DRASAR
"Ne, daleko odtud, blizko Rych
nova nad Kneznou, kde jest take
jedna z kolleji fadu naseho. Ne
boztik mel za mlada, snad jako
kaplan nebo bohoslavec, znamost s
jednou, nejakou Brousilkovou a s
111 syna. Vdala se pak, syn dospel,
a jsa na vandru cili zkusene, zasel
s otcimem na faru v Borohradku,
prose praveko otce za podporu a
hlase se k nerau. Byl odtud pfed
kaplanem vyhozen a ztropil s ot
cimem kf ik, az oba do satlavy pfi
sli. Kdyz byli propusteni, obzalo
vali Kouna v Hradci u biskupa a
-vsecku pravdu povedeli. Oastolo
vicky faraf sesel se s Kounem na
pohfbu a zpravil jej o torn, tese
jej zaroven, aby si z toho niceho
nedelal. Nesfastny Koun z pohfbu
odesel, v hospode jen sklenku piva
vypil, vystoupil na castolovickou
vez a vrhl se po stf ese dolu na hf bi
tov, kde provaznik prave provazy
sve roztahoval. Zabil se docista a
pohreb mel casne z rana beze zvo-
nem.
"Ach, jak je to hrozne," desila
se MSna.
"EQed'te, kdyby si jako kaplan
onu pannu Brousilkovou vzal, byl
by usel predcasne smrti a hanbe,
a onen hoch bide i s matkou svoji.
Kdysi tomu bylo jinak; nasi cesti
knezi byli vsichni zenati."
"Ach, ne, pane professor, tone
ni mozna vec! Snad nebyli kres
tani!" "Byli, a velmi dobri krest'ane,
kteri viru Spasitelovu chranili a
ocisf ovali ! Ci jste nikdy neslysela
o husitech, o kalisnich, o Ssizkovi?'
"Jak bych neslysela! Neni to
mu ani tyden, byla jsem na svate
Hore, sla sem tarn na dobry ou
mysl, aby nam Buih dal k naserau
cfli prijiti: moc a moc jsem se
tarn za vas a za sebe modlila ! Tarn
take pan pater o 2izkovi a te jeho
rote kazal. Byli to pry strasni li-
de, T5lici hKinici! "
'Nebyli,, anobrz upfimm Cesi,
myntnavodem i
mnoho zapisu o zenatych knezich
pfi kostele svatojakubskem a jin
de, p jejich manzelkach a synech.
My Cechove musime se pficinovat
aby se ty doby vratily. Pak ne-
bude pfekazek, o kterych mi sta
le -povidate."
Zamlcel se, posunul svoji zidli
po case poznate. Sbiram a opi- nPstl v domovine nam odpirane." jSti se rozesli, vy na mne apo- cena, raluvila nevrle a tezce vzdy
eaji listiny z dejepravy rodneho Iina naslouchala pozorne, leCinenul! Chci vam uvefit a ve chala; a stary Drasar, tfeba byl
mesta sveho a jeho okoli MAm jiz na jeji tvafi, na jejich uzkostli- sfastnou nasi budoucnost manzel-sam- srdce tvrdeho, baval se ne-
k sedadlu Minimu,vzal jeji v kline ,budou, i kdyz pouze knez evan
spocivajici ruce ve sve a tiskna ! gelicky jini pozehna a je zapise;
je silne, pokracoval: "Vy mne,
draha moje pfitelkyne a milenko,
dhes, v .den touzeneho naseho1" velmi usnadnen bude. Kdokoli
shledani stale jen podezfivate a
ponizujete, a ja pfijel s novina
mi radostnymi a mnohymi. Nesu
vam prsten v psani slibeny, nesu
vam zpravy, ktere vam ukazou,
ze ten prsten spolu s oniin
n, ktery"
a, nam
jste mi navzajem slibii
pfece k zasnubam
poslouzi."
manzelskym j
V-nal kulatou lenenkovou ska-!'0
tulku a z ni zlaty krouzek, posa
zeny koralky eerveuymi, mezi Mi
miz byla vpfedu propletena pis
mena J. M. z tenkeho zlateho dr.i
tu. Kdyz nastrcil jej Mine na prs
tenik. tvaf divcina, jeste vsecka
zardela stopami slz, se rozzafila.
