VvilAnt luJrnAtrhu VW{
-
l iltirlh Annivrtsary
Kdition
Pokrok Západu
rOKROK DNR 32 lOt (IWT&lh} IWú
CÁSt IX
PART IX
Z letopisů Sázavských
I lUlorický román od V ttrnttt TícImiVIkv
Vladík (trhitttml j' v
drM eediíhu lilwVii obíma tu
ktria
"Váak ě k t"tl 'v "tatiV
liniím — "
"pryč odtud!" ahínul Po
mněn
"Pojdu ! uiitlm p rtt vi
i
7ree ni této výhríWky f juby
odešel
Pomněn atál chvíli řnrnJon nlp
jiiik ae vzpamatovav vzal starce
r 11 ruku fkii! "Nebudeš laHěkn
sirotkem i zftstnnu U toho"
"£0 iirlmlu T"
"Tvftj Pomněn so vickrále do
kláštera nevrátí"
"Dítě drahé" ynnopl al otce
stáhl ruce po Vvimvl ii poprvé co
ho po dvou letech uviděl přivinul
jej nit prsa '
Dvorem rozlehl no nň lilo hrtu-i-vý
hukot Pomněn přiskočil k o
kun n iin okamžik so zarazil livlo
finn síla pobouřeného n hněvnébn
lidiíT" 7 hrozivých posunku bylo
viděli že nepřišli m dobrým úuty
Y slom
Madyka nevšimni si nicoiuii so
IM it stolu bez linuti (Hvnji' se ku
krbu nu němž byla hrstku po
prie Pomněn vyšel nn zápraží mezi
lil
Povětřím zahvízdaly sukovité
boli
"Ten jo to — trní — Hrozil
že přivede na vi i vašeho vlnily
ku z župy pochopy" hulákal v
popfeilí obrovský muž v šedém
šatě n první no po mladém řehol
nfkii rozehnal
Mnich vsak se riínč jeho hbité
tili tiiil
"Syna svého vladyky že již ne
znáte a chcete jpj zabiti že vás
pobčhlík jakýs navádí? l'bijte si
mě tcdyl Ncliinln ho vňnt brťuiili
iiIp ( mnou ubíjelo i Icp tnébo"
íyiivobil moí-nvm lilnein 1'onmřn
Hluk nticbl rizcm a lid obrň
til nyní hrozivé1 Tin hvcIio vftilcp
M!'obniiiI vimi bohy nt vy po
biinční to chcptp trpěli? I nu vň
svpzp kletím jpjich n budí np
liwlíti tm dřtccli viihÍcIi do kolen
t iipjpoNlpdnřjňíeli Vlndykuv syn
le?l pochovilu ve Vhifiích"
Dvorem znovn rozlehl ( podiv
ný ryk n vlchevec podíval m ví
třzní nu mbiilcho mnichu proti
iiřuniJ! npPt nfkolik rukou nc po
řdvihlo ''Podvodník je to o ne vlndy
kuv nyní Ani do oři ne vim tiemfi-
podivu ti"
"Dvn kusy dřevit rozletěly e po
filnvS Pomnřnovř llozrnzily okno
n znpndly do jizby
"Otře niftil" ziibřdovnl nilndý
mnich Nepiil ruce n nebrinil hpj
lile tnk( před lidem nepřehni
'"Nebojte e llozi He vim Zlí to
'odnířní h' jste rouhiiře n tnpilcle
jejich řtkolili"
"Tnk kí mne jen dobijte i se
' synem n ty (!hlidkti hoď podru
h( MuhíS 1 vSak lépe zn měři
li" Mezi lidem uvidívSím vlndyku
vedle rrilndfho řeliojnlkn znvlidbi
tnkovA ticho že bylo xlyfietl jak
kolem mlýim a zcrnnnskřlio dvoru
huří topole
"Kdož by 7-nal (ume nkí tvřho
nynn v tomhle odřvu? C'i rnyslílí
U bychom mohli riň tvou krev ru
ku vztSImoutl? Vodřrnd vykři
' kovnl tenhle fa pobřlilik a Po
' mníu íi jiochovfin ve VbtSích Vy
l burcoval nán ze Mtaveníf nepoxle-
ehneme-lí bozi prý wSlou defitř
Jež' fidolí zaplav Htntky nnSc
' roznenoii"
Za třdhto ulov chnluprifkn Ka
doňe vytratil hp vlchevník ni ú
itiifu a mířil ke Kiitrovieftm
"VSnk tu přece VWt podruh'
I Mavřtí nebudete! nířím ť via
f lýko a budu w na ťobř I tvím
i'úM hrozní mMltil — A jl ho po
