VE VIRECH OSUDU.
Rouutn. Auglicky tmpsaln May Flcmingovn,
Dll prvnl.
I.
DOBRODRUZSTVf DJUKA
MA80NA.
DJuk Mason zbloudll; o torn
n;moklo bjtl iAdnd poehybnoatl.
Zstavil so polekAn a rozhliiel so
koleiu Bcbo. Hodiny ua vzdAlend
vdil Spekhnvenu odbijely prAvd
pAtou, kdy opouitdl lomtynsky
rychlik stunlcl spokhuvenakon
h on, jsa ciiincom v LincoluiJilru,
netn&l ani zdAni, kdc so nuldzA.
Na aApad Jcvlly no bnilny, aptf
vajici tumvym, Sedlvym uebem;
na vchod rorproatlralo hc mo
re, ua sever a ua jlh tAhla bo Binu
tna krajina bore Btromfl, bez do
mil doccla puata.
Bylo to 25. bfeznn. Mohl by Ma
Bon zapotucnout datum toliolo
pnmAtndho due, kdy zbloudll a
zadinal roiuau jeho Zivota?
To dvacet Bedm lot plyuul jeho
iivot obydcjnd, smutnft a ono
ho duo, kdyi krAdel pomalu k
vlaku, jedoucirau k Loudnu, nti
blo ho dobrodru2atvi talc zvlAStni
a roinnntickd, 2e musllo bo jcj ve
lico dotknouti.
KrAtk bfeznov dou cltflll bo
k vederu. Zlutd, znuui aluuoo za
padalo za bnilny a piBofiud pa
horky; nebo a mofo splynlo v
chladnou scdivou barvu.
"PflpominA inl to jodnu Byro
novu baaeu," pravil bI pan Ma
son, kter$', afckoliv byl nepntrny
uiudlec, mil siuyBl pro pflrodni
dojmy. Chtdl bych vdddtl, kde so
nnchAzim. Zkuslm to, dostnuu-li
se odtud,anii bych obeSel mdBto."
Pan Mason pfestul pozorovati
scdnu koletn aobc a pokradovnl ve
bv5 ceatd.
Stoupal silnicf vzhftru a zasta
vil Be opdt po deaeti minutAch
a poznul nyni, kde se unchAzi.
"Tot' podivnd!" zvolal hlnsitd.
"To je Grani naldzAm se vice
nei hodinu cesty od Btauice. Jaky1
jsem to oael, ie jsem bo dal neprn
von coBtou, kdyi v poalodnicb 14
duech jaem zdc byl ndkolikrAt."
, Vypadalo to zdo jako ua konci
Bveta. VysokA, kamenna zed' tr
deJn do v'Se, zamoznjfc dalsi chn
zl a musivni vrata shliieln za
muSile na pozorovatelc. Za uimi
bylo viddti vyBokd, pohybujici ae
stromy parku, v jejichi stfedu se
zredaly vysokd komtny a ostre
Stity Htavenf.
O Granii slu povdst, 2e tam
Btraif. Okoll bylo smutnd a proto
snad to nevzbudi poliven(, 2e se
Djuk zachv&l pfl vzpomlnce na
hroznd vdci, ktcre kolovaly c
tomto osaiudldm staveni.
Vsude panovalo uplne" ticho
jako by to byl zamek spiel kn'is
ky. Snad by se byl mlady" spanily
prino neosindlil anl vstoupitijpfi
pominalo to ohroiund pohfeblstd;
kouh nevychAzel z vysokveh ko-
minfl, odnikud ZAdny" zvuk, jenom
vitr pfehluSoval mrtvtf ticho.
"A pFece zde lljf liadl" pfeml
tal Mason. "Povlda Be, ie jest zdc
kryta dama krasnSjfii ne2 vie
chny hurlaky raje Mahomedova.
Kdybych tam mohl Tniknouti a
pfeirMSiti se!"
Mladf mui pohliiel touiebnfi
na tlk4 -vrata a na dflkladnou
stavbu, jako jii maohokrate pfed
tim.
Pfichazel aem Telmi Casto, ob
kresloval tasmuiild, kamenne ty
zdl, masivni vrata, pobybujicl se
stromy a Ipicatd stity, ale nespo
zoroval tam znamky livota.
Misto jmenovalo se Lundit
Granz a lido se mu r4di ryhnuli.
Pfed dvema sty Idty, v one" do
bi, kdy se muzove odivali do sa
metovch kabatco, nosili kordy a
pro nepatrnou pflCinu bodali sv6
aousedy pod patd zebro, obval
ticad toto stavenl star, divok
valeCnik, ktery pflvezl si bledou,
tamysienou mladou ienu, kras
on jako lilil a skoro tak se !
klanejici. V ongch stfinficb atrfi
vill libfinky a pak odjel sir Ma
lis, aby bojoval za ivdho krale
a reiaaa zena zustala samotna
Pak se 7pravovalo o niladem
krasndm kavallru, kter tam do
cliftzel, o zrade Bluhy, o zarlivem
manieli, o Boubojl v jednd kom
aatC, vykladand dubovjtei dfevem
a o krasnem kavaliru, ktcrt
probodnutm ardcem klesl k no
ham zoufaJe damy o silend
ienf lijfci v t6ch smutnch ko
maatacb a o zasmuSlldm stardm
vojevodci, ktery padl v boji.
