T
T
Nevinne
popraven
I
Po dlouhem, poslednim vnitfrnm
zapase rozhodl se, vyhledati pro
strednictvi pfitele Jeana Treseou.
Psal mu :
"Drahy pfiteli! Ze klidu a sa
inoty, ktere bylo mi dosti dopfa
no, kdyz se mi zdravi pomalu na
vracelo, velmi nmoho a dukladne
-jsem. premyslel o sobe sainein. Ny
ni nabyl jsem uplne jistoty, co se
tyce moji liisky ke hrabence z Yi
dionu. Snad se jeste pamatujes, jak
jsme drulidy etli spolecne jednu
knihu, ktera mimo jine obsahova
la nasledujieii tvrzelii:
"Nejvetsi, ano casto jedine kou
zlo provdanyeh pani zalezi v torn,
ze maji muze. Odstrarite muze a
laska k ni zanikne."
Tys dokazoval pravdivost ono
ho tvrzeni a ja popiral jeho oprav
neiii. Nyni vsak nahlizim, ze jsi
mel pravdu, nebot" prodelavain
sain na sobe toho zkusenost.
'Od te doby, co je hrabenka z
Yidioim svobodnou, miluji ji me
ne, anebo snad abyeb se vyjad
fil doeela upfimne stala se mi
lhostejnou.
Nemam odvaby, abyeb osud jeji
ke svemu pfipojil. Pfici se mi, a
bycb dale zatajoval pravdu.
Prosim te, abys zprostfedkoval
rozlusteni. Davam ti neobmezenou
plnou moc a jsem presvedeen, ze
tvoje pratelstvi k pani hrabence j
ncini ji rami tuto mene eitelnou.
Neodsuzuj nine, ale hied' na 1110
je jednani podle zasady: "Nene
seme mensi zodpovednost za lasku,
kterou citime, nezli za lasku kte
rou necitime.''
Ostatne bud' fjist pfatelstvim
Tveho Hektora.
Kdyz Jean Treseou tento list
otevrel, byl rozhorcen.
Pohorsujici jednani Hektorovo
bylo mu nepocbopitelno.
"To je poeinani necestne!'" vo
lal, "acli se nemam domnivati, ze
pozbyl rozumu.""
Takovou nierou se nepohrava
se srdcem damy vazene, s tako
vou lehkosti neodmita zadny po
cestny muz lasku, o kterou se pfed
kratkou dobou tak horlive ucha-zel.
Uboha Marta! Ma skutecne tak
malo stesti v lasce jako v man
zelstvi. Po manzelovi k$ery ji klamal,
nasleduje muz, ktery ji klamal a
jenz ji opovrhuje.
Pfi pomyselni na bolest, kterou
bude lirabenka trpeti, az tuto zpra
vu uslysi, upadl Jean Treseou do
tak velikeho hnevu proti Hektoro
vi, ze si pfedsevzal pferusiti s nim
kazdy pfatelsky pomer.
Jebo model nemalo se divil, kdyz
mail? v rozeileni pobihal po atelie
ru sem a tarn a sam k sobe mluvil :
'A takovemu cloveku pfinesl
jsem v obet' vlastni stesti! Yzdyf
ja miloval Martu drive nezli on,
ja vsak ustoupil a potlaeil jsem
svoji lasku. Nyni je videti nasled
ky me obeti."
Po male pfestavce pokraeoval
nmelec :
"Aeh, jak posetile je to lidske
ziti! Yseeko cliodi v nem obniee
ue. Kdyby lirabenka z Yidionu
byla nine uznala za liodna svoji
lasky, byl byeb ji byl s radosti ve
noval eely svuj zivot a ona bezpo
ebyby byla by bvvala se mnou
sfastna. Nez nikoli, ona se musila
jjciucniiuuu pro jjneno, Kiery ji
pak odmitne, jako by byla doeela
ob3f(?ejnou zenstinou Oprav-
du, clovek mobl by nad liflstvem
zoufati."
