Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (April 28, 1920)
rf I 3 f K V I'IUUJUUUI i [Q)(SdlO©®ó ROMÁNEK OD KARLA fKRVMKY uii iivruinf rvitttt P T ? Jl h% thliMit ktli Ir h ti ttl%ábt ct l i It-nior Mt hrMl s "1 rt(tt jliptU h i ! tí llt m í' imhmw tiIťUii SVtkMlu t-k -llig feiui Jti lAA U in J rl " " Air )Ji t-ii % l i hul t h aM sť toJol e { l luh MH %M l J UVa tn- tUl J ' U jt t )ftl lir M Hfi%Afil' Mttt d i Httll t Llskil-# Mrii#tj ké l Jh vdftitěji l ií tof % Kal-M 1vltk tll%U A íSrtn rlrM t j J#i -nk luk M tiii'ií u ni j-lni lii n prtil ldtvt itfininti (i A jV%tř t ittrhvi-i nt jeté henmli eo jm (i'mi li Midíoivf JA m ji- 'i ml'] Mí ia !tr f co mt mtiait Volt 'Mé-H A vn InltV o %Hx floiM túV děle! i jk jim A také tei to-i ! i k 'l s-i i ko n!t I' ' l'l MíU tlllli- f ti lil) i'lr I' VjpKiVÍH JViiíil tlti kl'-l d i 1 1 jak' ' ' t ' )' tl H I i-1 íe lnu i i lii hi rkiih tttliiki niku um v fi I ' ii dl In knmi fiiíilji imiI Nt-í m jmV ť' i Im"s) "- h Ukm tsj t MiiH lnljiil jikx i li- rtu A 'Lilu' v 11mI imi tiřlíi! Kil U ti v t n v ! XVI řlíálm pru piní injtii ji I a luly m in In i nljivil ol I hiilil! ii slntii pant iH ilm i-illii lillii'lll! llkKli llntilviilH si ) !i'iiilni4' "Tu íli' niiiiníiiKn jí tu V liiíiiíni" ifiiil ky m nak j I M t i ils (iiiiiví f'1'kin'li si a já ihíni yiiifiilmiii lak iiivMúin in-vv-liíiiíiii víU ali' mám z toliti rn imii!" vnyi ja Iitiilrkii rit I va i'iiiis!iiáin " íiiliiuvrilťla skoro Milnn'vaiii" "kti-nik liycli já nio lila ixl svých t"ii pnspíchali Ali t vík laily jde o pot áltk I X" cliáš dum prázdný n mníš jak t s ilonicm dopadne! Kdu lv kc {m Jiul dovtípit a Kupkovi poručit hlyž otálí To vis Tonířkii je lo vSccko tvoje já ti to jako oko v lilavi" opatruji a kdybych já ti to ncopalrovala vhccIiiio Iiv ti tnzkrndli a roznesli" ltl utNiM h imi ihkitiU l KiiIa rfiA'ia ViIiUam %iI'Uia inuií% i ha iii iii knin p %k M ruini kam t UU iirpřMiiftrluy lMrk! I ím h' kll li li iurtld ifid1 tk lul v ti:ii #-%iu r % ui kii u %ii mí u i ui:i aL% ntu4 tvj i i AAl-kll katkflA ' h itrtrt k MÍiii tíltkiivil I f "K jím iv I iMklilaliln k I la d 'Vu MtAhu JjriiVu H- im ' Uiiai%ni' i 1 í i _ I A rvč ty lítil? nlli ililUI v raVRI lAkui pil- kud 't iliipilrdnc tyl iíťkuli kiii ii Mikiny diul s rd li ' po nní iit( "uj Mpráikll" iTri( !W IflnfíkovA i Au- tonfnovA ihurrttt piiiii1u Co pk tnu %rtá hUvuu pr i!a si ulitiikti v niSéírfiř pur-iru lí'' i liodi jako tfrii luko t y iííii ii£'u kuiu%l lUituho so Mípnosk Vod jfn pro tířlio t-liisii c mu 2iiu%t rif odkoupil o vAi-fko tuii milostpún tuky tif lnfli' koupit A Voda lulrlflí W ďivit místo tPif m Vodovku vdá tolik pvin' dostáni' a ťliulupíi jí nstiii A kude initi mlatlCIm povídala puiináitiu ('uvrnoiíku '''"vťka Mv t tnliky' fuiiivkovú hýla ji-ii řdúnlivi odlouřiMia od svfta Do suiwirny i hodily žťnski' zp vii-fh okolnh li vesnil' u latii-C-ková tlovřdřhi v o íi'di noiinúrh ii tiijnosli-cb A když osiiinotiířlil Jihisiti o titcli uvažovala Mopiiledue Jun jifpíist'1 