Krasn kavallr a lilena lena pr
" doud strasf r Grant Lynditu.
Dva roky pfei poietlm uafieho
Vypravoviaf bylo sousednl misto
Sfckbar vzraseno zpravou, ie
Mt Oram! mm obyilta.
:cfi makytka bylo pfirezeao
"JjuUtfM star leaa pMsnou
tyilM a fHloafl eklaM caoa-
tlllt vSeeliuo nutud v mCstii a pM
uohH to do Gia n 2o. Joduolio ma-
ovdho Vetera pak pfijol za svltu
incsice e Btauice npeklmvenHkd
akfsl vysokf, zaiuraCon ian ho
Hlabou dainoii, znRtronou liiiHtin
zAvojoni, a uaadili se v HtraAidel-
ndtu doniC.
Asi po Ui, Ctyf i tdny nevodolo
ho o tOchto tajoinnch oHobftcli
iraniCoho. Nikdo jo v Granil ue-
navfitfSvoval nlkdo nevCdol, Jak
bo jiuonuji; velkA vrata bylu nou-
BtAlu uzavlena. a stafenu i pri-
iloupl- chlapeo zachovAvaly tu-
uinatvi BV'eh pftnfl.
Jednd bouHivd, cervnovd uoci,
kdy?. sedC'l doktor Vort v kruhu
Bvd rodiny. tese so, 2e colodonni
eho prAce jeBt akouCena, bylo Bli
nd zatluiouo na doinovni dvefo a
mod ua to tak prudce zazvoufino,
2e ldkaf prudce vyskoCil.
"Hoznomohla pr so nCjakA dA-
ma," oznamovala vatupujici slu2-
ka, "jakyai pAu Btoji ae svym po-
vozein pfedo dvefini a prosi, by-
ato neodkladni a nim tel."
Doktor Vort zabruCol; prselo
jen bo lllo, noc bylu tcmnA a zde
atAla dosud uctknuta jeho sklent
co punCo. Za pfit nitnut vsuk byl
)fipruvon a vysel vou.
"TuSil jsem, f.c ae ddjo niSco po-
dtvndho," podotkl doktor Vort,
vypruvujo tuto udalost. "Z mch
nemocn'ch to noinohla b'ti 2Ad-
uA, aby so ji bylo Buad pojednou
)fiti2ilo. Musil jsem so domniva-
ti, 2o jde o ndjaky zajimav pfi
pad. Prohli2el jsciu si dftkladnd
)Ana venku Cckajiciho, ale jeho
sirok klobouk byl vtlaCen aJ! na
oci a Mince jeho svrchulku sAhal
tak vysoko, 2e jsem zahlddl pouze
Sernd kniry a velk orliCI noa."
"Kdo Ze jest ta dAma, pane?"
ptal jaoin ae. "Viiu, 2e to ncni 24
dnA z tafch nemocn'ch."
"Pro boha, uezdrZujine se!"
zvolal pAu. "MAme pfed sebon no
tny kus cesty a siluiue jest Spat
nA. Povim vAm to mozl jizdou."
"Spfichal jsem za nim do koCA
ru byl to pekny landauer s pA
rem konl koCi fivihl biCem n jii
jsinc jell. Po celou tu dobu ote
vfol cizinec pouze jednou nstn.!'
"Jcdeme do Lyudit Grauiujdlo
mdho uAhledu jest pfipad takovy,
ktery vy Idkafl naz'vAte zajinia
vym. ZAdAm vAa pouze o jedno,
totii, abyBte o tdto udAlosti mlu-
vil co ncjmdng. ZdvoinAsobim,
ztrojnAsobim, auo i ztyfnAaobim
vAs plat." Pak bylo opfit ticho.
"Byl jsem velmi rAd, 2e navfiti
vim Lyndit Gran2, 2e uvidim tu
tajemnou dAmu a 2e obdr2im all
beny fityfnAsobn plat. Bylo mnd
vsak zapovfizeno o torn mluviti
mnd, ktery jsem v celdm 2ivotS
uemdl jedindho dobrodrufstvi."
Dojeli j8me do Gran2e td2-
kA vrata se otevfela jell jsme
dlouhou alejl a pak se koCAr za
stavll. Za okamSik jsem byl ve-
den svym prAvodfiim dlouhyuii
chodbami a nekonenou fadou
pustych komnut. U dvefi jakdsi
komnaty. v dlouhd chladnd chod
bd, tajemn mui se zastavil.
"Vase nemocnA jest zde, dokto-
re," pravil dftraznd. "Osvddfite
svou doTednost. ramatujte si, ze
dAma mual byti zachrAndna."
"Pak otevlel dvdfe, nechal mne
vstoupiti a limed za mnou za
vfel. NachAzcl jsem se v komna
ti, vyklAdand dubovm dfevem, a
uprostfed stAlo velkd, tmavd loic,
kterd mohlo Bloufitl za sarkofag.