Ponevadz eitil, ze nebude tobo
due schopny k dalsi praei, propu
stil model a odebral se k hraben-ce.
Ackoli se Jean na tuto rozmlu
vu peelive pripravil, pfece jej ta
to otazka nemalo zmatla.
Po male ebvili odpovidal s po
vzdeehem :
'Ovsem. jsem dues )oslm ne
prijemiK'' zpra vy. ' '
"Co jest? Navratila.se ne-
moe? Mluvte ! Nic mi nezatajujte.
Prosim vas za to !'
"Nikoli. . . . neni nemoeen."
"Ale snad jeho niatka? "
"Take ne !''
"Jaka tedy je to neprijemna
z)rava?"
Jean nemel odvaby, aby ji ono
osudne sdeleni ucinil.
Proto vynal dopis IIektoruv z
kapsy a mleky ji jej podal.
Proeetla list.
Ani slzv neuronila ani slova stes
ku nepronesla. ale kdyz list ode
vzdala malifi zpet. klesa ve mdlo-
bs'ieb do kresla. . . .
Hrabenka byla veliee pfekvape
na jeho zarazenosti a ptala se bo
starostlive :
"Co je vam? Jste nemoeen?"
Kdyz Jean lined neodpovidal,
pravila dale s obavou jeste vecsi:
"Ci obdrzel jste neprijemne zpra
vy z JMarvilu?''
Nejblizsilio due obdrzel Ilektor
Laurier nasledujiei fadky :
"Kdyz list, ktery jsi mi poslal.
preeetla, upadla bez vlady do
kresla : ale )rudkost rany ji ne
zlomila. Nyni jest jiz U)lne zota
vena a zitra zmizi asi posledni sio
py rozeebveni. Odpousti Ti!..
Nemobu ti nie lepsiho pfati, nez
abys mobl sam sobe odpustiti.
Jean Treseou.'
Od teto cbvile byl pro Hektora
zivot nesnesitelnou tryzni.
Uzamkl se do svoji praeovny a
dlel tain po eele dny o samote,
oddavaje se bolesti, ktera jej bez
mala o smysly pripravovala.
Kazdou navstevu bez podminky
odmital.
Pan Beulette a doktor Regny ne
kolikrate se dostavili, ponevadz a
le nebyli nikdy pfijati, nepfisli
vice.
Osamelym a opustenym zustaval
nyni stale drubdy liostinny diun
rodiny Laurierovy.
Kdyz ptal se nekdo doktora po
stavu jeho paeienta, potfasal ra
meii3T; ale kdyz bylo na nej dale
nalehano, oznamoval lekaf, ze ne
moe zaneehala nervosni podraz-denost.
Drzy kolovala mestem povesf,
ze advok;it Laurier sesilel.
Povesf rostla. Jednotlivci do
vedli vypraveti, ze Hektor obcas
zufi, ze rve jako zvife divoke, ze
kazdeho chce rozsapati, kdo se k
nemu priblizi.
Skolni ditk3r, kdyz musily vecer
po namesti, uryehlovaly kroky,
jdouce kolem domu "silencova".
A veru neschazelo mnoho, aby se
ony zpravy staly pravdou.
Ilektor neustalou samotou, ve
ktere vyhradne se oddaval my
slenkam. jez jej trapily, byl uve
den ve stav, jenz od dusevni ebo
roby nebyl pfilis vzdalen.
Nepsal a necetl nic vice.
Spisy tykajici se procesu dosud
nevyfizenyeh rozeslal svym sou-
druhum se zadosti, abv procesv
provedli, ponevadz on potrebuje
neruseneho klidu. Na jebo stole by
ly narovnany jiz eele stohy caso
pisu, ktere ani neotevrel, tim mene
procetl.
Jednoho due nevedomky sahl
po cisle "Figara" a vzal je do ru
ky. Bez umyslu pfeletaly jeho oei
sloupee listu.
Nj'i hie utkvel jeho zrak na zpra
ve o cestach ruznych clenu vyni
kajici pafizske spolecnosti.
