Xapsal A. A. Lender. 7, ruMlny pfc
Mil Polruchov.
Nlkdy tiozapomcnu na ly CarokrAanG
nod, ktorf ml Jsom so kochnl v S osa
mGlGui znpadlfim niGstcCku dalckeho JI
liovffchodu. Uscdl-ll Jsem na Bchodech
svC'lio obydlf n podfvnl bo pfed sebe.
mil Jsom pfed oGlma nlkoll hoc, nfbrZ
obraz. Husty modrnvf Bttn obklopll vy
8ok(5 topoly a malfi bllfi domky. Tlcho
panovnlo takovfi, Zo bo zdAlo ClovGku, 2o
must slyfiotl vfio na desot vorat kolcm
Hstek bo nolinul. a a vyaokfiho nebo im
dala plnf ml paprsky tlchA mCsfCnf zAf
na zcml, na stfcchy a stGny domft, b5
lajfcfch ao Jak stffbro. V nohybn6m
vzduchu bylo slyfietl bznkot koniArn
hrAl kdcsl na bllzku. Sotva Zo zmlkno,
ucltlto Jeho bodntitt. Ullcf nlkdo nejdc
nojodo, vfio odpoCtvA v hlubok6m
klldnfim spAnku, a kdyby ncbylo komA
ru, inolill byuto si myslltl, Zo jsto bo
octll v iiGJakfim zakletfim krAlovstvf,
V S. jsom noinGl unl jedlnG znAniG du
So. Ubytoval Jsom so u Jcdnobo mG
st'ana Jmfinem BoKduna IvnnyCo. S ntm
mluvlval Jsem mAlo kdy. nyl to zAmoZ
nf fomcslntk, zamrnCenf a mAlomluv
nf. Za to rodlnu Joho povaZoval jsom
jako za vlastnf. Joho scstra, stafenka
byla Zona BdllnA a liovornA, decry rov
nGZ nezdfdlly zamlkloat po otcl. Star-
SI, Adfila, asi dvacetllctA, ilnlla pfl vfif
otcovG pffsnostl a odlouConostl Zlvotn
dojem rozumnfi, smGlfi a vzdGlanG dlv
ky. Lcccos Cetla, mnohemit so nauclla
oblfikala bo prostlnco, avfiak vkusnG,
a v JodnoduchGm bavlnGnGni SatG, ktO'
rf Jl nadmfru slufiel, vynlkala ladnA
JcJf postava. Krasavlcl nebyla, alo nA
leiela do fady tGch, kter6 nazf vAmo nit
If ml, chytryml a pfljomnfnil. Pfl bed
HvGJSfm pozorovAnt naficl jsl vfiak 1 na
nt krAsti, ntkoli vfiak krAsu hrdou, alo
nevyzfvajfcl a nesmClou, zlrajfcf do
BVGta prostO(hi5n6 z pod krajkovfiho
fiAtku, vlnonclho so kolom Jojtho bledfi
ho lffika so zadumclvyma hlubokyma
oilnia. . . .
Kochajo so Jednou veCer svfm ml
Ifm obrazem a nasloucbajo sen navl'
vajtct hudbo komArfl, postfchl jsem z
nenadanf, 2e so v oknG niGho pHbytku
kmltl nGJakf Bttn. ZArovefi jsem za
Blechl t'ukAnf na drAtenou sit', chrAnl
ot pokoj pfed vnlknuttm ktimArfl a
muSck. KlepanI bo opakovalo. Pflstou
pll Jsem k oknu a ku svfimu pfekva-
poll! spatfll jsem za sltt Adfilu.
"Jak? Vy je5t6 nesplte?" tA2u se udl
venG.
"Ne, nemohu spAtl," odpovGdGla a do
dala: "chctc-ll bytl mfm pfltolem
a mateli kHG od kfldla, otcvfte ml, po
sedtmo si spolu. . . ."
"Alo co by si o nAs pomysllll?.
namttl Jsom, "v2dyt je noc..."
"Co by si kdo mohl pomyslltl?" za
Bmala bo a hned se svfiho smlchu za
lekla.... 'Kolem' nlkdo anl Hv6 duso
n Jo pozdnl noc. . . . kdo by nfls mohl vi
d6tl?"
Uznav Jejl nahlcd za spravny.odemkl
Jsem dvGfe. Prchla z domu jako ptaCo
z klece, vssala do sebe touzebnS svCzt
vzduch a usednuvSl na stupefi, zacala
se bo mnou bavlt.
"Jak jsto sm65ny7 pravlla, "nechtel
Jste ml otevflti.... "Co si pomyslt?
Nanejvyv si mohu pomyslltl, 2o jsmo
zamilovant holoubkov6 vie nic. Je
to ndco spatnfiho, mflZo to nekoho
urazltl, nebo je lfiska zapovSzcna? A
kdo by tak smJSlel?. . . . Hled'te, nl
kdo nlkde, anl ilv6 dusc. Nent prav
dft?"
"Pravda, pravda," pfisvCdcll jsem,
"avak. . . . vaa otec. ..."
"Mflj otec " vpadla ml do feci po
loseptem smCjtc se, "muj otec je v do.
vat6m nebi.... Nema o nine strach,
nebot' Jo pfesvCdCen o m5 poCestnostt
fteknfite mu zttra, 2e jsme tu sedell spo
lu v nocl nouvSfl vara, anl jedlnfiho
slova vSm neuvefl.... On je tak pffs
ny, upjaty, methodlck. ... On mno ne
zna tak, jakou jsem, nybri tak, jakou
si mno pfejo mltl: vainou, nepfistup-
nou."
"A probudlMl se.... a pfesved2I so
o opaku?"
"Upokojte se, ta myslenka bo nopro
budf. Vidyt' on mne v duchu vldt ji2
provdanou za rovn6Z tak v.1in6ho clo
veka, jaKou mne mini vldetl. Znate
zdejsfho pekafo Bryknera?. . . . Tedy za
neho. Brzy budo svatba, vse jo smlu
yeno...."
"SlySel Jsem, slySel," odpovCdSl jsom,
'Da, znam dokonco vaseho Zenicha....
Karol Adamy6 se, tustm jmenuje."
"Karel Adamye, takovy kulaty a tlu
Btf Jako becka. Dost protlvny to 2e-
,nlch," dodala.
. "ProC si ho tedy hereto?"
"Nemohu jlnak, otec bI toho pfoje, a
pk lopsiho zonicha tu nent " od
povedfila Adfila a selmovsky se pou
smavSl, dodala: "moZno, 2o so to Je5t6
zmenl.... ja vam jednou sdSlfm svojo
lajemsm a potom Ted' ale, pro
sfm vas, nedlvte so nlCemu.... nlfie
inu, muj dobry, laskav osvobodltell."
061 Adely podtvnS zaz.lflly. Pfl torn
Jala se pozorno naslouchatl a vfelo ml
tlskla ruku, tak Zo mi pflpadalo, jako
by mno tfmto tlsknuttm o nCco Zildala.
Tak6 ja zbystfil aluch: z mSsteCka za
ltaly sera mekko harmonickC ildery
noain, soumerne a melodlcky odbvva
IJcI Jedenactou. V torn vypustila Ad51a
kvapnc mojl ruku, Jojt sat kmltl ml
dvakrftt pfed zrakem, naCeZ zmlzela vo
tme. . . . Chvatn6 JoJl kroky ztichly. . . .
Nenadale Jsem osamel, a pflznavam se,
Je Jsom pocttll lhned nevolnost sveho
poatavent.
"Kam odefila? " tftzal Jsem se sa-
ma na sebo a odpoved61 si:
"Na dostaventcko...."
"A kdo to dopustll?"
"Jrt."
Konec koucu obvlftoval jsem so z tak
liroznych pokleskfl, ai jsem se tomu
dal do smtchu....
