f
j
3
li
ř
t
i í
í f 11
i- i
i :('!
(' 1
ť '
i' r
1
i
a) - '
POKROř DVE
komAnek od rrLA červinky
lunoliti iifřiiMilm ! kdybyvb vi-šiehni koukali a když budou u' j? Vlon mimM vyelmihvili
dřla že ly tu mohlo hýl pWúdnA llr dělali Uk jim ti udělám" I Obratně titiiítii i mhumilt
lyVli mu věc rokiíiln Friiv ny j IMiuirii nitiiiLy sestual a Ovsem ním bylo jako hmImv
ní bih proti tomu nrla pro loi i í doiiudk atfál v mu v jr í ti diiHctu lampou iA na
loie viilim že po živinMi ul dáv!stech ioc hvénim i-oxlHcbuým iněm mý šlehu i !' opilnié o
no Muné a tulily by mři sn'i
po mw"
} "Iá liych liil iiIoohiVm prnvil
Vlítla uMnlin ni unyvli ni'o r
"A }uh- íui MutM: vjr
jhmii iíi'ci Krboví imk7ul '
jravil zlostnř
S)iií )iiuí in'inlinivt'ilrl1 jen
lukivilii rnmoiiy "Ilusiinu nu
i nuku Karl strojit iii-IiihIimiw"
"A Jtlá pntiíuiútnu Kot ko- jt pryč KJyby tu jvtunostpú
vúíM ptalu s — "A po by děla- vxal za dhtliy po tia tum viium
la" tKlprví]i1 a ruzvúriř si oJ a iiřkollk stovek mní vyplatil h
kašlal "To vík' holka rO tlřlií
já ji mlílíilúiii Al' h TuSffpi!
Kyjjluvýui t( jil? kopcr tiipIp
y platil bv
lo bv to íIiq
1'áfravř se mu alívula do pl
z chph oři
"Vsopko by to bylo dobró h
Avnnivoviila Anna "odbudou t oIi'duílm TiihbMi nás byla sta
docela tiv' nik::n ii(ipojidut " rá Iíylová a povídala jen nby
' " '1 ill In iln i iri ilnLI)iii'il ii liv ln i
kv iidivom " jí ji du s ti-boii o1 se stuiiH'kn zdvihlo A prasata u !o toho mladť-mii pl'st nťbudu on okraden! Toníčkovi ublíit tifd
i 'ii i :r : i'-f -„ „í I i- ii!nl tnV
nikdo mu stru- ťas i-licipaji !
zmínili!" zeptala si Anna piVkvu
Pmií "Vždyť sp to doci-la vpiVj
ně iiovídalo!"
"dá o niríMii novíui!"
"Xíp si 7 toho nfdřlají" ň 11 i
stará paní konpjŇiv? vidoiif c jo
uomilp 4futo zprávou dotřrn —
"aspoň ušťtřcjí"
íd !ior'i]Mdu(" :'a tiinii ah v
síni sp uálilp ohrálil a vrátil s
na dvůr
"Kde pak Tonířek aby nejdřív
lvel k dětem" pravila Anna vy
ěítavě "on m musí nejdřív podí
vat neutekl li mu pes"
"Kadv máme svou starost"
řekla stará jianí "proto itm nea
jdívej!
Ztiiila řf? a k uchu so mu sklo
nila
"A víte řlovíěku" pokraěova
la Septem "vv sám k mladému
f-pi-hoiítp! deště by se na vás tt-
trhl však ho znáte on má tpj ji
t ) 11 f I li I 11 lil ttt wi
kn neKiníiňl" "Ale jděte strejětai" libovala mluvím ním a pak vám vzk
í i m tl é
Tobě že se Tonu ku ani n' si itarea nad tolika průvanu -r žu
"A Fuomena Horákova kp jest v
ripvdává?"
