve.tvi slav . bizel, kdyz iehl stal nerozhodne
janskou, z jejihoz tabora vlastni u zidle, "jest tu znacne teplo,
synove utikaji, zaslibil jsem se.
ze nebudu napomahati jeji uplne
zkaze. Jsem Ceeh, a nepocho-
puji, ze pau Kollar, rodem Slovak,
fee matefskou jako Popelku do
kuchyne odkazuje a do sini bas
nictvi a ved ji nepfipousti.'
"Slavny pevec nas vzajemnost j vedel, ma-li se slavnym basnikem
slovanskou ohnive vyhlasuje, a j zapoeiti hovor o Cechach, o pisem
najisto zadnemu kmeni slavjanske-jnictvi, ci vyjeviti mu, ze vlastne
mu ubliziti nechee Ipfichazi k nemu jako k farafi pesf-
"Ale svou "Slavy deem'', svo- ske cirkve evangelicke. Prohlizol
je basne a spisy vsecky psal ces- si jej mlcky a pfirovnaval k obra
kym nafecim, anebo dokonce ne- zu, jehoz zmenseny otisk mel mezi
mecky a latinsky, a kdyz jsem se
opovazil se mu ozvati minenim malo dny v chrame, ale zde, v
vlastnim a za domovinu jeho se blizkosti. v domacnosti, pfipadal
pfimlouval, ihned katolicko-Ber- nm ponekud jiny, starsi, zaehmu
nohickou Sturstinu, ktera jednotu fenejsi. skoro nepfistupnejsi. Ji
a vzajemnost. oslabuje, mi ve tvaf nak si pfedstavoval pevce onech
vmetl ! Jako bych ja byl katolikem, znelek "Slavy dcery", pfokypuji-
odpadhkem od evangelia ! pravil
Kadavy prudce a snazil se bias
svuj rozeileny pfitlumiti. "Xo, ve
lebny pane professore. nechtejte
po nine, abych s vami do fary
vstoupil. nedobre byste sobe
pfipravil uvitani. Ale zasiavim so
pro vas, nezdrzito-li so )filisne
dlouho, a vyprovodim vas k do- j teto eelkom nejiatme slabe posta
movu. Vim, ze se tu v Pesf-Budine ve. oblecene proste a vsedne. Kol
nevyznate." jlar upiat byl do kratkeho hufia-
"0, do ulice Vacovske, k Zatee-tteh0 kabatku az po krk; jeho tro
kemu cestu jeste si naleznu," zer-Jehu so kadofici. vzadu jeste hojne
toval professor. "A kdybych zblou vlasy. splyvaly v jedno s vysokym
dil, jiz trosce mad'arskych vet corny m nakrenikoin ; kolem cola a
jsem se naucil. abych kolemjdou-
eich se vyptal ! Ale bude mi pfijem-
ino, doprovodite-li nine, pane Ka -
davy!''
Ucitel odchazol, brane se proti
vichru, a jeho soudruh, oprasujo
ve, kdyz mu pfichozi zvolna opa-
koval, ze ho zada. aby dustojnemu
panu Kolhirovi oznamil, e pfeje.se: "Pfichazite z Ceeh, z Prahy.
si s nim promluviti Josef Ju.ctin mily pane a spolu vlastence? Jak
Michl. spisovatel a duchovni z pan Jungmann, Mladoii nas dra-
Ceeh, a kdyz l listek z naprsni kai-
jde. Ale nedoslo k tomu. aby pia- dopsali mi pfatele. Ja. diistojny pa
ristu ohlasil. nebof za jich smlou- no, nojsem bytem v Praze. nybrz
vani, jez delo so dosti lilasite. o- do srpna vyucoval jsem na skole
tevfely se jedny z nekolikeryeh normalne Piaristu v Rychnove nad
dvefi na studenou sin vedoueieh a Kneznou. v horach Orliekych. Po
jimi vyhletll na okamzik kdoi. sledni pak mesice travil jsem u
Michl ihned poznal Ivollara a pfi- stareho otce sveho v Policee. j-o-krocil
k dvefim pf ivi'oiiy:n. disti svem. skoro uplne zniVium
"Jsem. dustojny pane. Jost-f velikym )Ozarm."
Vaclav Justin .Aliehl. duchovni "To jsou zpravy neblahe! Z jara
spisovatel . Ceeh. a nejoddauojsi Praha nase tezee zkousela povod
eitel slavneho basnika '"Slavy dee- ni. i my pfispevok svuj skrovny
ry,J' pravil smekaje a hluboco se milym bratfim jsmo poslali ! ted
klane. "Jsa na nekolik tydnu by- vy, mily pane, o nove pohrome mi
dlisttMii v Pesti-UiuKne. opovazuji
c k vasi dustojnosti vkroceni u-
ciniti. Dovolil jsem si i eliram vas
navstiviti a kazani vase vysleeh-
.nouti. Ale vida. ze unaven byti ra-
cite, seznameni nase jem oddalil."