Uplynula skorem hodlna, hodlny vo
mCato odblly pfllnoc a Ad6Ia so pofad
joatfi nevracola.... KoneCnd bo zabelol
Jejl fiat a Ja zaalechl Jejf rychly krok.
"Tu Jsem. ... tu Jsom " pravlla. . . .
'AtM, usmlvatjcl bo svm tlchym sym
patlckym Usmovem, hledfla na mne,
jako by so nlc ncbylo pflhodllo. . . .
'Jloloubku, odpuafto ml, nehnSvejto
bo," proella, a ctisknuvfil ml ruku, do
dala vC2n6 a vfelo: "Otcl anl slova.."
Cht61 jsom bo na nl opravdu hnfivatl,
spatfiv vak Jojt eist5, dobro oko, zo
pal Jsem so pouzo:
"Kdo Jato byla?. ... To mne mustte
Mel.... JA vrtm olovfel., Ja Jsem vl -
lien.... prod vaSIm ntrom....
'TfediiP," odpovodola, "nouraJcJto
mno BVtfni podozMvanlin. . . . Btojlm vj'
?e nlch; za drub6, nejato xiWm vlnon,
nobot dvncetllotfl UCvfo bo pod zrtm
Kcm udrlotl nodrt, a kdo Jsom byla
vfim povtm. ..."
"Avfak Cisiou pravdu...."
'Auo, Clstou pravdu. Byla Jsem v za
hradO a vldela so e nlm7...."
"So H'lilclioni?"
"Aim bo Zeiilrhnu. . . . M6H Jsmo si
tunolio co r fct . .. ."
Znnjo AdGiln pt'kny charaktor, zapla
Sll Jsem niilvnutdn ruky svojo obavy
Vrfttll jsom bo h Adelou 'domrt. U
zamkl jsom dvfifo na klfiS a kite poloZIl
na Btolck. Nc2 jsom usiiul, Blf till jaom
bI svatosvat5, 2o AdClu z domu vlckrat
nepuattni.
Naalcdujfctlio dno dostAl jacm slovu:
nodal Jsom so obmckcltl a uprchllk mu
sll zustntl (Ionia.
Alo nocl byly tak krAsn6 a Ad61a tak
pflvStlva, tak pfAtelsky innG tlskla
ruku a tak proBcbno na mne hlodela,
2o Jsom upln6 zmekl a upokojen Jejlml
sllby, na Hv6m pfcdaovzclt nesotrval.
Zatlm Jacm zpozoroval neco nenille
ho: zachinufeny otec zaCal na mno hlo
detl jaksl pAtravC, a jednou bo dokon
co o nOiem znifnll, Comu Jsom, nikoll
Jacm to chtCl pochopitl, nuporozumcl.
Joho sestra, dobrA stafenka, byla za to
ttm i'ialii2neJ5I a laBkaveJSf a v.znamn6
na mno pohltZola. Pfomttal Jsom vfioll
Jak, alo chovAnf jojlch neniohl jsem si
nlkterak vysvotlltl.
Jednou zapfedla stafenka hovor o 21
vot6 viibec, o 21votC mladjch lldt zvlA
fit6....
"Byla jsem takC jednou mladA...."
pravlla, "jo tomu slco JI2 dAvno, alo
dobfc se na ta 161a paniatujl. . . . '?a;,
2o so jl?. novrAtf.... St'astnA doba;"
pokracovala, "Jon 2o nlkdo novf, kdo
inA svojo fitustf hledatt: mnozt si mysff,
2o vo m5st(5, v plnCm vtru a 2lvota
jlnym bo usmi5jo Stcstt kdesl v koutku,
Jako na vAa. . . . Snad Je to atestl 1 trva
loJSI."
"Ano, odpovedel Jsem, "nine so u
vAa vellco Hbt: takov 2lvot ttcb...
a ta pftroda!"
"Pftroda jo vedlojsf, lldu jo to hlav
nf," odmttla stafenka z iAstl moje
tvrzent.... "mlady mu2 nomflio 2ltl s
pftrodou, nlo s dobrou mllujlcl Zonou."
"Zcola sprAvnG," Boublasll jsem.
Stafenku moje odpov6d' uspokojiln,
pohlfidla na mne vznamnfi a pokraCo
vala:
"St'astcn, kdo si najdc dobrou 2enu.
Vclkomestk6 slecny jsou sv6hlav6, roz-
mazlcu6 a Spatnfc vychovAny. Toho u
iiAb nent. . . . AdllOka na pflklad jo dob-
r6 d6vGe, jen2e Zonlcha, ktorp by bo k
nt hodil, zde nent: sAm to vidlte. IId
je zde veskrzo feincslnj1. Je zdo mlad?
clovfile, syn' tovArnlka, Max, kterj- bo
chtGl uchAzctl o Adfilu, ale bratr ne
chtol o torn anl slyset. Nu, a bratr,
vZdyt' ho znftte, je clovGk 2elezn6 vii
le: na Cera bo jednou usnese, to pro-
vede Dobfc, to bo ted' na AdGlu
novfi 5t6atl usmAlo!"
"Ano. Ona ho mA, tustm, velml rAda,"
podotkl jsem.
Stafenka se na mne (ikosem )Atrav6
podtvala a fokla:
"On o torn vl.... A kdo by to take
mohl v6dtl lCpe neZ on sAm?"
"A on jo hodnj' eiovdk?"
Stafenka so usmAla, podtvala so na
mno vyznaninG a zmeflvSl mne pohle
dem zdola nahoru, odpovGddla:
Die m6ho mfnnf ano.... Jo to
rozumn? Clovflt, jak bude dal uvi
dime; muslmo vyckatl. Dosud ho vel
ml mAlo znAiue. ..."
Pferufill jsem hovor, kter na nine
ud61al velml podlvnj- dojem....
Byla zde takovA nAdbernA jiZnl noc,
zAdumclvA, s jasnj-mi kontrasty mu
slcnlho jasu s tcmne modyml stlny. Se
del jsem Jako obycejnS na stupnfch
sv6ho obydll. Vedlo mno sedela Ad6Ia
veselA, spokojenu so usmlvajlcl. . . .
"Nu, dovedli jsmo to spolu daleko,"
pravlla a zasmAla se zvonlvm sml-
chem. Pak mnfi polozila na ramoua svo
jo mal6 ritfiky, pohlfidla ml bllzko do
o5I a fekla: "My jsme 2cnlch a nevC
sta, vlte to? Vy mne mAte rAd, a JA vAs
mllujl novslovn&. ..."
"NenI moZiiA," odplral jsem, "vy Zer-
tujete!"
Nlkterak.... Teta zpozorovala na-
So nocnt schiizky. . . . Podlvejto so v le-
vo: vldlto okno jejlho pokoje?"
"Vldlm...."
"Je otevfeno; my tetu nevldlme, pro-
toZo jo pod topolem tma a stln.alo ona
nAs vldl velml dobfe. . . . Ale bud'tc boz
starostl," pokraCovala Ad61a vAZnC,
"ona jo rozumnA, hodnA a dobrA sta
fenka. Vy so jl Hblto a ona rozumuje
tak: pro5 bych JA al mela vzlti Karla
Adamyce, starCho a prot:vn6ho, kdyZ
Jsto pfeco vy Zenlch daleko Iepff."
Pfl torn se Ad61a na mno podtvala
tak roztomlle, jejl krAsn6 ocl plAly ta-
kovm ohnGm a jejl postava tak Iadne
so bGlela v mSsICnfm svCtle, Zo bych
skutecne nebyl vAhal stAtl so jeljm 2e
nlcheni. UhAdla mojo mySienky.
