Ozvéna západu. (Clarkson, Neb.) 1913-19??, September 30, 1914, Image 7

Below is the OCR text representation for this newspapers page. It is also available as plain text as well as XML.

    I
I guffalo
Hrdina divokeho zapp.tin-
"Mne to nevadi! Ja se o sebe J "Xechme jej zatim tarn! A
nejradeji staram sam. Avsak ted' mi jeste podejte zpravu o
povezte mi. Brauere, jak je mozna jedne veci. "
aby se clovek vaseho postaveui k,S nejvet.si radosti. Jen se
tak zapomnel?" ptejte!"
"0 Boze!" zastenal nest'astny "Zda se mi. ze je zde nekde pe
postmistr. "Verte mi, Bille Codylsina. kterou si lze ukratiti ccsty
je to smutna pfihoda !
Pfed lety zahospodafil jsem si
krasny majetek. potom vsak jsem
byl sveden ke life v karty - a
vschno zase puklo! Poslediri
majetek. jenz mi zbyl v me otcine,
totiz dinn. polnosti, kone z
kratka cely dvoree. na nemz mix
stara matka dosud zije a za me ne
pfitoninosti hospodafi, ma mue
byti eo nevidet prodan ve vefejne
drazbe.
To vseehno mi vlezlo do hlavy
"tak, ze jsem nespal cele noci a na
posled jsem byl Uz jako sileny.
Ke vsemu mue peste pfesadili do
tohoto prokleteho lmizda, kde kaz
' dy den dostavam dopis od inatky
jeden zalostnejsi nez druhy.
A tu jsem onehdy eetl v aovi-
naeh, ze dues s Kirkovym koea
rem pojede do nasi stanice vojen
sky pokladnik s velkym obnosem
penez.
Satan pokusitel prist oupil ke
mne a ja jsem mu neodolal.
0 zivy svet bych neokradl zad
neho jineho cloveka muze ani
zenu. Ale toto byly vladni penize,
jichzto ztrata byla by snadno o
zelena. Krome toho jak Miad
vite ucinil jsem mnoho pro
postu i pro vojsko, aniz se mi
kdy dostalo za mou obetavost od
meny. Pfemluvil jsem tedy cloveka,
ktery mne byl verne oddan, aby
chom si jednou zahrali na lupice
a o penize se rozdelili. Muj pomoe
ink odesel jiz vcera z Guajavalu,
aby zde na postu cihal, kdezto ja
jsem pfijei za nim az dues.
Prevlekli jsme se do starych
satu, na tvare uvazaU skrabosky
a ostatni jiz vite. Konec koncu
bude ovsem sibenice!"
Buffalo Bill mu dlouho neodpo
vidal. Stal s ocima upfenyma do
zeme a zdalo se, ze o necem pfe
mysli. Koneene se zeptal mirnejsim
Hlasem :
"Kdo vlastne je tenhle neboz
tik?'' "Je to clovek, ktery se teprve
nedavno prist ehoval do Guajava
lu odkud a cim byl jinde, sam ne
vim. Snad jest vam znamo, mily
Bille Cody, ze zde musi clovek
vziti za vde s kazdym, kdo se as
pon na pohled zda byti spolehH
vym." "Xema zde tedy zadnyeh pfi
buznych ? '
"Ani zde ani na celem sirem
svete tolik aspon jsem seznal
z jeho kuseko vypravovani. "
"Dobra, o tolio se tedy nebude
nikdo starati ! A ted ' co se tyee
vas, mily Brauere ! Povezte :ni na
svou spasu a na spasu sve stare
matky mohu-li vam vefiti?"
"0 kez byste mi uvefil hlavne
to, ze sveho skutku upfimne litu
ji! Je to prvni zloein, ktereho jsem
se chtel dopustiti a ted' :ieku
ji Bohu, ze se mi nezdafil. Ilro
zim se pomyslem. ze by snad ne
byl by val pos'ednim. ! ' '
'A jste jist, ze postovsky pa
eholik Kirk vas nepoznal?"