l břWh nmtití dovedu" nrriiíl w
Vrodřnul zpít k vsi ne ohlížejí
I Nékoíilt mužft kvapilo vozovou
eextou k fožím mukám zn 1ožíml
mukami prVukořílí ofok u duli m
lo vrehti
' "MiiMÍmo ho dohonítí [ nemnže
Mf daleko"
ť á A i má ě
"Jfi farnti e Mcí ri mezi
hhvua ukloiienou"
1 Vodíršd Jf zpozoroval l£tt v
V lioroVÍeít h
Utec IViimtctiPIll krbMi V jib''
a lid v thntih ) tik niii u
StydMI -e fA ť Sicliiil l tduldi
ruku pr syitn vébn Ana
S tM( h litbrnvitovýi ji vyniiřcl
i onen MeO jen i'drtl f nich
fit A pi'e nkiiieMd ii
"(lilřll tí opravibi rubili prn
tnře JiriV řekl leil Jtce jílku byt
ty nebl miumu mým! — U In
en či ukuleěnosl? Povř ml prav
du synu inftj!"
"Ilvl ! Intlěkil osklivv sem
vypuď jej t myli lieVřltniliiej
si ho"
Máš cbbipěe pnivdit jcu
sen! AvAiik clili jsem Vhim-Ko IiiK
lo iitirnvdví tuhle! VidiS chbiii
éeí Zde pod lou ííon nu Iovhí ny
ní je tnin ticho — A jnk že jsi
sem přišel ?M '
"Přivedla mne mciii lutíéku ru
kn boží"
"Ten dobrý jediný Hftli jemu?
jsem vzbudoval chrám n nu žáru
visti boí inukn postavili Pru" mi
nle vzal ileeru proř stnr5ílio synu
a proč tni ženu nechal pochová-
tlt"
"Aby te kuil tntícknM
"Abv U'HP zkusil!" ohélovill
táhlým blnscm Dobrovít po sy
novi
Pomnřii nc od otce nni ni-biiul
Povahu vlndykovii hyln e žele
za vše dovedl v Noho utit jili Ni-
kdv lievid'li lidé ve tvňřícdi ieho
žalu ani když deerti odníndi nu
hřbitov nni když Sel za rnkví že-
niiioir Ale nerozežíru-li rez en
sem I železo nedrtili hoře ukrý
vané pod hrud! i iiejutnleciieiSÍ
liovahý? 1'řieliázívň to z iieuiulií
ní n lilium nadání ubožáci pod tí
ží osudu podléhají —
Vladyka jlí díímnl Mladý
mnich uhasil svřtlo nu krbu a u-
smlil he opřt vedle olee Do jiz
by zalehni tlumený fiuinnt topoln
kolem ilvorn rozsáhlých l'od n
kny znskuříd chvílemi i pes Ale
řeholník h toho ani nevflfinal S
upjatou pozorností sledovnl kn?-
lé vydechnuli utnřeřkovo ' Klid
jenž se tnk náhle otcovou tváří
rozhostil nějak se mu nechtěl II
biti I oči jimiž po poleilnteh jn-
by by nit mi břsové vyhlédni! ti
zavřely se k spánku tnk tiehoun
ee jako by Pivy kolem nich byly
zuiirtvcly
'(iiimén vzpoiiilual ní ii lftžka
otcovu uplynulých 1 t nemohl se
pohroboným vzpomtnkáui ubráni
ti Kdykoli mu v klášterské jiz
hí zatanuly na mysli zašlo doby
vSIm mocí se přemáhal noy jievi-
dél v duchu ňdollnu jíž protékal
potok řinoucf se z nedalekých le
šti v ňdolinř dvdr nn vltm podob
ný tomu v nímž stála jeho koléb
ka n ve dvoře dívku se řtveraci-
výmn ořiuiH a vlasem Hvf-tle kn-
stiinovýTii
"1'roř jsi tiim jen Inm!nřiie
Self ~Tk daleko od otec jejž
jsi tu cizím lidem zůstavil iimot-
ného?" zaSeptal řeholník — "To
tys mne tam ty holka marnivá
vehnala! Cl jsem mohl v oteckém
dvoře zftstntl vidíli ji tolikrát h
přece je jí nuvždy odříci 1 — Když
jsem jl úmysl avftj poví Iři podí
vala w na mne jako 'by ehtřla
říci i jdi alabochti jdra vzdoruj
nu íiiftžcfrllf A já Seli n já tl
íl&Iko vzdoroval I — —'V
"JcStř jsi u mne chlapec?"