Na krbu byl rozddlAn ohefl dvd
voskovd Bvice osvdtlovaly spore
velkou komnatu a zamraCenA eta
fena scdIa na 2idli, fiijio ddtskd
prAddlko,
O pAl jedenActd vatoupil jsem
do komnaty, o pftl tfett jBera j
opustll. Stufena driela ddcko
nAruCi a jA po celd ty hodiny ne
vidfil jsem obliCcj nemoend. TCi-
kA, hedvAbuA ncboHn ji halila
nejvdtfii temno a jeji tvAf byla ne
uatfile odvrAcena a vtlaknuta do
podusky. ZdAla ae mud bti veli
ce mluda na jemnd lev$ ruce
leBkl ae anubnf prsten; hust'
zlat visa ji zahaloval jako zAvo
jem jejl hlas, kdy2 mnd odpo
vidala, zndl pfijemaC a jemnd.
Mu2, uplnd obleden, prochAze
ae dlouhou chodbou, kdyi jaem
vysel."
"Dobfe?" ptal se napjatd.
"Dobfe," odpovdddl jaem krAt
co, "dobfe. DAmd ae vede tak do
bfe, jak to vobec moino. Ddcko
nevAii vice, neili voskovA lout
ka."
"A zAataue ona na ilvu?"
uume veue se dobre, aJe za
ddcko nerudim. Zitra opdt pfijdu
a "
"Toho, pane, jii neudiidte -
sem jii nepfijdete. Zde jost vA
honorAf mysllra, ie vAs uspo
koji. Maj koci vAs dovezo zpdt do
iu'hUi, a rltn int'iii- l)ii(liti o dm1
1 1 f nod inhivltl, till) lpc."
Za pftl liodlny byl ldkaf opdt
douta, boliatSi o padcaAl Kiiiiief,
lord obdrzol za HVd nauiAliAni.
Za dti'iiActo dni zinlzoli tajni
obyvatold Granio tak rychlo, jak
)yll iififili, a Htary dftm byl opdt
)oncliAii zavraiddiidtiiu kavaliru
a silend lend.
1'rAvd tak neodekavand jako
dfivo pfljol aal io dvou lotooh
lakom , liondna jakyat vyaoky
)An, pflvAioje alabou, zaatfenou
dAmu, a vrAtll ho pfisttm vlakoui
do Londjna. Nikdo v Spekhavcnu
novdddl, Jsou-ll to tytdi oaoby.
Bylo to dva iiihIco pfed L'5.
bfeznoiu, kdy Djutc Maaon zblou
dtv, BtAl pfed tajoinnyin doinoni.
Btojo v toinnu, Blysol poprvo
laay a kroky. Hrdco mu poakodl-
o. Kroky so rychlo bliitly, hlaay
ao ozyvaly, pisdltou alojt jel ko-
dAr.
"MubIS jeti rychlo, Joaofo," pra
vil 2enaky htaa. "NozbvA ti ani
dvacet tuinut k atanici a neoliuA-li
)Ana Cokatl, nifties pozbytl avdho
miata."
"Vim," odpovdddl slaby hlaa.
'Ale povim vAm udco, paui Grim-
fiovA; iicupirAm, io neni ,inojo
mzda pdkuA, ale ueviiu, aueaii-li
na dAlo tukovy' ilvot.Vdzoui New
pate jeat proti Grnnii pravm rA-
em."
Zvukem kllde v rezavd kliuovd
dirce byl DJuk Maaon upozorudn,
ie bo ndkdo objovi. Djuk ao ry
chlo UBchoval za velkd Btoupy
tma ho chrAnilu, mohl viddti ue-
lozorovAn.
KoCAr vyjol a jalcAai atarA ieun
bc za nim divala, drile klifi v ru
ce. "Joaofo," pravila, "zavft vrata
a vezmi klid h scbou; must in do-
konditi pAnovu vedefi, a ty viS,
jaky jeBt podivin; nechci byti pfi
vnsem nAvratu opdt vyruSena.
Zavfi vrata s druhd strauy a ve
zmi klifi s Bebou."
Vstrdila klide z vondi a spdchn
la rychlo Btromofadlm. Josef ao
hloupd zadival na znvfenA vrata.
"Nechal jaem prve otevfeuo a
noatalo se nic, nochAm tedy zaBC
otevrono. VrAtim-ae annd aai za
hodinu a do td doby. stfeite svd
atard kosti, pan! GrimsovA."
JoBef svihl do konl a odjcl.
Djuk Mason vySel ze svdho u
krytu; podivenim a radosti krA
til se mu dech.
Konednd! Vrata uejBOu zavfe-
na a cestn k princczud jest voluA
Vyndal klid ze zAmku, otevfel o
patrnd masivni vrata, pfitAhl je
opdt za scbou a atAl r chladnd
noci bfezuovd na pftdd Granie.
II.
00 DJUK MASON VIDfiL
A SLYSEL.
DlouhA alej, vysAzenA borovice
mi a odrAiejici se dernd od vedor
niho nobe, vedla k do'mu. Vitr
skudcl tinavm stroinovini, a po
vA2ime-li, co se o mistd tomto po
vfdalo, myslim, ie by pan Mason
jiebyl byval pfiliS pfekvapen.kdy
by svdtlovlaay kavalir zkrvAcen
byl vystoupil z temnch stinu
zaBtoupil mu cestu. Djuka Maso
na by v tomto ohledu nebylo nic
pfekvapilo; byl tak lhostejnj-m,
jako by byl potomkem vsech Tu
dora Plantagenetu. Tfimaje pev
ndji svoa haiku, krACel pan Ma
son stromofadim. Setmdlo se do-
cela, mdsio dosud nevysel. Po pd
timinutOvd rychld chfizi dosel
domu. Bylo to dlouhd, nizkd sta
veni jednopatrovd, s vyaokrai
kominy, Stity a vdiidkami, a ma
lymi okny a dvdma lampami ho
ficimi nad vchodem. Za jaaudho
dne byl 'by mohl vetfelec diati,ie
byl dflm vystaTdn jakmsi airem
Jindfichem Lyuditem r. 1552,
kdyi dobrA krAlovnu Alibdta, ta
to prvnl obhAjkynd zeuskch
prAv, ovlAdala Anglii.
