"Alio, niilujl. N'oznpirAin to; t
vlvauui ulo dala jsom in u hIovo
h nikteruk jo liozruMin."
"Rtid'.si!" odpovtaldl hit roil lilit
M .nieilo-lix in. "MildouniOHl ii
kAic, ktory . mis uuM prn villi....
tuiad jost bluka doba. kdy po
anAU, jnkou conn inn pra t lt vt
muf.o, juKjt in jsciu ju."
Prttdco se vohopil n dodul:
"JiA o toin noiiiluviiie."
Bozo slov krAoeli odle sobe
stroinofndlin pnrku.
Huron lillal rakoni Yiindy niln
do ion.x.
KdyA doMi k zaiiikn. fekl tiSo:
"KoA nikdy nolilujote, Ao jsto
ini rloinila hi'dco."
"llfth to rozsud... vllo, If mi
jsem lolna.. ."
To colv vocor ncHpiiHlil baron
oka s inhidd pani; zdulo ho, Ao ho
koo.hA vo sviMu lioln. alo nokovo
HI s nl.
KdyA usodla pak do kocAru no
nvftn phot tan a s jeho pratoli,
vslml M pozorny Pulonc, Ao ilka
barouovl so Himitiiiu, priuvluSI
iilin T,Tiizoni:
"S bohem, .ine baroue!"
Bylo to znniuoui, Ae jsou ukou
ccny jojich spolcconsko slky a
tu Jl btuon jiA uouiidi v Conibior
au.
Baron He zackvcl a zAStim proti
st'astm'unu soku div so nezalkl.
MySlenka, Ao hrabe odvAAi Hi do
nifl do mvo chudoby Aoiui, zu nlA
byl by ochotne dal poloviol svycli
raillionu, byltt by jej uiAlciu pfl
pravila o roziuu.
KdyA odjel posledni kocAr,
odvedl si btu-oa do svelio pokoje
Straubu.
Pzavfel poclivo dvofe a pak
ec tAzal hlascui, v nduiA cavil ae
tluraeny vztek:
"Nuie?"
"Nuv.e, pane baroue, viddl u po
zoroval Jsem, le noobdriite nic
ale pranio!"
Baron pokrcll pohrdlire ranic
ny a pravil:
"Jest nerotumnA, &ilcu.1. .. 'a
ndkollk dnl nebudou miti litre
chu, pod n!4 by ukryli tuto zA
kotinitou vASefl. Hrabe jeat na
uiizlne...."
'Nomy1hn.il me', podotkl Btrnub
nesmelc, "jest ta dAma nad mini
HtatecnA bida ueodloucl jl od
maniela ....naopuJc..."
"Alo.... potom...."
".lest dosti prostfadka....
"Ponechal jsem. vain rolnou
ruku... Myullui, lo siurt...."
"O fi! To by bylo yTaobyfiejndl
Ostatnd jak odtrtranite tak tul
noho, obratnho lleohtlce a do-
vediitho Htfelco, jehoi odvuiiu n
Ktateonost chvaJl lovel 1 hajnl,
nazyvajice jej kralem dueSuiho
duo! Tot' nadmiru nobozpeond,
paiio baroue.... S rozrahou a v
dobroto dojde ilovfik ninoheni
dale. .. s rozvahou a pak y ti-
I'hosti a vo st'uiu...."
".Myslltc-U...."
"Mam v hlavG hotov plan...
zuaiiii'uit.' plan, jeiuni neschazi
neili provedoui.... Urldite.... Jist
to kiaHua piace.... pracc podzom-
nl....
"A thn plauem?....'
"Zbavinx vus nadobro toko uiu
le.... jen uii dftvrujte."
"Potrva to dlouho?"
"Kekollk -nedel.... unad til neb
ctyH m&iioe.... Znate pHslovi:
"Pomalu, ale jUte!"
"Budsl tedy."
"Poneck&vate ml volaou ru
koV"
"Zu jednou podxnlnkoa."
"Ze vexma na lobe vofikerou
zodpoYddno6t' ?...."
"I'ak ifast. Oatatni to rozr
uml tamo bou."
"AJe pak itanotim ii taki Ham
odm5mi.H
"V JLstych niezich.... fekl jsem
i zlakAttf si jm&ni.... ule nu jme
vl m6."
Btraub ie usmaJ.
"Nemiuu tak smft&n6 napady"
pmrll.
"enavidim tono muze lie
n&vidiin jej z plna srdce.... Dftv6
tuji vam.Bam si urcito cenu. Ne
navidhn cuote a zauain si zeny
, .. Zadam hi ji, Htflj co Htftj, roz
umiteV" dodal Maxim s prazvla
Itnim vrazem.
"Rozmnlm, pane baroue."
"Dobh; tedy."
Otevfel psacl Htfll a podal
Straubovi balik bankovok, Ik a
"Zde na beAnA vydAnl."
Baron byl klidu; byl odhod
Ian ke vftemn.