"JcHlfi talířku!"
Vladyka iihuiiI anh okamžítř
Ode dicška ulehl nadobro Mimi-
IJ dny říplnfi zlomily sílu jeho
Pomněn m( dny 11 cele noci
nrodbd o lftžka otcova do Sá
zavského kláStera se nevracel
Htránf mezí nimiž vine ňdo-
lí kvílíck zbřlely jíž prvním ané
hem Jenom po hřebenech černa
ly ne borovfny Irlidného rázu do-
dívajíce krajínř
"Nebude více — iicbmle Hot
vu tak zimu přečká" pravil za
jednoho z posledních lintopado
výeh (luft avé žení hořeíovícký
vladyka nhoupúuv ne h koná n
veSed do jizby "Tak mi ho bylo
nijak líto ji k riepoznínl"
{éii4ki stála 11 okna it hiedřla
na kvřtířiy Jež aa ua uklě tvoři
' 1 lVi1 uU MttH ml lreli -'niAtl raTnuldírU diVjhh A
h " )lodtU t4iřp-i eixn 'poMe li íiimJ suk'ilA hnli M Ira
U "NVulMal Hi í-e hSKdv ii Hj lri hUMt na pnudy li
b'Ui l htibl ta tt inn lali ihn e U doliny HAli
lín dtkíifl tteindrt Wrtlfl" luintt h"U Idlmi od
Mu
iK tthv t Kibe liejřlil Sk
i ru S pru 1 ptthlř s'i
"IcifA frktioil fa Ulil rhodií
mnlrtitvat svnibu a poton i jary-
V v lidkč dr na iuiA"
Vludvkn pmesil flu ntt kolík
podivní o ua fenu a oko jeho Jin
dy inírio' raptiumlo hnřvem
"D'dirill byl (ádiiým snne
iletn A jednou I t"bA liýxal do
brýiu Vsak VÍS eo ffei i-bei Ve
dvoře rdeiším vbldmi bohudíky
jeitA jii Až mne itiliifsnit na
liíbitliv pak si di" loj eo hlídej
ililít Nyní vSak neinioi chuti
iiloch poslnuehal"
7o né románové rapy Tily se (va
ře jako slepici hřehínek
"Posiulili lé na mne? leště na
sinrleln' posteli píchá jeho hadí
ínvk Mři bys se stydétl vyly-
knl t til i před dítětem ilnfi minu-
ýeh"
"VSuU jsem luk miudio neřekl
Zřislaň h] vždycky jen 11 krbu a
pak bude mezi námi dobře
Co pak by tomu také lidé řekli
kdyby ho nejel navštívit tiejhliŽ
S( soused! Kiitrovický již tam
htVnf kolikráte a starý Martinie
se sviiem právé dnes — Na žaro
višti postav! zase kříž bude ho
svétiti opat Hoželřeh n njede se
In 111 všecko z celého krnje Poje
deme tam také!"
