0
1
VE VIRECH OSUDU.m
Ronuin. Auglicky napsnln May Ftcmingora.
KoCAr se znstavll, 2enich sc
stoupil a pomohl svd nevdstepfi
sestupovAni. Jakmile shlddl Ze
froa Lyndita, zavolal ho Htranou.
"Pojdte do knihovny," pravil,
"t'fiil hvnli vAm ti.'.nM r.i.l'l
Pan Lyudit uposlechl oUaiujLitO,
nebot' detl v ustruscndin oblieejl,
2e se ndco neobycejndho pfiho
dilo. "Cose stalo?" ptal se rozdle
nd. j"Rydile, Chnrteriae; budou
Be diviti uafti ncpfitomuosti. Ro
kudte to jednf m sloveui."
"Robert Lisle 2ije! Jest zde!
Viddl jsem ho v chrAnid!"
"BlAznite, Chnrterise?"
"Ted' ne! BlAznil jsem tehdy,
kdy?. jseiu vAm uvdfil, 2e Lisle je
nirtev. l'ra vim vimi, 2e zije a je
zde. Viddl jsem ho v kostele,
kdy2 jsine vychAzeli."
"Ale, velky bo?.e, Chnrterise,
tot' Silenstvi! Royal Charter byl
zniden po2arem na jnofi, vftechno
na lodi zhyuulo a on ton lodi jel.
l'rn vim vAni, ?.e jest to neino2no!"
"A jA vAm praviin, 2e jsem vi
d51 Roberta Lislea, jako nyni vi
dim vAs. Ona ho neviddla, ne
hot' myslim, 2e by'byla na mistd
klesla. Vstal a upfel na nine po
bled, na ktery nikdy nezaponie
nu. Proklutd!" zvolal zufive, "co2
myslite, Lyndite, ze bych ho ne
pozmil niezi tisici? Ne2 opustime
dftm, bade Robert LiBle zde!"
"Velky" boze!"
"Uvefite. to, u2 pfijde," zvolal
baron trpee. "Bude to roztomilA
seenu krAsuA, sensacni udAlost
( pro London. Mftieine se doniysli
ti, eo ona ufiinf, jak ho spatfi. Ce
hi vdc pfijde-.ua jevo "
"Ona jej neuvidi, nesini ho vi
ddti!" "MA2ete-li, pfedejdete tomu se-
ikuih. iiest to zouiaiy ciovuk, vi-ddl-li
jsem kdy zoufalstvi v lid
skdm zrjuku. Uvidite zeelu jindho
riiu,2e, nez jakym byl Robert Li
sle pfed dvenia lety. Musiin';
vfink jitf, nsniivati se, rozinlou
vnti a hrAti svou hru, dokud sc
pfi slavnosti neobjcvi Audi."
Spedial'z knihovny, nAsledovAti
panem Lynditem, nebot' nebylo
jind pomoci jejich nepfitom
; nost byla jiz hosty zpozorovAmi.
k Posadili se ke stolu, pokrytdniu
Btlibrem a kfiftt'Alem. Zniuneiid
jejich oblideje zpozorovali hostd
ihned. Nevesta vypadala jako
duch a .tvAfe jejich hostitele a si
ra Vana byly takd nesmirnd ble
dd. Ndco nebvlo zde v uofadku
n kazcK' cekiil. en sc st:im
Co bylo ocekavAno, nadeslo. Je
BtO nebyla odbyta ani ctvrtina
snidane, kdy2 se ozval klepadleui
u lilavnllio vehodu silnj" uhoz
tnkoyy uhoz, 2e se vsichni zalekli.
Sir Vaue pozvedal prAve skleuiei
k svym rtum 'iiAhle A5ak usinev
zmizel s jeho tvAfe akleniee
zflstala plnA. Nastalo mrtvtS ti
cho, v ktertf vuikala hAdka z pfed
sine.
Pan Lyudit rychle vstal ble
d,v jako snirt a zamraeeii spC
.sue se omluvil a pospiehul z kom
Duty. Za okaui2ik nastalo upln
tiuho. PreruSeni bylo odstrauf
no. ale Zefroa Lyudit se nevracel.
Co to znanienalo? I bledA, dilud
nA nevesta pozvedla s6 suiutiuS
oci a zadfvala se v ustraSeuou
tvAf' mu2e, za kterdho se provda
la, Cekajic, co dAle bude se diti.
VIII.'
VSE SIARNO.
ObliCej Zefroa Lyndita byl zr-
cadleni jeho povahy prisud, za
rytd, ke vfiemu odhodlam?.
Jeho oci svitily zlovestuS, kdyz
Bostupoval se schodfl, a rty jeho
byly pevue stiskuuty. A kdyz
vatupoval do sinC, nifil oblicej ju
ko ze 2uly. ,
VrAtny, nadsklepni, dva sluho
t?, vSichni stAli proti vysokdniu,
mladc'uiii mu2i v obnoSendm ka
liAte a Sirokt'iu klobouku.
"Nevfme, co. si s nfiu poCiti,"
v.VHvetloval vrAtn' rozhorleiit',
"on pravi, 2e niusi s vAmi mluviti.
sire."
Oba niu2ovd se zuifrili. MladSi
sejmul klobouk. Velkf bo2e!
Pfed Zefroeui Lynditem" stAl Ro
bert.
"ZnAm toho pAna, Edvarde,"
pravil pau Lyqdit velmi klidnd,
"dici s uini promluviti. Pojifte
za mnou, pane."
