VEVIRECH
Rotn&n. Anglicky impsnla May Flcmingovn.
KoneCnd o pfll dvnnActd slySol
rfotelud, jnk otvirA okno.
Vsecek skfehly sostoupll Djuk
ko stroma a pfibltZil so. A no; tu
Mtfilu, mdflio ozafoval jejl blodou
tvAf u fj'0ii5 odi. Mdla ua Bobd
plAsf." w.npuci, v nice drZelu zA
voj. Udtflnln znninoni, aby mlcel
u vystoupiln tin okno. Nebylo
vysokd, ale Djuk ji piece opntr
ud sundnl, neZ mohla Batna sesko
diti. Zuby jejl drkotnly zirnou a
rozCileniut.
Zavdsil joji ruku do avdho rAind
a spdchnl 8 n( stromoradim.
Nepromluvlli anl slova. Vrata by
la ziivfona mohutnytni zAvorami.
Djuk je odtahl a v nejblizslm oka
mZikii BtAla v zAfi uidsi&ni o-
evobozcua.
"Diky nebesflni!" slyfiol ji zufie
ptati, kdyZ s chvdnim so obrAtila
k. zusinufiildmu stavent. '"Avow
uine sunt ji?. uedostnnou!"
Ucliopila so opdt jeho ntky a
krACeln rycltlc. Rozdileni dodAva
lo jim sily k rychlosti. Oba mlde
li, oba byli udychAni. Djukovi se
zdAlo snout pbdivnd toto dobro
druZstvi s krAsuou divkou.
"Jistd se ihned probudini a it
vidint Roginu u dvefi, pfinAsejici
mou Biiidani," tiuiulo ntu ua my
all, "a poznAm, Ze vse bylo pou
hyin snem."
Podivnl se mi svou druzku.
Jnk by hi bledA, at rustic blcdA!
Jejf ndZuy" obliCej obliCej vypadal
v zAfi mdsice jako ze sndliu, ' a
tmavd jeji oCi hledely jako bez
dufie do chlndntvoh, stHbnich pa
prskfl. A jnk hezkA, jak utladA
takovd jestd ddcko, a prchA, pro
nAsledovAna, ueninjic jedindho
pHtele.
Srdce Djukovo bylo pluo utrp-
nosti; jest to tak Biiudnd miti u-
trpnost s mlad$m, hezknt ddvCe
tem.
"UboZAtko! A jA jsem se domni
ival, Ze to jest dAma z vypravovA
ni doktora' Vorta!"
Pan Mason se zlobil sAm na se
be.
"Jest tak hezkA, Ze pftsobi to
radost, divati se na ni. PfAl byclt
si opravdtt byHi Robertem!"
Dofili do tndsta, kdyZ v Spekha
venn odbijela etvrt na jednn.
Mdsto odpodivalo dosud v zAfi
mdsiCni slavnostnd tise bild
a chladnd. Spdehali jebo ticli'nii
nlicenti a potkali ponze nekolik
osob.
Stauieo byla za mestem. Do pfll
jednd byli na mistd. StAli tarn dva
muzovd. limjfci slnZbu, s modr-
mi nosy a ospalyma odiuia. Nej
blizsi vlak k Ijond'tiu odji2d! ve
Ptvrt na tfi. Nntno Cekati skoro
dve hodiny. Klesla nnavena na ii-
dli bllA jako dnch. Djuk ji za
neclial n ohne a gel sbledAvati n5
jakd obferstveni. Ale v tuto dobu
nebylo mozno niGebo dostat. VrA
til se se zarmoucenou tvAH, aby
ji to fekl, a spatfil ji k velk5mu
sv(5mu podivenl placfcl. Obenia
ruknntn ucliopila jelio ruku.
"Jak jste dobry!" pravila. "O,
jak vam kdy budu nioci podekova
ti, pane Masone?"
Pan Mason, jako cel mu2sk
rod ackoliv niA sAnt mnoliou
slabost, nenAvidel sednj-. ZaCer
venal se a vymnnil svou ruku, ja
ko by ty ntCkkd prsty ho pAlily.
"Veznieti! teuto prsten jest
velmi cenny. O, vy muslte jej pfi
jati inufi k vali! Udejte mn8
bvou londynskou adresu, dokud
k tonui niAnie Cas, necht' dojede
me do Pafize nebo ne. A zavolAm
li vAs kdy k pontoci, pfijdete?"
"PPijdu," odpovMdl prostG.
Dal jl svou adresu fcislo 50
Half-Moon Terrace, Blootnsburry
a ona si jt zapsala do zApisuJe
leu. Vnutila nm prsten, kterj- bo
pfilil jako ihi6 uhH. Byl to vel
kf opAl. zasnzen do mdldbo zla
ta a vroubunj' ddntanty."
"DCkuji vAnt, pane Masone,"
opakovala, pohHiejic nail vdCCnfi
podivuhodn'ina, tenin5'nia ocima
"Co budu 2iva, Ttezapomenu vasl
laskavosli. A nynf se o to poku
Blm, abyeh si odpocinula pfed pll
jczdeni vlnku."
Klesla tia Zidli u oline a zastl
nila si jednou rukou obliCej. Ma
son ji opiiBtil a procbAzel se po
perronu. Jak se ty okamZiky zdA
ly nekoneeiiyini! Bylo to liorsi
nei CekAnl na stromfi. NecJtil se
jist.fm, dokud nepojedou a neuvi
(11 Spekhaven v dAli.
