Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Ozvéna západu. (Clarkson, Neb.) 1913-19?? | View Entire Issue (Sept. 16, 1914)
DRASAR "Majstr" usmal se hovornosti Itospodske, kterd pfitulne kolem jieho se otacela a snazila se ran po slouziti. "Vlastne jsme oba z vy chodu Cecil, od moravskych hra nic, a v Budejovieich jen studuje me na knezstvi. Odkud pan pater professor pochazi, ani nevim." Hostinskou to nezajinialo, dba 'la jen na mlade muze, vlastne na stihleho, cernovlaseho ; osmelena jeho pfivetivosti, hovofila dale: Vod moravskejch hranic! To je jistotne pul.sta mil, k svejm dale io! Kdyby pani rodicove kdyby paniniama vedela, ze se mlady ve lebny pani vydali pp sifu za neca u, za boufky a blejskani, to by mela tezky srdce ! Ja pfi kazdy boufce 11a svyho Prantiska vzpomhiam a za nej se modlim Esli pak ma j' este ma minku?" " Mladi muzi pfiblizili se zatim k dlouhemu stolu, usedali 11a lavici, a. Pejsova sla ochotne za nimi. Mi mo nadani odpovedel ji starsi Jknez, jenz byl jeji fee zaslechl a ji porozumel: "Pro nase mlade bra try neni ted' ani otce, ani matky; Tzali na sebe nasledovani Pana na seho, Krista Jezise, jejich matefi jest svata. nase cirkev katolicka, jejich otcem, jenz peclive 0 ne se stara, nac ctihodny fad poboznych skol, ktery pfedstavovan jest du stojnym panem provincialem. " Pravil to tezce a zvolna, jako by mluvil s kazatelny, a Pejsova vse cka se zalekla a v sebe schoulila. Jeji muz, jenz stal pfed Mraz kem a Peskou, usednuvsim na la vici blize pece, povazoval patero "vu fee za pokarani vsetecne hovo rici manzelky, i pfistoupil a za kfikl ji: "Nech tech vejkladu, matko, pfines neco k jidlu a twaf oukrop, nebo pivni polevku, co si pani porucej, ja skecini pro frank.' ' rhleba misu hoinolek, slanku, neko lik nozu a nesmele dotazovala se, co by mela uvariti, ze ma. i piva i dosti mleka. Pater professor se dohovoroval se svymi svefenci po neinecku, co by si meli k pizdni veeeri r3rbrati, sam by nejrarlijji 2ol;vku vinnou, neb silnrsu ka vu, ale oboji v takov-i pfedpotop nl hospudce ze je nedosaitelno. Ijitoval, ze dal se piemh'viii od VT:vrka, aby jast za lv !.:r.yk plu h, tarn, ve ysnu:i vet:,' jv 1" by jiste lepe. Konecne porucil pfcee pivni polevku, tazal se, nemaji-li iiiasip" nebo medn, a velmi urcire vyslovil pfani, iby b'la vecero co xejt3Hve, a pak brzy luzko pf ipra veno. 1 Pejsova byla nyni vseoka za Miknuta ; jiz se nevyptavala, jiz jen se omlouvala, masla ze prave nemaji, vcel ze neehovaji, slibova la, ze polevku syrobein hodn o sladi a zloutky zaklokta, vajec ze ma dosti nascliraneno, a pak hned ze milostpanum ustele. Pater professor pak jeste poru cil, aby udelala vajecniky, Pejsa pfinesl v plechacich pivo, holky z almarky vynaly nejlepsi sklenice, ktere mely, darky to z pouti, z jarmarku. Budejovicti hoste na lili si do sklenek, Mrazek a Peska pili rychle z plechacu, vsichni kra jeli si z ohromneho pecnu chleba, T02poltili homolky, a jiz hospodska nesla s dcerami na stul uvafenou, silne skofici kofenenou polevku, tfi kameninove talife, lzice a za kratko pfidala