"I zase i toho má uie! fltysta
la se před ostatky le ňák se jí to
změklo S dvěma dětmi a každý
s jiným to se holka náramně
těžko vdává"
"Co pak Kilomenka! Tý 'to pa
tří! Pro prjcha nevřdřiA kde
má Usadit a teď je usazená" pra
vila ttarřa veliee spokojeně ne
boť jí kdysi Kilomenka přebrala
milého "Já jí to přeju od srdee'
A o pak Frantík lodzimkfleo
se letos vrátil z vojny ještě se po
žádné neohlíží í"
"Ten dělá milá holka řeme
Jsi o jak přišel z vojny rovnou si
Tirodeekv pospíelial do hospo- sedl na verpúnpk! Taky asi poěí-
dářské budovy na dvoře do poko- tá aby nějakou stovku vyženil
jíku v něm? bydlil adjunkt nby se v chalupě zachoval!"
ii-Vtkioiiem i "Já bvch ho nechtěla ševce
'Kdvhv mně tu lvli nechali Pí
šu" hovořil k so1ě cestou "mohl
jspin si aspoň klidně vyjeti ale
s tímhle Mověkom nevím jak to
dopadne A to jak se mně tu je
den ohřeje již mně sem strká ií
druhého to by taky nemělo být:"
Hlučně vešel do mládeneckého
ly tu
"Kde je Doleček?" ptal se Kr
bu přísně "Vy mně ho pěkně
hlídáte!" Krb v obličeji všecek
rozpaky zarudlý odkládal dýmku
s dlouhým troubelom a mávl rin
lomoen? rukama jakoby chtěl
mračna hustého dýmu před che
fem rozehnat i
"Pan adjunkt prosím pane les
ní šel hledat psa do lesa" od po
vídal ustrašeně
"To se zas podařilo" pravM
Prodecký výsměšně " já se rád
podívám kdy ho přivede"
— Xeprohádal Doleček se vrá
til s nalezeným psem až druhého
dne v poledně lioj po lese reví
ru jící našel ho "pod Mcráčkeni"
na pasece kvartálem zmoženého
a dav se mu na řemen od lovecké
brašny laskavě uvázati dovedl ho
'do fořtovny
XTT
Někdy v únoru přišel do foř
tovny sedlák Voda ze Řtěpánov
ska jenž kdysi Iírodeckému sta
tek nabízel ke koupi Prodával
statek vždy když doléhali na něho
věřitelé Ale kupce nebylo Za
jediného kupce pokládán byl ši
roko daleko jen poběžovieký pan
fořt
Voda se přišonral nejisté jako
ustrašený honící pes Dlouho pre
šht poval v tajícím sněhu na dvoře
psy kteří nejprve se zuřivým ště
kotem na něho se vrhli ale pak o-
ěichavše ho se upokojili zdvořile
holí drbal ]o naježených hřbetech
b takto důvěrně sc nimi přátelil
Neopovážil se vejiti bez okolků
dovnitř Čekal trpělivě až někdo
vyjde a zeptá kp po chce A ni
kdo nepřicházel
' Teprve před polednem vyšla na
dvfir h velikým krajáěem služka
Parča
"Pěkně vás vítám strejčku" o
dovila ho "co pak nám přknýho
nesete?"
"Dejž to Páribu holka i nic
nenesu jen se jdu na něco poze
ptat" pravil neumele a vyholc-J
Jiyrrt oliticejem přeletí mu piaeny
(mný jako motýl prázdnou pa
fcpltou "rád bych něco jfiinnost
pájietn a tievím hiiíc di mu to
zrovna vhod že zrovna přichá
zím" V'ť t
I Barřa položila rozvíhú kraják
na z"" tajícího 'nněhu' abý íí
při hovoru nepřekážel a poněvadž
pM rokem (doužív&U yc Stépár
