mmm
Buffalo :: gill
Hrdina divokeho zapadu- j
"
Magda, dcera pateho
pluku.
"Nasi denni hoste vydali se
dues abych tak f ekl na va
lccnou vypravu, proto mam dues
drive pokoj. Jsou pry odhodlani,
Kirka stuj co stuj najiti a sekla
diti si na nem zahu. Mrzuta
vec, zvlaste pro vas iuily post
mistfe nebof, jak jsem slysel, i
vas milacek Andy je do ni zaple
ten "
"Bohuzel!" zanirucel postmistr.
"Prosim, panove, posluzte si!"
pobizel hostitel, naliv do mlych
stopecek jakesi ruzove vody. "A
(pqtom mi laskave povite, zdali
jste mne pfisli jen tak navstiviti.
anebo vas ke mne pfivedla neja
ka obchodni zalezitost."
Brauer se rozpacite podival na
slavneho zveda, ktery na sebe pri
jal ukol mluvciho, fka:
"Pfisli jsme za obchodni zalezi
tosti, pane Lunde! Brauer se
mi prave pfiznal, jak jste ho svedl
ke hfe v karty a obehral jej nejen
o vsechny jeho uspory, nybrz take
o cely pozemkovy majetek."
"To je pravda!" pfisvedcil li
chvaf s potutelnym usmevem. "A
le ja za to nemohu. Pan Brauer
mne sam do hry nutil, ackoli jsem
jej varoval, ze umim hrati a mam
obycejne ve hfe stesti."
"Aj, tof slysim od vas po prve,
Lunde!" zvolal nesfastny postmis
tr rozhfcrcen. "Pokud ja vim, ni
kdy jste mne nevaroval, nybrz vy
slovne fekl, ze byste mi rad do
pfal pfflezitosti, abych si vyhrou
na vas pomohl. Krome toho jste
skoupil vsechny me dluzni upisy,
o kterych jste se dovedel."
"I to je pravda, ale jak sam
nejlepe vite ucnii jsem tak z
pouhho pf atelstvi k vam, abyste
mel od vefitelu pokoj!"
"fiikal jate to vzdy, dokud jste
' "a nemgl celeho y rukich. Ale
$fflcoT(hd
-wxnmil raBntucret" rozhorlil se
(ft JtfT
gtary lichvaf. "Byl jsem k vam
ghovivavym jako beranek. Celych
iest mesfcu jiz cekam na sve ot
nize!" "Mnoho-li vlastne jste Lundovi
dluzen, postmistfe?" zeptal se
Buffalo Bill.
"Ma v zastave muj dum na vy
chode se vsim pfislusenstvim, po
tom vsechny me kone zde, zlate
hodinky s f etizkem a krome toho
mi zabavil sluzne na tfi mesice."
"Dobra, ale kolik to dela ,na
penezich?"
"Ma usedlost na vychode stoji
bratrovi za pet tisic dollaru, kone
za dalsich tisic dollaru, hodinky s
fetizkem mi darovalo me sluzeb
nictvo k petadvacetiletemu sluzeb
nimu jubileu. Staly pry pet set
dollaru k tomu tf imesicni sluz
ne tfi sta dollaru."
"Tedy okrouhle asi sedm tisic
dollaru?"
"Ano, tak nejak!"
"Nuze, zahrejte si s Lundem o
cely obnos! Kdo vyhraje dve hry
ze tfi, bude vitezem!"
"Nefikam jeste, ze si zahraji,
ale kdyby co pak Brauer da
do sazky?" zeptal se lichvaf opa
trne. "Rozumi se, ze take sedm tisic
dollaru!" odpovedel za postmis
tra Buffalo Bill.
"Kde pak by je vzal?" zache
chtal se bachrac jizlive.
"Da vam na ne dluzni upis."
"Hoho! Kus stary ch novin ma
vetsi cenu nez jeho dluzni upis!"
"Ja jej take podepisi!"
