OPUSTENA
OSUDY DIT&TE Z NALEZINCE
"ZAdlic," odpovPdcl Kloiiienl.
"Po Murii noni slopy. OstntnP "
potikAznl pouze lilnvoii nu ptltoin
ndho KrniuAto.
Ton slAI In jako zalvrzely litis
nfk. Povstnl pti pMchtitln Kh
niiMilii, ilk- nohlAsil se k 1 1 T' 1 1 1 1 1 ju
lc k roilAka z I die tlediny.
"Xii?.e, biiiiolo in lit vi t ?" osopilu
so nu IvraniAte ziinvu bnronkn.
Coly joji 7.nl obrAHl so zaso v poll
by hnPv. Nopochvhoviila. 7.o dile
jojl bade iiiilozoiit) :i vASefi v lit
botifiln joa proto, 7.e llOlli to i
lined, lines joSto, kdy intniln, 7.o
jest ji? blizku vyplnPni sv.vch 4 n
z.cb. "Idle jest novt'Sta tolio pA
mi, pro kloreho jute pfisel vylt'i
kat desct lisie zlnt.fch?"
Kleinent tAzave pohliiol na bu
ronku.
''Ano, pfiSel, abyoh nui dala ve
no pro vas," vysvdtlovulu baron
ka. "Predstfral, 2e obnos desfli
lisle jest podmfnkou, aby vAS o
toe svolil kn sfiatku. SmPnecnf
blunkety niA v kapse, ale ja ma
vyplatila valuta v holovosti. Jak
lio zdo vidfte, to na pnniAtku dala
jsem mu jA tani temi dntkami."
"Pan doktor Klemont budo mi
evC'ilkem," lilAsil se KrnmAr, je
mu7. u iiHtoranosti znAmd osoby
rostla odvaha. "JA to vPuo sku
tcfinfi pro pana Klementa chtPl,"
po'krafiovnl s pfib$-vnjfd drzostf
"a nebyl bych si nechal ani krej
caru, to mohu odpffsAliuout."
"MlPte," oktikl jej Klemont, ii
razen, ie tento clovek vtahoval
jeho osobu do ziStnjch svch zA
niern. ''Die vtfpovedi vnSf-2eny
ptAli byste neSfastntf td dlvce nej
horSf na svfitfi a to u2 jste take"
dAvno dokAzali."
Klemont s chvatem a rozhoFPe
nim rypravfel t
"FHSel jsein," pravil, "k vaSi
2ene, a ta se mne lekla jako stra
iSidla. StAIe mne odknzovala na
yds, jen aby nemusela. mluviti a
nepretrhla pif-edivo teeh 121, kter'-
mi2 jstti po l3ta tuto pan! mAmi
li. Ale nenAvist svoji k Mnrii u-
kAKala mi vice ne2 JoBt. V torn
bo neklamu, 2e o Marii nevlte ni
eOho, bbhnzel,' -ze tomu tak, ale
jost to jiste" nade vsi pochybnost
Ano, budu svedkem, ale hlavnu
toto pan! o torn, jak jste ji po 1(5
ta sidil a podvAd&l o tislce. Geld
vase jnienl jq podvodem nabyto
a Hileslte se Houdniho rozsutlku,
ktory vyne.sen bade uaJ vAmi."
''Nopinim se s podobnymi lid
mi!" zvolala baronka. 'Ary tody
niysllto, pane doktore, ie nevi o
uboheni mem dltetiV"
".Isem o torn pfesvgdeen a bned
jsem takd'svo" mfnCnl v torn amy
ahrvyslovil," odpovedel Klement,
"Tody mai odtud padouchu!"
Tzui'iKia oaronua a envatne jio
Kvednouo pohozend dfttky, zaloci-
la jimi nad hlavou krClciho se
Kramofoj "Mars, pryc odtud, at'
ae nezapomenu podruhiS!"
A KramAr necekal tako na dm-
h(5 takovo vyzvani a uz byl ze dve
M. V pPedslni zaehytil jej Zan,
ale baronka dala ro.kaz, aby jej
pustil a tak.konecne se ootnul na
voln6 ulici.
Myfilenka na pomstu, na odve
ta ovlAdala veSkerou zvrhlou je
ho bytoBt. Hrozby Klementovy
e zalekl, ale nevfifil jf. NevGI'il,
2e by baronka uCinila zAlezitost
tou veel vefejne'lio procesu, o
kterdm by psaly noviny, o kterd
by se dpzvodol cel' svet. Ty rA
ny, kler5 jej pAlily po eolem obli
fieji,. v tyle a na zAdecli, nuisel ml
ti zaplaceny, dobio zaplaceny, ji-
nnk bude skandAl, velky skandAl
S tjmto rozhodnutiin spoelial k
Idkal-i, aby si dal vyhotoviti vy
Bvudconi o H6m ztryznoni a co
ldkaf kroutil hlavou nad neoby
iojuou surovosti zony, joz die u
dAiil styrala uplnO bozbranndlio
a novinndlio inu2o tak oetnynii a
holostn'ini filohy, radila so baron
ka k Kloniontom a doktorom Kit
niK?' 0 dalfili'h kroefch, joz pod
niknouti by so mohly ku vypAtrA-
Bf zinizold lario.
Kapitoht VIII.
V NOVtOIT OHinLECir.
Jak otonArum niiwiin ziiAmo
pustil- se .Mokraokfiv ni'ijoinnlk
Itorka za uprcliloii zlodojkou, In
lackou Tori'zou, ktorA miiiio jod
ny saiy Alaril vSooko ukradla, o
vSoin s nopoHzonoii.