k tomu usmazena vejee. Pater professor ponekud pohrd live dival se na chude pohostenf, za to hranaty majstr, jenz dosud ani sluvka nepromluvil a jen po slouchal, horlive si krajel clileb a syrce a prvni vyjedl polevku ve svem talifi. Jeho druh, ktery prve tak pfivetive s hostinskou hovo rfl, dival se na neho s nepatrnym usmanim a tuknuv jej loktem, za septal po nemecku: "Tobe chutna, Otmare! Mne se zda, ze bys b)rl 8 to, abys snedl vsecko sam?" "Vyhladovel jsem po te prokla te ceste jako vlk, nediv se mi Napsala Tereza Novakova. fe Ale neboj se, zustane ti dosti," zamumlal '.osloveny sotva .srozu mitelne. Stary knez, jenz zvolna preee svou polevku dojedl a nyni vaje? nik r.a tfi dily rozdelil, kyvl na oba mlade muze: "Vidim s uspo kojenim, ze vam mill bratfi, Justi ne a Otmare, toto proste pohostoin zaclmtnalo, a ze brzy svoji vecefi ukoncite. Pfal bych si jiz velmi ulehnouti. Nafidhn hospodske, a by pfichystala mi luzko zde, a viini ve vedlejsi jizbicce, kde jsem ta ke nejakou postel zahledl." Ohledl se k peci po Pejsove, kte ra vsak prave vysla; mlady muz, jehoz knez Justinem jmenoval, na klonil se k nemu a podotkl : ' ' Rae te, velebny pane professore, dovo liti: lepe by se vam bydlelo v 0 110111 pokojicku, nez zde v senkov ne, kde vase dustojnost bude vy rusovana, jsem jist, ze se tu pre- "Nikoli, mily Justine, nine se tu bude dobfe odpoeivati," odpove del knez s velikou ureitosti, a podivav se na mlade muze pfls nym pohledem. "Svetnice jest ve lika, dobfe se v ni bude dychati, onen pokojicek ma asi skrovny rozmer. ' ' V torn smyslu nafidil take Pej sovum, ktefi se oba vratili, jak maji jim nocleh pfipraviti. Hos podsky horlive jistil, ze da, svetni ci i pokojicek hostum k uzivani, Peska ze jiz se odebral do chleva, Mrazek, az milostpanum s lodi va ky pfinese, ze pujde za nim, a oni vsichni pf espi na pude v sene ; ale namital stejne, jako pfed tim mla dy Justin, ze to pro milostpana patera bude lepsi ve svetnicce. "Holky to tam maji hezky udela no, a je tam postel jenom jedna, a tady v senkovne jsou este lavice, ' ' dodaval. Lec pater professor stal na svem, porucil prave "vstupujicimu plavci, aby vaky mladych panu bratfi dal vedle a jeho male zava- zadlo aby slozil ke kamnum, ze se pak ihned pfevlekne. Pejsovi pak jiz nic nenamitali, hospodska s vysoko nastlane postele v senkov ne, odnasela zbytecne per iny do po kojicka a k obema luzkum pfina sela dzbanj" s vodou, misy, kusy mydla, "aby to milostpani meli jako doma". Sukala semo tamo, odnasela zbytky jidla a uapoju a hledela se vsemozne zavdeciti. "Chtel bych se podivat ven, ja- ke je tam asi pocasi," prohodil Justin po cesku a sel smerem k sin ce. "Ach. mladej, velebnej pane, a- ni nevychazej', prsi pofad, ohvil kama se zablejskne, uz se dnes nevycasi," horlive jej ujisl'ovala hospodska. "Este by zmokli na novo. ' ' "Zena ma pravdu, mily Justi- 1 rt ne, oslovil jej pater proressor, za nim ke dvefim se ubiraje. "Vi del jste, ze plavec, kdyz od lodi s nasimi vecmi pfichazel, byl vse- cek destem oslehany." "Dustojnosti, jen na okamzik, jen pfede