DRASAR
"Majstr" usmal se hovornosti Ale neboj se. ziistane ti dosti,"
liospodske. ktera pfitulne kolem ! zamumlal osloveny sotva srozu
neho se otacela a snazila se mu po- jmitelne.
slouziti. "Vlastne jsme oba z vy
chodu Cecil, od moravskyeh hra
nic, a v Budejovicich jen studuje
me na knezstvi. Odkud pan pater
professor pochazi, ani nevim."
Hostinskou to nezajimalo, dba
la jen na mlade muze, vlastne na
stihleho, cernovlaseho ; osmelena
jeho pfivetivosti, bovofila dale:
'TVod moravskejeh hranic ! To je
jistotne pul sta mil. k sve.jm dale
ko! Kdyby pani rodicove kdyby
panimama vedela, ze se mlady ve
lebny pani vydali pp sifu za neea--su,
za boufky a blejskani, to by
mela tezky srdee !
Ja pfi kazdy boufce na svyho
Frantiska vzpominam a za nej se
xnodlim Esli pal: maj' est I ma
minku?" Mladi muzi pfiblizili se zatim k
tllouhemu stoiu. usedali na lavioi.
a Pejsova sla oehotne za nimi. Mi
mo nadani odpovedel ji star.i
.knez, jeiiz byl jeji fee zasleehl a ji
porozumel: "Pro nase mlade bra
try neni ted' ani otce, ani matky;
vzali na sebe nasledovani Pana na
seho, Krista Jezise, jejicli matefi
jest svata nase cirkev katolicka,
jejieh otcem, jenz peelive o ne se
stara, nae ctihodny fad poboznyeli
skol, ktery pfedstavovan jest du
stojnym panem provincialem."
Pravil to tezce a zvolna, jako by
inluvil s kazatelny, a Pejsova vse
cka se zalekla a v sebe schoulila.
Jeji muz, jenz stal pfed Mraz
kem a Peskou. usednuvsim na la
"vici blize peee, povazoval patero
vu fee za pokarani vsetecne hovo
rici manzelky, i pfistoupil a za
kfikl ji: "Nech tech vejkladu,
matko, pfines neco k jidiu a
uvaf oukrop, nebo pivni polevku,
co si pani porucej, ja skeeim
pro trunk.''
- Rozesli se oba, Pejsova polozila
pak za malo okamziku k pecnu
chleba misu homolek, sianku, neko
lik nozu a nesmele dotazovala se,
co by mela uvafiti, ze ma i piva
i dosti mleka. Pater professor se
dohovofoval se svymi svefenci po
nemecku, eo by si m.eli k pzdni
vecefi vybrati, sari by nejra.lrji
polevku vinnou, Jieb silnnu k.i
vu. ale oboji v takov? pfedpotop
xii hospudce ze je ncdosazitelno.
Litoval, ze dal se pi-emlwviii od
I:-"t?.ka, abv j?.st za l !-.-.'k pln
3i, tarn, ve vsiiri veibl. 'v h by
jiste lepe. Koneene poru;il pfeee
pivni polevku. tazal se. ne'iia.ii-li
masi?' nebo med"., a vclmi urcire
vyslovil pram, Vuy byl a veeefe co
ejtfive, a pak brzy luzko pfipra
veno. Pejsova byla nyni v;ecl:a za
kfiknuta ; jiz se nevyptavala, jiz
jen se omlouvala, masla ze )rave
nemaji, vcel ze neeliovaji, slibova
la, ze polevku syrobem kodiie o
sladi a zloutky zaklokti'i, v. jec ze
ma dosti nascliraneno, a pak
lined ze milostpanum ustele.
Pater professor pak jeste poru
cil, aby udelala vajeeniky, Pejsa
pfinesl v plecliacich pivo, liolky z
almarky vynaly nejlepsi skleniec,
ktere mely, darky to z pouti, z
jarmarku. Budejovieti hoste na
lili si do sklenek, Irazek a Peska
pili ryclile z plecliacu, vsicbni kra
jeli si z oliromnelio pecnu chleba,
Tozpoltili liomolky, a jiz liospodska
nesla s dcerami na stul uvafenou,
silne skofici kofenenou polevku,
tfi kameninove talife, lzice a za
kratko pfidala k tomu usmazena
vejee.
