Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Ozvéna západu. (Clarkson, Neb.) 1913-19?? | View Entire Issue (Sept. 30, 1914)
I I guffalo Hrdina divokeho zapp.tin- "Mne to nevadi! Ja se o sebe J "Xechme jej zatim tarn! A nejradeji staram sam. Avsak ted' mi jeste podejte zpravu o povezte mi. Brauere, jak je mozna jedne veci. " aby se clovek vaseho postaveui k,S nejvet.si radosti. Jen se tak zapomnel?" ptejte!" "0 Boze!" zastenal nest'astny "Zda se mi. ze je zde nekde pe postmistr. "Verte mi, Bille Codylsina. kterou si lze ukratiti ccsty je to smutna pfihoda ! Pfed lety zahospodafil jsem si krasny majetek. potom vsak jsem byl sveden ke life v karty - a vschno zase puklo! Poslediri majetek. jenz mi zbyl v me otcine, totiz dinn. polnosti, kone z kratka cely dvoree. na nemz mix stara matka dosud zije a za me ne pfitoninosti hospodafi, ma mue byti eo nevidet prodan ve vefejne drazbe. To vseehno mi vlezlo do hlavy "tak, ze jsem nespal cele noci a na posled jsem byl Uz jako sileny. Ke vsemu mue peste pfesadili do tohoto prokleteho lmizda, kde kaz ' dy den dostavam dopis od inatky jeden zalostnejsi nez druhy. A tu jsem onehdy eetl v aovi- naeh, ze dues s Kirkovym koea rem pojede do nasi stanice vojen sky pokladnik s velkym obnosem penez. Satan pokusitel prist oupil ke mne a ja jsem mu neodolal. 0 zivy svet bych neokradl zad neho jineho cloveka muze ani zenu. Ale toto byly vladni penize, jichzto ztrata byla by snadno o zelena. Krome toho jak Miad vite ucinil jsem mnoho pro postu i pro vojsko, aniz se mi kdy dostalo za mou obetavost od meny. Pfemluvil jsem tedy cloveka, ktery mne byl verne oddan, aby chom si jednou zahrali na lupice a o penize se rozdelili. Muj pomoe ink odesel jiz vcera z Guajavalu, aby zde na postu cihal, kdezto ja jsem pfijei za nim az dues. Prevlekli jsme se do starych satu, na tvare uvazaU skrabosky a ostatni jiz vite. Konec koncu bude ovsem sibenice!" Buffalo Bill mu dlouho neodpo vidal. Stal s ocima upfenyma do zeme a zdalo se, ze o necem pfe mysli. Koneene se zeptal mirnejsim Hlasem : "Kdo vlastne je tenhle neboz tik?'' "Je to clovek, ktery se teprve nedavno prist ehoval do Guajava lu odkud a cim byl jinde, sam ne vim. Snad jest vam znamo, mily Bille Cody, ze zde musi clovek vziti za vde s kazdym, kdo se as pon na pohled zda byti spolehH vym." "Xema zde tedy zadnyeh pfi buznych ? ' "Ani zde ani na celem sirem svete tolik aspon jsem seznal z jeho kuseko vypravovani. " "Dobra, o tolio se tedy nebude nikdo starati ! A ted ' co se tyee vas, mily Brauere ! Povezte :ni na svou spasu a na spasu sve stare matky mohu-li vam vefiti?" "0 kez byste mi uvefil hlavne to, ze sveho skutku upfimne litu ji! Je to prvni zloein, ktereho jsem se chtel dopustiti a ted' :ieku ji Bohu, ze se mi nezdafil. Ilro zim se pomyslem. ze by snad ne byl by val pos'ednim. ! ' ' 'A jste jist, ze postovsky pa eholik Kirk vas nepoznal?" "0 torn neni pochybnosti." za vrtel postmistr rozliodne hlavou. Neni u nas jeste tak dlouho, aby nine poznal v teehio hadreeh a se skraboskou na tvafi." "A coz vojensky pokladnik?" "Toho jsem videl dues po prve a on mue bezpoehyby tez." ''Dejme tomu! Ale jak hodlate omlHi svou nepfitomnost v ura de?" "0 torn jsem dosud nepfemy slel!" "Je videt, ze nejste rozenym loupeznikem !'