Nevinne
popraven.
Ponofila se ve premysleni o na
stavajicim hroznem divadle.
Ze odsouzeny byl nicemou su
rovym, protivnym, jemuz bylo
mozno pfieitati kazdy zlocin, o
torn byla presvedcena.
Pfece vsak nemohla se ubrani
ti jiste soustra&ti, kdyz si pfedsta
vila, jak. odsouzenee ve vezeni s
uzkosti hledi one hodine vstfic,
kdy nad hlavou jeho vznasejici se
popravci siroeina dopadne na siji.
Kdyby opravdu byi nevineu, jak
Ilektor horlive a zpiisobem. tak
p.'tsvMcujicim tvrd. ze kazdeho
napliiovalo to uzasem K !yby Can
liot nebyl vrahem hrabete z Vidi
onu? Jestli byl nevinne odsouzen,
jestli ma zeinfiti jako obet' omy
lu soudcu, zdaz pak cast zodpo
vednosti za tuto soudni vrazdu ne
spada tez na jeho obhajce?
Vsak nikoli, to nelze ani mysli
ti! Ci nevynalozil Hektor veskere
svoje sehopnosti, vsechnu svou du
sevni i fysickou silu, aby vymolil
obzalovanemu svobodu ?
Ano, napjal sily sve toil merou,
ze pozbyl nasledkem toho i vlast
riho zdravi a byl by hnedle sam
ztratil zivot.
Nikoli, syna jejiho nestiha zad
na vycitka, zadna zodpovednost !
Yzdyt' sam vysetfujici soudce Be
ulette opet a opet vyslovoval svuj
obdiv nad neprekonatelnou feci,
ve ktere Hektor ha jil obvineneho !
Temito a podobnymi myslenka
mi doeela zaujata pfesleehla pani
Laurierova klepani na dvefe, jez
se nekolikrate opakovalo. Konec
ne vstoupila-kuckafka k pani Lau
rierove a pravila rozpacite:
"Raete prominouti, niilostiva
pani, rusim-li vas, ale potfebuji
penez
"Penez?"
'Ano, milostiva panij
feznik
prave zaslal ucet."
"Ach ano! Na to bych byla v
rozharanosti poslednieh dnii 11
pine zapomenula."
ro tecnto sioveen oaeoraia se
pani Laurierova ke svemu saci
mu stqlu, jejz otevfela, ab' po
tfebne penize vyhledala.
Najednou nstala v hledani
podotkla s asmevem:
a
"Prave nine napada, ze nemam
zadnych penez doma. Poslete slu
hu hned k notafi, aby mi penize
poslal; dam vam poukazku."
"Ale milostiva pani, je nedele
kancelaf notafska neni otevfena.'
"Opravdu I Tedy pockejte! Kj
syn bude miti penize dozajista
pracovne. Podivam se tarn a hnec
" se vratim."
Pani Laurierova vstoupila do
praeovny Hektorovy, jez od jeho
onemocneni nebyla otevfena
Zmocnil se ji zvlastni pocit uz-
kosti.
Ye velike teto svetnici bylo ne
jen pronikave chladno, ale i onen
dusny vzduch, jaky naleza se oby
cejne v prostorach, jez byly del-
si dobu uzavf eny.
Zustavsi stati uprostfed svetni
ce a rozhlizejic se kolem vzpomi
nala ctihodna dama na mnohe
a
mnohe hodiny, ktere zde Hektor
stravil v horlive praei.
jeKovaia oonu. ze ovi talc mi-
lostiv a poskytl ji nadeji, ?c brzy
zase bude videti uzdraveneho pfi
obvykle cinnosti v techto prosto
rach.
Otevrela psaei stul a vvtahla
onu zasuvku, ve ktere jak ve
dela ukladal Hektor mimo du-
lezite listiny take bankovky.
Ano, zde lezel eely balilc banko
vek. Kdyz jich nekolik vzala, zpozo
rovala pod nimi otevfeny list psa
ny rukou sjmovou.