"UboZAtko!" pravil. "UboliA,no
?t'aHtnA inlndA dAma! Jakt5 to zvl
f-e, ten strc, Ze ji tak pronAsle
duje a vc-znl takovd bezpomoc
in?, neznd stvofeni! A jak- to vfi
ru fit'natnf chlapik, ten Itobert!"
Kowy jlZ jen patnAct mi
nut pftjde se podlvat, zda-li to
ubolid dlto Bpf. Ud51al nukolik
krokfl ale nAble znstavil se
Jolio srdee pfestnlo tloucl ne
OSUDU.
bot' jakjsi povoz uliAnt'l tlchyinl
uliceini pHmo k nAdrazf. Povoz
se zaslavil jakysi mil?, vyskof il
a specbal do CekAruy. Slysel zou
fitly vyklik, kterf nut povedOl
vsechno. Zat'al pCsti a b divokynt
poeitein v klidnyeh jitidy prsou
vesel do CekArny, kde spatfil pu
na Zefroa Lyndltn.
IV.
V OEKARNfi.
Toto neoCekAvand objeveni He
pana Zefroa fiyndita v CekArne
spekbavenskd zpfisobilo mocny
rozrucli.
Djuk, UtQi'f zflstal slAti u dve-
U, shledal jako dekoraeni malit'
crAlovskdho divadla, ze lento o
braz by se vybornfi hodil pro je
vifitd.
MladA dAma vstala a divala se
iipfono ua svdlio poruciifka. Jeji
iiWii', snnitny oblicej byl pokryt
Hinrtelnou bledostl a v jejlcli tnm
vyoh ociob jevila se bojeehtivost.
odivala se v tu si rami, kde stAl
Djuk, a ucinila potnjf jiohyb, vy
zyvnjlcf jej, aby zflstal.
I'an l.,yndit ho vftbec nepozoro
al, nebot' ho s uejvetsi rychlosti
Ic ni pfiblizil, zdrZuje s tezi svou
zufivost.
"Co to znanienA, Olivie?"
Podivala se ua neho s tr;)kvni
usnievem.
"Myslint, 2e jest toho jiz dosti.
stryce Zefroe. Pokousini se o u
tek. SchAzi pouze patnActe niinut
a byl by se tnnd podal-il. Proc vy
jste uniti uAsledoval, pane Lyndi
to?"
"Vase otAzka jest drzA a zby-
tecnA."
"Xevim, zdali jest moje otAzka
drzA, ale zbyteenA nenf. Proc pak
jste se naniAhal? NeoekAvAte
zajistd, ze pfljdu zpet."
Jak zde proti sobe stAli, se svi
ticinia ocima, byli si velice podob
ni. Muz ji znal dobfe a vfiddl, Ze
nadeSla hodina, kdy musi ukonci
ti hru. NezodpovedGl jeji jiosledni
poznAmkuj zeptal se ji velnii kli
due:
"Jste Bitmotua, Olivie?"
"Kdo by niohl byti m$m spole
Snfkem?" odpovGdela nedbale.
"VAm za to mAm dekovati, Ze ne
iiiAm i)fitele,kter.' by mi niohl pf
uteku b'ti nAponiocen. Stojim
zde jako ve svdtG vilbec samo
tna. Necht' se nebe nade niuou
smiluje!"
nias jeji se chvel. S vAsnivym
pohybem se obrAtila k ohni. Pan
Lyndit na ni pohliZcl zcela klidud,
"Mohu se vAs ptAti, co zanisli
te ciniti? Bylo by skoda, kdyby
choin se nedorozumneli."
"Jedu do Pnfize," odpovudela
chladnd. "Pani hrabeiika z Flo
rialu byla pfitolkyni md matky
Ona, nine ochrAni."
"Ona se neprotivi vasemu po
ruenikovi. Francouzka, vychova
uA jako pani FlorinlovA, by se nej
mdnd hodila k ochrand mladd,
vzpouzejici se divky. A kdyby to
mu bylo jinak, mAm zAkon a prA
vo na svd strand. Vzpomefite si
Ze jsem vnSim porudnikem."
"Jste niin tyranem myni Za
lAt-nikem! NovrAtim se do Granzu
nikdy! Samo nebe mud k tonui
dopomflZe!"
"Pravila jste jednou, Ze to uci
nite pod jednou podntinkou,
kterou jsem tehdy uesouhlasil
nvni vsak svd odmitnuti odvolA
vAnt. Slibte mi, Ze si vezmete sira
Charterisa, a jA vAb jestd duesni
uoci doprovodim k vaSeinu dite
ti."
Oci jeji se zaleskly, rty jeji se
v udiveni rozevfely.
"Stride Zefroe.vy byste chtdl?"
"Chci."
"Ono tedy dosud Zije a jest
zdravd sfastHd?"
Pan Lyndit se zlostnd zasmA
"Auo, dosud Zije; inyslini, Ze
jest zdravd a St'nstnd jak dvou
letd ddti b.vvaji. Dostanete je
niftZete s nira Ciniti die svd vule
(loufAni vfiak, Ze k zachovAni ro
dinnd cti, miss LynditovA" n
posledni slova poloZil zvlAStni dft
raz "jeste zatajite svd matef
stvi. Nevim, na mou Cest, co by
sir Charteris fekl anebo uCini
kdyby
Temnd oCi Olivie divoce na ud
ho pohlddly.