I'oiuoouik vratil so lidyolian ja
ko piirdiibiokf- jolon a zastnl v ku
chvni MokrAfka, jonz na nolio vi
kn'l.
"Zinizela, jakoby so zomo pod
ni slolila," vynizil zo sobo ujia-litrn-
Horka.
'Mini . . . hodoji' . , . una bu.le
iia vAs fiokat," odvet il mu mrziite
MokrAuek.
"Tod' abych to Sol oznainit na
jiolicojnl koinisarstvi," nabizol so
ocbotny llurka, jeu2 by byl tak
. . UOVt V .
Z DOHY
MH.NoVl'.tSf.
rail vom'I do vodlejSllio pokojo a
.Marii vSt'ckii sAui oziiAuiil.
'Co vas t uapadi'i, rlovooo,''
rozkPikl so pMdusoiiyni lilasoiu
.MokrArok . . . "In byslo tomu dov
ooti valno noposloiizll. To byste
tomu dal . . . nuposlody byste tu
iiliohoii liitlku plMprnvil do noja
kyili nomilyoh a .locola zbytoo
nyoh oiilotnook s polioii. To vile,
oo bv rokli . . . t'ltodila s tulnokou
i zlodojkou jio l'raze a tfeba by
i nomolili )rauio udolati, pfeco
ty ji dozajista vysloliali a to no
ni nikdy pf-fjoilinA voo. A pro dov-
oo toprvo no.-
itorka souliliisii. IHokl so port
u-ho pomysloiif, 2o by molil .Ma
rii sprtsobiti svoji llorllvosti no-
jake nosuAzo nebo noprfjomuosti.
Itorka zatfm mGl Can, aby ubi-
ral se do prAeo. llylo na noiu
znAti, 2e nfijak nerad odohAzi a ?.e
by byl rAd Marii aspofi okoin za-
ildl.
MokrAcek za nim zavfol dvife
a odebral se do druhi?lio pokojo,
cde zastal Marii uZ uplne oblftco-
uou.
MokrAf-kovA uklfzola, vymCniv-
si se svym mnn2elem, kdy2 vstou-
pil, v.fznamn' pohlod.
MokrACck zalo2il si do zadu ni
ce, jak inival ve zvyku josto z loj)
SIch dob a. s .pfizvukein mirn6 vy
cltavym pronosl :
"Ale slooinko . . .jodnu voc no-
eliApu . . . jak jste mohla dftveFo-
vati tak prohnau6. osobe, ktorA to
svoje darebAqtvI mA zrovna na
cole napsainS?"
Marii vo.draly se slzy do on.
. "Jen kdyby bylo pravda to s
tiin mfstem u baronky Dolanskd,"
Fekla smutnym hlasem.
Mokn'icok surove se rozclie
ehlal a vA2ne pronosl:
"Mil A slot-no ... to byl itrAve
ten neivetfil nodvod. ktery na vAs
byl s)AoliAn. Myslfm, 2e se To
roza s tou carodejnief o toeh Cty
ricet zlatych dob to rozdelila. Po
dekujte jeStfi pAnubohu, 2e jste
ptisla jenom o penize a ze vAs no
jitipravili jeste o . . ."
MokrAckovA hodila )o sv5m
mu2i zutiv.f iiohled. Tusila dobfe
kam miff.
. . . "posledn! sukni," zarejdo-
val MokrAfek jinam, se zvlAstnim
zallbeulm sleduje krAsnou a sti
hlou postavu Murium. IS'u to pte
Sel nCkolikrAte po jmkoji, jakoby
uva2oval, co mA se dlti dAle
"Nechiue marnelio mluvenl," za-
eal po chvili bodr.f'm lilasoiu,
liledme, abychom co iiejdfivo na-
hradili, v cem bylo jiocliybono
Jako byvaly i)ra2sky hostinsky
mAm v Praze colon tadu krAsnych
znAniosti a uvidlte, 2e itudoto do
kovati iiAbode, ktorA nAs u zpe-
vAkfi svedla dohromaily. Tod
zrovna se seberu a iiokam se po-
dlvAm . . . ale potkAm-li tu Tore
zu . . . dAm ji sebrat prvnfm po
licajtom . .
MokrACok table posledni slova
fekl velmi ptisnym a bozohlod
nym hlasem a zafal pti torn jiest'
kterou zamAval nad hlavou.
"To si mysli . . . ona mule na
vAs v Praze cekati. Ta u2 bude
dAvno za horaini," poznanienala
znalecky MokrAckovA
MokrAcok, ktery zati'm zaso na
tulaoku nadobro zapomniM, obira
jo se doeela jinymi niysh-ukanii
obrAtil se ku sv5 zone ehvatuymi
slovy:
"A te.l' se honom iinsnidAm i
tv mne ptiprav mfij svatooni ka
bAt."
"O neoo bych vAs prosila." pti
hlAsila so Mario se zAdosti.
MokrAckovA Pile k nf ptistou
pila. jevic tu nejvPtSi oeliotu.
"KAdu liyeli nokain napsala
krAtky dopis a pottobovala byoli
pajtir a inkoust," projevila svou
zAdost Mario,
"DoskoPIm vAm ko kupci a lino
dlinko jsoin tady," naltidla s
MokrAPkovA a uz byla ze, dvotf,
Za nokolik ininut vrAlila so Mo
IcrackovA s hrnlPkem kAv.v a s ro
lilikom. Sv(5ho muzo zastala jiz
a kucliyiii, na odcliod uplne pti
pravondho.
Jiyvaiy nostinsuy mrKiiuv na ia
sty lirnicok s kAvou a na loupA
Pok, spokojono so usniAl.
"To's niola dobry napad," sou
lilasil, pochopiv hno;l, ze kava je
pro .Marii.