íinvfsku zvědavot h jí proudem
wdinalfl do l)l'afyT''lUzem w vzpo"
mnZIa í by ne mfla sedláka na
tolik věcí vyplatí h se do o
tázek okamžitě nedaly xmístnatí
usmoleného!" pravila rarěa s po-
hrdlivvm úšklebkem aby se ne
zdálo že se trápí pro svou chudo
bu "No a už musím běžet do
chlíva!" dodala náhle
"I neutíkej holka" pravil Vo
da dvehtivě Bylo inu nesmírně
milo že se s ním rozhovořila ne
boť když s ní hovořil zapomínal
na stísněnost
Parča shýbla se pro krajáě na
zemi a odcházela do chléva Voda
dále přetlapoval na dvoře t ta
jícím sněhu Konečné když nikdo
dlouho nevycházel se osmělil a
vešel do fořtovny Jak dvéře o
tcvřcl zvonek nad nimi zaklinkal
a to připomenulo mu zrovna jeho
selskou nicotu Zvonec na dve
řích bvl íenom vč fořtovně — ne
bo jak se říkalo ve kvartýru —
a na faře a do -těchto domu kdy
sprostný člověk selský za těch dob
vešel vždy mu bývalo nevolno
Jak zvonek zaklinkal pes v kn
ěhyni vyštěkl
Vodoví šlehlo horko vyholeným
obličejem krev se mu do hlavy
ii a Tina bi Kdvhv nebvlo nadí
ho odchod prozradil jistě by Rc
byl vrátil A už nemohl
Nejlíp bych udělal pomyslil si
V tom OKainziKU misi maje mmu
váti zadluženou živnost jak radil
sledil přistoupila k Vodoví
"Pěkně vás vítám co pak nám
nesete?" oslovila ho vlídně on
však v takových rozpacích tonul
že ji pozdravit! zapomněl Stál
před ní s obnaž-ctfou hlavou po
korně skloněnou a mžikavě Ne na
ni díval
"Piád bych něco s jemnostpá
nem" odpověděl po chvíli
'A to vy človíčku zas za pro
dejem přicházíte'' pravila rychle
"no já -bych proti tomu nebyla
Ale pojďte dál pán doma není
popovídáme si aspoňt spolu o pro
dějí -Ten pojďtp Vodo dópela se
neoslejehejte!" - -
Vwunula jej do lesní kanepláře
Chtěla si 8 ním popovjdafí' sama
aby ani Anna nevěděla í
''Ten si sednřte" pobízela jej
radostním rozechvěním že se jí
podařil nepozorovanS ním pro-
mluvíti a sarna -jej zdranaveno
na židlí strřila % ' ý
"Tak teda za prodejem příchi
játe') rozhovořila tof ?
ei neudělal pravil rkrotie "a
lvs pro ty ikvrpiony na mís na
v šer k v ve zatvrdil Když už jsi io
toho zachoval kdy u) to vieckojvšeťka jako otey přeal tuk to
ni nějak ucJťUvi nty Uvl Pokoj Ala-
v&zuou! minka "uié seiu posílá protože se
I tě
ji to také už prestuva lion i i
in a tu i nk a j tohu začíná míl ivz
um Tuhle mně povídala: synáčku
všichni maji namířeno na Antoní
na nrotoíe je to pytel dobroty
spodáři toC se ví hlavni věc je jako byl nebožtík tatínek ale já
innohodi nu tom už vázne Já se nedám dopustit aby byl Antonín
To hyn nám bratře smol píc-' brnčela jVh' myšlenky lo Slepá
má svůj zvláštní rozuni ale pro
í roupy v hlavě Sama vám to Snad jsem jim to měl ter v zimě
lie
projednám já to s ním jinak do
vedu než vv A teď proklouzně
te aby vás mladá nespatřila —
Jiný vás tady neviděl?"