Pater professor ponekud pohrd
live dival se na cliude poliosteni,
za to hranaty majstr, jenz dosud
ani sluvka nepromluvil a jen po
slouchal, horlive si krajel clileb a
syree a prvni vyjedl polevku ve
svem talifi. Jeho drub, ktery prve
tak pfivetive s hostinskou liovo
ril, dival se na nelio s nepatrnym
usmanim a t'uknuv jej loktem, za
septal po nemecku: "Tobe clmtna,
Otmare! Mne se zda, ze bys byl
s to, abys snedl vsecko sam?"
"Vyhladovel jsem po te prokla
te ceste jako vlk, nediv se mi
4A
i, eii AJJS. aS
Napsala
Tereza Novakova.
Stary knez. jenz zvolna pfeve
svou polevku dojedl a nyni vaje"
nik na tfi dily rozdelil, kyvl na
oba mlade muze: ' Vidhn s uspo
kojeinm. ze vam mill bratfi. -Justine
a Otmare. toto proste pohosriMu
zacliutnalo, a ze brzy svoji veeeii
ukoneiie. Pfal byeh si jiz velmi
ulehnouti. Xafidim hosj)odske. a
by pficbystala mi luzko zde. a vam
ve vedlejisi jizbieee, kde jsem ta
ke nejakou postel zahledl."
Obledl se k peei po Pejsove, kte
ra vsak prave vysla ; mlady muz,
jeboz knez Justinem jmenoval. na
klonil se k nemu a podotkl : "Ra''
te, velebny pane professore, dovo
liti: k'j)e by so vam bydielo v o
nom pokojieku. nez zde v senkov
ne, kde vase dustojnost bude vy
rusovana, jsem jist. ze se tu pfe-
eliazi a proebazi."
''Xikoli. mily Justine, nine se tu
bude dobfe odpoeivati."' odpove
del knez s velikcu ureitosti, a
podivav se na mlade muze pfi.s
nym pohledem. "Svetniee jest ve
lika, dobfe se v 111 bude dychati,
onen pokojieek ma asi skrovny
rozmer. ' '
V torn smyslu nafidil take Pej
sovum, ktefi se oba vratili, jak
maji jim nocleli pfipraviti. Hos
podsky horlive jistil, ze da svetni
ci i pokojieek liostum k uzivani.
Peska ze jiz se odebral do chleva,
Mrazek, a milostpanum s lodi va
ky pfinese, ze pujde za nhn, a oni
vsicbni pf espi na pude v sene ; ale
namital stejne. jako pfed tim mla
dy Justin, ze to pro milostpana
patera bude lepsi ve svetniece.
"Holky to tarn maji hezky udela
110. a je tarn postel jenom jedna, a
tady v senkovne jsou este laviee,"
dodaval.
Lec pater professor stal na
svem, porucil prave 'vstupujiemiu
plavci, aby vaky mladyeh panu
bratfi dal vedle a jeho male zava
zadlo aby slozil ke kamnum, ze
se pak ihned pfevlekne. Pejsovi
pak jiz nic nenamitali, liospodska
s vysoko nastlane postele v senkov
ne odnasela zbyteene pefiny do po
kojieka a k obema luzkum pfina
sela dzbany s vodou. misy, kuy
mydla. "aby to milostpani meli
jako doma" Sukala semo tamo,
odnasela zbytky jidla a iiapoju a
hledela se vsemozne zavdeeiti.
"Chtel bych se podivat ven, ja
ke je tarn asi pocasi,'? prohodil
Justin po eesku a sel smerem k sin
ee.
"Aeh. mladej, velebnej iane. a
ni nevyehazej', prsi pofad. cbvil
kama se zablejskne, uz se dues
nevyeasi.' horlive jej ujist'ovala
liospodska. "Este by zmokli na
novo."
"Zena ma pravdu, mily Justi
ne," oslovil jej pater professor,
za mm ke dvefim se ubiraje. Vi
del jste. ze plavec, kdyz od lodi
s nasimi vecmi pfichazel, byl vse
cek destem oslehany."