"0 torn neni pochybnosti." za
vrtel postmistr rozliodne hlavou.
Neni u nas jeste tak dlouho, aby
nine poznal v teehio hadreeh a se
skraboskou na tvafi."
"A coz vojensky pokladnik?"
"Toho jsem videl dues po prve
a on mue bezpoehyby tez."
''Dejme tomu! Ale jak hodlate
omlHi svou nepfitomnost v ura
de?" "0 torn jsem dosud nepfemy
slel!" "Je videt, ze nejste rozenym
loupeznikem !'? usmal se Buffalo
Bill. "Mate zde kone?"
"Nemam, pfisel jsem pesky."
"A vas soudruh?"
"Jeho kuii jest uvazan tamhle
v houstine.
:
!o dobrou polovici. Znate ii"
Ziic'un ji do!)r' Yzdyf prave o hi zcela dobre prehlednouti vse
ni jsem prisel."' chny okliky silniee. vzal ilavnv
"Muzete se tedy po ni take via zved sve polni kukatko a brzy vy
titi ! A'e abych nezapomnel f-ve jiatral v dalce postovni kocar, zbe
reci, vezte, ze jedu do Guajavalu silym tempem se ritici s kopce do
schvalne k vam!" uidoli.
"Ke mne? uzasl )0stmistr. j "C'ertuv chlap tenhle Kirk!"
"Ovsem. Pfed lety byl jste .zmrucei hnevive. "Bezpoehyby se
ve sluzbaeh jisteho bohateho osad strachem zblaznil. ze tak ujizdi,
nika. jemuz pfezdivali Zlatobor. ackoli nebezpeci jiz davno pomi
Je to pravda nulo. S takovou mu jeste kone pad
Te Bille Cody! bude tomu ted' nou nez dojede do Guajavalu.
asi dvanact let. Pamatuji se na Jsem pfesvedcen, ze potom vy
neho dobfe. Potom pry byl s ';elou trhne aspon sto muzu n asilnici, a-
rodinou zavrazden od Siouxu, kte
fi jeho usedlost pfepadli."
"Xuze. prave o torn l)yeh s vami
ran promluvil. Rozumel jste?'
"Rozumel!"
"Dobra ! Vezte tedy ze prozatim
vefim vsemu, co jste mi vypravo-
val o nestesti. ktere vas dolmalo
k dnesnimu zlocinu. Jsem tez pfes-
vedcen, ze sveho poblouzeni upf im
ne litujete."
"Buh vi, jak bych se citil sfast mluviti.
nym. kdyby to byl pouze zly sen!' j Je pravda, nemel jsem ho pou-
"Zalezi jenom na vas, aby to steti prohf esil jsem se tim proti
nebylo nic horsiho ! Co mne se sve povinnosti. Avsak myslim, ze
tyee, chci vam dale duvefovati a tuto vyjimku pfed svym svedo
prave mi napada, jak lze zachovati mini snadno zodpovim. Jeden ka
spofadanemu zivotu, ano do)0- jici hfisnik jest Bohu milejsim nez
moci vam k by vale zamoznosti." devetadevadesat spravedlivych.
" Je to mozna, Bille Cody?" Doufam, ze to bude pro neho spa-
"Je totiz nevi-li opravdu sitebiym naucenim, aby se buT
nikdo, ze jste to byl vy, kterv zde doucne mel lepe na pozoru pfed
postu pf epadl ! Poznal-li vas nekdo pokusitelem !
pak vas ja na zadny zpusob nemo- j A kdybyeh se v nem byl zkla
hu brati pod svou ochranu. 'mal, neni nic zmeskano. Mohu jej
Ale doufejme, ze vas nikdo ne- kazdou ehvili popadnouti za ltmec
poznal. Ja si naloznn neboztika a uciniti neskodnym. Xa zadny
na jeho kone a s Panem Bohem po zpusob nelituji sve shovivavosti,
jedu dale do Guajavalu. Tarn po- kterou jsem pobloudile dusi umoz
dam zpravu, ze se jeho spoleciri- nil navrat k lepsimu a uzitecnemu
ku podafilo uniknouti coz take zivotu."
bude pravda.