dvefe, je mi tu dus no, chtel bych se trochu cerstveho vzduchu nadychat," odpovidal mlady mu tvrcfosijne. "Pojd', Stie hie." Majstfi vysli, ale take pro Pes sor vstoupil za nimi do tmave sin ky. "Desf a vitr jiz tak do tvafe ne- sleha jako prve, ale blesky neusta ly, niozno, ze zitra bude pekne," pravil knez, jakoby na omluvu sve ho pocinani, kdyz do senkovny se vratil. Pejsova udivene posloucha- la tuto kontroversi v jazyce ji nesrozumitelnem, a nevedela, ma li odejiti nebo zustati ; teprve kdyz za malou chvilku po profesoru vra. tili se mladi muzi, odnesla kaha- nek do pokojicka, ocistila lojovou svicku 11a stole, pfala vsem vespo lek st'astnou, dobrou noe a tise o- desla. I pater pHl svefencum svym, by se po zlem dni a na zby tek cesty dobfe vyspali, naznacu je takto, ze chce jiz v senkovne byti sam. S uctivymi slovy, ale rozrusenymi vzdalili se mladi mu zi, a dvefe sednicky za nimi zapad- ly. Otmar Stiehl usecll na truhlu a jal se rozbalovati svuj tlumok, je ho druh Justin Michl chvatne se sebe svlekal talar i sat spodni a pf evlekal se rovne rychle do suche ho pnidla. Slyseli, jak vedle pru vodce jejich sramoti, videli klicni dirkou Ziif svicky, pak tlumeny hluk ustal, zaf shasla, jen jeste ti che kroky se ozvaly a cosi zaskfi pelo. Michl zatfasl Otmarem a mlcky nkazal ke dvefim; Stiehl vzhledl udivene a pokrcil rameny, davaje na jevo, ze nerozumi. Tu Justin ucinil pohyb rukou, jako kdy ota ci klie y zamku, a nakloniv se k uchu druhovu, zaseptal: "Zavfel nas! Boji se, abychom neutekli! Proto chtel spati v senkovne " 1 ' Nekfic, ' J napominal Stiehl. "Jeste vice jej a cely fad proti nam popudis! Jsme jako otroei. . " Vyhazoval z tlumoku sve veci, ale tak, aby nepusobil hluku. Michl sedl si k nemu na kraj truhiy. "Spechej, abychom uleh li. Xecham te spati u steny, abys nespadl, ja, radeji lezim na kra- 'Nevim, zdali usnu,' septal Stie hl, svlekaje se a rozvesuje pecli ve sve a pak i Michlovy zvlhle ve ci. "Nemel's nine upozornovat, ze nas zavfel, zdvihla se ve mne zlost nade vsim tim ponizovanim " ' ' To mi vse muzes f ici v posteli, neusni si tfeba? ale pojd' le hnout, budeme si povidat, chces li", pobizel jej Justin. Otmar Stiehl vzdychaje uspo fadal posledni sve veci, napil se z pfipraveneho dzbanu, shasl kaha nek a ulehl do tmave pruhova nych, tezkych pefin. Kdyz i Michl si ulehl, naslouchal Stiehl chvili, zdali vedle neni nic slyseti ; v sen kovne bylo uplne ticho, jen venku tloukl drobny jiz dest do okenka, a blesk vzdy za dlouhou chvili mi hl se uplne tmavou oblohou. "Jako na provazku nas vedl, ja ko bychom dobytek byli, a nikoli lide, ktefi studovali tolik skol," pocal opet tise nafikati. "Snad nejsme deti, ze bychom se nemohli z Budejovic do Brandysa a do Be- rouna sami vydati ! Jest nam obe-fve ma nekolik roku pfes dvacet." "A ja, dokonce z otcovske moci pravne propusteny, coz mi ostatne neni pranic platno," dodaval trp ce Michl. "Ale vedel jsem hned, ze v torn neco vezi, kdyz pojednou pater rektor Trinks vypravoval, ze pater Damasus ma v prazske kolleji fizeni, ze snad dokonce v