VE VIRECH OSUDU.
RomAn. Attglicky ttnpsnln Mny I'Vcmiiigovn.
Srdce joji buSilo nui vstfio
n onu vCdCln v torn okainZiku, Zo
niiliijo muZe, j-.ii kterdho so pro
vdahu l'odala nui ruku a joji hrdft
lilnva se Hkluiiila zahaiibeniin, 11
tostf a nCZnosti. Kdyby l.vl nu
tout zAvisol joji Zivot, nobylu by
inolila vyfknoutl onCch nCkolik
ZAdan.vch slow Tlskl okatnZik vo
svd nice joji ledovC stndond prsty
joStC spoclnul jolio poloHinut
ny, polousniivnvy pohlod joho
hnCdyoh oci na jojf tvAfi, a pak
no mu vytphlu a Hpcclialu . kom
naty. Rozcsli se snad na vZdy, a v
oii(5 hodinC, v ktot-d lio ztpntila,
vCdCla, Ze ho miliijo lAskou, ti'va
jfci aZ do brobu. Byla joho Zenou,
alo by hi by radoji zonifolu, neZ
bv bvla feklu: "NeodohAzoj, Vi
te!" VCdeln, jak nuiPiiA by byla una
slova, i kdyby byla pfomohlu
svou Zeiiskou hrdost a jo vyslo
vila. Bylo urceno osudoni, Ze mu
sil jiti. Proto uCinila zoufaly
skok, jon aby so znchpAnila jeStC
pfod hot-Sim ositdom. llodina je
jiho sfiatku byla hodinou jojiho
ovdovCni byla provdAna v nej-fiti-Sim
slova suiyslu, alo nobyla
Zenou !
L'o dvou dnech opustilu lod'
"Ouoidn" pfistav Southampton,
odvAZcjic Vita Earlseourta do
dlouhdho joho vyhnunstvi.
DiL dTVRT.
I.
ro sesti letech.
Byl paritf veCor vo Virginii.
Dlouhiu, jednoduSe zafizon,-m
pokojeni, prochAzol so nepokojiiC
drtstojnik, upipajlei oci k zomi.
Pokoj byl soukrontf byt velieiho
jfzdnUio dftstojniku, plukovnika
Hnwksleya; byl to vysok-, ki-fts-ny
muZ, s tvAfi tak vyi-aznou, 2e
nni suGdA bnrva, pfivodeiia Zhou
dm slunccm, nomohla zakpyti jo
ho pftvod. MSI tmuvy, ki-Atee u
BtfiZeuy linCdy" vlus ZlutohnCdy
plnovous a knip, a oCi svCtlomo
drd jako nebe vo Virginii. Byl
to muZ SestuCtyficetilet;?-, krAsnC
urostty, prnvy" vzop Apollona
vypadal mlndSim neZ byl, i pies
etHbrne nitky v tinuvych via
Bech a pfes hlubokd vi'Asky, kte
rd starost vyryla na joho Celo.
"Kdo jest to asi?" ppavil si po-
loblasnC. "Cim ji niftZe byti? Jo
li ji ntcim, proc jest zde? A ne
nMi ji nicim, jak pfigel k joji po
dobiznfi? VeCep jest krAsnV-; jest
jii tak dalecc uzdpaven, 2e by
mohl podniknouti cestu sein
Rfid bych mi vpAtU joho maje
tek a zeptal 8ft
Zastavil se a pohliiel ven. Vel
kd, jasne jiZni hvCzdy svitily na
bezoblacndm nebi, a nui uejmeu
fii Anek neruSil paru- veier.
Bnad by e mohl k u&uu vydati.
Plukomik zazvonil, a ihned se
objevila ordonance
"Jdi do nemocuice a poXAdej
popuika Earlscourta, by ke mn6
fifiel, mozno-li mu."
VojAk salutoval a zmizel
Plukovnik le dival na inatf ba-
HCek, na stole leiici. Byly to zla
t6 repetypky, vyklAdand drahoka-
my, a na zlatdin feteze visel me
dailonek, dotkl se p5ra a hledGl
1 1 n t r r . . .
muuuu u. vusuu na pouoniznu v
m se nalezajici. Byla to krAsna
a uSlechUia tvAI- Pavliny Lisle
"dim ji mfl2c byti? A jak vfl
bee k tomu pfijde, 2e nosi jeji po
4obiznu? VI snad? Ale to noma
le byti! Jest to podivne" velice
podivne."
BeznAmil se s nim takto: Pfed
pSti tydny byla svedena bitva. v
4 w ... '
biz pozornost plukovnikovu na
ebe obrAtil mladf dflstolnik ie
ho pluku vou chladnokrevnosti
odvahou.
Boj trval od rAna do veeepa a
fo cely den se objevovala tmavA
tTif a vysokA postava poruCika
fcarlacourta tam, kde bvla nej
TfitSi se6 a kde nejhustdji padaly
Koule. A kdy2 koneCnfi vJtGzili
byl dflstojnik srazen ngkolika ku
lemi s kon6. "Zabit!" ppavil s
piuicovnik s Iitosti.
ZdAl se mrtvm, kdyZ ho done
li do nemocnice, a takd byl po
bitrfi uveden v seanamu mrtvych
porucik Vit Earlscourt. Ale
on nezemfel. Byl takfka poset ra
ami, ale 2Adna z nich nebyla
mrteiaa.