Xest'astny postmistr hledel na
neho radostne vyjeven. Byl by rad
dekoval, ale Buffalo Bill odmitave
machl rukou.
" Vy ted' hled'te abyste po pt-si
ne co nejdfive dorazil do mesta!"
pokracoval "Dues vecer se 1am
sejdeme. Ale to vam povidam,
abyste vzal nohy na ramena !
Potom si dukladne pohovofime
o milem Zlatoboru a myslim, ze i
pro vas kyne ve veci te slusna, poe
tiva odmena. kterou vam bude po
mozeno." "Dekuji vam Bille Cody de
kuji vam srdecne!" zvolal nbohy
muz hluboko dojat a div pfed slav
nym zvedem nepadl na kolena.
"Bud'te jist, ze se rad zaehova?n
podle vasi rady."
"Buh vas take eh ran, abyste
mne oklamal!" fekl Buffalo Bill
pfisne. "Xezastanu-li vas dues ve
cer ve meste, budu vedeti, ze
jste v hrdlo lhal a nemaje dobre
ho svedomi, radeji pfede mnou u
tekl. Ale to by vam nic nebylo
platno. Pfede vsim bych oli'asil,
ze jste vy druhy in. uniklym ;:losy
nem. a potom bycli se lined sam
pustil po vasi stope.
Dosud jsem lirzy nasel kaz leho,
koho jsem hledal. Proto by bylo
velmi posetile od vas, kdybyste se
domyslel. ze budete prvnim, ktery
nine unikne ! Podoben na to :iej.te
zapamatujre si tedy dobfe mou
vystrahu !"
"Xe, Bille Cody Pfesvedeite s.-.
ze vas neklamu a ze jsem vasi
shovivavosti hoden ! ? '
"Tim lepe pro vas. -
- Jezto vas
j)enez jste
zaeh-ivam
v tajnosti
soudruh jest mrtev a
zadnyeh neukofistil.
lento vas prvni pokus
a budu hledet. abveh vam nomoh1-
k poctivemu vydelku.
Ale ted' se jiz nezdrzujte a uti
kejte domu! Ja si sam pfivedu ko
ne a nalozim na nej mrtvolu. Ve
cer pak se sejdeme!"
"Spolehnete se na mne budu
vas jiste ocekavati!''
Div se radosti nedal do phice,
kdyz se mu Buffalo Bill nescltil
podati ruku na ro"lo;icenou. Vdec
ne ji stisky a plase jeste pohled
nuv na mrtvolu nest'astneho sou
diuha, odkvapil.
Xedaleko v houstine nasel Buf
falo Hill pasouciho se kone. fJva
zal na neho mrtvolu, vysvihl se
na sveho vranika a klusal dale do
postovni stanice.
V duchu videl jiz strasny po-
plach, ktery nastane, az posta do-
razi ke svemu cili a postovsky pa-
eholik zacne vypravovati o zmare-
nem pokusu loupeze.
Kdyz dojel na misto. s nehoz mo
by chytali lupice, po kterych ne-
bude niktle ani pamatkv!" fekl si
pak se smiehem. "Xu, myslim, ze
.Brauer mluvil pravdu. tvrde, ze
to byl jeho prvni krok na drahu
zlocinu.
Vefim mu, ze ve sve tisni ne-
mohl odolati tak velkemu pokuse-
ni. Stesti pro neho, ze jeho spo-
lecnik odpykal pokus ten zivotam !
Sice bych s nim byl musel jinak
Zatim postovni kocar zmizel za
posledni oklikou silniee a Buffalo
Bill klidne cvalal dale,
j Kdyz dojel asi pul angicke mile
, od Guajavalu, spatf il pfed sebou
husty mrak prachu. Brzy y ne:n ro
zeznal aspon padesat az po ?uby
'ozbrojenych jezdeu, ktefi se mali
na lupice.
Vyprava za odvetou.
Postovsky pa eholik Kal Kirk
byi ve svem povolani teprve novae
kem.
