ZTRACENY
Romn.
NAPSAls FORTUNU Oc ltOlSGOlWI.
NYtVkul joMo nut dvauot miiiiil, ; vHtoupil. ZdiSont uproll Albert a
kdvZ jiisnv ?.vuk liotlln znznul a vo'hrubi svd zraky ua zAhiidnou po-
vudlujM sfiti odbylo judna liodlna.
V tointo okuinZlku dotkl su firn
mot solvit slyfiltolny juho n n -Dvefe
so otovfuly a USe zase '
znvfoly.
NoKiu'tuiy nikteriik nuspichul.
Zftstnl stAti muzl dvulnil, mujo'
hlava na znnk iiaUUmOnou a rucu
do pfodu vzepiony, jalco slepul,
hlodiijtol custu. I'o maid t'livil!
poinl tnuZ jitt dAlc; voliiyml vlok
lyml kroky kiACt'i v pfod a je
ho zttihld nice zdal.v so hloduti
jak) si noviditolny pfodtuot. Po
jodnoli natal dospilt' k okon
ntinu vyklonku, suhoiilil ho k ze
ml, obrnouju se zAdv k Doutroloi
sovi, ktery sfim sobi pomyslil:
"Ano, zdu na tomto misti zn
hlddl jsoin pfed neduvnutu fucuny
stin. Alu co to dilA on so un
ity bn ilovik by inyslll, Zo ho
nvrbnouti choc na kolona Ah
mAj bozo, coZ pak jo ton ilovik
altony!"
Pfece pochyboval Doutrohtlse
jufili sti'ilo a mil prnvdu, nobot'
sklAninl kolonou milo zoola jlny
ficol, nuZH so donintval. Race no
znAmdho prneovaly v tutu no to a
brzy zvestoval vrzuvy sttinot, Ze
prAee Je ukonionn. Tiro pfifilo do
obiliu a apron t Tod zdi objovila so
tnjnA pfihrAdkn.
MuZ mil blavu a ruco do pfi
hrfidky strcony a hrabal so uein
ni v nt. Pak vyskytlo ho zase dm
ltd jxSro, pfihrAdkii so uzuvfela,
nitiZ so zdvihl u chyatnl so, by po
koj opiiHtll. DoutrulaiHu poskytl
lieznAindinu pfodnost. uikolika
krokA n stal jefiti v Julionovi po
koji, kdyZ iiAniisicnik dvdfe ote
vfel, kterd vedly na sehody. Al
bert posptolial von, aliy joSti v
cng zloiince so zmooniti niolil, alo
v t5ui2 okamiiku, kdy?. pf-ukroiil
korrldor, ohopila ho pevnft rtika
za Umec. Zaraien, niocni so na
mfihnl, nby so vymkl, alu ruka,
kterA jej uuhopilu, diiola ho 2e
leznou silou.
"Tys to tedy, kdo bo vloupal v
tioci do m6ho bytu", zvolal titoi
nik, "nepokouSuj so 0 Atik, sice
ti rozdrtim mozek."
Doutrelaise poznal bias hrabo
te de Culprendde a pochopil, co
bc plihodilo.
"Kdo lotre?" tfiznl bo bra
hi de Calprendde znfivi.
"Pane, vy se m.vlito, nojsem
(2adny zlodij", pravil Albert,
jiem vA8 soused Doutrelaise."
"Vy!" nvolal hrubi. "Co tu di
late, jak jste se Bern dostal?"
"Povtai vfim to pane a poznAte,
ze mam jen umysly noctivd. ale
proBfm vfts, mluvte tiSeji. .TednA
se o Cest vufieho syna! .
"Mdho syua! Vy se odvaiti-
jete mluyiti o mdm synovi! Vy,
jen2 jste pHiiuou radho neSti-
ti?"
"VyalySte nine, pane, mflj pH
tel Jacques de Couttaumer Btoji
venku, anebo stAl alespon pfed
aeKonica mtnutami jefitd venku
Ale, apotevI-ete-H mni dvefe, za
plat! suad Bvym 2ivotura sluzbu,
Kieron isme vAm prokAzali."
"Pa de Courtauiner!" opako-
rai nrabi.
"Abo, Cekal za timito dvefmi
M oveka, kter nh 11 vfis vlou
pal . Ted' t torn oCamiiku Btojt
aprpti tomu bfcIAkovi zcela sa
neten . . . Nealyfiim jeho bias
btb vl, co se mu pt ibodilo."
Doutrelaise prouiluvil tak nev-
nm hlaseiu, it; hrabi Oalprenede
t uspokojil a pravil
"Date mn& ayd Cestnd slovo, 2e
Jacques de Courtauiner se naldzd
v tomto domfi?"
"PMtahAm vfim, 2e nent-li zde
tento ftlovik jej usmrtil. Snad bo
tmki jli zovraldil, dAkazA by
catm nemili a syn vAfi byl by
traces."