"Dustojnosti, jeu na okamzik,
jen pfede dvefe, je mi tu dus
110, chtel bych se trochu eerstveho
vzduchu nadyehat," odpovidal
mlady mu tvrctosijne. "Pojd', Stie
hie." Iajstfi vysli, ale take profes
sor vstoupil za nimi do tmave sin
ky. "Desf a vitr jiz tak do tvafe ne
slelui jako prve, ale blesky neusta
ly, mozno,.ze zitra bude pekne,"
pravil knez, jakoby na omluvu sve
ho pochiani, kdyz do senkovny se
vratil. Pejsova udivene posloucha
la tuto kontroversi v jazyce ji
nesrozumitelnem, a nevedela, ma
li odejiti nebo zustati ; teprve kdyz
za malou chvilku po profesoru vra
tili se mladi muzi, odnesla kaha
nek do pokojieka, oeistila lojovou
svicku na stole, pfala vsem vespo
lek sfastnou, dobrou noc a tise o
desla. I pater pfal sve fen cum
svym, by se po zlem dni a na zby
tek cesty dobfe vyspali, naznacu
je takto, ze dice jiz v senkovne
byti sam. S uctivymi slovy, ale
rozrusenymi vzdalili se mladi mu
zi, a dvefe sednicky za nimi zapad-
Otmar Sriehl used! na truhlu a
jal se rozbalovati svuj tlumok, je
ho drub Justin Miehl chvatne se
xebe rvlekai talar i sat spodiii a
pfevit'kal se rovne rychle do suche
'no pradla. Slyseli. jak vedle pru
vodee jejieh sramoti, videli klieni
ilirkou zaf svieky, pak tlumeny
hluk ustal. zaf shasla. jen jeste ti
che kroky se ozvaly a cosi zaskfi
pelo. Micbl zatfasl Otmarem a mlcky
ukazal ke dvefim : Stiehl vzhledl
udivene a pokrcil rameny, davaje
na jevo, ze nerozumi. Tu Justin
ueinil pohyb rukou. jako kdy ota
ei klie v zamku. a nakloniv se k
ucbu druhovu, zaseptal : "Zavfel
nas! I4oji se, abyehom neutekli !
Proto elite! spati v senkovne. . . . "
"Xekfic,' napominal Stiehl.
"Jeste vice jej a cely fad proti
nam popudis! Jsme jako otroci. . "
Vyhazoval z tlumoku sve veci, ale
tak. aby nepusobil hluku.
IMiehl sedl si k nemu na kraj
truhly. "Speehej. abyehom uleh
li. Xecham te spati u steny, abys
nespadl. ja radeji lezim na kra-ji-"
'X'evim. zdali usnu," septal Stie
hl, svlekaje se a rozvesuje peeli
ve sve a pak i Michlovy zvlhle ve
ci. "Xemel's mne upozornovat, ze
nils zavfel, zdvihla se ve mne zlost
nade vsim tim ponizovanim "
"To mi vse muzes fici v posteli,
neusni si tfeba, ale pojd' le
hnout, budeme si povidat, ehces
li", pobizel jej Justin.
Otmar Stiehl vzdychaje uspo
fadal posledni sve veci, napil se
z pfipraveneho dzbanu, shasl kaha
nek a ulehl do tmave pruhova
nyeh. tezkych pefin. Kdyz i Michl
si ulehl, naslouchal Stiehl chvili,
zdali vedle neni nic slyseti ; v sen
kovne bylo upliie ticho, jen venku
tloukl drobny jiz desf do okenka,
a blesk vzdy za dlouhou chvili mi
hl se liplne tmavou oblohou.
"Jako na provazku nas vedl, ja
ko byehom dobytek byli, a nikoli
lide, ktefi studovali tolik skol,"
pocal opet tise nafikati. "Snad
nejsme deti, ze byehom se nemohli
z Budejovic do Brandysa a do Be
rouna sami vydati ! Jest nam obe--ma
nekolik roku pfes dvacet."