Vlastne dluzno pfiznati, ze byl
sam o sobe dosti zkusenym a ..chop
nym postovskym pacholikem, ale
dosud slouzil jen ve vychodiiich
statech, kde o loupeznicich v-edeli
jen z novin a z romanu ziveho
tarn jeste nikdo nevidel.
Z Guajavalu konal jiz nekolik
dalekych jizd, ale dosud jej cestou
jeste nic zvlastniho nepotkalo.
Krome toho se nenadal, ze by
mohl byti pfepaden y prave poled
ne a pouze nejakych deset anglic
kych mil od mesta. A koneene sly
sel, ze i v tomto odlehlem kraji
jsou loupezniei jiz davno vybiti.
Jel tedy klidne svou cestou a
nesmirne se ulekl, kdyz naj.nl nou
vyskocili z kfovi u silniee dva
chlapi se skraboskami na tvafich.
Jeden s puskou vrhl se proti ko
nim. druhy s revolverem mifil zrov
na ke dvefini kocaru.
Kazdy jiny liy by na prvni po
hh'd jJozn.Tj neobratne fusery a
hrave by si s nimi byl poradil
ali ubohy. zkoprnely Kal Kirk ne
mohi odolati jejich vyzvani "nice
vzhuru!" ackoli ho )fi nem jeste
nemeli doeela v saeliu.
Okamzite zastavil kone. ipustil
oprati na klin a lionem zd villi ni
ce vysoko nad hlavu.
Vedel dobfe, ze pan, ktereho
vezl v kocafe. jest vojenskym po
kladnikein a :e ma u sebe Minoho
penez. Jiekli mu to lined na sta
niei jjfed odjezdem a ucinili jej
zodpovednym za jeho bezpecnost.
A ted' dfepel na kozliku se
zdvizenyma, tfesoucima se nikama
a s hriizou uvazoval vsechnv moz-
nosti, kterak zaehraniti vlastni
drahocenny zivot !
Xajednou zaslechl zbesily du
sot kone a brzy na to objevil.i se
pfed jeho vytfestenyma ocima mo
hutiiii postava Billa Codyho.
Xeznal ho. ale tusil v nem w-
svoboditele a vzpamatoval se as
pon potud, ze ihned praskl do
koni, sotva zahledl lupice klesaji
ciho pod vystfelem jezdeovym.
Xa stesti byl vybornym kocim.
sice by svou silenou jizdou byl zni
cil kone. lidi i vuz.
On vsak dovedl zplasene kone u
drzeti pofad uprostfed eesty. Ma
je oprati pevne v rukach a levou
nohu ustaviene na brzde. peelial
je leteti jak jim bylo libo. Xic
nedbal, ze si vojensky pokladnik
div hrdlo nevykficel. chteje ho do
nutit k zastaveni kocaru.
Za to mu dosud znel v usich pra
skot kosti lupicovych, kdyz bo
konska kopyta a kola tezkeho ko
caru drtila a domnele tyro zvu
ky udrzovaly zajeci srdce paeho
likovo y ustaviene hruze a stracliu.
Byli jiz v udoli a on pofad jes
te slehal do koni, aby jen ve
zbesilem tempu neustali.
Jak pak, byl-li smely oehvanee
zabit a druhy lupic se ted' zene
za nimi ? A Buh vy, kolik jich je
tfeba videl pouze dva !
Tyto a podobne otazky tanuly
mu pofad na mysli a nedaly mu
zmirniti rychlost sveho spfezeni,
dokud nedorazil k prvnim dom
kum guajavalskym.
Vojensky pokladnik na neho
celou cestou f val z kocaru, aby se
aspon ohledl, jsou-li vubec rona-
ledovani a nejsou-li, pak aby
hned obratil kone a jel nazpet, by
se mohli pfesvedciti, co se stalo s
jejich rekovnym vysvoboditelem.
Ale jak f eceno bazlivy Kal
Kirk jeho kfiku nedbal. Blizsi ko-
sile nez kabat bylo v te ehvili
jeho heslem, a proto pamatoval
jen na vlastni kuzi.