Sotva pfecetla prvni fadky do
pisu, jiz zbledla.
Sbirala silu, ale marne: klesla
podle psaciho stolu na zemi.
- Kadkv onv znelv :
"Pane prokuratore republiky!
Ja sam jsem vrahem hrabete z
Yidionu.'
Neboha, nestastna" matka, jejiz
srdee prave nyni tak radostne
tlouklo, nebot' citilo slast' nastava
jici krasne budoucnosti !
Kde nyni jest ono stesti, o kte
rem tak snila?
Onen Gauliot, ktereho jsi lito
vala jest st'astnejsi nezli ty!
Z nebezpeci, jez mu hrozi, muzes
jej zachraniti, nebot" znas praveho
vinnika.
Male Simone navratis otee, kte
reho oplakava, nebot jen od tebe
zavisi, ma-li byti vyrvan z rukou
katovyeh !
Ale co pak bude s tvym synem?
Co bude z tebe ?
Kdyz kuehafka znepokojena
dlouhym prodlevanim pani v ne
vytopenein pokoji odebrala se za
ni, nalezla pani Laurierovou v bez
vedomi na podlaze lezici.
Pfi padu musila se poraniti na
cele, nebot' v kapkach prystela
krev z rany na cele po tvafich.
"Muj boze! Ona je mrtva!" zvo
Jala divka v uleknuti a poklekla
vedle omdlele.
Pani Laurierova, vykfikem tim
z omdleni probuzena, porucila ku
charce, aby mlcela.
'Kdj'z jsem do toho nevytopene
ho pokoje vstoupila," pravila vsta
vajic, "pfepadlo nine jakesi vnitf
ni mrazeni a omdlela jsem."
Po male pfestavce dodala da
ma: "Vzdyf pfece nemusite ce
ly dum pobufovati! Pul hodiny
klidu a vse bude v pofadku! Zde
mate penize!"
Pfi techto slovech podala ku
ehafce nekolik bankovek a pota-
ITT l , , , . ,
klidem pokoi, maiic osudnv list
sebou.
Y tetez chvili, kdy chtela d.ama
posehodeeh vystupovati do druhe
ho patra, vstoupil do domu pan
Beulette, ne vsak v obycejnem, a
le v loveckem obleku; velkou lor
veckou brasnu mel pf es rameno 1
zavesenou.
Y leve nice drzel pusku a pra
vou pozdvihoval dosti velikeho za
jice do vyse ; ukloniv se pfed pani
domu pravil :
"Racte mi dovoliti, milostivfi pa
ni, abych vam tohoto krale nasich
uiv, jejz stfeliti se mi podafilo,
podal jako znameni pfatelstvi.
Tento usak budiz dukazem, ze ves
kere skryte i vefejne rany, ktere (
mi zasadil vas pan syn pfi trest
nim lieeni proti Gauliotovi, srdee
mi nezranil3r."
Jmi Laurierova se uklonila a
dekovala.
Pan Beulette odevzdal tohoto
"krale niv" kuehafce, jez se s nim
spesne vzdalila.
"Ale co vam sehazi, velectena'?"
obrarel se pan Beulette opetne k
dame. "Snad nezhorsila so zase
nemoe vaseho pana syna?"
"Nikoli, dafi se mu dobfe, jak)
jen mozno. Ale ja eitim pfilisnou
unavu."
"Raete se jen usetfiti, abyste po
vazlive neonemoenela.'''
"0, raete byti bez starosti, nej
sem nikterak cliouIostivC'"
'To vim dobfe, ale jiste moze ma
i nejvetsi sila a ty se nesmi bez-
trestne pfekroeiti."
