Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Přítel lidu. (Wahoo, Neb.) 1891-19?? | View Entire Issue (Sept. 16, 1903)
VEVIRECH Rotn&n. Anglicky impsnla May Flcmingovn. KoneCnd o pfll dvnnActd slySol rfotelud, jnk otvirA okno. Vsecek skfehly sostoupll Djuk ko stroma a pfibltZil so. A no; tu Mtfilu, mdflio ozafoval jejl blodou tvAf u fj'0ii5 odi. Mdla ua Bobd plAsf." w.npuci, v nice drZelu zA voj. Udtflnln znninoni, aby mlcel u vystoupiln tin okno. Nebylo vysokd, ale Djuk ji piece opntr ud sundnl, neZ mohla Batna sesko diti. Zuby jejl drkotnly zirnou a rozCileniut. Zavdsil joji ruku do avdho rAind a spdchnl 8 n( stromoradim. Nepromluvlli anl slova. Vrata by la ziivfona mohutnytni zAvorami. Djuk je odtahl a v nejblizslm oka mZikii BtAla v zAfi uidsi&ni o- evobozcua. "Diky nebesflni!" slyfiol ji zufie ptati, kdyZ s chvdnim so obrAtila k. zusinufiildmu stavent. '"Avow uine sunt ji?. uedostnnou!" Ucliopila so opdt jeho ntky a krACeln rycltlc. Rozdileni dodAva lo jim sily k rychlosti. Oba mlde li, oba byli udychAni. Djukovi se zdAlo snout pbdivnd toto dobro druZstvi s krAsuou divkou. "Jistd se ihned probudini a it vidint Roginu u dvefi, pfinAsejici mou Biiidani," tiuiulo ntu ua my all, "a poznAm, Ze vse bylo pou hyin snem." Podivnl se mi svou druzku. Jnk by hi bledA, at rustic blcdA! Jejf ndZuy" obliCej obliCej vypadal v zAfi mdsice jako ze sndliu, ' a tmavd jeji oCi hledely jako bez dufie do chlndntvoh, stHbnich pa prskfl. A jnk hezkA, jak utladA takovd jestd ddcko, a prchA, pro nAsledovAna, ueninjic jedindho pHtele. Srdce Djukovo bylo pluo utrp- nosti; jest to tak Biiudnd miti u- trpnost s mlad$m, hezknt ddvCe tem. "UboZAtko! A jA jsem se domni ival, Ze to jest dAma z vypravovA ni doktora' Vorta!" Pan Mason se zlobil sAm na se be. "Jest tak hezkA, Ze pftsobi to radost, divati se na ni. PfAl byclt si opravdtt byHi Robertem!" Dofili do tndsta, kdyZ v Spekha venn odbijela etvrt na jednn. Mdsto odpodivalo dosud v zAfi mdsiCni slavnostnd tise bild a chladnd. Spdehali jebo ticli'nii nlicenti a potkali ponze nekolik osob. Stauieo byla za mestem. Do pfll jednd byli na mistd. StAli tarn dva muzovd. limjfci slnZbu, s modr- mi nosy a ospalyma odiuia. Nej blizsi vlak k Ijond'tiu odji2d! ve Ptvrt na tfi. Nntno Cekati skoro dve hodiny. Klesla nnavena na ii- dli bllA jako dnch. Djuk ji za neclial n ohne a gel sbledAvati n5 jakd obferstveni. Ale v tuto dobu nebylo mozno niGebo dostat. VrA til se se zarmoucenou tvAH, aby ji to fekl, a spatfil ji k velk5mu sv(5mu podivenl placfcl. Obenia ruknntn ucliopila jelio ruku. "Jak jste dobry!" pravila. "O, jak vam kdy budu nioci podekova ti, pane Masone?" Pan Mason, jako cel mu2sk rod ackoliv niA sAnt mnoliou slabost, nenAvidel sednj-. ZaCer venal se a vymnnil svou ruku, ja ko by ty ntCkkd prsty ho pAlily. "Veznieti! teuto prsten jest velmi cenny. O, vy muslte jej pfi jati inufi k vali! Udejte mn8 bvou londynskou adresu, dokud k tonui niAnie Cas, necht' dojede me do Pafize nebo ne. A zavolAm li vAs kdy k pontoci, pfijdete?" "PPijdu," odpovMdl prostG. Dal jl svou adresu fcislo 50 Half-Moon Terrace, Blootnsburry a ona si jt zapsala do zApisuJe leu. Vnutila nm prsten, kterj- bo pfilil jako ihi6 uhH. Byl to vel kf opAl. zasnzen do mdldbo zla ta a vroubunj' ddntanty." "DCkuji vAnt, pane Masone," opakovala, pohHiejic nail vdCCnfi podivuhodn'ina, tenin5'nia ocima "Co budu 2iva, Ttezapomenu vasl laskavosli. A nynf se o to poku Blm, abyeh si odpocinula pfed pll jczdeni vlnku." Klesla tia Zidli u oline a zastl nila si jednou rukou obliCej. Ma son ji opiiBtil a procbAzel se po perronu. Jak se