Kdyz vjizdel do mesta, jako o-
bycejne zatroubil, znela jeho trub-
ka upenlive a zoufale, ze lide v
chatrcich neehali vsechno stati a
cell zdeseni vybihali na ulici.
Asi sto muzu shluklo se pfed
hotelem k uvitani postovniho ko
caru a jediny pohled na postov-
skeho paeholika jim stacil, aby po-
znali, ze se pfihodilo neco neoby-
cejneho.
Kal Kirk, vida se v bezpeci, po-
citii nahle svou dulezitost.
Pfipadal si jako rek a zdalo se
mu, ze vsim pravem. XTebot' jeho
kocar byl cestou od lupicu pfepa
den a st'astne unikl tot' se vozu-
mi, ze jenom zasluhou jeho nesly-
chane, rekovne duchapfitomnosti.
r takovem svetle chtel se take
pfed muzi guajavalskymi rably-
skati a proto zvolal jeste nez sko-
eil s kozliku :
'Pfatele, nedivte se, ze tak vy-
padam ! Byli jsme cestou rf epa
deni nesmirnvm mnozstvim lou-
peznikfi a le ja jsem je s konmi
rozdupal na kasi a tu jsem!"
V torn vsak vyskocil z kocaru vo
jensky jiokladnik, vztekem bledy
jako stena. A jeste nez uzasly dav
mohl provolati slavu chrab renin
pacholikovi, obofil se na neho du
stojnik zlostne :
"Ze vas neni hanba takhle si z
dobryeh lidi delati blazny, mizer
na tluchubo ! Praskl jste do koni
je pravda ale strachem o
sebe, zanechav naseho stateeneho
vysvoboditele jeho osudu!
Clovek tento je zajiste dobrvm
kocim," obratil se k zevlujieimu
davu, "ale bazlivy jako zaji"! My
slim, ze po dnesnim zbabelem cinu
nema prava konati dale slu.bu po
stovskeho paeholika. ku ktere se
rozliodne nehodi !"'
Kirk az zmodral vztekem. ale
netroufal si odpovedeti na slova
dustojnikova. jak by byl chtel.
Mel straeli pfetl srazkou s :"-!ove-kem.
ktery by se asi dlouho neroz
mvslel. na miste ztrestati kazdou
urazku.
Proto jen hnevive zamruc'1!:
"Vase stesti, pane, ze jste du
stojnikein armady, ktery jest clira
nen shora i zdola ! Kici mi to
nekdo jiny, vsechnv zuby by eh
mu vyrazil!"
"Chyba lavky!" zasmal se vojak
pohrdlive. "Myslim, ze byste si
ani na svou obranu netroufal hnoii
ti prstem. Jste z kratka rytif smut
ne postavy zbabelec, jakeho
jsem jeste jakziv nevidel!
A'ite-li pak, ze ten, koho jste j ri. hajiee j" proti doteravcum.
tak hanebne nechal na holickach. ; Lloyd znova zadal o kone
nebyl nikdo jiny nez Buffalo Bill?' sluzebnictvo jej zase odbyvalo
' I uf f alo Bill ? ' ' jen liostivym kreenim rameny. A-
"Ano, slavny nacelnik armad-Ue tentoknite nepoehodilo.
nich zyedu v pevnosti Bealu !" pfi- Vojensky pokladnik udefil ni
svedcil dustojnik. "Drazi pfatele !' kou na savli a jakozto "toho ca-
obnitil se zase k davu. "Kdo z vas
je ochoten. doproviditi mne na
misto. kde jsme byli pfepadeni?"
"Ja! Ja!" odpovedelo sto
hlasu zaroven.
"Dekuji viim! Jen rychle pfi
ved' te kone! Musime se aspon
pfesvedciti, zdali Buffalo Bill jes
te zge.
M.uzove se rozprchli do svyeh
chat a brzy se vratili az po zuby
ozbrojeni ale bez koni. Xebot'
v celem mestecku nemel nikdo
vlastniho kone.