"Ach. jak jste dobry, jak pa
matujete na svoje sliby, opra.du
uz vseitm vefim, eo mi fknete a
taky maminku pfenduvim, aby
uvefila. 0, je to krasny prsten,"
dodavala v detinske radosii, ota
cejic ruku v slunecni &x z oken
scm prondici " ja vam cliystam po
mnenkovy, s peti kamenky."
Uchytil malou ruku jeji do
svych dlani. "Draha Mino, ten pr
sten jest pouze viditelne znameni
dobrych zprav, ktere vam na ute
chu )fmasim. Celrarae kazdoden
i.e zvest, ze fad nas, Oteu poooz-
nycii skol, bude vyzd vizen. U nas
ve Slauera stary profesor Dvorak
jiz pfed peti lety pfedpovidal, ze
nij deset roku dalsieh fad nedoe
ka. On vlastne je davno na roz
padnuti, byl jiz tehda, kdyz jsem
do neho vstoupil jako novic, :
nam jinochum o toni arcit' nefe-
iSlL J&H X&L I&i jSsl i&l j&i
Napsala
Tereza Novakova.
k!i."
"A co byste udelal, pane pro
fessor, kdybyste nebyl jiz piaris
tou?" ptala se Mina dychtive.
"Ueil bych jako svetsky clovek
na svetskem ustave: vykonal jsem
zkousek mnoho, z feci slovesnosti
ceske a nemecke, ze zeme a deje
pisu i z remeslopisu. Mam dovole
no ueiti na skolaeh hlavnich i na
vecnicich, cili skolach realnych.
Vite snad, ze jsem take nektere
knizky sepsal, podle nichz se na
skolach nasich uci."
Divka spokojene kyvala hlavou
a dodala pak zive :
"Vzdycky jsem to mamince vy
kladala, ze byste zustal profeso
rem, i kdybyste nebyl v klastere
ani knezem. Pan ucitel Pf ibik take
to dosvedcoval, a tuze chvalil
knizky, ktere jste sepsal." Zaml
cela se na chvili a pak upfevsi za
dostive oci na Michla, zeptala se:
"Kdybyste pfestal byti piaristou,
nebyl byste uz ani knezem, ze?"
Michl, vida uzkost v jejich o
cich, rad byl by pfisvedcil; ale
fekl jen vyhybave: "Slib fadovy
a knezske sveceni jen malo sou -
visi;
knezskeho stavu lze se zhos-
titi jinym zpusobem, pfestupem,
usidlenim se a zpfirodnenim v ji-
ne zemi
Zarazil se, od-
dychoval ztezka a pak pokracoval
"Nadchazi nam, draha Mino, lep-
si doba ; jiz Kuzmany, basnik slo-
vensii., preu sesu wiy v jxiuiiue
1. ' M ,3 x 1 l'.. tt
napsal, ze klesa pf evaha kneze a
knizeci vlady duchovni a telesne,
ze pfiblizuje se vlada mravnosti,
cili opradove slechty, spravedlno-
sti, moudrosti a zmuzilosti. Co by
lo jednou nemozno, moznym se
ted' stava, cili jak nas Kollar pe-
je, 'Co sto veku bludnych hlodalo
doba". Nejen
o blizkem
rozpadnuti
. zruseni a
I
se fadu naseho, ale take
o riovych zakonech jsem zvedel, o
ktery ch rise rakouska s Uhrami
se sjednotila, a ktere nam pomo-
hbu dosici jinde svobody a blaze-
vych ocich bylo znati, ze nerozumi skou douf at, at mne zavedete do kdy pf isne dcery : zdetinel pone
vykladu sveho milence, ze nevi, 'sve domoviny nebo jinam." kud velikym stafim a stal se na
kam svymi dlouhymi vetami mi -
Justin si toho konecne take vsi
nil: "Nerozumfte mi snad, draha.
pfitelkyne. Chtel jsem vas pouciti
ze manzelsvti mezi katoliky a evan
geliky v uherske f isi nvni nlatna
ze prestup z fimsko-katolickeho
k jednomu evangelickemu vyzna-
P ctyfi nedele v nektere farnosti ,
pfebyval, pfede dvema svedky
hodnovernymi po dvakrate vyzna, neje se k divce, ktera ke dvefim
ze k jedne z evangeliekych uzna-jjej vyprovazela, a blade ji po vla
nych konfessi pfestupuje, vysved!secn-
'enJ toto dvoje odduchovniho si j
vyzvedne, nezakusi zadnyeh
dalsich nesnazi, kdrz k slechticke j
mu sravu v rim'tch nenalezi. Ty-
zaK-n.v oiKiOu eo nejdrive
hiaseny. Ze jsou pfipraveny, zve- i nine zapominat tam ve Slanem, ne- ny vytezek.