ZanedbanA pftda byla docela
poroatlA vyaokra kapradim; vy-
aokd Btromy stAIy zcela blizko o
ken.
Obrovsk jilm rozpinal svd vdt
ve tak blizko, ie vySvihnuv He na
nejnifSi rozprostfeud vdtve, se
ddl pan Mason velice pohodlnd a
viddl do dvou osvdtlen'ch okeu.
Nesmirnd zvddav, jak dosud ni
kdy v 2ivotd svim nebyl, nakloui
so JJluk Alason. aby se dlvul a
poslouchal.
"Kdyby to bylo sedadlo v pfi
zeml v tfeti fadd a jA deknl, ai o
pona se zvedne a budou hrAti mo
je vlastni drama, nebyl bych na
pjatdjsi," pravil si mlad mui.
"Co by aai fekla Koaina, kdyby
mne nynf viddla! Jaem zvdduv
jak ten mftj selmovBkJ' kousok
se skondi. Nebude ae ten chlapik
diviti, ai neuvidi v zAmku klid?"
Obraz, naskytnuvsi ae nyui pa
nu Masonovi, pronAsledoval ho v
budoucnoBti ve span! i bddni.
DlouhA, nizkA komuata mdln pd
kny strop vyklAdan' dubovm
dfevem, podluha byla pokryta
drahyml kobcrci, steny vyblodly
mi dalouny, kterd suHd pfed nd
kolika stoletimi vysivala ndjukA
svdtlovlasA Allsa a Jitku z rodu
i.vudttft. .Mnalviii iiAbytok, daaein
oAkozoi)', na krbu plApolajici o-
u'R, to jodllid, co bylo v komnntd
voHold, a inaly klavir, alojici ote-
foiiy, Jako by byl ufkdo nodAv-
no lira I. Jon klavir byl zdo mo
dorui.
"Jost to velmi pdknd zAtlsi,"
lomyalll si divAk. ".Ion kdyby bo
chtdla tukd objoviti rokynd dra
ma tu."
Kotvu io uiysldnka ta mlhlu ae
v jeho hlavd, otovfoly ao dvdfe ja
ko na zavolAuftU voala mladA dA
ma.
Maaon vzdychl. Zde byla tu spi-
ci krAaka, akrytA priucoznu, tajo
nuiA huriaka ze atragideludho do
mu. "PflaAm bflh! Tot' krAaka prv-
niho fAdu!" pravil ai Maaon.
Pan Maaon mdl pravdu bylu
akutodnd velmi hozka. MalA, ala
bA, mladinkA poatava velmi prui
nA, dvd volkd, tmavd odl, zAfici v
omndm oblideji jako tenind hvd-
zdy, a huatf', zlaty vlaa, aplvaji
ci po siji. Tmavd volkd ofii a zlut
vlaa dinily takov podivuhodny'
cozdil, ie jato uplnd zapomndli,
mdlu-li orlifii nob fock' noa, bylo-
li jeji colo vysokd nebo nizkd, jeji
Aata jako rftiovd poupd auebo ji-
nuk.
TAhla za aebou vledku Corve-
n'ch, hedvAbnch satft, ddmanty
ao loakly v jeji usfch a na rukAch;
v zAf i ohud vypudalu tak pfokrA-
and, ie ji Mason pozoroval ani td-
nidf nedohaje byl okouzleu.
Pfibliiila se k dorndmu, mra-
morovdmu krbu, a podpirajic ae
ohce, ztrala upfend do ohnd. Jeji
Bopjatd ruce byly sviald, ndinA je
ji poatava BkleslA, tmavd obofii
ataioiK', rty Bevfend a celd jeji
vzoz?oni bylo pluo tdikdho, bezua
ddjudho bolu.
"Noni to snad rokynd z vypra
vovAnJ doktora Vorta?" pfemitnl
Djuk. "Mdla ddcko a vypadA aama
jako ditd. NehAdal bych ji ani
sedmnActe let. To nemftie byti o
na. ZdA Be b'ti ve velmi Spntnd
nAlndd.".
DAma stAIa ndkolik minut no
hybud, pohliiojic znsmuSile do o
hud. Pak ai vzdychla z hluboka,
pfesla ndkolikrAte po komnntd,
pohrouiena v bolcstnd mySldnky,
nacpi sedla ku klavfru a podala
zpivati. Zadala tisc u ialooativd,
ale znenAhla mohutndl jeji hlaa,
tmavd odi zAfily a rftmdneo zbar
vil jeji lice. Vloiila celd Bvd srd
co do zpdvu: Roberto, tebe zboi
fiuji! Cituplnd, pomalu prpnaSela
jmdno, aladkA, italakA alova: "Ko
berto, o tu oho adoro!"