"Jen Píirka" odpověděl hep
tem
"Kh co pak to nemehlo z to
ho si nic nedělejte ta zapomně
la že s vámi mluvila dřív ne
došla do chlíva Jen opatrně teF
odtud vyklouzněte aby vás nikdo
neviděl Do dvou neděl vam vzká
žu buď že to mladý koupí nebo
ze to nekoupí" v
"Kdybv líbili ' pravil jak
mohl nejpříjemněji "mo€ nerad
bych aby to přisfo na buben —
Kdvž už jsem v tom neštěstí ať
toho aspoň jemnost pán užije"
Rozehnal se ji ruce a uctivě ji
políbil (
Spěšně se vvšoural k domovním
-
dveřím Sama nad ním zvonec za
držela aby si nikdo jeho odcho
du nevšiml
Oběma se tímto hovorem uvol
nilo i staré paní i starému dluž
níkovi Oba v sobě oživili naději
Kdvhv lesní Prodecký koupu Vo
du v statek byl zachráněn Voija
a byla uspokojena i stará pani
Voda se domýšlel v nejsmělejšíeh
snech že by ve statku mohl zúsU-
ti jako šafář a stará paní míni
la že tak bv převzetí Kábské živ
nosti bylo zeti znemožněno
O ostatcích přijel z Rábu Edu
ard tentokráte s Bugareui a ve
lice si liboval že koník vykonal
datně dalekou cestu Prodecky
odvedl jej do řeleduíku dobře vě-
Ja že v čeledníku bývalo Eduar
dovi nejvolněji a že by v pokoji
pro stísněnost svobodně nemohl
IIUHWI1IU - I ' ~ - ---------
dveřmi zvonce který by zase je- hovořiti Hned mu čaje navařili
J_ vi v li
aby se po cestě rozehřál Antonín
doutníky mu podstrčil
A co jsi se tak najednou vy
bral na cestu?" ptaliKe vedle-ně-
strašlivou hořkostí kdybych vše-w na lavici pod oknem usedá-
mm 1 V I
Jo
Vl A 11 Pfbnl ležet iak to lezi a
toho utekl A bylo to
všecko ienom proto poněvadž se „a ni Žanka leze a chce vědět jak
tl i ví
Voda nemohl odnouiau parceio- JSi Ke teda rozmyslit' vypravei
T 1 J
"Maminka mní poslala pořád
"toť se ví Žanka sama se neopo-
t au fcuv v-- - j w i - " ~- - t — — - a
át TV Kořínek ěíniž bv bvl váží sibv si k tobě zaiela a nro
Stará paní vykoukla avermi u
kuchyně a jezevčík s novým hh
kotem kolem nohou ji proběhl
Antonín rozhlédl se po čelední
ku Nikdo kromě nich tam v tu
chvíli nebyl Anna k matkou vy-
rs i1 in ri - - wf í- - — — - mi
"fJehst her" odvolávala štěká- tratily se do pokoje' když Pře
jícího psa a když konečně' upo decký k bratrovi fte posadil aby
a
nenřekázelv kdvbv o rodinných
věcech chtěli promluviti
"Tak už opravdu pokoje neda-
'ale se mnou ať nežertují aby
mě trpělivost nepřešla Já myslím
že když jsem řekl že to uspořá-
jit A zvláštní je že jenom holky
UBtaviěnř e po dědictví shiuiěju
To máš pravdu bratře' od
šiky -chodi do Rábu a popichují
jen když je % řeho!"
nrodeiem arit h k
pospíchá al kdybyitt udělal roz
umnou cenu sama bych prou io
mu nebyla To víte jA u mladího
nA!vt mv to hned ncmiftíté'híiiř it% vScídro c A tak'ona ta-lzemkv k kolika kusy dobytka by
i rl _ 1 I wtt t ti 11
tam
A to ti bratře maminka teď po
řád opakuje a proto mě sem posí
lá Maminka jeií myslí abys ui
měl tu starost s krku maminka
není proti tobě proto se na ni
nezatvrzuj"
Tak tiroč mně teda pokoje ne
dávají Vx odpovídal "proč se po
řád o mně starají a mě pobizeji
urovnávat když jsem v lese měi
paseky a kdy jsem nevěděl kde
mně hlava stoji Ještě nejsem s pa
sekami hotov a jak paseky vykli
dím dám se hned zase do kultur
Však víš od nebožtíka tatínka že
jsem vždy vyprávěl že si náš les-
mistr na Skolky pntrpi„ vzdyC si
tady še školkami hrajeme jakoby
to zámecké zahrady byly Až budu
moci odskočiti aspoň na -dva dny
tak to všecka zařídím ale honit
se do ničeho nadám"
Mluvil již uklidněné nával zlo
sti se ztišoval Eduard to hned postřehl
No mv takv bratře nezahálí
me tenhle tvden jsme dělali na
špejchare obilí jsme přehazovali
a dlouho-li bude trvat a půjdeme
zase do polí"
"Jen abv se ti to zas tak -vy
vedlo jako loni" pravil Antonín
"takhle podle zimy by to nebylo
Špatm' rtíka ten čas ani nepozo
ruješ Ale ty jsi se do toho všeho
moc dobře zapracoval teď ti to
řeknu do očí že kdyby tebe neby
lo že bych si nevěděl rady"
Eduard se poněkud zardel
spokojeně se usmál
"Ten když jsi se mnou spoko-
jen" pravil to vis ja jenom na
poli a u lidu mohu dohlédnout
kdyby Kátly doma nebylo nebyla
by má práce nic platná Ale Ká
tla je poklad Od maminky nic do
brého neužije a přece slouží ma
mince že Iry jí dcera lip neposlou
žila Co Karla odešla mí Kátla
celou domácnost v rukou' mamin
ka si ničeho kloudného nevšimne
Kdenak aby maminka čeládce vy-
vařovala a o dobytek se starala!