Sel pfitno do knihovuy, otocil
klicem v zAuiku, pfefiel koiuna
ton. podopfel se pak loktem o
krb. a pohlI2el na svouo protivni
ka. Ryl to souboj na snirt oba
byti poru2en, ne2 opusti tuto
koninatu. PAn domu vypAlil prvul
rAnu.
"Jest to neotekAvauA C-est,
Roberto Lisle. Odplul jste pfed
paltfetim rokein ua lodi "Royal
Charter" Ke Southamptouu. Lod'
byla zuieena po2Arem a vSe, na
ni zhynulo. Jlohu se zeptati, Jak
se stalo. 2u Jste zftstal na 2ivuY"
11 las jeho znd docola ehladne.
jeho oblifej byl klidn', a zprtsob
jeho mliivy lhostejny, jako by
mluvil o pekne'iirpoeusi a pfe
ce se Roberta Lislea uesmirne
bAl.
"Nelel jsem 'Royal Olmrterem.'
odnovijdel Lisle. "OhtSl Iserti ieti
videl jste dobfo m5 jineno v
seznauiu cestujicich. Poslvdni
clivili vSak so nine pfihodila ne-
patrnA nehoda a jA zmefiknl od-
jezd. Za t-den teprve jsem odjel
na "Western Star". Jste nvni
spokojen mni vysvetlenim. nroiS
jsem nezahynul?" ,
"Vice ne2 snokoien. Pfelu vAni
Stesti, 2e jste t6 nehode uSel.
Prozfetelnost" v.VHm6Suv je
ho bias byl uevyll Iteln "Pro
zfetelnost bdSla patrnft nad vAmi.
Hyl JHte moudry. 2e jste ouustil
(VnL'lii o tydeu nozdcTI, bylo by to
pro vas suau uestestim, kdybyste
byl zflstal. ProG jfltc jednal tak
ueopatrne a op6t se seni vrAtil?"
Jiskfici oci mladehd mu2e se
setkulys lesklj'm Cernm zrakem
nepfitelovyni.
"Vy se ptAte, Zefroc Lyndite?"
"Arcize, pane LiBle nroC?"
"VrAtil jsem se, abvch uo2ado-
val ziiet svou 2enu. a bych od-
halil oklamandmu svCtu vaSi ha-
nebnost, necht' raue pak stibne
treat jakykoliy."
"Jlluvite-li se mnou tltnto znfl-
sobem, pane Lisle," pravil starsi
muz klidne, "pak Jste zajlstd ve
vyhod pfede inuou. OSoby jako
vy sAhaji k nAsiluostem. 1sou-li
znepokojovAny. ZavdfiCite si nine,
budete-li se- mnou mluviti jako
gentleman, je-li vAni to mo2no.
vy jste se vrAtil, abvste no2ado-
val znet svou 2enu! NcznAm v An-
gin nikobo, kdo by vAm dal toto
prAvo."
Robert Lisle se n6mu pfibli
2il. Nebezpecntf oheil plAl v jeho
ocich.
"Vy jediny ve svet6 Be osmC
lujete tropiti si ze nine 2erty
Neni to vSak radno. Varuji vAs
neni to radno!" 1
"Prosim, vyslechnSte roue. Mi
nite-li lady Charterisovu, ta ne
byla nikdy vaSI 2enou nebyla,
am liodinu ne. A pfiel-li jste po
2adovati ji zput, pfisel jste prAvg
o dva rqky a tfi niCsice pfiliS
pozde. PfiznAvam se, 2e na vAh
011111 tfi mesice po vaSem
iiAhldm odjezdu z Anglie, ale pak
uadesel pfirozeny pfevrat. Milo
vala krAsnho mladika z rodu
nizkdho avgak pak jej nenAvi
dela a pohrdala jim. Jeji Silenost,
jeji hauby se ji zjevily v pravdm
svetle. Videia, co uCiuila jak
klesla, jak jste zneu2il jeji dfit
skd duvfiry, juk jste ji poni7.il, a
ona ueuAvid&la vzpominku na
vAs s takovQU silou, -jake" bych ji
nebyl mCl za schounu. Strach,
aby nesfastne" jeji tajerastvi Bv6t
uesezual, fiinil ji tnkfka sileuou.
Za 2iva se pocliovala v Lyndit
Gran2u pak se mnou odejela
do ciziuy. Jeji tajemstvi ji tak
trApilo, 2e se roznemohla. Po ce-
lou tu dob'u ji byl na blizku jeji
man2el, mu2, kterdho ji urfiil jeji
umirajici otec, neustAle ne2ny,
oddauy. Ona teprve nyni seznala
cenli onoho, pfed kter'ni prchala
a niilovala ho lfiskou tim vCtSl,
pon6vad2 ji svedouii Cinilo vGit-
ky. Pak pfiSly zprAvy o zAhube
"Royal Charteru" a vSeho, co se
ua lodi nachAzelo. Byla tedy vol
nou! Pamatuji se, jak jsem ji ode
vzdAval doklady," pravil pau
Lyndit, divaje se pfed sebe juko
v sngni, jako Clov&k, kter' vidi
pfed sebou 'to, o Cem vypravuje,
"a okAzal vaSe jmduo v seznnmu
zahynulyeh. Na okamiik pokryla
smrtelnA bledost jeji oblicej. Me
la v2dy ii62nS srdce, ubohd ditfi!