Ve zprave se pravilo :
"Nyni se nalezaji: knize Okovic
v Kaunaeh, lord Sturby v Mento
ne. hrabenka zvidionu a pani Dau
pin ova v Hyeru."
Cislo jmenovaneho listu bylo jiz
dva tydny stare.
Kdyz Ilektor napjal pamet: a
vzpominky srovnal, presvedcij se,
ze jiz uplynulo vice nezli mesic
od smrti Gauliotovy.
Jeho svedomi j)feee o nie neby-
lo pokojnejsi.
Citil, ze jeho laska k Marte ni
kdy neuhasne, nebot' ona nepairna
zprava jeho srdce tou merou pod-
razdila, jak nikdy nepokladal ani
za mozno
A prece videl veskerou nadeji
do budouenosti na vzdy pfed se
bou zmarenou.
Za tohoto stavu, ve kterem odni
kud nevidel utechy. pojal jiriserny
umysl : uciniti zivotu svemu ko
lH'C.
Matce sve ucinil sice slib ne
.sahnouti na svuj zivot nebo ale-
sj)on se pokouseti o to. aby dal
zil : ale slib tento byl mu vynueen
a mimo to sam oddaval se presved
eeni. ze jej matka slibu toho spro-
sti saina. az bude moei relilednou
ti veskerou tihu jeho nynejsi za-
losti.
Y zadnem vsak pripadu nesme-
la jeho matka zvedeti, ze sam sa
hl si na zivot.
C'htel jiodniknouti eestu, pri
ktere se jiz nalezne nejaka prile-
zitost. aby zivotu svemu konec u-
ciniti mobl, aniz bv se dalo soudi-
ti. ze spiichal sebevrazdu.
Bylo potfebi jen zdanlive neo
patrnosti, tfebas padu na koleje
pod kola vlaku. ... a byl by konec
vsem utrapam.
Casopisy by zaznamenaly o jed
no nestesti na zeleznici vice a jiz
due nasledujiciho by se na vse
zapomenulo.
Nezli vsak rozlouei se s zivotem.
predsevzal si jeste alespoii jed-
nou pohlednouti ve tvar hrabenky
z Yidionu a kdvbv to bvlo i z dal-
ky.
Aby ona jej spatfila, toho si
Ilektor nepfal.
Jeste jednou tedy chtel popasti
zrak pohledem na milovanou, nez
li navzdv se uzavfe.
Pevne odhodlan provesti plan
tento co mozno brzy. pravil jeste
tehoz due ke svoji matce:
Slys nine, milovana matko !
Nynejsi mis zpusob zivota neni
na dile snesitelny. Myslim, ze to
nahlizis prave tak jako ja. Jenom
jedina moznost zbyva k dosazeni
budoueiho klidu ; musime Marvil
opustiti alespon na nejakou do-
bu."
Jak pravil, ehtel cestovati bez ' myslenek, pri nichz se mu dalo,
retrzeni pfes Pafiz do Nizzy, tarn j jako by ne on, ale nekdo iiny uei-
PI
tyden nebo take dele pobyti, aby
uzil blahodarne pusobiciho tepla
skvostneho podnebi jizniho.
Sliboval, ze tarn vynajde domek,
ktery lezi o samote a jenz by se
hodil pro ne oba, matku a syna,
aby molili ziti klidne a nerusene.
Snad, jak pravil Hektor, pro
dlouzi eestu jeste dale, jeho nepri
tomnost ale nijakym zjiusobem
nebude dlouho trvati.
Az se navrati za tim ucelem, a
by matku vzal s sebou. doufa, ze
bude jiz vyhojen z omrzelosti zivota.
ml a zakusil vuq to, co jemu se v
poslednich mesicich prihodilo. Je
nom to vedomi mu zfistavalo, ze
za pokani za vykonany precin musi
nasaditi vlastni zivot.