"A ja dokonce z otcovske moci
pravne propusteny, coz mi ostatne
neni pranic platno," dodaval trp
ce Miehi. "Ale vedel jsem lined,
ze v torn neco vezi, kdyz pojednou
pater rektor Trinks vypravoval,
ze pater Damasus ma v prazske
kolleji fizeni, ze snad dokonce v
pfistim skolnim roce ho tam gym
nasiu bude potfeba. Rozesilka pfi
sla pfede dvema tydny,
byl jsem do residence v Beroune,
ty do Brandysa nad Labem usta
noven, fekli nam, ze pojedeme spo
In )o Vltave do Prahy, a jji se z
toho tesil, vzdyf jsme stafi pfate
le, uz z logiky, z noviciatu ! Xeby
lo o torn zminky, ze s nami nekdo
pojede a to professor. Ze jsme tak
liable v podezfeni upadli "'
"XTic se tomu nedivim," septal
Stiehl. " Da vam jim zfetelne na je
vo, ze mne to v fadu netesi! Pro
vincial Husak psal mi o slozeni
professe, vzdyf vis, ze ji stale
na nas zadaji! a ja mu divne
odjiovedel, proe v fade dosud jsem
zastal! Xeumim feemti jako t.y,
Justine, ale napsati, co ve nine vfe,
to umim ! Provincial jest se mnou,
die sdeleni patera rektora Trink
se. nyni svrehovane nesjokojoi.
A ty se jim pry take value neli
bis. Stale studujes. ale ne the
ologii, knihy jim nezname kupu
jes. pises, Pater rektor se
hneval, ze spatne vypadas, ze
hubnes, blednes, fikal, ze ani ne
yi, zdali eloveka tak churaveho ma
a muze k professi pfipustiti "
Stiehl byl by jeste dale v iiryv
cieh septal ; lec Justin Michl prud
ee sebou na pelesti polmul a sko
ro ze sebe vyrazil: "Jen at nepfi
pusti, budu rad ! Mne take fikal,
ze se mu muj telesny stav nelibi
Ale nez bych knih studii
svyeh a zamyslenyeh praci nechal,
radeji na kostru vyhubnu ! Cbci
neco ve svete dokazati, cbci cesky
jazyk a vlastencke pisemnietvi po
vznesti, nez se do jamy polozim.
Jen proto jsem do fadu poboznyeli
skol vstoupil, abych, jsa zbaven
starosti o chleb vezdejsi, mohl u
meni a rozumem na vinicich ducha
pracovati !
Ostatne, Stiehle, neni to jei ze
studovani. ze jsem pfes zinm tak
seschl "
V rostoucim rozliofceni selhal
Michlovi bias, a on na m"kolik oka
mziku mleel. "Myslis, Justine?"'
prohodil Stiehl v teto pfestavce
soucitne.
"Ano. tak myslim." horlil Mi
chl zase. "Bydielo nas pet v jed
ne svetniei, vzduchu tam nebylo,
a jake vypary! sel jsem ke kazde
mu skoro obedu, ke kazde vecefi
s nechuti. a behal kolem Vltavy.
abych vytravil. Divil jsem se, ze
jste skoro vsicbni zdravi silneho,
a Eusebb Ilavran, ten opet jest
tak trpelivy, oddany! Snad kdyby
jej v fade mucili, pfece byl by v
n em rad a jinam nezatouzil. Ja
jsem jinaci. . . .
"Vzdyf ja take." prohodil Stie
hl; ale Justin, nevsimaje si jeho
namitky, blouznive pokracoval :
"Pamatuji se, Otmare. na jeden
den v listopadu, lezel jsem v
pokoji nemocen a doeela sam. Vl
tava hucela mi pod oknem, nebe
bylo cele mraky potazeno, a nine
dalo se. ze cholera, souchote mne
do svych tenat chytit chteji. Vy
hrabal jsem se z postele, psal jsem
domu, do Policky, otci a sestfe,
jako bych tim sily a outechy na
by ti mel . . . . "
"Domoy je domov, myslenka na
rodiee vzdyeky posiluje,"' pravil
Stiehl, chteje pfitele v mekkyeh
citech udrzeti.
"Ty dobfe vis, Otmare, ze nine
z domova malo dobreho pfislo. Ja
posilal psani jedno za druhym, jifi
lozil zlaty videnskeho cisla na y
platu sveho a jejieh listu. ale,
nez jsem se odpovedi JoC-kal ! A
i tu byly v ni jen otazky, kdy jiz
professi slozim. nebo narazky, ze
ten aneb onen zenich se o sestru a
o dum hli'isi!"
"Snad nechces, aby zustala Ivo
je sestra svobodna, )rotoze ty v
manzelstvi vstoupiti nesmisr' vy
cital Stiehl.