Hrabd neodpovidil, nfbr2 ote
vfel dvefe a spatfil obraz pravi
tat podivny, jako utiseu.v. Na
chodech atAl ueznfim-, nehybuy
Jako stln; ponekud iiiie Jacques
mi prvnfm stupni, drze v roztaze
a ruce oharek
"Bobp dfky, vy jste tu jesti,
mumlal Doutrelaise. Mu no po
haul, ale Jacques kter oba pozo
rofal, jlm pokynul. Pak svra o
hrkem zaial sem tarn niAchuti
Mui pohlodl mu pevnd do obliCej
a pfedstoupil, aby pfes stupni
aoia aesei, ale Jacques plihcl blf
te a jemni e ho dotekl, anii do
nwie itrcil
Cizi mu ucouvl. Jacques posta
vll se vedle nibo a mnul svd levd
r46 o pravd rAmi nenAmdho,
jeal se obratil ko dvefiin, kter
ml pfed desiti minutami proSel.
k T vyxval Jacques hrabite
x DuireaiHa, aby postoupill tra
uou a kraiel t rauiem. Bez zdrA
hitai a aai ae aeobraceje, clsiaeo
KLENOT.
staxii. uotroiirnjioo hi ant pro
uiliivlll. mil so piihuoiit.
Noznaniy miHtoupll zaso znovn
cost 11, ktoron jlz jodnoii proSol.
ICrAiol zvolna pokojotn .luliono
vyin, naioi VHlonpll do kablnolu.
Coiirtaiiinor ryohlo za nhn zavfol
dvoh1, pak so ohrAlil k panu do
Cnlpronodo a pravil:
'riiflto rovniz tak h ilvofnii oil
iMdvoru a h dvofmi svdho to-
Ml'!"
I'M 'tiohto slovooh Hpiohal do
orridoru a ttzuvfol dvoh' druhd,
zatint 00 pAn do Cnlpronodo rov-
niZ Ink tn'inll s dvofnii irolinii.
o t(5 pravil k hrabcMi jsa obrA-
11:
"Zitra, pane Itrabi, budo vAS
hvu 11a svobodi. SIAino Ji. toho
lovika, ktor- opAlov.- nAhrdol-
nik do vasoho bylu pMnosl."
"MAnto ho, alo pofAdo juste no
lApu. zo so Ink klidtio dal odvd-
!," mumlal Doulrolaiso.
"Ty jsi tody nuvidil, zo kjiIV"
"Coze, ty ho doinnivAs, zo zo....''
"XAmiHiini, to so rozutni, ?.u
namosiini a snad joSti po nikolik
lodin v tomto stavu sutrvA."
"Vidil jsi jeho obliiejV",
"To so vi, je to Matapan." ,
"Matapan!" zvolali hrabi a Al
bert, jako usty judniml.
"A vis takd zcola jisti, Zo spl?"
"Zoola jisti. Mill jsmo na "Jn-
noni" takd jodnoho nAmornika,
tury; byl namisiini."
"Matapan!'' opnkoval pAn do
alprunudo. "A 011 so vloupal do
mdho bytu, novidu ani co iini;
tot nomo7.no."
"ZapotninAte, Zo dlouho oltfval
tyto mistnoHti, bezpochyby si po-
drZel takd klifi od nich."
"Tak tedy on opAlovJ m'tkrdol-
nik Kdo uloZil?"
"Nupocbybujte 0 tout, pane
nabi!"
"Ale proc pak tak judunl?"
"Oh! To je zcela jednoduchd.
On mA ve svdm byte prav' sklad
zlata, drah.ycb kamunA, zkrAtka
conn'cb vici. A uAmisiinici jud-
naji ve spnni rovniZ tak, jako by
jeduuli, kdyby bdili, s tint jedi-
nym ror.dilem, 2e skutky jujicb
jsou uelogickd."
"Tody Hi neni vidout sv5'cb it-
nA?1'
"Zcela ne."
"A probudMi se?"
"Vymizelo nut vidomi o torn,
co uiinil, Aplni."
"Jednal tedy bezelstni, kdyi
ob2aloval mdho syna?"
"To myslim, ba dokonce bych
fckl, io jsem si tfm jist. Vfiak
Zadnym spAsobem uemA tusoni,
Ze se sam okradl."
"ZatuistnAvejmu se pfede-
vSim", pokraioval hrabi dfile,
nHtomuou situaci. Vy jste bo
zavfol, ale on se probudi, ba moZ
uA, Ze uZ se probudil."
"O nikoli. Takovy zAchvat trvA
obyiejni nikolik bodin. Ted' ne
pochybni jeden kus nAbytku roze
vfe a bude se v nim prohrabAvat.
Pak uiini pokus, nby odesel. Sly
Site, jiZ to iini!"
PAn de Culprenedo se zntfAsl
Na drubd strani dveM bylo slySeti
jnkdsl skrabAni.
"On se pokusl 0 otevfenf, ale
klli nenajde, ponivadZ z venku je
zastrien."
"OdpuStiui, panu," pravil bra
bi, "jsem vAm neskonale povdi
ien; ale poI-Ado jesti necbApu
jaky prospecu muzete mtti zo
sotnuambulismu puna Matapana.
Jeho pMtoutuost zde dokazujo
Ze je Julien nevinen."
"VAm a mni ovsem; ale Mata
pan bude vSe popirati."
