i
S
Nevinne
popraven
"Ale matko, mej se union sou-
cit!" pravil Hektor iipenlive. "Ne
zadrzuj nine zpet ! Viz, ze ja to
byl, jenz
"Nemluv dale, nest'astniku !'
odpovidala matka, kladouc mu ru
ku na usta. 4 1 Ja vim vse ! ' '
"Jak? Ty vis?.... Xalezla jsi
snad muj dopis?"
"Ano!"
"A neodeslala jsi bo? Ach!"
S napjetim vesekre sily vytrhl
se nyni z jejich rukou a vrhl se
do dvefi. V torn zni z kostelni
veze prvni rana, jez cznamuje sed-
mou hodinu.
Teze chvile buraci rev z tisice-
rych hrdel ; do neho misi se vykf i
ky pochvaly a potlesk.
Katovo dilo se patrne vymorne
pbdarilq.
Hektor, jenz podobne sceny znal,
sfitil se k zemi s vedomim, ze se
jiz nic neda znieniti, ze soudni
vrazda je dokonana.
Lezel bez hnuti podle dveK
Zastupy lidu, kdyz touha jejich
po ukrutnem divadle byla ukoje
na, opoustely hlucice a zpivajice
namesti a rozptylovaly se na vse
chny strany.
Vozy hrcely po kostrbatem dlaz
deni ke brane.
Dovedne ruce katovych pomoc
niku v nejkratsi dobe odstranily
popraviste do posledni pamatky a
casti nalozily do vozu dobfe uza
yreneho, se kterym pak v nejvet
sim chvatu ujizdeli k nadrazi.
Kdyz i posledni oddeleni vojska
opustilo namesti, poskytovalo toto
opetne dfivejsi jediiotvarny obraz
jehoz vyrazem byl mir.
Jen nekolik pani, jez se ubira
ly do kostela, ohlizelo se s hruzou
na misto, kde stalo popraviSte.
Mezitim nadesel uplny den, slun
ee jasne a vesele vyplulo a vrhalo
Bvoje paprsky do pokoje, kde pani
l Laurierova klecela na klekatku
z pf ed krueifixem majic tezkou hla
vu opfenou v sepjate ruce.
Hektor sedel nehnute v kfesle
a hledel pfed sebe ztrnule.
Konecne povstal, kdyz s veze
. katbedralni tibukla osma a ubiral
se matnym krokem ke dverim svo
ji loznice.
"Synu muj, odpust' mi!" volala
pani Laurierova ehvejicim se hla
sem a ruee spinala ku kolemjdou
cimu. Htktor zustal stati a bolestne po
hlizel na matku.
Tato rydile pfispeehala k nemu
a vrhla se ran do naruei.
Dlouho plaeice Ifzeli si v obeti
oba: matka a syn.
Slzy, ktere spolecne prolevali,
poskytly jim jakesi ulevy. i
CitiJi oba, ze na dui i na tele
jsou slabi, obema se zdalo, aniz
by o torn slova vymenil, ze smrt
byla by jim vytanyin vj-kupiteleni
z fitrap zivota vezdej.siho.
Pain Laurierova. vzpamatovala I
se drive
Z vlastnieli svyeh myslenek sou
dila, jake myslenky kolrgi ve hla
ve synove.
Vedla Hektora k oknu.
Zde pohlizela mu pevne a pfimo
do oei a pak hlasem povysenym
pravil a :
"PHsabej mi, ze si nesubnes na
zivot!"
"Cim je mi ale zivot!'7 cdpovi
dal Hektor temnym hlasem.
"Coz ale, moje drahe, nebohe
dite, neeitis, ze tvuj zivot je mi
jedinou uteeliou?"
Se zfejmym potkavalo .-..e uciu
kem na Hektora, kdyz matka dale
pravila :
"Nadeje, ze se nnizes pfeee jes-
te doekati lepsich dob, chrani mue
jedine pfed zouf alstvim. "
A vlozivsi do hlasu veskerou
vrouenost srdce matefskebo, doda
vala pani Laurierova stale na sy
na hledie :
" Jsi mlad. Budoucnost snad pro
tebe skryva velikou radost, ktera.