Antu níu roztnrzidý jiiurnýin mťkáví ním ndfiid odpoledne do lenu Ale Ňťl tudy kudy mohl Jan přijíti Murnť' ořekávúni jej rozjitřilo Sám nevťdrl prof tolik po Jano vi zatoužil Když pím-l na širo- kou cestu "pod Meráékem" klu sal proti iiřmu nu koni lesraistr Iesmistrn znal Brodeckí" tak d&- idné že mu z tvAře poznával lu ti V l )vUli iU 10' tbfcd ílřikP" Js Ui" i r-Ml si" hrd'' i' in lc Mo p4 sil"' A l' "A v Jti dul mu tli i lu- s h iktJrí A )}l)t k tom tri %vn d ' Jen si maminko řeknete nueii iiiun-me zapřahat ja varn rozimiíin" pravil "dninov je di nmv a tři la liyste taky u nás ly !a duma při se vám zastesk- lie' v ih loniékú nějak to udělej já bych Anince neradu bolest u- iiriida vidlí Toníčku já jsem ta dy ii ván okřála a jako znovuzro zená jsem Ale od taiiitolui se u tuky iiemnhu odllIinoul Jak bych mohla já sluní osoba tatínku o puilil když už tam chudák pod tím drnem leží a niknhu netii' ldo by ho npat rovni jen mě A to umě srdce rozkrajiije jako pi tomá jsem a pořád hi říkáni Sva tý Duchu sešli nn niž jnzyk moti- Irosti aliych to nejlíp udělala!" "Já teda dám hned a práh nout I" "Ne Toníčku" odpovídala rozčilené "to mně pro Boha ne dělej nepospíchej Toníčku jú od vás laky nepospíchám Jenom Ntarost mám aby se ti tam něco nestalo A nž bude zapotřebí jen posla posli já okamžitě přije du Tak se její odjezd o několik dníí prodloužil ale přece odjela A ZIN 'bylo Ktnutrm v poběžovie ké 1'ořtovné Tentokráte po rábské pont "Dlouholi máme do uvátkft" IčmíI Antonín Annu když v man želské díí věrnost i o svých věcech rozprávěli "a zas tu budei mít I návštěvu Jana Vclkonoění uvít- hy jsou jeho já nž ho znám Nn jaře ho to chytne a musí vyraziti ze všedního života Já už ho vi dím přiběhne zas jako n kese rem" "Aspoň h n ním trochu popo vídáš" pravila "ten nikoho ne- zarmoutí! A vidíS Toníěku přes to že hi o riřiri tolik povídá Tnu má dobré Arden a je dobrý řlo věk Jenom ty ohníěky kdyby v něm nehořely aby taky Amálkn byla n uím Sfawtna! Ale on za e be nemfižeí V tomhle jste vňíehií Mfníl Já vím kdybych tebe tak dobře nchlídala že by taky oku- Hil ovoce ze zapovězeného fro- mu" Antonín ujtlímud rozesrná' "Jei když mž piiHtíí iMpoň do Kouřný za Janákovou" odpoví dal vetele "a kdy£ ne Tiřbojífi )y mne bába lenřarotalí" "I jdi ty" pravila na oko zJouřní a zálibné pleskla jej pr Široka záda ' To je mní prolezlo jí jako jí fckri rozpálenou hlavou jeStí ít£ tí že neví jak jí A U Un pMfrm Llavy plet! K Velký p4 lek neíej Arďníi "rírió' iii']kH 1)d Wi nad fttČakovem poulal iěhl do lesa" odpovídal Jan jak jest naladěn a jal: přijíždí: zda li jako vladař zlý nebo jako nicotný élovřk po útese toužící Přijížděl a byl výtečné nnliidéii "Anton tuk Ke podivují'' pra vil slézaje opatrné u za pomoci Drodeckého m koně "dnen jsem kí to všecko rozložil eo jsme a nně tu jsme a díval jsem se jim do lesa u tak uie to chytilo že jim vypovědět nemohu" Viržinku smáčkl nu konei aby lip hořela Pnk do ní zadýmal a modře dýmem zakroužkiovul ''Nní to vfteeko k Mmďhu jak