"NaSe lira se J12 brzy skoiicl," fekla,
'vysv5tllm nafilm vsechno a fest vase
zustane neposkvrnona. DikujI vAm,
muj mllp, za vasl ochotu. PoklAdall vAs
za mfiho 2enicha a zapomndll pon5kud
na Karla AdamyGo. . . . Otec mu nechce
odflcl, alo teta ho pfemlouvA. . . ."
"Dobfe," odpov6d61 jsem, "af odfek-
nou tedy Karlu Adamycl.... Ale vy-
s6tleto mi, Ad6Io, vase chovAnl: kam
jste zmlzela po nasi besedfi v2dycky, a
co to vmj znamenA?"
"Dovlto so, brzy bo toho dovfto!" zvo-
lala veselo Adela, "prozatlm pfijm6to,
drahy muj pflteli, milj srde5n dlk!"
Stlskla ml vd5n6 ruku a.... pollbl-
la mno v tvAf.... NeZ jsem so vzpa
matoval, stAla so svm krajkov.Cm sA
teckom na ramenou, zAflc Stesttm a
blahem, JI2 mezl dvefmt a loucila so
fole:
"JefitC jednou srdedij' dlk.... Dob
rou noc!
"Noc budo sotva dobrA'" pomyslll
sem si. Polibek, 2enlch a zAhadnfi zml-
zenl Adfily aotva mnfi dajl spAtl....
Spal Jaem takA skutecnC Spatno a rft-
no Jsem opoufitfil bvOJ pokoj jifopadlj-,
bled a unavcny Mojl bledost povaZo-
vail asi za nDjvymsi Btupon lAsky, pio-
toZo ml atafenka pravlla:
"Mn6 Jo llto vhecli mladjch lldt pro-
to, Zo vo Stestt BtrAdajl, sIAbnou a hu-
bent. Moll by si vzttl za vzor Karla
Adamyio ten ao zamlloval a
tloustl."
Za tfl dni so vsechno vyjasnllo. ...
1 Spatfll Jbciii, lo k tirtm pMRol iiakj4
nilady blmidvn - InknvC 7ilmv. Htm.
I kojcnj1 a zrtffd, zo bylo radOHl. lmdlvatl
ao na neho. AdMa ho pMvitabi v ror.o-
chvent a odvcdla ho ko Biard t.
"To by byl Zenlch pro AdAlu," pomy
sill jacm bI.
Pak so odlifvala neJakA domftcl po
rada. Od I A doby pfoatal IloKdan !vanovl
bo aoHtroii hlcdotl na mno h byvalou
blahoaklonnoatt. ba chovall bo ko 111116
docela elzo.
OdJtZdel Jsom z S. a Bpeehnl, abych
nczmofiknl pnrnlk. SvCtlA noc, topi A a
vonnA, prosyoena Bllnou vflnl atopnlcb
kvotfl, rozklAdala so nad niCateCkeni.
Mojo zavazadla byla JIZ v tarantaau
a vo.ka fckal, uby na ziianipnt ao vy
Svlhl na kozlfk a trhl opraU'inl. . . . ko
n5 notrpellv6 zvnnlll rotnlcknml, kolom
panqvnlo lilubokA tlcho.
Kolem ao kmltl 11AI1I0 nfjaky stln a
Btanul 11 mno.... Spatfll Jsem Adfilu.
Byla tak fit'nstna, aiiokojona, rozradoat
ni'im. , , .
"S bohem, s boheni, drahj- pMloll!"
loucila ao vznisonyin hlaactn. "Vaech
no dopadlo fifaatnf-, zafeZ Jodln6 vAm
111A111 co dckovatl. Jaem fit'aBtna. ncsko
nalo fit'nstnn.... Bflb dopfoj i vAm ta
kovfiho fiteatli"
Stlskla ml vfolo ruku a naposlcdy so
na nine dlouzo zadlvnln. Pollbll jsoni
Jejt malou rucku a ucllll pollbonl na
avA tvAfl.
"S bohem, b bohnm," opakoval Jsom,
a tarantaB so poniiilu hniil ku pfedu.
"Podtvejto bo!" volnla na mno AdAla,
"mflj 2cnlch so a vAnil louct.... To jo
on, ktorJ vAm zpflsobll tollk stnroatl,
kdyZ jsem od vAa uttkiua."
Pohlfidl Jacm vzhflru: na balkonC
prolGJsIho domu stAl tentyZ zdra'5
blondyn, Max, kterfiho jsem vldel v
den rodlnnfi porady. MAval ml fiAtkem
na rozlouGonou. pfAl fit'aatnou ccatu a
volal za mnou:
"Pfljcd'to nAni na avatbu!"
MesfAnfml paprsky ozAfena joho po
stava dychala apokojenostt a fileatfm.
"S bohem, fit'itatny muZI, h bohem!"
odpovldal jaem.
Tarantas zabocll do poll. . . . Kola bc
boflla do mCkkG pfsfiltA pftdy. Vflnu
aromatlckych kvctln Jako vlna padala
ml na prsa....A tain, v modrA vjfll.
rozklAdala se nGniA krAsnA noc, hlcdfci
na nine tiafel jasnych '.lalych ot'I,
HlkA se, Zc mA kaZdy clovGk svojl
hvuzdlcku," lioinyalll jsem al.... Tarn
jsou dve hvczdlcky lak Jaano tfpy-
tl se, jak mile a.krAsne usmlvajt ao na
cely svet.... To jsou dva mladA Zlvoty
hvezdlika Adely a toho blondyna..
jejlho Zenlcha.... Ht'aatiiAho GlovG-
ka....
'A kterA bb je moje?" dumal jsem.
Tain jc j6dna.... osamGIA, avSak rov-
116Z jasnA, radujlcl sc.
Ale hvezdlCka nAlilo popsala na ncbl
pulkruh, zatfpytlla se a uhashi nekdc
daleko, daleko na Blepl.
Zachvel jsem se a na dual mne za-
mraztlo.
IPodfif'eii- lion,
V Idylllckum zAtiSl lesnlni, v uGmZ
stAla niysllvna lounockfiho rovtru, ro:-
poutala so boufo, kterA otfAsla nejen
dfov6nJlml, AhlednG sroiibenyml ste
nami myalivny, ale hlahollla i leaem
na hodinu filroko. To lounockj'' pan o
tec hromoval a lAtefll mGl tnkfi
proG.
Podzlmnl bony jsou jlz v dohlcdii,
vclkA to starost, pan hrabG mflZu so
zjevitl v tGchto konCiiiAch svGho pan
stvl z Glsta jasna starost jestG vGt
31, koroptvf jo mulo a padno-11 obAva
11G velenl urozenGlio pAna a chlebodAr
ce: "In dicser Ilichtung", sinGrom na
lcnmecky" rovtr, pak 11A111 bud' bflh a
svaty Hubert mllostiv! Starost nej
vGtSI. A ten vGtroplnch, ten adjunkt Slabl-
hounek, mlsto aby hlfdal rAm a tena
tka, pi'ohAnl dcerku lonneckGlio pana
otco po sadG a provoztijo zaao nGjakou
Gortovlnu.
"Tisfc mllllonu, samych GernJ-ch!
JA vAs, mil? pane Slablhoudku, mv-
sllm, pruZcnu, Ze se jlZ do myalivny
novrAttto. Cercbmant miiG ho byl aom
dluZen. Alo pojedo, 111A namazAno, jen
co bude po honech; vsak on innG pan
lesmlstr pomflZe.
Mafka, dcerka jako srna. zmlzela
vo "sroubku" na dvofe. pan! mAtl za
vAzala si hlavu bllym SAtkom a vyllla
na plotnu lahev octa, adjunkt Slabl
houdek zmlzel v leso a to byl na pana
otco nejlepSt recept. Jen kdyZ mu vln
nlk nepflSel na ocl. ZavAzanA lilava a
vflnG octa vyhnaly ho vZdycky z my
sllvny a pan otec doburAcul v leso. Mo
hutiiG sosny alco potfAsaly soucltnG
svj-ml hlavaml nad vylovy hiiGvu svG
ho pAna a oSetfovatole, alo mlCely a
to tlSllo i)AnG otcuv linGv.