"Kde je postmistr?"
"Kam se podel postmistr Bran
er ?
"Zavolejte ho, at' nam da po
stovni kone!"
Tak fvali muzove pfed hotelem
jako posedli. Xebot' postmistr mel
pofad koni dostatek, ale pod jeho
dozorem, jako pro jeho vlastni ko
ne. A postimstra nikde !
Brauer byl zmim jako naruzivy
lovec a jeho lide tvrdili, ze si bez
poehyby odskocil do lesa na low
Xikdo vsak se neopovazil za
jeho nepfitomnosti vydati cizim li
dem jedineho kocaroveho neho je-
zdeckeho kone. XTetrpelivi muzove
marne dotirali na konirny slu
zebnictvo Brauerovo verne hajilo
vsechny dvefe.
"Zintme sveho stareho a dobfe
vime, co nas ceka, kdybychom u-
cinili to nejmensi proti jeho zaka-
zu!" omlouvali se kreice rameny.
"Jen malicko poshovte!" chla
eholil je vrchni nadkoni. "Post
mistr se kazdou ehvili vrati do
mu, neb6t vi, ze posta pfijede mal se vojensky pokladnik. "Ale
a On jeste nikdy nezameskal. j diky Bohu a vasemu rychlemu za
Jsem jist, ze kone pujei, ale kdy- i kroceni jsem nebyl oloupen. Proza
bych tak ucinil ja bez jeho vedomi tim vam srdecne dekuji osta
na miste by mne vyhnal anebo tek vam povi vrchni velitelstvi, je
zrovna zastfelil." muz neopomenu podati zevrub-
Tu byla arci dobra. rada draha. nou zpravu.
Vsichni rekove guajavalsti tesili Prave jsem v horku sdfiml, kdyz
se jiz na tuto stvanici. Pocitali, ze najedou byl postoTii kocar zasta
aspoii padesat loupezniku na mis- ven. Okamzite jsem procitl, ale
te zastfeli, ostatni pozajimaji a s pfece jiz bylo pozde. Dvifka ko
velkou vitezoslavnou dotahnou za cam se rozletela a chlap s revol
pacesy do mesta, kde je pak slav- verem v nice drzel nine v saeliu.
nostne obesi k obveseleni tech. Za takovych okolnosti byi by
ktefi se nemohli vypravy siicast- nine vseliky odpor stal zivor, a-
niti.
Jaky tedy div, ze je uz pojimal
vztek, kd-z pomysleli, jak snadno
mohli prutahem pfijiti o tuto za- ky obnos na vyplatu vojska. Z
bavu ? kratka, nezby valo mi nez se podro-
Vojensky pokladnik vesel za- biti neodvratnemu osudu a penize
tim do hotelu a vzal jeho majitele vydati.
stranou. Sdelil mu, ze ma u sebe Loudai jsem se s tim, jak jsem
padesat tisic dollaru vladnich pe- mohl nebot' jsem pofad dou
nez, ktere by nerad bral na vy- fal, ze nam pfijde pomoc. A ej
pravu proti loupeznikum. jhle, v torn jste se pfihnal vy
Hotelierbyl ochoten penize u- slysel jsem vystfel vaseho revol
schovati ve vlastni ohnivzdorne po Iveru a smrtelny yykfik lupice,, dr
kladne.
Kdyz se tak stalo a vojensky po
kladnik zastrcii stvrzenku do kap
sy, prosil jeste hoteliera, aby mu
on piijcil aspon nekolik koni a-
by se nemuselo cekati na navrat chyliv se z okna, videl jsem. ze
postmistruv. jste sam vefte mi, zhrozil jsem
Avsak majitel hotelu litostive se toho. nebot' vas znain jako pe
pokrcil rameny. Ikelneho odvazlivce."