se jeden vynújííme nade dnihehyT lak si jeden myslí že je vín nežil druhý jak kí ťořtmjstr mynlí že j více než fořt fořt jak ai my sli že je víc než fořtvart a fořt vart jak kí mynlí že je víee nežli hajný Já vím že i hajný ú my sli ze j nřeo více nežli nftdcn nik a váiehiú jsme Ktejní Véřej mné Anton ani by to ve mně ne hledali ale někdy iruig je tak že bych udělal revoluci Kouknou ae řekněme kí to mezi ětyrma oéima je nějaký rozdíl mezi mnou i vrrhnoNtíí jHem já snud lilotipřj ší nežli je vrchnoKt! A přeci nás vrchnost nepovažuje za njo Nebo niv to snad putří aby ronó vrch tiost za našich dnft tykala jako lo kajovi? Když to je doma' tak to Knesti ale venku před cizími Jid mi přeci jen mnž to nejde pa roz um" "Niv Ke proti tomu neda dl- lat" odpovídal lirodeeký "kIuž ba je hluba Samostatnému ne- odvislému ílovřku by ho to nestu lo! To je dnes ráěejí dovolit e dlák vřtSí pón nfili myl Třebas by v tom doud nedovedl ebodit dle on e to brzy nauří LeNmÍHtr e zamrazit jakobín- ký zéehvat mu minul "Dají mní Anton pokoj xp se dlákem Kedlák je nedlák a pán už z něho nikdy nebude Už je to hezkých pár Jet eo jim robotu zrušili ale nedlák zůstal sedlá kem To radíi zftatami fořtmi ntrem ať mné baron dále tykl ule sedlákem se nestanu A r nich už touhu po aedlaěení taky asi fievyntrnadímf A dalj už ni to dědictvím do pořádku t" "Dal a nedal! Ví }wm paal o kresnímti Aoudei aby n tou vW neotálel él teď n íroneeV kdy£ už viiehní mm mám mezí ebftíi víeeko vyjednáno Atidí njak o táli" joh jr h te Uk driií I tutvU íAVnbMí' lriMtik rnMiiušile ke tia let mistra radival a tievdpovittal Ne flotil m na tuhu norarlíval mu Ani proto h ho řtelatkíi Má fietu nl dak byt h mu tt vstlivnl kmitlo tnu blviu kdjl urdijpr to je přihxtiti Ke kwřfukv t U bytosti ke kusu latttit itmi spojití K6j osud ve letní uf initi si a Kvýui pevnou domovinu m1 měnitelnou a ustavlcnř Ktejnou Tohoto on neiháie u nikdy nrpn tnoin tm jrn rui řemi eiři ttromy n plut ošetřuje a nikdy k cuímu tiem&ž nřilnouli nuceji UuVoiu- prauL io dlouhé chvíli "jA vím že zišin nejetlnám a íř i škoda mné 1oho rejtle ale já jinak jednali ne mohu Nu konec to nřeee ietiom všecko bude mné a mým dětem a myrh děti dětem náležet" "Anton to myslejí hodně do tluleka" uklíbl ne lesnjistrť "to ju zax minu zúsudu že všade jest zem páně A nikde se k ničemu nevážu No mají e tu dobře a nezlobějí se když jsem jim nála du pokazil" Podal mu ruku' přátelský jeho ruku stiskl a pozorně za jeho po moci lezj do třmeni Koně po krku pppláeal a klusem odjížděl On by mně lo nejradši vše cko zošklivěl" pruvil si lirode eký pohrdlivě „ " jakobv élověk mnsil říditi ne jen poety a ne srdcem" tr s Na Juna v tomto přemýštívém' rozechvění úplné zapomněl ale tu l LÍNI ttl riAjsltltU lidpilsliiN ftl e Aiilnniii "To l lě iedi lotří! Aiikn e tfldkfm ji ntA%íclt t pořÁdno vtl trnil a to vis maminka l piei joimm nejraihi nitAta na "I rutin U a řirřáde bl" udp i Udal lan mnut "to vis % leso cd bah ledaei te přeOrrhne Mnk Kunet je liinlný ílověk ino