MokrAPkovA poiHvala so do prv.
nilto jiokojo, y.avfola dobte dvt-h
ryolilo ptis(oii)iIa ku svdmu mu
. a clilivo so otAzala:
"Tak co? . . . tod' ale uz mluv
ICouIca z tolio noco nobo nokou
ku?"
Ityvala liostinskA mrskla pt
torn tak clitivP hladovXiii pohle
dom o kAvu a
ohtolu dodati:
nio."-
rohliPok, jakoby
"Jinak ji nodAiu
MokrAcok so sebevPdomo- u
suiAI.
"Jul; se tukhlc mrt2es ptAti
lit is. .c 'ill.. i ,i limine nun.
I II KOV (III .It 1 1 1 1 1 lllllkll tll'llll III'
mo, kdyltyehoni l svilllmiii hlotlii-!
II po ooi' 7,,. ml, 'i'o Jo iiikovo lilt
biti Johftutko, ze so I A kolom pr
sin nb imtiili ..."
"To vim tako . . .". oilsoklii no
dorkavo John fcouu . . . "alo knm
ji i'Iiocs xiiSlkiivnl?"
".Iilii nu listo." v.vpravoval nui-
n,'iii soptoin MokrAPok. "I'aiiin
tujo.s so ptoco na tolio .Inuotkn,
o k iii'im olmdival nokdy do plzoft
ko i-oslauriiro a oo b,val urol-
lt in v (.randliotolii. Vylirnl na
susky Ins as! pat unci tisio . . . nu,
a Ion si zuKdil liostiueo "u v.vstn.
v". N'o.li'ivno nine potkal a za
tool so zininll. 2o klado hlavni
Aim na to. aby do rcstauruco do
tal hezkoii sklopniii. klora by
obsliiliovala hnst.v v uPiakdm nA-
oiluitii kroji, v kostiimu IMzo-
uaPky."
MokrAPok si pti torn u2 znluskl
irsly:
"llronio ... to" liolco to liudi!
iIiim'I leu co ji lanotka uvi
dl. ton bude v sodiudin nol)!."
'On alo budo chtit Marii na
jitod vidPli . . .," pozniiinonala
MokrAPkovA.
"Xu'. . . tot' so vi. 2o nobu.lo
vilpovat zajico v pytli," soulilasil
pp svdm sprtsobu MokrAPok . . .
'proto mu toknu, aby so ptisol na
ni josto duos podival.a pti torn u2
se mu2e vseeko vyioduat."
MokrAPkovA so zauiyslila.
V.Poslochni . . . nnizi'' . . . toklu
po chvili . . . "dopolodno ho sou
iio,Vod'. Holkn niusi zfistati tod'
u nAs a proto budo zAlioduo, a-
tiycli to tu ponokud iispotAdAla.
.lanotka sol vz.lycky naramnP na
Pistotu a na potAdok. Xoz to pti-
vodu aspofi trochu do potAdku, u
holme dopolodno jako vodu. Wo-
kni mu tody, aby ptisol az odpo
lodno . . . zo dopoleiluo ncnl holka
donia rozunifsV"
MokrAPok poklepnl svd zone na
tuciK) ramono na znamonf napro
ste" svjd spokojenosti, co2 u2 dAv
no ueiidclal a odosol.
MokrAPkovA pospfsila do poko
jo Mariina s kAvou a psaefmi po-
ttobami.
Mario slAla u okntts hlavou o
nice )odo)tonou a s oPima do dal
ky upfonyina.
"Tak . . . slePinko nase . . . tady
niAte kafi'Pko ... a table ten pa
pir' nutila se MokrAPkovA Jo do
brosrdecnoho tonu. "Tak pojd'to
lioiioni . . . jako doma . . . jako
donia . . . jon 2Adni- ujiejpAni . . .
to vite, jA jsem take z venkova,
jako vy a na okolky nojsom zvyk-
1A. Co mAm, to dAm a toknoto
li, . jste si u nas pochutuala, u-
dolate nine tu nejvotsi radost!"
Pobidnuti toto j)ronosla byvalA
hostinska tak na jioslech srduP
nyni spusobeni, ze Marie vlitlnP
podokovala.
MokrAPkovA usoJln si naproti
a (In lit so do po vftlAiii o slavnd
Hvojf minulosti. "A iroio si z to
lio, milA sloPinko, irunic nedoloj
to, co vas iiotkalo. To vite, pAn
bull navStovnjo Plovokit ktizky jo
nonf jiroto, aby ho vyzkoiiSol, alo
zaliynoiiti mu noilA. Podivojto
so na nAs . . . uz nekolikrAte jsino
byli samostatni, moli jsino zavo
denou krAsnou 2ivnost, alo stosti
liAm nojitAlo a v2dycky jsino o
vSocko ptisli. Ale my si nozoufA
mo stary se no.stiti prAco, jA
chvala bohu take noiiiAm ruco jo-
noni jtro rukaviPky a uvidite, ze
se nam zase dobte povedo. .Jsoin
veru zA.lostiva, oo vAm ton mrtj
muz opatti za mfsto. .lak ho
znAni, nojiikou obyPojnou sluzbu
ani hledati nebiido a laky se to
pro vAs ani noliodi."
'Oli . . . jak budu vasemu panu
mauzoli vilePna," fokla vtole Ma
rio. MokrAPkovA niAcbla rukou, ja-
kolty chlela Hoi, zo na noco po
dobni'dio noPokaji. Na chvili si
odnilPola, chystajfo S(i k dulezite-
otAzco, novPdouc jak do ni.