Znenahla menilo se jeho premy
sleni ve skutecny sen.lvonecne us
nul tak hluboce, ze ho nic nepro
bouzelo, ani hukot vozii, ani pis
kot stroje, ani cily zivot na ruz
nyeii stanicieh. na kterych vlak zn
stal stati. Terve pri prijezdu do
Parize probudil se ze siliciho span
;ku : kdyz slysel. ze je v Parizi, my-
slil. ze opravdu sni. Y restauraci
Politovani hodna matka dala se ' n.0 m&0 posnidal : potom aby ne-
slovy jelio ukolebati ve sladke sny
o lej)si budouenosti.
jak ztratil cas do odjezdu marvil
skeho exjiresniho vlaku. podnikl
T" T v , 0 ""V IT I
woeeia stastnymi sice jiz mkdy .vyjizdku vozem, kterouz prodlou-
nebudou, to vedeli : ona vsak dou-jzil az k lv
fala. ze nabude znova alespon
vnitfniho klidu.
A bylo-li mozno splneni teto na-
deje vykoupiti jen docasnym od
loucenim se od milovaneho syna,
pak chtela se milerada podrobiti
krute nutnosti jeho odcestovani.
Jakmile se jednou k teto obeti
odliodlala. konaia pripravy k .-.y-nove
ceste s nejvetsi horlivosti. a-
by snad se toho umvslu nev.(tal.
Oehotne privolila. aby Hektor
odcestoval jeste tehoz due.
"Ano, mas pravdu!" pravila k
yonskemu nadrazi, kam
i'ijel jeste v cas, aby mobl zased
nouti do prazdneho kupe: v mesici
unoru neni doprava na teto trati
pfilis silna. Tese se vyhlidkou, ze
pri jizde nebude nikym vyruso
van. pfipravoval si vekere .poho
dli. Jz bylo dano znameni k odjez
du. dalo se ocekavati. ze se vlak
line kazdeho okamziku. Najednou
byly dvei-e kupe prudce otevfeny
a jakysi muz. jenz drzel v jedne
nice cestovni vak. ve druhe balik,
ve kterem byly stoceny cestovni
nemu; "vyde, se na eestu jeste j pokryvka. pled a destnik. doeela
dues veeer. Rano by eh snad neme- lhostejne vstoupil k Ilektorovi.
la tolik odvaby, abyeb te propus- j j-jyl jiz nejvyssi cas. nebof se
Nedala si zabraniti, aby.sama ves- 'del.
kere predmety zabalila, o kterych tjfedm'k zavfel dvefe a tim o-
Mluvili po celou jizdu mezi se
bou o zalezitosteeh vojenskych,
pri cemz se nikterak nerozpako
vali vyslovovati se o svych pfed
stavenych a jejieh osobnich pome
reeh doeela nenucene. Za Lj'onem,
jak se zdalo, dosla jim latka, byli
neustale tissi a konecne usnuli. Ta
ke Anglican, jenz nasledkem pri
chodu obou dustojniku pozbyl sve
ho pohodli a vice do kouta se
tlaeiti musil, klidne usnul a chra-
pal tak hlasite, ze tony, jez vycha
zely z jeho hrdla, bylo slyseti do
eela zretelne vzdor hukotu vozu
vlaku.
Spali vsickni, toliko Hektor
bdel: dekoval vsak osudu, kdyz
pri rannim svitani vjel vlak pod
ohromne pfistfesi nadrazi marseil
keho.
"Marseille! Ysickni vystupova-
ti.
Tak bylo volano. nebof se tam
krizuji vlaky na vsecky strany. 0-
ba dustojnici spesne vystoupili a
lined odebrali se k vlaku jinemu,
jenz stal jiz pfipraven. Chteli vla
kem timto jeti dale do Nizzy.
Ilektor, jenz nikterak nezamyslel
jeti primo do Nizzy, jak fekl sve
matce, koupil si v Parizi Hstek do
Hyeru. Musil tedy cekat v Marse-
jel zadny vlak do tohoto v zime
oblibeneho a hojne navstevovane-
ho mista.