Drslavn neřekla ničeho a llfi
lliseie přeletěl hřlavoii tváří zá
svit cervá tikový Hyln lv íiž tak
ráda do Kvílio šla n tnk ráda by
Pomněna po dvou zase letech v
toni černém rouše viděla nle ne
mohla a nemohla se k tomu od
hodlali A nyní se jí naskytla
chvíle nejpříhodněji! Mude-li
však m ním moci mluvit i? — Mu
sila by ho ho stydétl a nebyla by
to aby se do snivých a modra
věli očí jeho mohla podívali
'ředě ilvčtuii lety hleilfvahi mu
tnk ftvcrnčivč v tichounkou líci
a kdvž a věsil oči zahleděv nc do
černých lesft ňkádl!valajej a (ro
nila si z něho žerty aby si tam
šel vystavět poustevnu řuinui pak
že se vda a pozve Jej na svatbu
A Ponmiřu Sel opravdu 1 niko
liv ale do poustevny nýbrž do sá
ziivského kláštera "Itěluškii se
vSak přece nevdávala CVknla že
se snad vrátí ten blouznílek pro-
tuže jo oteftv miláček a že Do
brovít by' němči kotulu odkázali
lvftr Dvě léta jež uplynula od
Ičeh dob utekla jí rychleji než
voda když ne v potoku proudí
přívalem
Pomněn ae ze Sázavy opět vrá
tili ale přišel k starému otel v
černém klášterním hávu
"Pž to synii mftj nebude ae
mnou nu illoiie" zahovořii Do
brovít pozdvihnuv se na Iftžku
"Nechci mluvili do tve vftle ani
Ivýin záměrftm klásti překážky
Máš rozum sáina řiď kc jím Vrá-
tíšli hp rHHP do Sázavy budu 11
tvé matky bez starosti i povím jí
Že Pomněn její je dobře zaopa
třen"
"Vrátím w tatíčku"
' "Vrať ae tedy chlapče a Pán
bůh tl požehnej"
Další slova přelilufiil hlahol
zvonft za dvorem 11 kontela Tak
je bylo (dyšetí jako ly nad
mým krovem hlaholily
fefití no šeřilo i obloha byla za
tažena šedým pokrovem tak še
dým jako ta alřeclia řiad koste
lem a jako ta Šindelová přikrýv
ka nad Čtverhrannou zvonicí
Mladý mnich klečel u otcova
IňŽkn n očima zarosenýma) ruee
zemanovy apořívaly na jeho hla
vě a oko starého muže pozíralo
na občtíšfí na iičmŽ byl zase po
staven kříž
Na dvoře zaklínkaly zvonky
kdosi přijel na naních a xotva h
se vrata zavřela zas konfi zaře
htali radostné Přijel opat Hože
léch Hť dvžma bratry
Ve vaí bylo od Marného rána pl
no lidu DoMtalyf ae daleko zví-
4tí Že kvílícký f)obrovít roztří
štil boží muka a kříž na tři kusy
rozrazil n Že dnen opat Nlovanský
sám zasa nová boží muka itn ala
rodávnójn žárovišti poavřtl
'MiwU atará víry ncSIo m o
víem thVh doNt Kýlo j dobře
ku d tiAroťl
t# tu rhlaio rtlit
fo In tl VodtHad a že ipíld
ihňrt" opětoval tie po ynu Do
hroiil "i t tertl Prtnn na
hlavu oo ek a tnlto mó A
iy mhl oloi ho't Vt% I — íU
traf mé ji ledy kletbu Ttojhror
nejit íkd nade mnou m to
lo dílo lioi h tnholrt rhlapce loho
VrUA silou lndka A Van tak
V' i I I ! I !lf
"IVott bníl jortu a ním jen tií
loik sbiv D(i prý it A m rname
ní"
"NN radil bych braií k niče-
mil Nač se rvát proto Je posla - diioee mlfrilčly oi jeho ale jeti
na JáiovUti kfíM Nám nikdo ua chvilku "Jediný líožo!" ra
tiopfi kní hyiliotn so i hodili lim- Violychl polom posledním raslé-