del jsem od dobrych pfatel v ci-jbo kdekoli budete, mily pfiteli." PopovWal hi o torn jednou v.
zine, ktefi take kd'si k fadu na-'Mma se zastavila uprostfed ku- 'nadlionieho vecera s sousedy pol
semu nalezeli a jej opustili." jchynky a upfela k Miehlovi tou- jicskymi. vypravoval i o svem jiaiui
Ted' divka pfece ponekud po- zebne sve detske, krasne modre o- synu professoru a vracel se ne
rozumela. "Vy eheete pfestoupiti "'iusite mi liodne mnoho psa-fobycejue vsl. tese se na vecefi.
pane profesor, a proc?" jti- n.- vefte, kdyz nedochazi od kterou Johanka pfipravi. Lec,
"Coznevidite ze odkladaie rim I Vi',s Psani tyden nebo dva, hiied kdyz vkrocil v sednici a pozoro-
sko-katoliekou virn pro evance- S1 reK11U: s oci, settle s my- val deem, zmizelo uspokojem s
lickou. ke ktere moji davni pfed 'sli' a v.VJtam si. ze jsem vam uve-! jeho vrascite tvafe. Chodila semo.
kove nalezeli. odlozim i knezskv Pak si vdycky musini pfecist amo, odbehla i nalioru, snad aby
stav? A ze, dloze oboje, nebudii ! vae Prv111 psanicka, co jste mi po- se pfesvedeila. nenMi u najemni
jiz podlehati nesmyslnemn zakonu 'sla 1 z Vl"ltislavi z lejta, a ve kte- jka ueeo v nepofadkii. ph'snila past
bezzenstvi a budu s to svobodne j u" muoll ezkeho a dobreho vieu Stejskalovou, ktera v klemi
si vas za manzelku vziti?" j urioucnosti povidate. Mam va- to kuehynce )ripravovala dobyt
"A ja, liane profesor," kokta-.5 Psanicka vsecka uscliovana, ac.ku pici, ze se jen lou da a zahan.
la Mina ustrasene "ia bvch me!ai;)sme S1 rekll ze 3e hudeme palit.a
take pfestoupit? Ach, to by moje
maminka nodovolila, a ja bych
se rake bala, Xevidela bych
spaseni, Bull by mne zavrhl! "
Justin se bolestne usmal. "Vi-
dim, IIimo, ze nezalezi vim na
nasem manzelskem spojeni tolik
jako mne ! Ale nemusila bvste ani
pfestoupiti, vj'svetlil jsem vam ! kovske devce, jednoduse vychova
pfece, ze budou smisena manzel-jne, nedovedu co mestske slecny,"
stvi dovolena a uznana." upejpala se Vilemina roztomile.
"Mam z toho vseho veliky lStopy velikeho smutku a rozcilem
strach, pane prof essor ! Co nasi fek
nou, co Berounsti Divka
zakryla si ustrasene tvaf ; kdyz s
ni nice spustila, potfasla smutne
hlavou a dodala: "A take se bo
jhn, ze vam to tak nepujde, jak si
myslite! Az se ukaze, ze jste slo
zil kezstvi a dal se na jinou viru,
vsak vas na zadnou skolu nepu
sti!" Justin zase pfisedl blize k div
ce a otocil ji loket kolem pasu:
"Ani toho se nebojte, Mino! Usa-
dim se pak doma, budu pusob.it
pro nas cesky jazyk, nasi sloves
nost. Dura v Policce, jehoz pd ses
tfine ovdoveni jsem hlavnim dedi
cem, ma dobfe cenu sedmi tisic
zlatych vidensk,eho cisla, cili dva
tisice stribra. Maine take pole, lou
ky a pastaviny, dilce stodoly. Na
hofe do rynku mam zajisteny po
kojicek s kuchynkou, pekne a pro
fessury, pro nasi ceskou vlast ou-
cinkovat a s vami byti sfasten. !