Pak rychle vstala a tvAf jeji je
vila nejvdtSi zoufalatvi, kdyi roz'
pfAhnuvAi nArud, zvolala:
"Boberto, muj Roberte! Vrat'
se, drah!"
Djuk Mason byl v hloubi srdce
polmut
Pfi svdtle lamp viddl nAhle se
svdho Btromu, Jak rystupuje r. vo
zu vyaoky mui, ndco rozkazuje a
mizi v domd. KoCAr zahuul ko
lem domu a opdt zavlAdlo ticho.
MladA dAma v komnatd to aly
sola i viddla. Kdyi se Djuk opdt
podival, byla celA znidndna. StAIa
vzpfhuenn, velkd jeji odi hofely,
maid jeji ruce bvly zat'aty.
"Cepejfl se k boji jako kohout"
pravil ai pozorovatel. "Jsem
zvddav, zda-li je to ten Robert
Myslim, ie ne, sice by nevypuda
la tak bojechtivd."
V torn ho otevfely dvdfe a ve
sel vyaoky, stnrsi a statn mui,
hustymi dernymi licousy a sedi
vm vlasem. Mui, zamrafieny a
pfiany jako Lindit Grani sAm
pozdravil mladou dAmu velmi
chladnd.
"Jak se ti vede, Olivie? Jest ti
ldpe od td dobv, co jaem tduevi
ddl?"
Za feci td poatavil iidli ku kr
ku, nutAhl avd dlouhd nohy a po
hliiel vyamdSnd na nehybnou po
stavn divdinu.
"Neatftj zdo, Olivie, jako bya
byla model k ndktord sose Pyg
malioua. Jen dnea iAduy tragick
vyatup!'' pravil muz. "Na prk
nech ae to vyjimA dobfe, alo v ii
votd soukromdm ai toho uSetfme.
Pojd' sem, at' se mohu podivati,
jak vypadAS, a rci mnd, zdali niAS
jii doati tdch krya, atrasidel a sa-
moty, a chces-li konednd upoale
chnouti a vrAtiti Be do mdsta?
Pojd' sem!"
Poalechla a opfeln se o krb; je
ji velkd odi se zdAly jestd vdtfii a
tmavdjfii; jevilo se v nich ne-mir-nd
rozdileni a nedflvdra.
Byla mezi niini jakAai podoba;
pochAzoli patrnd z jednd krve
vo velkjf'ch odich diviinch jevila
se pondkud i ieleznA vole muio.
"NevrAtim se nikdy do mdsta
za tvych podminok, atryde. Ze
froa!" pravila chvdjicim ao li la
Hem. 'Nikdy! Nikdy! Chces-ll, bu
du zde iiti i zemru zdo, ale no
avolim nikdy. PfAln bych si ze
mfiti. Smrt byla by mud spAaou!"
Hill 1)0.
Mui na ni pohliiel se sarkaati
ck'm flsmdvom.
"Robert Lisle odeSel a ty my
alii, ie uyni mflie pfijtti poto
pa sveta. Diviiu e, ie na ndho &
uatulc myalis, mojo drahAl Kmiin
ae ptAtl, co znmJ'ftliS ddlati?"
"Ualysts to, atryde," pravila,po
illit'jio na udho dlvoco. "Vzpo-
iniiiaiii-li na vie, co Ho Htalo, a co
nino odekAvA, vidim jcdlnou apA
au avou v aobovraidd, k nii jaem
odhodlAna."
Mui okrdil ruuiouoma.
"Bkufcdnd? MyBlim, Ze tato ve
ice senaudni myslduka td brzo o-
puati. A dAle?"
Divka ao od udho dvrAtila a
hleddla do ohud.
Ty's tvrdsi, neili kAmen, 2o-
froo Lyndite. NemAs ani ardce, u
ui avCdomi!"
"Moje draliA Olivie," pravil pan
Lyndit a usmdvein, "nobud' tak
prudkou a nepfohAndj bvA to
vidy Atodifitd Zon, jaou-li uoSt'a
atny. I'rofi ai ubolid tuk mnohou
hloupoat borou pfiliS k ardei?
ZdAm ao ti Hnud nocitoluyrn, mo
jo ubohA Olivie, ale musis si u-
pamatovati, io my Lyndit ovd od-
jakiiva jame tvrd rod, potomci
atardho Maliaa, ktery, tusim, '
tdto komuatd probodl mladdho
l.avalira. Mftj bratr, tvflj otoc,
byl neoiteln' mui, a kdybyH no-
by hi dddila trovhu td tradicio-
nelni tvrdoati, mojo drahA, no
protivila bys se timto zpnsobom.
A ty viS, md ditd, 2o muais na-
praviti noStdati, kterm jsi bo o
proti nAm provinila."
"Nestdati!" opakovala divka po-
hndvaud. "Myslim, ie ueniUHis to
ho alova tak caato pouiivati. Si
ra Chnrteriaa bi novozmu ra
ddji zeniru."
Pan Lyndit na ui neuatAlo hie-
ddl jako mui na tvrdosijnd ddcko,
odporujici avou maloii inoci.
'Raddji zemfeS! Mojo ubohA,
malA, romnntickA Olivie! Lehco
ae to fokne ale tdice provede!
Ncmyslim, io bo znvraZdiS! Zivot
jeat devatenActiletm oaobAm tu-
ze aladk'in, i kdyi ztratily svdho
Roberta."