Po pi tydnech mohl Vit E
arlicoart opustiti Ifliko na n6
kolik okamlkft a prochAzeti nc
po drofe aemocnice.
' I)e po bitvd, kdyi jeBtfi le2e
v rkttcli( pli&el plukovnik do
ftmaiM, aby ie p0 nim poptal.l
hvlvi jako mrtv, alo jcho u
SleohtilA krAsa, jo?. pflHobila tak
na da my londnskd, prtsoblla i
zdo na joho olcoli.
"Uboh. hochl" ppavil plukov
nik llawksloy s upHiiinoti Iitosti,
"vcopii bojovnl jako low Kdo
jost a jakd nArodnoHtl?"
V(5deli pouzo jcho jnulno, a to,
7.e vstoupll k vojuku jako dobpo
volnik. "Pohlod'to, plukovnika", ppavi
la oSctfovatolka, "to patli tomu
ubohduui dAstojuikovi a mohlo
by so to schovati, noZ ho uzdpavi.
Na hodinkAch jost vypyto joho
jmdno."
Podala mu zla td hodinky s fe
tCzcm a lnedailonkom. Dotkla so
uAhodou nucbo hcIivi'iIih": pdpa u
inedaloinku, a ton so otovfol.
Plukovnik llawksloy fokvapo
nim vykHkl, nobot' mu hlodela
vslHo poztomilA, hpdA tvAfinka
joho doory.
Byla to dozajista podoblzna
joho doopy. Choval na svdm spdei
pozdojSi joji podobiznu, na uiX
tvAf joji vypadala stapsi, vA2uoj
Si, alo ona jest to.
Ton to cizinoc jest tody Angli
can a .mil Pavlinu.
l'pohlizel hodinky pozonio.
Vodlo jmdna byl vypyt.V' znak
Sloohtickdho podu Hpojond pu
i'o a hoslo: "Vzdy vCpnC."
ZvCdavost plukovnika Hawk
sloyo dostoupila uejvyssiho stup
nC. Kdo byl tento mlad mu2, jen2
vstoupil do vojska jako pposty
vojin, jenZ nosi podobiznu jeho
deery a znak anglickdho Slechti
ce? "Kd2 by se jon brzy uzdravil,
ieo zemru zvCdavosti."
PIAni plukovnikovo se vyplni-
o poruCik Eaplscourt pfes
otnd pAuy se pyohlo uzdravoval.
dnos voter poslal plukovnik
Bvou ordonanci s 2Adosti, aby ho
nomocu navStivil.
Uplynulo asi pfll hodiny a bylo
zakloAno na dvefe.
"VejdCte," zvolal plukovnik,
teprve nyni usedaje.
A dvefe se otevfelv a poruCik
Vit Earlscourt stAl pled nim.
"Poslal jste pro inue, plukov-
niku?"
"Ano, pane. PojiTte dAle a
sednCto si; nemfl2eto dlouhostA
ti. DoufAm, 2e vAm snad veCerni
vyehAzka neugkodi?"
"Ani trochu, plukovniku. Moje
rAny jsou skoro zahojeny za
tylen budu moci opCt nastoupiti
svou slu2bu."
Plukovnik so usmival libil
se mu ten zmu2iiy, vojensky
duch, libil se mu vflbec i jeho
zevnejsek a veskery zpflsob.
"ObAvam se," pravil, "2e to ne-
bude mo2no."
PoruCik vypadal such a ubled
S' na puce mGl obvaz.
"BA1 jsem se, 2e se neuzdravite,
poruCiku, a litoval jsem ji2 toho
za prvd proto, 2e by byla Sko
da takovdho zmu2iIdho lioclia
a za druhd proto, 2e bych se yAb
rAd na neco zeptal."
RanCuy popuCik vA2n6 poslou
chal. K pI-Ani svdho pfedstavend
ho si sedl. SvCtlo lampy padalo
na jeho tvAf, kdeZto stars! niu2
sedCl v atinu.
"MAm tAS majetek," pokraGo
val plukovnik HaM'ksley, "byl
mn6 odevzdAn v den bitvv. Vra-
cim vAm jej a sdCluji vAm, 2e
jsem poznal nAhodou ten obliCej
ve vaSem medailonku."
Vit Earlscourt pfijal sviij ma
jetek. Aby se nCCemu divil, to by
oUporoyalo vsem jeho zAsadAm.
Jeho obliCej nejevil tudi2 nej-
mensiuo prekvapeni.
"Poznal jste jej? To bycb si
byl nemyslil. Neni to velnii hezkA
tvAf, plukovniku?"
Plukovnik mu podAval jinou
podobiznu, le2ici na stole.
"Dostal jsem tuto podobiznu z
LondJ-na pfed Ctvrt rokein. Jest
to tA2 tvAf." .
Vit Earlscourt hlcdCl dlouho a
vAZnfi na tuto podobiznu alo
na jeho tvAH se nejevilo, co poci-
coval. Hyla to Pavlina, starfii o
Sest let o dobu, co ji nevidel,
KrasnejMl vo svd statnd 2enskosti
e2 ta veselA, divCi tvAf a posta
ra, na kterou se tak dobfe oama
toval.