Otec ani sestra proti tomu -nebu-jtuto drahu, a zdali jej dosti mi
dou a byti nesmeji. Procez, dra- luje Ale nefekl ani p?i louee-
ha Minko, niceho se neboje, a svuj
kftici list, jako casto ve psani
jsem vas zadal, si pfipravte."
"Ach, nefikejte to, pane pro
fessor! Vzdycky, kdyz jste mi o
nem psal, musela jsem tuze plaka-
ti, fikala jsem si: "Nikdy ho po-.'
trebovat nebudes!" Kada bych
vam uvefila, ale nemuzu, ach, ve-
ru, nemuzu si pfedstavit, ze bych, take rychly, eupitavy krok mu zu
'tarn u vas, v te Policce, v dome v'stal, ienz pfi naklonene siii doii-
rynku, nekdy hospodarila!"' A
Mina rozplakala se zase tise.
Ne-li tam, tedy jinde. Nejsem
prvni, ani posledni knez a piarista,
ktery jde za nabytym pfesvedce-
nim, za hlasem srdce. Snad jsem.chodil se na pole divat, kdykoli
vam jiz vypravoval o doktoru Ko-
' v, : m i s: : tt j.- i '
uiieiuvx a iuuisuvi ve v rausiavi,
a grottkovskem kaplanu Rongovi
o jeho kollegovi v Pile, cili Schnei-
demuhlu ye Slezsku? Ti vsichni
jednali, jak die pravdy, spravedl-
nosti a rozumu jednati musili. A
nikdo opravdu moudry a osviceny
jmi nezazliva, je nezatracuje. Dfl-
vefujte mi, moje Mino, ivo, ze k
cili, k zivotu a k svetlu sebe a
vas dovedu! Ci byste se radeji ode
mne odtrhnouti chtela?"
Ted' i Vilemina vrhla se mu do
naruce. "Ach, nechtela, nechtelaj!
j Nemohlo by mi to lhostejno! hfitV
kdybychom po tak dlouhe znamb-
1 Michl zulibal ji vsecku za jeji
- vrouci slova. "Ale ted' jdete, pa-
ne professor," odmitala jej Vile-
! mina, jsou jeho vasnivosti
3lz
vsecka rozzhavena, "podivejte se,
nastava vecer at' zase nasi do-
maci, nebo ten zly Klecka neja-
kou pomluvu neutka ji ! Ach, sa-
mym povidanim a placem ani jsem
vas nicim neuctila, jsem to pekna
liospodynka, stydim se!"
"Povecefim se superiorem, sir
;W1 jsem mu," odmital Michl, skla-
"Tesim se, ze maminkj
zitra pfijede; feknu ji v&
liKa mo.ie
vsecko s
ci'm jste se mi svefil, ona pfestane
se line vat pro nasi znamost a jiste
vy-:rada vas pnvita ! Ale nesmitena
"Take ja jsem si, Mino moje,
sehoval vase listy; jest jich veru
mene nez mych, devet nemeckj'eh,
tfi ceske, jen dvanact celkem!"
"Vzdyf vite, pane professor, ze
se bo jim, ab7ste se mym psanim
nevysmal, jsem jen proste, ven-
"zmizely s jeji ruzove tvafe, jen
zardela trochu vicka a kadefe ko
lem cela a spanku zcuchane, pfi
pominaly dojate chvile dnesniho
odpoledne.
Na Michla pusobilo jeji zertov
ne upejpani zpusobein uklidnuji
cim. Byl vice rozrusen, nez Mina
tusila, netajil si, ze vsecko to, co
podniknouti hodla, bude pocatkem
velikych boju s fadovymi pfedsta
venymi, s urady, s otcem i sestrou,
a zajiste pramenem noveho utrpe
ni. Ale za svych osamelych hodin
v kolleji slanske pfemyslil vse a
fekl si, ze nutno osidla strhati a
novou cestou se dati.
Kdyz videl dnesniho odpoledne,
jak Mina place
jak se boji matky, lidskych klepu,
jak se desi pfestupu k jinumu vy
znani, vystehovani do ciziny, o
vsem nejednou se mu sevfelo svdce
pomyslenim, zdali divka bude mi-
ti dosti sily a odvahy vydati se nr
ni o torn niceho, jen laskyplne ji
pfipomenul. ze zitra pfijde shle
dati se s jeji matkou.