A'ysetfujici soudce chtel jiz ode-
Jiti. jeste se vsak otazal :
"Pro zitfejsi den ueinil jste jiz
potf ebna optaf eni ? ' 5
"Bude se poprava onoio due
skutecne konati V
"Zcela urcite. . . . pozitH. v ute-
rv razem sedme hoc niv '
"Nemuze nest'astnika jiz nie
vice zachraniti?"
"Nie! Nesfastniku jak vy ho
jmenujete nezustava nic jineho,
nezli aby se pfipravoval na svoj)
losledni cestu."
"Coz kdyby pfece byl nevineu?"
tazala se Laurierova.
"On neni nevinen. . . . neboi' byl
odsouzen.'"
"Ale dejme tomu, ze by'nekdo
mel dukaz o jeho nevinnosti v ru-
cou?"
Jak pfichazite na tuto myslen
ku?" ''Zajimaji nine pravni otazky
jako vdovu po. pravniku a matku
advok.ata. Kdyby Ilektor nebyl jes
te pfilis slab, promluvila bych si
s nim o teto otazce."'
''Nuze, pravim tedy, ze ten, kdo
by mel dukazy o nevinnosti Gau
liotove v rukou, potfeboval by je
pouze doruciti prokuratorvi repub
liky a ten by provedeni rozsudku
odlozil, nezli by se hodnovernost
diikazu potvrdila."
'"Stacil by list, v nemz se skutec
ny paehatel pfiznava ke svoji vi
ne?" tazala se pani Laurierova,
jejiz tvaf zustala beze zmeny jak
tvaf soeliy.
Rozhodne! To byl ly z:':koii!iy
iluvod k novemu pfedscvii proce
su. Ale nas mily Gauliot ner.iii ani
nejmensi vyhlidky, ze by se neco
podobneho mohlo st.iti. To nejlep
si,co by mohlo jeste potkati, zale
zelo by v polapeni jeho spoluvin
nika Framina, jehoz stopa byla na
lezena az do Bruselu. Zel, nebylo
mozno neco dalsiho o jeho pobytu
vypatrati. Zmizel uplne. Aeh,
kolik noci bezsennych mi tento da
rebak pf ipravil ! . . . . Nez, veleva
zena, jest jiz pozde, musim odejiti.
Bud'te zdrava a setfte se. V
ruce mate horkost, jako byste -ne-la
zimnici ! Nebdete jiz v noci u lo
ze nemocneho!"
Pani Laurierova skutecne nasle
dujici noci nebdela jiz u postele
synovy ; poprve od jeho onemocne
ni svefila dohled na nemocneho
sluhovi.
Odebrala se do sve loznice, kdez
se uzavfela a bez pohnuti stravila
celou noe v kfesle, majic oci neu
stale upfeny na otevfeny list, jenz
pfed ni lezel na stole.
Kdyz rano svitalo, chopila se o
noho dopisu, jako by hnana bya
jakousi neviditelnou moci; vztahla
ruku pomalu ke krbu a list, aniz
by se na ohniste podivala, nechala
I A 1'tOl'Ul 71111T!1 CO l"QrlT"
lOI I-"-!, LV.X 111 .UllUll Ky I'll.")
I , ,
pak vyrazil plamen a stravil jej
na popel.
Za tuto noe sestarla matka Hek
torova o deset let.
IX.
Zprava o nostavajici poprave
vraha Gauliota sifila se jako blesk
v dalekem i sirokem okoli Mar
vilu.
Y ustanoveny den jiz pfed tfeti
hodinou ranni pf ichazeli prvni zve
davci a vzdor pronikavemu chlad-
nu pfijizdeli mnozi v otevfenych
povozech na namesti pfed prefek-
turu.
Az do usi v kozisich zahaleni
muzi i zeny pozvedali z vozu hla-
vy, kdyz jeli pfes namesti jeste v
nocni temnotu zahalene, aby se
pfesvedcili, zdali popraviste jest
jiz postaveno.
Nevideli nic nezli jisty pocet po-
stav. jez pfi mdlem svitu nekolika
pochodni snaseli riizne pfedmety
a skladali je uprostfed namesti.