"lHte volikoinysln' jako krd"
fekl Fnlk'nuc, uHnilvaje ko na dva
cet tinic fianki'i, ktei-6 tun baron
byl dal.
"Tot' vfifi zAvdavek."
"Odjedoto nyui z CoinbiersnV
"Co upjdflve."
"Pak vAh proNlm, abyste hoiii
UBtanovil sprAvce, jojA h! sum
cVyhledam a jemn?. date plnou
eobmezeuon moe."
' "Koho mate?"
"Bvdho chovance, Lazara 1
donxa.
"Toho inladdho prftvodce?"
"Ano, toho."
"Znainenite no to hodi. Mfij
pravce jest nemocen a nemuAe
kuuuti av6 povimiouti."
"SlyScl jsom. Laznr joj iiplno
naliraill. .lost to ztiainciiil.v liorli;
iial'tihin inn. icho tlclia."
".Ink vain lilui."
".Mysllni, Ac liildi'lc spoktiji'ii,
iiotifiviiliti'-ll lutiA pana dc -M a -ivillos."
.Ion OHtrazito! . . . CoA ton l,a-
nr.'....
"Uiirdn m iii'-lio jako za selii1."
Za dva tiny odjel liaron .Maxim
nvniiiid z I'oinliit'r.Hii. iiMtanoviv
.11 .n ru PidmiMi za spravi'o U vo-
liko radosti inali liozko zi'iinerko
iradli'iiy, ktorft joj zlioAnovaln.
Straiib ndolil zcliytralt'inii l.a-
zarovi dnkladno poiiiuit'onl, no-
but' vtah'd, Ao so nnVAo iiplno npo-
Iclmoiili na hvoIio cliovanco.
V.
UiailUliHlC 1'OlvLAI).
V colfin Mrotonskn noni vi'Hiii
, ktoni by nenioln nvoji povi'-nl,
nlfc so soiiHodky rozpovldajl
Adv pli voioriilcli HcliA.kAcli.
Od loiimM-fsu aA do Mayonnn,
ba i tlAlo, Ala povo.st o iul zlata
Mtart') Hlotny do Maroillos.
KaAdy v kraji vtalOl, Ao ji'Ht
hrabo Jan na mlziiio, alo nikolio
iiennpadlo, aby joj litoval.
Mnohy bodi-y venkovan pravil
He tdnbyin pMvukoni zAvisti:
"OoA jo tonni! Ton doatano
dost zlata zo fiiidn!"
A povHt o Hiidn nobyla licliA.
l'iod otyHrcti ftonti ltft.v ro-
kn IKM d6dili po rodii-li'h slo-
ina Auulika Svbilla do .Mareil-
les a jeji bratr, otoo hrabat Ja-
na a Ck'uara do Mareilloa.
I pfosi to, Ao patril ji zAuiek
Oroiu'.sky s rodnimi dAchody do
Hit i tlslo frankQ, nelilfiHil e AA-
dy Aenlch.
Btra.slivojl to popndilo, i uchy-
lila ho do Hamoty s kojnon, kterA
ho jii od detHtvl vunovala uebohtS
:V.nrelicc.
Sjoona de MarollleH by la prud-
kd, panovitii )ovahy, n klid a pfi
HUONt klAStorni Ji uolAkaly.
Ubytovala o v zAmku Orc'ro-
ak6ni, a plesvtaloena o torn, Ao no
uiA krAay, a Ao hc ji nodoHtiuio 1A-
sky, chtola miti uleupofl bohat
stvi. K douaAoui toho inusila vSnk
pol'iti a uoinila to tak dukla-
dn6, Ao zAhy stala so proslulou
srou hanebuon skonposti.
llromadila tolary a pfornsila
voSkeron styk He sousedy; odnii
tla kaAdrt povAni, jen aby nonuiHi-
la tdA nikolio u sobo hontiti; ne-
mola kronio kojinS AAdmMio slnAe
bnika, jon aby jo nomnslla Aivlti.
Dala zazditi okna, dlo jiehA po-
ctu vvinoIovala so dan; dala i
zpusto&iti voakero zahrady, aby
noninsila pdatiti ani zoloniny a
Aivila ho jen inliSkoni dvon koz,
blondieiuh a pasoiaich bo na po
kraji eh cost.
Tim zpAsobom ovhoni jeji prij
my stale roHtly, a lim dAlo tim
vice so hromadilo joji jinoui.
U vekn SedesAti lot byla stara
pjinna BhrbpnA, ne.slA a vychrtlA
ako Aebraeka, ale niola jiA jiin'ni
celj- uiilion; kdy, ji bylo sodnido
At, nev6del jiA nikdo, kolik mA
penes. Byla wice jo.stt donti by
strA a vypofcitavA. ale sosla jiA
ako ztrouehniveiy dub a ne.sta
vala so o vyhodn6 nloAoui svdho
jinouL
Nikdo nevedcl, kde schovAva
svd tajemtvi, a z tdto neyedomo
Hti vznikla v kraji poviat o po-
kladu OrgdroHkilrn.