Kollai' podival so podivne iro- roky ve Vratislavi: s prazskymi
nikavyma ociina svyiiUt na Michla. ;literatory si pilno pisma vymenu
jako by prozkoumati jej -hiel co- ji. kdyz na venkov nine nahoda u-
;h'ho : pak otevfel vice dvefe. jo-
liku drzel. a pravil: " Vstup-
te, mily pane a pfiteli ! Slysel jsem nu Keppenovi, Tvaniscevu. ..."
hovofiti vas se sluhou liaiin. je-' "Jsme synove Slavy. roztrsiciii
hoz misto devecky uzivame. a oba- po cole Evrope.' vzdyehl Kolh't:'.
val se. ze vam neporozumi. zmat'k j"Jsme jeste pofade jako ty jruiy
zpusobi. Je to hotlny Slovak." lo- synu Svatoplukovych. a nebudoiiie
daval zavii-iije za sehou. "mekky silni. dokud se nospojime ! Jen yo
a trpelivy jako ubozi Slovaei nasi spolitost litorarni jednotiivycii
vsichni. casto mu onon hruby j kmenu mis uchrani od zaniknuti.
handlif pfed farou. kteromu jej Az vsichni pozname so lepo. tak
jiropujcujeme, sjiila. a mne i eely j vespolek i postupovati budemo:
narod nas tim urazi. Sodneto si. pak. doufam. v Boha. ze vyslechuu
mil.v pane, zde pracovna moje, i ta bude rada mojo, ve spisn o vza
kancol.if cirkve.'' jjemnosti vyslovena. Soubeh dejin
(.'htel odstraniti se zidle, ktera a bozska prozfetelnost rozdelila
st.ila vedle jeho lenosky. tezke kni- nas na dily a dilecky mnohe: ale
hy na ni navrsene. ale Michl pfi- my opet sesilime, az ctyfi nejvoisi
skocil sam a je kladl na desku a nejvzdelanejsi kmeny. rusky. e s-
stolu psaciho. a kdyz tato nesta
cila. jsouc pokryta malymi listky
i vetsimi archy sedaveho papiru.
polozil jo na zemi vedle jinych fo
liantu. "Pracuji. kdyz mi pfana ehvi
le, a kdyz neni cas k vychazkam
pfiznivy, svoji Staroitalii slavjan
skou ; rad bych ji dokoncil. ale je
mi k ni potfeba slovnikuv a oncy
klopedii mnohyeh." vysvetloval
Kollar jakoby omluvne a ukazal
na nopofadek ve studovne, zvlaste
kolem stolu. "A casto ani vseho
churavim prsni nenioei a hledim a-
lespon v obydli svem ve vzduchu
pfijemnem traviti. v nasem chra
me zle stradam."
Piarista usedl konecne, povesiv
plast a klobouk na hfeb u dvefi.
Mel tolik na srdci, ale nahle ne-
svymi pamatkami; vide! jej pfed
eich slow lask marneho touzeni,
ktere on. ZMiclil. casto si v simote
sve citoval, myslo pfi nich na Mi
nn svou ....
Jon pronikave. skoro svetolkuji
ci oci ho nezklamaly ; jejich pohled
a onergicka vista dodavaly cosi ne
obyeojneho teto ehorobne tvafi.
spiinku mel je scesany vpfed, tak
ze zakryvaly lj'siuu na temeni.
Mdla cern obleku, dosti jiz osou-
paneho, odrazela se od velmi lesk-
lyeh. vysokych cizem. ktere nosil
rad i doma, a na nichz sluha Slo-
xnk daval si zalezeti, aby byhr
vzdy "fadne mastene''.
Michl sedel mlcky, v nesnazich.
Kollar roztrzite pohraval utlou
svou rukou v pa)irech na stole.
Konecne, vzpamatovav se, zeptal
hv? 5
vypravujete ! A muj slechetny pf i-
tel Jungmann na lozi ! Coz ostatni
praeovnici na roli dedicne Slovan-
stva naseho? pan professor Ce-
Jakovsky. pan Purkyne?"'
i "Xavstivil jsem oba pfed malo
sadila. s Thmdrem. JStepankem.
Vrtatkem. i do Ruska )isi pa
ky, polsky a illyrsky. vudcovsrvi
)fovezmou a nafeci sva ostatnim
propujei."
M'iehlovi pfipadalo. ze zase v,-iii
v evangelickem chrame a slysi Ja
na Kollara kazati: zase z jeho fei
salal ohen. zaso jeho bias, zprvu
stfizlivy a ztlumeny, nabyval pro
nikavost ; ostfeji zasvitily i jeho
podivne oei, dival se jimi na
.sveho hosta, spoutaval jej tako
fka. a pfece zdalo se Josofu Justi
novi, zo nehledi na neho. nybrz na
vseeko to "roztracene Slovan-
stvo", jez pfeje si spojiti.