"Ano, cbci; moji sestfe mlada.
leta minula, jest ji sedmatficet,
nac by se jeste ted' vdavala? 1J
zidu ovsem hanbou bylo, zustati
ve vecnem panenstvi, a dcera Jef
tova po dva mesice slib ot.cuv opla
kavala, ale za dnesnich easu
jest to jine, lidi jest dosti a dosti
chudoby, neni tfeba, aly s.j jeste
rozmnozovala. A dum jest mfij,
ma byti muj po matce, ja ;se ho ne-
zfekl Xevim, jeste zdf.li v
fadu zustanu XTejsem jako
Euseb, jenz k Piaristum, jak fika,
vstoupil z pfesvedceni, ac je bo
hateho mest'ana XTetolickeho syn."
"Pravdu mas, Justine," souhla-
sil Stiehl a polozil druhovi rame
kolem krku. "Dues jsme tu zavfe-
ni. ale naskytne se chvile, kdy
vyklouzneme nadobro, a pfijde
den, kdy zase budeme in saeeulo.
Jsem odhodlan z Brandysa ujiti ;
mam zname v Brne i v Praze, mam
pfibuzne s otcovy strany v Trno
vaneeh u Zatce, take skolmistry.
nekde se uehvtim. Tech latin-
skych skol, noviciatu a theologie
jest sice skoda, ale nine ta oblu
da, profess fecena, hruzou napl
nuje.:? 'Ty to neudehis, Otmare, hro
zis jiz dlouho a stale jsi u Piaris
tu "
"Udelam! A pak pujdu do Lito
mvsle a vvsvobodim Fanvnku Kar
likovou. Zle se ji vede, ze si ne
chtela vziti vdovee, krejeiho ; otec
ji stiile bije. Kdyz jsem tam byl
naposled, plakala, fikala, ze i)iij
de slouzit, neudeh'un-li ja nejak'
konec. XTemohl jsem tehdy hofkos
ti ani obdedvat. Hladov jsem sel
do Jedlove."
"Vlastne byehom si nemeli ani
znamosti zacinati.. St'asten. kdo
po zene nezatouzi. kdyz jest mu
zakazana "
"Jako ten Eusebius Ilavran
" svedeil mu Stiehl.
"Kikame. ze mel se jmenovati
Aloisius, coeleste lilium miri can
dors." odpovidal Justin jiz usme
vave. Mlceli trochu; po male pfestav
ce zeptal se Stiehl septem : "Coz
tvoje sestfenice, Stursova se,
myslim, jmenuje, kam jsi na Lany
z kolleje chodival?"
"Psala mi o novem roce krasne
pram, v zanlavi Dyl anaei, lasKa s
toulcem a varytem, jiny andel,
zadost, kladl mu venee Jia hlavu. j zhluboka a pravidelne oddychuje
Vyznavala. ze "vzdy o nine mno- a tudig nejspise jiz spi. Xetroufal
ho slysela od panu rodicu svych a 'si jiz nic ani na omluvu, ani na u
ze s touzebnosti pfala si mne po- smifenou fici : pfitel mel pravdu,
znari. aie ze nad ocekaviini ve mne . jakmiie dotkli se Michlovych "ces
kra?nejsich vnad duchovnich na-'l:ych libustek", vzdy byla z toho
lezla. ktere ji mocne k milovani , hadka, jiz v Litomysli, a v Bu-
inne duchovne zovou." Ano, tal
to ntgak znelo! To pry "jest ona !
pfieina. ze pfilezitosti hledala, v
ktere by dosti slabe ovsem .vja
df iti mohla city sve." Mel jsem
tenkrate radostny novy rokl"
"Vefim, vefim, Justine! Bylo to
neobyeejne psani i na sestfenici.
Divim se take, ze to svedla, sama
asi nikoli."
"Anna je vzdelane devce, cvi
eil ji bratr-knez, ja ji v fecech cvi
cil cely rok a pujeoval ji stale kni
hy ceske i nemecke."
"Byly dalsi listy take tak
krasne a oddane?"