po řiJný ťlovřk o hospodu ticřiVfld doma celé dui edi i jenom na'hlupě pnni ni do mrtl Pukla harmiiiiiui hraje ule j uirruut I p říká h lla ul ticmi nikoho Ke Karle nrlodl Jú m Karli j-um j! a h tnu musí k smrti p nedivím Mně kdjtj někdo triy duil Ale Kla ji prvek ú u%i drn kostelu! písně na tuin truřá- dít! My poíúd myslíme h je Pdi LtitA a k ikk au ur#i lan bves te % bita unllíiv jn proto noy to nejanv u roivést na hodinu Když jsi e o- mřel ale Kda mA dobré jádro" "A eo si innminka udělala se bankou a Karltm?" novu o jtnl Antonín "Žnnka by oinrela tvutého po lád chodí nnřiká a žebrá já se mu mince nedivím A Karla to s ma minkou nikdy neuměla Maminka je pyšná Karla je pyšná n k 1it lenil a mladou ženskou jÍ dostat mis seděl u Jeny a ne u měvhu ' Antonín se rjstn il "Já ti nerozumím co tím chceš íicif'1 pravil postrošené lan múvl mruté rukou jakoby dotérnou mouchu odháněl l t I 1 ! - I 1 loiiu-hu ncrihtcj tóno noe tnne odpovnlal iroselne "kle- povahou se ty dvě nikdy nesej py dělat nebudu beztoho to jsou dmi jen klepy ale kdyby to byla prav- Docházeli ku Poběžovické foř- da tak by mě to tuky mrzelo — lovně Jan se ustavil a se zálibe lnu zkrátka povídá ne že Karla ním zadíval se nu krajinku kle je relé dni na fařt a ávakr že do rú se mu když r lesa vykročili ua hraje nu hurmoniuml" před očima náhle otevřela "l nieu na rare7 "Toníčku kdybych já měl to- "Ano u nich! Ale af to na mne hle co tv múJ" pravil zaníceně nepovU já jen povídám co sly- "nikdy do nejdelší Hmrtl bych si im tu Rábskou clinlnrm na krk ne Antonín se na chvíli zamyslil a vázal Vždyť to máš tady jako v na 'jednom místě postál Na ko- ráji Ale ty jsi také' takový no neo na zasmál o dále kráčel snokoienee tv si říkáJ že ie v to "To je hloupost" pravil pře- tf lásku ku vlastní zemi ale ie švédové "tomu uz rozumím Mn- to jen hlod po něéejm novém no ji tam raráíe jak mn švakr vy- ustavičných změnách" ravřl mladého a vzdělaného čio- XVII veka jimž je ne ivakrem už ndh Než se okresní sudí rozhounrl Uřivejbka moe za dobré a MyU stání k dědičné pořádnosti no lam jvana nmotio nemft ke komu starém pánu rábském nařídil !é- Dv ai vyéla tak eliodí no íaru! v tuly mludé kachny na rybníce éer tomhle docela nie nebude jen lid- venco ni bvl Praktikant Krb ni ian jm pasece s prudkým ňvizdft- ski lim Kdyby chodilo po se- zase mladé kachnv na rvbníce bií ním pasáekýra přicházel Měl je- dlácích nikdo by nepípl ale to dal A' v poběžovické fořtovně ži ště rty naípuleny a vennieká pís-jvíá Karl je na nedlaky tnou pjl- vť běžel jakoby nebožka Ntará nicKft c nien mu unikala kiiya-en ft proto ty ni a řeei v Ne v tom "Aijik tf míjí ryjednAnof" ptal ně len mistr ndoekavl to t?d vlečko po neboítíkori ujmu každému k nourowayft řy platím nijaký podíl t dokud bn- dě matka l vá dim" jí "tó'5cko tíílvut protož Ji Aloutím Ao Mihlťiili Uratrsky ae přivítali "Já měl dnes vúj denMúíeni e přijdifi" vyprávěl Antonín ''uč jsi nepaal" i "A já ae ti zuí dtut ráua rorz- iiujeduou ti mně něco ntnitlHku lo : U yuzo