Maminka sotva někdy slepici ne
bo husu na vejce nasadí no drů
beže si maminka všimne na drů
beži si dávala odjakživa záležet'
ale o nic jiného se nestará"
"Pořád ti hochu povídám ze
maminka už je starý člověk a sta
rý člověk má své Yozumy Takhle
to nesmíš posuzovat Když je Ka-
tla hodná sám koukej aby ji ma
minka zbytečně neubližovala a
by vám ta holka nakonec neute
kla Domluv maminee abys neu
razil zase maminku-Však ty to do
edeš tebe nemusím poučovat A
co dělá Alexandr?"
I ten vyjevený! Ani se neuká
že! Žanka ho nejspíš nikam ne
pustí sníid se hojí aby něco od
maminkv neodnesl! To ti je bra
tře přeci jpnom tělo bez ducha
I- i-- — '
sám tomu hochovi nerozumím A-
le notutela je! řtveráctvu hned po
rozumí já vím jak to bylo o du'
šířkách když jste byil u nás a
I 7 " m i
Jan si začal švakříčka- Sladkého
dobírat"
Eduard celou příhodu Antoni
noví vyprávěl a když í Anna s
novídal Eduard "Karla je zrovna matkou do kuchyně e vrátily
taková jako Žanka Taky už kó- všecky je tou příhodou rozesmál
A teď se hochu nezlob já
maminku jedna na druhou Teď musím do lesa" pravil Antonín
co je Karla zaso pryč z domova nakonec "to víš to je jako u w-
stoupla Ktrašně u maminky nace- dláka Večer w ještě pohovoříme
ně Aspoň má zas maminka ko- a nijakou sklenici- spolu vypi-
mu co rozdávat Cp jim oběma jem"
-Nejméně potěšila k Eduan)o
"f rrtn bvidi se nezlobil nro- vmi návštěvou stará paní Pyja
J'"w ' f 1 1 ' "
flnlíoíl mí budou Ltita vVnSená ft dobře věděla Z:
pretenci po koiících odnáfieti o- Eduard zaplete ntonína zase do
ni nemuknu ale n teroiiKicoyKa-nedlen zacarovaneno arunu y
m! v mlv třcKiflť Žánee selntal e noťaíí irmoho-li dluhfi
nedivím ta se už náuěíla počítali jest no- Vodově živnosti ve Štěpá-
podle svakra ale Kana (ionte vi novsku jane jsou u zjvmmu jo-
XA„iAÍ1 A a ÚÁvhZfh 44 kilniala a tfiňÚkh kdvž Si V ROhotU
teď zrovna hlavu postavil a hodil do kvartýru pro peníze za svážení
jím to vSecko -na krk! Tq by pakjdříví l pasek přieliázeli Všichni
novska
"Skoda že m tak zapletli" iř
kala 1 lovdálečí také nby Au
na nevědělu "kdyby ť konpdi
ve Stipáuovshu mohli t toho mí
tj tuky oni sami radost n inuhb
toho uřiti V Rábu toho nikdy ne
užijí do štépátiovška mohli by
odskočili kalý den dos času by
jim na to zbývalo a to je pak jiné
hospodaření když si může bospo
dář na víeeko dohlídnout A tnk)
by to tady bylo ume pěkně po ru
ce i s naííiu hospodářstvím Krav
by mohli mít o kolik kusu víe
tady beztoho tiž mají chlív plný
a trávy je ještě hundrt Takhle
se to všecko jenom zbytečně po
šeredí nic to neplatí ale doby
tek je pořád v ceně Tam 'i kdy
by si dva chlívy přistavěli nikdo
by ceknouti nesměl arci ve foř
tovně nesmějí A na polúdi by se
také dobře hospodařilo Když jim
tady v lese pracovní lid pro je
jich hospodářství zadarmo všteko
udělá udělal by jim i v ístěpá-
novskii To už by jim hajný sam
všecko obstaral lnu ptiiúze by
se jim hrnuly a až by měli dost
peněz pak by mohli pomýšlet n-
by si to Kábské břemeno na krk
uvázali beztoho ten kdo to pře
vezme bude zasp rád když se to-
ho šikovně zbaví Nebožtík to měl
jinak vvštudvrováno ten věděl
co je mít i živnost pár kroků od
fořtovny a kdyby ho byli do pen
se nestrčili byl by se ze všeho vy
křesal Ale Ráb byl jenom pro n"
božtíka pro ně to nic není a pro
to do toho neměli lézt!"