Ddvde ae vzchopllo.
"StryCe, chceS mne zbavit rozu
mu? Nejdi pfilis daloko! Varuji
td, nedoZen mne k nejhorsimu!
Nebeaa, mdjte BlitovAni, uebof na
zemi noni iAdndho!"
Byla uchvAcena hysterickyni
plAdem. Mui zdAl se b'ti pond
kud dojnt, ale jen docela malo,
pondvndi znaje Zeny velmi dobfe,
vddil, ie pfijdou-li slzy, jest ue
bezpedl zaieluiAno.
Seddl a pohliiel na pladici, je
jii celd tdlo vzlykotem se zachvi-
valo pohliiel na ni docela klid-
Mason zat'al zuby i pdsti; Byl
by ae nejraddji na ndho vrhuur.
"S jakou radosti bych tnniii
padouchovi nutloukl!" pravil si
Djuk Mason.
Lyndit natAhl ruku a dotkl se
divky. Odhodila ji, juko by to by
la zmije.
"Nedoty'kej se nine!" zvolala
"a nemluv na nine! Ty's nejukru
tndjsi porudnik a nejnecitelndjsi
stryc jaky kdy iil! Ty pravifi, ie
mftj otec byl bezcitny mui. Snad,
alo on by nebyl nikdy rozerval
md srdce a nebyl by mne dohnal
k zoufalstvi, jako ty!"
"Tvflj otec by byl rozbil hlavu
Robertu Lislovi!" odpovdddl mui
chlnuuc. "Byl by ho zastfelil jako
psa, a inlsto aby anAsel tvflj ne
rozumn', vzdorovit rozmar jako
jA, byl by td jii pfed ndkolika
mdsici donutil ku sflatku ae si
rem Vnnem Charterisem. Doj si
pozor, Olivie, abys mou trpdli
voat a zdrienlivost dlouho uozne
uiivala! Dej pozor, abych td k
poalusnosti noniuail donutiti!"
"Ty nemnies!"
"Uvidime. Kdo mnd mflie za
brAniti, abys nebyla zde oddAua
se sirem Charterisem?"
"ZAdu duchovni by podobny
sHatek neuakutocnil!"
"Ctihodny Jifi Loftin by to u
cinil. Jeat mi zavAzAn svym po
ataveuim, rozumi toniuto pfipadu
ui'lnd a vi, Ze vyplnil by pouze
villi tvdho otce. DAvAm ti jeStfi
tydou ua rozmyslenou, Olivie!
Nobudes-li za tu dobu rozuninej
si. zkusime to jinak. Ai budes
joduou vdAna, akoudi tvA pfopja
tost. Ihides milovati svdho man-
zola lorda Charteriaa ieny mi
luji obydejnd po svntbd avd man
ioly, u jA myslim, io budo z tebe
velice hodnA iena. Nvni pfljdu k
obddu". VytAhl svd hodinky.
"dices pfijmouti md rAmd, Oli
vie?" "Ne, nechci pbddvati!"
"Jak ti libo! Pfemyfilej, moje
drahA, a hied' b$'tl klidnou.
Slib mnd to, a jA td vezmu zitra
s pebou do mdsta. My Lynditovd
dostojimo vidy dundmu alovu."
Opuatil komnatu. Ddvde ,e pfi
bliiilo k oknu, lomio zoufale ru
kama. "Coi mud nopoinfiZo aui nebo,
ani zomd?"
StAIa u jeduoho z otovfenych
okeu. Jak.fai mui aostoupil a Jii-
luuiHkA tvAf ae na ni zadi-
vala muZHk' hhiH promluvil.
"Nelekejte ae!" pravil uahlaa.
"Pomohu vAm, jen mud fekudto,
Juki"
III.
OTfiK.
Divka ustoupilu od noodekAva-
ndho zjovoni, a divala ae na ci-
zitice velkma, uatrasouina oi-
mu.
"Ntbojte se, mudamo," pravil
pan Mason velice uctivd, "jsem
vasiiu pfitolem, dovolito-li, bych
so tak vyalovil. Sol jaem pfed pfll-
hodinou kolem vafiich vrat a vi
lla jo k mdmu podivoni otovfeny,
vstoijpil jsem puzou zvdduvoati.
(Tehlll jaem ao ua atroin vim,
io jeat to k neodnufitdni: avsnk
tiiUH'to to pfiditatl md zvdduvostl.
Slysel jsem kaidd bIovo i vati
rozmluvy h pAuem, kter' prAvd
opuatil komnatu. Vim, ie to vzbu
zuje podozfoui, ie celA ta rozmlu-
va u zAleiltoHt byla tak podivnA,
tak noobydejuA, Ze mnd musito
odpustiti. Rekl jsem jii nbysto
jen porudila, co liiAin udiniti."
Pun Mason bi oddechl; nebyl
takovdmu dlouhdmu tedudni zvy-kly-
MladA dAma poslouchula, diva-
jic ho na ndho udiveud a jako by
pochybovahi.