VrAtil podobiznu s poklonou a
u8inevem
"Ldta mini mnohd 2eny k jlch
neprospc-chu; alo Pavlina Lisle
ova dosAhla velkd krAsy. ZmCni
la se za tCch fiest let, co jsem ji
nevidfil, ale poznal bych ji v2dy,
pon6vad2 jest to zvlAStni tvAf."
Plukovnik na nCho za td fed
povnd pohliZel, ale Vit Eaplscourt
dovedl zachovati svd tajemstvi,
mCl-li nCjakd, nebot' nejevil toho
nejmen&ibo vzru&eni.
"Pane EarUcourte," pravil po-
" "
Jcilnoii, "t'lu'l vAm dAtl volico sinC
lou olAzku, a joji zodpovidAni
vAm ponooliAui na vftli. Clin jest
vAm Pavlina LIslcovA?"
Vit o kliiluC usmival.
'ZiiAmosl. plukovniku; sotkal
jsem so h ni nCkollkAto v 2ivotu,
a ona r.ajlstd novi, 2o jsom ho
oHinClil nosltl jeji imdobiznu. Do
pustll jHom ho maid kpAduze
iizinuv jl prod Hvym odjezdom .
Angllu z alba jednoho mdho pfi-
tele. Obdlvoval jsom noHminio
iiiIhh Llsleovoii, jako vfilchni mu-
2ovd, ji2 byli tak fit'iiBtnl a ji zna-
li; dom-lol jnom ho, 2o noniohu
z onoho 2ivota, iej2 Jhciii opou
fit CI, vziti h Bobou do vyhnaustvi
roztoinllojSl pamAtky. Tot' colA
hlHtorio podoblzuy v ludm medai
lonku."
S nekoncCnni klldem, jcjX pfi
poda i zvyk mu uStGdflly, zastpOil
hodinky o otekAval klidnC, a2
joho spoloCnik ppomluvi.
"Tot' vfie?" ppavil plukovnik
Hawksloj'. "Pfodstavoval jsom
si, 2o byste mohl b'ti "
"Odmitnuty milovnik? Ne, plu
kovniku, ncbyl jsem jim n'kdy.
Miss LlsleovA, tak kpAsnA a boha
tA, byla pl-iliS nodostupnou pre
nine. OlovCk by mohl i uiilovati
zvlASt' jasnou hvCzdu, ale "
"VAm nodostupnou? VAm, jonz
mAto fileehtieltf erb?"
"Snad to takd pouhy- rozmar,
jako uchovAul podobizny miss
Lisleovd."
"Jste prece AngliCan."
"Ka2d$'in zpusobem, plukovni
ku."
"Mohu se vAs tody zeptati, kdy
jste pHSel do nafieho kraje?"
"PMstiko lodua bude tomu fiest
rokfl."
"Bojim se, aby snad moje otAz
cy nebyly dotCpnd; ale jsem takd
ngliCan n citim k vAm podivnj
zAjem. VAS bias vaSo chovAm
mi pripominA nCkoho, jeho2 jsem
zual pfed dvaadvaceti letj'. Byl
to inu2 z vySSi spoleCnosti
lord Montalion."
PoruCik pojednou se zadival
na mluvCiho s jakousi zvCdavosti
a s neobyCejn-m znjmciu. VSech
no se mu vysvCtlilo pfi zmince o
jeho otci. Jmdno nawksley a po
dobiznu Pavliny doHvCdCovr.ly, 2o
tento mu2 jest jejim otcem!
"Vy jste znal lorda Moatnliii
na!" pravil plukovnik Hawksley
nah.V'baje se. "VaSo zmCnCnd vze
zfeni tomu nasvCdCujc. Jste mu
takd podobon, alo ph-o j'c do
cola jiny. Bli jste snad pribuz
ni?" "On byl mm otcem."
"VaSim otcem?"
"Ano, plukovniku. Snad jste
zvCdCl, 2e naSe rodinnd jmdno je
Earlscourt? M j starSi bratr pfe
vzal titul po otcovC smrti a jA
pfiznAvAm bo k tomu ju jsem
utratil otcovsk' podil, a luusil
jsem prchnouti pfod Sesti lety z
Anglic, nobot' jsem vCzol ve dlu
zich a2 po ufii. To jest moje hi
storic. PfiSel jsem do Amoriky,
abych napravil svd prabidnd po
mCrj'. Arystoupil jsem v Novdm
Yorku tak chud, jako mAlo kdo
z pfibylch."
Plukovnik Hawksley poslou
chal s nejvCtSim zAjmem.
"A zlcpSil jste svd pomCry?"
"0 ano. Uspofil jsem v tCch
Sesti letech tolik, abych splatil
vCtSi dil svch dluhfl. Myslim, 2e
poti'vA asi jeStC dalSich Sest let,
ne2 budu moci vrAtiti se klidnC
do Anglie."
"Zamysiite so vrAtiti?"
"RozhodnC jak to jen bude
mo2no."
"Mohu se vAb zeptat!, jnkyra
zpnsobem se vAm to v takovd mi
fe zdafilo?"
rit so sraAl.
"Vedl jsem v2dy bohenuk.f- zi
vot, jeni so mi velice zamlouval.