"Skoda . . . Skoda . . .." po
vzdeohla si po chvili . . ., "zo my
uz nouiAiuo vlastni hostinoc . . .
bylo by byvalo po starosti. Tod'
je vlastno jiro slusnou a siotAda-
nou dfvku to nejlopsi, kdyz se do
stano do poKiiono nostinco za
sklepnioi. Oo pak mA takovd (lev
co za praci . . . obslou2it tPch no
kolik hostf a to jo vSocko
"All ... to jA bych dovodla,"
fokla Mario. "T nAs ve inl.vno 1,
valo vclnii Pasto mnolio host! u
tu jsoin jo vzdycky samojedinA
olisluliovala . . ."
MokrAPkovA so slabo usiiiAlu
nad ton bo2skou uuivuosU.
"Xu tak viditoTzvolala radost
no . . . "to mAto z polovic(! vyhrA
no. Mysliin, zo .MokrAPok dozuji
sta vi'mi vynajdo nojitkd takovd
inlsto vo vzornd rostauraci. My
jsuio inivali v2dy dovPata z noj
lepSich rodiii, alo z travidla jsmo
mPli tu nohodu, zo kdyz uAin dov
Po nojvice zvyklo . . . ka2dd u nas
zAstaval6 a bylo u nAs jako u ro
ilicrt," poznanionala byvalA lio
stinskA jon tak mimochodoni . . .
"tak so ni'int provdalo. Oh . . . my
jsino inivali iiArainiio krAsnd bu
sty . . . s'ainy doktor, jtrofosor, u
Pitol, I'lfadnik nobo lopSi obcliod-
ml,. . knelt- Intuit olli-c Itt yo.
pnllOWIlIZ poloilUO. Kll7, Ml- III
vSechtio pi no lilnilu pHhrno I; oln"
In, jo to kntcui slolli jako volka
rodiiia . . . Nil . . . nle tod' vAs no
chain s poknjciu . , . main lini-lin
tolio uklldii, pak pflpravii s obo
dom a do Id dob.v si tu liozk.v mi
piSolo svojo psiini. Htnr.v so boz-
tolio ptod polodiiom uovri'iti . . ."
Sot va so zn MnkrnPkovou zn
vtoly ilvdfo, ziunyslllii so Mario
znovti. Iluoil po svom oilclioilu z
in IV-mi mimuniilii so JI hlavou my
slciikn, 2o bv tiiola Jo Kudlio mi-
psutl aspofi nokolik fadok, aby no
Ityll o ni v obavaoli., 2o snnd so ji
noco ptihodilo n nby ji iiopnntzn
vii 1 .v za novdoPulci. klora rAzcm
zapomiiolii na o, co dobrdho j(
kdy bylo vo uil.'ne prokAzAno.
Mario zahlodPla so mi Mly pa
pir ptod sobou a pfoiuyslola, co
nui napsati. Itylo tu kolom ui li
oho a kliduo, joiioui v jojl diisi za
Palo so to prmlPoji vlniti. Zase
na okani2ik opustily Ji Irapud stu
rosli. zalini'iny aspofi mi chvili no
vou jiskrou uadojo.
I'o Jloulidm uvn2ovAnf a pfo
myslont nuinoPila Mario zaso pd
ro, jo2 bflh vl u2 kolikrAto oschlo
a psala ovnim rukou (onto do
jiis: YAZciiA a di-alia inojo dobro
dilclko! VPdoiui iniio pravi, 2o svym nA
lil,in odchodoiii z drahdho nine
inl,na sprtsobila jsoin VAm zno
pokojonl a zo snad jsto vo slaro
stocli, co so so ninoii ptihodilo, Vo
siniitiiycli a kruSnycli hodliiAcii,
joz jsom zdo v I'razo u2 prozila,
bylo jodinou moil blahoii upo
mllikoii vSocko to dobrd a krAsnd,
Jo2 innP bylo pod Viislin matot-
skyni krovoni udPloin u pn'ivo to-
o vodoini tiskno inno jioro do ru-
ky, abycli VAm za vSceku Vasi
laskii, za vSecku VaSi dobrotivosl
z hloiilii srdco podokovala a zAro
vou poprosila za odpustPni, 2o
jsom tiikov.vni spfisoboni odosla z
doniii, v iiPiiiz jonoin dobro jsom
zazila.
Xobyl to novdok, no, byla to
vdoPnost, ktorA2 kiV.ala inno, a
bycb opustila do poslodniho mo
ho vzdocliu nozapoiiionut(Hn.
VAs dAm, v iiPmz bolui2ol
stAvala jsom so kanioiiom I'irazii.
Xoclitdla jsom. abysto klnuli oku
niziku, kdy volkoin.vsliio vzall jsto
do poPoslndlio doniu svdho nalo-
zonku, ktorA2 jon pod oolirann.fm
jiIAstdinVasI A2nosli usotfona
bvla zfoimdlio opovr2onl. Itfih
dal mi takd srdce a to srdco po
Pfnalo si zoufati. VPfto, zo sv.ni
utokoiii vykotipilu jsom VaSi spo
kojonost a sobo vodoini, 2e nolty
la jsom nevdPPnou. Tak a no ji
nak posuzujto utPk niftj. VdoP
nost, jon vdoPnost vodla kroky
md. JoStP jodnou vzkazuji svd
vtold a lipHinne dfky a prosim za
pomonto, ach znpoinofite i'iilno na
vrouonP Vain odaiiou n noskoua
lo vdPPnou
MA 111 I.
Mario dopsala a iiroud slzi
skropil Porstvo liiipsnn.v dopis
ZdAlo so ji, 2o nonapsala vSo tak,
jak chtola . . . bu, zo to noni ani
slaby ohliis tolio, co by rA.la byla
svofila papiru, nojiisno a foc(
iovno tusic, 2o dopis tonto niusi
so tako dostati do rukou KIe
montovycli.