X'emel zadnyeh koni. nebot' j "Xebylo tfeba velke odvahy!"
jsa dobrvch stoctvficet kil tezkv vpadl mu Buffalo Bill se smi-
nejradeji dfepel doma. A stalo
li se. ze koni potfeboval, delal to
jako A'sichni v meste : Vypucil si ; peznika krome dvou. ktefi vas
;e od postmistra Brauera, ktery u pfepadli. M.rtvolu jednoho vezu tu
neho byl v najmu a krome toho jhle na koni' druhemu se pohfi
iiui byl s dusi a telem zapsan jako'chu podafilo uniknouti."
eertu.
"Coz opravdu neni mozna se
linati v Guajavalu z.'ulueho kone?'
zvolal dustjnik. jsa Uz jako na
trni.
"Koni dost!" odpovedel majitel
hotelu. "Ale jen na poste nebo na
staniei expresni spolecnosti. Proto
vam nezbyva nez poekati na post
mistra." "T eerta de ten nest'astnik
tak dlouho vezi?!" vykfikl vojen
sky pokladnik Lloyd nebot' tak
se nedockavy dustojnik jmenoval.
"Iezpochyby v le.e na lovu !
Snad vam to jiz jeho lide fekli?"
odpovedel bachrac lliostejne.
"Dobra, pak si vezmu kone
sam!'J rozhodl se dustojnik.
A fince savli, hnal se opet ke
konimam.
Paeholci pofad jeste stali u dve-
su nejvyssi velitei y miste" coz
bylo pravda prohlasil, ze ve
jmeiiu Spojenych Statu zabavuje
vsechnv kone. kterych je mu tfeba
ke konani jeho vojenske moci a
povinnosti.
Tato rozhodnost koneene po
mohla. Vrchni nadkoni podival se na pa
cholky paeholci na neho a
za malou ehvili sedel jiz cely sbor
dobrovolniku guajavaskych v sed
le. Jaci to byli chlapi, byl by po
znal jen ten. kdo by jim byl mohl
videti az do duse. Skoro vsichni
litovali, ze nebyli radeji pozvani
od lupicu, aby se sucastnili pf&
padnuti posty. To by jim bylo by
valo milejsi nez ted' loupezni
ky honiti. Ale kdyz nebylo jinak,
vzali koneene za vdek i s touto.
zabavou.
Vsichni uz slyseli o Billu Codym a
nektefi z nich jej i od videni znalL
Spatfivse ho tedy jiz nedaleko
za mestem, jali se mu hlucne pro-
volavati sh'ivu a nesetfice cizicb
koni, hnali se mu v ustrety.
"Chvala Bohu, Bille Cody!" vo
lal na neho vojensky pokladnik
jiz z daleka. "Prave jsme vam jeli
na pomoc I
"Aj, pokladnik Lloyd! Tesi
nine velice, ze vas vidim ziveho a
zdraveho!" odpovedel Buffalo
Bill. "XTaposled jste to byl vy, na
nehoz loupezniei meli zkfesano!"
Zatim se oba muzove setkali a
srdecne si potfasli pravicemi.
"Uhodl jste, pfiteli mne se
stala tak pochybna cest'!" zas-
niz bveh tim svefene nenize mohl
zaehraniti. Krome toho chlap ve-
del, kdo jsem a ze mam u sebe vel-
ziciho kone za uzdy. a chrel jsem
skoliti ehlapa, ktereho jsem mel
tak pekne po nice.
V torn vsak osel, ktery nine ve
zl, praskl do koni a ten tarn. Xa-
chem do feci. "Pokud jsem videl,
nebvlo daleko siroko zadneho lou
"Veena skoda ! Ale dobfe, ze
jste dostal aspon jednoho."
"Lepsi neco nez nic! Jsem ve
ru zvedav. zdali jej v hostinei ne
kdo poznii. Myslim totiz, aby
chom fede vsim zajeli do pos
tovniho hotelu. nebot jsem hladov
jako vlk. Jedu rovnou z pevnosti
Bealu a jeste jsem se nikde nesta-vil.'-'
"Ani j;i nepohrduu dobrvm obe
dem po teto projidce. Jak pak
se vede vsem znainym v pevnosti?
Pokracovani.
Novemu predplafi
teli zasleme tento ro
man od zacatku uplne
zdarma.