Krome kojn, vokom jiA takd
Aplne Heftli, nikdo se nodoHtal do
stareno zanitu; obo stare zon'
Kidlily v tajemiK1 budove jako
dve aovy v diitm stronie. Kronie
dvou oken v prrnim patfo a dvoH
plizeini bylo vSeeko zazdono, i
nobylo jindho otvorn od toho mo
hutnolio, rtvorhranni'-ho iloinu, o
behnan(5lio prikopom, v johoA ba-
hno krAkaly zAby a plea nej ho
pnul polosboh-ny most.
ZAinek byl kolkolcm aai na dva
kiloinotry costy obklopon mizor-
n5'in loKcm, nopr-Ktovanyin a zpn-
Htoieiivm od nAjeninikft dvorn
kteM HhAnoli jak jon mohli vywo
k- nAjeni, ktery musili boz milo
sti vyplAcoti sve" pfisuft" volitolco
Z nojbliAsiho dvoru, la Hrous-
ko, Ktory niol t nAjmu Laurent
Ribont, poehAzola .Marta, do niz
ho na zAmku barona Maxima La
zar Pidoux zamiloval.
Lazar nelinul so ani zo zAmku,
ale za iiiohIc jiA znal dopodrobna
mistopiH Oi'Korohky, i puveat o
tamnim pokladu.
Zapamatoval si volmi dobfe
vJoeko. oo so okolo noho povlda
lo; bylo patrno, Ao kolovala v je
ho AilAch krov .lana Ktrauba.
V relC-m okoli nebylo ostatno
roztoinilojsiho a StedrojMho
sprAvio no.li byl l.aziu- I'idoiix.
I'ovolil vAdy Vho, oo byl zAdi'in.
Novsimal si fadtaii pytlAkfi, ani
pitek a hostin v zAmooki'' knohyni.
Nozfistalo ostatno mnoho sln
Aobniotva v f!oiiibioru; hralio Hi
vzal s Kobon vSochno krotiu" vrAt
n6ho, domovnika, zahradnlka,
hajnch a oSotfovatelo psA.
Miirln. kloi'i nit'da door mid
pi'Ailloin, Inla jodlnA Aona v zAm
l;n. KdyA pfiSlu prod dvouitt ro
, k barouovl do hIiiAIi.v, byla lui
lonsi jako tf'tskn a iionn'la na ho
lu Aniliio krAsy leda ohnivt vy
yvavi oii a fit lost v pasii. (''aHoni
pli ziiainonito zAmooki hI rave
Hpravlla.
Nobyla pNliA id'isnyih niravft
a potaji ho liovo(ih) o nojakf'in dtV
ku. ktorrf vyohovAvA jakAsi kino
iMrku i.odaloko zAmku, alo nikdo
nopidil po torn tajoiiit vi, no-
liot' Marta ni dovodla zfskati nA-
klonnoHt kaAdolio.
Od prvnilio dno Hi uininila, Ao
si ziskA noveho sprAvce, a takd ho
ji lo podaHlo.
Spatn jojich povahy tihly k
Holi; znainonite ai rozuniely a na
vzhjoin ho dojiiriovaly.
Novy HirAvco v Coinbiorsn
zdAnlivi' Ail jon zAbave hvi5 a zA
have Hv.f oh jiodfizonyrh, a nestn-
ral ho nijak o Maroilloako pan-
stvo; a pf'i.sla-li kdy na no Iot,1
liciiicl pro ne noA chvAln a poli-
tovAni.
Mylo by Hinntuo, kdyby nieli
nojiikd nepMjeninosti," likal.
"Hrabo Jan jeat vytocny niuA, a
coA tepi'vo hrabfcnka! Ta by po-
niAtla lidom hlavy! Jen kdyby
chtola . . ."
MaroilloH jest pfll tfoti milo od
('omhiorsu, Oruros tH, a r. Or'tl-
roan do Mareillesu doatano se elo
vok v Htojne" dobi1, udiot' tyto tH
zAmky tvoH trojfiholnik.
lno !!0. zAH aal Lazar svdinu
pAnovi iiAHlodujioi list:
"I'Hpravy jsou hotovy; mfl
Aomo ho dAti do prAce oka
mAik Jest pfiznivy. Soudni vy
konavatohi byaji denu6 v . . .
vAdyt' vite, kdo, a 'starA vrAna'
jiA aotva liybe kHilloma ve sv
voAi. Dolbiin cekAniiu mohli
bychom vfiecko pokaziti. AA
tain bude "zdochlina" sosypou
uc havranl fiili dodicov5 na hni
zdo" a odnosou vso i BlAnin!
I'oSlote mi onoho inuAe po
uAiji joj jako posla . . . lllavni
prAci vykonAm bA.ni ao proti
vi ae mimu vrozene'inu iitloci
tti . . . ale voo etoji za to. Mlu
vi ao o bAjocnyeh pokladech;
vuMin jon polovici ale I polo
vifka stoji za to.