Stal jem so 2urnalistou, spisova
telern. Myslim, 2e jsem pfispival
aspon do poloviny periodickch
Casonisft amepick'ch a loiid-n-
skch. Snad jste nAhodou Cetl
jmdno "
Zminil se o slavndm tehdy jmd-
nu, kterd jest nyni muohem slav-
nCjSi v letopoCtech romanovo li
tepatury.
"Jak2e!" zvolal Hawksley
"Vy jste autor "Zeny Pavla
Rutherforda?"
"Ano."
"A romAnu "Zlato a Tfpyt"?'
"Ano"
"Vy jste mohl vyziskati cold
jmCni pouze za tnto dvd dila,
kterA se v celd Americe tCSi no
smirnd oblibC."
"Zaplatili mnC velmi dobfe
jinak bych byl nemohl, jak jsom
vAm fekl, zaplatiti vCtSi Cast
sv$'ch dluhft. Kdy2 si vzpomenu
na svd poSetilosti, tu miifi hrft
zou vstAvaji vlasy. Jsem nyn
polepSeu, plukovniku, a ujiSt'uj
vAs, 2e jsem k polepSeni mC
mnoho pfiCiu. Psal jsem i zdc na
bojifiti; volny" Cas Idpe ubihA
vydClAvAm mnoho peuCz a shle
dAvAm, 2e pdro jest mocnfjSi
ue2 meC
"Pane Earlscourte," pravi
plukovnik, "Jste jeden z tiejlop
Sick 2ijicich romAnopisco naAi
do by." Fan Earlscourt bo
vAznC uklonll. Stane ho z vAb
ChlaHn,f mu?,, a jHom na to
irdin, 2ts jHom so h vAml hoziiA-
mil. Sctknl JhUj so b Pavlinoii
IhIoovoii imiirvd jako ho
fonkou vaSoho otce?"
"S vafii decpou, plukovniku
bndiZ dftvCpa obaiiolnA. Vim, Ze
Hte Robert LIhIo."
"0 ano; pfedpoklAdAm, 2o mflj.v
pfibCh ztiAtu od Hvdho otce."
"1 od jinych. Nebyl jste pond-
kud nfckvnnen. plukovniku.
kdyZ jsto zvCdCl, koho naznaCil
mftj oteo jako poPiiCuika vaSi
copy? DomnivAm bo, Ze bysto.ludy ChaPtepisovA?"
i byl nojifAl, aby sir Van Char
teris mCl ve Hvd moci Pavlinu."
TemuA Corvofl zbarvila opAle-
noil tvAf plukovnikovu.
"A proC?" ptal se.
"MAm BkuteCnd zodpovCdCti
tuto otAzku. uliikovniku? Jak vi-
ite, mCl Jbcmu Cub k pfemSleni
a spojil jsem POzHfind niinuld
udAlosti." Pamatuji sc. 2e kdyZ
vyppavoval mftj otec pfi stole
AS pfiboh, lady CharterlsovA
omdlela pfi zmince o vaSem
jmdnu. Pamatuil se. 2e bvla do-,
nitcena k sfiatku se sirem Viv
nem. Vim, 2o si byli docoln cizi,
Zo ona ve svdm ZivotC nesmiriiu
rpCIa, a vCdCl jsem, 2e jest vuSi
2enou a Pavlininou matkou."
Plukovnik HuwkBley sklonil
llavu na svou ruku. I ve stinu
pozoroval Vit jeho mocnd po
hnuti.
"ProC zflstAvAte zde?" ptal se.
ProC jste se dAvno nevrAtil a
neosvobodil ji z horSiho osudu,
nez sama smrt? Vy jste byl
jim manZelem a ne on; vy jste
mCl prAvo na
Bv.d stranC. ProC
jste se dAvno nevrAtil a nepoZa-
doval ji zpCt?"
"To vCdi nebesa! Byly doby,
kdy jsem se povaZoval za nej-
CtSiho zbabClce a hlupce. Ze ji
ponechAvAm v moci jejich tyra- kterd napiSete. Neuamitejte ni
nft. Ale jsem obvinCn ze zloCinu, Ceho povaZuji to jako zvlAStni
ktery bych nemohl vyvrAtiti
a ona byla jeho Zenou, a, bylo mi
feCeno, Ze ho miluje. Bylo by uA-
sledovalo nastrojend odhaleni
a"
"Ldpe odhaleni neZ jeji ne-
smirnd utrneni. Plukovniku
Hawksleyi, vite, 2e jest nyni v
blAzinci?"
"Ano!...." Slovo to pronesl po-
mahj a tCZce. "Vim to."
"VaSe dcera vAm to psala.
Divim se takd, Ze jste se ncvi'A
til ihned do Anglie, kdyZ jste Be
dovCdCl, Ze se sir Vane Chartc-
ris Btal jejim poruCnikem."
"NevCddl jsem to hned. Psala
mi. teprve z Prancie o td zmCnd
a podotkla, 2e jest spokojena a
2e se nemAm k vftli ni znepokojo-
ati. Pak zaCala vAlka pfiSel
jsem do Virginie a zftstanu zde
do svd smrti. ProC bych so vra
eel nyni? Anglie chovA pro nine
pouze hofkd upominky."
"CoZ netouzite po svd dcefi?"
"Velice! AZ se vdA, vybidnu ji
k nAvStCve pfes oceAn."