"vyhoji veskere rany srdce tvebo."
"To se nestane nikdy !"
"Nepfejes-li si k vuli sobe sa-
motnemu ziti, tedy zij alespori k
vuli -svoji stare ubobe matce, kte
ra te za to prosi kleeic na kole-
nou !"
"Veskera peee a uzkost, kterou
zazila jsem u tvebo luzka, kdyz
jsi vaznul mezi zivotem a smrti
pokracovala matka jsou
nicim u srovnani s utrapami, ji-
miz trpim nyni."
' ' Kdybys nyni se zivotem se roz
loueil," dodavala pani Lauriero
va v nejvetsim polinuti, "pak by
la byeb to ja, ktera zavinila tvo-
ji smrt."
Hektor v rozeebveni polilizel na
matku, jez pravila dale:
"Neni tvoji vinou, ze nemoc, pfi
ktere jsi po mnohe tydny bez ve
domi zapasil se smrti, ti zabranila
aby vykonal svoji povinnost az
po vrchol, az k obetovani vlastni-
bo zivota, jak bylo tvym pevnym
pfedsevzetim."
"Ach, synu muj," prosila, "od
pust, mi ze jsem o tobe v jedne
cbvili pocbybovala ! . . . . Ale neza-
pominej take, ze jsem ony poebyb
nosti pfezila, protoze jsem te
vzdor vsemu milovala. Prokli-
nej mue, myslis-li ze k tomu mas
prava, ale jen zij, abyeli nemusi-
la s sebou nesti do brobu ono
hrozne vedomi, ze jsem byla pu
vodkyni tvoji smrti."
Ucbopila obe ruce Hektorovi a
klecic pfed nim libala je.
Jeji bily rozpusteny vlas sply-
val ji po ramenou dolu.
Cele telo jeji se chvelo pod silou
kf ecoviteho place.
A tu nemolil Hektor dele odo-
ati.
Vzpomenul si na vse, co pro nej
matka od one doby, k niz sabala
jebo pamef, ucinila a vj'trpela.
rrucice ji pozavini, pritiski ji
na svoje srdce a pravil k ni :
"Pokusim se, aby pfani tvoje
bylo vjpleno."
Odeleni tf eti.
Bezprostfedne po odsouzeni Gau
liota navratil se policejni agent
Bernard do Pafize.
jMalou Simonu vzal s sebou.
Dite, jemuz odsouzeni otcovo
opatrne bylo zatajeno, necinilo
zadnycb obtizi a sveho dobrodince
nasledovalo.
Tak snadno vsak pfeee neopou
stela jedlove iidoli ani otce.
Zdalo se, ze v okamziku louceni
upominka na vse, co zde vytrpela,
zdvojnasobila jeji pfitulnost k do
movu, Novota jizdy po draze brzy vsak
zaplasila jeji zarmutek.
Hukot a lychlost vlaku a neu
stale stfidani se krajin'- ji sice s
pocatku omamovalo, ale zajimalo
ji a pak i tesilo.
Mimo to se pod ochranou Ber
nardovou citila iiplne bezpeenou,
nebot vedela, ze ji tento stary muz
ma rad. A take zustala ji "Piketa,'
jeji zamilovaiui koza. Bernard do-
volil Simone, aby zvife toto vzala
s sebou. Koza vezla se s nimi tim
tez vlakem do Pafize; byla naloze
na do vagonu pro dobytek, jenz
zavesen ve vlaku nedaleko vozu,
ve kterem sedeli Simona a Ber
nard. Pfi kazde zastavce vlaku slv
sela Simona mekot zamilovane ko
zy.
Simona myslila, ze s Piketou oc
vazi s sebou cast domacicb poli
a lesu do velikeho, neznameho mes
ta, o nemz tanula ji na mysli broz-
na pfedtucba na zaklade vypravo
vani stareho hokynafe Rikuleta z
Tuilu, ktery vzdy fikal, ze Pafiz
je peklo pro kone. Slovem 'peklo'
rozumela Simona pfi svoji detske
obrazotvornosti more plamenu, ve
Kterem udozi konove musi vesmes
sbofeti, pfi cemz jsou boneni nes-
cislnymi d'ably a zhoueimi kara
baci miskani.