Brzy na to bylo slyseti prudke
a stale se oj)akujici rany kladiv, z
eenoz uyio mozno souum, ze sepo
praviste buduje.
Pfijizdelo vozu cim dale vice a
poeinaly uzavirati pohranicni ces
tv. Od veze na hradbach pfichazelo
oddeleni vojska a pocalo vyprazd
novati misto kol osudneho leseni.
Nastala hotova taceneie, nebot'
pfiehvatalo velike mnozstvi lidi i
j)esky.
Od hodiny k hodine rostly zastu
py. Na namesti marvilske dostavo
vali se nejen obyvatele nejblizsiho
okoli. aby byli ueastniky tak vzae
neho divadla, ale i ze vzdali ehodi
li sem tisicove pesky, po vozech a
na konich.
Bozumi se samo sebou, ze dobfi
obyvatele z Tuilu nesmeli pfi po
prave cln-beti.
Yetsina z nich viibec nespala te
to noci; zustali az do pulnoci ve
vesnicke hospode a pak ve stavu
povazlive rozjafenem ubirali se
spolecne cestou k mestu.
Kdyz jifisli do Marvilu, platila
jejich prvni navsteva hospode, a-
by se posilnili.
Pak odebrali se soustfedeni v je-
den zastup na namesti. '
Od kazdeho byli hned poznani
)odle hlasiteho vypravovani, v
nemz podrobne licili zivot n zvyky
odsouzeneho, jejz ve sve obci po
mnoha let denne vidali.
"Podivejte se, pane muj, " vo
lal Parizel, kovaf ze vsi, k jedno
mu marvilskemu, "tyto dfevaky,
jez nosim na nohou, jsou vyrob
kem Gauliotovym. Aeh, byval
druhdy pilnym pracovnikem a kdy
by byl chtel byti pofadnym, mohl
sebe a rodinu fadne r3'zivovati a
nemusil si pomahati zlociny."
Mezitim vykladal pfedstaveny
ve kruhu znamyeh, jak se guillo-
tinou popravuje a znkoncil svoj
pf ednasku slovy :
"Yidite, jak je vec jednodueiiA
Kat se pfistroje dotkne, klame to
nuz sleti dolu a nezli odsouzenv
muze se vzpamatovati, je dilo ho
tovo."
Nektere zeny litovali male Si
mouy, ioz pfece v celka bvla doce
la hodnym ditetem.
Co . ni bude nyu' .'
lo alo nemuze iucdt; zadati, a
by se i.ulo nad ni smiloval a ji
dite vrahovo, pfijal do sveho do
mu; kazdy si vzpoiuinA ze takova
dcera, jaky otec, anebo ze jablko
nepadne daleko od stromu.
Na mestskych naspech v bezpro
stfedni blizkosti prefektury shro
mazdilo se neseislne mnozstvi lidu
Muzi, zeny a deti, z nejnizsich
spolecenskych vrstev, vse promi
chano luzou, z jejihoz zevnejsku
dalo se souditi, ze vseho schopna
co zakazuje trestni zakon.
Bylo mezi vsemi velmi zivo a ve
selo; bavili se jak jen mohli, pfi
jemne as pfed popravou.
Najednou z protejsi strany na-
mesti ozyvaly se hlasy: "Odsou
zenee pfichazi."
rsasieaKem tono nrnuio se vse
onim smerem.
Nez bylo jeste sero.a nebylo moz
no nic rozenati.
Zahy se ukazalo, ze to byl liehv
poplach. ;
Jisty pocet mladych lidi z mes-
ta Marvilu, ktefi si chteli prokles
titf pohodlnou cestu zastupy na vy
hodne misto, pocali kficeti:
"Misto pro pfibuzne vrahovy.'
Z toho povstala rvacka mezi ml a
diky a venkovany a musili byi na
silne pddeleni.