"I ja jsem toho pf esvedceni,
pfitakal mu horlive. "Jiz pfed
svym " Literaturnym Letopisem'
a pak v nem samem, myslenku ve
likeho Illyrstva jsem prohlasoval,
vydal, jak vain, dustojny pane.
znamo, "Pravopis illyrsky". Ale
v Praze nektefi literatofi, pan;
Maly Jakub-Budislav na pfiklad,
tvrdili proti nine, ze nikoli Illyrci,
lec Chorvati. Srbove, Bulhafi, Slo
vinei jsou kmenem slavjanskym,
chtejice tak drobiti, kde vice po
tfobno jest pevne spojeni. Nebude
zajiste na zahubu mensich kmenu
slavskych, uzivati-li budou jedno
ho, v pisemnictvi jiz vynikajicihe
nafeci, svoji bytost pfece zacho
vaji! A sly sim s politovanim, ze
i tady na Slovensku rozkol a ne
pf atelstvi k eeske spisovne feci se
vzmaha?"
Kollar skoro vyskocil se sve le
nosky: "To onen Kadavy, ucitel'
nasi skoly ! Mival jsem
jej rad, doufal jsem, ze prospeje
nest'astne nasi cirkvi slovenske, o
hrozovane jak Nemci, tak Mad'a
ry. On v opak svar rozseva mezi
mnou a cirkvi, sam jsa evange
lik, rozsifuje neblahou pro nas ka
tolicko:Bernolackou Stiirovstinu !
Xehodlam trpeti rejdu jeho, nej
dfive skolu nedelni, kterou na svou
pest zfidil. z budovy nasi skolnf
vypovim
Michl nevedel, jak se vyjadfiti,
aby snad svoji obranou Kadaveho?
Kollara jeste vice nepopudil. Po
dotkl jen po chvilee: "Dosud cir
kev evangelicka na Slovensku spi
se byla pojitkem s Ceehami
"Tot' mou pychou, radosti a na
deji," vpadl Kollar horlive. "Nase
bible a jine spisy nabozenske psa
ny jsou nikoli slovactinou, alebrz
nafecim ceskym, lid jim rozumir
rad v nich cita. XTasi kazatele o
patfili pudu v Cechach, kdyz pro
viniei Pane nebylo tarn delniku.
A doufam, ze jednoty opet doei
lime, kazimii-y umlcime. Tim niko
li netvrdim, ze by nafeci eeske
mnoheho nemohl o ziskati od so
venciny bohatsi, plnejsi ryzejsi a
puvodnejsi.
Kollar se lehce rozkaslal lina
vou z vasnive sve reci a. opfel se
o po-stafovane pozadi sve lenosky
Michl kyval hlavou: "Minim, ze
vsecka nafeci slavjanska uavzajem
si mohou prospivati, i pan Gaj
na jihu tehoz jest pfesvedceni. On
sjednoceni cili "slogu" horlive
stroji ve sve Danici a v Novinach
Blyrskych.''
"Slechetny to Vseslavjen a pfi
tol dobry.' liboval si Kollar s bly
skajicima ocima. "Tarn dole roz
stepovani nejvetsi, )fomozeno-li
tarn bude Gajem a jinymi. i my
zde lehceji se sjednotime na ety
fech hlavnieh nafecich. Dekuji
vam, mily pane a pfiteli, ze i vy
ve svem "Pravopise illyrskem" k
dilu nice jste pfilozil. Jasne mi
ted' zatanul i vas zasluzny "Lcto-
ipis Literaturny." v nemz dilo dra-
heho Mladone dopirutjote. Bude
spisu vasemu za roky minule do
plnku tfeba."
"Pomyslim na pnici poilobnou;
jen casu mi potfeba a pramonuv.
Boufam, ze i zde. seznamuje se se
Slovak-, mnohyeh zprav nabudu
a- za prazdne v domove je zprae.u-
"Tody ifijel jste sbirat latku
k spisovani." prohodil Kollar na
polo t.izave. napolo pochybovac
ne. "Xevim. jak pofidite, ma
lo zde v Pesti Slovaku vzdelanych.
i mezi nimi nedosti dobre vule. Ja
siim, mnoho jsa zamestnan a velice
churav. na ruku bych vam byti ne
mohl." Uzkostny blesk vyslehl pfi
torn z pronikavych oci basnika-ka-zatele,
a koutky energickych jeho
list stably se ve vyraz skoro tvrdy.
(Pokracovani.)
Tento tyden zapocina vychi.
zeti povidka: "Petr a Petrolina.'
spa
A TRIUMPH
IHTHEAR7
Of BREWING
liBr
II