dlil k tiiiýiit hnhftiii t tána 11 pod iiiiuun a osla jeho rnsinbt j siř
eoor" ipnlontpvřclin K!a i dušo tilélalii
rukoU ToM Idítřhooi idiioi Id ole
V Mnnirt u t talmoir
tibo dno ubrtnsknU - hodld
" A pfr o sl(il htUk (e
joh Mrlv lirlkiiou Sltn dbte
ubabAlee h SV jon'
lu rspňld lk iU u I M 1 Itiklo
jiný linií píí'itioU stntli lndk
y lir-l Ml A tiikdo jiný lirhodd Ita
tírelm ihiánimou ohořeli mjli
éiriiavým dýinřin nahoru
"IVilčku mftj!" jwióimI ínla
dý feholník raehylil Solivmi lila
vn starcovu oběma rukama a pí i
tiskl jl ko ivAíim
Korbitým oknem valilo se do
jizby dýmu k isalknull
Křivoblav se vedral do vnitru
mezi prvními a hnědlo vynášeli
mrtvého vladyku ze světnice
Chládek vyvedl za luku Pomněna
iczzcinkovi řiinily se po dobrá
ckých tvářích pro svého pána sl
zy potokem
"Mrtev že?" tázali so jedněmi
ústy lidé jichž plno so natlačilo
do dvoru už po druhé
Cím usilovněji namáhali no nhy
udusili žár lim prudčeji rolmří-
četný prftvod dolft do vsi ve vsi 'valy so plameny Černý sloup dv
"Jsi pokryteckil došo Takoví
jsou liejholši"
" Nedotýkej se mé o ti riekušll
ještě 111V11 máš hlavu vejpúlek
Včera jsem si ln'1 nadarmo ucu
kával a taky pro nic ra nie nera
razil do ní vespod hicb"
"iipiin s půdařem" zavolalo
náhle několik hlasft "A všecka
V I M I t '
eciod n mnu
Hovor ve tlupě utichl a od Ku
trovio vjížděl do vsi slánský žu
pan N cftdaíem obklopeni četnou
družinou n všichni konino
Stnrověrcl odstoupili stranou t
česly a zaskřípali zuby Že se jim
zamýšlený záběr nepodařil
KdyŽ se ádolinou rozhlaholily
t
zvftny podruhé hnul so chrámu
tnu vinul no ňdolinnu k zašedivř
létnu nebi a nedaleko odtud na
výšin? nu drahách třebízských
stál Voděrad na pokraji horo-
vin a díval se ua planoucí dvftr
Zlověstným ohněm svítily se mu
oči a běsovská radost hyzdila jeho
tvář
"Vidíš Dobrovílel Přec (ě to
zastihlo 1 Co živ hya si byl nepo
myslil jakou tryznu ti zapálí jed
nou Voděrad Však jsem viděl
tvou duši jak letěla tamhle v
k I % 1 4 1
vernoiioi iio urvu stařeno
budeš nyní bytovali za to žes
dvakráte staré bohy zavrhl (Ale
dřív se iiwisím podívati ještě na
tebe tváří v tvář abych viděl jak
vypadáš I po smrti"
Potom no pustil vlehevník dolft
mezi lid
Starověrci dostali se leckde do
hádky a křesťany 11 vyhrožovali
tak že se povede všem joslll se
kříže nezřeknou
"Voděrad! Vodřrnd!" zahuče
lo návsí a Ntitrovřrci sestoupili se
v těsnější hluk
"Trest je to očividný trest na
něho a námi bozi jsou Vzmužte
se braši rozbijte zase kříž jejž
postavil ua žarovišti a hoďte jej
do vody Dost je vás a dokažte
jak umíte I životy víru oteckou
ehránitl" vyzývavě dráždil kme
ty žree "Proto jste se tu sešli
abyste byli mstiteli bohftv uraže
ných — Což otálíte? — Dojito
se otročiny županovy?"
Nikdo ae však nni nehnul aby
vlchevce poslechl
"Ci i váa mám všecky proklítl
aby z vás byli vlkodavci a z dětí
vašich a vnukft vašich?"