Anglican, jenz posledni opustil
vuz, stal se zavazadly v ruce po
nejakou dobu na perronu neroz
hodne, jako by nevedel, kam se'ma
obratiti. Konecne, jak se zdalo, u-
myslila.zej sou nutny pro pohodli ..pozdivsiho se cestujicilio posadil cinil rozhodnouti ; nastoupil ees-
jejiho syna.
(do sedadla. Hektor nad timto ru-
5
Opustiti domovinu? Dum rodi-
nv ijaurieruv, Jirob manzeluv a
)fedcasne zemfelyeh deer!....
To byla nejvetsi obef, kterou
mobl nekdo od nebohe matky za
dati !
Y kazde jine dobe byla by po
dobny uavrh ihned odmitla s roz
hofcenim; nyni vsak, kdT poeit'o
vala radost jiz z toho, ze slysela
syna vyslovovati nejake pfani po
dlouhe dobe jeho naproste apa
thie nyni byla odhodlana ku
kazde obeti.
Proto odpovedela
"Ucinim vse, co chces, mily
synu ! Kam pak bodlas odcestova
ti?"
"To dobfe jeste nevim," pravi"
s patrnym vahanim. "Ostatne,"
dodaval po male ebvili, "ehci od
cestovat sam.
"Sam?"
"Ano. draha matko! Tv 1 Hi
des nine pozdeji nasledovati. Pre
devsim vsak pocit'uji potfebu, a
bych sobe samemu byl zustaven.
Nevyrusuj nine ! Je mi beztoho ob-
tizno sdeliti s tebou tento muj xi
mysl. Bud pfesvedcena, ze te pro
to nemiluji mene nezli drubdy;
.... ale my se na nejaky cas od
sebe musime rozlouciti."
Yelike slzy perlily se z oci ne
st'astne pani a padaly na jeji se-
pjate ruce.
Hektor vstal a klekl perd mat-
kou.
Tato nema bolest matcina jej do
jala az k slzam.
Po jedinem slove prosby s jeji
strany byl by se snad umyslu sve
ho vzdal byl by u ni zustal ale
spon na cas.
Ona vsak nepronesla zadne po
dobne prosby a potlacila po chvili
i slzy.
Srdce hrozilo ji puknutim, ona
vsak mocne toto hiiuti zakn'vala
pfed synem a namlouvala si, ze
Hektor ylastne ma pravo, nebot ze
mnohych strasti zivota je nejlep
sim vyehodiskem opustiti obvyk
ly kruh. ve kterem stale zijeme.
"Bub te, muj snu, oehranuj!"
septala pokladajic ruce svoje na
hlavu Hektoroyu a na celo ho
libajic.
Syn povstal a pocal, jak se zda
lo, s nejvetsim klidem vykladati
svoje plany cestovni.
ri tomto zamestnam ji uplynul senim klidu vlastniho nemohl po-
cas tak rychle. ze se az ulekia, tlaeiti projev nevole. Pfi jeho ner
kdyz ji bylo ohlaseno, ze vuz k od- !YOsni podrazdenosti zpusobilo v
jezdu na nadrazi stoji dole poho-'nPm vystoupeni obtizneho cizinee
ve- itakovy hnev, jako bv ho potkalo
Jak rozumi se samo sebou, do- nejake nestesti. Druhy, v nemz na
provodila tam Hektora. prvni pohled poznan syn Albionu,
Mezi kratkou jizdou sedela mlc- i kdvbv nevolal "Goddam!",
se o
ky vedle sveho syna, jehoz ruku'sveho spolueestujiciho nestaral a
ve sve drzela a nekdy jemne ji ni v nejmensim. Yelice zdlouha-
stiskla. j Ve nkladal cestovni vak, kdyz vy-
Eovnez mlcky vstoupila s nim fml z nebo skotskou cepi-l, kterou
do cekarny nadrazni a kdyz brzy . si dal na hlavu misto klobouku.
