TAJEMSTVI
ROMAN.
-ANQLICKY NAPSAL JOHN K. LRYS,-
"Zajtstd. Coho si pFcjetu?"
"Nevim opravdu, siuint-li o torn
mlnvlt milostlvA paui. NotjkA mo
to tunc ii snad ml to bude ve zld
vyklAdAno."
"0 uikoliv", odpovddela dAma
v ouavd. "Jeu mi Fekudte, co ml
svdFiti chcotu."
"Racto odpustit, troufAiu-li ho
1)5 pFillfi mnoho, ale oao tak lecotf
pllvedlo nine na mySldnku, 2c asi
neni tak vScchno niui v poFAd
ku, ackollv ou mue ubezpeeoval
stale..."
"O koin, pro vfiechno na Bvfiti
zdo lnluvite neblahd ddvcc?" pre
ruiila proud jeji foci lady Boldo
novA. "NaFidlla jste, miloBtivA puni
main-H ui o torn mlnvlt
Ducrotovl, komornlkovl pauu Bo
dflcha Boldona, aby jakousl listi
nu v modr$ obAlce vloZU do za
suvky vafieho psaciho .Btolu?"
"Cole? JA? Nikdy! Co tim mi
nite?" "Ach to jsem si mobla ihncd
myBlltl!" zrolala Julie, propuku
jlo v plA.
"Rekndto ml ihued, co tiui fiul
cbcete," horlila pant, uohoplvfil
ddvce za ruku. "Zacnflte od poeAt
ku a feknSte mi, o 2cm vubeu mlu
vite!" "Ten Duorot, miloBtivA pani, to
byl vlnstnS muj inily, ackollv je
nyni ui vSemu koneo a kdyi onuy
no jednou byla jste v Londynd-
priSel on do Roby ChaBO, a jA
jsem bo vzala s Bebou do knihov
ny JA vim, 2e nejednala jsem
dobFe, ale...."
"Ano, ale nechte toho a pokra
2ujtel"
jednoho due, kdyZ mne
pflScl navfitiviti, zastihla jsem ho
kleciciho ve vaSem pokojl pfed
psacim stolkem. Byltd povytAhl
jednu ze z&suvek u Btolu a viddla
jsem, jak tarn ukladal podlou
hlou modrou obAlku mezi jlnd pa
piry."
"O bole, tedy pfece nebyl to
on! To mobla jsem vddfiti,
ach to mohla jsem vdd&ti! Avfiak
luba Bedficha Boldona? To ne
obApu! Rychle, ddvce Feknfite mi
co dAle se stalo, rychle!"
Uchopila ddvce kFecovitou si
lou za ruku v zApdsti a pohliZela
Julii do oci tak upfene a dycbtivC
jakoby t nich vyciatl chtela roz
Fefienl celd zAbady, ktcrA ji tolik
taroatl byla spitsobila.
"Co pak zde tropifi?" fekla jaem
mu a on smeje bo pravil: "Plnim
jen pfikaz tvd velltelky. Ona po
ilala mi tuto listinu a klicek k zA
urce, a udala mi zcela pfesnd
kam mAm paptr ten vloZiti a sice
zvlASt jeStfi mne ZAdala, abyeh to
ocinil jA sAm, vlustni rukou."
. "Spiknuti to tedy bylo, abych
byla znidena! Avfiak jA at Ale jefitd
necbapu.... Mluvte dAle!"
"To je pfece podlvnd," pravihi
Jtem JA, "Ze mylady neuaMdila to
mai," a on odpovdddl : "Snad se
domnivala, e jA budu mlcenlivd,
II, nebot' jde tuze o to, aby se o
torn nemluvilo. Slib mi," pravi
dAle, pfisahej mi pfi vfiera, co t
vatdho, e nevyzradiS, ie jsem
2ive duSi ndco o torn povddfil," a
jA jsem dala 2Adany slib; po torn
rfiak, co cetla jsem vcera v nov
nAch co fikala jste pfed sou
em vy, milostlvA pan!...."
"Ano, ano, jen dAle!"
" pomyslila jaem si, 2e ne
ni ta celA pfihoda tak jak on mi
ji licil. Chtdla jsem b mym milym
o torn dnes promluviti, ale neza
tibia jsem bo.... Bdda, to boli,
mylady!"
"Proc jste to nefekla jiZ drive.
bldnA osobo?"
"Kterak pak jsem byla a to
jen tufiit, Ze lbal? On uzamkl.za
se zAsuvku a jeito in61 klic, do
mnivala jsem se, 2e je vfiechno
Ijuiuuku. aiei pacrne vsau pa
kllc."
"Proc jste to nefekla drive?
ZadrZte, muBim si to rozmyalit
nebo se zblAznim!"
iTavlc to odstrfiila ruku d5v
fete a skrvla svou tvAf do rnkon
"2e listinu do rukou toho ilo-
veua nedal, je jasne"," pravila
sama k sobfi ieptem. "Musila
padnoutl do rukou Bedficha Bo
dona, a ob to byl, kterf v urfiitdm
nejakera Amyslu Brdho alubu a nt
sem postal. On tedy, on, mflj Dyk
je na Tiem nevinen! A iA co
jsem se to o nSm domnivala?