"Nemiehejtc sent jeho jmdno
prosim. Vidim, Ze jste dohrAl. A
kdybyeh odmitlaV"
Zefroa Lyndit snesi velmi dob
fe jeji pohled, Brsipi blesky.
"V tomto )fipndd je neuvidite
jiZ nikdy ani Zivd, anl mrtvd
Vezinu je z rodiny, kde se mu
dobfe dafi, a dAm je Id nejchudS
rodind, kterou naleznu. Bude vv
chovAno v nejvdtsi bidd n zpfiso
bent takov,'m, Ze, aZ vyroste v Ze
nu, saina se uruzou zddsite."
lUedd lire divf in.v zbledly JoStP
ire rty jejl zeslnnlv.
"Hnde lo dostl dobry osud pi
Ite Roberta Llslea. Co van se ty-
ca, Dllvie neni vam jeste u-
ilnd devateuAele let a jsem
zAkoiieni Hplnoiiioriif'ii, lid 1 1 1 JeSte
tfl roky mill vAmi. rvdsll mfiZcte
soiidu proti mud pouze to, Ze se
ynnHiiazuji vyplniti posledni vrt-
viuselto otce, kterA zni, abyste
se v osninaetem roce nrovuaia za
sira Cliavteslra. Vy zainilAte.
MAm il'tC'iiiu obAvatl ho vaselio A-
tuku a jtroto jsem vAs dovezl na
venkov a zanechal Ah tain dve-
ma spolehlivyia osobAm. Hlrotdl
solid vAm fekne, Ze koiiAm hvoii
mvinnost; upozorftuji vAs vsak,
Ze vezinete-ll soud k obrand. pro-
zradlm svfitu pfibdh o hanebnd
vast minulosti: jak jste jako dite
sotva SestnActlletd uprchla do
Skotska s mm sluZebiilkeni, se
zloddjem, miss LynditovA, klery
byl ehyco.li pfi einii a ktory die
svd zAsluhy so utopil pfi Bvdni u-
teku do Amerik.v. Svdt se dozvi
oztomilou tu hlstorku, aC-koliv
tlm rest liViiditrt bade na vZdy ))o-
skrnenn. Jste velmi inlndA, Oli
vie, velnii slirnA jste lirdA a po
chAzlle . rodu hrddho co bade-
e potent Ciniti?"
Jeji odvaha pouze silenA od
alia povolila vlivu niiiZnd sily a
tifilio jazyka. Zakryla svou tvAf
obenia rukama a hystoricky
vzlykot ji otfAsal.
Djuk Mason by byl nejradeji
dal panu li.vmlitovi ndco na pa-
met noil, nebot' so mu to stavalo
liesiiesiteliij'ni.
'Jest mud Hto, Ze vAs musini
zarmoutiti, Olivie," fekl jeji
stryo po krAtkd )oinlCce; "ale md
ubohe, vAsnivd, tvrdolilavd dite,
jest to lj tvdinu dobru. Musis u-
poslechnouti svdho zesnuldlio ot-
Musis se provdati za muZe je-
io volby! VymaZ tu neSfastnou
ininulost, stall se choli muze po
ceHtndho. NemfiZes nfec pfedno-
vladati, Ze bych chtdl odhaliti
spatnost toho padoucha a tvou
posetilost uechci tvd jednAiii
jinak jiojmenovati. Jsem tvym
pfiteleni, niusis nine dfivdfovati.
Nechci snad Spatne jednati s ton
malickou, a neehati ji snad pyka-
ti za hfichy jejich rodicil. Bylo s
ni dobfe zachAzeno od jejiho na-
rozeni; odevzdAni ti ji fi nasein
navratu do niesta. Slibujt ti to,
slibis-li, Ze se vdAs za sira Charte
risa. SchAzi do pfijezdit vlaku
osm niinut; pet ti poneeliAvain k
rozhodnuti. BObert Lisle leZi na
due Atlantickdho oceauu, a ty se
jednou provdati niuslS. Pfemy-
slej, o tout, Olivie."
ObrAtil se a opustil ji. Spusti-
la ruce s oblideje a pfibHZila se k
okuu. Cely svdt zoufalstvi se jevil
ve velkych, siuutnych ocich; stala
zde samotna jako obraz uejvetfii-
ho nestdsti a zoufalstvi.
Vitr huCel kolem osamocene
budovy, tonouci v jasu mdsice.
Vzdychla si z hluboka.
"On niA pravdu," uvazovala;
"jest to nevyhnutelnd. Ach Bo
berte, moje lasko, choti mflj, kdZ
bych byla s tebou pohfbena v
tinavych vlnAch Atkintickdho oce-
Ann!! Musim vSak za kazdou ce-
nu dostat i tvou dcerusku svd
roztomild det'Atko svdlio dra
houska. Co na torn zaleZi, co se
stane s tnkovou nest'astnici jako
jsem jA? On pravi, Ze se za neho
provdati musim. Pujdu do chra
mu sv. Jifi, okrAslena oranZovy
mi kvety, budoa nind blahopfati
a ja s usmdvem ukoncim tu siuut-
nou hru. O beda nind, jak jest to
hroznd! A jA jsem dosud tak inln
dA a zivot jest tak dlouhy tak
dlouhy!"