Pfipadalo ji to hrozn5'm osudeui
b'ti za 2iva utopen uprostfed
Atlautickdio oceAnu! Pak odho
dila papir, vrhla se do mdho nA
ruci vzlykujic hlasit6: "0 strtfce,
jest to fipatnd, d6kujeme-li nebe
sftm, 2e nAfi nepfitel zeinfel? J A
jej jeduou milovala jeho osud
byl hrozn a pfece jest v mdni
srdci misto pouze pro vdtfcuont,
2e jsem volnA. Nyni by 2Adost o
rozvod byla zbyteCnA myslim,
in odhaleni mdho ,man2elstvi by
nine usmrtilo. Diky nebesAm, 2u
jest nine Bvoboda navrAcena." Po
ndjakd dobe'se uplufi uzdravila a
slibila siru Vanovi stAti se jeho
cbotl."
Robert Lisle poslouchal dlou
hoti tu fee s eyuick$'iu v'siue
chem na krAsnych rtech.
"Ryl jste v2dy fcCnikeni, pane
Lvndite." nravil klidne: "nauia-
, tuji tie, 2e deklumovAur bylo vidy
vuM slabou sd'Ankou a h rozto-
mily vymysl oznaf-oval 2ily vasl
povahu. Vidiui, 2c rast'in jste to
pfivedl na vysoky slupctl." Avfiak
musim vam v olsld anglicine fid,
2e nevfini ani jedlndio Hlova z
toho, co jste mi povidul. Olivie
LynditovA nebyla z 2en, je2 tako-
vyjn zpAsobem opouSteji mileuce
' a tim mend mau2ela, kterdho
tak velice milovala."
Jeho tvAf byla tniriiA, ale v
obliCejl Zefroa Lyndita sc jevlla
. .x - ...1..X . r. I i '
iwir .iir.tiraim zunvosi.
"Vy jste nestoudny niCenia,"
pravil, "jak.fm jsto byl v2dy.
Dvoulety pobyt zaoceAnsky vAs
noniohl znieiiiti. Pravim vAm, 2e
Olivie iiynditovA nebyla nikdy
vast 2enoii. Vy 2ljete, ale rozvodu
pfece nebude znpotfehf. Sest
nActiletA divka prchla do Skotska
a Hpojila se h vAmi zpAsobcm.
neinajfcim v Anglii platnosti, jak
sAm dobfe vite a dite neni legi
timni." ZamlCc'l se vyzradil ve svd
zlosti, co uechtel.
Mlad- mu2 se zalekl a teiuny
runitjiiec pokryl jeho osniAhlou
tvAf.
"Dite!" pravil. "Co2 zde bylo
ditC-V"
Rylo pfiliS pozde k zapirAni
pravdy; uejak se z toho musi vy
klickovati. "Auo, ditd, kterd diky bohn ze
mfelo po dvou dnech. Na toni
vSak nezAle2i sir Vane o ton
vi. UbohA Olive byla sama pou-h-iii
deckem kdy2 jste ji svedl.
Nedivim. se, ze neuAvidt uponiin
ku na vAs. A nyni, abyste pfipojil
jetC posledni hanu, pfichAzite
sem a chcete vzkfisiti ' nirtvou
udAIost, o kterd se ona domnivA,
2e jest ua v2dy pochovAna. Ro
berte Lisle, nejste mu2em, za-myfilite-li
znifiiti 2ivot ueviuue'
divky."
TvAf mladdho niu2e Be pokryla
smrtelnou bledosti; studeu pot
vy vstal na jeho Cele. Byla to snad
jiravda? Nelhal lord Moutalien?
Byl zapomenut nenAviddn?
'Chci ji aspofi Bpatfiti," zvolal
hlaseni chraptivm. "Chci pfi
jmouti svd odsouzenf k Binrti
pouze z jejich fist. Rekne-li nine,
abych odesel, pak ji uposlcchuu,
i kdj'2 tim bude mftj zivot znicen.
VAs vSak, &efroe Iyudite, ziiAm
ode dAvna jako mu2e bezcitudho,
bezectudho, podvodndho! 0, ne
myslete, 2e se vAs lekAm! Nyni
neni Casu na pCkue volenA slova.
Pfived'te ji sem, necht' nine
fekne, ze mue nenAvidi, necht'
nine fekne, ubych odefiel, a jA
odejdu a nikdy vice ji ve svdte
nebudu znepokojovati."
2efroa Lyudit se na nfiho po
dival zlma fternma ocima, v
v uicli2 to zlovdstne plAIo.
"Pfivdsti ji sem?" opakoval,
"radfij bych ji dfive videl nirtvou!
Vite, co zAdAte? Oua se domnivA,
2e jirvni jeji mauSclstvi .inelo
platnost; myslila, 2e jste mrtev,
pova2ovala se za vdovu a pro
vdala se opet za inuze milovand
lio. Alte, co by se stalo, kdybych
ji pfivedl sem? Myslim, 2e by to
byla jeji snirt! Ta ostuda, kdyby
vfie bylo odhaleno! Zoufala by si.
Miloval-li jste ji kdy, Roberte
Lisle, mC'l byste ji nyni setfiti."
"Zdali jsem ji miloval! 6, ue
besa!" KleBl na iidli, zakrvaje svflj
oblicej obdraa rukama. Coz ne
mel Zefroa Lyndit pravdu? Byla
druhdy hrda a citliva, a nyni
jsouc 2enou dvou niu2n, z nichz
prvni . . . Cele jeho tfilo se za
chvfilo. SturSi mu2 vidfil, 2e jest ve v$'
hodd, i pokrafioval:
"Cestu mAte volnou. Jd6te tam,
do svatebni komnaty najdete
ji St'astnou po boku zenicha. Jde
te tam nehnu ani prstem,
abych vAm v .torn pfekA2el; ale v
okaiu2iku, kdy odtud vyjdete,za
volA mflj sluha poljcii. A nyni
volte, Roberte Lisle, a to rych
le!" VytAhl sv6 hodinky. "Za
ctvrt hodiuy maji uovomau2eld
odjeti."