P. S. ZaopatHl jsom si cor
pua delicti. Jsou na uem pi
Hmony J. M. OhlAail jwom pro
kaAdy )Hpad, Ae sem pHjodo ja-
kysi "arehitekt" prohlddnouti
ni park. lllavni ved joat, aby
olovok dovodl hrAti svojl Alo
hu. Vite ostatn6 Am, Ceho jest
tfoba. Maji inno tdo v kraji
tak rAdi, ze by Sli k vftll nine
do ohnd."
Zapofietil pefiliv6 list a donoal
joj oBobno na poStu.
Odpoved' nedala dlouho na ae
bo fiokati.
l'finpsl ji na zAniek posol veil
ce ctiliounono vzozroni. Uvl to
koi'iijici zahradnik, ktery zaklA
dal parky a sady.
Cold ctyri dni pak vymiroval
v parku za pHsponi tfi niuAu.
Od uastouponi noveho sprAvco
v8o so zvelebovalo; baron cinil
volmi mnoho pro okreu a vso-
mi zboAAorany Pidoux byl jeho
pravA rnka.
l'ovolan.v "arehitekt" byl vAA-
ny, priveti-- ctyricAtnik, volico
roztomily k ochotu' a znaly sv6-
ho fome.-tla.
I'aty den po jeho pHjezdu do
Sol z PaiiAe liatek. v niiuA stAlo
toliko:
"Jdoto!"
Po vAzn5 rozmluvfi sprAvcovo
h "architoktem" atalo se co nA
sled u jo:
Z pavillonu na rohu kuohyfl
ski zahrady, kdo bydlil sprAvce,
vySol na vefier asi dvaoetilcty" sol
sky hoch, ktor- im'l na hlavo mo
drou vlnonou copici.
Uoch. jojA nikdo novidi'l, pro
klouzl kfovini a zabof-il k Mareil
loan, vyhyhajo so vesnicim na co-
Ht6. Ubirajc se tak ostraAito kra
jinou, jiz pat me velmi dobf e znal
odeiiel k osm6 hodino k zAmku
Maroillosktmu. ktery stAl na vy"
slupku nodaleko vzorno vyhlizo
jicioh hospodalskych stavoni.
Hrab6 Jan bydlil v zAmku sn
svojl ohoti, s dcorou Cabriollou
a h dvoma sluAebnynii: kiiehar
kou a pokojskou.
Solsky hoch schoval ho za plot
a ceual.
K devAti1 hodini- vyfiel Jan do
Maroilles ze zAmku, HOHtoupil hc
zAmookch Hchodft, ojiescl pu7.it a
zabocil do strouiohidi.
Slldir vysol z Akrytu a apechal
za nim.
Hrnbo stanul, UHlyKev za sebou
rychlo" kroky.
Hoch v Helske'm odevu dofied k
nemu, Hfial Cepiei a ptul ae:
"MAm coat mluviti a panem de
Maroilles?"
"Alio- jsem hrabo de Mareillea.
lvdo jsi?"
"Jsom j(;den zo synft pachtyfe
Hibourta z la Hrouaae . . . Vase
teta . . ."
"NuAe?"
"Be alecnou to jd kopce
vA.s,
no pani
irabeukti, a to Ihund."
Hrabo ho zachvol.
Tola Joj volala . . . mmd ponnV
. . . byl by si rcliovany caa! . . .
"VyMdll Jhohi, co ml bylo ulo-
Aouo; dobrou uoc, pane hrabo",
iravil hodlAk a odeflol tak rychle,
bl jiA dalcko, kdy?. ho hrabo
po ntan obrAtih aby so joj tAzal po
bliAMch podrobnoatoch.
Hrabo Jan zaficl do atAjo, sAin
si osodlal kono, vsedl na noho a
vyjol evalom zo dvoru.
VI.
N Ii I'ltA V 1)1 V 15 NO VIK V.
Kiln hrabeto byl snehobily a
bylo joj jiiHiio vidoti i za teuiuoho
vecora.
Zvifo bylo ostatno v oolni kra
ji tak dobre zuAmo jako jeho pAn.
Nokolik sedlAkA, vracejioich ho
z mr-sta oil pozdni pltky, rychle
ustoiipilo s costy tak apechal
hrabo .ran okolo nich!
Tryskom uliAuol k uuirtnimu
loAi ph'bohato toly, kterA jej k
sob6 oboslalti.
PasAk, hlidajici BtAdo v boudC-
ii lesa, zahlo'dl (. bilf-ho koue, z
jehoA kopyt srsely jiskry.
Srdce hrahete .lana, aodiciho
jiovno v sodlo, ae chviilo t prsou
radosti.
Pro sebe nelokal se chudoby,
lie toSil ae nyni silen6, Ae uebudo
nniHit strAdati jeho zboAnovauA
Ilolona, Ao vrAti bratru Cdaarovi,
'o mil pftjcil, a Ae budou Sokoje-
no ziti . fispor skoup6 sleeny.
Na prahu Aivota utuchnou vA-
finii a nicotnosti mizi pled v6c-
noati . . .
