t
DRASAR
Mina byla by rada vice zvede
la, a pater Justin mluvil tak
tajemne, nesrozumitelne ! Nodo-
lala a zeptala se: "0 neco jste se
s tatinkem a sestfickou nepoho-j
dli? 0 nejaky majetek? Myslila !
jsem, ze kdo do klastera vstoupi,
vseho majetku se zfici musi?"
"Piariste" si vlastne fikaji, ze
jsou knezi svetsti, ze nepfebyvaji
v Master e, nybrz v koleji. Ale pra
vidla klasterni, dobrovolna chudo
ba, to jest, nejmeni, a cistota neze
neni, jakoz i poslusnost i pro ne
plati. Sliby ty jsem ucinil, do fadu
jseni vstoupil, rozumu z toho ne
maje a neveda, ze by dedictvim po
matce 0 mne postarano byti mo
hlo. Necitim se jiini vazan."
V Mine, ozvala se radost, kdyz
pater Justin takto pohrdlive o
zavazcich svych mluvil, a zase, po
Mednouc na jeho hluboce vaznou
tvaf, skorem se ho bala. Nevedela,
a teprve po chvili prohodila : ' ' Ma
minka vase uz davno umfela?"
"Byl jsem skoro rok novicem.
Mel jsem v torn spatf ovati pokyii
od Boha a osidla se sebe shocjiti.
J a byl pravy dedic domu!"
"Mate tarn dum?" divila se div
ka. "Dum v ryuku pravovarecny,
mnoho roll a luk a dilce stodol!
Dosud jen otec a sestra jmeni ro
dinne si privlastnovali, muj podil
na penezich byl pouze na papife,
bytu v dome nasem jsme uzival
leda na dny, tydny. Vyhlasovali 0
mne, ze jsem zaopatfen, ale nas
fad muze se dues nebo zitra roz
padnouti, pfedpovidaji to jeho cle
nove jiz davno, anebo ja. sam 1110
liu z neho do sveta vstoupiti. Kdo
mi pak co da, nez si pevneho po
staveni jineho dobudu?" Byl tak
rozcilen temito uvahami, tak casto
mu pripadajicimi, ze mimodek pu-(
stil divcinu ruku a zdvihl se s
travniku.
Take Mina vstala. "Jsem jen
Moupe nezkusene devce, pane pro
fessor, ale to bych vam sama nera
dila, abygte se ' vseho vzdaval. Mo
je maminka rika, ze nektery 616
vSk tak .dlouho ze sveho rozdava,
az na konci zivota ani na svicku
mu nezbude.''
fiekla to tak vazne, usedle, az
se Michl, pfes vseeko svoje rozru
seni usmal jeji rade: "Vy jste
muj dobry genius, Mino," zerto
val, klada ji ruku na siji. "Po
slechnu vas, a nebudu jiz otci a
sestfe plnyma rukama sypati.
Nemeli byehom si vlastne temi mr
zutymi starostmi kaziti krasne
dnesni odpoledne; sedneme si za
se." "Ne, ne, pane professor, pojd'
me uz, je cas, abych se vratila,
mam pofad strach, ze z dnesni vy
chazky budu miti mrzeni," odpi
rala Mina chvatne. "Pujdeme nej
prve ke dvoru a ja vas pak pove
du peknou cestickou lesem, kde
mnoho lidi neehodi. Nasly jsme si
ji loni s Nanny, je na ni stin a
brzy se po ni dojde do mesta."
Sbehla se strane a lehkym kro
kem, sotva se dotykajie zeme, be
zela k nize polozenemu "dvoru v
Brdatkach", ohlizejic se ani ne
tak po Mi chip vi, jako nejde-li ne
kdo za nimi. Skoro bez dechu za
stavila se pod rozkvetlymi stroniy ;
tvafe ji hofely, krasne modre oei
zive svitily pod tenkou mollovou
ehemisettkou dmula se sije a iia
dra, az se viditelne chvela kytice
uvadajiciho bezu na prsou zatknu
ta. Michlovi zdala se vtelenim sve
ziho mladi, zadouci zenske krasy,
ano, ona byla tou ceskou pjvou,
Hevou, jemu, osamelemu Adamo
vi, 2ivou, Devou, ktera z noci jej
vytrhne! Pristoupil zase tesne k
ni aza ruku ji uchytil, kdyz za
bocila na pesinu, vedouci brzy
vzhuru po svahu, brzy nizici se k
hlubokemu udoli.