"Louneck? pan foft byl vlastno do
brAk od kostl a maso vsecko," Jak flknl
hajny KufAtko a ten pfeco znal pana
fofta jlZ lGta letoucl.
HajnJ- KufAtko nebyl kufAtku nljak
podoben, sptso tak krocanu. VellkJ byl
Jako hora a zarostl? Gemym vousem
jako Kyblcoul. Mohutny Gervon? noa
dGlll ten vous svlslc a filrokA lista. pi
nA bllj-ch zubu, vodorovnG, Jlnycli
"pasek", jak sAm KufAtko flkal, na jo
ho tvAfl ncbylo, leda kousok Gela, do
11GI10Z padala CornA hflva a kousky
Hcl pod oGima. Pod jebo pestf prastGl
stul a pod jeho tGlem stGnala kaZdl
stollce, alo byl-ll "vzAcny pAn" dobrAk,
byl KufAtko dobrAk JeStG vGtst. Bj-vA
to tak pravidolnG, Zo vulcl HdG bj vajf
dobrAci a pak KufAtko 111GI BleGinku
Mafku zo ardco rAd a proto Jako na
mAtkou vkroCll rozkaconfimu "vzAcnA
mu pAnu" do cesty, kdyZ so tonto hnnl
do sadii, aby ty dvG cukrujtcl so hrd
HGky rozplasil.
KufAtko vGdGl, Zo budo zle. 2o so
hroniy siiesou na Jeho Slroko jilece,
alo nobAl so: vsak JIZ nGco sneso. Alo
dnes dostal od "vzAcnfiho pAna" ta
kovou rAnu, 2o dlv nezavrAvoral.
"VzAcny i)An" JoJ vo dvIrkAch od
BtrGU a rozkfikl so tak. Zo to bylo sly
fictl a2 za lesy:
"Vy Jeden kapouno. vZdycky lczoto
tarn, kdo iiemAte bjt!"
Toblo bylo od "vzAcnfiho pAna" km
tfi. nolldakfi, vraZednfi!
VSccko Btiesl KufAtko klldnG, alo
"kapouno" mu nosniGl ilcl anl sAm I
cxoollcno pAn. 'I'd byla urAJlUn ucHintr
nrt, iifHinrlt'liiAl
IImJii.1? KufAtko 111GI tnkO pfl hvi5 hIIo
HblllOHtl.
I'oprvA 110111GI fiorvenj hoh u bllfi
zuby Jon tak nAhodou a rapoity nuint
konal vzdy, odvrAcoJo hlavu Btranou,
nobot ta pmMukIA "knilovarakA" hII
nft CpSIa, po druliG mlloval borouonft
krAaiiou pM', alo mftl bAJeGnou huiu
lu. Niunohl roznltltl lAaku anl v Ifl
noJbiiJuGJM vrukovBkft kraaavlrl a pro
Id mu kdoal, ktor? doaud naflkA na
poioiiclianA Zebra, dal nhyzdnft Jinfino
"kapouu". Snad by mo dlo flcl JoStfi
leccos po tfi'tt a po Gtvrtfi, alo to byly
JIZ alnboatl podflzenftjaf. Doatl bylo 11a
tftcht(t dvou a muohA hofkA krflpftj
vjiadla . nlch do aladkfilu) Jlnak nv
bAru "kurlovarskfi", ktorou KufAtko
tak rrtii:
Po duohiil lAnG.od "vzAcnfiho pAna"
utrZonfi, tidoaol hajny KufAtko do loa.
Jako lev. Dlv, Zo nekousnl. Slllmval al
v duchu pomstu, alraftllvou poiimtu.
Corny Joho vouh ho JoZII, ofl avltlly a
iioh JeStft zGorvennl, Ho.bfthl ao ku pa
hoco a lAtefll Jako "vzAcny pAn" donia,
alo tu ho mu "nacboiiii'jtlo" do coaly
Jakfifll flkvniG, dttG dftlulco a 111IIJ1 Ku
fAtko zuponinGI na lmftv I poniHtii a
zavcdl mallCkfihti k ltHkovlnAin, kdo
vovoiky Gesaly ourodlGkn na zlinu.
KdyZ po chvlll ho vraool hajny h ill
tGlem, joiniiZ nacpal kaiislfiky oltfiky,
potkal pana adjunkta, ktor? ho HvGfo
nou hluvou toulul ao losein boz :Ilo a
jako boz inyHlunky.
llajnfiniu bylo mladfiho adjunkta If
to. "CbudAk, ton hI to JofitG vypljo!"
polltoval ho v duchu KufAtko. "A Maf
ka Blind takfi? A ti by do (olio niusll
hrom! lloho! Pano adjunkl !" rozkilkl
bo KufAtko, "Tak pfuco pockaj' a nulo
zou "Htarfiniu" do rukou!"
Adjunkt Slablhoudok zrovna 11 hoIioii
trhl, alo Hpatflv hajnfiho, usinAl ho pfA
tolHky a ael k liGinu.
"Jon co toblo vyZlo dovodu k mA
111G," fold hajny, "podlvAmo so npolu k
rAmu,"
Odvodl dlto na piisoku. kdo matka
joho poZlnnla trrtvu, a pak vrAtll no k
adjunktovi.
"NGco inuslnio "Htnrfiinu" provfint,"
to bylo prvni hIovo, kdyZ dofiol, "alo
nGco ltapltAlnlho, aby vGdGl. VGdf, co
11111G fok'?" llajiij- hI odpllvl.
"To innG fold on, "vzAcny pAn" po
prvfi, alo tnkG napoHlody. My ho spo
jtmo. O nlch, pano odjunkt, tnkG pGk
11G zplvnl."
"1 af zplvnl, alo JA iiebudii vojHknt."
fold adjunkt HklfCenG.
"No, no, budou, nubudou.VHak nGco
vymyHlInio, abychoni joj KprnZlll."
"J A bych iana fofta radGjl udobfll.
Vlto, nilly KufAtko, 110 Zo bych no
nnad bAI. vsudo cbloba o dvou krtr
kAcli, alo slcona "
"Aha! I hrom do Coplco! Tudy 11a
to! Tnk 011I, pano Slubllhoudku. to
myaloj' do opiavdy? Alo. ale, alo!
Kubo! Kubo! " A mil? hajny KufAt
ko ho bll pGatf do cola.
"No, to jo ovHfim jin A. To inuafnio
nnCft' z JlnGho. Alo co? Jen co?"
llnuv znilzol z myall liaJnGbo, jako
by joj vftr odvAl a voliky dobrAk dal
lovno pfontfSlol. Jak hj so "vzAcno
mu pAnovi" zallcbotltl Jen pro
tu CeOetku pro hIoGiiii Mafku.
Dlotilto novymyaill nic, alo imjednon
vyhodll Ceplcl do vyao a vykflkl ra
dostnG: "UZ to mam. Ink to pftjdo. I'ovlin
Jim to, ai uziiAin za dobiG, alo tod' ry
chlo k rAmu a tenAtkAm!"
VeGor pfisla do liiy.sllvny zprAva
Jobova. Pan hrabG pi'ijel 11a bony. Za
tfl dny so niflzo zjovlt vo zdoJSfm rc
vim. VCera dostal lesmlstr noa za fofta
bc-neoviel;Ghu, dues Htihla OKyptal.A
rAna kollegu idatlnskGlio, budo so'ohu
dAk stGliovatl. Nobylo dosti zvGfo.