'.'Yy? Co pak je vam do ne
ho, Bille Cody?"
"Inu, znam ho jiz dlouha, leta
a boli mne, ze ma vsechno pozby
ti. Uminil jsem si, ze mu u vas
zaopatfim pfilezitost, aby sve pro
hry dostal slusnym zpusobem na
zpet." "K tomu ja nasvolim!" zavr
tel bfichac rozhodne hlavou. "Ne
budu hrati, dokud nebude sazka
"V-hotovych penezich na stole!"
"Slysel jste, ze se za neho zaru-
i"
"Hm, a kolik obnasi vas maje
tek?" "Ye vasich ocich asi po certeeh
malo!" zasmal se slavny junak.
"Pfede vsim co mam na sobe, po
tom par koni a nejake sto dolla
ru na hotovosti hlavne vsak
sve dobre jmeno!"
"Pak vase rukojemstvi arci ne
ma valne ceny!"
"Myslite?" mrskl po nem Buf
falo Bill zostne ocima. "Dejte te
dy pozor, co vam feknu! Pro-hraje-li
postmistr, vystavim vam
smenku na sveho pfitele bileho
bobra!"
Hotelier se zarazil a silne zble-
dl.
"Dobra budu hrati!" vykok
tal po kratkem rozmysleni. "Rac
te se mnou dolu do me nalevny!"
"To uz nestoji za to!" odpove
del Buffalo Bill. "Tfi kratke hry
lze zcela dobfe odbyti zde ve
svetnici."
"Proc to?"
"Protoze je mi to rozhodne mi
lejsi!" "Odpusfte tedy na chvili! Do
skocim pro karty!"
"Ani toho neni tfeba!" zadr
zel jej Buffalo Bill. "Tuhle jsem
jiz pfinesl z brusu novou hru ka
ret, jichzto obalka je dosud nepo
rusena." "Ja neiradeii hraii s vlastnimi
Ltatami!" zavrcel na neho maji-
tel hotelu vztekle.
"To vam rad vefim!" usmal se
slavny zved. "Ale dnes volky ne
volky musite vziti za vdek s kar
tami, ktere jsem ja vybral!
Dejte si konecne fici, Lunde,
ze mne bezi jen o hru poctivou a
vam nezbyva nejs zkusiti v ni sve
stesti tfeba jste uz davno poc-
tive hrati zapomnel!" dodal pfis
ne. Stary lichvaf na neho vytfestil
;0ci.
'Co J co to zase je za fee?"
TytokHal, kypg vztekem. "Snad
mne nechcete viniti z falesne hry?'
"Prosim vas, Lunde, nehrejte
si na urazene nevin&tka, nebot
vam takova pfetvafka ani trochu
neslusi!" odbyl jej Buffalo Bill
s hlubokym opovrzenim. "Myslim,
ze se jiz dost dlouho zname, aby
chom vedeli, co jsme zac. Ne-libi-li
se vam muj slusny navrh,
dobra pak to jen pfimne fek
nete a ja, sem poslu bileho bobra,
aby si s vami zahral on!"
Bily bobr byla pf ezdivka vojen
skeho lekafe doktora Powella,
jejz jsme poznali v pfedesle povid
ce. Byl to skoro stejne slavny ju
nak, jako Buffalo Bill, a oba byli
nerozlucnymi pfately. Y jeho jme
ne skryvala se jakesi strasna hroz
ba pro majitele guajavalskeho
postovniho hotelu. Stacilo pouhe
jeho vysloveni a Lund byl lined
povolnj'm. jako beranek.
Supel vztekem, ale pfece se po-
sadii ke stolu. Y nesmirnyeh
rozpacich pfejel po nem rukavem,
jako by stiral prach ktereho na
nem arci bylo pofadna vrstva
a po chvili zamrucel:
"Kde tedy mate karty?"
"Zde!"
"A nejsou znamenane?"