"uplni pravua, ale, ponivadZ
junom pfed svidky se probudi.
nebude mu Ize vie popirati. Pled
vidul jsem ten pfipad; no proto
Ze bych viMl v Mutapauovo na
misiinictvi ale po truchlivd
udAlosti vierujSi pfiiinili jsme so
Doutrelaise a jA, abychom v5e vy
naloiili, co jHtne pro vaSeho uu
gaBtudho syna uiiniti mohli."
"NuZe, ale vysvitlete mni, kte
rak DoutrelatBo dvdfe mdho byt
otevfiti mobl," vyrufiil jej pAn de
Calprenede.
"VSe se vAm vys villi, pana bra
bi,'' pravil Jacques tile, "ale oka
mZiky jsou vzAcny. Dovolte mui
ubycb svidka vybledal, kterdho
potfebujeme."
"A kdo je to?"
"Policejnl komisaf, kter va8e
bo panu syua zatkl."
"JakZe?" tAzal se pAu de Ca
prenede. "Vy zapomluAto, Ze tun
to kotnisuf byl jubo nejzufivej
sfnt obZalobcem?"
"tlplnfi pravda," odvitll Jac
ques, "zprvu ovfiem ho domnlvul,
Ze Julien jest vineu, ale tod' uZ
sabyl jindbo uiuiui. StrAvil jsem
Iiodinn v John kublnuti it poZAdnl
joj, n l,v nt nr mini, lifl.v u kdo joj
ZIIHIIIiIIOIiII llldllll,"
"Ale v into IioiIIiiii x.n JImI r jlZ
nt," miniiliil hrabi; "a nofcli bude
zde "
"Za dvacut miinit budo zdu. Od- jniunlnvite, Zu vAs nijakA viln ve niojo dobrA lullnka budu su ra
udu (am huud, clovollle, ab.vch Siiiiii sum pflvedla. I'rosim, sA-.dovali, a niiiiiI odvolA tud' Adrian
vznl Alborla h sobou."
I'o dcsiti iiiluiilAoli nali'zall ho
jlZ .lnctioH a komlHafoiu 11 Don
IioIiiIhoiii na zpAloini costo a
proilslavovnl poslodnijslho rtfod
nlkovl so slovy:
"Pan Hotttrubtlsu, pan zu olvr-
tdho pa Ira."
"Vim 11Z." odvilil ur-odnik
IhIo (oily uplni jist, zo Matapan
nAuioslriiV''
"Zoola jlsl. OHtatni joj bohdAZ
saini spatMiiio."
"NodAviroval Jhuiii I011111 ilovi
1 nlkdy zvlASti. Mkdo nuvi
lastnu, odkud juho jinint pooliA-
zi."
"I.oc, iiAnovd, jsiuu u cilo!" zvo-
al ilaoiiiuH a vfliokni tM vstupo-
all do iloniu. KdyZ do driihdho
losohodi vstoiiplli, vytAhl Albert
lii z knpHv a ryohlo otovlol.
NujdMvu vstoupil komisaf. Oba
pfAluld joj slodovali. 1'fodHtavo
vani zkrAtil hrabi dlu moZuosti,
oslovlv.komisafe ihnud slovy:
"OiekAvAm vAs jlZ h dychtivo-
Hti, panu!"
"l'robudil so Matapan jiZ?" tA
zal se Jaoiiuus.
"No, po vasum odohodi justi
Ht Alt' sum a taut bihal, alo jiZ dol-
dobu nio vice nuslysini!"
"Tud tluba jiMkroiiti k vici,"
uohopil ho komisaf' slova. "Mata-
inn je v 0110111 pokoji, nuni-li
uavda?"
"Ano, jmne komisaM!"
"Unite ted' prosim dvdfe ote-
ffti," iiokraioval Afudnik.
Pun do Calprunude pMkrocil ke
vufim, zatim co komisaf se obrA-
til k Courtauuterovi se slovy:
"On spi jeSti dftle, neui-li
iravda?"
"Pro nine je to nade vSechnu
lochybnost," odvitll Jacques.
Pukud znam Matapanovu pova-
hu, t rou f Am si za to miti, jiuak by
uiinil pekeln.v rAmus."
"To je inoZnA. Ale pfece jej v
stavu iiAmisiindm numohu vy
sl.chati." "Zajiatd ne, ule vSuk jA bo vzbu-
itn."
"Jak to cheute poiiti?"
"Oh, to je zcela snadnd....Prudj
: t'traz....Ale bude ldpe, nuprobu-
dim-li ho lined. ZAleZi mui vol mi
na torn, abyste strnuly stav Ma
tapanAv zjistil."
PH poslodnieh slovech Doutre
laise otevfel a pAuovd vstoupili
do pokoje.
Vyjev rninul' opakovnl se zee-
a t.vmZ zpAsobem. Matapan luZul
fi okni na kolunou, hmntaje po
zdi; ale vstoupenim ticbto tM
AuA nedul su nikternk vyrusiti,
m zdAlo se, Ze Srumot ani neza-
slecbl.
NuZe, jste-li takd toho miniiii,
tunto muZ je nAmistcny,
Zu
pane?'' pravil hrabi.
"Bez pocbyby, ale uiiflmc ko-
nec, vy jej musite probuditi."