PfemAhal se velice, aby se zdAl
klidnym; rty jeho pozbyly vefike
r barvy, jeho" oblieej byl spocen.
Uchopil mladdho mu2e za rume
no. "Volte," pravil, "rozliodndte
se! Jddte a.zaJjte 2enu, kterou,
jak pravite, milujete. Odsudte se
do 2alAfe, anebo odejddte a ne
vratte se jiz nikdy. Rychle!"
Robert Lisle vstal a obrAtil se
k svdmu trzniteli s obliCejem tak
desnm, ktery Zefroa Lyndita az
do smrti prouAsledoval. Citil, 2e
mu zusadil rAnu smrtelnou.
"Rozhodl jsem se," pravil
chraptivd, "necht' bfth nad nanii
rozsoudi a necht' jeho soud
padne na hlavu vaSi! Nepftjdu ji
nikdy v cestu, aby hrdA jeji t,vAf
se neuiusila rditi. Avfiak mluvte
si cokoliv, vy lhAfi a zrAdee, ona
nine pfece jeduou milovala tak
milovala, 2e nikdy nemft2e citiii
td lAsky k niu2i, po jeho2 boku
bude krAceti 2ivotem. OddiAzim
a necht' nobesa jednaji s vAmi
tak, Zefroe Lyndite, jak vy jste
jednal h uAuii obema."
Pozvedl svou ruku a mu2,
stojici pfed nim, ucoiivnul. Ne-
byl poverclvXni. ani xbabelvm.
ale jeho Hi'dcc zuhImvIIo ua oka-
milk tlukot svnj a vHW kapky
potu pokryly jeho Hce. ,
"ZvitC-zil jNeni!" pravil, kdv2 hi
zavfely dvdfe za Robertem Li
sIimii. Jeho nepfitel odeftel; byl
zachrAnen.
IX.
V UL1CI HALF MOON
THRRACH.
Roziuluva trvala tfi r-tvrti ho
diuy, a v td 'ddbc lord (Miarterls
sede uprostfed svydi svatebnich
hosti, jcdl, pil a smAl hc, I byl kc
vSem vclmi zdvofily, afi ueHinirny
ncpokoj jim zmital.
Prof se ZefVoa Lyndit tak
dlouho nevraci? KoiiciMie pflScI;
byl velmi bled, jak ka2dy zpozo
roval, ale docela klidny. Omluvil
svom iicifitomnost a nscdl ua
svd misto. Sir Vane hc na ncho
nepodival ,pokud nebyla svatebni
snidane Hkonccnn. Kouct-ne!
Nevesta odcSla do svd komna
ty, aby sc pfevldkla do ccstoviiich
fiatft a sir Vane uiohl s Lyndi
tem m'kolik okam2ikA o samote
pohovofiti.
"OdeSel?" ptal e.
"OdeSe! a nn v2dy!" odpove
ddl Zefroa Lyndit. "'rcIcI jsem,
2e zvitOzini, a to sc takd stalo.
Z vlastni vflle opustil dftm, ji, a
opusti i vlast. Nyni vftak, drah.f
synovfie, 2AdAm slibenou odnie
tin." Zcnidi sc jizlivfi UHiuival, kdy2
vytahoval z kapsy Hinenku a ode
vzdaval ji svdmu uovdinu pfibuz-
nemu. '
"Videl jsem v iHtainbulu 1 v Se
verni Indii prodAvati otroky, ne
vSak za takovou cenu, jako vafti
hrdou, uialou netef. Ale z tako-
vdho vena, jako jest jeji, mu2e
dovek obetovuti deset tisic liber
sterlingit"
Po pftl hodiud odji2ddli SCastni
novonian2ji!ld do Italic, kde meli
trAviti HbAnky.
Jako hluchon6m,(' prosel Ro
bert Lisle tinavou domovni sini
a vyel do zAfivdho dubuovdho
due. PotAcel He jako opily pfed
ocima se mu ddlaly m2itky hu-
ceui vod nuplilovalo jeho titsi
slunce ho oslfioyulo. Zapomndl i
na povoz, v kterdui ho oCekAva'l
nov.t znAm uepamatoval se
na nic jindho, nei na to, 2e ji ztra
til. KrAcel jako slepy a liluch1,
nevslmaje si niceho kolem sebe
"Snad se nechcete dostati pod
kojiyta ni'ch koni? Pozor! U
vsech vsudy! uz je tam!" vzkfikl
kdosi.
PfechAzel pfes ulici, nevSda
prou. Vaz jej zasAhl, i upadl. Ko
ufi zastaveui okam2itd; majitel
povozu sesko'Cil s kozliku a vy
tAhl niuze z pod svdho faetonu.
"JakA to hroznA neopatrnost!
Coz jste fslep'? Volal jsem nail,
ale nechtdl se vyhnouti. Je-li za
bit, ncstalo se ton mou vinou "
pravil k zevlujicimu zAstupu
"snad neni randn. NeznA ho ni
kdo?" 'ZnAm ho," ozval se Djukflv
bias. "Hawksley, mflj ubohy
hochu! Velk' bo2e! On jest mr
tev!" , Vypadal skutecue jako nirtv'.