"Jsem zdo eizincem", pokrnco
val Mason. "Pfijel jsem pfed
ctrnAoti dny Londua na nA
vStdvu k stardmu pfitoli, bydlici
mu v Sokhavenu. Mdl jsem
so dues voder vrAtiti domfl, ule
jsa pohfiion v myslenkj', splotl
jsem si ceatu. Vim, Zo jsem ve
tfeloem, ale opakuji joStd jednou,
abyato mnd jen porudilu, co niAm
pro vAs udiniti "
PfibliZila se a otevfeitfmi rty,
s losknoucim so zrakom a sepja
tyma rukuma.
"Chcete mnd pomoci? Chci n
tdci! Jsem zdo vdzndna! O, vy
mue zajistd neklnmete! Snail
nejate poalAn od mdho stryce
auebo od sira Charteria!"
"Madame, pfed pftl hodinou
jsem jestd nevdddl, ie ti pAni Ziji.
Chci vani pomoci, necht' mnd po
rudite cokoliv."
Nemolila pochybovati o upfi
mnosti jeho slov, a pfece se di
vala do jeho oblidejo, jako by
chtdla z ndho vycisti, co se v Jeho
srdci ddje. Uboltf DjuklHezkv
nebyl ani' za mAk. Jeho oci byly
svdtlomodrd nos trochu roz
pleakly, licousy fidkd, barvy svd
tle zrzavd. NejaontinientuilndjSi
Skoladka nebyla by z Djuka Ma
sona udinila svdho hrdinu, avSak
kaZdA by mu byla dftvdfovala, ja
ko snad nikomu ve svdtd. Byla
to poctivA tvAf a jeho jasnd odl
vybizely k dflvdfe.
"Chcete mnd dopomoci k titd-
ku?" septula. "Jaem zde vdznd
na po dva mdsice. Mflj str-c jeat
rn-in porudnikem a chce nine pro-
vdati za muio, kterdho uenAvi-
dim z cold dufie -nenAvidim!"
pravila, a jeji velkd tmavd odi za
hofely. "Chcete-li mnd byti nA
pomocen, prchnu jestd dnesni no
ci."
"Chci vAm pomoci. Rekndte
mnd, co mAm diniti?"
"Povdzte mud jeStd jednou, jak
jste ae sem doatal. Vrata bvva-
ji vidy zavfena."
"DneSniho vocora nebyla. Ko
cimu, jedoucimu na stanici, se to
zdAlo pfiliS namilaavd slezti h ko
zliku a zavfiti je. ZdA se, ie noni
vftbec zvykly zavirati, a ie nikdy
ae nic nepfihodilo. Byl jsem
akryt; kdyi odjel, vytAhl jsem
klid ze zAmku zde jest a ve
Sel jsem. Nevim.'co fekl a udl
nil, kdyi se vrAtil a viddl, ie klid
zmizel."
"Nic tedy nepfekAZi mdmu utd
ku. O, dfky uebi! Myslim, Ze
bych seSilelu, kdybych zde byla
jeStd tyden zavfena. Ale jak
bych mohla od vAs, elzince, iAda
ti, nbysto udiuil, co si pfeji."
"Noni mnd to uni trochu obti
2nd." Divka Be ustraSend ohlddla.
"Nevim, co by Be Btalo, kdyby
ae byl viddn. Pan Lyudit jest
hrozny dlovdk, a vrAti so sem
ihned. Zflstane zdo celou noc a
zu hodinu budou dvefe i okuu pe
vnd uzavfeuu. Neoamdlim se o
dejiti pfed pftlnoci. A zutim "
Podivala se ustraSend na ndho.
"A no, misa Lynditovu. Prosim
za odpaStdni, ale alySol jsem, ie
vAs tak jmenoval."
"Jmenuji se Olive iLynditovA.
Alo nyni mAuie teprve aedm ho
din, pane "
"Maaon, miss LynditovA."
"Co budete ddlati, pane inao
ne? Tyto bfeznovd noci jaou tuk
atudend, u JeStd pdt dlouhych ho
din! Ne, to by bylo pfiliSnd!"
Sopjala nice, divajio ae zoufa
le na udho, Djuk ho iiHiuivul.
"NomyHleto na nine, miss Lyn
ditovA. Budu dekuti a nejvdtSi
radosti. JeBt Ao dobrodruZatvi,
a jA jsem v celdm svdin Zivotd ZA
dudho nezaZil. VrAtim ho na
atrom a budu ocokAvuti pflluoc.
Jak ao vfiak doatanote von?"
"Timto oknom. O, juk jato la
ska v a iobr$, pane, a jA zdo no
mAm Zadnd pfAtdskd duSo! Tato
oknu jsou zevuitf opatfenu zAvo
rami. Mohu je tedy odstrditi do
cela Htiadud. Vy pruvito, 2e uiA
to klid od vi'utr
"Auo. Ale co pak?"
"Pak? Kdy odjiidi prvnt vlak
ze Spokhavonu do U)ndyna?"
"Nevint; to se mflZoine dovddd-
tl ai na Htaniel. Ale do Spokha
vonu Jeat pGSky daloko; mflieto
takovou cestu qiodnlknoutl?"
"Myslim, pane Maaone, io bych
uSla deBotkrAt tuk dlouhou costu,
abych mohla uuiknouti z tohoto
hrozudho domu. O, kdybych jen
byla v Londnd a mohlu odjotl
do Pafiie, nei mne zde pohteSi."
Do Pafiie?" zvolal pan Ma-
son. Dommvui ue, ze jeat Ro
bert v Pafiil.