Ovfioni, Zo vslcl'iil fen" tl Gokall pana
hrabGto so strachem. nlo pfckvapll je.
Na zojtrok so jiZ tGSI mokofilnsky,
ten llsAI;, ktery, vl bfih, kdo zvGf hero
a pak padno Ioa na BSloGko nebo
Ivounlco a Mokohln! "VzAcn? pAn" '
lounicky vGsol ustaranou hlavu a bvl
cely- ne3vfij. Na Slnbihoudka anl ni"i! a pak Iehco "tAl v jlskflvGni vzdu-
vzpomltiRl, nepozorovnl anl, Zo nonf 11 1
veCefe, alo pfedstavoval si JIZ v du-1
chu, jak ten proZluklf hon dopadno.
Kdyby to byl hon! Alo pan hrabG
chtGl porAZku. Koroptvf must bftl ja
ko hmyzu.
Lounockf "vzAcnf pAn" cbytal Jo .
u2 dAv
vno. ...51 pomGrnG koroptvf mno-1
pasekAch a chlGvcfch, ale jak lo
rozbGhne so ta nerozu.nnA ba-1
ho v pasol
pustf,
vGf na vsecky strany, ro.lftA ho to Ja- 'ol zo dvou puSek a JofitG mu Jo nesta
ko koniAfl a pak, kdyZ iirozenf pAn e" mysllvec nabfjeti. Tak k! to pan
pohladf al llcousky, uSklfbno ho a hrabG pfAl, porAZku, stfelbu boz roz
vzueScnG kyno bflou rukou: "In dlo- myrlu, zl.GallG fadGni ohiiG.u a smrlf.
ser Itlchtiuu;", zrovna Jako z udGlAnf. Koroptvf jakoby neubfvalo. Stfolci
v torn "rychtu.Vicu" rfchtiR nic nonf. ! I'foSH "rybnfCok" a pan hrabG radostf'
Je to k zoufAnf. Nlc nepomohou vf- j ''Me nejcn prstom, alo colon dlanf po-
mluvy, Zo jest jlndo zvGfo dost, uro-
zony pAn ho od VytCcnGho "ryohtufi
I:u" nehno a pak bGda!
Za tfden bo ftGhuje foft tam. kdo
dAvaJf lisky "dobrou noc".
"A 1 ten zatra KufAtko nGkani za
lezl! S nlkfm se ClovGk nonifiZe para
dltl, nlkomu bI post03knoutl. Do ho
spody nonf duos anl pomffilenf!"
UstarAn. utrApen smutnou vyhlfd
koti do budoucnosti, ulohl milf pan
foft, alo dlouho nousnul a kdvZ pfocij
zavfela so vfCka Joho oCf, pfllfitly ill
vokfi any a trAplly Joj jako mflra.
CaanG rAuo byl lounockf foft nu no
hou a pospfchal k mokofifnakG my.
slIvnG, aby se poklonll panu hraboti,
vyslochl rozkazy a panu bratrovi aby
pfl I1011G pomohl.
Zrovna zflstal leknutfm stAt, kdyZ
spatfll pfed niysllvnou tollk koCAiu.
Pan hrabG sezval na bony snad celf
avGt. Pro toto mnoZstvl hoatd nonf
zvGfo dost na colfim panstvf, norcl-ll
na Jednoin rovfru.
Anl to ho nepotGfdlo, 2o pan hrabG
1ACII mu kynoutl rukou, anl to, 2o mu
falcSnf pan bratr mokoSfnskf Bllboval
na zojtra svou pomoc. Pan foft v du
chu Jen poCftal stfolco a doma avG ko
roptvo, ktorG ustriibenG so tloukly v
kurnfefeb a posadAch.
Jako vZdy, tak I lotos utrZIl nioko
afiiskf vseobecnou pochvalu. ZvGf
zrovna zo zomG rostln a vbthala stfol
cflm do rAny. DoiHilodno loZolo Ctyfl
sta koroptvf, ato a padeaiU zajfefl a
krAlfku. Ale co hlavnf, pan hrabG vo-
fojnft mokoMiiHlifiinu na niiiioiiii vlaaf
nl ruliou pokloimtl irtGII 11 uliAziil mu
dva zhilA zuby v iIhiiiGvii
pokla 111A ton llaAk filGalf, r. po-
kln," bniGol hI loiiuocky pan foft do
brndy a zAvldftl, zAvldftl hdiihoiIovI
tu vzAcuoii inlloat
"lloJo, ton budo mltl coif rok po
koj a Htiad I tlval"
A o ton pokoj Alo 11111 nojvlco.
KdyZ bylo po bouG, UnGII ho louno
okf foft ko HlulpliiG, nlo on zhhIocIiI.
lo Joj ciiiirAGlld. Pan liinbft VHlupuJo
do koGAru, proliodll lodubylo It IohiiiI-
Htnivl. ktorf doHiul ho noiiiirovnal v
ItflZI a 1I1Z0I dvtfku koGAiu:
"Zojtra do Lounlo!"
Kofi polAall ddiiul. Jako kdyJ. mu
hlavu znpAll. Donia hvoIiiI vftoolion
poiHiuiAl, ponuiGol, radii, proHll, nby
ho vftlohnl zojira iiflGlnlll, vZdyl' nu
nlch liiidu vftookd zAIoZoll, 1111 hAiii
mtiat nt At I 11 puna hniliMo a iiohiiiI ho
anl luidiil, kdyby ho nobo liofllo. Vfil-
chnl pdaloiiobiiGl Hllbovnll, Zo ho pfl
Glut, Jon uby "vzAcnf pAn" byl boz
Hturoatl. Diioh nlkdo mil dim noiuTo,
KdyZ vfllchnl diiuiluvlll, pfodatoupll
JoSt. IihJilV KufAlkd.
"VzAcnf pano, HbGJ dovoloj," Ink
Hpualll. "To dA rozuni. 2o vAenko 1111
loin zAIoZl, uby bylo zvofo doat. it In
kfi budo, Pan adjunkt 11 J A Janio ho o
to piiHtarall. nlo JodnA 110 o to, aby lift
kdo vGo iiopokiizll. Proto proatni, po
bIiihiiG, nby ho vAooko dftlo, Jak budo
pan adjunkt poioiiGot. My mAiiio
plAn...."
KufAtko bo 11AI1I0 znrnzll. ncbot1 po
znal, Zo ho podfokl 11 iidjiinkl hIIiiG za
kiiHlnl. "To nlc. to nlc," nuvAzal KufAlkd
vvfij hovor, "nlo myallm, Zo Jo hliivuf
vGo, nby ho "vzAcnf pAn" poaluvll
plod urozonfilio pnnii brnbGlo lam,
kam by cihtGI, aby byl "ryclitufik". To
JA 11Z Jhoiii dAvno poznnl, Zo pan bra
bO, ddpufitftj, iirozonf, vZdycky kfvno
kaZjIGinu lortovl pfoH hlavu. Proto
budo dobfo. kdyZ uo "vzAcnf pAn" po
Htnvf tak. aby pndl "rychtiifik" "na
ryhnfGky"."
"Alo tam nlc nonf, pro Kilala, Ku
fAtko, co Jnto Hi to vzponinoi?" vzkflld
lofl ohytajo ro za hlavu.
"Alo budo tain, vzAcnf pano, Jun If
bfij iiohIocIiiioiiII a nobiidou lllovnt,
Jako Zo lu JA, KufAtko, Hlojlin a Hvfni
hrdloin Hllbuji!"
Protl tak JIhIGiiiii tvrzonl noniolilo
so odporovutt, Vrclinl volonf HVofcno
adjunktovi a vf prava vydala ho na co
Htu. Vaocbny poimily, koSo, nftfio, ba
I Hlta, vfio plno koroptvf, oduosouy by
ly. knin volol KufAtko. Alo HdG vnicell
ho znova a znovu do myalivny a vy
nAfiull tGZ JlnG vGcl. zvlAfilft nAdoby.