ty okamZiky zdA ly nekoneeiiyini! Bylo to liorsi nei CekAnl na stromfi. NecJtil se jist.fm, dokud nepojedou a neuvi (11 Spekhaven v dAli. "UboZAtko!" pravil. "UboliA,no ?t'aHtnA inlndA dAma! Jakt5 to zvl f-e, ten strc, Ze ji tak pronAsle duje a vc-znl takovd bezpomoc in?, neznd stvofeni! A jak- to vfi ru fit'natnf chlapik, ten Itobert!" Kowy jlZ jen patnAct mi nut pftjde se podlvat, zda-li to ubolid dlto Bpf. Ud51al nukolik krokfl ale nAble znstavil se Jolio srdee pfestnlo tloucl ne OSUDU. bot' jakjsi povoz uliAnt'l tlchyinl uliceini pHmo k nAdrazf. Povoz se zaslavil jakysi mil?, vyskof il a specbal do CekAruy. Slysel zou fitly vyklik, kterf nut povedOl vsechno. Zat'al pCsti a b divokynt poeitein v klidnyeh jitidy prsou vesel do CekArny, kde spatfil pu na Zefroa Lyndltn. IV. V OEKARNfi. Toto neoCekAvand objeveni He pana Zefroa fiyndita v CekArne spekbavenskd zpfisobilo mocny rozrucli. Djuk, UtQi'f zflstal slAti u dve- U, shledal jako dekoraeni malit' crAlovskdho divadla, ze lento o braz by se vybornfi hodil pro je vifitd. MladA dAma vstala a divala se iipfono ua svdlio poruciifka. Jeji iiWii', snnitny oblicej byl pokryt Hinrtelnou bledostl a v jejlcli tnm vyoh ociob jevila se bojeehtivost. odivala se v tu si rami, kde stAl Djuk, a ucinila potnjf jiohyb, vy zyvnjlcf jej, aby zflstal. I'an l.,yndit ho vftbec nepozoro al, nebot' ho s uejvetsi rychlosti Ic ni pfiblizil, zdrZuje s tezi svou zufivost. "Co to znanienA, Olivie?" Podivala se ua neho s tr;)kvni usnievem. "Myslint, 2e jest toho jiz dosti. stryce Zefroe. Pokousini se o u tek. SchAzi pouze patnActe niinut a byl by se tnnd podal-il. Proc vy jste uniti uAsledoval, pane Lyndi to?" "Vase otAzka jest drzA a zby- tecnA." "Xevim, zdali jest moje otAzka drzA, ale zbyteenA nenf. Proc pak jste se naniAhal? NeoekAvAte zajistd, ze pfljdu zpet." Jak zde proti sobe stAli, se svi ticinia ocima, byli si velice podob ni. Muz ji znal dobfe a vfiddl, Ze nadeSla hodina, kdy musi ukonci ti hru. NezodpovedGl jeji jiosledni poznAmkuj zeptal se ji velnii kli due: "Jste Bitmotua, Olivie?" "Kdo by niohl byti m$m spole Snfkem?" odpovGdela nedbale. "VAm za to mAm dekovati, Ze ne iiiAm i)fitele,kter.' by mi niohl pf uteku b'ti nAponiocen. Stojim zde jako ve svdtG vilbec samo tna. Necht' se nebe nade niuou smiluje!" nias jeji se chvel. S vAsnivym pohybem se obrAtila k ohni. Pan Lyndit na ni pohliZcl zcela klidud, "Mohu se vAs ptAti, co zanisli te ciniti? Bylo by skoda, kdyby choin se nedorozumneli." "Jedu do Pnfize," odpovudela chladnd. "Pani hrabeiika z Flo rialu byla pfitolkyni md matky Ona, nine ochrAni." "Ona se neprotivi vasemu po ruenikovi. Francouzka, vychova uA jako pani FlorinlovA, by se nej mdnd hodila k ochrand mladd, vzpouzejici se divky. A kdyby to mu bylo jinak, mAm zAkon a prA vo na svd strand. Vzpomefite si Ze jsem vnSim porudnikem." "Jste niin tyranem myni Za lAt-nikem! NovrAtim se do Granzu nikdy! Samo nebe mud k tonui dopomflZe!" "Pravila jste jednou, Ze to uci nite pod jednou podntinkou, kterou jsem tehdy uesouhlasil nvni vsak svd odmitnuti odvolA vAnt. Slibte mi, Ze si vezmete sira Charterisa, a jA vAb jestd duesni uoci doprovodim k vaSeinu dite ti." Oci jeji se zaleskly, rty jeji se v udiveni rozevfely. "Stride Zefroe.vy byste chtdl?" "Chci." "Ono tedy dosud Zije a jest zdravd sfastHd?" Pan Lyndit se zlostnd zasmA "Auo, dosud Zije; inyslini, Ze jest zdravd a St'nstnd jak dvou letd ddti b.vvaji. Dostanete je niftZete s nira Ciniti die svd vule (loufAni vfiak, Ze k zachovAni ro dinnd cti, miss LynditovA" n posledni slova poloZil zvlAStni dft raz "jeste zatajite svd