Tak se několikráte se zetěm roz
hovořila a on jí v duchu přisvěd
čoval O výhodách o nichž mlu
vila sám rozvažoval když popr
vé s Vodou o koupi živnosti vy
jednával Také věděl že tchyně
jež byla dusí jeho domácnosti ne
mluvila na piano když se o znač
ném výtěžku zmiňovala Za doby
tek vždy mnoho peněz stržili a
trávy v lese bylo dostatek A li
dé ze Štěpánovska v lese pracují
ochotně a zadarmo by mu živnost
obdělávali Neopovážil se aby jí
něco namítal Jen o matce a o E-
lunrdovi říkal o ty že se musí
postarat i a žií kdyby nebylo Rá
bu žc by nevěděl kam a co s ni
mi
"Jakoby nemohli do Štěpánov
ska jakoby se jun v Štěpánovsku
í tratili" vyvracela mu tuto my
šlenku a on jí i v tom musil píi-švědčovati
"Tam bv jim bylo oběma lip
než v Rábu" vykládala horlivé
"Edáček by dělal šafáře co by
hrdlo ráčilo a pani fortka (pani
fořtvartka nikdy Antonínově mat
ce jinak neřekla než pani fortka)
by dělala paní To by se jinak' lí-
bylo než v Rábu až by ji sedláci
zadarmo z lesa fůry sena navozili
až by měla kůlny stodoly a vše
cko pod střechu napěchováno —
Pak by mohla miti slepic ca by
srdce ráčilo pak by se na něja
ký pytel zadiny nemusilo tak moc
koukat jako v Rábu ! Tam by mo
hli i oni mít u krocanů perliček
a návň co by chtěli pak by ani
slňýka ode mne neslyšeli že nús
ta havěť zbyteeiiM vyjídá"
Antonín neodpověděl ani tak a-
ni onak V duchu staré paní ve
v5em přisvědeoval Kdyby byl L-
duard náhodou nepřijel a starých
závazků mu příchodem nepřípo-
menul snad by se bylo staré pa
ní znenáhla podařilo aby se vzdal
myšlenky na rabskou živnost a
snad -by byl Vodovu živnost y
Štěpánovsku koupil
Kdvž večer s Eduardem hovo
řili mizela staré paní veškerá na
děje že se jí podaří aby zetě od
vrátila od myšlenky kterou po
kládala pro něho a pro jeho rodi
nu za neblahou
"Má učarováno" pomyslila í
"a už míl není rady ani pomoci
A je t takový člověk Že docela
dobře ví že sebe a rodinu okrá
dá svou dobrotou že kdyby to té
staré rozložil Že by jí to bylo jed
no sedili v Řtřnánovsku nebo v
Rábu protože jí jde jen o to„ a-
by mohla vládnout a poroučet a
le říci si nedá Člověku je ho líto
pro jeho strašnou dobrotu Že by
se pro slepou důvěřivost i oběsí ti
dal No snad mu to zas imak Pan
búh naTiHilíTKdýF je: m?$ (l&
Irák jako dítě! :
Poseděli s Eduardem v felední
ku dlouho do noci' ale stará pa
id jim do jich hovom le
dirivi a i vábném saiku niti i"v
křtu itepi iplella
"Je to jeho Ovlld" M-OI '"d l
V 'osskllé!li "jiný I" I "
halstí honí a jemu sc snii n ď -A
on o něm ví jcu i-ťkou by iio!d
po něm KÍhnotifi ale nešálít e A
já oři ny vru' všecko se to r"'tp
li ro jsrni jkpsehranila !"