Lehky stin sblizujicieh se stro
mu brzy je pojal, zdalo se, ze jsou
zcela sami, daleko vzdaleni lid
skych zraku. Touzebnymi, skoro
plain ennymi pohledy svych "u
himcxyfch" oci zahledel se pia
list do drobne divky, ktera, pf ed
i$r 15?
Napsala
Tereza Novakova.
mm bezela, odhrnujic s eesty vet
ve keru a nizkych stromu. "Chte
la byste se k nam, do me domovi
ny podivati, Mino?" ptal se ji
nezne.
"Co by vasi rekli? Nezname se
?
"Nemohli by niceho namitati,
kdybych vas do domu po matce
sve uvedl jako svoji pfitelkyni,
jako jeho pani! Ach. Mino, pfed
stavuji si, jak byehom v lasce
manzelske tarn v dome ryneekem
zili a hospodafili! "
"Pane professor," vykfikla div
ka, uhybajic se jeho zhavemu de.
chu, "vy jste zapomenul "
"Anebo bych dum svuj prodal
a jinde, tfeba v cizine se usadil,"'
mluvil Michl chvatne dale. "Co
udelali jini piariste a knezl, Ko
cher, Tobis, Rouge, dokazal bych
take, jen kdyz bych vedel, ze chee
te byt moji Zivou, mym dobrym
geniem. S vami, jako Kolhir, i
Slavy bych dosahl, pro jejiz sluz
bu prodal jsem svobodu obcan
skou, mrtvym se stal ! Mino, Mi
no " Silnym vzepetim strhl
ji vsecku k sobe, divka se branila,
snazila se vymaniti se z jeho lok
tu, tu spadla uvadavajici kytice
k zemi, zlaty spendlik se uvolnil,
a za nim sklouzla ji s ramenou
pruhledna chemisette, odhalujic
jeji neznou zaruzovelou siji, na
niz pod bradou hnedly dve kulate
skvrny. Ted' Michl pozbyl napro
sto rozvahy; pokryval zpola od
halena iiadra prudkymi polibky,
zabloudil k ustum, tvafim, a 11 e
chteje rtu v zadostivosti sve od
trhnouti, zanechaval na pleti div
cine cervene stopy.
Mina, vsecka jsouc zmatena stra
chem z jeho vasne, i z vlastniho
rozechvem, pokryla si oei rukama
a dala se do bolestneho vzlykani.
"6, ze jsem s vami sla, pane pro
fessor, ze jsem s vami sla!
Co by maminka f ekla, kdyby miie
videla! Ona by mne proklela, ni
kdy ke mne se uz znat neebtela!"
Jeji narek ochladil vasniveho
muze trochu, ale pfece f ekl s bo
lestnou vycitkou: "Vy mne tedy
nemate rada? Vy nechcete byt
mou milenkou?"
"Mam vas rada, ach, mam,"
plakalo devce, "ale jen pomyslete,
ze my dva nemuzeme byt jako ji
ni milenci. Vy jste knezem a v
klastefe, to jeste mnoho vody u
plyne!" "Vefte, pfece, Mino, ze se pfi
cinim ze vsech sil, abych svobod
nym se stal a vas jako sroji milou
ehot' do sveho domcv;; si uvedl.
Nechci vac ucinit r.osfi-.stRou, uy
brz st'astnou, vefite? A budete
doufat v nasi jasnou budouc
nost?" "Vefim vam, a budu cekat, tre
ba bych mnoho roku cekala," fe
kla Mina a podavala mu ruku, ma
jic oei piny slz. "Ale nesmite se
chovat tak, abych se vas bala!
Ted' jdete po pesinee, pane pro
fessor, musim si najit svuj zlaty
spendlik, je to pamatka."