matef stvi. Nevim, na mou Cest, co by sir Charteris fekl anebo uCini kdyby Temnd oCi Olivie divoce na ud ho pohlddly. "Nemiehejtc sent jeho jmdno prosim. Vidim, Ze jste dohrAl. A kdybyeh odmitlaV" Zefroa Lyndit snesi velmi dob fe jeji pohled, Brsipi blesky. "V tomto )fipndd je neuvidite jiZ nikdy ani Zivd, anl mrtvd Vezinu je z rodiny, kde se mu dobfe dafi, a dAm je Id nejchudS rodind, kterou naleznu. Bude vv chovAno v nejvdtsi bidd n zpfiso bent takov,'m, Ze, aZ vyroste v Ze nu, saina se uruzou zddsite." lUedd lire divf in.v zbledly JoStP ire rty jejl zeslnnlv. "Hnde lo dostl dobry osud pi Ite Roberta Llslea. Co van se ty- ca, Dllvie neni vam jeste u- ilnd devateuAele let a jsem zAkoiieni Hplnoiiioriif'ii, lid 1 1 1 JeSte tfl roky mill vAmi. rvdsll mfiZcte soiidu proti mud pouze to, Ze se ynnHiiazuji vyplniti posledni vrt- viuselto otce, kterA zni, abyste se v osninaetem roce nrovuaia za sira Cliavteslra. Vy zainilAte. MAm il'tC'iiiu obAvatl ho vaselio A- tuku a jtroto jsem vAs dovezl na venkov a zanechal Ah tain dve- ma spolehlivyia osobAm. Hlrotdl solid vAm fekne, Ze koiiAm hvoii mvinnost; upozorftuji vAs vsak, Ze vezinete-ll soud k obrand. pro- zradlm svfitu pfibdh o hanebnd vast minulosti: jak jste jako dite sotva SestnActlletd uprchla do Skotska s mm sluZebiilkeni, se zloddjem, miss LynditovA, klery byl ehyco.li pfi einii a ktory die svd zAsluhy so utopil pfi Bvdni u- teku do Amerik.v. Svdt se dozvi oztomilou tu hlstorku, aC-koliv tlm rest liViiditrt bade na vZdy ))o- skrnenn. Jste velmi inlndA, Oli vie, velnii slirnA jste lirdA a po chAzlle . rodu hrddho co bade- e potent Ciniti?" Jeji odvaha pouze silenA od alia povolila vlivu niiiZnd sily a tifilio jazyka. Zakryla svou tvAf obenia rukama a hystoricky vzlykot ji otfAsal. Djuk Mason by byl nejradeji dal panu li.vmlitovi ndco na pa- met noil, nebot' so mu to stavalo liesiiesiteliij'ni. 'Jest mud Hto, Ze vAs musini zarmoutiti, Olivie," fekl jeji stryo po krAtkd )oinlCce; "ale md ubohe, vAsnivd, tvrdolilavd dite, jest to lj tvdinu dobru. Musis u- poslechnouti svdho zesnuldlio ot- Musis se provdati za muZe je- io volby! VymaZ tu neSfastnou ininulost, stall se choli muze po ceHtndho. NemfiZes nfec pfedno- vladati, Ze bych chtdl odhaliti spatnost toho padoucha a tvou posetilost uechci tvd jednAiii jinak jiojmenovati. Jsem tvym pfiteleni, niusis nine dfivdfovati. Nechci snad Spatne jednati s ton malickou, a neehati ji snad pyka- ti za hfichy jejich rodicil. Bylo s ni dobfe zachAzeno od jejiho na- rozeni; odevzdAni ti ji fi nasein navratu do niesta. Slibujt ti to, slibis-li, Ze se vdAs za sira Charte risa. SchAzi do pfijezdit vlaku osm niinut; pet ti poneeliAvain k rozhodnuti. BObert Lisle leZi na due Atlantickdho oceauu, a ty se jednou provdati niuslS. Pfemy- slej, o tout, Olivie." ObrAtil se a opustil ji. Spusti- la ruce s oblideje a pfibHZila se k okuu. Cely svdt zoufalstvi se jevil ve velkych, siuutnych ocich; stala zde samotna jako obraz uejvetfii- ho nestdsti a zoufalstvi. Vitr huCel kolem osamocene budovy, tonouci v jasu mdsice. Vzdychla si z hluboka. "On niA pravdu," uvazovala; "jest to nevyhnutelnd. Ach Bo berte, moje lasko, choti mflj, kdZ bych byla s tebou pohfbena v tinavych vlnAch Atkintickdho oce- Ann!! Musim vSak za kazdou ce- nu dostat i tvou dcerusku svd roztomild det'Atko svdlio dra houska. Co na torn zaleZi, co se stane s tnkovou nest'astnici jako jsem jA? On pravi, Ze se za neho provdati musim. Pujdu do chra mu sv. Jifi, okrAslena oranZovy mi kvety, budoa nind blahopfati a ja s usmdvem ukoncim tu siuut- nou hru. O beda nind, jak jest to hroznd! A