NAraz ho omiiTCil; lezel bledy- a
nebybnf z r'Auy vedle spAnku
srC-ela krev.
"Ne, neni nirtev," pravil mlady
dflstojnik, jeho2 faeton ho pora
nil. "Jest pouze omrACen; done
ste ho do nejbli2fii ldkArny, tam
bovzkfisi. Jest mnd velice. lito,
2e se to pfihodilo, avsak nejsem
tim vineu." Po tdch slovech
prAskl do koni a odjel.
Hawksley nalozen do dro2ky, v
kterd na ndho Djuk Cekal, a dove
zbn do nejbli25i ldkAmy,.kde s,e
mu po nekolika okuni2icich vrAti
lo vddomi. Sotva vSak oCi otevfel,
ihued je s bolestn'in vzdechem
opdt zavfel a upadl v jakdsi ztr
nuti. "Snad si otfAsl mozek. Dovez
te ho domft a ofietfujte Uo po nfi
kolik dui. T5plny klid ho rou2e
vyldCiti; na vasem mistd zavolal
bych ldkafe: Kde bydli?"
"Nevim," pravil Djuk, "viddl
jsem ho ve svdm 2ivotd dnes po
pr.vd. "Nemobl bych ho neeliati
zde?"
"To neni mo2no. Nejldpe byste
uddlul, kdybyste ho dovezl do ne
mocnlce, anebo ho vezmdte k so
lid. ZdAte se mu byti iiaklonen
a iufi2ete to snad udiuiti."
"Pojdte sem!"' pravil Djuk k
dro2kAfi, "pomozte nine dondsti
ho do vozu. Neuiohu ho opustiti;
miiHiui bo vziti domfl, ne2 se zo
tavi, ule sAm buh vi, c6 tomu fe
kne Rosina."
ftekl adrcHii dro2kAfi a used
pocity ne zAvideni hodnyiui.
Bylo to dnes podruhd, co povo.
vyburcoval obyvatele v ulici Half
Moon Terrace z obycejndho klidu.
Rosina otevfel'a dvefe drive? ne2
mohli zuklepati, ale tvAtila se
tak, 2e sq jeji bratr neosimMil ani
na ni se podivati. Robert Hawk
sley byl polo2eu ua Djukovu po
stel. "0 Roslno! nehubuj! DAvAm ti
CoHtnd slovo. 2c jsem Jlnak JiMlna-'
tl ncmohl!" kfitVI DJuk zrttifale.
"Povlm tl vficchno, cliccfi II nine
iiiliintu iioHloiichat." I
acal din's podruhi vypravova
tl RohIiio podlvni5 svd dobrodrui ,
stvi.
"Molil jsem si pomod? .leu to
iizncj sama, Hostuo, v2dyt' I,vh ho
takd nciicchala ua ulici Jako psal
LdkArnik pravil, 2c hc vzpauialu-
Je asi za pftl hodlny a pak pAJdc 1
doinrt. rboh' lioch! Ncvzbiizu-
je-li pohlcd ua licho tvou lilost,
Rosluo!"
"Jd( pro doktora Jcllupa; fck-
ni mu, 2e jdc o 2ivot, a iicstdbctcj
jako Htraka," odpovcddla, Rosina.
"Ten mii2 zemfe, ncdoHtano-li sc
mu rychld pomod, a ja bych nic-
la ucrada v dome mrtvolu. "NY-
pfljdc-li, Djukii Miihuiic, Idkaf .a
dyd ininuty "
Djuk ti nl nccckul na konc::
hrozud vcty; prozradll mu ji ob
licej KoHilllll.
Nasadll klobouk a spcchal pro
obllbendho Idknfe svd scslry a
pau Jcllup pfiM'l za pet iiiinut.
Nyni vftak ucchC Hubert Hawk-
Hley tfeba zemfe, Djuk must ji2
jiti malovati scenerie ke "KorA-
lovd jeskyni,"
Jcllup i Rosina hc jl2 postaraji,
aby pfivcdli mladdho niu2c. k ve
domf. I uestarajc sc jl2, zdali
jest Hubert otceni inald 1'olly,
Hiddial iMiiHon hvizdaje si do di
vadla k HVd prAci.
Byla Hkoro pftlnoc, kdy?, po n
kunccni iifedstaveni vrAtil hc do
mu. Otevfel tifte dvdfc a jeho u
cha sc dotklo "fift . . ."; jak to mi
va ji' opalrovnicc ve zvyku.
"0," Septal Djuk, "jcHt doHiid
zde? Jak He mu dafi, Rosino?"
Podival sc do inn Id. lo2uicc.
TvAf Roberta Lislea zdAla sc by
ti prosta krve spal klidne
jako ditd.
"Zitra vstane.' Binlu dues u nc
ho bditi, abych mu iiiohla dAvati
Idk, a ty inft2cft spAti na pohovee,
Djukii. Vecefi najdeft v kiidiyni."
Rosina byla uickkA jako niAslu.
Nebyla citliva, byla vftak pfece
jen 2cnou, a krAsny blcd.t oblf-ej
trpiciho Aciukoval i na jeji staro
panenskd ardce.
"Bude pravni andelcm po do
bu jeho nenioci," bruCel Djuk, sr
kaje Bvftj caj, "ale n2 se vfie skon-
i, zaCne mnfi ciniti v'citky, pro
jsem ho Bern pfivedl. SvobodnA
sestra jeat pravym po2ehnAnim;
o toni uemftze b'ti nejmenfti po
chybnosti ale vim, 2e ninoh
star mlAdenec, kdy2 trochu pfe
bore, by byl radfii, kdyby nemel
podobndbo i)o2elniAni."