Podepfela hlavu o tabuli skla
a jeji myslenky sc; vracely k po-
dobn-in nidsicnini noceni. kterd
se nikdy nevrAti. O noci, kdy byl
u ni tarn dole v lislnatych arka-
uacn lynuitsueiio zaiiiuu, lam v
Staffordshiru, kde se zdal Zivot
krAsnejSuu a blaZeiiej.slm neZ nej
UrasuejNi poiiaUKa: Jeho raine Ji
tisklo k srdci jeho bias zndl v
jejim slucliu.
"Pdt niinut uplynulo, Olivie
pravil Zefroa Lyudit, "svolujeS -di
snad ne?"
ObrAtila se obliCej jeji byl
tak Binrtelnd bledy, Ze i on se za-
lekl
"Ano, stride Zefroe! Necht' ne-
besa vAm odpusti. JA odpustiti
nemohu."
"Jsi hvsteriekA, Olivie, od-
pouStini ti ta slova. Slibujes te
dy, Ze si veznieS sira Charterisa,
kdyZ ti odevzdAni dite?"
"Slibuji."
Slova ta spl'vala ledovd s je
jich rtfl. PodAval ji ruku.
"Jest tedy mezi nAnii ujednA
no ty splniS svd slovo, Olivie?!"
Ucotivla pfed jtodavanou ji ru
kou s posunkein nevyliCitelnd o
sklivosti.
"NepodAm vAm svd ruky, po
kud budu ziva, ale dostojim svd
mu slovu. Nepravil jste sAm, Ze
my Lymlitovd tak vZdv Ctnime?
Mohla bych vAm fici, Ze jsem u
Ciniln slib ltobertu hisleovi, kte
r.f nyni riisim, ale odpoveddl by
ttte mud. Ze slib takovy uutiio
zriisttl. .Isle 5ak v, Jist, pane
hyii'lile, Ze take svimiu slovu do
utojUoV" "PflsahAm to na hvoii Cesl. Ny
ni vsak mtiHim poslatl Josefa
zpdl do Clranze n koupltl llstky."
MpCchnl ven. Miss hynditova se
ryolile iflbllZlla ? intslu, kde slAl
Djuk Mason.
"Odjlzdfm se svym slrycemj ne
zb.fvA mud nlc jlndho. Necht'
suit se union ualoZi jakkollv, ile
kujl vAnt z ooldho snlce."
Vzala jello ruku do .svych a hie
ddla append do jelio poctivd tvA
fe. ".Mute doiuov, Zeuii, niatku,
snad scHtru? ftekuote nind to."
".MAm doniov a seHtru."
Velkd tmavd odi tieiiHlAle na nd
ho pohllZely; jeji Jeuind prty
tiskly Jeho prsty.
"MAte dobrou, poctlvou tvAf, u
dobrolivd, poctivd srdce, vim to.
I'omolil byste opdl, kdybyeh od
i As jednou pontoci ZAdnlu?"
"Tak rad, jako jsem to uCiiill
dues, niylady."
"Mam vasi adrcHii. PoSlu-li kdy
nro vAs poSlu li pro vAs brzy,
pfijdete. i kdyby ho vuni to zdAlo
podivnd?"
"Pfijdu."
Pozvedla jidio ruku a pollblla
ji. Jeho obliCej ziudnul a nadar
mo se iiumAhal ruku svou odlrh
nouti. "Pro boha!" niyslil si. "Kdyby
to videla Kosinu!"
"At vAs uezpozoriije, mohla by
miti iiodozfeiil. Dekuji vam jestd
jednou z cold sye duSe."
Opuslila ho. Pan Lyndit so vra
col s listky a vlak vjiZddl do uA
draZi. "Pojd't?, Olivie."
I'sedl s ni do prvnl tffdy. Djuk
si sedl do tfeti tfidy.
Zfahvizduuti, '.a.voneiii, a jiZ
uhi'indl "parni orel" modroii, an-
glickou noci, a Siekhaven za aim
loZel jako sen. Vso bylo skonCono,
a Mason se vrucel opet do Lond.f
na ke krAlovskdmu divadlu, do
Bloomsburry, k Bosind, k oby
dejndntu svdinu Zivotu, a jen Zlu
tavy lesk opAlu na jeho prstu in u
zftstal jako uioiuinka, ze poili vtw'
jeho dobrodruZstvi tdto noci ne
bylo pouh'in snem.
BOBEBT UAWKSL10Y.
Prvniho dubna roku 1817 jel
parnik "Land of Columbia" z No-
vdho Vorku do Liverpolu s Cetny-
m i britskyini cestujieimi. J'lavba
byla rychIA a pfijemnA; ani jedi
nA boufe je uezuejiokojovala, ni
kdo netrjidl po colon plnvbu z
Novdho Vorku niofskon neinoci,
a jiZ se bllzili ke skaliuAm Albio
nu. "Vykonali jsme lelos nejlepgi a
nejrychlejsi costu, jak to jen inoZ-
no, muj lorde," pravil kapitan jed
noniu z cestujicich. "Duos vecor
zakotvime v Mersey."