Proto zmocnovala se ji stale vet
si uzkost, cim vice blizili se k Pa-
fizi. Na kazde staniei tazala se
bazlive :
Je to jiz Pafiz?"
Jiz, ptas se?" odpovidal Ber
nard s iismevein. "Bohuzel, niko-
li" dodaval "to jeste neni
Pafiz Ale jak se zda, vzdor dlou
he jizde neni ti cesta dlouha."
Konecne pfijel vlak na vyehod
ni pafizske nadrazi. Simona plna
uzkosti zavesila se do ramenou
sveho pruvodce a ocima siroce o
tevfenyma se rozhlizela po ohrom
nem nadraznim pfistfesi. Ano, to
bylo skutecne peklo, jak si je ve
svyeh snech pfedstavovala. iInoho
cernyeh nestvur s eervene rozzha
venyma ocima se tu projizdelo, ne
ustale piskajice a blucne dychajic,
jakoby je pronasledovali zli ducho
ve.
Take mnozstvi elektrickyeh svi
tilen, z nichz zafilo tak oslnujici
svetlo, ze pohled na ne byl nesne
sitelny. To vsecko utvrzovalo malou Si
monu v nahledu. ze stary Pikulet
mel pravdu, kdyz fikal, ze Pafiz
je peklo.
Po delsim cekani v sini pro za-
vazadla, kdez musila nasim cestu-
jicim byti vydana "Piketa", vstou
pili do jednoho z onecb velikycb
osuntelych fiakru, ktere cekaji na
mene zamozne pfiehozi. Bernard
umyslne vj'volil takovy vuz
jenz ostatne Simone zdal se velini
hezkym, aby mohla do neho by
ti zaroven koza nalozena. Vozka
za zpropitne s tim rad soublasil.
Yuz unasel je zivymi ulicemi,
kde ziifilo mnozstvi ph-novycb svi.
tilen. Z tobo mnozstvi, ktefi ehva
t.ili vsude o zavod, mela Simona
takovy strach, ze neustale tulila se
ku svemti pruvodcimu; "Piketa"
bez pfestani mecela.
Bernard konejsil Simonu fikaje
ji, ze Duaou brzy doma.
Y malem domku odlehlejsi uli-
ce obyval policejni agent ve pfi-
zemku dva pokoje.
Loznice mela byti nyni pokojem
Simoninym, kdezto Bernard zafi-
dil pro sebe jidelnu.
Kozu musili umistniti zatim v
jednom ze sousednieb domu, Simo-
na mohla ji vsak podle libosti na- Jidali spolecne a mala Simona
vstevovati. zpfijemnovala jidlo naivnim zvat-
V nejblizsi budoucnosti zamyslel lanim. On, stary mladenec, jenz
Bernard v okoli Pafize najmouti nikdy neseznal litulne domacnosti,
vetsi byt, pfi kterem by se nale- eitil se za techto pomerii neoby
zalo tez misto pro "Piketu". eejne st'astnym. Kdezto dfive se
Kdyz Simona vstoupila do dom- svemu bytu, ve kterem Sv3 nikdy v
ku, ve kterem nyni se mela sj4Je pravem slova smyslu necitil doma,
ubytovati, byla u vytrzeni nad je- podle moznosti vyhybal, travil ny
ho krasnym zafizenim, ackoli na ni rad doma cele vecery.
pomery pafizske byl velmi jedno- P0 jidle usadila se Simona na
duchy. nizkou stolicku naproti svemu uj-
Pokoje, ktere Bernard obyval, ei a zbozne naslouchala, kdyz ji
byly male a jednoduse zafizene, a- povysenym hlasem pfedcital z
le ciste a vhdne.