Co jsem to ufiinila? - Julie!"
tvolala poslze pozvedajic hlavy,
"cacete-li ncfitCsti, kterd jste
vyai alcMim apAiobila, jea po
sekad zase aapravit, tedy bMte
Mt't do byta pana O'Nella
NOTAROVO.
emplu. Tarn on bydli, to vim.
ockejtc, dam vAm UHtek pro no
o. MiiHite ho za vSooli okolnoHti
iMvisti Bom. Hudc-li zapotfebi,
delte mu lined vScchno, co jBtu
mi zde povfidfila; to ho jistC pfi
mPje k tomu, 2e h vAnil boiu pfi-
do. Musim n mm jiromluviti je-
Stfi dnes vecer. Zazvonte a ob-
ednejte dro2ku no, nikoliv,
Mte sama doln a leknute vrAt-
ndmu, aby dro2ku Bchnal; to bu
de rychlejSi. Zatim, ne2 napiSu
istek. dojdCte si pro bv5 veci."
Na fittHii zaBtihto poNelBtvi la-
Boldouov5 O'Neila doma a on
ospiSil h! bcc byl, aby pozvAni
vyhovel.
Vyrozumev t listku lady Boldo
novd, 2e mA dfivce odhallli jakous
zAhadu, BnaZil se ji cestou do li-
. ' . .. -
telu vyptavnti; avsaic June uyia
uema.
Bylat' v ni zatim probleakla o-
bava, 2o mi!6ho avdho vysadila
elikdmu nebezpeui. Hvedomi
avedomi mnohych lidi je velmi
patnm rAdcem zaCalo Ji vy-
kat, 2e porusila avAJ hHI) inlCe-
vostl a nopochybimc valnO, Fek-
neme-li, 2e kdyby byla mohla, by-
a by bvA Blova Ihncd odvolala a
Sclikou upomiuku na nS v lady
!.!... ..t I.l.i.
.u.uuiiuvu iiuiuuii unuvuKi .....-
nil.
i l j
Jakrnile O'Nell d Addlina po-
oje TBtoupil zvCdfil lined na ry-
chlo" otAzky a nemdnfi rychld od-
)0vt'dl, co se atalo a nebyl tim
Sim nemdnfi vzruBen, ne!-ll ona.
"Co uiAme dGlat. pane O'Nel
e?" ptala Be dychtlve. "Jakych
roku mftZciuc ucinitiV"
"To ovfiem, lady BoldonovA, je
otAzka, na lcterou neni lze tak
nadno dAtl odpovfid' " odpovedel
on. "iMUBlme b tnnto uucrotem
nejnrvo a co nejrychleji promlu-
vit; ale o torn, jak ho mAme t
paduout, abyclioin dovetleu se
nravdy, mustm JeSt6 pFem.81et.
Nejnrvd urci by bylo nejldpe, kdy-
bych celou vec nsiysel jeste z via
Btnich fist tohoto diviiete."
U pfitomnoBti svd velitelky ne
mohla se Julie vzpirati, aby od
povidala na otAzky O'Neilovv!
ale adrcsBU Ducrotovu udnti ne
chteln.
"Vy hloupA huso!" zvolala na
ni jeji velitelka. "Myslite, 2e no-
vim, kde pan Boldou bydli? dice
te-li dbAti md rady, tedy se zl'iu
filovfikem tim nic vice u2 nentejte
a kdybyste snad chtela dAt mu
vstrahu a Ficl mu...."
"Neuiuie byti 2Adnd pochybno-
sti, 2e Ducrot jednal z nAvodu nd-
koho iindho a iA nemvslim, 2e by
se nAm kdy podaFilo dokAzati, 2e
byl si toho dobFe vedom, jak td2
kdho zio5inu Be dopousti a proto
nemAtu za to, 2e by mu hrozilo
pFiliS velikd nebezpeci. Jsem rAd,
2e jste ddvee varovala, lady Bol
donovA," dodal pak, kdy2 Julie
pokojc odeSla. "Ona jiste mela
v nmva hi ovihn milnrL-ii viirrtvntl
. ...
pfed hrozicim nebezpecira. to
jsem ji vycetl z tvAFe, ale ted' ae
o to postarAm, abychom ji pFe
dcSli. Hleclte jen zabrAniti tomu.
aby ddvee 2Adnd psani nedodalo
na poitu, a jA zitra rAno se znji
mavym cizincem tim si promlu
. . .
vim. Nyni
Hr vi.n If trmaim vnm I
poroucet, lady BoldonovA, nebot'
jest nutno promluviti se soud-
cem. Sirem Beujaininem Cher-
rym. Dobrou noc, lady Boldono
vA!"
ale mel co ddlat bylat' nedele
aby sebnal znAmdho, ktery by
mu dal donorucuiici list na Kirulf
.f-.f m . . ,
iMniiiniiiiii iiiniii w i Linn Fuuri .
vyzbrojen spdchal mlady advo-
kAt na Euston Square, kde soud
ce bydlil a trval na torn, 2e s nim
ni u si mluvit.