? usmal se Buffalo Bill. "Mate zde kone?" "Nemam, pfisel jsem pesky." "A vas soudruh?" "Jeho kuii jest uvazan tamhle v houstine. : !o dobrou polovici. Znate ii" Ziic'un ji do!)r' Yzdyf prave o hi zcela dobre prehlednouti vse ni jsem prisel."' chny okliky silniee. vzal ilavnv "Muzete se tedy po ni take via zved sve polni kukatko a brzy vy titi ! A'e abych nezapomnel f-ve jiatral v dalce postovni kocar, zbe reci, vezte, ze jedu do Guajavalu silym tempem se ritici s kopce do schvalne k vam!" uidoli. "Ke mne? uzasl )0stmistr. j "C'ertuv chlap tenhle Kirk!" "Ovsem. Pfed lety byl jste .zmrucei hnevive. "Bezpoehyby se ve sluzbaeh jisteho bohateho osad strachem zblaznil. ze tak ujizdi, nika. jemuz pfezdivali Zlatobor. ackoli nebezpeci jiz davno pomi Je to pravda nulo. S takovou mu jeste kone pad Te Bille Cody! bude tomu ted' nou nez dojede do Guajavalu. asi dvanact let. Pamatuji se na Jsem pfesvedcen, ze potom vy neho dobfe. Potom pry byl s ';elou trhne aspon sto muzu n asilnici, a- rodinou zavrazden od Siouxu, kte fi jeho usedlost pfepadli." "Xuze. prave o torn l)yeh s vami ran promluvil. Rozumel jste?' "Rozumel!" "Dobra ! Vezte tedy ze prozatim vefim vsemu, co jste mi vypravo- val o nestesti. ktere vas dolmalo k dnesnimu zlocinu. Jsem tez pfes- vedcen, ze sveho poblouzeni upf im ne litujete." "Buh vi, jak bych se citil sfast mluviti. nym. kdyby to byl pouze zly sen!' j Je pravda, nemel jsem ho pou- "Zalezi jenom na vas, aby to steti prohf esil jsem se tim proti nebylo nic horsiho ! Co mne se sve povinnosti. Avsak myslim, ze tyee, chci vam dale duvefovati a tuto vyjimku pfed svym svedo prave mi napada, jak lze zachovati mini snadno zodpovim. Jeden ka spofadanemu zivotu, ano do)0- jici hfisnik jest Bohu milejsim nez moci vam k by vale zamoznosti." devetadevadesat spravedlivych. " Je to mozna, Bille Cody?" Doufam, ze to bude pro neho spa- "Je totiz nevi-li opravdu sitebiym naucenim, aby se buT nikdo, ze jste to byl vy, kterv zde doucne mel lepe na pozoru pfed postu pf epadl ! Poznal-li vas nekdo pokusitelem ! pak vas ja na zadny zpusob nemo- j A kdybyeh se v nem byl zkla hu brati pod svou ochranu. 'mal, neni nic zmeskano. Mohu jej Ale doufejme, ze vas nikdo ne- kazdou ehvili popadnouti za ltmec poznal. Ja si naloznn neboztika a uciniti neskodnym. Xa zadny na jeho kone a s Panem Bohem po zpusob nelituji sve shovivavosti, jedu dale do Guajavalu. Tarn po- kterou jsem pobloudile dusi umoz dam zpravu, ze se jeho spoleciri- nil navrat k lepsimu a uzitecnemu ku podafilo uniknouti coz take zivotu." bude pravda. Xest'astny postmistr hledel na neho radostne vyjeven. Byl by rad dekoval, ale Buffalo Bill odmitave machl rukou. " Vy ted' hled'te abyste po pt-si ne co nejdfive dorazil do mesta!" pokracoval "Dues vecer se 1am sejdeme. Ale to vam povidam, abyste vzal nohy na ramena ! Potom si dukladne pohovofime o milem Zlatoboru a myslim, ze i pro vas kyne ve veci te slusna, poe tiva odmena. kterou vam bude po mozeno." "Dekuji vam Bille Cody de kuji vam srdecne!" zvolal nbohy muz hluboko dojat a div pfed slav nym zvedem nepadl na kolena. "Bud'te jist, ze se rad zaehova?n podle vasi rady." "Buh vas take eh ran, abyste mne oklamal!" fekl Buffalo Bill pfisne. "Xezastanu-li vas dues ve cer ve meste, budu vedeti, ze jste v hrdlo lhal a nemaje dobre ho svedomi, radeji pfede mnou u tekl. Ale to by vam nic nebylo platno. Pfede vsim bych oli'asil, ze jste vy druhy in. uniklym ;:losy nem. a potom bycli se lined sam pustil po vasi stope. Dosud jsem lirzy nasel kaz leho, koho jsem hledal. Proto by bylo velmi posetile od vas, kdybyste se domyslel. ze budete prvnim, ktery nine unikne ! Podoben na to :iej.te zapamatujre si tedy dobfe mou vystrahu !" "Xe, Bille Cody Pfesvedeite s.