"Na to muzete vziti jed, ze
nejsou protoze jeste nebyly ve
vasich rukach!'' slehl ho Buffalo
Bill.
Lund zat'al zuby, aby mu z nich
nevykouzla kletba, kterou mel na
jazyku.
Oba samozvani hoste se tez po
sadili ke stolu. Brauer napfed vy
stavil dluzni upis na sedm tisic
dollaru, jejz mu Buffalo Bill dik
toval do pera a potom take pode
psal. tJpis ten znel:
"Plati za sedm tisic dollaru a
budiz kteroukoli dobu pfedlozen
k zaplaceni vojenskemu lekafi dok
toru Powellovi, kdyby dluznik
"William Brauer ani rucitel "Willi
am F. Cody, zvany Buffalo Bill,
dluzneho obnosu na pozadani vef i
telovo neslozili."
"To staci" fekl Buffalo Bill
cim
klidne, kdyz Lund upis ten jiz po
kolikate neduvefive procital.
Lichvaf nedal zadne odpovedi.
Micky polozil papir na stul, vzal
kart3r, zamichal a rozdal.
"Tedy, kdo dostane dve hry,
vyhraje?" zeptal se pro jistotu.
"Dve hry ze tfi!" pfisvedcil
Brauere osmelen.
Na obou hracich bylo patrno
velke rozcileni. Ruce se jim tfasly,
kdyz brali karty se stolu.
Jenom Buffalo Bill zachoval
chadny klid a sede se zalozenyma
rukama, nespustil oci s prstu Lun
dovych. Prvni hru vyhal Brauer a znac
ne se uklidnil, kdyz slavny zved
fekl jako mimoehodem :
"Nepravil jsem vam, ze je ste
sti dnes pfi vas?"
Za to majitel hotelu stal se tim
nepokojnejsim a nervosnejsim. Je
ho tfesouci se prsty pozbyvaly
vlady, takze jiz sotva udrzel kar
ty v rukach.
I druhou hru vyhral postmistr.
Tfeti hra byla uz zbytecna.
Jeho nesfastny protivnik zaklel,
az se strop otfasl.
"Hotove vyderacstvi takhle
cloveka donutiti ke hfe!" zamru
ctl potom hnevive.
"Nefikejte toho po druhe, Lun
de!" varoval h0 Buffalo Bill. "Vi
te dobfe, ze se hralo s neznamena
nymi kartami a je-li nekdo vyde
racem, pak jste to vy!
Jezto Brauer poctive vyhral,
bud'te tak laskav a vrafte mu oka
mzite vsechny dluzni upisy s vy
jadfenim, ze jsou zaplaceny a mo
hou byti z pozemkovych kneh i s
jinych zastav vymazany!"
Bfihac jiz ani nehlesl. Bledy ja
ko mrtvola vybral ze zasuvky
vsechny potf ebne listiny a napsav
jasne i urcite vyjadfeni, odevzdal
vie Brauerovi.
Nefekl pfi torn ani slova, ale
kdyby jeho pohled mel sflu mece,
nebyli by jeho hoste uz vstali od
stolu.
Takto vsak se jen pod kuzi sma
li, davajice dobrou noc a spokoje
ne odchazejice.
"Pro Boha vas prosim, Bille
Cody, jak vam bylo mozna, tak
rychle zkrotiti tu selmu v lidske
podobe?". otazal se postmistr Bru
er, kdyz se vratili do jeho svetni
ce. "Nic mi neni snadnejsiho nez
to!" zasmal se Buffalo Bill. 'Pfed
nekolika lety zachranil jsem ran
zivot v jiste heme dale na zapa
de. Zlatokopi jej dopadli pfi fa
lesne hfe a nedelajice s nim dlon
hych okolku, hodili mu opratku
na krk. Ja. jsem se k tomu naskytl
a vysvobodil jsem jej ceho je
mi po dnes srdecne lito.