Michl shybl se a podal Mine tf
pytiei se ozdfibku: "Nesmim vam
pomoci, Minko?" prosil zase zk
dostive. Vilemina zalomila rukama. 'Ach
netrapte mne, ach, eo si pocnu,
jsem uz cela uplakana, jak se
domu dostanu!"
"Ne, nechci vas trapiti, po
slechnu." Sel oiravdu po pesine
sam; divka uhladila si prsty za
hyby sve chemisetty, pfipjala ji 0
pet spendlikem, v blizke struzce,
jez prudce se svalu a pfes pesinu
spadala, omocila satecek a pfejela
si nekolikrate tvaf.
Ach, kdyby byla ji maminka vi
dela ! Anebo Nanny ! Coz ta, ta by
se radovala A snad umela
by si lepe poradit nez ona, Mina !
Pomalu, bazlive sla za svym pfi
telem, a kdyz jej dostihla, ryehle
pohledela mu ve tvaf, je-li jiz u
klidnen. Piarista videl, ze je Mina zara
zena, i snazil se mluviti mime, ne
napadne. Ptel se, kdy se ji matka
vrati, vypravoval ji, ze si povsinil
krasnych kvetin, ktere pestuje y
OKnecn sveno poKoje, ze siysi kuz
dodenne i zpev jejiho kanarka.
Vilemina okrivala a pfichazela
do sve miry. "6, fijalky brzy do
kvetou, ale balsaminy :pokvetou
cele leto, a z jejich semena na rok
zas nove vychovam!"
"Snad kvety z jejieh semena
kdysi manzelskou jizbu nasi zdo
biti budou," zaseptal Justin, sklo-
niv se k devceti, nanovo hluboce
se zardivajicimu, "a kanar v ni
svoje pisnicky zpivati bude ! Dou
fate, Mino?''
"To je u Boha," vydecha tezce.
A zaehytivsi vycitavy pohled pfi
teluv, dodala: "Chci doufati a ce
kati." Pesina rozjashila se nym, brzy
zatocila se na h ornate prostran
stvi, milenei spatfovali pfed se
bou several cast mesta a uvaly
tahnouci se smerem k sv. Janu pod
Skalou. Kdyz Mina uzrela jedno
tlive chodce tudy se prochazejii,
prosila : "Rozejdeme se, pane
professor, nechci se ta s nikym
potkati. Mohl byste se jeste tro
chu projiti, ja pobehnu nejkrat
si cestou domu." Upirala k nernu
oei tak upenlivym pohledem, ze
neodpiral, jen prohodil: "A kdy
vas uvidim?"
"Vyjdu si nektery den, tfeba
vsedni, k Bozi Vode a pujdu ko
lem residence, pfijd'te pak za
mnou. ' '
A jiz ani ruky mu nepodavsi,
bezela opacnym smerem, nez jaky
naznacila mu k prochazce. Michl
dlouho v lukach pod Brdatkami se
nezdrzel; jakmile Minin svetlemo
dry sat zmizel mu za stromovim,
dal se smerem k zavodi, berouh
skemu to pfedmesti a prosed obe
ma starobylymi branami, sire na
mesti uzavirajicimi, brzy dosel pi
aristske residence.
Nez vstoupil do jeji barokni bra,
ny pod vizkou, utkvel jeste dlou
hym pohledem na domku v lii
kaeh ; Miny neuvidel, lee ona byla
tak zive pfitomna jeho mysli, jak
ji na lesni pesine drzel v naruci a ja slibil, ze mu vseeko povim na
ziznivyma rtoma ulpival na jejimjvecer, tak jsem spechal!" Use
neznem tele, jak v jeho loktech ! dl ke stolu uprostf ed, zahledel se
plakala a zase mu slibovala, ze touzebne v divku a snazil se ji pfi-
chce vefit, doufat!