Zastal jej, an hovil bI u vyto-
penycii teamen, poKurujc si vonnv
doutnik a pohFi2en jsa do cteni
francouzskdho romAuu.
"TSSi mne, 2e vAs vidim, pane
O'Briene, prosim za odpuStfi-
ni O'Neile, chtdl jsem Fici. Vv
jste byl vcera pFl pFeliceni jako
jeden z prAvnich zAstupcu no-
fit'aBtndho Thesigera, neni-li prav
da?"
"Ano, Sire Benjamine, a pFiSel
jsem, abych vAm sdulil, ze tak
mdF nAhodou poatibli jsme clovd
ka, ktery testament Bira Richar
da Boldona vloiil do zAsuvky sto
lu Ijady Boldonovd."
uo aitei" zvoiai lord vyaltoclv
ze svd velkd lenofiky.
"Ano mAme ho! Je to si una
BedFtcha Boldona."
"Anar
"On tvrdi auebo alespofi za
kterds pMlelitOBtl tak tvrdil
ze testament vloiil do zAsuvky
rozkazu liuly Holtlonovd, avfiak Je
to iniV(U uopodobuo, a JA liohda
dukAXii, io Jo to lea."
"Pak-ll vfiak toHtaiucnt pad! do
rukou jclio puna, proc nod ul on
ho nu vofojiioHt? Proc dul ho u-
Hchovatt do zuHiivky lady Jloldo-
novJ, jezto hu pl-ece iiiuhII obAva
ti, 2u ona teBtament znici, juknil
le nAhodou na nCJ pfljdc?"
"MAm za to, 2c Iu2el tarn Jen
aal urAtlcy cub. AVsaic jn-isei
Jhoiu dncH, poprosltl vA, abyate
prohlASeui rozaudku vo veci meho
pfitele TheBlirera" dobrAk ten
poloill zvlAStni duraz na alovo
mdho pFitele "o den nob dva od-
rocil. Jet' naprosto pravde nepo-
dobno, 2e by byl Thesiger onoho
cloveka joho jmdno jest Dti
crot navedl, aby testament u
Hchoval a .die vafii pravdfipodob
noBti je ten, kdo testament dul
Ducrotovl takd tim clovOkem.
ktery Fellxa UBiurtll."
"AvSak Thesigcr ne sam pFeoe
pFiznal!" zvolal Houdce rozcilen.
"On prvni, pfed lady Boldouoi
vou byl vyzvAn, aby o 2alob6 bo
prohlAsil," odpoviidGl O'Nell. "JA
i. .k r........l..... .1., I......
J""1" i"-- in-nvuutuu, tc juu
nevinni ooa."
Soudce se pntrnfi zarazll.
"Ano, Hire BenJnmine, oba ne-
vinni, ac okoinosti k tomu ukazu-
ji, 2e jedeu neb druhv vinen byti
miiHi. Tak tak5, temito okolnoat
mi mylcn jedon druhdho poklAdal
za vina. Thesigcr se domntval, ?e
lady BoldonovA, ebtCjiu Felixa o-
mAmiti, o 2ivot jej pFipravila a
,(1n .. tnIin .,,,, ,.,. ll5,lir.M
, ......
,, hnnhv .. fl.,'.,,,x (l9nv fcfornn
j
takovo" odHouzeni sebou nese, a
kterd by ji bylo dalo smrtclnou
rAnu Fekl si, 2e bade se ehova-
ti, jakoby on sAm byl vinen a bu-
dc-li odsouzen, 2e trcBtu sAm se
podrobi. A lady BoldonovA, kte-
'A snad se domnivala, 2e vfie, at'
:okoli milenee jeji spAchal, v je-
jim zAjmu ucinil, byla nemduc o
chotna, samu sebe obetovati..."
"Opravdu, O'Neile," vyruSil ho
soudce. "VaSe vypravovAni je ve-
lice dumyslnd a snad je i takd
pravdivo, ceho2 od srdce bych
vAm FA1. ale iA nenovazuii se
m oprftvn5Uftj vvBlychati vAs, lec
v r.fl(lndn, HOuilnfin Fizeni."
"Prosim za odpufitdni, mylor-
de", jektal mlady Ircan zniaten.
avSak soudce vyruSil ho podruhd.
"Nic neskodi, mily O'Neile, nio
neSkodi! Odlo2fm prohlA&eni roz
Biidku a2 do nejkrajndjSi chvile a
domnivAtc-li Be, 2e jeho uevinu
dokA2ete, ucinil byste ldpe, kdy
byste podal FAdny nAvrh na ob
noveud Fizeni."
U'isen dekoval Boudci a po-
roueel se. Na to Sel k panu Pe
rownemu a ucinil za pFispdni to
hoto uFednika nekterA opntFeni,
kterA tykala Be obmySlend roz
mluvy s monsieurem Louis Di
crotem.