"To se t.i;A nine," zvolal
icques zburta, "jen nine necbte
judnati."
Pfi ticbto slovucb postavil se
za Matapana a uchopiv jej za obi
raniena, uechal joj padonuti na
znak.
Hlava se otf-AsIa mocni 0 kobe-
roc a brzy zvistovala eneri'ickA
kletba, Ze Matapan uabyl zase
vidomi.
4,Kde pak to jsem 11 vsucb hro
mA?" zafval, hludi vztekle kolom
sube.
"Ve svdm dHvijsim byte," od
voce Jacques do ( ouruumer,
"pane Matapane."
Matapan ni i-oho neodvitil, ale
vyskoiiv se zenie zuMvi pobliZol
na otyfi muZe, ktefi jej obklopili
"Jon se upokojtu," pokacoval
L-ourtaumor, "my nentame na
spich."
Matapan se ovfiem utiSil a pra
vil pak k Jacquosovi:
"J A vAs neznAm a ZAdftm hrabi-
te de Calprenede, aby mni vy
svitlll, jak jsem se sum dostal.
Stalo-li bo to zase proto, abyste
nine okradli, jako vAS an syn,
prohlaSuji, Ze nemam niceho pfi
soue, ani peniz am klonotA."
"N'ikdo na to nepomSli, pane,
uiiuiti vain uasili," pravil komi
saf, kter' posud se zdrZoval v
pozadi.
"Co chcete na mni?" vykfikl
Matapan, "a pfedevfiiui kdo pak
jste?"
"Kdo jA jsetn?, Jboiu pollcejnim
komisufem."
"Vy, policojnim komisafem? Co
vAs to napadA, kde pak mate svou
fierpu? VAbec," doloZil pak di-
voce, "co na mni chcete, proi jste
nine sum zuvldkli?"
"Vy tedy skuteCui nevitcj jak
jste sem dostal?"
"Ah, zuiluAm cbApntl! Dali jste
mni oinnmujici prostfedek a
unesli jste nine z . mdho bytu,
kdyZ jsem pal."
"Zajlstd, Ze jste spul, ale nikdo
vAm uliebo poZiti uedal, nebot'
vy Jsio iiAinisiinf, pane Mata-
panu," nravil Jaouuos de Court-,
aiimor.
".NYimisiini jA? l'niio!"
"VZilyt ju to dokAzAno a vy
1 : 1 11 it polloejntmu koinisafl nlc no
Itiiitu si pfucu do hv.vHi kitpuH. a -
loznulo tain klli od bylu. ktury
Isle aZ do iirvnfho lohoto niosico
obyvnl."
Mlmovoltiu striil Matapan ruku
do kapsy.
"Vy uZivAtu toho klioo Idiuof
knZdo iioci," iiokraooval Jac(iioN.
"Tak an pfiklad pfodevilruni,
kdyZ jslo jak.ysi opAlov.- ni'ihrdul
nik sum pMnosl."
"Ah!" zvolal Mata)iin, "tody k
(011111 nielli jste Into komedii vy
pravlli!" "Dovolte, pane," pravil komi
Haf, "zdu ucnf foil o ZAdnd kome
dii." "A no, a prosim takd, abyste do
svdho protokolu zapsal," pokra
ooval DoulrelaiHu, "Zu pan Mata
pan zdu ohovA tujn.v ukryt. Vidil
jsutti, klurak pfitlaiil nn jodno
pdro, nniuZ se objovila lajnA pfi
hrAdka." Matapan pokriil ramcny, vi5ak
zbledl nApadni a zvolal posmis
nym hhiHoiu:
"K jakdniu uielu mil by mni
doninily ukryt. vlnntni slouziti?
Bnnd, abyoh fipohoval iio svjcb
nAjointiioich!''
"Tunto ukryt just jakysi drub
Hkr.vSo, ve kturd jstu svd poklady
UHchovAval, kdyZ jste jeSti by
dlul v ticbto mistnostech. Vy
niAte bozjiochyby podobny ukryt
v prvnim poscbodi a v uoci nosite
svd skvosty 7. jeduoho bytu do
druhdho."
"Poklad naldza se ve zdi," po-
kracoval Doutrelaise. "Otvor,
ktury juj ukryvA, je zakryt dvif-
anii, kturd se sniZi, pfitlaii-li se
na jistd pdro."
'Vy tedy vite, pane Doutrelai
se," tazal so komisaf, "kue to
idro se naldzA?"
"Alespofi )ouikud, ' pntrni se
naldzA koleni dolejSku zde ve zdi.
Budu-li hledati, doufam, Ze je ua
leznu." Pfi ticbto slovucb poklekl Al
bert, bledal a po krAtkd dobi zvo
lal jasajicim hlaseni:
"M'Am jiZ to pdro, pfihrAdka jiZ
se objevuje."
PAn de Calprenede a Jacques
de Courtauiner stAli za nim, takd
Matapan pHblizil se rudce k
nim a komisaf uiinil totdZ.
"IlleiTte sem," pokraioval Dou
trelaise a osvitlil vnitfek celd pf i
hrAdky. Pfi svitu svicu zAfily ty vici
zlatd a stfibrnd, kterd bez pofAd
ku prohAzeny v ukryti leZely.