V tu chvili. kdyz uz psani bylo
na ceste, zdAlo se Marii, zo tiin
jo navzdy niozi ui a Kudliceiui c(!
sta zahrahanu.
Tosknost joji duSo novyvolAva
la 2Adnych nov5ch vzpoiuinck n
diise nobyla v tu chvili schopnu
vykouzliti nojakd nadejo. .Ion
tolio si byla vodonia a lo ji take
sililo, ze bohdA vsloupi co nojdfi
vo v npvoii zivolni drAhu, na kto
id uz nikdy vice nosotkA se s to
mi. s ktoryini na usvito svdho
iiiluildlio zivota jtoutAnn byla vto
lojsimi svazky jifichylne oddano
sti. V tu chvili zdAlo se ji, ze ten
novy zivot sainostutnd prAce a u
plndho na sobo odkazani stuno si
ji prninenein novych tu2ob, doc
la jinych cilu a v loin jodinPspat-
fovala uplnd vyinunPnl ze zAvislo
sti, ktorA proti joji vrtli budiln v
ni ptoco ionoin lAkavd a svu.lnd
dovolovAni so pomoci u jednd by
tosti, ieiiz obraz iiiaruP suazila
se Aplne ze svd duSo uplne stfiti
rroto rozoclivoiio u s veluoii
nodopkavosti ocokAvala ptichod
MokrAPkfiv.
Tyz vraliv se set lea I so nejprve
so svou 2enou.
"Tak co jo? . . . jak jsi pooho
dil?'' vyhrkla na nobo jilna zvPdu
vosti MokrAPkovA.
llvvaiy hostinsky si zamlaskl
"janotka pozitti otovira n
sfauraci . . . PovPdol jsom mu, h
niAiii pro nolio dovco, ktord noni 1
zailacoii a ktordmii so zTidnA dru
hA v I'razo novyroviiA. To's
niola vidoti, jak zazAfil. 1 posiKt
lo so, mily MokrAPku . . . posad'
to
"Tak jsom mu vypravoval o j(
ji krAso, o joji noporiiSonosti a o
jojl iihlazonych spusoboch."
"Itudo-li takovA, jak povIdAte
fokl .lanotka, doslauoto limed ua
dfovo tficot zlalyoh . . . "Tod ah
ptijde to liluvni . . . coi jestli ue
Ionic 1 1 1 1 1 1 lu tit lr t villiir li."
O III ), jNOIII so postiiiiilu jA.
toklu vllo.osliivno MokrAPkovA,
klora pti zhslocliiii.ill pPknd Plsll
ro zn ilolio.onl Itln vSoolm u vy
tizout. '
"A to Jo ziuiiiioiiltd . , ." 1 1 1 m vii I
si zu so M ok ru Pok. "Alo JoSlo Jod
nu Jsom mPl poll;., .laitolkn to
Hi inorinonioci ehlol, nby dPvco u
iioho bydlolo. To vis, Jnk.v .Iniiol
ka Jo , . . poti'id lain' huPol do uSI,
-zo hoi hit lui.lo it iioho uschovi'iiiii
Jako v.Aciiy Skapiillt, a 2o so j
iiosini ii 1 k Ho mil kMvyin slovciu
ilotkuoutl a io liy vfthoc iiorad,
aby mu holkn nPJiiky Itojsok po
kazil, nu soho ptovodl a Ida po
htioval a odrailll vsocky oslatui
hosly. Alo od tolio poiadavkii,
aby holka hydlcln u aPlio, honor
no ustotipll. Itokl jsom mu, 2o
dovPo zrtslAvA n mis, 2o by Jinak
sluibii noiiustoiipilo a tak jsom
so zavAznl, 2o holkn liililn vimI i 1 1
cuidy don domrt. A lo jsoin zrov
na rad , . . aspofi nam ji ulkdo Ink
snadiio noptoboro . . ."
MokrAPkovA jon jon hotolu ra
ilosti nail Hiu, jak so to vSocko
diifi.
"A co2 . . . zAIohu jsi nodostal
iAiluou?'' ohrAHIu so najodiiou 1;
svdmu n n 1 7, i s otAzknn, ktorou o
slut no MokrAPok oPokAvul.
"Nu . . . lo so saino sobou ro-
ziinil . . . ptoco ji imislino tint nP
co kloudiidho k obodu," ptlznAval
so .MokrAPok. ehytromysliio zanil-
ov Pislici.
"Alo kdlik? . . ." doldhala zona.
"Kb . . . pot zlnl.voh." zabruPol
MokrAPok, joni dobto vPdol, io z
tPcblo klopol so a?. no1ostiiii( so
zdravou kfi2i.
MokrAPok vstoupil k Marii s
I'isiiioviivoii ivafi.
I', jo to hototovo . . . uz jo to
udPlAnot" spustil zpPvnvo . . ,
"milA sloPno. udPlal jsom Irol'u."
Murie zahlodPla 'so na nobo s
nadejo plii.V'ina a rozliskfon.Vina
oPima.
MokrAPok vyloill, jak pocliodil
Mario zaso po illoiihyVh liudi-
iiAch rozjusiiil.i zailiiinany svuj
oltliPoj.
MokrAPkovA so s obPdein vy-
zniimcnalii- a ilrikAzala, 2o zmi
iiionitA kiichatka dovod( i z ma
in noco vyborndlio u pravi II.
Odpolodne po ttoti lio.linP bylo
zaklopAno na dvdto.
MokrAPok lionoiu ot viral liostu
ilvdfo.