Djuk se natAhl na pohovku oh-
lecen a upadl v spAnek spravcdli
vch. Nemocny spal na jeho lo
2i; Polly spala v pokoji za kucliy
ni, Rosina sedela a cetla svou mo
dlitcbni knihu, jak doba i sniulnA
pfihoda toho vy2adovaly a
liodiny ubihaly a uovy den se o
pdt probuzel.
Myslic na Polly, vstala a fila po
SpidiAch do pokoje. Decko sjia
lo kulatd jeho tvAfinky hofely,
ruiovd rtiky byly rozevfend byl
to roztoniilj' pohled, jaky posky
tuji vftechny spici deti. Medailo
nek se zaleskl v zAfi svice, kterop
Rosiua dr2ela; vrtdnini ddeka se
otevfel a kadef buedch vlasft z
neho vypadlu. Rosiua je zvedla,
podival se ua nu pak podivala
se na malovanou podobiznu
uejdfive1 klidne, ale pak rozfiile
iid. TvAf jeji se zmdnila sun
dala ditdti medailouek s krku a
nesla jej i s kadefi do pokoje ne
niocndho. Polo2ila kadef k jelro
vlasuin; byla to tA2 barva via
sy jemnd, kadefavd. Illedela na
podobizuu byla to tvAf bez-
vousA nebylo vftbec jiochyb-
nosti,2e to jest on jen 2c na
podobizuu byl mladfii, vcsel . . .
Co to vftechno znanienalo?
Rosina byla velic'e bleda, kdy?.
dAvala fetizck s medailonkem o
pdt kolem krku ditdte. Pfiftla ji
tA2 myftlenka jako Djukovi byl
tento mu2 otceni Pollinm?
Bylo nedulni jitro. Djuk jirocit
nuv posudil se na pohovee, a zira
je otevfenmi dvufmi, videl uia
lou kuchynku, ozAfeuou papr
skem sluuedniui, snidani pfipru
venou a Rosinu divajici se na ue
ho jaksi slavuostnu.
"Co se stalo, Rosino?" pravil
nesindle.
"Djuku," odpoveddla Rosinu,
"niusini ti fiei neco velice podlv-
ndho. To ditd ma na krku me
dailouek s podobiznou a kadefi
toho nemoendho inu2e."
"Rosino!"
"Jest to prnvda. Podivej se
sAm. DonmivAui se, 2e to jest
otec toho ditdtej"
"Mohlo by to byti," pravil
Djuk. "Musime se toho dopAtra
ti, nc2 odejde, Rosino. MAme-li
miss Polly vychovati, bylo by zA
hodno, abychom znaly td2 jeji
jnidno."
Bratr se sestrou posnidali po
sjiolu; Djuk pak si vyftel yykou
fiti svAj ranni dnutuik a Rosiua
myla a obldkaliPolly, ktcrA sot
va 2c otevfela svd'velkd modrd
d, chldla "Dozu" a ,rHnidani'v.
Miss MuuouovA zuuedbala zfid-
ka koHtol; avfiak to byla vymi
ncona ncdele v jcjlin 2lvot
a prolo Jeji HlrA2ny andcl niusi
J I A pflvflli Jtidno oko, 2c hc udiy-
lila m pravd ccKllckv. Kdv2 utlfil-
la Polllnu, fila hc podlval ua HVd-
ho neiiKKMidlio, iichoiic mu rlij a
pcMvo; zastala JcJ bdclclio, upl
m'" klldndho a pfl vedomf, hlcdid
ho smut m': do prAzdua.
"To Jhoii Polllny od -" bvla
prvui niyftlcuka Itoslny, kdy2 hc
ncniocnv ua ni nodival.
"flcknctc iimd, prosim vAs, kde
hc iialdzAiu a co sc pfihodilo?''
ptal hc. "Byl Jhciii ncinoccn?"
"Anu, ccly den, pane," udpovc
dela Husiua active, ncliut' vypa
dal a mluvil jako -.enl linen. "My
slim, 2c hc nc)ainaliijclc ale
byl jslc vf-cra vozem pora2cn k
zcnii, n mftj bratr vAh hciii doprn-
vll. I'myjii vain oblicej. pak hc
niiHiiitlAlc, a dtilc-li hc zdravyin,
inrt2ctc vhIAII . lA2k'li."
Meknval ji odina. Byly tu oci
krAHiic, iodobajici hc ku2d,'m o
kaiu2ikcm vice ockAm l'ollinCin.
rniyla mu nice a oblf-ej a po-
Hiidla pled ncho f-aj a pcf-ivo, pu
hli2cjic na tichn h vclkym tiHpuku-
jenim, jalv tu. dovcdoii pouze oh
tfovatclky, kdy2 jejlrh neniociijE''
ji a pije.
"MAJ bratr hc ihned vrAti, a
p)nuA2c vAm pfi obldkAui," irn vi
lli pfivdtivd. "Zde prAvd jcHt."
"A dobrd jit ro, pane Hawk-
slcyi," pravil. "Jak hc vAm da
ft? fern sc ln'un Htala nehoda
ale mohlo to dopaduoiiti lift fc.
Poiiiohu vam pfi ohfdkAni."