Toho vecera brzy od superiora
vratil se've svuj pokoj'icek a d -
same noci .nepokojne pp nem prO-lale
chazel. Citil, ze dnesni odpoledne
je meznikem v jeho zivote, ze bez
Miny, bez Evy nelze mu osamele
mu Adamu ziti, ze musi fad i knez
stvi opustiti a zajistiti si novy; zi-
vot. V srpnu, jakmile skonci skol-jne kolleji uz teskno k nesneseni. .
ni rok, odjede do Policky a ujme Jen moje kapesni hodinky cinkaji
se dedietvi sveho. Co otec a Jo- na polstafku, ktery jste mi dala.
hanna naznacovali 0 diteti Fran-1 do toho velikeho ticha, asi jako
tiskove z pastvice; kteremu take vam, Mino, podle vaseho psani ka
tfeba dedietvi zajistiti, to on .nar-klasternik tu zpiva. Douiam.
neuzna. Jen on je pravym dedi-Jze mi brzo vy cinkaji, a vam kanar
cem matcinym, as nim bude Mi tu dozpiva " Podival se vy-
na, Ziva, krasna Deva! znamne na Minu; ona jen hlubo-
Vilemina dobehla domu, uzavfe ee vzdyehla.
la se ihned a jako zlomena klesla! "A cim jste se vy stale zabyva
u stolecku, zabofujic hlavu v siti. la, mezi tim co ja v puchu zakuv
Zdalo se ji, ze dycha v jedinem ucil?"
ohni, bylo to po prve, ze octla se j "Vzdyf vite! Jsem skoro pofad
v naruci vasniveho muze. Odstro
jivsi se, zahy ulehla, ale spati ne
mohla. Znovu prozivala zhave ty
chvile, ve strachu a pfece v roz-
kosi. Stydela se, ze dala se tak li-betuji, aby Bull i lide vasi velikou
bati a zase si vycitala, ze milence dobrotu odmenili. Pfed velikonoc
od sebe odmitala, ze nepfimkla se nimi svatky chodila jsem kazdy
k nemu pevneji, vsecka. Ach, slad-1 patek na kfizovou cestn, a ted',
ka, sladka, je laska, Nanny rna
pravdu. Ale co bude dal?
X.
Byl cerven r. 1844, ctvrty v me
sici tyden, dny jasne, zhave ; do
Minina tieheho pokoje silne vone
ly posledni kupy sena s luk odva
zene, zaplava slunecniho svetla ci
nila jeji v-soke balsaminy' jeste
pestfejsimi, ona i z tmave hnedi
stareho, vykladaneho nabytku vy
luzovala ohnive reflexy, cely po
koj, jenz se divce casto zdal nevy
slovne smutnym, dnes vypadal ve
seleji, utulneji. Take jeji stale az
detsky svezi tvaf a krasne modre
oei hyly dnes vyjasnenyj podi-7a-la-li
se ven, a zachytila-li za rohem
obrysy residence, eosi jako chveni,
jako radostny usmev zamihlo se
ji kolem rtu.
Je sama, maminka opetne pro
dleva u sestiy na Zbiroze: pise,
jak se tesi z roztomileho vnouce
te, holcinky Stechovy, nechce se
ji ani od ditete, zpet do Beromia.
Ale Mina dnes sama nezustane:
dnes pfijede ze Slaneho, kde odv'
fijna je professorem, jeji pritel
pater Justin.
Snad jiz je v residenci u pana
superiora Beleekeho, snad nevsim
la si povozu, snad sestoupil u Hor-
ni brany Vyhledla oknem,
i na prah nesmele vysla ; ale na
silnici pfed residenci bylo ticho
pusto. Nepokojne tekala 00 jizby,
utfela ploehu nabytku, ktera se ji
zdala zaprasena, uskubla svadly
listek na balsaminach, uschlou
snitku na silne vonici bazalce, 11a
klonila se ke sklenene vaze, napl
nene kytiei drobnych mesicnich
ruzi, po nekolikate urovnala svoje
bile siti na stolecku u okna jako
vzdy nakupene: konecne zastavi
la se u klece kanara, kteiy dues
v tizivem horku jaksi mdle a line
zpival.