"X"epsala nii pak jiz; s bratrem
jejim, preceptorem u knizete
Schonburga, jsem se na jafe setkal
na Hluboke, kde meskal se svym
svefeneem, princem. Od te doby
nic nevim : otce i sestry i bratran
ka Sedlickeho, kaplana v Rovni,
pisemne jsem se dotazoval, ale
nikdo ani o Frantiskovi, ani o An
ne se nezminil. Cbci zase z Berou
na psat.'
"Jsem dychtiv, Justine, jak se
tobe v Beroune, nine v residenci
Brandysske libit! bude," nacinal
Stiehl rozpravku z jineho konce,
kdyz by chvili blesky, v delsich
pfestavkach se objevujici, pozoro
val. Domnival se, ze Michl usina,
jemu pak nikterak spati se ne
ehtelo. Justin slysitelne zivl, ale pak
pfece odpovedel: "Mne asi neval
ne : superiorem jest tam ptiter Kor
nelius Xaver Belecky, muj profes
sor n a humanorech v Moravske
Tfebove. Rikali o nem, ze je vydfi
duch, ze shani grose od zaku i ro
dicu i cizich."
"Xeznam ho; a kdo je krome
toho v residenei Berounske?"
"Snad pater Scharner, ktery se
superiorem ma ustavicne potyc-
Ky."
"Lituji te, Justine, ze pfijdes
do tohoto kollegia; jeden vydfi
dueh, druhy nasilnik "
"Pater Belecky jest jinak uce
ny clovek, ma zkousky z ciste a ze
smisene mathematiky a z fysiky u
neboztika Vydry. Pfednasel take
libomudretvi bohoslovcum, byl
nekolikrate rektorem v Theresia-
mi vide:iskem, prefektem. Unu
pry polsky, anglicky. Jen povahu
ma divnou. Nu, snad se s nim srov
nam. A je tam Wagenknecht.''
"Wagenkneeht?" tazal se Stie
hl. "Xevis o nem?" Pravda, ty's
Xemec o vlastenecke snahy ne
dbas! XTepamatujes se, jak vypra
vovali v Budejovicich, ze jako the
olog pofadal v prazske kolleji bi -blioteku
ceskou, vlastne k ni za
klad polozil? V Beroune ted' de
tem rozdava ceske knizky, jest
tam kaplanem a katechetou."
"Xehnevej se, Justine, feknu-li
ti. ze tento AVagenknecht bude pro
tebe horsi spolecnosti nez oba pi
ariste. Tu teprve zapadnes ve sve
blouzneni o vzkfiseni ceskeho ja
zyka a zanedbas vsecko ostatni!"
"Prave dobfe to pro nine bu
de!" horlil Michl a pfestal septati.
"Wagenkneeht mi poradi, jake
knihy ceske si mam jeste koupiti,
fekne, kam bych mold poslati, co
mam napsano nebo jeste napisi.
Ma znamosti s nasimi vlastenei!"
"A to bude tva nejvetsi skoda,
Justine ! At v fade zustanes, ktery
pfece ma jen nemecke a latinske
skoly, af z neho A'ystoupis, vsude
ti tvoje blaznive myslenky o
"C'echii", o "ceskem narode", jak
tomu fikas, budou na pfekazku.
Kam s tim mezi vzdelanymi lidmi?
Tak v Korouhvi, v Sadku, ale jin
de ne !"
"Mlc Mluvis o necem, cemu ne
rozumis! V torn se nikdy nesjed
notime. a neumoudfis-li se, rozbije
s- nase dloubolete pfatelstvi! Jiz
easto jsem ti fekl, abys nine ne
drazdil! Proc jsi mne radeji ne
nechal spat, chtel-lis mi fikat ne-
pfijemne veci? Piilnoc jiste jest
nedaleka; nech mne ted!" Michl
odvratli se rozzlobene od soudru-
ha, pfikrcil se vice k pelesti a jiz i
se nehvbal.
Za nedlouho uslysel Stiehl, ze
dejovicieh zas.
X'emohl usnouti; hneval se tro-
chu na sebe, velmi na professora
):itera Damasa, jeste vice na cely
fad. na provinciala, na sve budou
ci usobiste. X'e, nebude tam,
ucini. jak Justinovi fekl, pujde i
do isfavnice, kde spoluzak a pfitel
. Paul, Litomyslsky rodak, v fade
kdysi Cassian, ted' na hornicke
akademii, mu poradi a pomuze.