pfistim skolnim roce ho tam gym nasiu bude potfeba. Rozesilka pfi sla pfede dvema tydny, byl jsem do residence v Beroune, ty do Brandysa nad Labem usta noven, fekli nam, ze pojedeme spo lu po Vltave do Prahy, a ja se z toho tesil, vzdyt jsme stafi pfate le, uz z logiky, z noviciatu ! Neby lo 0 torn zminky, ze s nanii nekdo pojede a to professor. Ze jsme tak nahle v podezfeni upadli '"' "Nic se tomu nedivim," septal Stiehl. "Da vam jim zfetelne na je xo, ze nine to v fadu netesi! Pro vincial Husak psal mi 0 slozeni professe, vzdyt' vis, ze ji stale na nas zadaji! a ja mu divne odpovedel, proc v fade dosud jsem zdstal! Neumim fecuiti jako iy, Justine, ale napsati, co ve nine vfe, to umim ! Provincial jest se mnou, die sdeleni patera rektora Trink se, nyni svrchovane nesjjokojen. A ty se jim pry take valne neli bis. Stale studujes, ale ne thc ologii, kniliy jim nezname kupu jes, pises, Pater rektor se hneval, ze spatne vypadas, ze hubnes, blednes, fikal, ze ani ne vi, zdali cloveka tak churaveho ma a muze k professi pf ipustiti ' ' Stiehl byl by jeste dale v uryv cich septal ; lec Justin Michl prud ce sebou na pelesti pohnul a sko ro ze sebe vyrazil: "Jen at' nepfi pusti, budu rad! Mne take fikal, ze se mu muj telesny stav nelibi Ale nez bych knihj studii svych a zamyslenych praci nechal, radeji na kostru vyhubnu! Chci neco ve svete dokazati, chci cesky jazyk a vlastencke pisemnictvi po vznesti, nez se do jamy polozim. Jen proto jsem do fadu poboznych skol vstoupil, abych, jsa zbaven starosti 0 chleb vezdejsi, mohl u mem a rozumem na vinicich ducha pracovati ! Ostatne, Stiehle, neni to jen ze studovani, ze jsem pfes zimu tak seschl " V rostoucim rozhofceni selhal Michlovi hlas, a 011 na nekolik oka mziku mlcel. "Myslis, Justine?"' prohodil Stiehl v teto pfestavce soucitne. "Alio, tak myslim," horlil Mi chl zase. "Bydlelo nas pet v jed ne svetnici, vzduchu tam nebylo, a jake vypary ! sel jsem ke kazde mu skoro obedu, ke kazde vecefi s nechuti, a behal kolem Yltavy, abych vytravil. Divil jsem se, ze jste skoro vsichni zdravi silneho, a Eusebb Havran, ten opet jest tak trpelivy, oddany ! Snad kdyby jej v fade mucili, pfece byl by v neni rad a jinam nezatouzil. Ja jsem jinaci. . . . "Vzdyf ja take, " prohodil Stie hl; ale Justin, nevsimaje si jeho namitky, blouznive pokracoval : "Pamatuji se, Otmare, na jeden den v listopadu, lezel jsem v pokoji nemocen a docela sam. Vl tava hucela mi pod oknem, nebe bylo cele mraky potazeno, a mne zdalo se, ze cholera, souchote mne do svych tenat chytit chteji. Vy hrabal jsem se z postele, psal jsem domu, do Policky, otci a sestfe, jako bych tim sily a outechy 11a byti mel . . . . " "Donioy je domov, myslenka na rodice vzdycky posiluje," pravil Stiehl, chteje pfitele v mekkych citech udrzeti. "Ty dobfe vis, Otmare, ze mne z domova malo dobreho p"islo. Ja posilal psani jedno za druhym, pfi lozil zlaty videnskeho cisla na vy platu sveho a jejich listu. ale, nez jsem se odpovedi deckal! A i tu byly v ni jen otazky, kdy jiz professi slozim, nebo narazky, ze ten aneb onen zenich se o sesti u a 0 dum hlasi!" ' ' Snad nechces, aby zustala tvo- je sestra svobodna, protoze ty v manzelstvi vstoupiti nesmis?' vy- cital Stiehl. 