"kdybyste vSechny pfedmity
ve svdm byte vystavil, shledal
bystu, Ze vici, kterd zde vidite,
vAm tarn ohybiji," pravil komisaf,
na Matapana pohliZeje.
"To je snudni nioZno," zvolhl
Matapan zufivi, "bezjiochyby
jsem na ni zapomnil, kdyZ jsem
se pfestihovul."
"Tedy pfipoustite," pokraioval
komisaf, "Ze vam tyto vici iiAle-
Zuji?"
"NenahliZim, puoi bych to po
pirati mil, takd pfipoustim, dice-te-li,
Ze jsem nfuiiisicn.v, Ale opa-
kuji vAm, to vSe neniini niieho
na oiklivdm iinu mladdho pana de
Calprenede n pfedem vAm pra
vfm, Ze svou Zalobu neodvoh'im."
"MAZete k I id in na ni setrvnti,
pane," pravil lifednik s nezvrat
nym klidom. "Co ted' iinite, ne
ina jiZ velkd dAlozitosti do sebe a
vySetfovncimu soudci neni vice
tfoba yaseho souhlasu, aby obZa-
lovandho mi svobodu propustil,
juh'oZ novina nad slunce jasniji
dokazAua jest."
"To nenablizim."
"O torn rozbodne soudce, zale
Zitost budo mu juste zitra pfed-
lozona. Tak. a tod', pane Mata
pane, nozdrzuji vAs ddle."
"Mohu tedy jiti? Tot' pravd
htisti, alu moje zlatd a stfibrnd
vici "
"jy vain nuclou navraceny,
pane, to vite pfece.''
"NuZe dobrA, tedy pfijdu."
"Doutrelaise, posvit' panu Mu
tapanovi," zvolal Jacques so smi
chem. ''On nosmi bez svitla do
svdho bytu so vrAtitl, to by bylo
nebezpoino; ted', kdyZ uZ zase
bdi, mobl by na schodech srazlti
vaz. '
"Ale povizte mni," obrAtil se
Matapan usmisni k Alburtovi,
"vZdyt vy mAte jeSti kus mdho
nabrdulniku, kdy pak ten uavrA
tite?" "Jakmile panu brabitl de Cal
prenede klli od juho bytu unvrA
tite." "Zde jest," zvolal Matapan,
vytAhl klli z kapsy u in is til jim
zufivi na nt Al.
"JA jdu takd," pravil ted' ko-
misaf, "snad mui dovolito, pane
de Courtnumer, abych uZil vase-
bo koiAru, odefilu vAm joj pak
okamZiti nazpit."
"Ale, prosim vAs," odvitll
Jacques, "dovezu vAs sfim aZ do
vaieho pfibytku, vAZeny pane.
Moprovodinio oba dva pti mi Ma
tnpana a v prviiini posi liodl s
nilii He rozloiiiinie."
I'o fd m obrAtll k hrnbetl, po
IfAsI mu rukoii a pravil:
"To byl dues fifastny visiur,
Hvnu (IuiiiIshI. NiiZu, Alburtu, ty
,sl niAZuS klldno iilehnoiitl, Irvi'im,
Zu vuf-ur neb.vl pro tube zlraoi
Doutrelaise ohlol iiravi vyzva
ni iiposlouliuoiiti, kdyZ pan do
(.'aliirouoilo piijodnou so obralil,
kit:
"ZfiHtaAto, pane, mam h vAmi
mltivitl. I'auo," pokraioval pak
dale, . vlda su samotna h Albur-
(0111, "iio)oohopuji, Zo jste judnul
buzulMtne, kdyZ jstu uhtil Mata-
111 11 11 pfokvaiiti a losim so, Zo su
vain to podaf'ilo. I'foou vsak hu
divfm, Zo jsto nopfonoohal panu
do CoiiHiiuinor samdmu Htnrost,
abv tomato ilovuku sAni strhl
skrabosku. I.uft nejeduA hu o to,
junom bych rAd zvidil, jak jste
su dneSniho vuiura doslal do
mdlio bytu 11 jak jstu si opatfil
v-lio?"
"JA ja jsem joj nalezl,"
mumlal Doutrulaise.
"XuZe, jiozornji, Zu. nejste od-
lodlAn, mluviti pravdu. .lust tedy
zbyteino, tunto hovor justi pro
illouZiti. Alu 'pro btuloucnost si
uimatujte, Zo nAhoda Bousodstvi
vAs noopravfiuje k ZAdny-m nadi-
jim."
SvrZon so v.suoh nobes, opou-
stol Doutrelaise komnatu.
II rube joj doprovodil zdvofile
uz ke uvertm a vracuie se 110 po
koje, setkal ho svou dcerou Arlet-
ton, kterA se mu s plAceni vrhlu
kolem krkn a vzlykajio.im hlasem
zvolaln :
"VSe jsoni zaslechla, vzdyt' jA
jsem mu dala ten klii."
"Voliky boZo! XuSt'astnd elite,
oz jsi se zblaznila?"
"Nikoli, ale jA ho miluji," za-
septula Arietta.
VIII.