Pan Hawksley zavrAvoral
kdy?. vstal, ale slabost ta brzy
ifcftla. Oblckal hc h pOmoci Dju
kovoii a pak iihciII na 2idli k ok-
nu, pludmii kvctoiicidi kvdtin a
jiiHii Hliiucf-nilio.
Pro iicof-(kAvauou pfihodil by
la v dome lAhcv dobrdho viua, a
Bosina jiz tu byla h ui,
"Snad by si chtcl z;ikouflli,"
pravila, "nchot' vAs niu2ti nic tak
iieo.sve.i jako doulnik."
Djuk sc divil. Pan Hawksley
pfijal vino i doulnik jak hc
zdalo velmi rAd.
"Vy i vnftc sestra jste byli kc
iHiid velice laskavi," pravi klid
ne; "vf'fte, 2e jsem vAm velmi'po
vddcen." r
"Kdybych byl vudel. kde jest
vAS doniov," pravil Djuk, "byl
bych vAs tam l(ra vi I. . Ale ue
mohl jste mluviti a proto jsem
vAh dovezl sem."
"NeniAiu domovaj" odpovdddl
pan Hawksley opet klidne, "ani
pfAtel . . . Jhciii v Angli a vftbec
ve svutu opustuu. Pfijcl jsem
vcera do Londyna po delftim po
bytu v Anierice. Nedici vfiuk
ddle zneuzivati vafti laskavostl a
prosim jen jeftte, abyste mud za
opatfil dro2ku a fekl, do kterdho
hostincc liiani b'ti dovezeu. O
ptistim Anglii."
"V toni pfipadu zustanete zd
aspoii do zitfka. Naftu pokoj
js'ou arci velice skrovnd zafizend
a vyhlidka neni takd pdkuA, ah
myslim, ze vAni zde jifece btide
ldpe nc?.li ve hfniotndm hostinci."
Robert Hawksley podal ruku
dekoracnimu malifi; slov nebylo
nic.i ni mi zapotfebi.
Neddlni slunny den prosedd
cizinec u okua, poufttuju kouf
svdho doiitniku niezi kvetouci
vound rft2e, nasloucbal pfijemnd
mu zvuku zvonft a dival se na ko
lemjdouci. Po obedd opet si za
pAlil doutiifk a zase uscdl mldky
k okuu.
NdkolikrAte vbehla malA Pol
ly od pokoje, poslAua tain Rosi
nou, aby vzhudilu jeho pozor
nost; ncpodufilo se to vftak, no
hot' on ji patrnd ani neviddl, ani
neslyftel. '
Bylo ho Rosind velice lito, kdyz
ho pozorovala. Zacala podiopo
vati, ze jsou vc svetc jefttd vutfti
hofe,sne2 jakA pflsobi bratr, lira
jici v bezbo2ndm diyudle a malii
jici po celd dny dekorace.
Klidnd odpoledne niiniilo a vsi
clmi pili pospolu f-aj. Zvony vy
zvAnely opet k vecerni pobo7.no
sli slunce zachazelo )iirpuro
ve a niulA Polly, jsouc velice
ospalA a uirzutA, 51a spat, a pan
Hawksley scddl dosiul tifte a kou
fil, zatim co stfibrn: soumrak
se snAfiel, bvdzdy vydiAzely a do
le v ulici svitily Iiicerny.
Djuk scddl u driihdho okua a
pozoroval ho; uniiral takrka zve
davosti, ale ncosnielil sc z ni,
filenek ho vyruftiti.. Mu2 zacal
sAm.
Lidskd srdce inA zapotfebi v
diodifttu a i v nejvdtsiin stoiku
jest ncco, co ve vecerni dobu vy
zvva k dftvernosti. TvAr dziiico
va se zdAla v Scdostfibrndni sou
niraku jako ly vytesana z mra
morn.' Tjal se lova a zadal svd
mu ochrAnd vypravovati zvlaStnl
svftj pfibdh.
X.
VVPltAVOVANf V SOU
MRAKU. "Divite sc zajistd," zirdal pan
Hawksley uplnd klidne, '2e jsem
poduikl cestu z Novdho Yorku,
abych zde ztrAvil tfi anebo Ctyli
dny a opi't hc vrAtil. I'odlvile ne
efilu vice, kdy2 vAni fcknii pfifl-
ilu HVdho pfijezdii. Pflftd Jhciii
yhlcdatl svou 2eiiu."
"A - imfiel Jste ji?" naiiiitl
Djuk iiesuieli1.
"Xnfid Jhcih JI a zArovcil Jhcju
I na v2dy ztratil."
"Zcinrclii?" tin ml 1 1 Djuk opet.
"Alio," pravil Hawksley hla-
hciii stlsiiciiyiii. "Zcinfelii ze
mfcla. JphI tu pflhdi ruuiaiiti
ky, mftj dnbry liucliu," pravil He
HiirkilHtlckyni Hiuiclicm; "clovdk
nizkdho rodu zlskAn u zlraccn 1A
mou z vysokdho rodu - -" Jak pra
vi jedna HtarA, aiiglickA piHcfi.
lyl Jhciii vyeliovAn nail Hvftj hIiiv
ifcpjfityin kiiiolrciii a zftstaven
hoIic a vcku 1! let, abych zkusll
svd ftlcHtl jako HckrclAf ftlcchtice
i. dolnt siiciiioviiy. ZdA hc, 2e
hciii vyplftuval svd povlnnosti k
I'ipliic HpokojcnoHll, a byl Jsrtn
h tak iicpalriiou nizdoii Hpukojcn,
2c mftj filcchlic, ktery nebyl xi nl
bobat ani Alfd !,-, ro.hod! bp po-
neeliati si nine, pokud bude mod.