-. ze vas neklamu a ze jsem vasi shovivavosti hoden ! ? ' "Tim lepe pro vas. - - Jezto vas j)enez jste zaeh-ivam v tajnosti soudruh jest mrtev a zadnyeh neukofistil. lento vas prvni pokus a budu hledet. abveh vam nomoh1- k poctivemu vydelku. Ale ted' se jiz nezdrzujte a uti kejte domu! Ja si sam pfivedu ko ne a nalozim na nej mrtvolu. Ve cer pak se sejdeme!" "Spolehnete se na mne budu vas jiste ocekavati!'' Div se radosti nedal do phice, kdyz se mu Buffalo Bill nescltil podati ruku na ro"lo;icenou. Vdec ne ji stisky a plase jeste pohled nuv na mrtvolu nest'astneho sou diuha, odkvapil. Xedaleko v houstine nasel Buf falo Hill pasouciho se kone. fJva zal na neho mrtvolu, vysvihl se na sveho vranika a klusal dale do postovni stanice. V duchu videl jiz strasny po- plach, ktery nastane, az posta do- razi ke svemu cili a postovsky pa- eholik zacne vypravovati o zmare- nem pokusu loupeze. Kdyz dojel na misto. s nehoz mo by chytali lupice, po kterych ne- bude niktle ani pamatkv!" fekl si pak se smiehem. "Xu, myslim, ze .Brauer mluvil pravdu. tvrde, ze to byl jeho prvni krok na drahu zlocinu. Vefim mu, ze ve sve tisni ne- mohl odolati tak velkemu pokuse- ni. Stesti pro neho, ze jeho spo- lecnik odpykal pokus ten zivotam ! Sice bych s nim byl musel jinak Zatim postovni kocar zmizel za posledni oklikou silniee a Buffalo Bill klidne cvalal dale, j Kdyz dojel asi pul angicke mile , od Guajavalu, spatf il pfed sebou husty mrak prachu. Brzy y ne:n ro zeznal aspon padesat az po ?uby 'ozbrojenych jezdeu, ktefi se mali na lupice. Vyprava za odvetou. Postovsky pa eholik Kal Kirk byi ve svem povolani teprve novae kem. Vlastne dluzno pfiznati, ze byl sam o sobe dosti zkusenym a ..chop nym postovskym pacholikem, ale dosud slouzil jen ve vychodiiich statech, kde o loupeznicich v-edeli jen z novin a z romanu ziveho tarn jeste nikdo nevidel. Z Guajavalu konal jiz nekolik dalekych jizd, ale dosud jej cestou jeste nic zvlastniho nepotkalo. Krome toho se nenadal, ze by mohl byti pfepaden y prave poled ne a pouze nejakych deset anglic kych mil od mesta. A koneene sly sel, ze i v tomto odlehlem kraji jsou loupezniei jiz davno vybiti. Jel tedy klidne svou cestou a nesmirne se ulekl, kdyz naj.nl nou vyskocili z kfovi u silniee dva chlapi se skraboskami na tvafich. Jeden s puskou vrhl se proti ko nim. druhy s revolverem mifil zrov na ke dvefini kocaru. Kazdy jiny liy by na prvni po hh'd jJozn.Tj neobratne fusery a hrave by si s nimi byl poradil ali ubohy. zkoprnely Kal Kirk ne mohi odolati jejich vyzvani "nice vzhuru!" ackoli ho )fi nem jeste nemeli doeela v saeliu. Okamzite zastavil kone. ipustil oprati na klin a lionem zd villi ni ce vysoko nad hlavu. Vedel dobfe, ze pan, ktereho vezl v kocafe. jest vojenskym po kladnikein a :e ma u sebe Minoho penez. Jiekli mu to lined na sta niei jjfed odjezdem a ucinili jej zodpovednym za jeho bezpecnost. A ted' dfepel na kozliku se zdvizenyma, tfesoucima se nikama a s hriizou uvazoval vsechnv moz- nosti, kterak zaehraniti vlastni drahocenny zivot ! Xajednou zaslechl zbesily du sot kone a brzy na to objevil.i se pfed jeho vytfestenyma ocima mo hutiiii postava Billa