Kapitola ScstadvacAtA.
TERENCE 0"NEIL SE VY
ZNAMENAL. Nejbli25iho rAna vstal Terence
vj l.rii ruin nimi iit'f ii Ml.
7
blikl 86 a uchyg!al Be. k ztnluve
s Ducrotem, od kterdho tak mno
ho byl ocekAval
Napadlo mu, ie bude zapotFebi
miti ndjakdho svMka po ruce, by
Francouz vlaBtni slova bvA ne
mohl zase zapFiti a k tomu iicelu
I'rtll HA mil Itf'ffpt Ifnwann noionii
"vJ"r-
sooueisi. MUBit proto ceKatt az
do deseti hodin.
U Rawsona podaFilo
ae mu
Bnadng, pfimfiti pFitele, aby
nim se vydal na cestu za Ducro
tern. Avaau v Aitonstreetu ne-
chtdl jakBi nikdo vddfiti, kde mon
Bieur Ducrot jest, a kdy2 konecnii
po mnohd domluvd kdosi se od
noaiai, ze uo jeno lozuice na
koukne, shledalo se, 2e po Fran
couzi a jeho vdcech uebvlo tain
ani stopy vice,
"Maly ten diblik, table Julie
ho tedy pFece varovala", pravi
O'Neil k svdmu pFiteli a na nd
kterd ucindnd dotazy teprv se do
vddfil, 2e Ducrot krAtce po osmd
liodine obdr2el telegram.
"Stesti jeStd, 2e cos podobndho
jsem pFedvidal", pravil Ircan k
Rawsonovi. "VrAtime se klidnu
do Templu a vykouFime si tarn
doutnik pokoje a mini. Oceka-
vAm toti2, 2e v dobd nejkratSi do
stane se mi zprAvy z policie." -
Ackoliv lady BoldonovA ko
mornou znmcatnAvala tak dlou
ho dokud poStovni schrAuka
donid se naldzajici naposledy to
ho due nebyla vybirAna, nemohl
pFece Julii zabrAniti, aby druhdb
due, v pondc-li, neodeslala teh
gram, jakmile telcgraf ni APad by
otevfen. Ducrot, obdriev teh
gram, uznal za uejprospdSndjfii
uby pro tu chvili ucinil se uevidi
telnym a aby vrAtil se do Altom
Btretu, ai by jeho pAn se zase u
k,zdraviL
Hobral proto vSeelmy svd vcVl
o kufru, dovldkl joj a2 do pnV
ezdti a cukal, a2 by se nekdo vy-
kytl, kdo by mu jej odnosl. Netr-
alo takd dlouho a po drnliu stra-
ni ulico loudal se clovdk, klery
vypadal tak, Jakoby nevdt-l kte-
ak mA can libit. Ducrot zaklepal
a okno, otevFel domovnt dvdlt;
zakyval na cloveka toho. Ne-
liAmy mu2 vdhaje chvili, uposle-
chl vyzvAni u Ducrot nabidl mu
uideHAt haliFu, odnese-li mu ku fi
lm blizkd nAdra2i.
Na konec vSak Francouz pFece
yl pFekvapon, kdy2 cizinee, tak-
pFec slufiueji oblcceny, kufr
cz dalSiho otAleni nulo2il si na
amena.
Ducrot tedy vytratil ae z domu.
ani2 nekomu slova Fekl.
Ulo2iv kufr v mistnosti pro za-
azadla, propustil komornik uvd-
io nosice a sAm nyni dal Be pro-
hAzkou tichvtni odlehlyml ulice-
mi, kterd byly as inili cesty vzdA-
eny od Alton-streetu.
PFI torn dAval si pozor na do-
my, na kterveh byiu LHMimua se
lovy: "Pokoj k promt jmuti!" Do
nckterdlio z domu lech vstoupil,
le zdAl se bytl tiAjemnikem, kte-
dlio nestiadno lze uspokojlti a
eprv, kdyi nB hod inn byl inanie
ledal, nalezl nf-co, co hovelo vie
jelto vkusu, naco2 dal se znovu Ic
Adra2(, aby svflj kufr sent do-
iravil.
Sotva Francouz jednAtii svd s
mni Kingovou, svou novou pani
oniAci, skoncil, a z domu odesel,
bylo zaklepAno znovu na dveFe.
'To se podivejme, ueprsi-ll lined
spoii kape," zvolala pani Kingo
A sama k sobe, otvirajic dvdFe dd
kuchynC; "vsadila bych se, 2e to
zase nekdo ehce videt byt pro
svobodndho pAua."
Mela pravdu.
"U2 jsem byt pronnjaln," pra
ila k cloveku ponekud chatrnfi
obleceudmu, jen2 na prahu jejiho
iFibytku se byl zastavil.
"0, to je suiiila," Fekl cizinee.
'Kdy pak zas bude lze u vAs byt
najati?"
"To nevim. Ten pAn, co tu byl.
nnjal ho prozatim na ctrnAct
unu".