"To slysfin nerad," odjiovdddl
osloveny. "Necitlm se nikde tak
volnym jako na mofi. Prozfetol
nost chtdla snad ze nine utvofiti
bofflcu na sftl, a zatiin jsem so nd-
jakym neiloiatefnini narodil ja
ko baron Montalien. Jako liAmof-
nik byl bj'ch niohl ndchn prospe-
ti ale takto...." a jeho slovut-.
nost pokrdila raineiioma a odesla.
Kdyby byl ndkdo fekl, Ze Nu
out Horatio Knrlsrourt, baron
Montalien jest velmi hrdy dlovdk
a aristoki'at v nojsirsim smyslu
slova, nebyl by to sam baron o
sobe vdfil, a pfecj se to zaklada-
lo na pravde. Obirul so rejiubli
l;uiiskymi naukami, radikalnlmi
opravami o pravu nArodfi a niy
slil anebo pravil, Ze povazujo A-
nieridany za nej vet Si a nejSloohet
ndjsl iiArod, a pfece by byl nepo
zval k svdmu stolu obcana, at' by
byl i niilionafom. Byl z rodu iidut
nych valeCniku, a jak leenda
vypravuje, dobyl si Jasjier Mon
talien svou vynikajlci krasou pa
nenskd srdce kralovny AlZbety.
Modrou krov sveh vznoSenych
pfedku zdedil tnkd Nugent, ny
ndjsi lord Montalien, ktory divaje
so na vas svou klasickou, slochti
ckou tvafl, by vam byl fekl. Zo
rod jest pouhoti nahodou. Zo vdr
nA srdce maji vet si cenu neZ ko
runy a pflnia poclivost Zo vaZi vi
ce neZ slechticka krov.'a pfece by
vAs byl zniefil jedinym pohledein
svych sedduiodrych oci. kdybyste
pouze o pid so mu byli pfibliZili
proti jeho villi.
Costoval v Ainorico pod jnid
'neni pana "Karlscourta" a bavil
so velice poslodnich devet lridsi
cft. lCnstnil so honob na bflvoly,
bojoval proti nepfatelskym In
diAnuni, a Zivot so mu zdal snesi
tolndjsim neZ za pfedosK'ch dva
cot b't. Byl nyni padenAtnik, a v
jeho tinnv.voh vlnsech bylo nino
ho sifibrnyi'h nitok; vypadal ja
ko prav.v slechtie; mel liustd obo
ci. krasny, klasick nos a hrdA u
sta, dediCnd v joho rodd.
"Lltuji velice, Ze cesta bade
brzy skonCena," pravil si lord
Montalien. "Stoji-H ve svdtd ndco
za lo, abi horn toho litovali, bu
du litovali, Ze jsem opustil Amo
riku. Ta viuiin lira tain znocluitl
la mud domov a slauu so obeli
(lloulid ohvllo, kterou nasi souse
dd li'rancouzl iiaz.vvalt "iiemoc
bez neinoci". I'ztvAm so v loin
Hiiuitndin doiuove a vdovy, inn
Jlci dcory na vadAvAnl, nine v
.Montallonu ulri'ipl."
Lord Montnlion pfiblizil s k
osamdld osobd, podplrajici ho o zA-
bradll a pohKZojici s poilivuhod
nou vytrvalosll Hindroiii k A nlli.
"Tot' ton mladllc lluwksley,"
pravil si lord s jakyniHi Ittosti-
vym pocltom; "zdfi se louZlli po
doinovd. Prod nomolui pravd Ink
cltiti prod tiolouZlui spalfili
lranciHii a Vila po tak dlouhdm
odloiiConl, ackoliv so ua Vila pfe
ce tefilin. Jak jesl ton ohlapoo po-
dobiMi matce! UbohA Itu facia!
Ilrozim se td myfildnky, Ze smrl
ji byla splse osvolntzonim, a pfi,'-
e jsem jl jednou silond miloval."
"Ilawksley!" pravil a poloZil
svou iiialou, skoro Zonskou ruku
ua raiiieuo mladdlio muZe, let cry
slAl jiohronZon v niyftlenky n zl
nil na inofe u nebe.
MuZso znohvdl. Byl asl dvacotl
petiloty, vysok.v, velmi krAsny,
s loHklynia, iiioilr.fniu oCima bar
vy Haflrovd, jeho huntd vlasy a
vousy byly kustnnovd so zlntm
odleskoni, a joho bleda tvAf byla
barvy tdmdf zlalohnddd.
Ze vsech costovalelrt rACil s(!
lord Moulalioa pouze loholo vAl
niuouti. Byl zcela pronto obleden
a lioniohl costovali prvnl tfldou.
Joho jmdno v costovnliu ozna
niovateli bylo Robert Ilawksley;
byl to Anlidnn, vracejicl so po
dvoulotdin poliytu v Zfipadnlch
StAtoch, kdo die vseho nonasel
zAdudho fitdslf. Od td doby, kdy
vstoujiil v Novdm Vorku na led',
iichvAtila ho iiesmirnA toulia po
Aulii. Xcuioltl ani jlsii ani spi'iii.
V uoci, kdyZ svi lily hvd.dy nu ba
revnd mofe, jirochAzel se po pa
lube a pohllZel netrpelivd snidroin
k Aiifrlii. Ityl to zdrZonlivy dlovdk,
kterA uialo o solid po villa I, a la
lo zdrZonlivoHt. a klid pfivAbily
k ndniu ftleehtice; byl skroniny,
uovyhledAval ziiainosH, a lord
Montalien, ktor.v drZel bohatd co
stujicl v slusiid vzdAleuosti od so
be a ktory znal na puliibe jine
neni kazddho nlavce; choval se ve
lice pfAlolsky k Bobertu I lawk
Bleyqvi. Kdyby mu byl vtlral svou
duvdrnost anebo H)oIeCnost, byl
by se lord zindnil.