"Pfijdome!" zalioukli kmeti a
kované holi až větrem zafičely
jak jimi prudce zamávali nad hla
vami
0rr se jim postavil v čelo a
sotva že pokročilí v před zarazi
ly cestu podráždřucftm napjaté
luky a znavil ily jim do očí na lu
čištích ocelové střely-
"Ku předui Netknou ae váa"
zasípěl Voděrad a vrhl ae a hlu
kem kmetfi proti župní čeledí
'"Zpět I" zavelel župan na od
vážlivce již alcpČ vrhali no vstříc
jiaté záhubě
Ale kmeti jíž neslyšeli udeří v-
Se holmj na zbrojnoše Okamžitě
však kleslo několik těl do snčlni
a rozraženou hrudí
Zbouřenei rozprchli nc bleskem
po dědino a ukryli ae v chatách
Opat DoŽctěch stál ve dvoře 11
mrtvého vladyky
Dobrořeč ty aynu i vy všich
ni Hospodinu Modlí ae za ty —
i vy všichni ae za ně modlete —
kteříž tl dali v pokrm a v žízni
tvé napájeli tě octem"
Potom klekl opat do nÍiČIiu a
celý zástup a ním
mého TniUčka!" mmvoUI so o W Ví iuřednli po io'm hnine 1
chrly a ěru bjoh noobti l bti tu
jeho místě A pálil tou to by
hn pdtresiidi na post rtu h" vy
plavili s lidé kdj o (loiift vraceli
opuí iYb'(r mVluhi e vl ce
lou noe
Několik odělicft stálo laké Hit
stráíi 11 bořéh muk
Nibořtlky vynesli hned v po
ledne ua hřbitov
llrftzozvěstuý byl v Kvílielelt
dnešní don Takových bylo však
asi vídali v Cechách více od Hoři-
vojova křtu ua Velehradě Opat
Možetčeh nňslal taktéž v dědině
rinístil so v obalí pode dvorem
s ihěma mnichy a Pomněném
"Sinulně lo ve zdejším kraji
vypadá Uéda Že nestarají se li
jimž svěřena je ve vlastech na
šich obec křesťanská o spásu du
ší ale jak by rozmnožili své jmě
ní a bohatá obročí Není v ze
mích našich více ani Cvrillň ani
Methodějft ani Prokopli Ti kte
ří by jimi měli hýli starají se o
zevnější lesk a při toni zachází
dusí tisícero Proto hyne víra
kříže a pftjde-li to Ink dále za-
hyne n ní i národ náš" hovořil o
pat k bratrům řeholník fun
Když byl domluvil rozevřel
žaltář a všichni tři modlili se sta
roslovanským jazykem večerní
modlitby ~- — f
Ve vedlejší komftrce klečel Po
mněn na holé zemi V dřevěné
stěně zaražena byla pochodeň
um' (Dým zo smolnice dral ho poloroz-
bitým oknemi ven do noci vedle
na lavici ležel Dobrovít Tělo je
ho bylo až po obličej zavinuto bí
lým prostěradlem
Od dědiny spěchalo chvatným
krokem několik mužft na Draha
Hyli to zdejší kmeti a šlí np po
modlit do háje bohftni aby je ne
trestali Jako vladyku
"Takového konce hI zoinňn ne
zasloužil Věř kdybych byl Vo
dčrada dohonil byl bych mu tou
hle holí žliářskou ruku urazil ni
neradi! bych ještě ani nyní vl
ehevci abychom so put kuli: ne
stál bych věru za Nebo" pravil
lladog k soudruhům
"Kdo ví kdo bude po Dobroví
tu dědili Dobrovít byl naší dě
dině oleem i třeba žo postavil na
žároviště boží 'muka 11 nade vsí
chrám1" přisvědčil Chládek
Kolem hřbitova všichni nálile
umlkli protože u zvonice ležela
mrtva těla jejich soudruhu" za
kryta houněmi Tuké urychlili
krok
Opět tolik lidu přišlo Dobroví
tovl na pohřeb a opět z tolika
dvorft sjelo aa sem zeninnstva
Ibižetěcli vedl pohřební prftvod
a obřady vykonával Hluriřií slo
vanskou
Zítra hodlal Pomněn opustit! a
opatem Kvílíce ua vždy Den byl
jíž na sklonku a v ddolině plížilo
se znenáhla pochmuru'' šero
Příšerně vypadalo to na hřhito
vě kvílickém Po hrobech černa
ly se polonhnřelé trámy a očnzciié
zdí chrámové trčely do výše jako
uplakanci
Wad dřdíunti í loelým údolím!