jA jsem dosud tak inln dA a zivot jest tak dlouhy tak dlouhy!" Podepfela hlavu o tabuli skla a jeji myslenky sc; vracely k po- dobn-in nidsicnini noceni. kterd se nikdy nevrAti. O noci, kdy byl u ni tarn dole v lislnatych arka- uacn lynuitsueiio zaiiiuu, lam v Staffordshiru, kde se zdal Zivot krAsnejSuu a blaZeiiej.slm neZ nej UrasuejNi poiiaUKa: Jeho raine Ji tisklo k srdci jeho bias zndl v jejim slucliu. "Pdt niinut uplynulo, Olivie pravil Zefroa Lyudit, "svolujeS -di snad ne?" ObrAtila se obliCej jeji byl tak Binrtelnd bledy, Ze i on se za- lekl "Ano, stride Zefroe! Necht' ne- besa vAm odpusti. JA odpustiti nemohu." "Jsi hvsteriekA, Olivie, od- pouStini ti ta slova. Slibujes te dy, Ze si veznieS sira Charterisa, kdyZ ti odevzdAni dite?" "Slibuji." Slova ta spl'vala ledovd s je jich rtfl. PodAval ji ruku. "Jest tedy mezi nAnii ujednA no ty splniS svd slovo, Olivie?!" Ucotivla pfed jtodavanou ji ru kou s posunkein nevyliCitelnd o sklivosti. "NepodAm vAm svd ruky, po kud budu ziva, ale dostojim svd mu slovu. Nepravil jste sAm, Ze my Lymlitovd tak vZdv Ctnime? Mohla bych vAm fici, Ze jsem u Ciniln slib ltobertu hisleovi, kte r.f nyni riisim, ale odpoveddl by ttte mud. Ze slib takovy uutiio zriisttl. .Isle 5ak v, Jist, pane hyii'lile, Ze take svimiu slovu do utojUoV" "PflsahAm to na hvoii Cesl. Ny ni vsak mtiHim poslatl Josefa zpdl do Clranze n koupltl llstky." MpCchnl ven. Miss hynditova se ryolile iflbllZlla ? intslu, kde slAl Djuk Mason. "Odjlzdfm se svym slrycemj ne zb.fvA mud nlc jlndho. Necht' suit se union ualoZi jakkollv, ile kujl vAnt z ooldho snlce." Vzala jello ruku do .svych a hie ddla append do jelio poctivd tvA fe. ".Mute doiuov, Zeuii, niatku, snad scHtru? ftekuote nind to." ".MAm doniov a seHtru." Velkd tmavd odi tieiiHlAle na nd ho pohllZely; jeji Jeuind prty tiskly Jeho prsty. "MAte dobrou, poctlvou tvAf, u dobrolivd, poctivd srdce, vim to. I'omolil byste opdl, kdybyeh od i As jednou pontoci ZAdnlu?" "Tak rad, jako jsem to uCiiill dues, niylady." "Mam vasi adrcHii. PoSlu-li kdy nro vAs poSlu li pro vAs brzy, pfijdete. i kdyby ho vuni to zdAlo podivnd?" "Pfijdu." Pozvedla jidio ruku a pollblla ji. Jeho obliCej ziudnul a nadar mo se iiumAhal ruku svou odlrh nouti. "Pro boha!" niyslil si. "Kdyby to videla Kosinu!" "At vAs uezpozoriije, mohla by miti iiodozfeiil. Dekuji vam jestd jednou z cold sye duSe." Opuslila ho. Pan Lyndit so vra col s listky a vlak vjiZddl do uA draZi. "Pojd't?, Olivie." I'sedl s ni do prvnl tffdy. Djuk si sedl do tfeti tfidy. Zfahvizduuti, '.a.voneiii, a jiZ uhi'indl "parni orel" modroii, an- glickou noci, a Siekhaven za aim loZel jako sen. Vso bylo skonCono, a Mason se vrucel opet do Lond.f na ke krAlovskdmu divadlu, do Bloomsburry, k Bosind, k oby dejndntu svdinu Zivotu, a jen Zlu tavy lesk opAlu na jeho prstu in u zftstal jako uioiuinka, ze poili vtw' jeho dobrodruZstvi tdto noci ne bylo pouh'in snem. BOBEBT UAWKSL10Y. Prvniho dubna roku 1817 jel parnik "Land of Columbia" z No- vdho Vorku do Liverpolu s Cetny- m i britskyini cestujieimi. J'lavba byla rychIA a pfijemnA; ani jedi nA boufe je uezuejiokojovala, ni kdo netrjidl po colon plnvbu z Novdho Vorku niofskon neinoci, a jiZ se bllzili ke skaliuAm Albio nu. "Vykonali jsme lelos nejlepgi a nejrychlejsi costu, jak to jen inoZ- no, muj lorde," pravil kapitan jed noniu z cestujicich. "Duos vecor zakotvime v Mersey." "To slysfin nerad," odjiovdddl osloveny. "Necitlm se nikde tak volnym jako na mofi. Prozfetol nost chtdla snad ze nine utvofiti bofflcu na sftl, a zatiin jsem so nd- jakym neiloiatefnini narodil ja ko baron