Loznice urcena pro Simonu mi-
m0 postel zeleznou s pestrymi ka-
tunovymi zaclonami obsahovala
velkou skfin, nekolik zidli a umy-
vadlo. Steny byly vyzdobeny lito-
grafovanymi obra-y, jez pfedsta-
vovalv vview z ruznvcb valek.
Druhy pokojik, tak zvana jidel-
na, byl opatfen kulatym stolem,
ctwmi lftkosovvmi zidlemi, kre-
denei a pak polici, ve ktere nale-
zalo se nekolik chatrnvcli knib s
vvlinpiiim nrlnlnsti 7e zivnta vn-
jenskeho.
Mala zelezna kamna, na kterycb
Bernard nekdy ruzna jidla si pfi-
)ravoval, doplnovala zafizeni to- Simonu k sobe, ze mfize tak ucini
loto pokoje. ti. Bernard se ho tazal, muze-li
Sotva vstoupili do bytu a jiz kdo proti tomu co namitati.
Bernard s obratnosti, jez by va sta "Xikoli!" od)Ovedel vysetfuji-
rym vojinum vlastni, zapalil vese-
y oheii v krbu; take sam pfipra-
vil jednoduehou vecefi.
e Simona byla dlouhou eestou
unavena, ze jedla jen velmi malo.
Lloz se ke spanku mile dite,'
pravil k ni Bernard; "casne rano skytl Se jeji pfibuzny. 0 to se
bude ti za to tim vice chutnati." postaram ja!"
Dovedl ji do loznice a peelive ji yzti0r tomu byl Bernard teprve
ustlal, ze by to laskava matka le- tebdy iiplne upokojen, kdyz se do
pe nedovedla. zved'e,l ze Gauliot opravdu byl po-
Potom se v jidelne posadil ke praven.
stolu, vypil obvyklou sklenku ko-
iiaku, zapalil si zamilovanou dym-
ku a cetl pak ve knize "Dejiny
tfetiho armadniho sboru" o bitve
u Magnety. Historii teto bitvv ce-
tl jiz bezpoctukrate, ale vzdy se k
ni rad vracel, nebot' se teto bitvy
sucastnil jako vojin osobne.
Yyliceni techto udalosti, jez mo
hl sam ze sve zkusenosti dotvrdi-
ti, vzbudilo v nem vzdy hotove
nadseni, takze se musil pfemahati,
aby jednotliva mista nepfecital
hlasite, i kdyz byl uplne o samote.
Dnes ale jej toto vypravovani
daleko nepoutalo obvyklou merou,
nebot' pozornost nebyla zaujata
tak rejdy minule valky jako dy
chanim spiciho ditete, jez bylo ny
ni svefeno jebo dozoru.
Stare jebo srdce vojenske tlouk-
iu uiin'Ku eneji pri mysience na
jelio oteovske povinnosti k tomu
to nebobemu diteti, jez stalo se mu
nyni tak zamilovanym. nad nez
nie nebylo mu drazsim. Vedomi, ze
Simona byla hy bez neho uplne o
pustena. poutalo jebo srdce k ni
jeste tesneji.
lined nasledujieiho due pfevza
la Simona spravu male domaenos-
ti z vlastniho popudu.
Jeji ujatec pronesl myslenku, ze
liodhi najmout bos)odyni, ale Si
mona zamitla ji se vsi rozbodnosti.
"Jsem velika a dosti silna, a
byeb mobla zastati vse sama,"
pravila velice rozumne; "doma v
jedlovem udoli musila jsem zasta
vati praci daleko tezsi! Pfenechte
mi tu radost, abyeli vam splatila
alespon cast tobo, co pro nine cini-
te!"
Stary muz dojat temito slovy
pronesenymi hlasem detinue licbo
tivym, podrobil se jeji vuli. Vy
hradil si vsak, opatfiti ji pro tez
si prace vypomoe die sveho nahle
du. Bernard se uchazel o to, aby
dan byl na odpocinek.
Zaroven zadal, aby do te doby,
nezli bude dan do vysluzby, spro
sten byl sluzby mimo ufad. Teto
zadosti bylo lined vyhoveno. Byl
zamestnan pouze v ufade. Timto
zpusobem bylo mu dopf ano, ze mo
hl straviti kazdodenne nekolik ho
din ve spolecnosti sve schovanky.