"Nepfejete si vymazati skvrnu
s vaSeho dobrdho jmdna? A vy
vrAtiti faleSnd obvinCni Zefroa
Lyndita?"
"Bylo by to nemoZno po tolika
dtoch."
"Toho nenahliZim," pravil Vit
chladnC, "vZdyf se pf ihAzeji
kaZdodcunC nemoznCjSi vCci.
Loud-uSti tajni jsou chytfi a vy
jste dosti bobat, abyste jim za
jich namAhAni zapiatil. Zefroa
Lyndit jest mrtev jsto vol
utin, mftZote se vrAtiti, budetc-li
chtiti a kdyby to bylo jen k
vftli vaSi Zone."
Plukovnik Hawksley vstal v
hrozudm rozCiloni.
"CoZ myslito, Ze bych snesl
pohledu na ni?" ppavil. "V torn
stavu, v jnkdm se naldzA? My-
Slonka ta se nine dotykA stpaS
no, bolestnC."
jsom tim vftbeo jist. KnMy ncni
hiioiiym, icouo zavrou uo uiazin
ce."
"Co tim chcete Hci?"
"Zcela jednoduse to, Zo, nechC
to jest nyni s lady Charteriso-(se vrAtil zp Skotska a tys jej no
vou jakdkoliv, byla duSevnC upl-'idda CtniActo dnl. Vis, Zo se s
no zdrAva, kdyZ ji tain sir Vane .nim sotkAS v parku a pfeco no-
zavfel."
"Nebesa!"
"Sir Vane Chartepis jest scho-
pen nejhopSiho skutku jsim
tim jist! Nikdo by byl krAtkou ovA, ki-Aska londnskA, liomA
dobu pfed tim nepochybovnl o srdio. C'i jest to snad nezbytny'
jejim zdpavdm roziimu. Byli Bijpfidavek budouci vdvodkynC?"
odcizeni od uarozeni jejich jedi-
ud dcery, ale chovali so k sobo
pfed lidmi vZdy zdvofile. Jak
jsem vAm vypravoval, omdlela
lady Charterlsovu, kdyZ mftj tavd jileti 8 oCima, jako trnky a
otec vypravoval u obeda vA5 pfi- C-ppn'mi vlasy, pravA podoba sip
bfih bylo to po torn, kdyZ jste!Vana.
ho .byl ustaiiovil poptiCnikom OCi Pavliny so upfely do pin
Pavliniu'm. Povidalo so, ?.o , menu a z fiadep se ji vydral po
utekla v oud uocl z Opatstvi dolvzdoch.
Speckhavenu do domu Djuka "Zo nemAm srdce, Maud?" o-
Masoua, a Ze sir Vane ji nAsIo -
doval a pfivedl zpCt. Pamatuji
se, 2e to byla bouflivA noc a ona
se rozstonnla nevim, zdali nA
sledkeni rozCileni nnebo nachla
.eni. Sotva Ze niohla povstati
IftZka, dovezl ji Bir Vane do Lon
dna k uejdovednfijSimu Idkafi.
Brzy pak pflila zprAva o jejim
SiloiiHtvi. Sip Vane ji dal do
Houkroindho Astavu. Nikomu no-
bylo dovoleno jl navStivltl, ani
nu Maude; alo pfOH vSechnu ba-
hvC-.poiiovu UKkostlivost pposlycha
-
chulo se, v Com vlastiio zAle2i,
'joji Silenstvi. Odpirala totiZ, 2o
by byl sip Vane Jejim manZelein
la pravila, Ze piavy jeji chot' Zije
elzi zomi. Bylo to SiloiiHtvi?"
"Vollv boZe! Mojo ubohA, no-
SfastnA Olivie! Kdybych vCdCl
Zo to jest nnivda "
"VrAtil byste so do Anglie?
Jest to ppavda! Zlje vSak dosud
"Zije. Pavlina so o ni zminila
vo svdm posleduim psani. ZAda
la sipa Vaua, aby ji dovolil na
vfitiviti ji neniA dosud ani tu
Seui, Zo to jest jeji vlustni mat
ka." "A on znjistd to odepfel a ode-
pfe vZdy. UbohA lady! MA tolik
zapotfebi pfitole, jonZ by ji obvo-
bodil z moci takovdho muZe, jako
jest sir Vane!"
Plukovnik zflBtal pojednou
stAt pfed Vitem a polo2il bvou
ruku tCZce na rameno mladdho
muZe.
"Earlscourte," pravil, "vrAtim
se do Anglie, jakmile mi to bude
moZno, vy pojedete se, mnou a
budete mi uApomocen u vyhledA-
vAni md Zeny a pfi jejim osvo-
bozeni. Dej bfih, abychom uepH-
Sli pfiliS pozdC!"
"Amen! Ale o torn nemflZe bt
ani feCi, abych se vrAtil. Vite, Ze
jsem jeStd hodnC dluZon, a
Zidd by se na nine vrhli jako vlci.
je-.Budu nuceu napsati aHpou dva
popuiarm ourazy, nez miuu moci
hledeti v tvAr loudynskych Zidn."