"NnZe, jiane Hawksleyo," pra
vil lord, "koneCnd dospdjomo k
fill."
"Koii(dnd!" Mlad' niuZ si z hlu
boka vzdychl.
"Pravile to takov.f'in hlaseia
jako bychoin byli byvali o nidsic
ddle na coste a pfece jsme jeli
velmi rychle. Byl byste jiZ rAd u
die?"
"Velice; cesta nine byla pfi lis
poinalA, u pfece a pfece bych
snad iidinil ldpe, kdybyeh vubec
nebyl jel."
"Pfijde na okolnosti. MAte za
jistd pfAtelo, ktofi po tak dlou
lidm odlouConi vas radostnd uvi
taji." "NeinAin jodindho pfitele, lor
de," pravil mlndy' niuZ, pohliZeju
na neho podivuhodninn, inodry
mo ocima. "V Anli'i jest pouze
jedinA bytost, jeZ o nine dba, ale
ta nine musi byti vice neZ pfite
leni." "A! Pochopuji! Za tiin vezi nd-
jaka dAma. Jodote si zajistd pro
vou nevdstu a, proto jste tak tie
trpelivym. Pfeju vam stesti, muj
hovhu, byval jsem takd mind
a byla to hezkA doba. Bezpochy
by pocitA ta nilada dAma hodiny
pravd tak netrpdlive. jako vy."
"No!" pravil Robert ilawksley.
"neniA o nidiii pnjezdu am ttiSe
ni."
'.'akZe! Vy jste ji o loin ne
zpravil? Chcote ji plekvapil i?"
"Nepsal jsem jl nikdy, lorde
Po ty dva roky, co jsem so potion
kul prdrienii. nedostal jsem od nl
ani fadecky. Ani novim, Zo ziju.
Ona jest zo vzne?ondho rodu, lot
do, a pfodo dvdnia roky nine inilo-
vala...."
"A vy so vracue, douiajo, zo ji
naleznote noznidiidnou," pravil
slechtie s utrpnyin usuievom
"Mflj dobry liochu, v tomto svdtd
trva vzpoiuinka pouze Ctrnacte
dni. Divini so, Ze by mohla Zlti Zo
na, kterd by dvouletA nepfltom-
nost nobyla houbou ko smyti
mysli i toho nojlop-ilho niiiZe. Co
jest torn krAsnyin, lohkovaznyiii
stvofenini po stalest i, cti. pravde
a vsech tech vAznych, niuzskych
ctnostoch? .Isou to motylci, zro
zoni, aby se leskll v jasu sinned
nlni a pochlobovAnl, a zapoinndl
un rflZi, v jojlinZ fiadru v tomto
okamZiku sidli, pro tulipAn, k nd
niuZ prAvd jioletl. Nozni to poeti
ckv, lluwksleye? Vdfto nine, Ze
jest to pravdn."
"Ona mud zajistd zflstala vdr
nou," pravil ti?e;"milovala nine!"
"O ano, pfodo dvdnia roky
nepochybuji o tout. Od one doby
jste vsak o ni neslysol, vracite so
a ofekAvAte, Ze jl shledAte no
zmdndnou, Dflvdfujete visoniu n
sdld, jeiioiu no dicraiii ICvln.fin.
Jsem lit n padesi'il lot hITii', pane
Hawksleyo, a vim, co povldaiu."
UobiM't Ilawksley ho na ndho
podivul so zlostnyin vyrazeui v
odlch.
"Myla mou Zenou," pravil hrdd.
"01 Vnsl Zenoii - - lo lest nrel
ndco Jlndho, MuZ mflzo ocokAvatl
vdiiiostl od svd Zeny, jodna II roz
iiniud, ulo vy JhIo jl po cole .dva
roky nopsal. Nebylo to oil vAs po
udkiid bozohlodiid, in Til liochu?"
"llylo by lo b.vvalo zbytednd.
Hold jsem vAm, lorde, Zo byla zo
vziiomA dho rodu, u jeji Hlryc, jeji
lioriicnlk by ji nebyl odovzdul aid
dopisy. ZnAin jej dobfe."
"VAS sflalok byl ledy lajny?"
"Ityl. I'bohd (Hid! Mysllni, Ze
jsem oliybll nebylo jl ani sesl
nact a mud dvacot dva; ona dedl
Cka a z Jed nd nelirdejfil rodiny
annlickd, a JA --- iildiin! Ale mi
lovall jsme ho a po Ctyfl mdsice
jHini! byli fita'slni byli jsnle v
nobi!"
"Tody nebyl vAfi Zivol tak zly,"
podolkl lard Montnlion, "vZdyt'
jsou mezi iiAmi iiiuo.l, klofi ue.a-
Zili etyfl day -- anl Ctyfi hodiny
upliidho sloHti. CoZ by Ion ncci
( 1 1 1 . si rye neinolil so si All roz
liiiut.Viii ? On svou svefoiiku od vAh
oill rlil a vy jsle iniisil do vylinan
slvt?! Nyni se vracite sinini se
zeptati, prod?"