Znova pocala kolovati zprava,
ze odsouzenee pfichazi.
Tentokrate bjia to pravdiva
zprava.
Cetnik, jenz ji kolem stojieim
ozna.mil, dodal:
"Do provedeni rozsudku jest ale
jeste cela hodina casu."
Skutecne, lined na to oznamova-
lv vezni hodinv s kathedralv iide
ry daleko znejicimi sestou hodinu.
Y oknech domu stojicich kolem
do Kola namesti obievovaia se
zvolna svetla a na zaelonach bvlo
videti stiny mihajicich se postav
'Tihle bohati lide maji pfece jen
vsude )fednost,J pravil kdosi
jednom -zastupu divakfi ; "ti tarn
nahofe nalezaji se v lozich prvni
fadv a mohou doeela pohodlne vi
deti podrobnosti cele komedie,
kdezto my, chud'asove, musime se
tu cele hodiny tlaeiti a konecne
uvidime pfece jen malo nebo nic !
Je to nespravedlivost osudu, ze
nam chudym lidem jsou st"'zovany
vesekre )0zitky sveta."
Iezi vsemi domy na namesti zu
stal jen jediny neosvetlen.
By to dum rodiny Laurierovy.
Bylo tain temno, ticho jako
dome mrtvyeh.
A skutecne mohl se tak dum o-
nen nazyvati, nebot' choval mezi
svymi stenami bytost, ktera byla
vice mrtvou nezli zivou.
Odena v lohky nocni sat opira
la se politovani hodna matka Ilek-
torova. jsoue smrtelne bleda majic
rozpustene vlasy, eel em o tabuli
okna vedoueiho na namesti.
Y pokoji bylo jeste temno.
Dama rukou kfecovite sevfenou
zavesila se o zaclonu a setrvala ne
pohnute v tomto postaveni celou
hodinu.
Kdyby ji byl nekdo v tomto sta
vu videl, byl by musil povazovati
,p za mrtvou.
zuyt ona sama neoyia si ATe
doma zivota !
Srdee jeji se temef ani nepohy
bovalo a mozek byl strnuly; ne
mohla na nie mysliti. Jeji vseehny
sily dusevni i telesni byly vycer
pany nezmernym vnitfnim bojem.
ktery A'edla jiz dva dny.
Nejhorsim pro ni bylo, ze v ce
lem svete nemela nikoho, komu b'
si mohla postezovati, a niceho, k
cemu by mohla pfilnouti.
Duveru v syna, ktery ji bTl
vsim, ztratila.
Nemela vice zadneho syna !
Nevidela Hektora jiz dva dny;
nemohla se odhodlati popatfiti na
nej. Snad byla by pfi svoji matef
ske lasce nalezla odpusteni, ze u
smrtil hrabete z Yidionu, to mu a
le nikdy nemohla odpustiti, ze on,
Hektor Laurier, tak daleko se
zapomenul proti svym povinnos
tem a proti jmenu rodiny, ze trpel
aby za nej jiny byl obzalovjin a
odsouzen, misto aby otevfene a
poctive pravdu doznal !
Zdreena hroznym odhalenim ne
mohla pfi svoji spravedlnosti po
chopiti, ze se Hektor mohl odda
vati nadeji, ze vymuze Gauliotovi
osvobozeni a ze sam proti sobe
chtel vznesti zalobu pro pfipad, ze
obvineny bude odsouzen.
Spise se domnivala, ze ze zba
belosti, z nedostatku dusevni silv
opomenul onen list, ktery napsal
ve chvili vedomi svoji cti.
Dopis spalila, aby nepodlehla
strasnemu pokuseni a sama ho ne
dorucila onomu, na nejz byl adre
sovan. Znicila jeho pfiznani se k vine,
ponevadz nemuze vydati matka
vlastniho syna katu, ani telidy ne,
kdyz timto synem pohrda.