' Kdyby pan professor dues ne-
pfijel Vypocitala si die na-
vstev jeho dfivejsich, 0 vanocich,
pfed syatky velikonocnimi, ze by
tu mohl byti 0 tfeti hodine. Jiste
je mnohem vice! Podivala se na
pradelnik, kde hlasite tikaly hodi
ny s alabastrovymi sloupky a hru
bymi rokokovymi figurkami, sta
re to dedietvi z rodiny otcovy : ne
bylo vice nez pul tfeti! Tak line
ten cas utika ! Skoro beznadejne
nahledla zase oknem kolem rohu,
ale hned ucouvla, lined bezela do
tiehe, pekne urovnane kuchynkj''
a na prah domku. Tu potkala se s
piaristou.
"Jak dlouho ne jdete!'' vycitala
couvajic ryehle ze siiiky do- bytu,
aby snad domacich nestali se sved
ky jejich vitani, a zastavila se te
prve v pokojiku.
Justin sevfel drobnou divku do
naruce a libal ji celo, vlasy, jeste
nez odlozil klobouk a plastik.
"Jsem rad, ze se vam zdal cas
dlouhy, je to svedeetvi, ze jste
se na mne tesila. A ja sotva se v
residenci oprasil a umyl a s pate
rem Beleckym par vet promluvil !
Vyptaval se na slanske pany bra
try, na nemocneho provineiala, a
tahnouti k sobe.
Mina v nesriazich pfece couvala.
i' - Maminku jsem cekala uz vcera,
nepfijela ze Zbirova ani dnes,'
pravila, zardivajic se a usedajic k
druhe strane stolu. "Snad se zdr
zite, uvidite ji."
"Vzal jsem si dovolenou jen na
dva, tfi dny. Bylo mi v te ohrom-
sama hospodynkou, siti mam mno
ho. Chodim rano na prvni msi sva
tou a tarn vzdy za vas, sveho do
brodince a pfitele modlitbicku 0-
kdyz je hezky cas, taky k studan
ce putuju a vzpominam, jak jsme
tarn chodili spolu."
Justin pfes still uehopil se Mini
ny ruky: "Je vam draha Vilhel
mino, jiste take teskno jako
mne
"Dal jste mi na pamatku ty
Hankovy "Pisnicky", a tarn je
jedna, tu si casto fikam, i notu
jsem si k ni nasla, ' vykladala prso
tomile, a vyskocivsi se zidle, beze
la ke stolu sicimu a vytahla zpod
slozenych kusii pLitna maly u
hledny svazek. "Podivejte se," u
kazovala na versiky :
"Pfekazky snad musi miti
kazde stvofeni,
co vsak osud bude ehtiti
zadny nezmeni."
"Tim se obveseluji."
Michl Vileminu u sebe zadrzel.
"Take ja si, draha Mino, zpivam
ve sve osamelosti pisnicku, vzpo
minaje na cas, kdyz jsme se vidali
pfi msi studenstke "
"Ja vim," usmala se. "Jiz jsem
dost pracoval, pfestanu kazati'
a podivavsi se mu hluboko do oei,
septem pokracovala. "Rad svuj
knezsky slozim." To take zpi
vate? Ach, chtela bych, chtela, ne
jen abyste to zpival, ale podle mno
bych slibu udelal!"
Polibil ji na celo: "Zpivam tak,
ale jeste jinou rozmbilou pisnic
ku ze sbirky naseho Erbena:
"Kdyz te vidim, ma panenko, v
torn kostele kleceti. nemohu vie
Bohu slouzit, musim na te hlede-
ti !" Jmenuje se take "Pfekazka",
opisu vam ji, Mino, anebo vam ee
lou knizku poslu. Vy tak hezky
zacinate po ceskn psat, potesila
jste mne skoro tolik, jako vdyz
jste mi k svatku onu krasnou ko
sili vysila."
"Bala jsem se, ze se mi vysme
jete ! A pf ec jsem vam chtela vy
hovet, kdyz jste si tolikrat ode
nine ceske psani pfal. Jde mi to
tezko."