Ityl lo host iiiHk.y .lanotka, iniii
asi Plyfirotiloty, hozky olyiy, alo
tvAfe bodrd, iiptfmm: a otovfond.
"Prosim, prosim, radio jon da
. . .", zval MokrAPok iiAvSlovnf-
h
ku.
.lanotka vstoupil do pokojo a
sputtiv jtfed sebou Mnrii, byl pfo
kvnpcn. V trvn okamiik so mu
zdAlo, 2o siiutl mA jitod sobou no
koho jindlifi.
"Tak to jo Ion pan,' zakroPil
zavPas MokrAPok . . . "co si pfeje,
abysto. vstoiipila do joint zAvodu
za sklopnici."
Mario so mime iiklnnila. ,
"JA mysliin, 2o budoto spolu
uuvzAjoni spokojoni," zavAdol too
MokrAPok.
"MilorAda u vAs nastoupiin
mlslo, joz mne jmdnom vasiin na
bid I pun MokrAPok," fokla konoc-
no sainii Mario . . . "alo prosim,
jon nchiido-li to vuditi, 2o noiiiAm
2Adnd Polodnl kniiky."
.lanotka se bod to usmAI.
"Alo . . . prosim . . . sloPno . . .
ii't vAs vezmii boz kniiky . . . vSak
jA uz se o vSocko postarAin. Ku-
Piiu vAm za to, zo budoto u inno
volico spokojona. Zitra vocoi
prosim, abysto so ptiSIa poilf vat
do zAvodu, abysto no ukAzahi mo
ji zone, nodal nostinsuy.
"rpiniin, jak si ptojolo," fokla
Mario prostP a vlidnP.
Po ilalSich, nut nyoh ujodiiA
nioh so .lanotka porouPcl. Mo
kn'iPkovi, joiti ho doprovAzol,
vtolo dPkovnl:
"To je dovPo . . . .Isom uplne
spokojen," liboviil si hostinsky
oi-liot in' doplatil MokrAPkovi zby-
(ok sniluveiio odinoiiy obnosoiii
." zlatych.
MokrAPkovd to nodalo, nby no
sla svdinu niuzi vstfio.
"To jo teprvd zaPAtok," fokl
ku svd zone MokrAPok, zalfopav
ii potkami ptod oPima . . . "ZUra
tain s ii S puj.lu a radoji za sola
zjednam a zaplatiiu vyiiomoc, a-
bveh to ni'ilozite vSocko zntidil.
.Ion aby udPlalii joSto na .lauot
kovou dobry dojoin a pak jo vy
h n't no.'
"Aby noiidolala . . . holka jako
obi-A.ok . . . ti nudum dokovati
jiAiiobohii, zo's jim takovd Pistol
no dovPo ilohodil."
"Taky si mysliin," soulilasil
MokrAPok hczpodiuinoPnP so svou
ioiioii.
Marie zatiiu so spokojonou tvA
ti vzpouiiuala krasiidho odkazu
iiozaioinoiiiitolnd paid Ua.lofio
vd, jimi odporiiPovula ji jako nej
spolohlivojSi uloPiSto vo viru 7.1
vota poPlivou a svPdoinitou juAci.
"Ano . . , budu prucovat." fok
la si Marie, jakoby skladala slav
ny slib.
Druhdlio duo na to zavodl Mo
krAPek Marii do hostinoc "u vy
nim,", (U hc ii ciIhI iM I Iii pnitl
lllliol l.ovd.
.Ma I'lo zu li'rh uPkollk lioiliu, rn
nnjlslo 1 . In ubozpoPoiiil. ?.o mu
pPkili1 II spolohllvi'' mlslo, v,hll
iohl v tvi'itlch ii'Nld svozoii a krA
slid a v,ru.ini oPi Jojl hhihoin a
spokojouosll Jon jon .iitily.
MokrAPok vykiiu'ovnl si po u
Ih-I vcdlo .Mario Ink vosol,m kro
koiu, Jiikoby voill na iiinliiveno
mlslo svou vlasliif dcorii.
"Ta Imlkii bu lo pro nAs jako
v.v'hrn nu los," pollboviil si v du
elm ii illv ?,(' si ruco i i ' 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 zo
siiini' riulosH, h so mu plan jo
int lak ziiniiioiillo dnfl. I'tod h;
ty tlzcndu ilobnho svi'dio osinlii
vypuSloiia byla z vlhu jodnoho
Kranu'ito u tod' iinelii'i.olii so v
sldlccli KruuiAto driihoho,
Zahy dosli Jo iillco mi hotoj
sliu Novdin Mosto, kilo iiiohi byli
druhdlio due nova roslaiiraco o
tovtonn. Ityla uz z dlilckti vidoll
vollkfi okmi, na nich. Porvonnil
pisiuouami bylo mipsAiio, ?.c so
tu Popujo zmimoiiitii plzcfisko a
smlchovskd pivo. Xu kiifcddin ok
no uiildzal so JlnP ni'ipls. Nu Jod
noni so ozmimoValo, 2o jsou u .la
notky vyboriid n cliutiu; ohoily v
pfodplacont po Ilo krojcurfi, mi ji
iii'in zaso hh'isal nApis- zo po ui
vadlc Izo tu ilostuti clitilno upra
vend vocofo, na ttolini znso mi
bi.oly so snfdnuo mi vldllPkii. I'o
cold ddlco okonnl fronly iiinfslonn
byhi z briisu novi'i, oil laislilia v
MPSl'unsko UosimIo ozdobiid pro
ve lenA iiAvoHlnf talnilo s napl
soin: ".liinolkova plzoilska u smi
chovskA )ivnico."
"Nu . . . ton .Tiiiiolkn si lo vy
pravil jako na zakAzku,'' pravi I
MokrAPok, so znliboniiii pohliitijo
na zovnojSi upravu hostinoo, joi
zrovna svitiln Pistolou a uovosti.