Pfiehazel (pravidelne o dva;-
nacte hodine k polednimu jidlu a
0 seste vecer dostavoval se k hlav-
nimu jidlu. Simano jej pokazde s
jasotem vitala ocekavajic ho u
dven. Odejmula mu klobouk a
hul, podala mu pohodlny domaci
zupan, pak vedla jej ku stolu cis-
te pokrytemu, kde stale jiz jidla
chutne upravena a vonnou j)arou
lakajici.
"Deiin tfetiho armadniho sboru"
o bitve u ragnet
Vice nezli mesic uplynul ..bema
temto skromnym lid em v takovyeh
to sfastnych chvilich. Blede tvaf e
Simonmy k preyelike radosti Ber
nardove naoyvaiy oarvy mirne
eervene. Ujec nemel jineho pfani
lec to, aby klidny tento zivot ni
cim nebyl nikdy vyrusovan.
S obavami a pin starosti pfemy
slel nekdy o otazce, co by se stalo,
kdyby Gauliot nebyl popraven
kdyby dokonce ve VVSS1 mstailCl
byl zaloby sprosten
Pan Beulette sice fekl, kdyz mu
sdelil, ze ma v umyslu vziti malou
ci soudce: "dite nema vice nikoho
pfibuzneho."
"Xeobaveite se." dodiival soud-
ee Bernardovi odvahy, kdyz tento
Ldjizdel do Pafize, "nemuze se
v&m nic stati ani tehdv. kdvv vv
Nyni vsak jina vyskytla se pro
nej nesnaz.
Jak mel nebohe Simone podati
zpravu o teto smutne udalosti?
Castokrate mluvila o svem otci,
doufala, ze jej brzy zase uvidi, ne-
bot' o torn nepoehybovala, ze se
dokaze, ze jest uplne nevinen. By
la to tezka uloha vytrhnouti ji z te
to utkvele myslenky.
Yecer onoho dne, kdy Bernard
obdrzel zpravu o poprave vykona
ne, pfisel domu o chvili pozdeji
nezli obycejne. Byl napadne stis-
nen a znepokojen. Jedl velmi ma
lo, nemluvil skoro nic. Simony
zmocnila se nasledkem toho velka
starost; neodvazila se ani na nej
pohlednouti, nebot! se obavala, ze
sama nejakym nedopatfenim vzbu
dila nevoli v dobrem ujei.
Po jidle pfinesla mu, jak to
vzdyeky cinivala, dymku, na jejiz
hlavicce on vyobrazen byl jako
jezdec. edle polozila knihu s de-
jinami jeho divise.
Po male chvili vzal Bemard Si-
monu na klin, pohledl na ni s bo-
lestnym vyrazem, hladil jeji mek-
ke vlasy, ale nemohl promluvit a-
ni jedineho slova.
"Musim ji to ale pfeee fici,"
pravil sam k sobe.
Rucieky starych hodin na stene
ukazovaly j)rave pet minut pfed
osmou hodinou. Uminil si, ze do os
mi hodin pocka, potom ale ze do-
jista pocne mluviti.
Yolnvm tlukot oznamovaly ho-
diny osmou.
Kdyz doznel posledni uderz ote-
vfel stary muz usta, jako by chtel
mluviti, ale nemohl ze sebe vypra-
viti ani hlasku.
Yzdychl a pf edsevzal si, ze poc-
ka jeste pet minut. Mezi tim Si-
mona polozila hlavinku na jeho ra-
meno a klidne usnula.