na to pfi jel na stanici vlak do'cesal a kartacoval si rusy vous,
Met, vysla opetne mlcky po boku rovnal si modre brejle, jez, jak se
Hektorove na perron. .zdalo, nesrovnavaly se dobre s
Zde syna draheho jeste objala, formou jeho nosu.
ale slova nebyla sehopna. pak rozestfel cestovni pokryv-
" Prosim, nastupovat!" volal ze-kn i pled, ovinul si jimi sve drahe
leznieni uf ednik. Vlak jedouci do ' telo a vrhl se hlasite si odfukuje
Parize ceka v Marvilu pouze dve do rohu vozu roztahmiv nohy da
mmuty. ek0 pfed sebou. Konecne vytahl
Sotva zaujal Hektor svoje misto kiiihu v cervene vazbe a pohrou
a vlak jiz ujizdel. zil se ve cteni. Ackoli se zdalo, ze
Otevfenym oknem poslal louciei Anglican nema chuti k zapfedeni
se jeste pozdrav svoji matce 'nejake zabavy, pfece mel Hektor
Snad posledni na tomto svete 'za radno dati mu na jevo, ze se
a pak zmizeli si z oci. baviti nechce ; zaviral oci a pokou-
Teprve nyni dlouho potlacova- sel se usnouti. Kdz vsak ocima ne
ny bol ubohe pani propukl veuplne zavfenymi pohledl naproti,
proud slz a ona bojacne se tazala : 'zdalo se mu, ze pozoruje, ze Angli-
"Kdy pfijede nazpet? Bu-ean nehledi vyhradne do knihy, a
du jej vubec jeste videti?" le ze diva se tez na nej a to zpu-
Snapjetim veskere sily se pak sobem jaksi podmiym,
vzchopila a rozvazovala, zdali vu
bee muze neeo uciniti pro bezpec
nost svna sveho.
A tu vzpomenula si na verneho
sveho pfitele Jeana Treseou. Ey
chlese odliodlala k cinu.
Yesla do telegrafm , kaneelafe
zeleznieni a posiala Jeanovi depesi
nasledujiciho obsahu :
"Muj syn odejel pnive do Niz
zy. Zitra rano o . hodine pfibude
do Parize. odkudz hodla jeti dale
pfes Lyon. Ujmete se ho a bdete
nad nim. Jsem o nej y nejvetsieh
obavach."
III.
Hektor, jenz okamziku louceni
velice se obaval. citil se ponekud
spokojenejsim, kdyz vlak vyjel z
nadrazi.
Nejakou chvili dival se oknem
do noci mesicem ozafene, jako by
chtel pfed odchodem ze zivota do
movskou krajinu jeste jednou no-
Zdi'aviti. nandedv.
A krajina tj v bilem sneliovei'i
ouehu se mu libila.
Brzy, kdyz vlak minul hradeb-
n' zdi. vynofila se v dali vez zam-
fvii Brosel-kebo. Jeli kolem sadu
zameekyeh a Hektor dobfe pozna-
val nad zed' ,-vxnivajiei maly na-
ilon. jehoz - nitf ek byl jevisttm
on oho dramatu, ktere melo pre i.ej
tak neblahe nsledky.
Bylo to zvlastni, ze vpon.inka
na onu udalost nechavala jej doti
klidnym. Upadl pouze do snivych
Toto pocinani obtezovalo a zne
pokojovalo Hektora nemalo.
Bal se, ze jej tento muz zna ne
bo ze jest jednim z onech zlosynu.
ktefi eestu jici ve spanku pfepa.la-
ji. olupuji a dokonce i vrazdi.
"Na nejblizsi stanici pfestoup
nu do jineho vozu!" pravil k so
be Hektor.