wber ne' a uiuAIru j do lobčžovicJ Tak jsem se ti nu kramlcku obrátil iel jsem domu přcsti-ojil jew se a uá jseňi tíidy i o via ja ho' a lučím dlouho ne rozmýšlím když nmé }o napadne tak to hned nděláml!' Anton e shovívavě usmál O vaem nikdy o bratrově zbrklosti prýfitící z jeho náladové roztěká né bytOKti nepochyboval -"A Amálka tě bez' vSeho pu dtila f " ptat ne Jana ' ' ' V Toníčku my jsme teď n A- jnalkou živi jako dva andějé už si rozumím- Ja vím ž -je bruí1 na mrzuta nenapravitelná a ona vi že když m něco stane ž to nedělám ze Špatností že to je v5e chno taková krev divoká a blázni vá ale srdce že o tom neví jen kalhoty! Amálka už ví ž má ja ko pořádná žena mužovy chyby zatajovat a pak taky což je hlav ní vée nemá ke komu běhat mj tíŽnotmi vrehíríovic nemá a ny nějšímu pánovm hloupoKtaií ne- mf na oči!" "Jn když m dohře sníKte!" pravil Antonín " v Rábu jid ne byl T "I taky jsem a tam tuhle roz běhl zrovna když byla maminka u vá nivítě vou - Ale Kdoví to jak a mně zdá moc nabylo vhod Když jhcbi vypozoroval že hlídá Kačku jako drak nedalo mně to a kde jsem mohl tak jsem ae k ní přitočil jen bych ho pořádně po zlobil Inu máme každý avou atn rfiAtkt i radfiAtkuJ VídíA Toni ěku to ma já pro tohle nikomu neplívám! Kdyby byl Kda ne dělal dobrotu jako ji jíin nedě lní pyl hy n! muail tu trewt ruíti mou Amálií jemnost pán Trcbfií byl by mu to nařídil a ani řert by mu byl nepomohl' "I jdj"odbýrl ho Antooín "tr vla4y něco Tidíl Kátí j mc9 hodni holka ftlatf pra minka U r# ttatka nviela Háj lile docela nic není" 1 v"Ah když se něco takorěJio po vídá" íuruiítul dandávajo Ke hra- "JeAtJ! ráíejí o to zajímat já by jí mamin lu tolik nepotřeVova- byla ťf tm dobři Min ttwh o Anou aby jf to Bentrhlo Ui A ni Nebožka byla zlati Ž- laní nikdy nežilň Amta všecko za stu la a tepeve když žně bylyKkon feny porodila tak leheii u rychle žo nebylo paní báby Podzimkové trem pieAvědčiti' "tak tomu potřebí 'Paní bába přiběhla do má v j hnou ti Já vím co liduké kvartru udýchaná a Npoeená huby dovedou I Co jen toho o rnně N{ky potu jí u dvojitého podhrad roznáaidy a 'bylo vždy vlVcko ku "po mastné kuli do pootevřené pravda zrovna 'jen axi polovice! Jupky (ilusila c jak běžela a tři Ale já míl rozum a Karla ho ne- knoflíčky u jupky kurtounové ro mg: 1 Ja když ho o mně počalo zepiala) Mia tukem piVlité iprsy irousu ze neaara vnotiim linea napaiy ' l jsem v přestal a ť chodil jsem ji- Jírodeeký vypravil do Hábu namf ' schválního nosla ale poněvadž "A eo- je h íiaáím dědičným po- tam byly žně (tam už páeniee u í-adkera" zaváděl Antonín řec ji- kládali do stodol) žádal matky nam "po pořádnosti he nikdo ne- aby nejezdila a klidná byla že KhanlT i ' je vse v pořádku že é iiase kluk -♦Jan m rozemál Hlavou ' mu narodil hezký no mámě černo knlitltf' ustaraná' postava ávakři- oky n pichlavýma očima že ho ěka Sladkého dědictvím už omrze- pokřtí jako o žních aby si nočkn lího JeStě nedávno když byl u la maminka na holčičku že to ne iitmo v iee pro nromaay iian ouue iiionno trvati