1 "Ano, chci; moji sestfe ralada leta minula, jest ji sedmatficet, nac by se jeste ted' vdavala? U zidu ovsem hanbou bylo, zustati vecnem panenstvi, a dcera Jef tova po d va mesice slib ot.eiiv opla kavala, ale za dnesnich casu jest to jine, lidi jest dosti a dosti chudoby, neni tfeba, aly s.3 jeste rozmnozovala. A diun jest rnuj, ma byti miij po matce, ja se ho ne- zfekl Nevim, jeste zdfcli v fadu zustanu Nejsem jako Euseb, jenz k Piaristum, jak fika, vstoupil z pfesvedceni, ac je bo hateho mest'ana Netoliekeho syn.J "Pravdu mas, Justine," souhla sil Stiehl a polozil druhovi rame kolem krku. "Dues jsme tu zavfe ni, ale naskytne se chvile, kdy vyklouzneme nadobro, a -pfijde den, kdy zase budeme in saeculo. Jsem odhodlan z Brandysa ujiti; mam zname v Brne i v Praze, mam pfibuzne s otcovy strany v Trno vanech u Zatce, take skolmistry, nekde se uchytim. Tech latin skych skol, noviciatu a theologie jest sice skoda, ale nine ta oblu da, profess fecena, hruzou napl nuje. ' 'Ty to neudelas, Otmare, hro zis jiz dlouho a stale jsi u Piaris tu " "Udelam ! A pak pujdu do Lito mvsle a vvsvobodim Fanvnku Kar likovou. Zle se ji vede, ze si ne chtela vziti vdovce, krejeiho; otec ji stale bije. Kdyz jsem tam byl naposled, plakala, fikala, ze piij de slouzit, neudelam-li ja nejaky konec. Nemohl jsem tehdjr hofkos ti ani obdedvat. Hladov jsem sel do Jedlove." "Vlastne bychom si nemeli ani znamosti zaeinati.. St'asten, kdo po zene nezatouzi, kd'z jest mu zakazana " "Jako ten Eusebius Havran " svedcil mu Stiehl. "fiikame, ze mel se jmenovati Aloisius, coeleste lilium miri can dors," odpovidal Justin jiz usme vave. Mlceli trochu; po male pfestav ce zeptal se Stiehl septem: "Coz tvoje sestfenice, Stursova se, myslim, jmenuje, kam jsi ua Lany z kolleje chodival?" "Psala mi 0 novem roce krasue pfani, v zahlavi byl andel, laska s toulcem a varytem, jiny andel, zadost, kladl niu venee na hlavu. Vyznavala, ze "vzdy o nine mno ho slysela od panu rodicu svj'eh a ze s touzebnosti pfala si nine po znati, ale ze nad ocekavani ve mne krasnejsieh vnad duchovnich 11a lezla, ktere ji mocne k milovani nine duchovne zovou." Ano, tak to nejak znelo! To pry "jest 011a pficina, ze pfilezitosti hledala, v ktere by dosti slabe ovsem vyja dfiti mohla city sve."' Mel jsem tenkrate radostny novy rok!" ' ' Vef im, vef 1111, J ustine ! B3-I0 to neobycejne psani i na sestfenici. Divim se take, ze to svedla, sama asi nikoli." "Anna je vzdelane devce, cvi cil ji bratr-knez, ja ji v fecech cvi cil cely rok a pujcoval ji stale kni liy ceske i nemecke." "Byly dalsi listy take tak kmsne a oddane?" "Nepsalami pak jiz; s bratrem jejim, preceptorem u knizete Schonburga, jsem se na jafe setkal na Hluboke, kde meskal se sv'm svefencem, princem. Od te doby nic nevim ; otce i sestiy i bratran ka Sedlickeho, kaplana v Rovni, pisemne jsem se dotazoval, ale nikdo ani 0 Frantiskovi, ani 0 An ne se nezminil. Chci zase z