Potom vsak sydel se za svoji
detinnou bazeii a kdyz Anglican
stale klidne sedel ve svem koutu
a pofade cetl, vzdal se umyslu o
noho a tesil se myslenkou. ze by v
jinem kupe nalezl snad jeste ob
tiznejsi spolucestujici. Oba spolu
jeste ani slova nepromluvili, kdyz
vlak dojel do Dijonu, kde Angli
can vystoupil zanechav otevfenou
knihu lezeti na miste, aby mu je
tam nikdo nezaujal. Mimodek po
hledl Ilektor na stranky knihy. Ce
tl zde velkymi pismenami nad
pis: "Je-li konec dobry, vse do
bre. Slova byla pro Hektora do
stateeiiou latkou ke dlouhemu pre
mysleni : marne se namahal nalez
ti souvislost mezi timto vyrokem
a svym stavem. Konee svoji eesty j
nemohl nikterak nazyvati dobrym.
Anglican mezitim opetne vstoupil
a po nem nasledovali lined dva du
stojnici. ktefi jak bylo z jejieh za
bavy znati, je-li do Nizzy. Na ste
sti pro Hektora postaeovali tito pa
nove sami sobe a neucinli zadny
I)okus aby Hektora donutili ke
konversaci.
tu k vypravne zavazadel, kamz
kratce pfed nim odebral se tez
Ilektor Laurier. Kdyz u dvefi, ji
miz se vyehazelo z perronu, ode
vzdal listek ufedniku za tim uce
lem zde stojicimu, pravil tento :
"Pane, vas listek zni az do Niz
zy !
"Zde jest ale Marseille."
"Yes, vim.''
"Chcete snad zde zustati?"
"Yes!"
"Pak ale pozbude tento listek
platnosti."
"Yes! Nie nevadi."
Po tech sloveeh ubiral se do vy
pravny, kde vydavana pfivezena
zavazadla. Jak se zdalo, musil svo
je zavazadla dlouho hledati. Ko
necne se domnival, ze je nalezl, a
lespon prohlizel si kufr, vedle ne
hoz stal Hektor, velmi dopodrob
na a se vseeh stran. Pfesvedcil, se
jake jmeno je na adrese napsi'mo
a cetl tez listek, ktery za zelezni
cich byva lepen na kazdy kousek
zavazadel.
Listek tento znel : "Z Parize do
Hyeru.'
Nyni byl Anglican presvedeen
ze to neni jeho kufr, kdyz videl,
jak Hektor pocita jej mezi sva
zavazadla .... Nasledujiciho dne
probudil se Hektor Laurier o osme
hodine ranni v pokoji hotelu, do
ktereho se dal odvezti minule no
ci, kdyz pfi jel do Hyeru. Yzlor
unave po dlouhe jizde spal nepo-
kojne. Byl casto desen straslivymi
sny. Kdyz se probudil, musil svo
je myslenky sbirati, nezli se vzpa
matoval, kde vlastne jest. Poma
lu vzpominal si na eestu z Marvilu
do Marseillu; tam pfi desti neko-
lik hodin ehodil ulicemi a pak ve
cer jel drahou dale.
Musil tedy nyni byti v Hyeru.
Dale vzpominal tez na pficinu jiz
dy sem. Chtel videti jeste jednou
hrabenku z Yidionu.
0 torn, ze ona zde je, nabyl jis
toty lined pfi svem pfijezlu, ne
bot' slysel, jak se jisty sluha ptal
na nadrazi, zdali vlakem pfibyla
bedna z Pafize adresovana bud7
na pani Daupinovou nebo na
hrabenku z Yidionu. Tedy skutec
ne nalezal se na blizku one, na niz
nemohl vzpomenouti, aniz by srd
ce jeho poznovu k ni nevzplanulo
laskou, ackoli si tisickrate namlou
val. ze je vsecka nadeje ztracena.
Nejprve tazal se sam sebe, jak
bude to mozno, aby hrabenku spa
tfil. aniz by od ni byl poznan a
vubee viden. Y Parizi by to neby
lo tezke. ale zde v tomto malem, ti
chem miste, kde nikdo neusel ve
fejne pozornosti, nevidel prozatim
zadne moznosti ke splneni sveho
pfani.
(Pokracovaiii.)