u tentokráte ž trlivě ho H dědictvím poSkádlil najisto bude holčička "To umlklo nadobro pravil Křtiny tedy nebyly slavnostní Jan vesele "ívakříčkovi 8ladké- Do kočáru wdl Hrodecký a paní mu když k o dědictví zmíním bábou Podzimkovou n s novorozen íaepe kI uái a titíká Nechce o ni- cem jeli do Týniítě a velebníček čem ani slyáetis LVrt mu nedal IV Bouřek dítě okřtil Kmotra ko apát zase se a Kritzmanem cido- křtiny jakrby chalupa hořela oral a dokonce mu měnku pode- Kmotr kotclník v modrech kal isal — což Kritzmann je virtuos hotách Kpínlníeh ve kvapu jen s t_ tlxi cilJ!' J 11 v n _ i wuiu m: BVHKrierK niaaay poae-iao černěno osai£U lisironl a nA píše na směnku tet už něčemu po- druhé kalhoty zapomněl Volební adnému rořumí ! No a teď muHi Ček v nažehleně rochetce tiše c platit I To jsem m dověděl jen tak twmíval milým úiiměvem a nn1 pod rukou Zanee on ó tomhle odříkával modlitby do nichž mu doma nezmíní Běžel k sudímu oa z Atdoly za krchovem udeiT ee ouM do zámku jako řílenec a n pft vkc1 vpadaly ' U ftpnčkft dělali prý to tak že bude midí kvapně mandel mlátili aby bvla mm t fcrttzmannovi messené na ten dluh sláma na povřísla zlatku atrhovat víc atrhovat ne- Kábká paní nepřijela ani po moze" - krtiuácij Anna ii ilvchtíví nXvh Antonín m shovívavě usmíval vala Zabohdo Annu Se ie no oev 6vakra nelitoval "Dobře a mu v těch věcech opuStěná že nikoho stalo' pravd "kdyby s byl tak- nemá ale uspokojila se když ví A 4 4 4 ú m mi mam - I _ _ _ rue spaní vz uavno bylo by vw- děla nň tohoto porodu tolik se o cko vyřízeno H takovým řlovč- bávala a děsila že váeeko bylo kem s aapletel A Karla a také íťastně odbyto Vstala tentokráte iiensiiiajef" "VílTpníčku Karla J moc pyiná" pravil Jan "ne snad U by nechtěla brát peníze al aby s neřeklo ž doblaltije proto radii mlčí A ivakr Jk mni ho lidé ▼ýpodob&tijí takě není o p olt hltavec To Karla dobře "U ní to § dMiínott poříd- nost! odkládat! nebtidu" řekl An- U bnad bych il ji tzal nám by tonín "kdyl jiiew vidě1! Annlnu nitko jak rroblá nenadála o ekflřťolífžělo í (tmi hy neílo ale o mou rodinn kdyby ml nleo mnohem dříve než jindy a zdra vím kypěla Když lirodeeký k dědičné po řádnosti chystal Anna už chodila ' "Víí Toníčku" pravila "já přec jenom pojedu tebou já tě tam aamotnébo nepustím Ty jsi tsknvý atralný dobrlk U nám' je itl něco vyvedell Pamatuj Ie mát dět! a lénu ty U Jsou ti blížlí neí vlíchní ostatní dohromalyl— Neukvapuj f Beztoho na tebe íe kaji řidl budou kdy! jim tm "Attlnko ji už jsem to víwko dobře promyslil" odpovídal "Já 1 - 1 1 1 1 1 li i'iiiiini irniiuu tťii tr ji je ukradl liebt ne di h al l MIHIU' l 10 llďřl sríiini n Hutni TtonVkii ť iidélás jak iiiIis nej 1 i-i 1 : : i li Min rii jfi tooii nn tebr pamatoval" "I Iv inoiitlrn moje" uravil V riHld iti ihfíí sání a Dortidka ii oh jal mi v jí pry inntersk uu inle kem pckpťlé nepuprasknly " tebe se udělal řiowni lakový špe kulatit jako je KViikíi'rk Iftd- ký ale ly mé se Švukf íčkem ne přespi kulíruješ A když mvslís Je bych tě ošidil pojef