Miiiula dosAtA, kdyA byl hrabe
p fed zHconluou Oi'tjoreskdho
zAmku.
Byla ftirA noc.
VA1 zApadui vitr, votici ildgf.
roiniiA oblaka visola az ko koru-
nAin stromu, vroubicich zauedba-
ny zAmok.
Okna byla tomnA u sleeny
do Mareillea se iuarufi nepAlily
svicky.
Ohromnd staveni, podobajici
se Ctverhrannii voAi, vystupovalo
z tomna jako brad pfifier.
Hrabo ho rozhlddl okolo sebe
Divii se, Ao panuji klid a temuo
v dome tak toAce nemocudho.
Jeho tota byla snail jiz mrtva
Seskocil, uvAzal koue k dubu,
pfei5el pozorne bofici so most a
doatal ao k mohutuym vratAm,
na ueA zaklepal.
Nennisil dlouho cekati.
StaH lidd maji lehky spAnek
zvlASte kdyA stfoAi drahy poklad,
o kteryA se chvoji.
V prvnim patfe otovfelo se o
kno a pak okenlee, a oatry, chrap-
lavy hlas se tAzal:
"Kdo to?"
"JA."
"Kdo?"
"Jan do Maroilles." " '
"MAj synovec?"
"Ano, teto."
Stara dAina tiie proklinala do
toravce, ktery ji vyruauje tak
necaa, ale kdyA se tichym mu
mlAnim ponekud zhostila zldho
rdztnaru, vzbudlla se v ni zveda
vosr, i nahnuvSi se znova a okna,
volala:
"Pockej, jdu dolA."
Hrabfe Jan videl slabf odlesk
kmitajiciho se svetla, slySol kro
ky na schodech, pak ualySel, jak
byly odstrceny zAvory,klit zaskri
pal v zAmku, aA so koueiue ote
vlely dvdfo.
Sloena Ancolika de Maroilles
nobAla se fivdho dtalice.
Kdyby nebyla b5'vala neproni
knutelnA tma, byla by vidola so
tvu dva krokv ode dvefi v stinii
krovin lidskou postavu, odoiiou v
tinavt'- cAry, kterA sledovala kaA
dy joji pohyb s napjatou pozorno
sti.
Alo nevidola nic a nemola psa,
ktory by ji byl upozornil.
Lazar Pidoux to vodel.
Marta, kterA se stala jeho mi
lonkou, zpravila jej o zvycieh a
zvlAstnostech stard sleeny Orjje
roskd.
Objovila so na prahu v nedbal
kAch no prave sn'ulnych, posviti
la si na hrabeto a kdyA jej dobfo
poznalu, pravila:
"Vojdi, synovco."
Hrabo Jan poslcchl.
Byl volico pfekvapen, Ae ji shlo
dal tak, jak ji naposledy opustil
HrlmtA oaAbka ta uezdAla se
churavou.
Byla vrAacitA jako scvrkld ja
blko a vychrtlA, nebot' pro la
komstvi by6 so nikdy nenajedla
do syta alo jusnd, Aivd oci leal
ly ho nApadno zpod fieryoh brv a
fas.
Pohybom, jevicim dosuil ueza
pomcnutelnoii usloehtilost mra
vA, ukAzala ua zidli, a kdyA ai
sodl, pravila:
"A nyni mi fekni, ayuovce, co
16 hoiii pf ivAdi."
"Mftj bozo, teto " koktal roz
pacito "pfichAzim jen proto,
Ao jsto nine zavolala."
"JA?!" zvolala udivene.
"Zajistd! Hoz vafleho vyzvAni
nobyl bych si dovolil vyrusiti vA
v tuto hodiuu."
hco viih ridMi
StarA kIoi'iiii vytN'Stlla un bra-
)6to zrak.
"Tropifi si ze nine smich . .
mumlala.
"ZnAto nine pfece, a vite, le
toho no jsem achopeu; luAm k vAm
takovott net ii Jako k ave niutco,
a . . ."
"Ale vysvetli mi . . ."
"Pfod delsi chvili pHkvapil do
Maroilles zvlAfltni posol; zastal
nine prAvo, kdyA jsoni vychAzol zo
zAmku a fekl mi: "Vnse teta jest
noniociia a posilA nine pro vAh."
sodl jsem tody na kun, evalom
dorazil jsem sem a tu nine niAto.
I'vAzal jsom svt'dio kono dole ke
stromu. Vidlin vSak h poto.senini.
Ao nojsto noniociia. 'oMo, Ac se
. toho tefiini, toto. Mojto nine
laskavo omliivoua, a odpust'to, Ao
jHoni vAs vyniHil z kudu.
Hrabo Jan vstal.
VAAntS staroati plnily mil sice
diiai,alo usmival so vllilm": na ata-
ou sleCnu a na jeho muAnd tvAli
nojiivil se AAdny klani. Jeho jio
toSeni nud zdravini pHbuznd bylo
tak pntrnd, Ae byla tim 1 sturA
slei'-na doiata.