Um
Pani fořtvartka iievzkaovali
Vodoví do Štěpánovska že zef
tva koupi jeho živnost Pstaviérí
ještě spoléhala že se zef na ko
nec pícce jinak rozmysli Vodu
napialř očekával zprávy z I'obét
žovieké fořtovny Tím napiatéji
čim nedůtklivěji všecko 'se mu
hroutilo Zdyla v něm jediná na
děje že ho zachrání poběžovieký-fořt
u v stísněných poměrech
byla mu tato naděje posilňují -i
radostí
leč jarními pracemi v lese od
vrácen byl veškeren zájem Urode
ckého od těchto věcí Lesinistr za
se často k němu přijížděl A za'-?
s jarními -starostmi které pová
žlivě ohrožovaly jeho rodinný klid
Přijížděl posupně na starém bělou
si zamračeně vcházel do lesní v
řadovny pozorně se rozhlédl zda
li někdo na chodbě nestojí aby u
dveří neposlouchal a teprve když
byl jist že odnikud nehrozí vy
zrazení sáhal do kapsy u kabá
tu '
"Still schvvei(ícn'ani muk" po
bízel svého fořta tajemně "tady
to mají a přečtou si to"
Vytahoval z kapsy dopis v o
bálce adressovaný neumělými pí
směnami "jednospánoj fořtmi
stroj" a očima vpíjel se tázavé
do fořtova obličeje aby mu neu
niklo ani smítko dojmu jejž řád
ky s kopečka splývající u něho
vyvolají Netrpělivě očekával až
Urodeelrý přečte dopis do konce
"Tak co tomu říkají 2nton"
rozkřikovnl se pak ale hned se
odmlčel když se rozpomněl že by
někdo mohl poslouchat! za dveř
mi a pokrajoval s utišenou po
strašeností "je to impertinence!'
Myli by se oni Anton něčeho ta
kového nadáli vždyť mn? sám k
tomu pořád měli aby holka jela
k tetě do Vídně"
"Ráčili jí něco poslat?" ptaj se
Prodecký
Pětku jsem jí poslal! Co dě
lat I Aby tak se žába okatá opo-
vážila a dopsala si Klotild" žalo
val lesmistr žalostně "to by byla
moc pěkná historie To jí radši
pošlu pětku! A to vědí však si to
dovedou představit i že na tom
co se stalo mám asi tolik účasten
ství jako vrabec když na větvi-
ci sedne a teď musím mlčet"
"Ale více než pětku neráčejí po
sílat" radil Prodecký- "A se sta
rým Fidrmueem neráěili promlu
vit?" '
Jo s tím to by neřekli co to
je za člověka? hořce si stěžoval
"všecko bylo s ním vyjednáno na
krejcar a teď když zavadím že
ly holka jako měla více šetřit a
peníze nevyhazovat takořka ok
nem mlčí jako pařez On že o nu
čem neví a holka že mu' nesmí mí
oči když je taková on že ji vy'-
dědil Pedenken sic on ji vydě
dil! Beztoho po něm nic víc než
nirniis a staré kalhoty nezůsta
ne! Prosím jich Antou co tomu
všemu říkají?"
Lesmistr otřásl se jako umokly
dlouholetý- ohař
Kdyby ráčili dovolit" odpo
vídal Prodecký tiše a stále s po
kornou zdvořilostí ač chéfova dů
věra dávala mu právo aby choval
se rovněž důvěrně "já byeh tře
ba sám s tím Člověkem promlu
vil!" !'
"S Fidrmueem!" ' rozkřikl e
lesmistr "to by to Anton moc
pěkně vyprali! Vždyf ten člověk
nesmí míti ani zdání žo někdo o
celě věci také íeště ví kromě mne
jeho a té žáby! To je tajemství
to je přece víecko strašlivá tajem
ství Jenom tohle1 ne l"
Prodecký pokrčil ramenoma
— To hf strašlivá tajemství po
myslil si v duchu když už si lo
ženské o kulturech povídají ja
ká porooc já z toho nebudu vy ví-
džtit ' 1 '-i
Neiinak bylo s ostátníini navitá
i -
fvami- JesoMM"výtti-ic 4uaa uo
cbázelo pokaždé když lesmistr ob
držel psaní t Vídni
(Pokraíotání)