S selmU" "Jdi ly iieiozuino" odMiiilé la inalivě n do zad jej pleskla ''kam bych já se teď na cestu vy dávala když se teprve dohromady dávám ale já té jen prosím aby rase se svini dobrotou set iieukva pil" Jel k dědičné pořádnosti sám Aby nocovali jinde nemusit vyjí žděli o třetí hodině ranní A jnk lesem jeli dlouho lesem jdi nežli na chvojnovský kopec přijeli po dlouhé době prožil ranní probou zení lesa Na Ch vojně byla okna záclonami zastřena -slepice s ko houtem po dvorcích už pobíhali Psi urousnní po noční hlídce ne- vyštěkávali I v Ředicích dosud li dé spnli když Rediccmi projíždí- li lirodeeký zúplna zapomenu! proč se na cestu vydal Na dědič nou pořádnost nevzpomněl Itoz hlížel se po posekaných polích chlad ranního větru hladil mu tvá ře l'ž ze strnišť foukalo Do (''asfl když přijeli v komůr ce ve starodávním Ktatku do sil nice i vypouklými Měnami' se tla čícím 11 otevřeného okénka děvče si 1 v košilee rusí vlasy zaplétalo Modré oči n dívčí plachostí setka ly kc a 1 očima Hrodeckího Ale když vidělo že vousúe v kočáře ho dí - kdo by se styděl ženatého — - a beztoho je voiisáč už dávno ženatý jnunyslilo si -— zasmálo dráždivě div e jí lesklé perličky ze Šťavnatých rtti nevysypHly a když ani lirodeeký dokud kočár dále neodjel oči od ní nemohl od tibnouti uzounký a ohnivě krva vý jazýček s tiličnickýni Kiníclieriii na něho vyplázla jinak m nemo houc této mžikovité dotěrnoHti vousáčově brátíiti 1 Hrodecký so zasmál a - spokojené do lovecké dýmky níž se modř kouře vychví vala zadýmal i V Hábu se úmyslně neslnvoval Nechtěl s matkou hovořili před soudním jednáním aby ho v jeho rozhodnutí o němž se konečně do mníval že jest nezvratné nevi klnla Jenom na hřbitově se sta věl To už letní den plným svě tlem se rozjásal když na hřbitov k otcovu hrobu docházel Křik A I l M I t ' promizcnyen piuan ozýval se s vy sokých topol ti zn hřbitovní zdí Tráva na hrobech třnvtila se noř ním poroaeníin Postil nad hro bem v mlčícím Hcsmutriění Co by 011 asi tomu řekl kdy by věděl kam jeduí pomyslil — Ten by je všecky zkrotil! Aucbo nezkrotil! Míval o věci Hvůj ná hled! Kdyby kc byl do koupfi ne- nl ve mohlo jinak vypadat!' Hrobu kí povšiml s UKpokoje- ním že jet pěkní upraven A pak si na Anuínti matku vzpomněl že sc u ní na ch vojno vskím hřbito vě nestavil -t Zbyteční bych ji v hrobě roz- ěiloval řekl si kdyby věděla kam vdu a co zamýSím! Ta rábským dkdy nepřála a s tím co udělám nikdy by k nesmířila Ale člo věk chce-lí nabýti klidu musí po- volit i Hklonil a k hrobu pokřižo- val se a volní odcházel TeiF t r v všiml si vykopaného hrobu 11 cesty a kusrí staré ztrouehnivě í rakve jež hrobař vedle hrobtt o trávy odložil íVrNfvá hlína z brobu znatelně páchla svěžestí raii níbo vzduchu Úzkost sáhla mu studenýma ru kama na horkl srdee Jenom n umřít řekl si Jen žít jen Žítl v ídilo odcíel z hřbitova vrátka tn sebou přirazil a teprve když se mu nohy do ílutěho písku pod hMd Pivem pa kopcí navltího zabořily zívym ponynem leio triu zvíři ¬ ly % hluboká si oddechl