I'aui liostinskA rovuiila prAvo
mi vclknii nokolikndiliioii policl
h'lhvo so zn viifcnimiini. kdyz Ma
io s Mokri'iPkein voSln.
"Ah . . . ludy jo niiSo slePmi!"
zvolnl hostinsky. I'aui .lanolko-
va na lo na Mnrii byslfo a zkou-
i nu vi iiohlcdi'la a itylo na ni o-
ividnP znAti, zo tout o l.n'ilky po
lled ua ptfSH sklcpnici ifijonnio
ifokvupil u uspokojil, Nu plud
a okrouhld icif tvAfi pozulirAI mi
ly usiiiov u v'idnP liiskuvy spu
sob, jim. io(IPkovnln na poztlrav
Mariiu svedcil o loin, zo pani
lanotkovA jo zjevein novo sklep-
nice vlc(! noz spoUoiolia.
"Tak iiojJnio, sloPinko," vyzva-
la Marii liostinskA . . . "jA vain
vSocko ukA7.il, abysto zitra ra no
byla vo vSom jako vo svdin.''
liostinskA inistnost, vo ktord
bylo vSo v iiojvzornojSIm poti'id-
en, Ityla polioilliiA a obsaliovala v
zailnl PAsli joSIP jodon pokojik o
dvou oknooh, ktor' Jul se uplne
uzavfiti a ktor.v urPon byl po pti
padP; bud' pro iioklcr.v spolok a-
nobo docola azavtonoii spoloc-
nost. Jasno inoilrd iibrusy, pro-
si fond na stolocii, byly ApluP no-
vd a voskoron m'lbytok loski so
jako zrcndlovd ploohy. Po sto-
iiAch rozvoSouo bylo nokolik oh
razA, po vPtsiiio to krAsnych iro
mil Pmolockd bosody, jo, zsisuzo
ny byly v Perm?, volnii peknP u do
vodno jiracovund rAinco. lTtro-
sited poddlnd stPny iiinistPna by
la iiiohiitnA kro.lonco, nad ni7, ve
zlatdm i-Ainci Ityla miniaturni
barvotiskovA reprodukee zuAnid
ho obrazu VPSInova "PocAtok ro
mAmi". Nu krodonci naroviiAiiy
byly v pruvidolnj.ch slonpclcli
snPliovP bild ubrousky a v lie
zoiinkdm koSiP.ku ze zolondho
(IrAtu a ndkolika ptihrudAidi
znAinky na obPd, ua pivo, voPefe
a sniihinP. Nu nrvnim reuAlu v
krodonci nalozala se dAle krAsnP
vyfozAviiiiA skfinka, ktorA obsa-
hovula take nokolik pfihrAdok,
joz. mipluoiiy byly doiitniky u ci
f.'iirot liiini. Vo.llo skfine tosta
von bvl 7.uAin stojiin s kytkou
rrtznd barovnych SjiiPok na dout
nikv s vlastenookyini hosly. Na
dvou pak stoleeh iiinlslonv byly
inatiPni sttolci.
Paid liostinskA vSocky tyto vP
ci Marii jodnotlive ukazovala mi
lyin it laskavyin tononi. Pro Ma
rii byla votSlna z tPclito pfodmo
tA novinkoii, ktorou doposiul ni
Kdy iinl oKom iiospalrlla, alo na
vSo ilAvala velmi dobry jutzor, co
slySolu. Paul .lanotkovA, ktorA
vodola oil svdlio muzo, ze novA
sklopnico vo svdin novdin povolA
ni jo ujilnoii novnckoii, pozorova
la s poti'Soniin, zo .lPvPe jo volico
chapavd, alo zArovofi noobyPojne
ochotnd, dobrd u mild stvofoni.
"To mPl inftj mu?. St'astny don,"
pomyslila si liostinskA, so znlibo
niiii divajic so ua krAsnou a zte-
I ti Ion postavu Maviiuii, jojl?. kit?.
dy pohyb byl sP7.i a nirStiiy.
Kdy7. liostinskA .Marii so vSim
oboziiAniila, zuhAjila tadu in
strukci, kterym Mario nasloiicha
la s odilanou pozoruosti.
"A JoSto ua jodnu vPo vAs, milA
Mario, iipozornfin," konPila svou
odhoriiou pfodiii'iSku pani .lanot
kovA, poprve novou svou sklc'iini
ci srdoPnym spftsoboin, pouze
kfostuim jineiieni oslovivSi . . .
DoufAin sice, 2e tu uebudeme ml
li niiiollo liikut.O li IiomIii. ,lef(
I'llOIII (III IIOSIIIICO
hi-z li rejourn
alo l.a ;.(!( ho-
polio, v l.'iipsc . .
slliioc must I s liikovmi hosly
poPHnll, boz klor.Ccli iiiilnv zfi
voil nu svoti so iioobojdo, in
vns dntklivd vnruji, iibsu- ho no
jpoiiSlela do indlidlio volliolio i-o-
Ikuui', nbyslo noptlsln n poiii.c.
lTo vllo, hislno vy to noic, jak
to i hoillvu . . . illiih rosto, loslo,
it pak paitAPok odfliiiikiio u sklop
nice to niusi za nolio ziiplalili sa
mu . . ."