.Ink bylo Hlfbouo, colon noc nlkdo no
zavfol okn.
Nastal krltlckf den. Jltro bylo kras
11G a vfi! iiaHvGdGoviilo tomu, Zo polio
da potrvA. To pan hrabft JIhIG pfljodo
a lined lion noMltouGf.
A HKuloGiiG, o dovAtO liodlnG . rAnu
pflhrGely koCAry a v nlch hoati plno!
jako voern v MokoatnG, ba panii l'ofto
vl ho zdAlo, Zo Jlch Jo miiohoni vfco.
Ano, zdAlo ko mu to, nobot' (oho dno
zo zdAnl a Hiifl mil ncvyoliAzul. Pan
hrabG byl velml dobrG iiAlady a hostG
Hkoro bujrif. NoZ pfl voAkorG amnio
nostl paniatoval al louueckf foft na
to, 00 vGcrn KufAtko radii a kdyZ so o
kolo pana hr.xbGto utvofll kruh hoalf.
liostavll ho tak, aby mfd "na rybnfo
knch" za zAdv.
"In dloKon Ulchtun't;."
Foft dlv radostf novykflkl. O. ton
KufAtko, to Jo hlava!
fSlrokf fetGz Htfolcfi a boiicfi ao
lluiil.
Radost foftovn illoulio notrvnla. JIZ
fill cto broku a pojAd nlc. OhlGdl ao
plai5o !)o hrnbGtl, nlo ten rozmlouval
h Jodnlni z hoatf a zdAlo no. Zo doaud
na hon mil nopomyalil. NeZ tod', bo
hu dtky! Gl KufAtkovl? Zvodlo ho hoj
no koroptvf a zahlahollly prvnf rA
ny. Zprvu Jo foft poCftal, alo ted" fila
rAnn za mnou a novA a novA hojna
koroptvf ho zvcdala z bramborfl 1
mtkl-.ot. ltozhlahcllly no ranaml hoii
licdnf lesy. modrv dvm vAl i1 tin iki 7.0..
un"- nostaGIl tAtl. Znova a znova
houkaly rAuy. NejpodivnGJSf alo for-
tovl bylo, no Zo jo tu koroptvf mnobo.
vZdyt' jo som v nocl donesll hajnf, alo
to, Zo ro ta drfibeZ. rozmllA imrozbGh-
la. noro1'f...l-i n in ,-u-. ,.v',.i..
" ..w... W.....O.I1,
J'z l tficctl, pa.losAtl kroefch zaao
imdola, Jakoby anl lGtat! noun.GIa, Ju -
koby so uchvAlnG dal p.difjotl.
ObllGoJ pana hrabGto Jon zAfll. Stff-1
in.iciii ramcna loiinocitono loita a dva
krAt nejen ukAzal bvo zbtG zuby. alo
I "bravo, brnvo" ffel rAGIl.
Mokosfnskf foft zelonal zlostf, ala
louncckf myslil, f.o Biif.
"A knm tod?" optal bo nan hrabG
fofta a nlkoll lesmlstra.
BAJcCnG vyznamcnAnf, "kam ted'
muj milf?"
Itozumf so, Zo foft ukAzal "rych
tui'ik" na "konioru", (am bvlo zvGfo
dost. anIZ by ao tam mualla donA
sotl. O druliG a polodno bylo po honG,
Paniitvo sodalo do koGAru. Jon hra
bG JohtG rozmlouval b loainlstrem.
Na lounockGho dorAZel mokoSlnakf
kollemi, nlo lounockf nopiwloiichai,
jeho rozJafenG 06I tkvGly Jon na hra
bGti. ktorf so nAblo od lbumlstra od
vrAtll a pokynuv louneckfimu, aby blf
Zo pflstoupll, fekl krAtco:
"Velml spokojon, volml. Slatlny
ano? Za tfden atG'iovat."
Pokynul mllostlvG dZaalGmu foftovl,
rukou odmftajo dfky a vstoupll do ko
GAru. Na lounockfibo fofta sosypall so
KratulantI jako vosy.
Mflj bo2c, Slatlny a Lounlco! Nebo
a dudy!
Lounockf foft nebyl achopon slo
va. "AZ so toblo dozvf 2ena, to budo ra
dostl!" Unavonf, zprAvou a milostf hrabG
to omAmonf lounockf foft pospfchal
domu. uby Zonft fold, JaliA Jo potkalo
AIGnlf . . .
Po.ift k voGrrit pflAII linlnf. Vodl Jo
ndjimkl. VGilGll Jl?, VHOoliim a pfAII
"vzAoiifiinu pAnu" povfAonf. .Ion Ku
fAIko ho drZol vziidil 11 kdvZ dalutiif
vAlflittl ddoAII, lu "vAonf pAn" hI
vxpomiiGl, Zo vliiHtnG zn voolion d
Hpftoh duoAuflid duo mA J011 diMidVill
KufAtkdvl a ndjiiiikldvl.
NonpomiiGI na lo, nlo mil oha (id
iiillnll ilfky; vZdyl vftn 1IGI11II Jon .
Innky K "vzAoiiGiiiii pAnu".
"Alo Jnk, to miift povft.lo, Jnk Jido
to provodll?"
"To ho 1101IA povftdfl. vzAcnf pano,"
povfdA KufAlkd, "Id ho miiHf ukAzal."
Pfl loin, UHinfvnJo ho oolfuil duly, vy
tAhl . kniiay koroptov colon nuikroti
11 poiindll Jl nu iilrtl. "No Ink lllojl"
polifzol koroplov. alo In Jon liOZidu po
aldlo 11 mnriii'i kfldlu roplnnln.
Ldiiuookf nan I'dfl bvl lined doma.
"Vy JhIo o polojvalll"
"Inn, nby ho 11A111 noio.lfluly, vzAc
nf pano!"
Myallviidii id.lohl ho blufnf Hinfob.
"A kdo, kdo lu Gortdvlnii vyniyiilll?"
plnl ho M'liHtnf pnu foft, kuokajo ho
Hiiifoboin.
"Tulilo pan adjunkll" KufAtko pfl
loin pMinlioufll iikii a obrAlll hvuJ mil
hiitnf paloo iiiiiGroni k ndjiiiikldvl.
Pan foft dlv ndjunktn iioiiiiiiiGknl.
"0 vy Torino, vy zlnlf forlno!"
"To KufAlkd!" bnuill 110 adjunkt,
alo noubi-Aiill ho. Sol , 11A111GI do nA-
ruGf.
Toho pninrtlnfilio voGora bylo v my
idlvnG vohoIii a o.fvaly 110 HiiloGnf
Hinfch, clnkot iiklonlc a I1I11G11G hhiHy
do difiiuijfcflid Iohii, klorf proboiizon
zaviinulfin vGlru Jon zuvzdyobnl u
pak zadfvnl uo do oken, kdo dotiud zA-
fllu tivollii.
Pi'ijemny spoleCuik.
I'fod pGtnGlyfleoll lely Jhiiio ho vra
coll z oleova dvorco do ZuriiKozy.
Hliinco so JIZ chf lllo k zApndn, alo my
lo novldoll, piotoZo bylo zanirnfono 11
Idoiillo hu k dofltl.
"Popllino nl, sloe zinoknoin," fold ml
otco a trhl mnou.
Vodl uiiii) za Irvou ruku a JA hohI v
pravfi volkou kytlcl llllf. UbGlial Jhoiii
ho v zahrndG a tod' Jaem byl iimdlon a
lozfiiiikAn. Strach, Zo zinoknii, mno
vciik pfoco popohnal, nidiol' Jhiiio no
inGII doStnlli 11 do iiiGhIii bylo JofitG nfll
hodlny.