Montalien. Jako liAmof- nik byl bj'ch niohl ndchn prospe- ti ale takto...." a jeho slovut-. nost pokrdila raineiioma a odesla. Kdyby byl ndkdo fekl, Ze Nu out Horatio Knrlsrourt, baron Montalien jest velmi hrdy dlovdk a aristoki'at v nojsirsim smyslu slova, nebyl by to sam baron o sobe vdfil, a pfecj se to zaklada- lo na pravde. Obirul so rejiubli l;uiiskymi naukami, radikalnlmi opravami o pravu nArodfi a niy slil anebo pravil, Ze povazujo A- nieridany za nej vet Si a nejSloohet ndjsl iiArod, a pfece by byl nepo zval k svdmu stolu obcana, at' by byl i niilionafom. Byl z rodu iidut nych valeCniku, a jak leenda vypravuje, dobyl si Jasjier Mon talien svou vynikajlci krasou pa nenskd srdce kralovny AlZbety. Modrou krov sveh vznoSenych pfedku zdedil tnkd Nugent, ny ndjsi lord Montalien, ktory divaje so na vas svou klasickou, slochti ckou tvafl, by vam byl fekl. Zo rod jest pouhoti nahodou. Zo vdr nA srdce maji vet si cenu neZ ko runy a pflnia poclivost Zo vaZi vi ce neZ slechticka krov.'a pfece by vAs byl zniefil jedinym pohledein svych sedduiodrych oci. kdybyste pouze o pid so mu byli pfibliZili proti jeho villi. Costoval v Ainorico pod jnid 'neni pana "Karlscourta" a bavil so velice poslodnich devet lridsi cft. lCnstnil so honob na bflvoly, bojoval proti nepfatelskym In diAnuni, a Zivot so mu zdal snesi tolndjsim neZ za pfedosK'ch dva cot b't. Byl nyni padenAtnik, a v jeho tinnv.voh vlnsech bylo nino ho sifibrnyi'h nitok; vypadal ja ko prav.v slechtie; mel liustd obo ci. krasny, klasick nos a hrdA u sta, dediCnd v joho rodd. "Lltuji velice, Ze cesta bade brzy skonCena," pravil si lord Montalien. "Stoji-H ve svdtd ndco za lo, abi horn toho litovali, bu du litovali, Ze jsem opustil Amo riku. Ta viuiin lira tain znocluitl la mud domov a slauu so obeli (lloulid ohvllo, kterou nasi souse dd li'rancouzl iiaz.vvalt "iiemoc bez neinoci". I'ztvAm so v loin Hiiuitndin doiuove a vdovy, inn Jlci dcory na vadAvAnl, nine v .Montallonu ulri'ipl." Lord Montnlion pfiblizil s k osamdld osobd, podplrajici ho o zA- bradll a pohKZojici s poilivuhod nou vytrvalosll Hindroiii k A nlli. "Tot' ton mladllc lluwksley," pravil si lord s jakyniHi Ittosti- vym pocltom; "zdfi se louZlli po doinovd. Prod nomolui pravd Ink cltiti prod tiolouZlui spalfili lranciHii a Vila po tak dlouhdm odloiiConl, ackoliv so ua Vila pfe ce tefilin. Jak jesl ton ohlapoo po- dobiMi matce! UbohA Itu facia! Ilrozim se td myfildnky, Ze smrl ji byla splse osvolntzonim, a pfi,'- e jsem jl jednou silond miloval." "Ilawksley!" pravil a poloZil svou iiialou, skoro Zonskou ruku ua raiiieuo mladdlio muZe, let cry slAl jiohronZon v niyftlenky n zl nil na inofe u nebe. MuZso znohvdl. Byl asl dvacotl petiloty, vysok.v, velmi krAsny, s loHklynia, iiioilr.fniu oCima bar vy Haflrovd, jeho huntd vlasy a vousy byly kustnnovd so zlntm odleskoni, a joho bleda tvAf byla barvy tdmdf zlalohnddd. Ze vsech costovalelrt rACil s(! lord Moulalioa pouze loholo vAl niuouti. Byl zcela pronto obleden a lioniohl costovali prvnl tfldou. Joho jmdno v costovnliu ozna niovateli bylo Robert Ilawksley; byl to Anlidnn, vracejicl so po dvoulotdin poliytu v Zfipadnlch StAtoch, kdo die vseho nonasel zAdudho fitdslf. Od td doby, kdy vstoujiil v Novdm Vorku na led', iichvAtila ho iiesmirnA toulia po Aulii. Xcuioltl ani jlsii ani spi'iii. V uoci, kdyZ svi lily hvd.dy nu ba revnd mofe, jirochAzel se po pa lube a pohllZel netrpelivd snidroin k Aiifrlii. Ityl to zdrZonlivy dlovdk, kterA uialo o solid po villa I, a la lo zdrZonlivoHt. a klid pfivAbily k ndniu ftleehtice; byl skroniny, uovyhledAval ziiainosH, a lord