Takto ji drzel po celou hodinu
a kdyz se konecne probudila, my-
slil, ze nemuze pfeee byti tak u-
krutnym a pokaziti ji nocni klid
zpravou tak zdreujici. Yybidl ji,
aby se ulozila, a odlozil smutnou
zpravu ku dni nasledujicimu
Ale ani dne tohoto, ani potom
neodvazil se k zarmoueeni ditete
zpravou tak smutnou. Divce vubec
nesdelil nic on, stary vojak, spolu-
bojovnik u Magnety, otuzily poli-
cista, nemel odvahy, aby do detin-
nych oci svoji male schovanky vy-
nutil slzy. Mimo to se obaval, ze jake pocity naplnovaly jejieh ni
by Simona uhadla, ze take on mel tro. Yideli si na tvafieh i na ocich
podilu na odsouzeni jejiho otce a
ze by jej nasledkem toho mene mi-
lovala.
Tak plynul zivot Bernarda a Si-
mony zpusobem jednotvaVnym,
pro ne vsak docela uspokojivym. krmu mlcky, ano pozdeji se i vyhy
Nebyli nicim vyrusovani a da- bali, nevymenovaly .pohledy " na
filo se jim tak, ze si nic lepsiho a- sebe, ponevadz matka i syn se ob;i
ni nepfali. Po nekolika tydnecb vali, ze by pfi vzajemnem popa-
obdrzel Bernard jednoho dne z tfeni na sebe nemohli opanovati
rana bylo to v den, kdy neko- bolest, jez nasilim tahy tvafi jim
nal zadne sluzby dopis, jehoz pronikala.
strana adresni nesla tento nadpis : Hektor v utrobach sveho srdce
"Barjot-Bleville, notaf." nemohl matce odpustiti, ze mu za-
Ponevadz se stavalo vubec velmi branila, aby jeste v posledni divf
zfidka, ze dostal nejaky dopis, by. li mohl vlastnim doznanim zacbra
lo Bernardovi tim mene pochopi- niti zivot nevinne odsouzenemu.
telno, co muze mu psati notaf, je- Prolita krev onoho nest'astuika
hoz jmena vlastne nikdy neslysel. byla propast', jez smrti hrabete z
01)Sflh Irmisn bvl vaIuii -io-lnrk ViliA.in n-ii.
-I" 'v.i.wi . jujuiin ac iuei neKorem a dozu-
duehy. Obmezovalt" se na pouhe po stalou vdovou jeste life rozevfela.
zvani, aby se co nejdfive dostavil Ach, jak toho nyni litoval, ze pod
do kancelafe notafovy za pfici- robil se prosbam svoji matky, aby
nou vyfizeni jiste nalehave zalezi- zustal na zivu!
tosti. Bernard byl dopisem velmi Y takovemto dusevnim stavu za
znepokojen ; cely volny den jeho stihl ho list, ktery mu zaslala Mar
byl mu pokazen. Tesil se, ze bude ta a v nemz laskyplnymi slovy
po cely den doma, ze stravi jej v mluvila o krasne budoucnosti obe
nplnem klidu ve spolecnosti svoji ma spolecne.
schovanky. Kozmar, ve kterem se Nym", kdy byla prosta pout ves
ubiral k notaroyj, nemohl mkterak kerychi nesMlo jejmu .t&tf nie
nazyvati ruzovym. Kancebif notii
fova se nalezala ve krasnem vel
kem dome v ulici Lonske nedale
ko Lyonskeho namesti.
Ar1'c11c.; i,o.i,i.i
kterak neodpovidaly zevnejskem
lesku domu.
Pfedsini jejiz steny byly po
lepeny plakaty nejruznejsiho obsa
iu, pfisel Bernard do velikeho ne
vlidneho pokojer ve kterem asi tu-
cet pisafu bylo z'amestnano u sto-
u a ptiltu, jak se zdalo, tak hor-
ive, ze nikdo z nich nemel ani
casu pfichoziho osloviti. Bernan
odkazovan od jednoho ke druhe
mu. Konecne pfisel k prvniinu ta
jemnikovi, jenz mu s velkopan
skou tvafi pravil, kdyz nahledl do
f edvolaciho listku :
"Miie o teto zalezitosti neni nic
ziuimo. Snad se dotyka pana Her
jot-Blevilla osobne. Promluvim s
nim o torn. Ocekj'ivejte ime zde!
Taemnik odesel do vedlejsiho
pokoje.