Tfi dni uplynuly po iioslednich
udalosteeh; novina Julienova
skvile prokAzAna byla; sam Ma
tapan neodvAZil se tvrditt, Zu mu
opAlovy nahrdelnik ukraden byl
juho mladym sotisedem.
Dlrabi ojiakoval pan! de Var
ying vvznani svd dcery. DobrA
mnrkyza jej klidni vyslecbla a
bvla rovniZ tak bez uticby, jako
011 sAni. Pak ale hrabitu upokoji-
la, dAvajic mu na uvAZenou, Ze
neradno so pfenAhliti; ba dokon
ce nak nana de Calprenede poZA-
dahi, aby ji pfenecbal uspofadAni
celd zAleZitosti.
Takto jednajic, mila pan! de
Vervius jiZ tiriity plAu. Pozvnla
otce a deem, svd dva synovce a
svou netef a tfi aZ ctyfi stare
pfately k obidn, stardho nainof
niho kapitAna, vyslouZildho pin-
kovnika od v gurdy a dvi stard
dAmy.
0 devAtd hotline zvodla so spo-
leinost od tubule. Jacques a oba
stafi pAni odebrali se nazpit do
knihovny A kotifili; Adrian de
Courtauiner,- hrabi do Calprene
de a obi staid damy brali whist.
Arietta uhodla uinysl murk.vzy
a nikturak se uedivila, zu ji vza-
la za ruku do uoha ji septa jic:
"VAZni lidd jsou vSickni za-
mistnAni. Pojd' so mnou, dceruS
ko. Budeme chvili spolu zvatla-
ti."
rletta dala se zavldci do ob-
libendho koutku stard damy, kte
rA mladdmu divcoti pohlddla do
oii a so smichem pravila
"Tedy zpovidej su, moje mila!
Ty jej tedy milujes?''
"Z celd duse," odvitila Arlet
ta.
"Tedv tim ldpe, alespon se no
pfotvafujeS!" zvolaln jmui de
Vervins vesele. "Ale poviz mni
oak. odkud znAs toho mladdho
muZe? Kde jsi ho spatfila?"
"Mflj ty boZo. ve spoleinosti
11 vAs, milostivA piiuf."
"Ano, pfijala jsem ho ovsem
nikolikrate; ale mAni 11Z jen
slabou vzponiinku na jeho osob
nost; pravilo se nine, Ze ju to
bezk.v ilovlcuk. Zajistd jsi tdhoZ
miniiii. N11Z0 clioi sama souditi a
pozvala jsem ho."
"JakZe? Vy jste mu rAiila do
voliti V
''Aby nine navstivil? Zajiste
Choi toho inladuho muZe pozuat
a jej studovati. NuZe, co soudiS
o mdm plAnu?"
"On tedy skutuini pfijdu?" tfi
zala so mladA divka se zardiiifm
"Oh, za to ti ruiini! MAj syno
vee Jacques, ktei-y jej dneSniho
rAna inym jmdiiem jiozval, tvrdil
Zu uboZAk radosti byl by inAleiii
k zuml sklesl. Nctfebu snad do
klAdnti, Ze pozvani pfijal, aikoll
jifed tvym otceui zdA se tnit
ohrouiny strucii, ale ja mu na
pra vim blavu. Jacques mni po
mAZe a jA bych si pfAlu, aby by
zdu, uZ pun DoutrolaiHu limit
oznAnion. I'rokaZ mui tody laska
vost a poblddni, zdali tito vAsn
vi kufAci jeSti io-Ade knihovnu
moji nakufuji. MAZeS jim fin!, Ze
jicb ZAdAm vSecb, aby pfiSli do
salonu,"
Aflolta spichnhi do knlhovnv.
Xikdujhi nninofnl knpitan vpra-
il dobt'odruZstvi zu svdho Zlvo-
la a Hlecnu do Cnlpruiiodu vstou-
1 1 i In v loin okinuZikii do
ny
kilyz sKoiioil vypriivovani o
inala.VHkyoh plrAloch, klord dlou
10 protiaslodoval, ani. su molil
zmooniti jejieli naiulnfka, pro-
inand to lisky iioznAind narodno-
ti. ktury dvacut lodi zajal.
"Co lun eli In p nakradl zlala a
rahyoh kamunA,'' iijavil, "just
pliino k vifu nupodobiio. .Muzl ji
nyini zajal judun IrojstuZnlk, 1111
iiuinZ judun vojak do Javy iiazpul
iMvozon byl. ChiidAk lun just
I oinii usi LMI let byl pirnty zty
an a o vSuchny HVd poklady olou-
ion.
"Vypravnjlu tuto historku ra
uji mu tuto,' pravil Jacques a
zdvihl hu. "Doiifum, komnnduiite,
Zu rypravovAni tohoto dobrodruZ
Ht vf ji valno znjituuti budo."
"1'anovd," pravila mladA div
a, "pain tie orvms Htezuje si
11a vasi nopfitoinnost!"
"Oh, jsme k HltiZbi'im, slecno,"
voce noktlojsl pluUovnilc partly
fmhintnu. "Koinandant je vinun.