"To si jen, Minko draha, mysli
te. Ja zase nahlizim, ze vam cesti
11a vicej od pera jde nezli nemci
na ! Vy uz pro jmeno sve musite
byti dcerou Slavy, Cechie,
nine pak pruvodkyni budete k sla
ve, k slovu, k jitru, k stesti."
Vilemina vzdy byla vsecka zma
tena, kdyz zacal Michl 0 Slavy dee
fi, a nevedela, jak na jeho fee od
povedjti. Pujcil ji sice pfede dve
ma roky s jinymi ceskymi kmha
mi i Kollarovo dilo, ale ona brzy
je odlozila, nerozumejic mu ani
trochu. I ted' kdyz k oblibenemu
svemu rceni se vratil, porozume
la jedinemu, poslednimu jeho slo
vu a zacli3Ttila se ho. "Stesti! My
slite, ze dojdeme stesti? Ze Jo
sahneme cile naseho?" Mavla ru
kou jakoby odmitave, beznadejne
a sklonila hlavu.
"Vy byste ho dosahnouti ne
chtela?" ptal se ji s vycitkou, vas
nive. "0 chteni neni! vy jste nad se-
jbou panem, panem nad svym jme
nim. Ale nine svobodna vale neni
'dana Ja jen vseeko Panu
Bohu poroucim a do jeho vule se
Jodevzdavam." Nezdvihla oei, aby
nebylo znati, ze je ma piny slz, ale
Michl pfece videl, jak ji kanou na
kfecovite spiate ruce.
"Snad maminka brani '
zvolal piarista polekan. "Tak na
hle ! Kdykoli jsem byl u vas nav
stevou, vlidne se mela ke mne."
Mina zavrtela hlavou. "Moje
maminka si to vzdycky za velikou
cest pokladala, ze jste k nam pfi-
chazival, pfece pan professor z
j residence, a byla vam zavaza-
na za vasi dobrotu k Adolfovi, k
Eduardovi a k mlademu Stechovi.
Maminka prvni rok ani nevedela,
1
'ze jsme si lasku a vernost slibili;
teprve loni to Klecka V37zradil. Vi
te. ieste jak se opil a vam pfed
I residenci vycet', ze jste se schazel
se mnou na lukach, na "Hofe",
1 11 studanky a ze jste nine libal?
Maminka to zaslechla "
"Ten ozralec ztropil mi tu mno
ho zleho," pravil piarista polnie
van a bubnoval prsty na desku
stolni. "Ale byl jsem u vas pak
jeste castokrate navstevou, na pod
zim i v Praze "u Valsu" jsem se
s vami, s maminkou a s vasim bra
trem doktorem sesel, a ona 0 ni
cem se nezminovala, ze by byla
proti nine a oumyslum mym!"
"Maminka si na vas netroufa.
Ale co jsem se ja naplakala, kdyz
Klecka tehdy na nas to vyzradil !
Mela jsem oei stale otekle, snad
se pamatujete? Maminka mi vy
citala, ze takova znamost' k nice
mu byti nemuze, ze z knezstvi neni
vyvaznuti, ani z klastera. Napomi-
nala mne, abych mela rozum
A ted', ach, Boze, muj Boze, Nan
ny Ungrova. '"' Vilemina slo-
zila lokte na stul, zabofila do nich
hlavu a plakala tak prudce, ze ne
byla s to dale mluviti.
Michl snazil se vztyciti ji, sklo
nil se nad ni, hladil ji ruse kade
fave vlasy a domlouval ji lasky
plne: "Uklidnete se, draha Mino,
co je s Annou Ungrovou? Psal
jsem vam pfece, ze bude nam ko
mornou. az stavu manzelskeho do
sahneme." Teprve po delsi chvili odpovida
la Vilhelmina, majic tvaf jeste sta
le do rukou zabofenu : 'Psala jsem
ji to take, ale to neni to! Na
nynka, vite, ze byla vzdycky tako
va. ztfestena, chtela sveta uzivat,
, uziti lasky, ona v Praze padla s
jednym zenatym, to ditko ji
umfelo "
"Neplacte pro ni, Mino, ujme
me se ji, nahradime ji jeji nestes
ti." "Ach, maminko, ach, ja ne
st'astna, maminka na ni ukazu
je a me napomina, abych si z ni
nebrala pf iklad ! Ach, ta hanba, a.
ja nic neudelala, ja mamince od
pfisahla, ze vas rada zanecham,
kdyz budou velike pfekazky!