"PAn
tkal?"
"Ano, ty2."
"Nu, ale je to sniflla! Kdybych
jen o deset miuut byl prisel drt
e Nuze, poroucim se vAm
lanicko,"
Monsieur Ducrot byl by byval
)Cknd u2asl, kdyby byl pFi tdto
krAtkd rozmluvd pFitomen byval.
nebot' cizinee, ktery si tak na
svou smulu naFikal, nebyl nikdo
jiuy, nez onen osumely clovek.
ctery mu donASel kufr na nAdra-
2i
Patrufi ho velmi zajhnalo vfie
co Ducrot cinil, nebot' nABledoval
ho po celd cestd od jednoho bytu
ke druhdmu a na konec se jefitd
ujistil, 2e se ve svd domnence ne
klame, 2e Ducrot tento byt na
jal.
Promluviv tdchto nekolik slov
s pani Kiugovou, spdchal na tele
grafni AFad a pak odeslal droiku
iFednostovi hlavniho policejniho
AFadu. Odtud letCla zprAva po
drAtu do Templu a nAsledek toho
byl, 2e Ducrot, navrAtiv Be od sni
dand v pFijemndm klldu ztrAvend
do 8vdho novdho bytu, zastal tarn
k ncjvdtfiimu uleknuti dva pAny,
kteFi na ndho cekali v jeho poko
ji. Jednoho znich znal, jcliko2 O
Neil byl na honcch v Roby Chase
v dobd, kdy mefiknl tam takd pan
Boldon se svym sluhou; druhy
byl pan William Rawson.
SpatFiv je, otocil se Ducrot na
podpatku, avfiak O'Neil byl jefitd
rychleji ho pFedefiel, rAzem uzam
kl dvdFe na klic a klc uschoval do
kapsy.
Zarazen dival se Ducrot nejprv
na jednoho, pak na druhdho z pa
nil, ale uoshledav v tvAFich jejich
nic, nei ukrutnd uspokojeni, zble
dl na smrt, sepjal ruce a kiesl na
kolena.
"Vstafite, padouchu!" zahFnid
nan O'Neil, ktery jen a teii se zdr
2el, aby bo nekopnul, "povstafite
a Blyfiel jste, jak nevinny byl ot
jste byl miuuld soboty u porotnv
ho soudu jA jsem vAs viddl
a slyfite, co vAm Fici chceme. Vy
souzen a kterak rovud2 nevind by
la by skorem odsouzena byvala
lady BoldonovA, a pfece jste an
fista neotevFel, abyste je zacbra
nil. Bab! vstafite!"
Zvolna, ani nehlesna, Francouz
povatal a zapotAcel se.
"Poslyfite mne," pravil O'Ne
dAle pFiand, "mAm dole na ullc
BtrAinika podlvejte se ven a u
vidite, jak pFcchAzi dole pod o
kny sent a tam "
Ducrot stracby ae tFeaa, vyhld
dl za zAslonou z okna.
trA2nik ten td chvile vAs
scbeFe a strdi do diry pro podezfc
ni, ze vy jste onen testament u-
null...."
"Milost, pane, ach milosl! JA
o nebyl, lady BoldonovA saina
ml fekla...."
"Lady BoldonovA? Mejte se na
tozoru, in it J d rally, JA Jsem h lady
Boldonovou ji?. mluvil!"
"Milost pAn mi nerozumi," od-
)ovf'di'libal h nemalou duchapFi-
tomnosti, "neFekl jsem lady Bol-
ouovoti, ale tnintl jseni paua Bol
dona, svdho pAua."
Terence pokyvl hlavou.
"Aha, panecku, bud'te opatr-
C-!" -
"Pan Boldon to byl, jenZ mi po-
ucil, ubych balicek listiu, ktery
mi hAih odevzdnl, vloiil uo ncjnii-
i zABuvky psaciho stolku lady
Boldonovd. Domnival jsem se, 2e
e to ndco, co ze zAsuvky bez dovo-
ui si byl vypiijcil a nyni navrace-
e. Bylot' zcela pFirozend, Ze jsem
io uposlechl, kdy2 byl tak blizky
Fibuzuy lady Boldonovd."
"Dal vAm takd klic k zAsuvce
on sAin?" tAznl se O'Neil s liceuou
lostejuosti.
'Ano."
"To je novA lei," smdle nami-
tal Ircan. "Vy otevFel jBte zAauv
u paklfcem, kterym jste ji zase
uzamkl."
Toho se O'Neil pouzo domnival
nebot' neSlo mu na rozttin, 2e by
pan Boldon klic k zAsuvce sAm
byl si opatFil.
Dal Rawsonovi zuiiiiieiii a ou
pFistonpiv k okuu, kyutil strAZui-
ovi auebo aspoil tak cinil, jako
by ho volal.
'lon Dieu! Neracte volat strAZ
nika! Povim vAm pravdu!" zvolal
Francouz z miry pFipraven.
"OtevFel jste zAsuvku paklit-em,
neni-li pravda?" tAzal se ho O'
Neil poznovu.