C'inila si vyY-Uky, Ae byla tak
krutA k diteti sveho vlaatuiho
brat ra.
leji zkornattld srdce znieklo
pM pohledu ua hezkdho, statoend-
ho synovco.
Vzpominka ua stAlou opu.sto-
noat a saniotu ji dojala volico.
Jak mohla by ti f.fastna, kdyby ji
byla blaAila lAska takovdho niu
Ao! Sklonila Rinutno hlavu a
pravila niokkym hlaseni:
"ZAstufi jeSti, kdyA jsi jiz zde."
MlaiK- muA sedl si k ni.
"Jest to pravila, Jeno, Ae jai ve
velikd pen6Aitd tisni?"
"Ano, toto, ale nezniinil bych
ao vain o torn, Uuybyste so nine
sania talc pfAtolaky netAzala."
"A Cd.sar?"
"Cdsar Aijo v uatavicndiu strA-
dAni . . . Casto se nine po vAs ptA,
s uctoii a upHmnosti."
Blecna do Mereillos sevfola rty
a zabrala so v mvslonkv.
ITrabe vstal a chystal se znova
k odchodu.
"Jest jiA pozde, toto," pravil,
"ve vaaom veku jest iilovoku tfo
ba odpocinku. Odjel jsem z no
nailAni a Helena bude neklidua."
"Helena!" opakovala starA dA
ina zlobivo. "Ona zaviuila roztrA-
ku uiezi nAmi!"
"Jest to audi1! " pravil hrabe
pevnd. "Kdybysto ji znala bliAe,
teto, soudila byste jako JA."
"Ty ji tody inilujes?"
"6 ano!"
"Vroucne ji milujes?"
"Z celd diihe!"
BtafiikA dAma zavfela ofil.
"Ve svdm nilAdi byla bych dala
celd svd jnieni za takovAto slo
va . . ." vzdyehla si tise.
"rieleua jost sehopna kaAdd o-
beti, jen aby dokazala svoji odda
nost tim, jeA inlluje " horoval
Jan. "Kdybyste ji nebyla zavfela
svd srdce, teto, zila by u vaSich
iiohoii jako JA. Nikdy mi neucini-
la sebe inenSi vyf-itky pro naM
penoAni tisefl . . . nasi zkAzu . . ."
"ZkAzu? Coz jsto na niiziiio?"
"Cplne, teto. Zkusil jsem v5e
ke svd zAchrand . . . ale osud joRt
proti mnfe . . . nic ae mi uezdaH-
lo!"
"A byli v Mareillesu jiz soudni
-ykonavateld?"
'"Byli."
Co se dolo v duisi sleuny de Ma
roilles? . . .
Byla dojata upHninostl synov
rovou nebo dAstojnosti, s niz BnA
Sol kruty osud? Vzkypela v ni
starosloohtickA hrdost?
Uchopila so ruky hrabote Jana
a ira Vila usecne:
"PoslyS, Jone nekdo si z tobe
ztropil blAzna. Neposlala jsem
nikolio k tobe."
"Co pravite?"
"Pravdu."
"Kdo by se odvA7.il? . . ."
"Novim . . . Alo jsom sfastna,
zo jsom to vidola. PfiSel jsi . . .
jest to snad znamoni dobrdho
srdco . . . nobot' nobyla jsem do
brA k tobd."
"Teto! . . ."
"Pojd' se mnou . . . lined!"
Vzala lone- a ved la joj chodbou
ko schodAni; pdtadvaoet Aulovych
stupHA vcdlo pod zom.
Dvefo, jimiA se cliodilo k nolo
zbofondnui mostu, zustaly pooto
vfony. BozcuchanA hlavu vklouzla nA
hie od vol ike sine, do niA ho vchA
zolo temito dvofmi, a by s try zrak
iokal vo tmAi'li.
Blaby svit svdtla kniital se to
liko na konci chodby.
Za hlavou vpliAilo ho do sine
tdlo, tiSo a pfi sanid zeini jako
had a zmizolo vo vedlejiiui po
koii- kdo se skrylo za vybledlou
zAclonou.
Slcciiu do .Maroilles, sledovAua
Jaiiem, sostupovala so acliodA.
KdyA vesli do klonuti'lio aide
poui, odatreila starA, strouchui
volA dfeva v kouto sklopa.
Pvtle zlata stAly tu na sobf; vo
aki-ysi tak suadiio pfistupud.
Pfi pohledu na no zaleskly He
oci lakomd Aeuy.
Chvili vAhala.
Hor.louceni so a pokladr bylo ji
pravou miikoii ale piekonala
so.
"Zde vezmi, .lone!" pravila.
"MAm toho zde od klepa aA jkiiI
Htfechu . . . Jost to pro tobe a pro
Cdsaru."
"U.vcbJo venni a odejdi!" doda
la prudoo, jako by se bAla vlaatni
svd slabosti.
"StarA Rosalie loAi a nemuAe
so ani hnouti z postole . . . jest to
Stestl . . . nobot' ta nosini vede-
ti
no, no, noami to vedeti hu-
bovala by nine . . . alo ptijd' sem
zaso!"