Montalien, ktor.v drZel bohatd co stujicl v slusiid vzdAleuosti od so be a ktory znal na puliibe jine neni kazddho nlavce; choval se ve lice pfAlolsky k Bobertu I lawk Bleyqvi. Kdyby mu byl vtlral svou duvdrnost anebo H)oIeCnost, byl by se lord zindnil. "NnZe, jiane Hawksleyo," pra vil lord, "koneCnd dospdjomo k fill." "Koii(dnd!" Mlad' niuZ si z hlu boka vzdychl. "Pravile to takov.f'in hlaseia jako bychoin byli byvali o nidsic ddle na coste a pfece jsme jeli velmi rychle. Byl byste jiZ rAd u die?" "Velice; cesta nine byla pfi lis poinalA, u pfece a pfece bych snad iidinil ldpe, kdybyeh vubec nebyl jel." "Pfijde na okolnosti. MAte za jistd pfAtelo, ktofi po tak dlou lidm odlouConi vas radostnd uvi taji." "NeinAin jodindho pfitele, lor de," pravil mlndy' niuZ, pohliZeju na neho podivuhodninn, inodry mo ocima. "V Anli'i jest pouze jedinA bytost, jeZ o nine dba, ale ta nine musi byti vice neZ pfite leni." "A! Pochopuji! Za tiin vezi nd- jaka dAma. Jodote si zajistd pro vou nevdstu a, proto jste tak tie trpelivym. Pfeju vam stesti, muj hovhu, byval jsem takd mind a byla to hezkA doba. Bezpochy by pocitA ta nilada dAma hodiny pravd tak netrpdlive. jako vy." "No!" pravil Robert ilawksley. "neniA o nidiii pnjezdu am ttiSe ni." '.'akZe! Vy jste ji o loin ne zpravil? Chcote ji plekvapil i?" "Nepsal jsem jl nikdy, lorde Po ty dva roky, co jsem so potion kul prdrienii. nedostal jsem od nl ani fadecky. Ani novim, Zo ziju. Ona jest zo vzne?ondho rodu, lot do, a pfodo dvdnia roky nine inilo- vala...." "A vy so vracue, douiajo, zo ji naleznote noznidiidnou," pravil slechtie s utrpnyin usuievom "Mflj dobry liochu, v tomto svdtd trva vzpoiuinka pouze Ctrnacte dni. Divini so, Ze by mohla Zlti Zo na, kterd by dvouletA nepfltom- nost nobyla houbou ko smyti mysli i toho nojlop-ilho niiiZe. Co jest torn krAsnyin, lohkovaznyiii stvofenini po stalest i, cti. pravde a vsech tech vAznych, niuzskych ctnostoch? .Isou to motylci, zro zoni, aby se leskll v jasu sinned nlni a pochlobovAnl, a zapoinndl un rflZi, v jojlinZ fiadru v tomto okamZiku sidli, pro tulipAn, k nd niuZ prAvd jioletl. Nozni to poeti ckv, lluwksleye? Vdfto nine, Ze jest to pravdn." "Ona mud zajistd zflstala vdr nou," pravil ti?e;"milovala nine!" "O ano, pfodo dvdnia roky nepochybuji o tout. Od one doby jste vsak o ni neslysol, vracite so a ofekAvAte, Ze jl shledAte no zmdndnou, Dflvdfujete visoniu n sdld, jeiioiu no dicraiii ICvln.fin. Jsem lit n padesi'il lot hITii', pane Hawksleyo, a vim, co povldaiu." UobiM't Ilawksley ho na ndho podivul so zlostnyin vyrazeui v odlch. "Myla mou Zenou," pravil hrdd. "01 Vnsl Zenoii - - lo lest nrel ndco Jlndho, MuZ mflzo ocokAvatl vdiiiostl od svd Zeny, jodna II roz iiniud, ulo vy JhIo jl po cole .dva roky nopsal. Nebylo to oil vAs po udkiid bozohlodiid, in Til liochu?" "llylo by lo b.vvalo zbytednd. Hold jsem vAm, lorde, Zo byla zo vziiomA dho rodu, u jeji Hlryc, jeji lioriicnlk by ji nebyl odovzdul aid dopisy. ZnAin jej dobfe." "VAS sflalok byl ledy lajny?" "Ityl. I'bohd (Hid! Mysllni, Ze jsem oliybll nebylo jl ani sesl nact a mud dvacot dva; ona dedl Cka a z Jed nd nelirdejfil rodiny annlickd, a JA --- iildiin! Ale mi lovall jsme ho a po Ctyfl mdsice jHini! byli fita'slni byli jsnle v nobi!" "Tody nebyl vAfi Zivol tak zly," podolkl lard Montnlion, "vZdyt' jsou mezi iiAmi iiiuo.l, klofi ue.a- Zili etyfl day -- anl Ctyfi hodiny upliidho sloHti. CoZ by Ion ncci ( 1 1 1 . si rye neinolil so si All roz liiiut.Viii ? On svou svefoiiku od vAh oill rlil a vy jsle iniisil do vylinan slvt?! Nyni se vracite sinini se zeptati, prod?" "A bych