Mina ted' vzlykala jeste prud
ceji a svym pocinanim si i Michla
rozrusila. "Ne, Mino, neznam pfe-
kazek, a vim, ze nechci nic zleho,
chei jen, co statisice lidi chce, a
co neni. proti zakonum bozim.
Knezske bezzenstvi neni mravne,
je proti pfirodnimu fadu, tudizr
nemravne ! Bull stvof il muze a ze-
iim, a chce, aby se laskou spojili.
j My dva tu lasku k sobe chovame
, a k sobe tedy nalezime. Dokud ziji,
jchci se spravovat umem, to jest
; rozumem a vuli svou,- kterez jsour.
dary od Boha. On nechce, aby
chom proti rozumu a vuli sve jed-
nali, jako jsem ja ucinil, zaslibiv
se tomu, co splniti nemohu. Uji
stim vasi maminku, ze se zadnym
slibem vazan necitim, a ze vsecka
osidla pfetrhnu. Vefte, Mino ma.
draha, Zivo moje a Hevo, ze s va
mi dobfe smyslim, ze ubliziti vanx
nechci!" -
Hladil ji zase vlasy a chtel zno
vu jeji tvaf pozdvihnouti. "Ach,
lide jsou tak zli, zavistivi!" pla
kala divka dale. "Vsimli si toho,
ze dostavam od vas ze Slaneho ne
bo z Policky psanieka, a tu ten
posel a jedna baba v sousedstvf
hned zklepali, ze si mne ehcete vzi
ti za kuchafku!"
Miehlova ruka lezela nehybne
na hlave divcine ; zamyslil se. To
byla taz hrozba, kterou sestra je
ho Annu Stursovou, sestfenkur
pfed lety tolik poboufila, ba od
Drasaru temef hnala, a od te
doby tolikrate, kdyz se v Budejo-
;vicieh a za prvniho pobytu v Sla
nem s divkami bavil, byla jim
' i jemu vrzena ve tvaf jako urazka.
Mpa, neslysic jeho odpovedi, po
zdvihla hlavu. "Smejslite tak se
mnou, pane professor ? Ja jsem jeit
chude devce, sirotek, ale tak byeV- N
se nesnizila ! A moje maminka by
to ani nedovolila " Sepiala
kfecovite ruce a lamala v rozcileni
svoje utle prsty.
"Proc mne tak podezfivate, Mi
no? Zapomnela jste, ze ja i otee
muj zvali jsme vas do Policky, a
byste se s maminkou na muj dum.
a byt podivaly Ba, chtel, jsem jiz
loni, abyste sla k otci memu jako-
'jeho druha dcera, dokud tarn ne
muze te byti jako moje ehot!"
, Divka pfestala plakati a se svi-
jeti. To moje mammka taky uzna
la, ze nam pantata vas i vy, pane
professor, davate vsecku cest, a ze
se opravdu zda, jako byste se
,11111011 dobfe smejslel. Ale ja jsem
nemohla svou maminku opustiti
musila jsem detinsky poslechnout,
a takjr pro lidskou pomluvu-
a pro obtiznou cestu "
Michl jako by neslysel jeji o
mluvy. "Ja za jiste nejsem ten,
ktery. divoke svazky knezske
schvaluje, nebo sam v nich by ziti
chtel! Vidime kazdodenne, jaka.
nestesti z nich poehazeji. Nyni o-
pet nebohy Koun borohradecky. . '
dolozil napolo pro sebe.
"6, podivejte, co se stalo! Ne-
;kde blizko nas?"
(Pokracovani.)
Novemu predplatl
teli za$leme tento ro
man od zacatku uplne
zdarma.
Odporucte tento ca
sopis vasemu souse
du, zdaliz neni odbe
ratelem, mnrsMf
ftSTHE
OB