Chvdla se rozcilenim.
Hrabi vAlml a Septal rozpacite:
"Xochci, toto . . . Nechci! . . .
Tot' pfiliS, pfilifl!"
Shybla se a h napjetini vSecli
Mil zvedla dva pytliky a dala mu
je ilo uAruco.
"Zde vezmi a odejdi!" pravila.
Dojat obdti, jiA mu zujistd tak
snail no uepi incala, objal hrabd
Jan svoji pfibuzuou, kterA ve
douo jej pak k vydiodu, atAle Se
ptula jako uiileuka. loucici ao s
Aenichom:
"Pfijd' zaso, Jene . . . zuse
pfijd'!"
Doprovodilu joj uz k mostu a
zvedla lone nad hlavu, aby mu
posvitila na uebezpecnA mista
jako starostlivA inatka.
Bozo hnuti za nim hledela, jak
odvAzal kono a vyhoupl ae do se
dla.
Blazene se usniAla, kdyA ji po
alal rukou polibeni, a vrAtila so
teprvo volnym krokem do zAmku,
kdyA dozuel posledni ohlas ko
pyt ovAlajiciho kond.
Zachvela ae, jako by ji ovAl le
dovy vitr.
Lekala ae nAvratu do zanedba-
ndho doinu, v neuiA nebylo Aivd
duSe krome oBmdesAtiletd Rosa
lie, kterA ji nikdy nebyla opusti
la, a kterou uvrhly nyni slaboat
a seSlost veku na loAe.
Mimoduk ai vzpomndla na avd
nilAdi, na pohodluy, Atulny a pe
kn' domov, v neini soustfod'ova-
la so vesolA spoleonost, na hony,
plosy a zAbavy a v dtisi do
aila so iiAhle svd siunoty a opu
Stdnosti.
Co ji to prospelo, Ae tak lako
tnd hromndila kol sebe zlato?
V tdto chvili klnula svdniu so
bectvi. Mvslilu na Cdsaru ole-
Rantniho dftstojnika, Aijiciho v bi
do, i na bodrdho, srdeciio ujifi
mndho Jana, ktery byl v upadku
a j cm u 7. nepfispola ku pomoci.
Bystry jeji duch rAzom zacal
pfomitati o torn, kdo pfiSel k lira
beti s jejim vzkazein.
Kdo to asi byl a proft to uoinil?
Nebyla to ndjakA ldcka?
Snad to nastraAili zlodeji. V
celdm okoli si o nich povidali aka
Add ditd znalo bAj o pokladu
jejim zAmku, o pokladu, jejz stfe
zily toliko dve stard slabd zeny!
Chtt-la se vrAtit, aby pfivolala
zpet hrabeto Jana.
Alo byl jiA talc daleko, Ae ne
mohl uslySeti jejiho hlasu.
Zatarasila tedy dvofe, zastrci-
la zAvory, zatoeila klio v zAmku
a sjiokojend si oddychla.
Bohudik byla chrAnona jifed
zlocinci! Dvofe byly z pevndho
dubovdho dfivi, zAvory ze Aeloza
a slinv z kamone a z vApna.
VSe bylo tody v pofAdku.
Ale v torn, jak so obrAtila zpet
k svdmu pokoji, zatajil se ji dech
prsou.
Pfod ni stAl in u 2 s jiskficim
zrakem, s ucerndnou tvAfi, s dlou
hym rySavvm vouseni drzel
v jednd nice loskiy nuA, v druhd
femen a pravil hrozivo:
"Peuize! Ani lova!"
' VII.
NOC PATfiUO KfJNA.
Sloena de Maroilles byla veil
co ostrovtipnA.
T'hodla, Ae stala se obeti lsti
zo bylo vSe dovodno vypocitAno
a voddla, ze jost ztracena.
Rosalie, jeji maloniocnA sluze
bnA, nomohla ji pomoci. Byla hlu
cna, poiosiepa a na put tola o
chromena; novddela tedy, co si
dejo v domd.
StarA dAma byla sama, uplne
sania nomohla chrAniti ani svuj
poklad, ani sobo.
VoSkerA joji bozpecnostni opa
tfoni obrAtila se v jeji nepro
spech.
Pochopila to s proziravoati u
mirajicich osob.
"Kdo Jsto?" ptala se.
NoznAuiy so uSklibl.
"Nekdo, johoA jinduo nezviS!"
"Co ehceto?"
"Tvfij sud zlata."
"Vozraete si jej."
"Kile jest?"
"llledejte."
"NechcoS tedy mluviti?"
Sloena de Mureillea zavrtela
hlavou.
Prudkyni rozmachem ruky ho
dil ji muA na krk fonion, na nduiA
byla iiddlAna klioka a zadrhl ji.
Deany, oatry a prouikavy vy
kfik vydral ho s praou stard ale
cuy.
"Penizo!'' velel lupio.