Yelmi zahy se ale navratil a u
vadel Bernarda do soukrome kan
celafe notafovy, pfi cemz pocinal
si jiz daleko skromneji. Paji Barjot-Bleville,
velky,. hubeny muz.
stal n krbu, zahfivaje se snad ve
sele plapolajieim ohneni. Zdalo se.
ze neni mu prave vhod, ze je v
tomto dulezitem zamestnani vj-rn-sovan
nebot nepfijal vstuoujieiho
s obzvlastni vlidnosti.
"Jste policejni agent Bernard!'
se.
tazal se kratce a usecne.
"Ano, pane!"
"Yzal jste k sobe maleho sirot
ka, Simonu Gauliotovou?"
"Anor pane!"
"Od nekoho, jenz neehce byti
jmenovan, je mi ulozeno, abycb
vam vydal listinu vyhotovenou na
jmeno onoho ditete,' jiz ustanoven
pro ne duchod rocnicb dvou tisie
pet set franku."
"Jak ze, pane! "
"Netazte se dale po nieem!"
vpadl notaf Bernardovi do feci a
pokracoval:
"Pravil jsem vam jiz, ze daree
dice zustati neznam. Ostatne mu-
zete venovani pfijati beze vseeh
rozpaku. Rozumi se samo sebou,
ze nyni bude vyplacena pouze ren
ta, kdezto kapital zustane potud
nedotknutelnym, dokud nebude
(iivka plnoletou. Kdyby se mela
vdati pfed dosazenim plnoleti, bu-
de ji kapital vydan pfed casern."
Po techto slovecb pfistounil no-
taf ke stolu a vzav papir jakysi
do ruky pravil :
"Zde je listina. Proved 'te mi
vlastnorucnim podpisem ze jste ji
pfijal."
Kdyz se Bernard podepsal na
misto naznacene a listinu k sobe
vzal, vedl jej notaf k dverim a
doporuciv mu jeste, aby s penezi ,
zacbazel setme, propustil jej.
H.
Pani Laurierova a jeji syn zili
p0 vice dni po Gaulitove poprave '
ve zdanlivem klidu nodle sebe-
zdalo se, ze zapomenuli na onu
hroznou udalost.
Trvalym vsak stav tento stati
se nemohl. Marne se matka i syn
namahali jeden druhemu zataiiti
ze svedomi jejich neni klidn.o
Den p0 dni stavala se jejich na-
lada mntnoici r orl.-x;c
-jsii, pi i jpujuiicm Jiu-
le byla zabava stale struenejsi a
nejer.ou zcela uvazlsi. Poivali na
v eeste. Proto dala rozhodnv vv-
raz lasce sve k nemu, nebot bvla
jsi uplne jistou, ze on ji miluje.
xlulv xioLu uvi pro ne-
stastneho Hektora novou mukou.
nebot ony nadeje nemohl sdileti.
Jeho laska jeji lasce byla neme
ne rovnou, on vsak musil ji potla
covati a nemohl se svoji milovane
vyznati, z jakych duvodu je mu
tak ciniti.
Kdyz minuly dva dny od chvile,
kdy obdrzel dopis od Martyr spa
lil jej, aniz by byl na nej odpove
del. Y listu druhem, jenz brzy po
prvnim nasledoval, vyslovila Mar
ta, jez mlceni Hektorovo nemohla
poehopiti. obavu, ze snad na novo
onemocnel. Slovy nejtkliveisimi
ho prosila, aby ji vyprostil z uzkos
ti a svoje mlceni pf erusil.
Jak ale mohl to ueiniti aniz
by ji odhalil svoje hrozne tajem
stvi? A kdyby tak ucinil, co po
tom, zdaz nemusila by jim opovr
hovati ?
A jestli skutecne je mozno, aby
mu odpustila, pak nemohl, ano ne
smel odpusteni toto pfijati, nebof
nedovoloA'alo mu to jeho svedomi.
Pf ecin, jehoz se dopustil, ackoli
nerad. vyzadoval pokuty, a ta
ak on myslil mohla zalezeti jen
r iiplnem, neodvolatelnem zfikani
Pokracovam.