Pani Laurierova tezee nesla, ze
stala se spoluvinniei na bezpravi
spachanem, ale omlouvala se po
merem matky k synovi.
Yice nezli jednou utkvela ji, ne
stastne, myslenka ve hlave :
"Ze nepodlehl radeji nemoci!"
Y teto chvili nedostavalo se je
iim ocim vice slz, zadny vzdech
neulevoval velikemu bolu, ve kte-rC-m
duse jeji tonula.
Ze hnuti a ucastenstvi shlizela
savrilyma ocima na smesici lidi,
jez se v polotemnu vlnila.
Moci neoddolatelnou byla pou
tana k oknu. v
Tdefilo prave sest a pul.
Lid tarn dole stale netrpeli
vejsi, doehazelo ke scenam pohor
slivym, tak ze moe ozbrojena mu
sila nejednou zakrociti, aby pofa
dek byl zachovjin.
Zvolna vzchazi pine denni svet
lo, je videti obrysy popraviste, jez
luza pozdravuje divym pokfikem.
Kat se svymi pacholky stoji pod
lesenim a kolem shromazdilo se vi
ce muzu v cernem odevu.
Mezi temito rozeznava pani Lau
rierova, jejiz pozornost jest zby
stfena, prokuratora republiky, o
noho muze, v jehoz moci je zadrze
ti jeste ruku katovou.'
Se silou dvojnasobne najijatou
vesi se dama v zaelony, nebot" pra
ve z ulice, ve ktere se naleza ve
zeni, zahyba na namesti kara do
provazena jizdnimi eetnikj.
Ze zastupu zavznel pusty rev.
Nemohouc snesti pohledu na to-
to divadlo, zavfela nestastna pani
oci ....
Najednou slysi za sebou slaby
bias :
"Milovana matko!"
rleknuta ohledla se a spatfila
v jioiootevrenycti dvericn vedlej
siho pokoje Hektora, jehoz bleda
tvaf se v poloseru pocinajiciho
due vyjimala tak jako zjevivsiho
se dueha nebo neboztika z hrobu
vstavsiho.
Marne se pokousi pani Laurie
rova, jiz se v rozcileni zda, ze vi
di pfed sebou synovu hlavu od-
delenou od trupu, promluviti slovo
nejakt jeji hrdlo jako by prova
zem bylo stazeno a prsa hrozi ji
prasknutim.
SU jenom tolik vedomi, 2s. pon-
--ti se zaelon, jez v rukou tiskla
a ze s rozopjatyma ramenama sta
vi se pfed okono, aby vyhled na
ironesti zakryla, al. ' syn nevidel
udalost. jez pfi nei'";! "ii rane zvo
i'ii poene a skonci.
Hektor notacejij-'n se kroki-m
fistoupi ke svoji matce, kdezto
ona. aniz by zmenila sve posisveni
Drye jej odesyla a skryvajie uz
cost a rousku matefske peclivos-
ti vola :
'Nesfastniku! Jaka to ne-
n-ozfetelnost !'
Ofatko ja nejsein neopatray.
nebot" eitim napadny pfirustek sil.
odpovidal Hektor uzasly nad po
einanim a zevnejskem svo'i mat-
y, "ale ty nejsi opatrna, kdyz se
sem stavis v tak lehkem rouehu a
zapominas, ze zde neni ani vytope-
no.
Temny hluk zaznel do pokoje v
tomto okamziku.se strany mestske
ho naspu a bylo zaroven slyset od
mefeny pochod vojensky.
"Co pak se to tarn dole deje?'"'
tazal se Hektor napjate. "Jiz od
casneho jitra slysel jsem zvlastni
podivny lomoz, jako by cele mes
to se vzboufilo. Dovol pfece, a
bych vyhledl "
"Nikoli ne a ne Mylis
se .... Ja te ubezpecuji, ze se ne
deje nic neobycejneho Nastu-
dis se ! Jdi do sveho pokoje !. .