Doktor Powells vsak vi na ne
ho jakesi tajemstvi, jehoz prozra-
zenim by mu kazdou chvili zase
pomohl k opratce, ktera ho tehda
minula. Tot' cele moje kouzlo."
"A mne jste zachranil!" zvolal
postmistr hluboko dojat. "Nikoli
jen pro tu chvili nybrz pro ce
ly zbytek meho zivota. Nebof vam
pf ed Bohem pf isaham, ze se do nej
delsi smrti netknu karet ani pa
lenky, ktera mn pfipravovala o
rozum !
Yefte mi, Bille Cody, ze jsem
jako znova narozen a za to
mam dekovati jen vam!-"
Chopil sveho dobrodince za ru-
ku a byl by mu ji zlibal, kdyby
se slavny junak nebyl vsi moci
branil.
Druhy den rano vstal Brauer
lehky jako po koupeli.
Na svedomi jeho spocivalo sice
dosud tezke bfime loupezneho po
kusu a jeho smutnych nasledku
pro nest'astneho Andyho ale ve
svem jadru dobry muz skrousene
lit oval sveho poblouzeni a pevne
si uminil, ze od te chvile povede
jiny, lepsi zivot.
Byl zase panem sveho majetku.
Div nenechal oci na krasnych
zlatych hodinkach a na tezkem
fetizku, jez byly pro neho milou,
nenahraditelnou pamatkou.
Potom sel do koniren, chodil od
jednoho kone ke druhemu, blade
je a mazle se s nimi jako s detmi.
Jak byl st'asten, ze krasna ta zvi-
fata byla zase cela jeho!
Konecne vrativ se do kancela-
fe, hned poslal svemu pravnimu
zastupci na vychode vsechny li
stiny k bezodkladnemu vycisteni
pozemkovych kneh.
Jako obycejne stavil se potom
v nalevne hotelu, aby se obcerstvil
rannim douskem.
Slepnik, spatfiv ho, bez ptani
sahl po velke lahvi palenky, kte
rou postmistr nejradeji pijaval.
"Stuj, Pite ani hni!" okfikl
ho postmistr pfisne.
Ospaly sklepnik na neho vy
tfestil oci.
"Ode dneska nepfejde palenka
pfes me rty! Eozumite?" fekl
mu Braur se vsi opravdovosti.
' 1 Nale jte mi sklenici piva ! ' '
"Pan Buh mne vsechny tezke
hffchy odpust'! Piva?'' vykok
tal polekany Ganymed guajaval
skeho postovniho hotelu. "To pfij
de zrovna po vode ! Ale jak to?
Dosud jste vzdy rano zadal skle
nicku z teto velke lahve!"
"To bylo ale jiz nebude! U
minil jsem si, ze se palenk ne
dotknu." Sklepnik byl Ircan a naucil se
tedy piti palenku zaroveii s ma
tefskym mlekem. Proto mu neslo
do hlavy, jak clovek se zdravym
rozumem muze uciniti tak boha
prazdny slib.
"Postmistfe!" fekl,. povazlive
kroute hlavou. "Nemejte mi za
zle, ale bojmi se upfimne, ze vam
pfi vcerejsim rozcileni pfeskocilo
v hlave nejake kolecko."
Brauer vsak se nedal ve svem
pfedsevzeti zmasti.
Kdyz odchazel z nalevny, potkal
na chodbe majitele hotelu. Pozdra
vil jej jako obycejne, ale pozdrav
jeho nebyl opetovan.
Lund se pfed nim zastavil a je
nom se usklibnuv, zamrucel bez
pozdravu :
"Poslysf , Brauere, dosta jsem
pro vase svetnice jineho najemni
ka proto se musite jeste dnes
vystehovati!"
"To ucinim velice rad!'' odpo
vedel postmistr klidne. "Bez toho
by mne bylo trapno potkavati
vas, co vim, jaky jste vlastne cis
ty ptacek, mily Lunde !