"Auo: mAm pfAtelo v Pafiil
pfAtole md zomfeld matky, ktefi
mne zajiatd pfed nim porudni
kem odhrAni. PoHlySte!.... Pro
boha, pane Maaone, jen rychle
pryc. Jiuj stryc pricuazi!
Odakodila od oknu. Djuk vy
Splhal na avftj atrom a sotva io
si used), otovfoly se dvefe a veSol
pau Lyndit, indue zamradon a la
akavdjSi, coi lze po dobrdm obddd
i u nejhrubSich lidi pozorovati.
MladA dAmu aklesla do kfosln
u krbu. Pfi jeho vtttoupeui po
malu vstAvula.
"NevyruSujte ae, Olivie, pro
sim vAs; lituji, ie jate neobedva-
la. Paul GrimSovA jeat vbornA
kuchnfka! Jnkio! Snad uochce
to tak brzy odejiti?"
"VaSe apoleduost jest tak pfi-
jeninA, pane Lyndite, a vaSe roz
mluva tak prospdSnA, Ze se vAm
to niusi zdAti arci podlvnd", jra-
vila trpce. "OdchAzim piece. Do
brou noc!"
"Prosim td, Olivie, podkej
aspofl okamZik. Nechtdla bya
ndco zahrAti? Tyto bfeznovd vo
dory jsou velmi dlouhd, a vitr
skudi, ui to dlovdka unplfiuje hrfl-
zou."
"Divim ao, stryde Zefroe, Zo
dlovdk, majici tak distd svddomi
jako ty, by byl takd nervosiiim.
Ne; jA duos vecer hrAti nebudu."
"Pak mnd snad, misa Lyndito
vA, zodpovite otAzku."
"Jakou, aire?"
"Chcete se zitra se mnou vrA
titi do Londua?"
"Alio, rozhodnd."
"Jhko nevdsta aira Vunn Char
terisa?" "Ne!"
"Chcete bti tedy neustAlo vd
zndna"? "DAvAm pfednost tomu nejhor
simu, nei abych se atala Zenoti
sira Charteriaa. Dobrou noc,
stry"do!"
"Ale Olivie "
, "Dobrou noc!" pravila Olivie s
jiskficim zrakem, a odosla. Mr',
zaklel a Sel ke dvefim.
"Vrat'te se, O'ivie!" vol id.
"Chci vAm udiniti ndjaky nAvrh."
Ale jenom ptiSorna ozvi'im
vlastniho jeho hlasu se k ndinii
vrAtila 7. pustd chodby. Svicka
miss Lynditovd svitila jiZ v pi
virim patfe.
Zavfel dvefe a zacal se rozdilo
no proclu'izoti koninatou.
"ProkletA tvrdosijnost!" bru
cel. "Mohl jsem to vSak vdddti
byl to vZdy maly, svdhlav.v di
blik. NemftZe na toho hocha za
liomenouti, ani ua inrtVdho
ani na Zivdho. Ve svdm hrobd v
Atlautickdm oceAud jest iimio
pravd tak v cestd jako pfed fromi
roky v Anglii. Ditd jest moje po
sledni utodiStd k vflli ndmu se
rozhodne. Ano, musim ji dAti
ditd; pro nd slibi vsechno. Ucinim
ji zitra ten nAvrh a ukondim toto
pekelnd zamdstuAni. Vidyt' se
vSechno zmdni, jen co se staue
choti sira Charterisa."
Usedl opdt, zazvouil, porudil si
vino a doutniky, a pohliiel za
mradoud do ohnd. Pak koufildiai
hodinu, porudil roziati evici a o
deSel. Za okamiik se objevilo
Bvdtlo nahofe a po dtvrt hodind
obchAzela pani GrimSovA a Jose
fem a uzaviruli vSechno na noc.
"NevidAno o klic", pravil Josef
mrzutd; "jeat pryfi co z toho?
Myslite, io svym hubovAuim do
stanete joj zjidt? Pravim vAm,
ie j'houi joj neztratil; nechal jHem
jej v zAmku, a kdyi jsem se vrA
til, byl pryd. Vice o torn nevim.
Mftiemo zavfiti na zAvoru a
! zitra zaopatfim klid v Spekhave-
nu."
Po chvili zavlAdlo v Lyndit
Cranio mrtvd ticho.
Bylo skoro deset hodin. Chla
dny, bfeznovy mdsic putoval po
modrdm nebi a pfi jeho jasu a
Djuk podival na hodinky. Deset!
Zltfvuly jeStd dvd dlouhd hodiny
dokaui, v zinid a o aainote, v stra
Sidelndm parku! Musi zdc dekatl
ai do pfllnoci BtraSnA to hodi
nu! Vypravuje ae, Ze o pfllnoci
ae objevuji zuvraiddny kavalir a
SilonA.
Djuk nevdfil v atraSidla a
klidnd deknl.
Oifornik mu ukazoval, jak po
malu mlnuty ubyvaji. Bledy md
sic plul po neboa bAni; jaand svl
tily hvdzdy, a Cokajici tuhnul po
neiiAhlu od hlavy ai k patd. Smu
tnd hudel vitr atroinoviin v
mrtvdiu tichu mohl BlySeti I tera
n hluk vln, uarAiejicich o bfeh.
Coi nebude nikdy pflluoc, nepfi
jde nikdy miss Lyuditovu?