Byl bych muohoni radiji vAs po-
slochl, kdybyste 11A111 byla nico
zahrfila."
"Hkiitecni, pane komandaute?
ani de Vervins pravila prAvi,
Ze hiidbtt nenfividito."
DAstojnik chtil odpovidit, ale
Jacquus odvedl mu sleiuu de Cal-
ironede, jiodav ji rAmi, aby ji li
ed! nazpit do salonu.
A' torn vsak zmocnila se mar-
y-za liAinofuiho kapitAna, ktery
ji vyprfivil o svydi dobrodruZ-
stvich a takd uvedl do rozhovoru
osudy rajahovy. Paniatovala se
na nuboztika jeste zcela uobre,
kouc:
"Rajah, byl tehdAZ jeSte velmi
mlfid!"
"Byl takd ve velmi mlnddm
viku il byl pirAty zavraZdiu.
TA8 stryc, pani markyzo, poznal
otce rajahova v Javi, nebo v
Madrase a jako otec stal se takd
syn jeho dobrym pfitelem. Roz
umili si ostatni vyteini, nebot'
Sickni tfi blouznili po drahych
imonuch. Tak na pf. pamntuji
juste na opalovy nfihrdelnlk,
ktery mu vfis stry-c mermomoci
odkoupiti chtil. Rajah vsak tomu
ncebtil, ale zupAjiil mu jej na
nikolik dni."
"OpAlovy nfihrdelnik," opako-
villa pani de Vervins Zivi. "Ano,
1110, pamutuji se....A vy pravite,
ze
ten klenot padl banditovi do
ukou?"
M'Aj ty boZo, ano, onomu' lo-
trovi, ktery uestastneno raje za-
raZdil!"
V torn okamZiku zvestoval slu-
ta:
"I'an Albert Doutralnise!"
Pani do Vervins ryohle se po-
zvodla, alu tfizala su dAstojnika:
"Zdali pak byste nfihrdelnik
loznnl, kdyby vfim ho nikdo ukA-
al?"
"NAhrdolnik! U vsucb curtu!
Byl jsum 13 let star, kdyz mni jej
vAs stryc ukazal a jsum tud' (i!).
Nicmdni myslim, ze bych jej po
znal."
"NuZe, snad se mni dostane
brzy pfileZitosti, vfis zkouseti,"
odvitila markyza. "Ale ted' nfis
omluvtu; nuisiin iozdraviti pfi
tele svdfio svnovce "
Tain de ervnis chtula prave
lburtovi Doutrelaisovi bizeti
vstfic, ale Jacques ho jiZ pfevzal
1 tjSe 11111 pravil:
"Bud' be, starosti! Moje tuta
ju v nejlupsi naladi. Ale proi pak
ificb'Azis tak pozdi?"
"Matamn je tim vinen mil
sum s nim prudky vystup "
"CoZe? coZ pak dice ten lotr
zasu lec pojtt' leir, pi-eusta-
vim ti svd teti."
"Nevim, milostivA. pani, klerak
bych vfim zu vast! pozvfini diko
vati mil," poinl DoutrelaisU.
"Dovolte mni, vAZeny pane,
abych vase poklony zkrfitila,"
pferiisila markyza s I'lsmivein.
"Pfedni jsem mila jiZ potiscnf,
vfis pfijati a pak jste nejstar
i ,a nejlupsi pfitel mdho synov
ce '
Po ticbto slovooh obrfitiln se k
slocni do Cnlpronodo, fkouc:
"Mild dft , mila bys nfini za
hi-Ati Snad nijakou jiiseu oil
Schuborta "
"Vite-li pak, vzficny pfiteli,"
pokraiovala, zase k Albertovi
obrficona, "Ze jsem tim, Ze jsem
vfis pozvala, pravy stfitnioky kou
sek vykonaia; una vain so, zo si
rozhnivAin stardho pfitele hrabi
te de Calprenede! Oh! ncomlou
vejte so. Dfikludni jsum se po vfis
poptilla a trvam, Ze A riot 1 11 uci
nite St'astnou. Ale nozazlite mni
suad, uiinim-li nikterd otAzkv I
vAm."
"Mluvte, milostivA pani," zvo
lal Doutrolaiso.
"Tedy dobra! I'o vaSum jtniiii
ho vAs iK.'ptaui. Z11A111 je. Mdnfi
vfiak jsem zpravena 0 vafiioh pfi
buziiyoh a o vuSich spoluienskycb
stycich."
"Moje uiatka zomfolu pfi mdm
narozeui a otce svdho ztrati
jsuni, kdyZ Jsem byl juSti aa
yytnnusiu. Jodun slrtv su strany
mntiiiiy generAl Morlnau
ninu vyohotal. Moju styky na-
knihov-jvSlivuji ponokud spoluinost, ale
mam jun judnoho iiprlmndho pfi-
tele "
"tlaoqiiusa du Courtauiner, vim
lo! Vase volba nomolilu padnouti
na nehodtiojslho a on vAs iniluje
culdho srdoo. I.oi 111I11 vine o ili
um iindiii. N'y vilu. Zu sluina de
Calprunude noma ZAdndho jnii-
ni?"