Avsak radim v dobrem, abyste
se chranil, vylevati si na mne
zlosf, ke ktere nemate pficiny.
Yy jste mne napfed obehral o
muj majetek a ja jsem nefikal
nic. Ted' se list obratil, ale jen
potud, ze jsem dostal svoje na
pet, takze ze mne nemate skody
a pfece se vztekate !
Nebudu miti nic proti tomu, bu-dete-li
se hnevati na sebe, ale
jak jsem fekl mne dejte pokoj,
sice vam vef ejne povim neco o jis
tem falesnem hraci, ktereho dobfe
znate! Rozumel jste?
Chovejte se tedy slusne a ja bu
du drzeti jazyk za zuby!"
Stary vydfiduch bezpochyby do
bfe porozumel, nebot' jiz ani nece
kl, svesil hlavu a kradl se svou
cestou jako zpraskany pes.
Brauer snidai spolecne s Billem
Codym a vypravoval mu, jak
dnes v noci luza v Guajavalu za
se fadila.
"Yefte mi, Bille Cody, kdybyeh
si umel jinak penez vydelati, ne
byl bych ani hodinu v tomto zboj
nickem hnizde!" zvolal na konec.
"Ale diky Bohu, ted', kdyz jsem
zbaven sve pijavice a zfekl jsem
se karet i chlastu, bude se mu za
se snadno spofiti. Za nejaka tfi
ctyfi leta povesim postmistrovstvi
v Guajavalu na hfebik a vratim
se k stare maticce, ktera mne bez
toho jiz s touzebnosti ocekava."
" Je to hezke od vas, Brauere
a ja doufam, ze take zustanete
veren svj'm pfedsevzetim !" po
chvalil jej Buffalo Bill. "Co mne
se tyce, musim jiz konecne po
mysleti na navrat. Yezmete-li si
za zaminku, ze byste rad na vlast
ni oci spatfil jeviste vcerejsiho lou
pezneho pfepadnuti, nebude niko
mu napadno, proe mne doprova
zite.'' "'Za male pul hodiny budu vam
k sluzbam!"
Husty dav zevlounu, o nez v
bruajavam neoyiy uikcij-' potize, s
hlucnym jasotem vyprovazel Bil
la Codyho az na konec mestecka,
kdyz brzy po snidani klusali s
postmistrem po silnici na zapad.
Ysem bylo divno, kde vezel ma
jitel hotelu, ze slavneho nacelnika
zvedu nevypoklonkoval a2 pfed
vrata sve spinave boudy, jak by
valo jeho zvykem pfi lepsich hos
te ch.
"Jak daleko je do vaseho le
zeni, Bille Cody ? ' ' zeptal se Brau
er, kdyz vyjeli za mesto.
"Nemam zadneho lezeni leda
az v pevnosti Bealu!" odpovedel
Buffalo Bill. "Jsem na ceste sam
jako prst."
' ' Vzdyt' jste vcera Lundovi fekl,
ze pojedete do sveho lezeni pro
doktora Powella, nebude-li povol
nym k vasemu navrhu-"
Slavny zved dal se do srdecne
ho smichu.
"To byl jen vystfel do povetfi,
abych ho postrasil!'' fekl selmov
sky mrkaje ocima.
Tu se ani zasmusily Brauer ne
ni ohl zdrzeti smichu.
"Pak se vam to znamenite po
vedlo!" pravil.
"0 torn jsem ani okamzik ne
poehyboval, nebot' je-li nekdo na
'svete, koho se Lund boji vice nez
d'abla, pak je to jiste muj pfitel
'doktor Powell."
: Asi za hodinu zastavil sveho
kone, fka :
j "Zde jsme jiz dosti daleko od
inesta, abychom byli jisti, ze nas
nikdo nevyrusi! Proto si promlu
vime o zalezitosti, pro kterou jsem
vas navstivil."