Berou 11a psat.'J "Jsem dychtiv, Justine, jak se tobe v Beroune, nine v residenci Brandysske libiti bude," nacinal Stiehl rozpravku z jineho konce, kdyz byl chvili blesky, v delsieh pfestavkach se objevujici, pozoro val. Domnival se, ze Michl usina, jemu pak nikterak spati se ne chtelo. Justin sl'sitelne zivl, ale pak pfece odpovedel: "Mne asi neval ne ; superiorem jest tam pater Kor nelius Xaver Belecky, miij profes sor na humanorech v Moravske Tf ebove. fiikali o nem, ze je vydfi duch, ze shani grose od zaku i ro dicu i cizich." "Neznam ho; a kdo je krome toho v residenci Berounske?" "Snad pater Scharner, ktery se superiorem ma ustavicne potyc- ky." "Lituji te, Justine, ze pfijdes do tohoto kollegia; jeden vydfi duch, druhy nasilnik " "Pater Belecky jest jinak uce ny clovek, ma zkousky z ciste a ze smisene mathematiky a z fysiky u neboztika Vydry. Pfednasel .take libomudrctvi bohoslovcum, byl nekolikrate rektorem v Therosia nu videfiskem, prefektem. Umi pry polsk-, anglicky. Jen povahu ma divnou. Nu, snad se s nim srov 11am. A je tam Wagenknecht.'' "Wagenknecht?" tazal se Stie hl. "Nevis 0 nem?" Pravda, ty's Nemec o vlasteneeke snahy ne dbas! Nepamatujes se, jak vypra vovali v Budejovicich, ze jako the olog pofadal v prazske kolleji bi -blioteku ceskou, vlastne k ni za klad polozil? V Beroune ted' de tem rozdava ceske knizky, jest tam kaplanem a katechetou." "Nehnevej se, Justine, feknu-li ti, ze tento "Wagenknecht bude pro tebe horsi spolecnosti nez oba pi ariste. Tu teprve zapadnes ve sve blouzneni 0 vzkfiseni ceskeho ja zyka a zanedbas vsecko ostatni!" "Prave dobfe to pro mne bu de ! ' J horlil Michl a pf estal septati. "Wagenknecht mi poradi, jake knihy ceske si mam jeste koupiti, fekne, kam bych mohl poslati, co mam napsano nebo jeste napisi. Ma znamosti s nasimi vlastenci!" "A to bude tva nejvetsi skoda, Justine ! At' v fade zustanes, ktery pfece ma jen nemecke a latinske skoly, at' z neho vystoupis, vsude ti tvoje blaznive myslenky 0 "C'echii", o "ceskem narode", jak tomu okas, budou na pfekazku. Kam s tim mezi vzdelanymi lidmi ? Tak v Korouhvi, v Sadku, ale jin de ne!" "Mlc Mluvis 0 necem, cemu ne rozumis! V torn se nikdy nesjed notime, a neumoudfis-li se, rozbije se nase dlouholete pfatelstvi! Jiz casto jsem ti fekl, abys nine ne drazdil! Proc jsi mne radeji ne nechal spat, chtel-lis mi fikat ne pfijemne veci? Pulnoc jiste jest nedaleka; nech mne ted'!" Michl odvratli se rozzlobene od soudru ha, pfikrcil se vice k pelesti a jiz se nehybal. Za nedlouho uslysel Stiehl, ze zhluboka a pravidelne oddychuje a tudig nejspise jiz spi. Netroufal si jiz nic ani na omluvu, ani na u smifenou fici: pfitel mel pravdu, jakmile dotkli se Michlovych "ces kych libustek", vzdy byla z toho hadka, jiz v Litomysli, a v Bu dejovicich zas. Nemohl usnouti; hneval se tro chu na sebe, velmi na professora patera Damasa, jeste vice na cely fad, na provinciala, na sve budou ci pusobiste. Ne, nebude tam, ucini, jak Justinovi fekl, pujde i do St'avnice, kde spoluzak a pfitel Paul, Litomyslsky rodak, v fade kdysi Cassian, ted' na