Myslenka na fadu pfatel neobrat
neho Stiehla trochu uklidnila;
kdyz ponenahlu usinal, pfestalo
venku jiz blyskani, a take desf do
oken jiz neslehal: jen velike kap
ky jiadaly se svisle stfeehy do ka
luzi kclem hospudky, a Vltava hu
cela a tloukla do bfehu.
Pejsovi umistili se nahofe na
sene, jak nejlepe se dalo; hospod
sky usnul brzy, bylt' se za vece
ra velmi unavil. Pejsova lehla si
vedle deer a nez se dala do mo
dleni. vykhidala jim, eo pravil ten
mlady, hezky "majstr" a co milost
pan professor. Holky souhlasily s
matkou, ze stihlejsi, cernokadefa--y
velebny pan byl z nich nejhez
ci a nejmilejsi. "Ten druhy, ma
minko," dodavalo mladsi devce,
"ani slovicka nepromluvil. Jenom.
pofad jedJ a se mracil."
"To se mnou a s tiitou nemluvil,
hloupa," opravovala ji matka.
"Snad po cesku neumi; mezi se
bou to voni hovofili po pansku, po
nemecku."
"Dyf jste prala, ze je vod mo
ravskejeh hranic! Tam pfec nej
sou XTemci. Spis dratenici, a
tern je rozumet, mluvej skoro jako
my!"
"My to nerozsoudime, holka, es
li po cesku mm nebo neumi. Lec
kerej pan se taky stiti po cesku
promluvit. Je mu to sprosty. Ani
jsem se nedovedela, esli ma ten
hezkej majstr maminku, milos
pan professor me zakfik'. No, esli
ma, muze mit z neho radost, jako
ja z Frantiska a vetsil Hezkej, u
cenej a nak moc dobrej! Musime
se zejtra pf icinit, abysme se zaeho
vali, nakou kloudnou snidani u
vafit a do vobeda se tak jak tak
nezdrzej." Obratila se pak a za-
jcala se modlii. ale hned po prvniin
0 teen asi usnula
Starsi deera Baruska septaln.
pak sestfe, ze maminku ten hezky
majilr ufknul, liruje nejspise, ze
si ho tu nemuze neehati celieky
ty den.
vir.
Bylo po ranni msi, a i'pitaliuei,
mesfanky i nekolik starcu vyeha
zeli z vysokeho dekanskeho koste
la u sv. Jakuba v Policce. NekteK
sestupovali ihned po malem navr
si do ulice Kamenecke; jinf posta
vali pfed kostelem a ohlizeli se k
portalu dosud otevfenemu. Oceka
vali mestskeho kaplana, kdysi ad
ministratora, patera Antonina JTaj
ka; rozneslat' se povest, ze stane
se administr.itorem k.lesi v kraji,
ve Velke lietove, mezi Litomysli a
L'stim, a vsichni kolaturnici byii
za jedno, ze jest to pro mesto Po
licku velika skoda. Zvhiste litovali
ho farniei chudsi a prostsi. Miio
vali jej velmi, on s kazdym pro
mluvil srdecne, po starocesku, ba
nekdy se jim zdalo, ze tento uceny
a velebny pan, knez vysveeeny, z&
da si poueeni na nich, sprostych!
Pozorne naslouchal, jak rozpnive
ji. casto na to i ono se vyptal, a to
nejen mestskyeh, ale i vesnickyeh,
ze Sadku. z Oldfise, z Kamenee.
Illoucek farniku necekal dlou
ho: pater ILijek. muz vice nez cty
ficetilety, A'lidne, zamyslene tva
fe, kdysi blondyn, ted' na temeni
hlavy jiz vsecek holy, vystoupii
z port;i,lu. a zeny i stafeckove,
pfed tim sluzbam bozim pfitomm,
hrnuli se k nemu. Lec couvli pone
kud, vidouce, ze nevychazi samr.
ze hovofi s mladym miizem. jako
pater ILijek oblecenym do dlouhe
eerne sutany, ale jineho stfhu a .
jzpusobu. Pruvodei, spatfiv hlou-
eek jakoby sklamany, odstoupil
od kneze a zaseptal mu: "Cekaji
to na vas, velebny pane, nechei;
vam pfekazeti."
(Pokracovani.)