A uoiifdl Jhiiio toho. V jiolou coalG za-
Galo prftn a otoc, ktorf ho lined vfifm
rozmrzal, Idol, aZ ho hory zolonnly.
Alo nol.'o oilplAcf zlfi dobrfm a no-
liuGvalo ho na otco, ba poalalo 11A111 po
moo po GlovGku, ktorf oupal za iiAml
pod ohroniiifm Gorvonfm ilfiitntkuin.
no'.ionll nils 11 fold vollco zdvofllu:
"PAnovG, pod tonhlo rodlnnf dofitnlk
no vojdonu! vfllchnl tfl, a llbo-IJ vAm,
11ZIJI0 toho nifilio pffalfCHf."
. "J"'1". "I;0V1 , 0lf ' "I'nUm
vnfli uabfdlcii k villi hoohovl, ktorf Ju
11Z boztoho naalydlf, a znioknc-ll, budo
mu joatG hflf."
"A to Joj vozmomo mezl hpIio. PodoJ
nil, nyiiAGku tu kytlcl, ponoHii tl Jl,"
fold olzlnea a odebral ml h kvGllnaml
vollkou tfZ.
"Ale, no, pano, to by bylo pffllSno,"
odpfr.ij oloo.
"I 111110 lo ncHinfrnG tffif," namftal
dnihf.
Zk-iAlka, na dalftf oohIu Jhiiio bo vyda
II apoloGnG pod ohromnfm doiitufkem,
ktorf mohl poHtaviil 110 po bolt aluneC
nfku marockGho HiillAna.
Naatal rozhovor, ktorf jsem noza
pomnGl, ao mi bylo tehdy Jenoni fiest
nobo sodin lot, .
"ChovAnf vn5o Joat noHmfniG laaka
vo. Jo mAlo lldf Ink pflvGtlvfch,"
"ItAd ho zavdGGfm kaZdGniu."
"To jc krAsnA vlaanoat."
"Inu. co?.. ClovGk ao natrApt lldf dost
proto, Zo niuaf. . . ."
"Jste 11 vojska?"
"Ncjsem, alo cbel tfm flcl, Zc bo Clo
vGk caslo nczachovA, ac by rAd...."
"To Je pravda. J A jReni Btavitolcm,
a dopalujc mno, Zo knZdf, kdo jdo po
ullcl, poklAdA bo za oprAvnGna posuzo
vati prucolf domu, kterA jaom JA vy
tvofll, nfi noro.iiml atnvltelatvf, co by
za nehot Vlozlo,"
"Ha pravda; niAm didirou povahu a
kdo mohu iiGkomu uGlnltl nGco k Ilbo-
atl, licinfni. Illed'to led' pfljdu domfl,
I(k';ra "?- 1,11,10 pflstrojono na sto.
, ,.
iu ii ju ji MJit.-iiii vyiiiHvovanim, zo
' T . ovo" ",nf,1 vn fi,0"Be' ,ly,' klcH
l"" l"M "a ?'"?UlU
,f), T !ia,mK d0,n"' Byd
lfto vo stfodu niGsta?
"Noliydlfm, alo an neebcete, abych
vAk 'doprovodll, zaffdfme to jlnak: aZ
pfljdomo. k mfiinu domu, dAm vfim
destnfk b anbou a zltra ml joj vrAttte.
Bydlfm zde na blfzku, vcdle hfhltova."
"Za niostom?"
"Ano; mAm liezouCskf domeCek bo
zahrAdkou a notfeba ml zloblti ko so
BOUEcdstvem; dceru mAm hodnoii, pfl
Glnllvou a Glpernou, a tak (am ZIJc
mo Jako v rAJI."
"Jste st'asten, Zo mflZetc Zftl ldldnG.
a to, Jak Boudfm, boz prAco."
"Inu, prAcl mAm takfi, alo jenom Ca
sern. aC bych byl radsl, kdyby nebyla,
protoZc bo to nlkomu nellbl...."
"A Cfm pak tody Jsto. ZemfflGom?"
"1 ne. PrAco mA Jo kratiGka. ale no
pffjoniiiA, vAak. vAm o nf povfm. ftokl
jsem vflm, Zo nent pro mno vfiuslho fltG
Btf, neZ postovatl svojl zahrAdkii a vl
dfitl, Zc Jo deem apokojena. Kdybych
111GI JefitG vofcr ziiAmfiho. klorf by al so
mnou zahrAI v karty. a (foba Jon o ha
Iff. nopotfoloval bych nlocho vice, a
byl bych at'asten, nebof v zimG jsou
veCcry tuzo dlouhfi. DGvGo jdo brzy apat
a jA nomAni apanf a proto hrajl na ky
taru a zpfvAm al sAm a sAm."
"Alo, brachu. kdyZ bybio byl 5fn
aton tak mAlom," fokl otoc. "dojdu k
vAm nGkdy odpoledne a BiiAvlmo apo
lu vefer. V nAs Jo boztoho stAlo plno
a saniA nAvstova. VAa polCSf nAvstGva
sousodova a JA bI odioClnu od hluku,
ktorf u nAs HtAlo tropl hejno pfAtol a
ziiAmf ch."
"Anl nevfto. Jak mno potWfto. MAm
znamonltG vfno n nfikolik sunok. Zo so
na Jazyku rozplynou. Tuhlo je infij
dflm, uZ jsme tady. Nozaatavfto ae u
nAs?"
"Ne, dfky pane alo Gokajf na nAs
s vooeff. Zltra vAm ihiSIhuio dostnfk.
Jmonujl se tak a tak toteo fokl svG
n6no) h bydlfm v nlaro Po5lovnk5 tl
lid ff nlo fi."
"TGhIIo by wnp, prtnovA," fokl noznA
inf podAvaJo 11A ruku, klorou oloc 11
chopll a HtlHkl vdGGnft, "kdy bych tnohl
vAm prokAznll v nGcoin orliolu nGjakou.
Jsem kntcmviUtl , HluiMm."
NA111 k HluZliA'iiiI
Oloo mflj piiHlll rutin a dvllnfk, Ji
liyllol , a dull Jhiiio bo tin rtlftk Alapa
Jfco do kaltizf n inoktiotifo'v' lljavd.
f 'tia o
xnf'mfrnt'ho 11 turn I.
',-) Triillrk).
KiAhiiA piAzdiilny iiplynnly Jako vo.
da a pfllillzll .(.0 don, ktorf in ukoiico
ny budou dopclii. VAnk Jl;. niitlou Hmll
ku IGhIIii vfiii myHlGnka na fikolu, no;.
piAzilnlny Hiituy. KdyZ id vzpomiiGIa na
fikolu, bylo Jf tak dlviw Ilo, tollk
vzpoiuluok ho Jf v uiyHll vyiojllo, Tu
7.11A111A uOobiui, dniZky, v iiAfcli JIZ Hly.
rioln 0110 zvlAAtnf b.iiGonf a fiuiiiol, Jon
vo fikolo idysitolnf, vldfiln hvGIio uolto
lo za Hlolkom, Jnk hlodf na 11G a ony
Jnk 1111 ndio pnkiikujf. Inn, IGfllla
znova na Ion Zlvol, ktorf kaZdf z nix
proZII a rAd 11a iiGJ vzponifnA.
Alo vldlny hlavlf-ky nudG ho rozprch
ly 11 infMto nlch zaiijal Vhocko invSlont
Hlrai'li, ilzkosl.... Den pfed zAulwrn
vrAtll bo oloo voGor z illlny nojak roz
riifion. "UZ ziih znGliiiiJf," pravil a Zona
11111 roziiuiGlii. Slyflola JIZ od Hontiodky.