visely irdliy podobny obrovským
netopýrftm n roztaženýma křídlo
ma —
NT-kolik kroku ode dveří chrá
mových klečel Pomněn na Čer
stvém hrob Jí vedle něhož probřlá
valy no ještě dva rovy V jednom
odpočívala řcholníkovii matka a v
druhém Jeho sestřička
Nedaleko za prftčeJní zdí dlela
JÍŽ hezkou dobu mladinká dívka
ani zraku nespouštějíc nbled-
lýeh tváří mnichových po nichž
slza za nIzoii se řfmily
Mladý mnich no níhle aehnid
idélal mi prsti tři kříže políbil
zaměřil ke dvoru a kotem dvora
za dědinu Starodávné: "flospo-
li pomiluj" zdálo ae že jediným
hrdlem úžliiliinoii se rozléhá
Xcjzáze v prftvodě šla hezky
vyrostlá dívka obličej majíc za
střený černým hustým závojem
1lottlt šat tmavé barvy uprave
ný vskusem cizinským sterých
očí vábil k sobě novotou Vedle
lívky dívky kráčel muž v dlouhé
staročeské říze s hlavou odkry
tou Hleděl do sněhu neohlížel se
po nikom llyl to hořešovický
vladyku se svou dcerou
Matka na dnešek schválně He
nce hedvábové vlásky nad bě
lounkým čllkem v korunu urov
nala a do póla zakryla závojem
Dceruška však si tváře hned za
lvorem zakulila úplně
Opozdili ae a oleem a proto zft-
stali ua hřbitově Všecky co se
jich zúčastnilo průvodu IťMuška
viděla I opata slovanského ve
skvostném drahokamy se lesk
noucím rouše a berlou atříbmou
a nahoře v oblouku s drahokamy
všimla si i dvou řrholulkft vedle
něliiii nle mladinkého mnichu s
bledou tváří a sivýma očima neviděla
Okamžitě nakupilo ae kolem' ni
hejno mladýiíh pánft kteříž ji
zdvořilustkami přímo zasypávali
Hěluška se však na nikoho ani ne
podívala a starý olee byl rád Že
leera přichází k rozumu A byli
♦o přec samí Švarní hoši Kutro-
vický IibčJ ho jim chlubil že za
jíždí -do IlořcSovie a že je v ma
sopustě pozve na avathit —
Volně jen eo noha nohu nune
vinul nc prftvod kolem vlndycké
ho dvora
Opat žehnal stříbrným křížem
komusi do oken
Podíval li se tam kdo blíže ti-
viděl vzpřímeného muže na lftžku
a vedle něho mladého řeholníka
s rukama sepjatýma
Když prftvod znšel obrátil ae
otce k "synovi
"Dohře hochu učiníš vrátíš li
se vaimi jsem ae ji donre a jsem
tomu rád že jsi ae tak rozhodl
Nechci aouditlj ale říkávají i kdo
že ní tělo líří maškararní i tvář
jeho bývá líčena"
Hotva že Dobrovít domluvil
rozlehl ae nade krovem jakýa po
divný hukot a na dvoře zavyli
lívoeo psi
Pomněn ae Šel podívat k oknu
V tom bouchl kdosi prudce dvoř
ml vedoucími do síně a nad jiz
bou to zase tak zahučelo jako
když přichází za letních dnftv od
Kaivora bouřka
"ííoří! Mořil" rozlehly se děsí
vé hlasy z návsi do avěfníce
Pomněn octl ae jedním skokem
v síníj ale miiriič namáhal ae dvé
ře otevřít
Dobrovít seleni poslední síly
vzpřímil se na lftžku a aotva že se
mu podařilo povatati xn řinčelo
protější okno a roztříštilo ae na
íiěkolík kusft
"zavřeli náa tu tatíčku ííyl to
vodfrad zapálil dvftr" zabědo
val mrtíeh a uchopil otce jenž
zpola dlel na zemi zpola na l&ž- miýné Zdálo ae jako by někdo v korunu U nobíýftlrftl o jí %
Ale ještí ho ani nedomodlílLlirob i lva vedlejší ti vstal
když nad dědinou vyšlehly sej A rotva Že se vzpřímil k oď
střechy clirámové iiové1 plameny chodu otřelou oetlt m dívka 11
Úprkerní běželo všechno hasit něho a vrhla ae mu do náručí
kaalelík n kdyžatrblf krov poda Pěía to Hélnška MéI m m
řílo hp jírn za nedlouho oheft iillu-jbě tytéž tmavé šaty a tentýž ú
rnířl voj Jako předevčírem Jedíni že
WřtílU tutiulš IíIIa tnut Atitif éa mAM t i Amt Or a tlitxX at Řltn L m t
inirr Tunu uMř yp UTinr ypvi wmvm mi ninvir iiriíy muy