XI.
Antonin Petr Michl byl nyni sta
fec malem osmdesatilety, belovla
sy, velmi jiz sehnuty; ve tvafi, ze
'samych vrasek slozene, dosti jas
lie blyskaly se mu mzikajici oci a
mal ponekud smesne. K nalehave
Izadosti synove dal sice roli svou,
z mnoha prutu se skladajiei, vy
mefiti, a mel na ni jiz kupce, ale
letosni urodu si jeste vyminil
a
bylo pocasi pf iznive. Sousede mu
. w. -,.
to nescnvaiovall, vycitail, ze se
temi cestami pf ilis namuze, lec on
tomu pfipustiti nechtel, tvrdil, ze
ui stary zvyk tahne jej za Staro-
hradskou branu, ze si z vychazky
pfinese alespon lepsi chut k jidlu,
a ze je mu venku vubec lepe, nez
ve staveni.
Toto posledni bylo ieste neispi-
ge pravda. Od ovdoveni Johanina
bvdlili zase snnlennS v dolni svet-
nici, a pokojicek nahofe dozadu s
kuchynkou, ktery mel stafec ve
svatebnich smlouvach Bartovych
vymineny, prbnajali. Johanna cho-
Jila p0 staveni temef stale zamra-
jedine sve spolenici uplne zavis-
lym. Qd letosnich "cervenyeh
svatku" dokonce jiz nevedel, jak
s ni: plakavala taine, media, na
postavicu a jejiho chlapce, ba ne
kdT i na sameho otce se utrhovala.
Tuze si to vzala do hlavy, kdjTz ji
velebny pan bratr o sve navsteve
ilmysl svuj vyjevil, ale vzdyf
nebude tak zle, vsecko se zase spva
vi, jako jiz tolikrate, fikal si
stafec v duchu.
Byl velice rad. kdyz pocatkem
cervna zazafila i nad studenym
Policskemfada slunecnych a tep
lycli dni: chodival "na svou roli"
nekdy i dvakrate za den a s vec
ra pozde se vracival. Obilicko za
trvale te pohody pekne piu'elo a
'rostlo. a stary Aliclil sliboval s
ze mu vole jeste naposledy da hoj
-
skoro odstrcila jejiho malieke
lio chlapce. kdyz k vvbidnuti mat-
einu sel "pani kmotficce" ruku
polibit.
Stafec vrteL sebou nepokojne
pfi stole, az si jeho tazajiciho a
hledajiciho pohledu konecne Bar
tova povsimla. "Esli clicete 1st.
pantato, dam vecefi na stul hned
kom. Alespon to bude vodbyto a
v dome pokoj!" fekla velmi po
drazdene. "Neco ti je, Johanko? Ses sto-
nava?" tazal se stafec, pfece po
nekud zaleknut jeji neobycejne
natrpklou feci.
"Hlava me zasej boli, a na srd
ci jako by mi kamen lezel, nej
rejs bych uz umfela," pravila Bar
tova, zastavujic se u otce. "Ni
kdo nepoimize, a lidi svejma ne
hodnejma fecma jenomej cloveku
pfitezujou Odesla zprudka
do vedlejsi polotemne kuchynky,
a stary Michl slysel, jak finci na
dobim. jak hazi polena a kusy pa
fezu na ohen. Skrcil se v sebe:
Kdo to asi zase Johanne ublizil?
Och, lide jsou zavistivi a jim, Dra
sarum, nikdy nepfali, ze se jim
podafilo s domem, se synem pro
fessorem, spise ublizovali.
Nechtel se vsak Johanny zepta
ti, cekal, az mu sama povi; a Bar
tova mlcela, i kdyz nesla na stul
misy s obvyklou vecefi, svafenym
mlekem a loupanymi brambory,
a kladla na nepokrytou desku pe
cen chleba, slanku, lzice ,noze. Za
volala pastvicu, za niz pfibatolil
se hoch Frantik, maray za serko
vou sukni se drze; Stejskalova u
sedla ke stolu nesmele, pokradmu
pozorujic rozhnevanou tvaf hos
podyninu, a kdyz vsichni opet po
vstali k modlitbe, odfikavala sve
vety jen polohlasem a do spolec
ne misy namacela lzici tfesouei se
rukou.