Codyho. Xeznal ho. ale tusil v nem w- svoboditele a vzpamatoval se as pon potud, ze ihned praskl do koni, sotva zahledl lupice klesaji ciho pod vystfelem jezdeovym. Xa stesti byl vybornym kocim. sice by svou silenou jizdou byl zni cil kone. lidi i vuz. On vsak dovedl zplasene kone u drzeti pofad uprostfed eesty. Ma je oprati pevne v rukach a levou nohu ustaviene na brzde. peelial je leteti jak jim bylo libo. Xic nedbal, ze si vojensky pokladnik div hrdlo nevykficel. chteje ho do nutit k zastaveni kocaru. Za to mu dosud znel v usich pra skot kosti lupicovych, kdyz bo konska kopyta a kola tezkeho ko caru drtila a domnele tyro zvu ky udrzovaly zajeci srdce paeho likovo y ustaviene hruze a stracliu. Byli jiz v udoli a on pofad jes te slehal do koni, aby jen ve zbesilem tempu neustali. Jak pak, byl-li smely oehvanee zabit a druhy lupic se ted' zene za nimi ? A Buh vy, kolik jich je tfeba videl pouze dva ! Tyto a podobne otazky tanuly mu pofad na mysli a nedaly mu zmirniti rychlost sveho spfezeni, dokud nedorazil k prvnim dom kum guajavalskym. Vojensky pokladnik na neho celou cestou f val z kocaru, aby se aspon ohledl, jsou-li vubec rona- ledovani a nejsou-li, pak aby hned obratil kone a jel nazpet, by se mohli pfesvedciti, co se stalo s jejich rekovnym vysvoboditelem. Ale jak f eceno bazlivy Kal Kirk jeho kfiku nedbal. Blizsi ko- sile nez kabat bylo v te ehvili jeho heslem, a proto pamatoval jen na vlastni kuzi. Kdyz vjizdel do mesta, jako o- bycejne zatroubil, znela jeho trub- ka upenlive a zoufale, ze lide v chatrcich neehali vsechno stati a cell zdeseni vybihali na ulici. Asi sto muzu shluklo se pfed hotelem k uvitani postovniho ko caru a jediny pohled na postov- skeho paeholika jim stacil, aby po- znali, ze se pfihodilo neco neoby- cejneho. Kal Kirk, vida se v bezpeci, po- citii nahle svou dulezitost. Pfipadal si jako rek a zdalo se mu, ze vsim pravem. XTebot' jeho kocar byl cestou od lupicu pfepa den a st'astne unikl tot' se vozu- mi, ze jenom zasluhou jeho nesly- chane, rekovne duchapfitomnosti. r takovem svetle chtel se take pfed muzi guajavalskymi rably- skati a proto zvolal jeste nez sko- eil s kozliku : 'Pfatele, nedivte se, ze tak vy- padam ! Byli jsme cestou rf epa deni nesmirnvm mnozstvim lou- peznikfi a le ja jsem je s konmi rozdupal na kasi a tu jsem!" V torn vsak vyskocil z kocaru vo jensky jiokladnik, vztekem bledy jako stena. A jeste nez uzasly dav mohl provolati slavu chrab renin pacholikovi, obofil se na neho du stojnik zlostne : "Ze vas neni hanba takhle si z dobryeh lidi delati blazny, mizer na tluchubo ! Praskl jste do koni je pravda ale strachem o sebe, zanechav naseho stateeneho vysvoboditele jeho osudu! Clovek tento je zajiste dobrvm kocim," obratil se k zevlujieimu davu, "ale bazlivy jako zaji"! My slim, ze po dnesnim zbabelem cinu nema prava konati dale slu.bu po stovskeho paeholika. ku ktere se rozliodne nehodi !"' Kirk az zmodral vztekem. ale netroufal si odpovedeti na slova dustojnikova. jak by byl chtel. Mel straeli pfetl srazkou s :"-!ove-kem. ktery by se asi dlouho neroz mvslel. na miste ztrestati kazdou urazku. Proto jen hnevive zamruc'1!: "Vase stesti, pane, ze jste du stojnikein armady, ktery jest clira nen shora i zdola ! Kici mi to nekdo jiny, vsechnv zuby by eh mu vyrazil!" "Chyba lavky!" zasmal se vojak pohrdlive. "Myslim, ze byste si ani na svou obranu netroufal hnoii