"Ano."
"DobFe. PFi dvoji lzi jsem vas
jii pFistihl a nechcete-li okani.ite
byti zatcen, ucinite ldpe, kdyi vfie
mi povite slyfiite, vfie, co o vd-
td vAm znAmo. A 8elZete-li mi
jen jeStfi jedenkrAte, dAin vAs td
chvile lined vsadit pod zamek a
Avoru. Tuk, at' vite, ua cem jste.
Jakou zAminku vAm tidal pan Bol
don, kdyz vAm naFizoval, abyste
sti se vloudil do bytu lady Bol
douovd a tam listinu do jeji za
suvky zastrcil?"
"Rekl mi "
'Pravdu, Ducrote!" nupomenul
ho mlady advokAt, jehoi zkufiene
mu zrnku neufilo, 2e dareba se
chce vyvldknouti.
ftekl mi, co jsem vam jiZ sdu-
HI, ze vypfijcil si od svdho stry
ce, jenZ byl myladinym cliotem.
ndkterd listiny, a Ze by je tam rAd
zase zpAtky dal. Ale jA jsem tomu
neveFil."
"Co myslite, proc pocinal si tak
podivnd?"
"Nevdddl jsem, co si o torn mAm
mysliti."
"Musite to vedet," odpovddul
O'Neil chlndnd. "Kde vzal on ty
istiny a jakym spusobem k nim
pFifiel?"
"Kterak mohu jA to vdddt?"
"Musite to vddet!"
Ducrot zustAval odpoved' diu
2en, ale Rawson po maid pomlcce
pFikrocil na novo k oknu.
"Nac jeStd cekAte, O'Neile? Dej
te chlapika zavFit," pravil. "Je-1
opravdu takovd nevinAtko a nev:
nic, tedy se mu nic nestane, a vt
li cos, tedy mu tyden v ZalAFi ja
zyk rozvAZe."
"JA nevim nic, ale mAm svd do
ranfinky," odpovdddl Francouz za
tvrzele.
"Nu, a co tedy myslite?"
"Souvisi asi ta vfie s muZem
ktery pana Boldona ndkolikrAte
byl navfitivil."
"Jak se jmenuje?"
"To nevim."
"Jak byl oblecen?"
"Mdl na sobd dlouhy, velmi se
Sly svrchnik a vysoky klobouk.'
"Viddl jste ho v sobotu u poro
ty? Rychle. Ano ci ne?"
"Ano, videl jsem ho tam."
"HurrA!" zvolal Terence. "Ted
ho mAme! Pojd'te, Rawsone
nemusime se vice s timto chlapi
keni zabyvati. Na vAs dA poll
cie jefitd ndkolik dni pozor, mily
brachu," jtravil obraceje se jefi
td ve dvel-ich k Ducrotovi, "dokud
nezjistime, zda-li jste pravdu mlu
vil. Pak-li jste mluvil pravdu, bu
dete-volAn jiZ jen za Bvddka, jest
li jste nAs vfiak pFelhal, tedy....'
Ani vice o ubezpecovAni Ducro
tovo Be nestnraje, kvapil Terenct
z domu, tAhna pFitele svdho za
sebou.
"Vyf jste radosti nad tim, co
jste alyfiel, pFimo jako vymdudn
ale mnd jsou to vfiechno fipandl
skd veBiilce," minil Rawsou, kdyZ
ocitli se na ulici.
"To proto, 2e nevite O jA
bych vybodil radosti klobouk do
vyfie a s chuti bych kFicel po celd
ulici hurrA! To vfie ubohdho The
sigera uadobro osvobodl."
"CoZe pra vile?"
"JA pravini, 2u tint dokAZeme
uevinu Tlicsigerovu a lady Boldo
novd rovndi tak."
"A kterak to?"
"Testament byl sepsAn t'lplnd
na jirospdch BcdFicha Boldona.
roc nevytasil se s nim, jakmile
se mu dostal do rukou? Proc dal
ej tajne vloZiti do zAsuvky Btolu
ady Boldonovd a anouyiunim li-
stem pFimel policii k tomu,
jsem nyni o tout tipine presveu-
ceii, Ze on to byl, jenZ anouymni
ist policii odeslal aby it ni vy-
konala domovni prohlidku? Proc?
Cbtel, aby testament se dostal na
svdtlo, ale neodvAZil se s nim
vystoupiti na veFejuost bAhi.
roc? ProtoZe opatFil bI ho, za
biv nebo zavraZdiv cloveka."
"Neehcete snad tvrdi t, Ze on pa
na Felixa usnirtil?" zvolal Raw
son, zustav z nenadAui ua ulioi
sAti a hledd pFiteli do tvAFe. '
"Ne, alespofi ne vlnstnima rn-
cama, ucinil to vfiak jeho nAstroj
nebo vlastnd clovdk, ktery byl je-
io iiAstrojeui. Pojd'te jeu se muou
a dalfii jiZ uvidite."
"Kdo byl jeho nAstrojem?"
"Mathew Fane."