Za jidla nemluvili nikdo; Bar
tova podelila vsecky a pokfizova
vsi se opet, pfikazovala pastvici:
' ' Uloz decko, je dlouho, venku
to posprav a potomej jdi sama leh
nout." Pastvica dekovala za vecefi:
"Pan Buh nadel a zaplat'," a na
badala take hosika, aby po ni ty-
to vety odfikaval a pak panu kmo
tfickovi a pani kmotficce ruku po-
libil. Johanna odbyvala oba zhur-psany vostavani, my mu neu
ta: "Dyt je dobfe, dejz to Pan kfidime!"
Buh," stafec i sluzka poznava-1 "Nas professor tomu nevefi,"'
li zfejme, ze jiz tu chce byti beze namitala vdova prudce. "Dyf vf
svedku. te, v kazdym psani vycita a se vy-
Vysla pak za Stejskalovou, od- ptava."
nasejic do kuchynky nadobi a do
komory chleb ; kdyz se k otci vra-
fila, tezce dopadla na zidli vedle
neho, a jeji vysoka postava vsecka
jako by se shroutila.
"Musi ti, Johanka, pfecej dobfe
nebejt?" dotazoval se stafec na-
novo.
" Kerak by mi mohlo bejt dobfe,
dyz hiam starosti plnou hlavu, jak
s nama bude, az se k nam pfiste-
huje nas professor, " zastenala
a obema rukama zachjtila si span-
ky. "A este mi dneskom EQedicka
d'ala tezky srdce, esli to nas dum
vydrzi dyz sme musili velebnicko-
vi dat na rathouze na stemplu, ze
ho zivit budem. Uz vsecko vede-
la, ze sme to na dum a roli vtelit
dali. a jakv vvsvedceni mu pan f v-
sikus, pan doktor kozich napsai!".siezsku meziva beranama byl uz
'"'Nepfeje nam, ze mame v na-
som rode cloveka slaunyho, vyhla-
senyho, professora a kneze, a'
im, Hledikom, ze Tonik umfel," idaseny,'' vpadl stary Drasar. fti
pokvvoval richl hlavou. "Sak to kal e je to pro neho velika cestr
byla pro ne rana, uz komissaf
u f inane, a ctyficet mu neby -
0l"
-Ted'kejc naseho professora u-
klada do truhly vedle Tonika svy-1 piaristi, co vystoupili."
ho," prohodila Johanna s nesmir-1 "z tech dvou pateru-vyklouzu
nou trpkosti. "Prej tak tezko stu-Jmam straehu nejvic," pfiznavala
ne. ze uz nikda nebude ueit ! A ta- (se Johanna hlasem zlomenj'm. 4 Jak
ky se ptala, kerak bude s pastvi- hY liam byIo 7 bratr profes
cou a tim jejim chlapeem, ze jich (sl,ra sl2il taky z piaristskyho ra
tu bratr nevystoji. ze bude delatJu vystoupil, vas pfemluvil, aby
zle! Rikali s neboztikem Hledi- j ste (1"m prodal nebo propaehtoval,
kern. z ji patfilo vylmat. ze stej-'a m" se nekam do ciziny vodsteho
ne liartu svadela, do sklepa za vaIi? Tatlv sme mesfani, je prau
nim lezla. kofauku z trubkv s nim
tahla. az z toho mel smrt. Tuze se ;ten mtl,es shanet, ouroda taky boj
prej divili. ze sme se klukoj v.'va llst spatna, nekerej rok ?e ne-
svatym kmotroustvi postavili. Tot
-" vybuchla. silneji, "rejs byeh
ji byla vyhnala.dyby to mohlo bejt,
ale pfjitelstvo dralo se moene
na dum, tak se im huby uepa-lv!"
Starv Drasar pokwoval hlavou i 'Ale' POKi-acovala tato, a tvar
horIive.-VelelmejpansvnbvlsouljeC' vfee se 2asmsilaf " to by
s,'m smynm?noi Mkni ta, ! ylo stejne uejliorsi, pantato,
ui-h.hi.hvj, -i. .i-.ui. LVAl-LLl J'l.-
)etuuin silentium", dobfe to
pamatuju! Ted'kejc. az )fijede,
bude si iekne ve svym pokojicku,
dame mu vsecku vobsluhu, br.de
tam met pohodli. A kolik ncdel
bude v laznich, na cestach. Jeno
mej iU-mej. Johanko, starost zad
nou. .te to na .leden rok. ube ine
ti zcerstva !"