"Pojedete so mnou," pravil
Hawksley vAZnC, "velice si mue
tim zavdCCite. Abyste mohl za-
platiti svd dluhy, vyplatim vAm
napfed honopAf za dva romAny,
psobni pflzen ke mnC. Anglie
mi bude pfipadati cizinou po tak
uloulie dobo. rojcdeteV"
PodAval mu ruku a Vit do
ni vloZil svou.
"Pojedu, plukovniku diky za
vaSi laskavost. A nyni, dovolite-
li, odejdu nccitim se tak sil-
ura jako Samson a "
ZavrAvoral ponCkud byl
dosud velice slAb. Plukovnik
nalil rychle sklenici vody a po
drZel mu ji u fist.
"Snad jsem vAs neraCl vyzvati
k sobC pfitiZi so vAm. Mftj
sluha vAs doprovodi nemftze
te jiti nyni samoten. Dobrou
noc."
"Dobrou noc, plukovniku."
Ordonance doprovAzela ranC
ndho poruCika k prozatimui ne
inocnici. Vit spal jiZ dAvno a usmival
se ve spani, nebot' se mu zdAlo
o Anglii a PavlinC, ale plukov
nik Hawksley pfochAzel jeStC po
pokoji a pfeiny.slel trjice o svdm
zniCondm Zivote a osudu, jenZ ho
odluCo.val od milovand Zenv.
"DrahA!" pravil, "draliA! Vi
dim nyni, Ze jsi nine milovala a
vZdy byla vCrnou. A jA, o nebe
sa! ProC jsem ncpfemohl vSech
ny ty ftklady a nevyZadovnl to
zpCt? Ale den odplnty noni da-
It'ko a necht' se maji na po
zoru ti, kdoZ stoji niezi nAmi."
II.
KRALOVNA PfiTI SAISON
LONDi'NSKi'Cn.
'Tavlino!"
AdnA odpovCd'. DAina byla
pohouZena v Cotbu jakdsi knihy.
"Pavlino," ozvalo so hlasitCji,
"jest skoro pet hodin a Cas k vy
1 jfrcc. HlvSis?"
.e31v3Iiii'. Maud," a Pnvlim
Lisk'ova pozvedla svd jasnd oci;
"alo mj'slim, Ze ncpojedu. Jest
iifijemnd posedC'ti si v torn si
chpavem liiAjovdm jioCasi u kpbu
a niiino to nine moje kniha
nesmiriiu zajiinA."
"JakZe?" zvolala mis Charte-
risovA. "VZdyf lord Heatherland
cIippS vyjeti? AZ jA so zasnou-
bim, budu vice touZiti no svdm
Zenii'hu. Je to skuteCne nepo-
liopitelnd, Ze Icrasnu miss Lisle-
Z hlasii miss Maud Chartori-
sovd vyznivala zavist; bylo jist?,
Zo ona nebude nikdy vdvodkyni.
Bylo to maid, lllletd duvCe Zlu-
' pnkovala pomalu, "myslim si
leckdy, 2e by bylo ldpo, kdyby
chom bo nCkdy narodlly bez srd
ce, bez amCti, bez svCdomi. Na
Se niinuld Ciuy by ueroztrpCovaly
uAS 2ivot."
Miss CharterisovA vyndala
uetrpClivd hodinky.
"Tcta Eleonora mne poalala.
abych ho podivala, jsl-11 pfipra
vena. Ty ml pfeco iiuiinmluviH,
Ze sobo ziijfmavejSI kniha by to
tak poutala, Ze bys obetovala vy
jiZdku ani ml nepovidej,
liovCfila bych to."
"A jest to skuteCnC pravdn.
Mojo kniha jest velice zajimavA,
kdeZto kaZdodonni vyjiZdka v(
touZ hodinu, mi tdmZ mistC, stAle.
tytdZ obliCejo a poklony jio co-!
Icli pet saison ponCkud so zppo
tivi." "Co CteS, Pnvlino?"
"RoniAm "Pod jiZnini nebem",
od spisovatele, ktop,f napsal
"2ena Pavla Rutherforda" a
"Zlato a Tfpyt", uejlepSi to
novodobd romAny. PamatujeS so
na no?"
"Pamatuji se. Nemiluji romA
ny, ale ty jsem Cetla, ponCvadZ
jest v nich opravdovy" Zivot vyli
Con. Polovico knih saniA b(dnA
karikatura; alo tento ClovCk vi
patrnC, co pise. Jsou to krAsud
spisy. ViS, Pavlino, Ze rekyno
prvni knihy so ti velice podo
bA?" "Mue? OiniS poklonu nine uebo
MaikdtC Rutherfoidovd?"
"Tobe. Zona Pavla Ruther
fopdova byla okouzlujici stvofe
ni, a vim, Ze byla nakreslena z
opravdovdlto Zivota a to die
tebo, Pavlino."
"PoCkoj, uvidim hned," pravi
la Pavlina s ftsmCvem, "pokud se
pamatuji, byla to Zona ponCkud
vASnivA, svdhlavA, zpurnA
pfipouStiin, Zo niCla dobrd Amy
sly, ale vSechiio pokazila svou
lehkoinyslnou prchlivosti. Ano,
.
byla takovA jako jA, ale v mi
nulosti, Maudo . . ." a rumCuec
polil jeji bledou tvAf. "ChvCji se
a jest mi nevolno, vzpomenu-li si
na svd zoufald Ciny v minulosti.