"A bych pfes joho odpor si osvo
jll svou Zenu abych, biulo li
clitlli, vzal ji s sobou do Anieri
ky. Tain jl upravini domov, ne o
vSom takovy, na jaky jest uvyk
la, nlc miliije-li mue (IohikI jako
(IMvo, bade so union fit'aslndjSl v
prosldm dome ncz bozo nine v ia
laci." "Jestli vas jen iiiilujf! tak jako
dflve," pravil lord Montnlion po
lo eynicky, polo smut no. " VZdyt'
nu" In dva roky k zapoaieniiti, Ito
berte Hawksleyo. Jste ovscin
hodny Iioch, velmi hezky, u Jhou
zajistd Zeny, kterd by s tukovyin
iiiii.oin sly i Zchrotou. Nosotkal
jsem so vsak nikdy h takovymi
vzory, a nemyslfni, Ze bych so kdy
s takovymi sotkul; ale bAsnici a
omi'iuopisci dokazujl, Zo podob-
iio zeny zip. Ty lilouiie, lintsko
thoorio rodu! Jako by takovy svd
zl hoch jako vy, zpflsobuy, hezk5'
zdravy na tele a na duchii, nebyl
vhodnyin nianZeloiu pro yrincez
nu! PovaZuji Wiisliin'tona za nej-
vdtMho muZe. klerdho svdt kdv vi-
del, a nonffil bych si nic iindho.
neZ nioci trAviti svfli zivot v nrd-
rilch, mezi stadv bftvolrt a knienv
...... ..... . . .
miunskvini. Kdvbvch nobv bare-
neni Montalien Montalienu.
htCl bye'n byti lovceni na sever-
nfch planich. A vsak jsem nucen
rACeli v fildiidileh lordfl. dAvati
snoloCnosti. obddv. nofAdali -lion-
M! za niarnivost u velice ninornd.
f - - i j i
Zapainatujto si, mflj hochu, co
vain nyni feknu " jeho raka se
polozilu jeniiie na rameno mladd-
io muze, "bmh.'te-li kdv miti za-
potfebi pfitele
a jA bych vAm
niohl pfispdli,
pfijd'le ke nind.
NezaiioniiiiAiu nikdy na toho,ko-
ho si oblibim a vAs jsem si zami-
loval. Pfijd'te ke mud, kdvkoliv
. ' "
budete chilli."
nai mu svou navslivenku b a-
dresou: "Montalien J'riorv Lin
colnshire, ulice Outint v Lond'
no" a vzdAlil se. Robert Ilawk
sley za nf in pohlizel
"Kdyby Zefroa Lyndit anebo
sir Charteris byli jako on!" pfe-
inital. "A vfiak on snad tak neniy
sll, jako miti vf. Kdyby ona byla
joho dcorou nebo netefi, jednul
by prAvd tak. A pfece by to neby
lo talc skondilo, nebot' lord Mon
talien by so nebyl dopustil zloCl
nu a .rady jako Zefroa Lyndit,
aby se nine sprostil. Lord Monta
lien niluvi velmi pfiznivd o obdan
dee (fide lidi. 0, moje drahA, bud'
Vernon, uprlmnou, iiokud se k to-
be novratini, a budeine pfece je
std sl'astni."
A s tvafl. ozAfenou sluneCnimi barvy iia plAtno. Z blizka to vy
liaprsky, hleddl Robert Hawk- padA jako numazanA cervenft.
slev k zeini. k niZ so blizili: v ieho
ocich jevilo so cold jeho srdce
. - i
KonoCne pfijeli st'astnd do Li
verpoolu. Lord Montalien potfasl
Roberta llawksjeyovi ruku pfi
lozchodu, bez nejinenSi znAmky
suiZovanl so nebo ochrany
"Pamatiijte si, Ilawksley, Ze
uifiZete pfijlti ke mud, tnohl-li
bych vam ndkdy v ndCeiu irospc
ti."
A Ilawksley pravil:
"Diky. lorde, pfipotitonu si to."
A tak so rozesli a kdo by z nich
poinyslil, ze tento slib se v bu
(loacnoHti vyplni na nejdrazfiieh
jim buostech?
Hodinu musi! mladv niuZ Cekati
na vlak k Londvnu.
Znsol dn k-i.vMcnv. Mncn.Ml K:
snldanl a nrohliZel' zatim novinv.
loZicl na stole. Bvl to londvnskv
lest "Mornin,' Post."
Vracejicl se Anglican, kterdmu
byl nnlieky list velkou vzacno-
sii, con nuavo. 1'roceti noviny a
dospdl k sloupci, oznamujiiau
siiatky, a Cetl tiAsledujici zprAvu:
"Sflutek sira Vaua Charterisa,
sekrelAfc v.VMlaiiectvl ve Vfilnl,
se slednoii Ollvii Lyudltovou t
Lyinlilfl v KtuffordHhlrii, nelefi
Zefroa Lyndlta, klorj- tak dloiiho
byl odklAdAn, bude 1 1. 1. in. limed
po libMiikiich, kterd ztrAvi novo
manZeld v Italll, odjede sir Vane
Cliarlerls se svou choli do Id
nd."