Kapitola dvacAtA sedmA.
MATUEW FANE.
V tutd2 dobu, co Terence s do-
sti vclkott teZkosti z Ducrota vy.
maekal ndkolik slov, kterd jej
iFivedly na pravou stopu, Beddl
Mathew Fane v bidnd podkrovni
kotuurce v Camben Townu.
Olovek tento v kratkd dobd veli-
ce se zmuuil. Nebyl to vice onen
duvtipny, cily mu2, ktery byl
vZdy hotov i sebe meufii pFiznivou
okolnost vyuiitkovati pro sebe v
boji za existenci.
N'ypadal bledy, vyhubly a tupy.
eho oblek visel na uCm jako ua
holi, jeho lice byly neoholeny, je
io oci vodnaty a zaniceny, a je-
lio nice se tFAsly ncustAle zimou
i slabosti.
Zle se daFiio jak stryci, tak sy-
novei od ndkteid doby.
Smrti svdho zaindstnavatele
pFifili arci o svou vyzivu a ZAdnd
mu z uich uepodaFilo se dosud do
)iditi se zamestnAui jindho. Mat-
hew i vzhledein k svdmu veku mdl
mAlo nadeje na vysledek svdho
usili i v budoucnosti.
Jeho tispory byly na posledni
taliF ztrAveuy a krom toho hlo-
dala na ndm jefitd jinA starost, o
kterd neodvaioval se ani hovoFi
ti, kteru vfiak obcasnd vvnucova
i mu hlubokd vzdechy a slzy z
oci.
U oknn sedel Dan O'Leary e
kratickou dyinkou v iistech a ne-
obycejnd zaspinenym rouiAnem v
ruce. Takd on se byl valnd zmdnil
a sice ne k svdmu prospdehu.
"Dane!" zvolal stafec od ka-
men.
Dan byl svou knihou upoutAn
a nevenoval zvolAni starcovd 2Ad
nd nozornosti.
"Dane, slyfi! Tak dAle to jiti ne
muze, Dane! NemAm jiZ ZAdnych
penez vice a na dlouhou, dlouhou
dobu nemAme ZAdnd cAky, Ze bv
chom jakych obdrZeli. A jefitd ne-
co, Dane! JA pFec nemohu toho
mladdlio clovdka nechnt zavFit
pro ueco, co jsem sAm ucinil, byt'
sebe mdne mne snmotudho vina
stihla."
"Ach, zacinAS uz opdt svou sta
rou pisefi? Vdcnd ten stary kolo
vratek! Nu, tak tedy jdi a ude
se, Fekni, Ze jsi to udinil ty, ale
2e nechtdl jsi starocha toho o zi
vot pFipravit."
"Ano, udej se a pFiprav se do
kAznice! To se ti suadno Fekne
Raddji bych zemFel. CoZ bys tak
rAd viddl svdho stardho stryce v
kAznici, Dane?"
"S tebou by se vdru clovdk zpro-
padl! CoZ ucinil jsem JA ndco, co
by tebe do kAznice pfipravilo? Ty
sAm jsi to ucinil, at' cokoli jsi u
cinil a mnd nyni dAvAfi vinu!"
"Nikoliv, ale pravifi.... abych
sAm.... policii se udal a to neui
hezkd od tebe, Dane!"
"Nu, tak tedy se neudAvej!"
"Ale jA pFec nemohu paua The
sigera nechat trpdt za sebe to
pFece snad nahlddnefi, ci ne?"
"J A povaZoval bych to za pa
doufistvi; to je md minf-iii. Kdy
bych jA byl na tvdm uiistd, dozna
bych pravdu, at' by pofilo z toho
co chtdlo."
"Ovfiem, jaky osud potom sti
line mne, na torn ti nezAlezi," sku
eel staroch.
Daniel O'Leary pozbyl ted' Ji2
trpdlivosth
"PoBlyfi mne, atryce," pravi
"Venku je tak krABUd, nechtd
bys se raddji projit v aadech?"
Ty tak zvand sady byvaly drub
dy liFbitovem, z ndhoZ ndkteli o
becudho dobru dbali obcand zF
dill jakoua takotis zaliradu.
"Ano, Dane," odpovdddl sta
rocb b teikosti povstav. "Nemy
slifi, Ze bychoni dnes vecer niohll
dojitl aZ do Alton-streetu?" do
dal se strachein. "MAtno pcudj
iroznd zapotFebi."
"JA dnes do Alton-streetu ne-
injdu a ty takd ne," odpovddel
synoveo mrztit. "JA pockAtn, at
se pan pozdrnvi a pak musime
lleddt, abychom h nim jednou pro
vZdy sACtovali. Byl jsi to pdkny
llupAk, vydat testament z ruky
bez peudz."
"Deset liber mi pFece dul, Da
ne a sto liber niAin jefitd za nim
a dostanu je, jakmile odkazu se
ujnie."
"Deset liber! Co pak je to?"
zvolal O'Leary posmdfind. "Mil
si poZudovati sto liber bued na
miste a tisic ah, co, dva tisice
aZ mu celd jmdni pFipadne; ale
ty od jakZiva JbI byval bFidllem."