pfes joho odpor si osvo jll svou Zenu abych, biulo li clitlli, vzal ji s sobou do Anieri ky. Tain jl upravini domov, ne o vSom takovy, na jaky jest uvyk la, nlc miliije-li mue (IohikI jako (IMvo, bade so union fit'aslndjSl v prosldm dome ncz bozo nine v ia laci." "Jestli vas jen iiiilujf! tak jako dflve," pravil lord Montnlion po lo eynicky, polo smut no. " VZdyt' nu" In dva roky k zapoaieniiti, Ito berte Hawksleyo. Jste ovscin hodny Iioch, velmi hezky, u Jhou zajistd Zeny, kterd by s tukovyin iiiii.oin sly i Zchrotou. Nosotkal jsem so vsak nikdy h takovymi vzory, a nemyslfni, Ze bych so kdy s takovymi sotkul; ale bAsnici a omi'iuopisci dokazujl, Zo podob- iio zeny zip. Ty lilouiie, lintsko thoorio rodu! Jako by takovy svd zl hoch jako vy, zpflsobuy, hezk5' zdravy na tele a na duchii, nebyl vhodnyin nianZeloiu pro yrincez nu! PovaZuji Wiisliin'tona za nej- vdtMho muZe. klerdho svdt kdv vi- del, a nonffil bych si nic iindho. neZ nioci trAviti svfli zivot v nrd- rilch, mezi stadv bftvolrt a knienv ...... ..... . . . miunskvini. Kdvbvch nobv bare- neni Montalien Montalienu. htCl bye'n byti lovceni na sever- nfch planich. A vsak jsem nucen rACeli v fildiidileh lordfl. dAvati snoloCnosti. obddv. nofAdali -lion- M! za niarnivost u velice ninornd. f - - i j i Zapainatujto si, mflj hochu, co vain nyni feknu " jeho raka se polozilu jeniiie na rameno mladd- io muze, "bmh.'te-li kdv miti za- potfebi pfitele a jA bych vAm niohl pfispdli, pfijd'le ke nind. NezaiioniiiiAiu nikdy na toho,ko- ho si oblibim a vAs jsem si zami- loval. Pfijd'te ke mud, kdvkoliv . ' " budete chilli." nai mu svou navslivenku b a- dresou: "Montalien J'riorv Lin colnshire, ulice Outint v Lond' no" a vzdAlil se. Robert Ilawk sley za nf in pohlizel "Kdyby Zefroa Lyndit anebo sir Charteris byli jako on!" pfe- inital. "A vfiak on snad tak neniy sll, jako miti vf. Kdyby ona byla joho dcorou nebo netefi, jednul by prAvd tak. A pfece by to neby lo talc skondilo, nebot' lord Mon talien by so nebyl dopustil zloCl nu a .rady jako Zefroa Lyndit, aby se nine sprostil. Lord Monta lien niluvi velmi pfiznivd o obdan dee (fide lidi. 0, moje drahA, bud' Vernon, uprlmnou, iiokud se k to- be novratini, a budeine pfece je std sl'astni." A s tvafl. ozAfenou sluneCnimi barvy iia plAtno. Z blizka to vy liaprsky, hleddl Robert Hawk- padA jako numazanA cervenft. slev k zeini. k niZ so blizili: v ieho ocich jevilo so cold jeho srdce . - i KonoCne pfijeli st'astnd do Li verpoolu. Lord Montalien potfasl Roberta llawksjeyovi ruku pfi lozchodu, bez nejinenSi znAmky suiZovanl so nebo ochrany "Pamatiijte si, Ilawksley, Ze uifiZete pfijlti ke mud, tnohl-li bych vam ndkdy v ndCeiu irospc ti." A Ilawksley pravil: "Diky. lorde, pfipotitonu si to." A tak so rozesli a kdo by z nich poinyslil, ze tento slib se v bu (loacnoHti vyplni na nejdrazfiieh jim buostech? Hodinu musi! mladv niuZ Cekati na vlak k Londvnu. Znsol dn k-i.vMcnv. Mncn.Ml K: snldanl a nrohliZel' zatim novinv. loZicl na stole. Bvl to londvnskv lest "Mornin,' Post." Vracejicl se Anglican, kterdmu byl nnlieky list velkou vzacno- sii, con nuavo. 1'roceti noviny a dospdl k sloupci, oznamujiiau siiatky, a Cetl tiAsledujici zprAvu: "Sflutek sira Vaua Charterisa, sekrelAfc v.VMlaiiectvl ve Vfilnl, se slednoii Ollvii Lyudltovou t Lyinlilfl v KtuffordHhlrii, nelefi Zefroa Lyndlta, klorj- tak dloiiho byl odklAdAn, bude 1 1. 