Nebesa! Jak jsem to byla di-
A'ok', lehkomyslnm uetvor!"
"SkuteCne! -Ale tys snad niko-
ho nezavraZdila jako lady Audle-
ovA, a takd jsi se neprovdala za
nCjakdho Stolbu anebo nCco po-
dobndho, neni-li pravda?"
Miss LisleovA se jeStC vice
rdCla.
"Dopustila jsem se nCCeho, naC
nikdy nezapomenu a sobC neod-
pustim," odvetila zasmuSile;
"bude mne to pronAsledovati po
cel5' Zivot, a mdmu trApeni a linn
bC nebude konce." Mluvila vice
k sobC neZ k svd druZce. "Lidd,
jiZ mne znali pfed Sesti lety, pra
vi, ze jsem se nesmirnC znienila.
DoufAm takd, Ze jsem se zraCni
la, a Ze ani mySlenkou ani Cinem
se nepodobAm byvald Pavlinfi Li
sleovd." "V tvdm Zivote jest tudiZ ta
jemstvi, Pavlino! To jest roman-
tickd, a vCf nine, 2e jsem si to
vZdy myslila. Tvoje melancholie,
roztrZitost, viS, jakAsi podivnA
zmena, jeZ s tebou se stala, zes
mola nejakou neSt'astnou lAsku,
a videla jsem v tobe rekyni nCja
kdho romAnu. Rci mi, Pavlino,
kdo byl on?"
Pavlina se zasmAla, podivavSi
se na ni vesele.
"Moje draliA Maudo, moje vC
Stici duSe mi pravi, Ze pani Gal
braitovA za pCt minut sera pfijde
a vyhubuje nAs obC. Myslim, Ze
by se mi to vyklAdalo ve zld, kdy
bych neSla. Bud' tedy zatim b
bohcra, moje rozmilA kniZeCko.
Jedua hodina s tebou jest mi mi
lejSi neZ sto hodin ztrAvenJ'ch v
zAbavC. Jak jest smCSnd to ne
ustAld pfevldkAni, jezdCni a zva
ni k obedu; k Cemu jest to vSech
no? Jsme jako stAdo ovci, skA
kajici plotein, n nikdo z uAs nevi,
proC nAsleduje svdho vftdce. Zi
vot jost komedie a my jsme pek-
no oblecend a naliCend hereCky;
a kdyZ zhasnou svCtla a lira jest
skonCona, nevime, co bychom od-
povedOly, kdyby se nAs nCkdo ze
ptal, jak trAviiue ostntui Zi,vot.
Nehled' tak nirzute, Maudo, mild
(lite. PospiSim si s obldkAnim a
nebudu ddlo kAzati."
Miss CharterisovA krACela ke
dvpfim, usmivajic se sapkasti
ekv.
"Jestli pak mluviS timto zpft.
sobein so vziieSenV'in vdvodou
Ueathcrlnndpm?" jipavila. "Zpo
vidAS so mu z tech zloCinft a ta
jemstvi miuuldho svdho Zivota, a
mluviS s nim o svdm odporu k
spoleCenskdinu Zi volu V"
"Lord Ileatherland jest pfiliS
dobry a vzneSeiK' pro takovou
zeiiskou jako jsom jA, Maudo, to
jA vim nojldpe."
"Ale ty o nCho nedbAS, Pavli
no; a pfe's svou roniantickou po
vahu ppovdAS so za nCho pouze k
vftli joho postaveni a vdvodskd
kopiinC, jak by to uCinila kaZdA z
nfis. Pavlino LislJovft, ty jsi
neui to pfiliS elegantni slovo,
ale nesmirnC vJ'znaCnd ty jsi
humbug."
Po tCchto slovech opustila
Maud koinuatu a Pavlina byla sa-
motna.
Maud niCla rAda Pavlinu a ob
divovala so ji, aC v srdci svdm
chovala trpky pocit k dokouald
krAse Pavliny.
Pohleirto, jtikA jest nyni miss
LisleovA ve Ctyfiadvacetl letech!
Jost obleteuu ve tivCtloSed' ran-
ni oblok, a jeji tmavozlat tIm
jost iivAzAn v feckj uzel. Jest
vysokA, krAsnC urostlA, kuZdy" je
ji pohyb jest pin grade a majc
HtAtnostl. OCi jasnd jako Ha fir,
plot' joniiiA jako listky bengAl
skd rftZe, postrAdajici CervenC, u
usiiiev a hlus, jeZ i Zeny, kterd ji
liomCly rAdy a zAvidCly ji, iiznA
valy za okouzlujici. Jest to Zona
dokouald krAsy, jak zde sodi s
pootevfoitfnii rty, myslic laska
ve ne s lAskou na muZe, je
hoZ choti so inA stAti vo ttech t
diiech. C'ekala l3, aZ by jifiSel,
ale )iini GalbraitovA si pfe jo,
aby so vyjelo, a proto Pavlina,
jeZ v poslednich letech se (loved- V
la pfeniAhnti, vstAvA s lehk.vin
povzdechom, aby se pfipravila
na vyjiZifku do ond spoleCnosti,
niZ byla uznAiia kpulovnou.
K neHiuipiidiuu podiveui panu
Galbpaitovd neti'Avili vAnoco
pfed Sesti lety (po oud udAlosti
o Stedi' den) ani na zAmku v Ea-
seku ani v Opatstvi Montalion,
takd se nestala Pavlina Zenou
lopda Montnlicna.