Murio ziililoiloln so po tdlo v.v
stra.o iidlvoiiPm zrukom ua svou
ptlfill piinl, Tomu, co prAvd sly
M'la, uoroziiniohi, ponP vad?. nodo-
vodht poohopitt, jak by si molil
uokilo li'iiiilali boz ponP, nu jfdlo
n tin pill do hoslinco. I'roto po
k.'vlii pouzo hlavou, poiiivHllvHl
si. 7,o so MokrAPku olAzo, nb.V JI
povodPI, jak by so uiPla v podob
nyoh ptlpndoch ziiohovut,1
Ziitim MokrAPok mPl s .funot
kou iloiolu jlnd jodiiAnf. I 'roll n-n.-
Ion filial I mPl s Murll svoje
ptosnP vytPoiu-' a slnnovond plA
ny u k vyplnoiil Jojlcli Jodnulo so
mu v prvui tadP o to, aby so sla
hi Mario an noni uplne zAvislou.
"Tak JA don lain, pa no 1ms 1 1 n
sky," zuhi'ijil MokrAPok hovor, "7.o
jslo s novou sklopulcl, ktorou
jsoin vim 1 1 ilohodil, a pi in' spoko
.imiV"
"No iihliilAnio," prohodll op.ilr
no .llinolkit, "alo myslfm, 7.o so
inoji zone juk nAlo7.i zallbila."
I'ti 1 oni pnilival so .lanotka
sklenPnyni okdiikom, vodoucim z
kiichynP do roslaiiraco. kdo vl
dol, juk zona jcho jo zaitjata no
vou fiklcpnii i.
MokrAPok zuliloilPI so i.uiz
smProm a poklcpuv lioslinskdmu
na ramono, fokl:
"I'iiiio .luuolko . .
to budo zuiiiiicnilA
"Nu . . . iividlnio ,
. uviilito . . .
vola vku."
. . iividlnio."
soulilasil zdrzonlive hostinsky,
"kdy7, prtjdo jfldno do druhdlio,
Ink snnd In zadolAm pol-adnou a
oblllionoti roHtniirnol."
"To nebude dloulio trvall . . .
iividilo, e mlii vfm svutoit prav
du," horoval MokrAPok . . . "lo
vile, jA so v torn vymAin' . . . In
kovou sklopnici uemijdete v cold
Praze."
"HezkA jo . . . hezkA," prohodll
.lanotka, nouslAlo se divaje okdn
kom do resluurace,
"Alo na nCco mtisfm, proHfm,
ujiozornltl," navazoval liovor by
valy hostinsky, ohyHtaJe He k lo
in u, nby fal do 2ivdho.
.lanotka obrAtil se k nPnitt u
zkoiiniavP se na nPho ziihloddl.
Ink jsem e vAm u7. zminil,"
pokruPovul MokrAcok, "potkalo
dPvPo nofitPstf, 7,e byla prohna
iioii podvoilnicf o vsecko okrude
na, MA jonoin to, co nu ni vidfto
vSocko oslutnf jf tu svPtobd?.-
nice soltrulii. Do loKitlti nude io-
I folio villi nPjakd fiaty, prAdlo ta- '
ke noma a budo jenom ve vaSoin
prospPchu, kdy7. bude jiPknd vy
bavona. JA bych dfevPo h nojvdt
Sf radost f zalo7.il ponezi sAm, jon
kdybyoh jo mPl a tu jsem vuh
chtol )ozA(lali, a byste ji sAm tu
slii7.biP.kii prokAzal. To sAm vi
dito, zo nomute pted sobou zud-
noil prohnunou osobu a uPinfte-li
noco pro ni, uvidite, ze vain to
dvucetkrAte vynahradi a ze vdui
bude za to uoskonule vdecnu."
Nu ... a kolik myslfte, 2e by
tak polfebovala?'' otAzal se Ja-
notka. 1
MokrAPok dobfo postfohl, 2e
Jaiiotku HoiiPaBiie sahl do naprs
ni kitisy pro tobolku a soudil z
tolio, ze hostinsky ua nPjukou tu
zlatku koukiitl nobude.
"JA mysliin. 7,e to Btovicka
spravf." irohodil lodabyle, jako
by so jodnalo pouze o petku.
"ItlAznlte?" h neliPonyin pre
kvapenim v.volal Juuotku.
"Prop bych blAznil?" UHinAI so
MokrAPok. "Xevezmote-H ji vy,
veznio jin.- a rAd zaplali, na ram
no rAd. Takovd holky ae tak
lined iicmtjdoti, to nifi7.ote dlouho
hlodui."
.lanotka dftvod tonto iiznAval,
ale infnil, 7.o ziiplaconfm tficeti
zhil.vch byl dohazovaP MokrAPek
u7. krAlovsky odmPnPii.
"Co pak myslito, zo sbfrAin pe
nfzo na ulici?" pravil s novoli.
"To noinyslfni," odpovedol s oil
uiltiivyin sebevoiloinlm MokrA
Pek. "Alo vy niiisfto sbfrat ho
sty z ulico a ti liostd nesou penl
zo. ShAnPjto jo, kdy?. nebudete
niit fortolnoti sklopnici. A to
knPto, uonf-li to dovco takovd, ?.o
v cold Praze druhdlio neiuijdete.
.Ion so na ni podivojto, no, jon ae
dfvejte! To jo postuva, to je tPlo,
to jo obliPoj jako obrA.ok. No
chcolo-li, vrAtiui vAm vaSo ponfze.
1A ji jindo joSto ldpo odbudii,
to noiiiAm nojmonSi sturost.'
A MokrAPok jakoby vlAdl Hal
covknnii, rozepjal svuj kabAt,
sAluiul do liAprsnf kapsy a vyilal
volkoa koiouou tobolku, v kterdX
vSak ptiPinonlni omtrnd pan! Mo
krAPkovd nobyla led' ji2 ani papt
rovA zlatka, ponivad? colon ho
tovost svdho uiuuzelu byla xaba-vilu.