"Ty jsi bez rozumu, Dune, a
chovAfi se ke mnd hroznd uevlid-
nd," skucel staroch.
"Nu, jen Be upokoj, ttnroufiku,"
odpovdddl Daniel smifuje stryce,
osndiv mu vysoky jeho klobouk
na hlavu a pomAhaje mu pfi obld-
Ani svrchniku.
"Projdi se trochu y andech, a
uebudefi-li za bodiuu zase doma,
iFijdu pro tebe k "modrdmu lvu."
Zbaviv se takto stryce, zapAlil
si Dan znovu svou vyhaslou dyni-
ku a chystal se, Ze bude pokruco-
vat I ve cteni svdho romAuu; a-
vfiak dlouho pokoje neuilval, ne
bot' JI v nejbliZSi chvili bylo za-
lepAno na dvdre a kdyi O'Leary
zaklev zvolal:
"DAle!" vstoupill do svdtnice
O'Neil a jeho pFitel Rawson.
Opatfilit' si Fauovu adresu od
nAvladnlctvi, kterd, jak se ctenAF
snad pamatuje, bylo ho pFedvolA
A'alo k vyslechu jako svddka.
"Bydli zde Methew Fane?" tA
zal se Terence.
"Ano, bydli zde a nebydli
zde," odpovdddl mladik vAhavd.
vzav dymku z ust. "Byl zde jefitd
pFed dvdma dny a snad se zase
vrAtl, ale mnd neni nio o torn po
vddomo." "Kam ofleSeir
'Nesednou si pAnovd?"
"Ddkujeme, nestoji to zato. My
bychom rAdi Jen adresu Mathew
Fane se dovfidfili."
"A tou prAvfi nemohu pAuum
slouZiti," odpovdddl Dan s lisnid
vem, ktery mdl vZdy pohotovd.
"Pravil, ie pujde do Manchestru
navfitiviti svou provdanou dceru,
narveyovu, trvAm Fikal, Ze se
jmenuje, nebo podobnd a minil, Ze
dostane-li v Manchestru prAci.
zustane tam."
"Tot' mrzutd! A vy nevite ani,
v kterd ulici tento Harvey nebo
Hardy, nebo jak Be jmenuje muZ
jeho dcery, bydli?"
"Jest mi srdeend lito, ale to ne
vim," odpovdddl O'Leary vrtd
hlavou. "Kdybych ji slyfiel jmenu
vat, snad bych na to pFifiel."
Jeito nebylo naddje, 2e by pqil-
minka ta dofila splndni, zdAlo se
uemoZnym, M. Fana vypAtrati.
"Ohcete-li mi zanechati zde sve
adresy," pravil O'Leary, "zpravim
vAs aZ se vrAti anebo ai o ndm u
slysim." Toto nabidnuti s dikem pFija-
to, naceZ pAnovd se porouceli.
"Snad jste pozoroval, Ze mladik1
ten lZe?" pravil Rawson k svdmu
pFiteli, ani Bestupovali se scho-du.-
"Nepozoroval!" zvolal Terence
pFekvapen. "Na mne ucinil zcela
dobry dojem, ackoliv na ndm pa
truo, Ze je to clovdk nevzddlauy."
"JA ho povaZuji za zcela pro
hnandho lhaFe, ale nerad bych
vAs proti udmu podndcoval."
"Co mAme cinit?" tAzal se O'
Neil. "DomnivAte se, Ze je Fane
v Londynfi? A je-li tomu tak, kte
rak ho mAme najiti?"
"Jsem pevnd pFesvddcen, Ze je
v Loudyne. NeohliZejte se; mla
dy pAn nAs jiBtd asi pozoruje,
A co ciuit mAme? Pojd'te se
muou.
S tdmi elovy brali se dAle, aZ
zabocili do jedud z poatraunicb
ulic, obefili ctverec domu a zasta
vili se v kterds Azkd ullcce, kte
rA do ond tFldy ustilu, ze kterd
byli prAvd vyfili. Odtud byli a io
pozorovati vrata domu, ve kterdrn
O'Leary a Fane bydlili.
"Pak-li se velmi uemylim," "pra
vil Rawson h Asmdvein, "vyjde
nAfi mlady pFitel z domu, ani ne
ibinou tfi minuty a dovede nAs
pFimo k cloveku, kterdho tak A
flilovne hledAme. Ule! co jsem fe
kl?" zvolal vesele, kdyZ rusA hla
va 0'Ix;arylio objevila se ve vra
tech domovuich a O'Leary na
vfiechny strany rozhliieti se Jal.
Posldze dnl se mladik tFidou
vzhuru, vzdaluje se od O'Neila a
Rawsona, kteFi vfiak fill v patAch
za' nim. Profiel udkolika ulic a ve
fiel do kterds hospody. O'Nell a
Rawson v patAch za nim a uzFell
ho v maldm pokojl pFi sklenlcee
whisky, ale samotudho.