Slezli s koni a nechali si je klid
ne pasti. Sami si sedli opodal sil
nice na travnik, Buffalo Bill vy-
jtahl z kapsy zapisni knizecku s
tiizkou a zahajill vyslech :
" Je tedy pravda, ze jste byl jis
ty cas ve sluzbe u cloveka, ktery
se pfed lety usadil na nasem po
mezi a jejz nazyvali Zlatoborem?'
"Byl jsem u neho!" odpovedel
postmistr bez rozmysleni.
"Kdy a za jakych okolnosti?"
"Prave kdyz se se svou rodinou
na divoky zapad stehoval."
"Jak cetna byla jeho rodina?"
"Byl sam s manzelkou a s ma-
lym ditetem. Krome toho stehoval
se s nimi bratr jeho zeny, hezky,
ciperny jinoch, tehda asi sestnac
tilety." . "A vice s nimi nebyl nikdo?"
I "K obsluze meli jen dva starsi
cerne manzele."
"A jak cestoval?"
j "Cela rodina s obema cernochy
v jednom kocafe. Za nimi pak je
la dlouha fada stepnich korabu,
pbnych zavazadel a vselikych zk
sob, nebof Zlatobor byl velmi za
moznym." "Mel s sebou take dobytek?"
"Mel! Mnoho-li to uz nevim!"
odpovedel postmistr po kratkem
vzpominani. "Pamatuji se na sta.
do peknych krav a ovci krome
toho arci tez na znacny pocet vel
mi dobrych tahounu. i koni jezdec
kych."
j "A jak vy jste se s nim setkal?'
"Zdrzeli se nekolik dni v mes
te, kde jsem tehda byl postovnim
vypravcim. Zlatobor najimal tarn
' nekolik honcu a pastuchu z Texa
su, ktef i se tarn nahodou vyskytli. '
"Dobra, ale jak pfisel k vam?"
"HIedal safafe k potahum a ne
kdo mu o mne poradil. Protoze be
zelo jen o doprovod vozu do jeho
noveho domova a odmena za to by
la velmi slusna, vzal jsem si na
ten cas dovolenou a vstoupil k ne
mu do sluzby.""
"A doprovodil jste vozy sfastne
na misto?"
"Bez nejmensi nehody."
"Dobra a jak se mu vedlo
dale?"
"Byli jsme neco pfes tyden na
ceste. Zlatobor si sam delal pru
vodciho. Znal eelou krajinu, pro
toze v ni uz drive byl a take si
dvorec sam koupil. Byla to mi
moehodem f eceno pfekrasna u
sedlost. Ja jsem se do ni cely za
miloval a od te chvile jsem nemel
vroucnejsiho pfani, nez abych se
take stal majitelem sebe nepatr
nejsi pide nasi krasne vlasti Skr
til a stfadal jsem, az se mi pfani
to konecne vyplnilo."
"Seznamil jste se dobfe s rodi
nou Zlatoborovou?''
' ' Tof se rozumi ! Na takove ces
te se lide mnohem rychleji spfa
teli nez za kamny. Ostatne to
b'li snad nejhodnejsi a nejpfive
tivejsi lide, s nimiz jsem se do te
doby setkal."
"Co byla jeho manzelka zac?"
"Mlada krasna jako andel o
mnoho mladsi nez on. Jak jsem
jen tak za feci slysel, byla dcerou
bohateho sadafe na jihu."
"A dite?"
"To byl teprve roztomily skfi-
tek!"
"Jak pak mu fikali?"
"Na to se jiz opravdu nepama
tuji. Neni divu, nebof mu vsich
ni obycejne fikali jen defatko, ro
batko, cukrousku a podobne. Jme
nem ho jen velmi zfidka volava
li." "Hm, a coz jinoch?"
"Minite bratra mlade pani?'r
"Toho!"
"Byl to hodny hoch! Sikali mu
Hugo."
"A jak se nazyvala manzelka
Zlatoborova?"