Zo na ro.fuh Jon I. vyhlrt&kn, Zo kaZdf
mimf iivfi dfIG na ilfndG do fikoly pflhlA
Hit I. CoZ lo JohI vGo obvColnA. alo
vzduob byl napliiGn niVfni, Jako pfed
boiifkou. KaZdf z Cochfl monfilny N of
til bonfku a vyhnoiitl ho 'Jf nomolil.
Ilud' a nobo vfidol kaZdf. Bud' dAm
dltO do coaltfi ftkoly a budo na mno na
Ifiliatl doiuAcf, ohlobodArco, zkrAlka
kaZdf, od kobo Jon trochii zAvlatni a
Joiit NGinooni, nobo podffzonf 111 Joho
nobo ilAni Jo do noinockA, budo vfio pfl
Blnrfiin, 11I0 dltG ziiprodAtn.... Alo 1 v
loin nojpoilffzeiifijfifmu dGlnfku ho o-
zvalo pflrozcnG prAvo, ktcrfiho sntidno
vzdAtl ho nonifnll. I nnatnl boj! A boj
(onto, 11B nooliApala, tufilla 1 ninIA I3mll
kn. yo n nf dnoil noinliivlll a hI Jf v
koulku uovhIihII, pfoco dobfo oftlla, Zo
o nf ho JodnA. Z hovorii rodlCft imznala,
Zo otoo povollll nomlnf a parHolc HvGtla
lined JitHiill tvAf Jojf pfod Hpanfm.
"Vfiak mno Inlfnok jifecn dA do GeakG
Skoly!" inyHlola nl.
DrnhCho dno fiol p. Sniocka do dflny,
UHpokoJen, Zo nGJak budo. Ah pfod 10.,
hodlnoii voSol poHlfook od BpolocoiiHtva
h vyffzenfm, Zo so 111A doalavltl k pfod
Hlavoimtvii zflfojfifho dno. "ProG?" u
viiZoval 11 dufil Joho ovlAdla nojlstota a
noblaliA pfodtucba. V polcdne na ullcl
bo dovoilGd od ziifunfiho, Zc mu p. domA
of radii, aby dGII jmslal do iiGmocko
fikoly, Jlnak Zo Joj vypovf. Doma bo do
vGdGl, Zo obiivnlkovl BlAhovl lined by
do odojmuto domovnlclvf, nob ao zpofo-
vul avfi tfl dttky vfiHll do iiGincekfi fiko
ly a Zo JIZ dnon zninotala nobody JI11A
Zona. Boufka zdo byla! BloHky kflzujf
obzor a JIbIG nGktorf zanAhno I Joj
malfiho ncHiimoslatnfiho natorafo. A
zaaAhl! Driihfiho dno mu pohro.ll pfod-
Hoda, iicdA-ll dftfi do nCmockG fikoly, Ze
ncdofilnno od truhlAfo toho a toho
prAcl. BrAnll bp, poGal hrozltl, Zo 111IA
vfio. "Udojto nl, co chcetc, alo dulcjlo a
Jezto bI tGZ, co chcte," bylo mu odpo-
vGdGno. Pfed donicm dlv novrazll do
soudrnha kroJGfho 7. podkrovf boubciI-
nfho domu. OGlma Hi povGdGll co a jak.
'Byl Jhoiii 11 pfedstavenatvn," pravil
SmoGka, "a JA 11 nadhaalcc," dGl sou-
acd. "Muafm kluka dfitl do nomcckG
fikoly, jlnak mno propustf oil hnalGft a
o vlfi, inAmo tu podporu, starobnf pff-
lavok, tnk Jo nesnadno odporovatl."
'Budomo hI HtGZovatl 11 licJtmanBtvf,"
mfnll Smccka. "DGtlno, Jo vldGt, Zo Jsl
so udGlttl lonl pro 8cbe, dGlcJ, co chceS,
alo, co Jsem tl fokl, noch bI pro sobo,
pal si prBty sAm, JA Jsem b! Jo uZ dost
apAlil, kdyZ zflzovall fikolu, vlfi, dncB
mAm kopu dGlf a mAm n co ohAnGt,
rozmysll si to. OstatnG mA5 nGco pi-
Bomnfiho v nice, mAS BvGdky, vfilchnl
jaou Jodno protl nam, pfcmflZe5-ll jed
noho, ostntnl 16 utlokou, majf vfio dob
fe promyfilono. Hied', VAfia, co Jo ko-
Cfm u Htavltelc, vfiak Joj znAS, ten vel-
kf, vedl kluka do nGmcckfi mGSt'anky,
a ncvzall mu ho, Ze ncumf dobfe n
mecky. Stavltel na nGm vyzvldal kam
dA dftG. VAfia mu vfio fckl, stavltel na-
psal mu lfstck a kluka pfljall v mG-
fit'anco bczo Blova." RozcSU ae. VeCer v
boBpodG dovGdfil Be mnoho. ZamGstna-
vatelG, domAcf, pfedsedov, vfilchnl
pracovall protl Cechflm. DomAcI prf si
dokonco ustanovill pokutu, nepfemluvl
11 nAjemntky. A starf fiedtvf Vv'ondrat
zeck bGliA Jako poscdlf od domAcIho k
doniAcfmu a vybfzf k vypovfdAnl Cechfl.
Byl poslcdnl den zAplsu. Emllka JIZ
nebyla vesolA. Na dvorek anl nevychA
zela. DomAcf Lorco so pozdGjl vybnula.
Tatfnek Jl dA do nGmeckfi, to tuSlla Jas-
11G. VZdyt' stAlo mluvll o chlebu, Ze Je
pro sebe, a t'ruhlAfl Tletzovl. Dnca po
anfdnnf Jf rozbndnutl oznAmll. "PflJdcS
do iiGinockfi," a jako k ospravcdlnGnf
pfod dltGtcm dodal:"MusIm tG tam dA
tl." Plakala, prosila, chvAltla Ccskou
fikolu, Hllbovala, jak jen dGtskA Glsta
dtifio dovedo,. rozplakala matku, otec
oft al utlral, radojl odosol. "Vcd" jl tam
aama, JA tam liopnjdu," fekl zhruba ode
dveff a dalfif alova zanlkla mu v d
8tecb. I'atrojlla so matka a vedla, ne-
vodlu, ale tAhla i:mllku, svfi Jcdinfi dl
tG, bvG zlalo, do krAsnfi budovy, do nG
niPckG fikoly. ICmilco dosud znAtl byly
slzy v offch a novG so Jf draly von. A
tain 11 zAplsu ockalo tollk matok 1 mu
lu, a kdo Gfstl dovedo vo tvAfleh lid-
skfeh. vJolloos by so byl 7. ninohfch
doiotl. KdyZ matka KmllGlna lAmanou
nGinGinon udAvala nnclonalo ffdfcfmu.
torf oliladnG a zlostnfi pfcdnAJel svfl
otAzky, vZdyt' so a tlni lldem anl doro
zuuiGtl nemohl, a to jmfino dlvnG pi-o-
hodll v rohu vo akupinO uCltelfl starf
uGUol: "Taky jedna obetovanA!" a
mladf drub jeho so Jen ufikllbl.
Jak al obG o.idechly, inatl;a I dltG.
:dyZ opoufitGly tu kiAsnou budovu. Za-
Sly al a Sly domu kolem obyCcjnGlio
ponurfiho Giii2Aku Ceako fikoly.
MIGely. Anl na druZky pfed domein ao
Smllkn nopodfvala zAvJdGla Jim
jsou fit'aatuGJif, uemusf do nGmeckfi,
Znfily, oblGdla ao a zahlfidla Bvfiho uGl
tolo pfed fikolou. Slza jf vytryskla z
oka. Matka stlskla jf sllnG ruku a fok
la tnk dlvuG: "M1G, nauGfi ae nsjKia
dobfe nGmocky.'