ti prstem. Jste z kratka rytif smut ne postavy zbabelec, jakeho jsem jeste jakziv nevidel! A'ite-li pak, ze ten, koho jste j ri. hajiee j" proti doteravcum. tak hanebne nechal na holickach. ; Lloyd znova zadal o kone nebyl nikdo jiny nez Buffalo Bill?' sluzebnictvo jej zase odbyvalo ' I uf f alo Bill ? ' ' jen liostivym kreenim rameny. A- "Ano, slavny nacelnik armad-Ue tentoknite nepoehodilo. nich zyedu v pevnosti Bealu !" pfi- Vojensky pokladnik udefil ni svedcil dustojnik. "Drazi pfatele !' kou na savli a jakozto "toho ca- obnitil se zase k davu. "Kdo z vas je ochoten. doproviditi mne na misto. kde jsme byli pfepadeni?" "Ja! Ja!" odpovedelo sto hlasu zaroven. "Dekuji viim! Jen rychle pfi ved' te kone! Musime se aspon pfesvedciti, zdali Buffalo Bill jes te zge. M.uzove se rozprchli do svyeh chat a brzy se vratili az po zuby ozbrojeni ale bez koni. Xebot' v celem mestecku nemel nikdo vlastniho kone. "Kde je postmistr?" "Kam se podel postmistr Bran er ? "Zavolejte ho, at' nam da po stovni kone!" Tak fvali muzove pfed hotelem jako posedli. Xebot' postmistr mel pofad koni dostatek, ale pod jeho dozorem, jako pro jeho vlastni ko ne. A postimstra nikde ! Brauer byl zmim jako naruzivy lovec a jeho lide tvrdili, ze si bez poehyby odskocil do lesa na low Xikdo vsak se neopovazil za jeho nepfitomnosti vydati cizim li dem jedineho kocaroveho neho je- zdeckeho kone. XTetrpelivi muzove marne dotirali na konirny slu zebnictvo Brauerovo verne hajilo vsechny dvefe. "Zintme sveho stareho a dobfe vime, co nas ceka, kdybychom u- cinili to nejmensi proti jeho zaka- zu!" omlouvali se kreice rameny. "Jen malicko poshovte!" chla eholil je vrchni nadkoni. "Post mistr se kazdou ehvili vrati do mu, neb6t vi, ze posta pfijede mal se vojensky pokladnik. "Ale a On jeste nikdy nezameskal. j diky Bohu a vasemu rychlemu za Jsem jist, ze kone pujei, ale kdy- i kroceni jsem nebyl oloupen. Proza bych tak ucinil ja bez jeho vedomi tim vam srdecne dekuji osta na miste by mne vyhnal anebo tek vam povi vrchni velitelstvi, je zrovna zastfelil." muz neopomenu podati zevrub- Tu byla arci dobra. rada draha. nou zpravu. Vsichni rekove guajavalsti tesili Prave jsem v horku sdfiml, kdyz se jiz na tuto stvanici. Pocitali, ze najedou byl postoTii kocar zasta aspoii padesat loupezniku na mis- ven. Okamzite jsem procitl, ale te zastfeli, ostatni pozajimaji a s pfece jiz bylo pozde. Dvifka ko velkou vitezoslavnou dotahnou za cam se rozletela a chlap s revol pacesy do mesta, kde je pak slav- verem v nice drzel nine v saeliu. nostne obesi k obveseleni tech. Za takovych okolnosti byi by ktefi se nemohli vypravy siicast- nine vseliky odpor stal zivor, a- niti. Jaky tedy div, ze je uz pojimal vztek, kd-z pomysleli, jak snadno mohli prutahem pfijiti o tuto za- ky obnos na vyplatu vojska. Z bavu ? kratka, nezby valo mi nez se podro- Vojensky pokladnik vesel za- biti neodvratnemu osudu a penize tim do hotelu a vzal jeho majitele vydati. stranou. Sdelil mu, ze ma u sebe Loudai jsem se s tim, jak jsem padesat tisic dollaru vladnich pe- mohl nebot' jsem pofad dou nez, ktere by nerad bral na vy- fal, ze nam pfijde pomoc. A ej pravu proti loupeznikum. jhle, v torn jste se pfihnal vy Hotelierbyl ochoten penize u- slysel jsem vystfel vaseho revol schovati ve vlastni ohnivzdorne po Iveru a smrtelny yykfik lupice,, dr kladne. Kdyz se tak stalo a vojensky po kladnik