1. in. limed po libMiikiich, kterd ztrAvi novo manZeld v Italll, odjede sir Vane Cliarlerls se svou choli do Id nd." Itoberl Ilawksley prorllal tolo oziii'inieiit iiokolikrAte lioinn- In, bolosliie, aZ z joho tvAfo zuil zola posledni krflpdj krve. Xcvy kflkl, nepronesl nul slova; scddl nohybiid Jako z kauiene. C'iSnlk mu idinesl Hiildani n pohlizcl na ndho udiveiid. Mluvil nu ndho, Ilawksley vfiak neslySel; dotkl so I it JIZ jeho ranione. "Zde jest vase snldund, pane: pPcJolo hI Jestd'ndco jindho?" Itoberl llawskloy inn vfiak no- odpovdddl; nolknul so jidla a zi- ral uoustAlo do novln, coZ vyvolu- lo velike podivenl u oslutnich ho- sll. Koneciid vstal, odloZil Casopls, zaplatil a opustil kavArnu. Jusiid, duliiiovd slunce uvitilo, ulieomi se h(iuZilo mnoho lidi, ule Robert lluwksley m'viddl, ne m.vh'1: krACel jako ve snAch. "VdAvA ho " oz'vulo ho neu- HtAle v jeho mozku. "VdAvA se CtrnCictdho, a dues inAme tfinA- cldho. Do Londvna nfliedu dnoH v noci a zilra niA svatbu!" Za smAl ho hlaslte, aZ kolemjdouci He iidivene na ndho podivuli. "A. pfed pfll tfetim rokem byla mou Zenou. Lord Montalien mdl pfe ce pravdn. Myslim, Ze to bude nejHplfie v clirAmu sv. Jifi, ve dtvrti rianover Kiptaru. DobrA! Nejsein pozvAn uni odekAvAn, ani nuliiyin, a pfljdu pfece na va si svatbu, sire Charlerise." O hodinu iozddji iiliAudl vlak W Londnu, a Robert Ilawksley zi ral upfend na mizici krujinu a mod rd nebe ho zlobnni vrazem v odich a He rtoma pevnd stisk nutina. "VdAvA so!" ozvalo se neustA le v jeho mozku. "Zitra so VdAvA za sira Charterisa. Uvidime, co zitfek pfiuese." VI. CTRNACTV DUIIKN. Bylo k vederu tfinActdho du' nu. bluneeni jas zapiavovai olid ullce v Bloomsbury a id naif Moon Terrace, vedouc'i ..- .i i t : r.: . zapau, lomuu v jhhih-. .an i Uiic moureno, jiiko u.v nan m Terrace byl v Jtalii a ne v okr iWoomabury v Lomlyne. un . fada smutnych cihlovych kral. Jejicliz jeuna sirana vcoia oo n. liirny. V jednd z tdchto cililovytl krubic zfidil si pan Masson st hospodAfstvi; v hofejSini jios -h" di mdl za souseda kouunika a pfi stipkAfe, kter mdl v pfizei. . krAni. Byt pana Masoaa zaleZd ze dtvf nokoiikfl a kuchynd. Zil ho svou sestrou, kterA mu vedla iiospouarstvt. .leoen z pouojiun 1''1 Musouovqu studovnou, nebot' i t n .i .i ... it uyi unieiceiu ookoiuciiihi iiuui- fern krAl. divadla, coZ dosvddco vala tabulka na domd. Ural no- dy takd drithd liousle, bylo-li prAvd zapotfebi, po pfipadd i epi sodni ulozky. Maloval takd po dobizny, dostal-li je k malovAnl. Vidite, Ze to byl dlovdk talento vuu5'i diun v nekolika oborech. V onen jasuy, slunecui podvo- Cer sedel pfed-napjattn plAtneni. Jednoduchy pokoj zuplaven za liadajicim sluncem, a BtCny, po krytd lehkynii nACrlky, jsou pdk nd ozAfeuy. Mezi jednoduchynii nAcrtky vynikA jeho liistoricky obraz ""Bitva it Bannockburnu". DneSniho dne jest zamdstnAq malbou na velkdm plAtne, zauji- majicim celou jedntt stranu poko. je, a ou, stoje na Zebfiku, hazi modrA a zlatA barva ode dveM se to vfiak podobA jeskyni v zla tdm plsku, a pfi vecernint osvd- tleni to zajistd oslni oci nnvStfi- vovatelu krAl. divadla. Vo vedlejslm, velice nepdknfi zafizendm pokoji, sije miss Roai na MasonovA. Neni to ZAdnA jemiiA rucni pri ce, n neuraziin ji snad, vyzradim- li, Ze spravuje spodky svdho bra tra. Jest to dAma nejistdho vdku, o kterdm se obycejnd pontlci; jot o patnAetd let starfii neZ Djuk a jeinu jest dvacet pet. Jest vel 1; hubena, jak byvaji obycejeJ stare panny; niA vysedld llcni ko sti, toukd rty, hluboko zapadld rlll!i,;y 1108 11 strasnd vyvinn td colo; joji vlasy barvy svdtle Zlute jsou vzudu nu hlavd stoce uy v inaly rulik. Joji stard a oh nofiond fiaty jsou velnii Cistd, ja ko vfiechno kolem ni. Djuka mi- luje, zbozfiuje, a proto ho snao trApi, jak to innohdy Zeny cluivn- ji utuZum, kterd luiluji.