hornicke akademii, mu poradi a pomuze. Myslenka na fadu pfatel neobrat neho Stiehla trochu uklidnila; kdyz ponenahlu usmal, pfestalo venku jiz blyskani, a take dest? do oken jiz neslehal; jen velike kap ky padaly se svisl'e stfechy do ka luzi kclem hospudky, a Vltava hu cela a tloukla do bfehu. Pejsovi umistili se nahofe na sene, jak nejlepe se dalo ; hospod sky usnul brzy, bylt se za vece ra velmi unavil. Pejsova lehla si vedle deer a nez se dala do mo dleni, vj'kladala jim, co pravil ten mlady, hezky "majstr" a co milost pan professor. Holky souhlasily 3 matkou, ze stihlejsi, cernokadefa vy velebny pan byl z nich nejhez ci a nejmilejsi. "Ten druhy, ma- minko," dodavalo mladsi devce, "ani slovicka nepromluvil. Jenom pofad jed' a se mracil." " To se mnou a s tatou nemluvil, hloupa," opravovala ji matka. "Snad po cesku neumi; mezi se bou to voni hovofili po pansku, po' nemeeku." "Dyt" jste prala, ze je vod mo ravskejch hranic! Tam pfec nej sou Nemci. Spis dratenici, a tem je rozumet, mluvej skoro jako my!" "My to nerozsoudime, holka, es li po cesku umi nebo neumi. Lec kerej pan se taky stiti po cesku promluvit. Je mu to sprosty. Ani jsem se nedovedela, esli mi ten hezkej majstr maminku, mi!o3 pan professor me zakfik'. No, esli cenej a nak moc dobrej ! Mosmie se zejtra pf icinit, abysme se zacho vali, nakou kloudnou snidani a vafit a do vobeda se tak jak tak nezdrzej." Obratila se pak a za- eala se modlit, ale hned po prvnim Otcenasi usnula. Starsi dcera Baruska septalrt pak sestfe, ze maminku ten hezky majstr ufknul, lituje nejspise. ze si ho tu nemuzo neehati celicky ty den. vir. Bylo po ranni msi, :i pitahiiei, mest'anky i nekolik starcu vycha zeli z vysokeho dekanskeho koste la u sv. Jakuba v Policce. NekteK sestupovali ihned po malem navr si do ulice Kamenecke ; jinf posta vali pfed kostelem a ohlizeli se k portalu dosud otevfenemu. Oceka vali mestskeho kapiana, kdysi ad ministratora, patera Antonina Haj ka; rozneslat' se povest, ze stane se administratorem kdesi v kraji, ve Velke Ketove, mezi Litomysli a Ustim, a vsichni kolaturnici bvii za jedno, ze jest to pro mesto Po licku velikii skoda. Zvlaste litovali ho farniei chudsi a prostsi. Milo vali jej velmi, on s kazdym pro mluvil srdecne, po starocesku, ba nekdy se jim zdalo, ze tento uceny a velebny pan, knez vysveceny, za da, si pouceni na nich, sprostych! Pozorne naslouchal, jak rozprave ji, casto na to i 0110 se vyptal, a to nejeu mestskych, ale i vesnickych, ze Sadku, z Oldfise, z Kamence. Hloucek farniku necekal dlou ho; pater Hjijek, muz vice nez cty ficetilety, vlidne, zamyslene tva fe, kdysi blondyn, ted' na temeni hlavy jiz vsecek holy, ystoupil z portalu, a zeny i stafeckove,. pfed tim sluzbam bozim pfitomni,. hriiuli se k nemu. Lee couvli pone kud, vidouce, ze nevychazi sam,. ze hovofi s niladym muzem, jako pater Hajek oblecenym do dlouhe cenie sutany, ale jineho stfhu a. zpusobu. Pruvodci, spatfiv hlou cek jakoby sklamany, odstoupil od kneze a zaseptal mu: "Cekajf to na vas, velebny pane, nechc vam pfekazeti." (Pokracovani.)