zastrcii stvrzenku do kap sy, prosil jeste hoteliera, aby mu on piijcil aspon nekolik koni a- by se nemuselo cekati na navrat chyliv se z okna, videl jsem. ze postmistruv. jste sam vefte mi, zhrozil jsem Avsak majitel hotelu litostive se toho. nebot' vas znain jako pe pokrcil rameny. Ikelneho odvazlivce." X'emel zadnyeh koni. nebot' j "Xebylo tfeba velke odvahy!" jsa dobrvch stoctvficet kil tezkv vpadl mu Buffalo Bill se smi- nejradeji dfepel doma. A stalo li se. ze koni potfeboval, delal to jako A'sichni v meste : Vypucil si ; peznika krome dvou. ktefi vas ;e od postmistra Brauera, ktery u pfepadli. M.rtvolu jednoho vezu tu neho byl v najmu a krome toho jhle na koni' druhemu se pohfi iiui byl s dusi a telem zapsan jako'chu podafilo uniknouti." eertu. "Coz opravdu neni mozna se linati v Guajavalu z.'ulueho kone?' zvolal dustjnik. jsa Uz jako na trni. "Koni dost!" odpovedel majitel hotelu. "Ale jen na poste nebo na staniei expresni spolecnosti. Proto vam nezbyva nez poekati na post mistra." "T eerta de ten nest'astnik tak dlouho vezi?!" vykfikl vojen sky pokladnik Lloyd nebot' tak se nedockavy dustojnik jmenoval. "Iezpochyby v le.e na lovu ! Snad vam to jiz jeho lide fekli?" odpovedel bachrac lliostejne. "Dobra, pak si vezmu kone sam!'J rozhodl se dustojnik. A fince savli, hnal se opet ke konimam. Paeholci pofad jeste stali u dve- su nejvyssi velitei y miste" coz bylo pravda prohlasil, ze ve jmeiiu Spojenych Statu zabavuje vsechnv kone. kterych je mu tfeba ke konani jeho vojenske moci a povinnosti. Tato rozhodnost koneene po mohla. Vrchni nadkoni podival se na pa cholky paeholci na neho a za malou ehvili sedel jiz cely sbor dobrovolniku guajavaskych v sed le. Jaci to byli chlapi, byl by po znal jen ten. kdo by jim byl mohl videti az do duse. Skoro vsichni litovali, ze nebyli radeji pozvani od lupicu, aby se sucastnili pf& padnuti posty. To by jim bylo by valo milejsi nez ted' loupezni ky honiti. Ale kdyz nebylo jinak, vzali koneene za vdek i s touto. zabavou. Vsichni uz slyseli o Billu Codym a nektefi z nich jej i od videni znalL Spatfivse ho tedy jiz nedaleko za mestem, jali se mu hlucne pro- volavati sh'ivu a nesetfice cizicb koni, hnali se mu v ustrety. "Chvala Bohu, Bille Cody!" vo lal na neho vojensky pokladnik jiz z daleka. "Prave jsme vam jeli na pomoc I "Aj, pokladnik Lloyd! Tesi nine velice, ze vas vidim ziveho a zdraveho!" odpovedel Buffalo Bill. "XTaposled jste to byl vy, na nehoz loupezniei meli zkfesano!" Zatim se oba muzove setkali a srdecne si potfasli pravicemi. "Uhodl jste, pfiteli mne se stala tak pochybna cest'!" zas- niz bveh tim svefene nenize mohl zaehraniti. Krome toho chlap ve- del, kdo jsem a ze mam u sebe vel- ziciho kone za uzdy. a chrel jsem skoliti ehlapa, ktereho jsem mel tak pekne po nice. V torn vsak osel, ktery nine ve zl, praskl do koni a ten tarn. Xa- chem do feci. "Pokud jsem videl, nebvlo daleko siroko zadneho lou "Veena skoda ! Ale dobfe, ze jste dostal aspon jednoho." "Lepsi neco nez nic! Jsem ve ru zvedav. zdali jej v hostinei ne kdo poznii. Myslim totiz, aby chom fede vsim zajeli do pos tovniho hotelu. nebot jsem hladov jako vlk. Jedu rovnou z pevnosti Bealu a jeste jsem se nikde nesta-vil.'-' "Ani j;i nepohrduu dobrvm obe dem po teto projidce. Jak pak se vede vsem znainym v pevnosti? Pokracovani. Novemu predplafi teli zasleme tento ro man od zacatku uplne zdarma.