Byl bych st'aslun, kdybych ji
hvojo ceii' jinont upsatl sinol,
iravil Doutrulaisu s Zivosti.
"To dostaiuju!" vyruSila pani
e Vervins. "Alu jA vidini, Zu pAn
u Calprunude ho zvodA; pozdeji
mk vo Hvdm liovoru pokraiovati
biidomu. Vy brajetu pfece whist,
nonf-liZ pravda?"
II raj i joj... .alu velmi Spatni,"
odvucu Doutrolaisu.
"NuZe, tedy mni pfineste ni
jakou obit'," pravila markyza.
Vv su nuHtiiite Hutkuti.s naueni
de Calprufiudo, dokud jsum se ne
ifimluvila za vAh. Zaujinite jeho
nifsto u hracibo stolku. Budeto
fi torn naslouchati zpivu sleiny
ano, vy ji dokonce uvidite."
Zatim vzal Jacques hrabite do
svycb tcnut.
"Nemylim-li se, pane hrabi,"
mivil, "oznAmila mni moje teta
fed iiedAvnem, Ze mni navrhue-
te jakousi cestu."
"Ovsem, pane," odvetil pAn de
Calprenede. "Nebyt tich trapnycb
udAlosti posleduich dnA, byl bych
vAmi 0 torn projektu jiZ pro
uiluvil."
"Oi pak se jednA?" tfizal so
Jacques.
"PfedevSim jeduu otAzku! do
loZil hrabi; "bylo by vfim nepfi-
jemnd opustiti PafiZ?"
Opustiti PaWZ?" opakoval
Courtauiner pfekvap.en, "jak
tomu rozumite?"
"Jen na nikolik misicA a kro.
mi toho mil byste moZnost tak
casto se vrfititi, jak iasto by vAm
bylo libo."
"O, s takovymi vyminkami
jsem mueruu srozumeu, uez
sinim-li ted' o bliZSI sdileul pro
siti?" "Zajistd; znate pomofl Bretaii-
skd?"
"Ldpe, neZli boulevardy a pole
Elysskd. Mezi Saint-Malo a Nan
tesem neni jediud skfily, kterfi by
mni nebyla povidoma."
"Tedy vizte, Ze tomu budou
brzy dvi leta, co jsem byl v Lon
dyni. K doporuceni jeduoho
Francouze zajhnal jsem se o ja-
dhos cluuTasa, americkdho nA-
mofnika, kterdho lod' mezi ce-
stou prijuia a uo ivugue uu.puu
. . i 1 i 1 ; xl.
pfivezla. Dal jsem jej na svd
utraty osetfovati, ale on toho
utrpil pMlis mnoho, aby byl mobl
zase uabyti novych sil a zemfel.
Pfece vSak nevzal s sebou na
onen svit jakdsi tajemstvi ,kterd
jenom jemu bylo znfimo a stfilo
za miliouv."
"Ah! Pochopuji, na ztroskota-
nd lodi bylo naloZeno zlato a stfi
bro a nfimofnlk vidil, kde se na
dzalo. Ale "
"Co je, Francois?" tfizal Be
Jacques komornlka, ktery prfivi
vstoupil.
"RAd bych milostpfinovi slovlc-
ko povidil," mumlal komornik.
"NuZe, jen je poviz," doloiil
Jacques.
"Ale jfi bych rfid milostpfi-
uem....8aiiiotnym mluvll."
"NuZe Francois, ty mni pfece
dovolis, abych okamZik s panem
de Calprenede pohovofll. Odklid'
zatim prAzdnd misy, a pak tirAd
vyslecuuu."
"Lod' vezla 12 milionA," pokra
ioval hrabi, kdyZ Francois se byl
vzdfilil.
"To je pikny drobeiek," pravil
Tactjues s Asmfivem, "ale lod'
byla pfece kaZdyn spAsobem po
jiStiua a spoleinost, kterfi. cenu
zuplatila, je majetnici lodnicu
trosuk."
To jsem jfi vidil a takd na-
mofnik to vidil, nebot' prAvi pfi
Sol do Londy-na, aby vyjeduAval
se spoleinosti. On jediny znal to
tajemstvi a pfipustite mui, ie
stAlo za miliony."
"Pfece jste mu je odkoupil?"
tazal se Jacques de Courtauiner
Zivi.
"No, on ju c.htil spoleinosti
prodati, ale 111 ni, jenZ jsem mu
juho posledni duy ulevil, uiinil
tim dur."
"ObAvAm su, Ze tento dar nemA
velik6 ceny, nebot' lod,' nezmizi,
jako ofech, a kromi nAmofuika
budou jeSti jini lidd znAti uilsto,
kde so ztroskotalu."
"Myiite se, pane, nikdo na sv
ti nevi, co s tou lodi se stalo, o
tdto vici uabyl jsem Aplud jisto
ty."
"Bylo by to neskromnd, tAzatl
se vAs, jnka opatfoni jste uiinil?"
"Kokl jsem zcola prosti pojl
fit'ovaci spoleinosti: Vy nevite,
kdo stroskotAni su stalo a tukd
se to nodovite nlkdy. JA vSak al
troufAm, trosky lodi naldzti. Za
jakou cenu chcete mui lod' pr
datl?"