K vlastni svd ZAdosti ztt'Avilu
miss LisleovA zimu u svd druzky
ze Skolj.
Lord Montalion a jeji popuHi
se pohAdali a pozhuCvuli na smrt.
"Jodnojte jak chcete, poinsti:-
to se, mftj loi-de," ppavil sip Va
ne dfistojnC. "Znionil jsem svfij
umysl a nebudu jiZ svou poruceu-
ku nutiti, aby si vAs vzala."
A lord Montalion odeSel zkln-
mAn, zdrZuje s nejvetSim pfemA-
hAnim svou zufivost.
"Nadejde-li kdy den, sir Vane
Chapterise," pravil, "kdy budu
moci splAceti, buifte jist, 2e neza
pomenu svdho dluhu."
A pak odjel do ciziny a dosud
se do Anglie nevrAtil.
Pavlinino tajemstvi bylo za-
chovAno. Pani GalbraitovA a
lord Montnlicn neniCli o ndm nej
menSiho zdftnf. Jana, provdAna
a usuzena ve Walesu, nezruSila
svdho slibu, a miss LisleovA. byla
volnft a v oCich svGta dosud po-
ruCenkou sira Vana. VrAtila Be
tehdy v dubnu z Francie a zupo-
Cala svftj nov Zivot.
VdvodkynC z Klanronaldu, hr
dft, pCtasedmdesfttiletft vdova, si
ji zamilovala a uvedla ji do spo
leCnosti, a brzy Casopisy se roze
psaly o ddmantech a krAsndm
zjevu miss Lisleovd. Pak zaCala
jeji prvni BkvClft saisona v, Lou-
d'nC, a ti, ji2 ji znali z pfedeSld
ho roku, divili e zmdnC, jeZ se Vj
celdm jejim chovAni jevila.
Tfhila sfviHrf n rlnstnln rp if
prvnim rokem nCkolik -velmi xf'X
hodncli nabidnuti k sfiatku.
Odmitla je vSecky takovm zpfi-
sobem, 2e veSkerd nadCje ucha-
zetft zmizela. Zeny ji nazj'valy
koketou, bezcitnou koketoil. Pfi
rpda ji uCinila krABnou a obdafi-
la ji tim Mdkyin kouzlem, jeZ
podmafiuje vice neZ krAsa. Paul
GalbraitovA se zlobila a fikAva-
la, Ze jest hfichem a zloCineni,
odmitnouti takovA nabidnuti,
kterA Pavlina odinitla jemnfi si
ce, ale rozhodnd. Co oCekAvd to
dCvCe? Pfeje si anad provdati
se za krAlovskdho prince? A Pa-'
vlina poslouchala vZdy b ftsmC
vem ponCkud smutnym, a modp6
oCi pohlizely snivfi v dAl a pfed
duSevnim jejim zrakein se obje-'
vila tmavA tvAf Vita Earlscour
ta. NevCdCla, kde meSkal a jak
vzdAlen byl od ni; TCdCla pouze,
Ze jej miluje a Ze by radCji ze-'
mfela, neZ by patfila opCtnC v je-.
ho tvAf. Jeji druhy", tfeti Ctvrtyij
rok ve spoleCnosti byl pouhm
opakovAnim prvniho. Byla neu-1
stAle krAsnCjSi, ale i necitelnCj-'
Si pravil svet. Dostala mnoba1
nabidnuti a odmitala jedno po
driihdm. Pravilo se, Ze nenift
srdce, anebo Ze se nodobft svd
mramorovd bClosti. Zeny se ne-
obAvaly jiZ svd soupefky a
muZovd se neosmCllli jiZ nabid
nouti ji srdce a ruku. Za to v;
Americe byl nCkdo, jelioZ jmdno
Citala v novinAch mezi bojujici
mi, jmdno, jeZ zachvClo vZdy Je
jim srdcem, a jiniZ jeji bledd lie
zrumCnily.
Na konci Ctvrtd saisony loa
d'iiskd odvezla vdvodkynC i
Klanronaldu miss Lisleovou aa
vzdaleii5' svftj zAmek, aby tam
s ni ztrAvila podzim a zimu.
V Klanronaldu setkala ae
miss LisleovA s jedinm synera
vdvodkynC. Poslednich sedm let
ztrAvil na jihu, a navStivil svou
matku pfed svou cestou do
stfedni Afriky. PfiSel domft ja
ko vAZuy, osinAhly sedmaCtyfico
tilety muZ, sotkal se s Pavlinou,
a zamiloval se do ni jako ninozi
pfod nim; zapoiunCl na Afriku, .
na lov goril, vflbec na vSechno,
co ho do ciziny vAbilo. Nepoznai
dosud lAsky, vyhybal se Zen Am I
spoleCnosti, a zamiloval se nyni
vAZnC. Netajil so tim a vdvodky
nC byla velice znopokojonn a do
mlouvala mu die zpftsobu vSecb
liiatok. Bylo to jejim pfftuim, a
by so joji syn oZonil a zaiieglial
toho divokdho iotulndho Zivota,
i alo no s Pavlinou Lisleovou, ac
jkolir ji niCla velmi rAda.