Itoberl Ilawksley prorllal tolo
oziii'inieiit iiokolikrAte lioinn-
In, bolosliie, aZ z joho tvAfo zuil
zola posledni krflpdj krve. Xcvy
kflkl, nepronesl nul slova; scddl
nohybiid Jako z kauiene. C'iSnlk
mu idinesl Hiildani n pohlizcl na
ndho udiveiid. Mluvil nu ndho,
Ilawksley vfiak neslySel; dotkl so
I it JIZ jeho ranione.
"Zde jest vase snldund, pane:
pPcJolo hI Jestd'ndco jindho?"
Itoberl llawskloy inn vfiak no-
odpovdddl; nolknul so jidla a zi-
ral uoustAlo do novln, coZ vyvolu-
lo velike podivenl u oslutnich ho-
sll.
Koneciid vstal, odloZil Casopls,
zaplatil a opustil kavArnu.
Jusiid, duliiiovd slunce uvitilo,
ulieomi se h(iuZilo mnoho lidi,
ule Robert lluwksley m'viddl, ne
m.vh'1: krACel jako ve snAch.
"VdAvA ho " oz'vulo ho neu-
HtAle v jeho mozku. "VdAvA se
CtrnCictdho, a dues inAme tfinA-
cldho. Do Londvna nfliedu dnoH
v noci a zilra niA svatbu!" Za
smAl ho hlaslte, aZ kolemjdouci
He iidivene na ndho podivuli. "A.
pfed pfll tfetim rokem byla mou
Zenou. Lord Montalien mdl pfe
ce pravdn. Myslim, Ze to bude
nejHplfie v clirAmu sv. Jifi, ve
dtvrti rianover Kiptaru. DobrA!
Nejsein pozvAn uni odekAvAn,
ani nuliiyin, a pfljdu pfece na va
si svatbu, sire Charlerise."
O hodinu iozddji iiliAudl vlak W
Londnu, a Robert Ilawksley zi
ral upfend na mizici krujinu a
mod rd nebe ho zlobnni vrazem
v odich a He rtoma pevnd stisk
nutina.
"VdAvA so!" ozvalo se neustA
le v jeho mozku. "Zitra so VdAvA
za sira Charterisa. Uvidime, co
zitfek pfiuese."
VI.
CTRNACTV DUIIKN.
Bylo k vederu tfinActdho du'
nu. bluneeni jas zapiavovai
olid ullce v Bloomsbury a id
naif Moon Terrace, vedouc'i
..- .i i t : r.: .
zapau, lomuu v jhhih-. .an i
Uiic moureno, jiiko u.v nan m
Terrace byl v Jtalii a ne v okr
iWoomabury v Lomlyne. un .
fada smutnych cihlovych kral.
Jejicliz jeuna sirana vcoia oo n.
liirny. V jednd z tdchto cililovytl
krubic zfidil si pan Masson st
hospodAfstvi; v hofejSini jios -h"
di mdl za souseda kouunika a pfi
stipkAfe, kter mdl v pfizei. .
krAni. Byt pana Masoaa zaleZd
ze dtvf nokoiikfl a kuchynd. Zil
ho svou sestrou, kterA mu vedla
iiospouarstvt. .leoen z pouojiun
1''1 Musouovqu studovnou, nebot'
i t n .i .i ... it
uyi unieiceiu ookoiuciiihi iiuui-
fern krAl. divadla, coZ dosvddco
vala tabulka na domd. Ural no-
dy takd drithd liousle, bylo-li
prAvd zapotfebi, po pfipadd i epi
sodni ulozky. Maloval takd po
dobizny, dostal-li je k malovAnl.
Vidite, Ze to byl dlovdk talento
vuu5'i diun v nekolika oborech.
V onen jasuy, slunecui podvo-
Cer sedel pfed-napjattn plAtneni.
Jednoduchy pokoj zuplaven za
liadajicim sluncem, a BtCny, po
krytd lehkynii nACrlky, jsou pdk
nd ozAfeuy. Mezi jednoduchynii
nAcrtky vynikA jeho liistoricky
obraz ""Bitva it Bannockburnu".
DneSniho dne jest zamdstnAq
malbou na velkdm plAtne, zauji-
majicim celou jedntt stranu poko.
je, a ou, stoje na Zebfiku, hazi
modrA a zlatA barva ode dveM
se to vfiak podobA jeskyni v zla
tdm plsku, a pfi vecernint osvd-
tleni to zajistd oslni oci nnvStfi-
vovatelu krAl. divadla.
Vo vedlejslm, velice nepdknfi
zafizendm pokoji, sije miss Roai
na MasonovA.
Neni to ZAdnA jemiiA rucni pri
ce, n neuraziin ji snad, vyzradim-
li, Ze spravuje spodky svdho bra
tra. Jest to dAma nejistdho vdku, o
kterdm se obycejnd pontlci; jot
o patnAetd let starfii neZ Djuk
a jeinu jest dvacet pet. Jest vel
1; hubena, jak byvaji obycejeJ
stare panny; niA vysedld llcni ko
sti, toukd rty, hluboko zapadld
rlll!i,;y 1108 11 strasnd vyvinn
td colo; joji vlasy barvy svdtle
Zlute jsou vzudu nu hlavd stoce
uy v inaly rulik. Joji stard a oh
nofiond fiaty jsou velnii Cistd, ja
ko vfiechno kolem ni. Djuka mi-
luje, zbozfiuje, a proto ho snao
trApi, jak to innohdy Zeny cluivn-
ji utuZum, kterd luiluji.