BtarA Slechticna stAlo mlcolm
"Proi fli stavia hlavu?" pi a!
so. "CoA jsi prAvo nepMsln zo
sklepa a hrahutem de MareilleM
Ci krAsuy tvAJ syuovec suad jii
vfiechno odnofil?"
AnKelika ani nehlosla.
Lupii zatahl Miiycku inocm'ji,
t)Ci neSt'astnd Aeny vystupova
v z dAlku.... a jazyk viael ji z kfe-
oovitd stazonych rtA.
Sklesla na zom.
"XechreS mluviti, tairodf-jnico?
IVdv zhvA Septal ziosyn,
shybajo ho nail svou obot'.
Naidii peuize l boz tobe, a
kdybych mdl sboiirati tvoje dou
ii aA do zAkladu!"
Sloena do Mareillea jiA neslySo
a. Joji shrbend, vychrtld telo svi-
jolo so v poshidnim smrtelndm
zApasu.
Lupic pustil provaz.
"VykoiiAno!" pravil. "Bylo to
hotSi, ncAli jsom myslil."
Utlral si pot a cola.
"Takovd stard sovy maji pevnj-
Aivot.... alo niAiii nyni volnou ru
ku.... a ted' k pokladu!...."
Cadici slahA svicka dohofivala
u svd nirtvd pant.
Lazar Pidoux prof bychom
tajili jeho jnidno? vytAhl z
kapsy malou zloddjskou svtilnu a
klidin": ji rozsvilil.
Pak otevfel dvefe a volal ti-
so :
"Cabriole!"
"Zde!" ozval se hlas z velikd
sine.
"A kuu"?
"Jest takd zde asi Meet
krokfi od dvefi."
Pidoux vyhlddl otevfonymi
dvofmi pozorno do kraje. ' ce
ldm okoli vladlo hrobovd ticho a
padal jeiiiny, alo busty dest'.
Asi osm set inetrfi daleko na
dvofe najoince Hibourta vyl j)os,
a v hoiiStiiio pied zamkom zari
del tiSo kufi.
'zal jsi kono na mist?, kain
jsem jej uovedl: ptal so La::ar.
"Ano."
"Nikdo td novidel?"
"Nikdo".
' A v Mareillesu?"
"Nikdo neAli hrabo. Byl v stnt-
mofAdi, kdyA jsem jej oslovil."
"Sum."
"SAm."
StraubAv ehovauee so radost-
nC usmal a mniil si sjiokojend ni
ce. "VSe jde jako na strunkach",
pravil. "L'boAAk!"
"Kdo jost jeStd zde v dome?''
ptal so dale.
"OsmdosAtilotA stafena lie-
hybiiA, hlucliA a slopa!"
"Musiino si iiospiSiti!"
Cabriol ao podival na hodin
ky. "Pfil dvanActd " pravil. "Bu-
dou dvd hodiny neAli so dostane
me zpet do Combiersu. NuAe. do
prAco!"
Oba darebovd Sli cestou, kte
rou krAcela pfod chvili sloena de
Maroilles se svym synovcem.
Bez hledAni naSli skrys.
Pod dfivim a slamoii bylo jc5t3
asi Seat pytlikfi.
Lazar rozvAzal jedon a lesk
zlata oslnil jeho zrak.
V kazddm pytli zajiatd asi ftty
ficet tisic frankA.
"C vsech certfi!" zasmAl se Ca
birol. "Tot' nepatrnd!" uslclibl se La
zar opovrAlive.
"Jakzo!?"
"Hli'dojine dAlo!"
Lazar nahle stanul a nadzvedl
kAnien, viklajici se pod jeho no
liou.
Vo hlineiidm hrnci tfpytily ae
samd louisdory bylo jich tiff j
nidno sto tisic.
"SIAva!" zajasal Lazar. "PAn
bude zajistd spokojen!"
KdyA se presvddoili, zo ve sklo
pd jiz niceho nenl, vySli lupici na
hoi a do pokojo, kde lezela sle
dua do .Maroilles.
Pfi pfokroieni prahu ozval no
. prvnilio patra plactivy bias,
volajlci:
"AiiKeliko!"
"Hlasitdji, starA ropucho! Ne
slySi!" "Odejdeme!" naldbul druhy
zdeSene.
Ale dfive miisilo so vso zafidi
ti die dfivdjSi utuluvy.
MrtvA uiela ua krku fomeu
hrabdei stAje, znamenany pismo
ny J. M.
V krbu kiicliyne, jediud obydle
ud mlstnosti v pfizemi, dohofiva
ly posledni oharky.
Iyzar vyndal pozornd z kapsy
SAtok, znamenany koruuou, ktory
ukradl FuIroiic fJuillard v t'om
biersu z kapsy hrabeto Jana, a
poloAil jej na Ahavd uhli, kdoA no
chal joj spAliti aA na ruAok, zna
menany koruuou, ktery pohodil
nodaleko krbu.
Pak so rozhlddl spokojenf- oUu
lo sobo; prAco byla dobfo vykoua
na.
V prachu na zemi lezela st run
la mrtvola stard sleeny a. feme
nem okolo krku.