Bartova utkvela dlouhym pohle-
dem na otci. "Vy si myslite, pan-j
tato, ze je to na rok? Troufam,
ze se nas Josef uz k panum pia
ristum nenavrati. Pamatujte ser
ze vam tenle oumysl vyjevoval
castejc!"
"Uz po tfinact roku, co mam:
matka nase skonala," usmal se sta
fee ustepacne. "A zvostaval tam
napofad! To mas jenomej takovy
povidani. Kerak bjr nechtel bejt:
panem professorem, kazdej mm
prokazuje nejvetsi cest!"
"Vy, pantato, secko jenomej
tak zlehka vodbejvate," hnevala
se vdova. "Ja. se na to divam do
konca inac! Josef tak tuze nestu
ne, aby nemoh' po ferijich zasej
studenty ucit. Kasle, je praudar
ale vy ste se neco nakaslal, a je
vam bez tfech let vosumdesat. Tu
dovolenou si hledi vymoct, aby u
d'al s vystoupenim zacatek,
snad taky pocita, ze pani piaristi
se zatim rozejdou. Tu by byl zba
ven slibu klasterniho, na ten
po eely roky nafikal, a vycital, ze
ste ho do prof esse nutil!"
"Bylo by mu to platny, cera,
bylo by mu to platny," potfasal
stafec hlavou a usmival se zase.
"Knezem by stejne zvostal, tak
cak s tim? Je to jedno, esli je pa-terem-piaristou,
nebo-li knezent
svetskym!"
"No, nejni," zamracila se
Bartova, "jako piarista ma zavo
patf eni v klastefe, zadnou ve sve
te starost! Se svetskym knezem.
je inac, muze met svuj majetek,
muze s nim ksaftovat, a dyz no
ma, museji se mu vo zivobyti sta
rat pf atele. Uvidite, patato, ze bu
de Josef po nas chtet dum, roli
ste mu stejne slibii. "
"Nac by chtel dum, " ntrhl
se Drasar a netrpelive poklepaval
dlani po stolnl desce, "ma v nom
'Psal, je tomu par m5sicur
ze budem krasne zivi jako tro-
jice, a tim ze budem silni....,,
' "Tof vim, to sme cetli kolikrfit
ale vedle toho stalo naps4no ze
budem tfa zivi v lacinejsim kraji
a lip nezliva tu v Policce. Panta-.
I to, pamatujte na mne, nas profes-
sor cbce se knezstvi zbavit, nekam
d cizejch kraju vodejit, a yseho
tu zanechat."
"Dyf to vec mozna nejni, dum
se hnedkom prodat nemuze!" A
stary Drasar slabou svoji rukou
zase tloukl do stolni desky.
i -Bratru Josetoj mc se nezda ne
moznyho," horlila Johanna. "Je
nomej vzpomente na jeho diuny
reci ! A jezdi do insich kraju, tam
secko zkouma, vobhlizi!- V torn
jdvakrat a ma tam selijakejch zna-
msti
"Saray jenomej lidi uceny, vy-
(ze se s ema zna, a ze jsou ke cti
'a slav liasi cesky zeme! Dyt' sou
j to professofi, pan Celakovsky a
Pan Purkyne, a potomej ti pani
!da starost mame velkou, musi se
jsklidi skorem nic, ale pfece nam
kazdej diivii nasi cest jako souse-
duni ryneekejm, mest'anum used
lejm. A tam bychme byli nic!7''
Stafec stale vrtel hlavou, jako
bv obav dcefinvch neuznaval.
'taky bvchme musili do toho se
r -i . -w .
vpravit, mam stracn z msino.
Tsrotne se nas professor s tema pa
terama ve Slezsku radii, kterak
se knezstvi zbavit, kerak se p'o
tv..iej vozenit. Sou zenati stejne.
taky. jenomej pro viru, pro pfe-
V(" ItVnost nevystoupili ! ' '
Pokraeov.-ini.
I Nedltisite na tento casopis?
Richter's Anchor Pain-Expellor.