"Pockejte, zda se mi, ze ji vo
laval Cilly! Ano, jiz se pama
tuji na jeji jmeno. Jmenovala se
Lucilie a bjia rozena Hammondo
va." "Tof nejdulezitejsi zprava, kte
rou jste mi mohl podati!" zvolal
slavny zved radostne pfekvapen.
"A co vite o minulosti pana Gol
dena jak pry se totiz Zlatobor
Iskutecne jmenoval."
"I o nem vim jen tolik, co mi
sam fekl nebo co jsem z jejich ho
voru pochytil, nebof od jakziva
neni mym zvykem vyzvidati. Na
rodil se v Anglii a byl pry puvod
ne namofnikem. Potom slouzil
dlouha leta u vojska, az konecne
zapadl do zlatych dolu na zdejsim
pomezi."
"Tedy az v pokrocilem vekn
stal se rolnikem? Hm, a co jste
.0 nem slysel po svem navratu na
sve dfivejsi misto?"
j "Slysel jsem, ze jejich osada
byla od Indianu pf epadena, znice
'-na a vsichni osadnici povrazdenL
Zajiste si snadno pfedstavite, jak
mne tehda zprava tato zarmouti
la!" I "Vefim vam, postmistfe a
tdekuji vam srdecne za vase zpra-
vy, ktere jsou pro mne velmi du-
lezity. Kdybyeh vas potfeboval,
poslu si pro vas, ale pak musite
1 pf ijiti za mnou hned nebof vec
nestrpi dlouheho odkladu!"
"Spolehnete se na mne, Bille
Cody, ze necham vsechno stati a
'pospisim za vami, kdykoli mne za
(volate! Nebof do posledniho vzde-
chu nezapomenu, co jste vcera pro
mne ucinil!"
Y ocich PfTfltmintToirfrh TiTtnVi'i -
ly se slzy dikumul)odojiii
I muz znova uchopil pravici sreho
dobrodince a slavny junak mel se
,zase co braniti, aby mu ji nezli-
bal.
' Brzy na to se oba muzove roze
sli. j Postmistr se vratil do Guaja
,valu, kdezto Buffalo Bill ujidel
.smerem k pevnosti. Bylo na nem
videti, ze jest velmi spokojen s
vysledkem sve cesty.
Ve Smrtne rokli.
Kdyz se Buffalo Bill loucil s
postmistrem, byl jiz pevne pfe
svedcen, ze svou shovivavost ne
venoval cloveku nehodnemu.
Byl jist, ze Brauer do nejdelsi
smrti nezapomene, jak malo mu
schazlo k sibenici, a ze vedomi to
bude na neho miti trvalj', dobry
ucinek.
"Vratim se co nejrychleji do
pevnosti a doufam, ze si pfece
nekolik dni oddechnu nez puj
de do tuheho!" pomyslil si slav
ny zved, pohaneje sveho vranika
do ostreho klusu.
Byl uminen, ze si cestou jen je
denkrate odpocine, aby jeste pfi
sti noci dorazil do pevnosti.
Znal vsechny pesiny, kterymi si
bylo mozna cestu znacne ukratiti.
Nic si z toho nedelal, ze po nich
musei vetsinou pesky vzhuru
dolu po skalach a trnitymi housti
nami. Hlavni vec bjTla, ze kun,
ktereho vedl za uzdu, mohl a take
se statecne drapal vsude za nim.
Teprve pozde v noci, a se jiz
docela setmelo, dopfal si oddechu.
Ale sotva zacalo svitati, byl zase
na nohach" a do bileho dne mel jiz
velky kus cesty za sebou.
Kolem poledne zase chvili od
poeival spise k villi koni nez k
vuli sobe. Melf nejednu zkuse
nost, ze dobry, zachovaly kun jest
polovicnim vitezstvim. Proto si vj'
tecneho behomia jako obycejne
co nejviee setfil. opatruje ho celou
cestou jak oko v hlave.
(Pokracovani.)
Nedluzite na tento casopis?
4
.4