Jdu s tebou!''
Straeh probudil v pani Laurie
rove celou jeji neznost matefskou,
jez jevila se v "teto upenlive pros
be. Chopila syna za ruku a nasi
lim odvadela jej ke dvefira jeho
pokoje.
Kdyz pohledla na hodiny na kr
bu, videla, ze nastava sedma ho
dina. Odsouzeny stoji na podstavci po
praviste. Kat s" pomocniky pfijima odsou
zenee. Takto pfedstavuje si usouzena.
matka beh veei na namesti a chve
jic se pravi k sobe, ze ona to jer
jez svym mleenim vydala nestast
nika smrti.
Yzdyt' mohla promluviti jen slo
vo mysli pani Laurierova
byla by jej zachranila.
Ysak nikoli, snad jejimu udani
by nikdo nevefil, nebot' dukaz,
jenz mohl nevinu odsouzencovu do
kazati, byl znicen !
Proto musil se osud Gauliotuv
naplniti, nedostayi-li se pravy vin
nik sam dobrovolne.
Byla v pokuseni aby dovedla k
oknu, aby ukazavsi mu popravis
te zvolala:
'-ldi tarn a sprost' se tezk-' viny T
To vsak udelati nemohla.
Komuz pak muze pfipadnouti
myslenka, ze by matka byla schop
na takoveho einu!
Smysly jeji se matou, pfed jeji
ma oeima nastt' va noe, hrozi ji ne
bezepeei, ze omdli.
"Co je ti, drab a matko?" tazal
se Hektor a objima ji.
"Nic!" odpovida ona sbiiajie
posledni silu. "Mala slabost ner-
vu jiz pommula nuze
pojd'!"
Z namesti ozyvil se novy, trva
ly hluk a Hektor jsa si nyni jist,
ze se nemylil, taze se iizkostlive:
"Neslysis nie? Pust' nine, mat
ko ! Musim se pf esvedeit, eo se tam
deje!"
Po techto slovech vytrhl se a
mezitim co jeho matka klesla do
kfesla, pospichal k oknu. vytahl
zaslonu a pohledl ven. S pocatku
nie nepoznal, jeho oci byly pfilis
slabe. Yidel pouze temne mnozstvi.
Pomalu rozeznaval jeclnotlive
skupiny, ktere hledely vesraes jed
nim smerem. Kdyz . obriitil oci
tyniz smerem, spozoroval kruh cer
ne odenych muzu, mezi nimi pro
kuratora republiky, soudniho pi
safe a feditele veznice. Zdalo se
mu, ze prokurator mluvi s jakymsi
clovekem, jehoz oblicej nevidel.
Kdyz se tento clovek obratil, vy
razil ze sebe Hektor hrozny vy
kfik, nebot' poznal Gauliota a v
temz okamziku spatfil za nim po
praviste. Leknutim byl by malem upadl,
drzel se okna vnitfniho a kficel:
"Zadrzte! Zadrzte! Tento
clovek je nevinen!
Pokousel se otevfiti okno, ale
matka, jez mezitim povstala, na
silne jej od okna odtrhla.
Hektor vzdoroval a obraceje se
ke dvefim volal:
"Musim ven !"
IMatka mu zastoupila cestu a pra
vila odhodlanym hlasem:
"Nikoli, nepustim te!"
Plna zoufalstvi zavesila se na
nej, nebot" nyni, kdyz se pfesved
cila, ze syn sveho jmena nebyl ne-
hoden, vymizel veskery jeji hnev
a pomyslela pouze na jeho zaehra
neni, neeht" stane se jiz cokoli.
"Hektore! A'olala prosebne,
"usmrtis nine, pfekrocis-li tento
pr;ih."
Syn odstrcil ji zpet, nasilim de-
ra se z jejiho objeti. Straeh doda
va zoufajici matce obrovske sily a
po druhe se ji podafi zadrzeti ho
zpet.
Pokracovani.