Po zascdAiil Hiicuni v.nl nine s sc
ion ua paiiHlvi Staft'ordsblr.
ram jHiMii He h ui sctkal. Jsou
tomu vice ne?. tfi roky, avSak vi-
dim jl nyni a binlu ji tnk videl i
a2 do poHlednl liodiny svdho 7.i-
vota, jak Jhciii ji spal fil v prvni
(U'li stojici a2 po liriid' vp villi
din Jcfiuenii, h rukama p1nnia
hrp a ini'ikft, bil.v jej! Sal vz.dou-,
vnjlcl sc jeniiiyiii lelniiii vankcin,
ftcdu.latd nebe nad Jeji hlnvoii a
rft?.ovd HVcllo slunce cervencove-
ho v tvAfl. Bylo j! teprve hchI-'
uAct let a tra villi prA.dniny
doiua. Byla buliat.yui slrulkcni
Ink stAlyin a vcrnyni. 2c neni v
Hvftd zjcvu podobncliu. Boliut.d
sirotck! Byla ziiHiioiibcua od dc-
sAtho svdho roku haronii byla
zavAzAiia pruvdati hc za.iiclio na
2AdoHt iituiiajfciliu otec jcjilio.
Nu toni zaviselo take jej! jmeii!
kdyby byla oduiitla, bylo In
vito pfipiKUo dobrof-innyni Ace-
Ifttn.
"Nevf-del jsem nicelio o zAvaz
ku torn a nevim, zdali by to
bylo mftj uihysl zinciiilo, kdy
bych to byl vcdel; niyslim nyni.
2c to bylo jeji povinnonli, nine to
fid. Ni'starala sc vftak o svdho
snoilbence, jen?. byl miiolicm
stiiiSi v one dobc ho pfinio ne
nAviddla a milovala, nine!"
Zainldel Be kouf z doiitni
ku zaiialil blcdou. jeho tvAf.
"Zamilovali jHine se do sclie,
jak to b.yvA v rouiAnu; nicli jsnic
tajud Hdiftzky a pfiHiibali jhiiic hi
v2dy vdrnoit jiod Htaryipi stro-
my pfi svitu nidsice. Ne?. iiilyuu-
lo nekolik tydnn, fckli jsnic si,
?.e bychchn Bktilecnd zenifcli, kdy
bychoin byli rozlouceni a pfe
ce nAiii indlo rozlouf-eni brzy na
stati. Mela ztrAviti f-trnacte diti
u svd pfitelkynu ve Skotsku jifed
Mv.vnl iiAvratcin do ustavu i
zbvala pouze zoufalost a casny
krok. MA ubohA diveiika! Jak
vyjiadala krAsiic, kdy?. v nidin ob-
jeti prosila, abych ji zacliranil.
ZachrAndui pfipadalo mi velice
smidud. Ona mela odjeti do Skot
ska; co mud mohlo pfckA2cti, a
bych ncjel za ni a abychom sc
nedall tajnd oddali? Ve Skot
sku byl tujn sfintek snadny
2Adudho povoleni, 2Adn.ch sved
kfl nebylo potfebi tichy obfad
a uafie 2iv,otni Stcsti bylo zpede
tdno. Ze zacAtku byla poudkud
ustraftdna tim suiclym uAvrliem,
ale brzo svolila. Dali jHine si s
buhem - kdyby nekdo z doniA
cich' byl naftc tajemstvi podezfi
yal, byl by lio zajistd oklamal
klid, b jakym jsme Be rozloudili.
Odjela do Skotska. Po tfech
dnech jsem od ni obdiv.el listek.
NAHledujiciho rAna jseni hpI k
svdmu zamdstnavatcli a 2adal o
krAtkou dovolenou. Dojioufttdl
jsem se prvniho pokrytectvi ve
svdm 2ivotd. Svolil a jA opustil
dftni, jifedstiraje, ze jedu k svd
mu kmotrovi a spdchal jsem
zatim do Skotska.
V den svdho pfijezdn v po
ftinouruy den mesice zafi, byli
jsnic nddAni. Stary niu2, byval
duchovni, kter z pfilisnd odda
nosti k piti zancdbAval svych po
vinnosti, vykonal obfad ztu neko
lik dollarft. Byli jsme oddAni die
zpusohiiti zAkona skotskdbo, be
ze svcdkft; jest zde ovfteui otAzka,
zdali sflatek, u.avfen.' ncpluoli
tou osobou, inA v Anglii nejakou
platnost . . .
Chtdl bycli vdddti, pane Maso
ne, zdali sede zde a ,nasloiicbaje
tonnito vypravovAni, ncpova?.uje
te nine za padoucha. Dodliti
lAsky niladd divky, pfiinctt ji k
tajudmti snatku vydati ji chu
dobd, vzbuditi proti ni zlost je
jich pfibuznych, zda se byti Ci
neni padoucha. Milovali jsme se
vftak a f-lovdk dvaadvacetilet1 e
neptA v?.dy rozuinu. Ona byla
vzndtlivA, vAftnivA, romanticka
jA byl ftilend zauiilovAn, a sklAdal
jsem velkd uaddje ve skvdlou II
votni drAhu. C'lovdk tak mlad
vidi vidy skvdlou drAhu pfed Be
bou. Clitdli jsme sc dostati za
sebe na rozumovuui bylo doat
fas u ivl potom.