ROMÁNEK OD KARLA ČERVINKY
"Ta máte pravdu" ozval se
Jan rozhodně 'núi lesmistr nepo
suzuje člověka podle toho jak se
mu hluboko kloní TI když de s
turu v lese potkám a fajfku jak
se sluší z úst vytáhnu řekna
Lned: Fořtvarte jen kurie já ta
ky kouřím 1 a sedne st vodic mně
ra příkop jakoby se nechumelilo
rroveuu mu psinu nějakou třeba
něco velikého ale on ne aby se
do člověka pustil řekne jenom
suše : Fořtvarte vy jste kujóni Já
co chci řeknu mu rovnou do očí"
Jan se rozesmál n zuby mu za
svítily v horkých rtech Amálie
jei si vedle Anny usedla hněvi
vě na něho pohledla Ale ničeho
neřekla Lesmistr jejž Jun s Ku
liešem tolik vychvalovali byl A
malii nepřítel největší Byla pře
svědčena že Jana jen v lehkomy
slnostech podporuje
Sladký vytratil se s Alexan
drem do kuchyně k Eduardovi í
Jan zi chvíli za nimi z pokoje vy
klouzl "Je to hloupé' durdil se Slad
ký "že tu je ten cizí člověk ten
učitel já jsem si myslel že když
jsme se dnes tady tak pěkně se
sli že si to dáme už konečné jed
nou všecko do pořádku aby byl
mezi námi pokoj a zatím sem vle
ze ten člověk a všecko nám po
kazí Přece před ním nebudu o
hřívat své rodinné věci beztoho
kdo ví jak si to ještě s Karlou
rozmyslí až se doví že toho s ni
mnoho nepopadne Na peníze kou
ká taky jako čert"
"Víte co švakříčku" odpově
děl Jan vesele "každý není na
peníze jako vy to jen u vás ne
mají peníze žádné ceny Tuhlo
jsem mluvil s tím Kritzmannem
co píše u vás u soudu a zrovna
se rozplýval o vás chválou Xe
jste prý takový dobrák že byste
poslední kalhoty svlékl a rozdal
)Žé prý většího dobráka na svět"'
nepoznal než jako jste vy a to
je moc řeěeno od člověka jen
zná všecky lidi na okresu jako
své boty!"
Sladký podivní se rozpačitě nn
Jana a Eduard s Alexandrem po
ťouchlé se' Tiámívali :Táňova 'tvář
tyla vsak vážná
ÍTmlč ty" pravil Sladký vlíd
ně neboť mínil že Jan myslil to
vážně "dobrák jsem já od kosti
to já dávno vím to mně ani Kritz
mann nemusí povídat Ty ho ne
sraáš ale já ho znám Ten by na
šlovčka peřád lezl a pořád z ně
ho tahal peníze"
"Víte co švakříčku ten pořá
dek budě po nebožtíkovi tatínko
vi náramně krátký Vy ujmt ~
tatínkovi živnoSt zaplatíte Anto
nínovi jeho pohledávku nám všem
vyplatíte každému pět tisícovek
podílem a mamince to dáte do smr
ti užívat Až maminka umře tak
to bude všecko vaše"
Sladký zkoprněl zděšením Stá
le ještě nepozoroval že Jan žer
tuje "Co pak tě to hochu napadá"
odpovídal horlivě "já nevím jak
to přijde že vy pořád všichni my
slíte jakobych já měl bůh ví co pe
něz Já máta dům už skoro na bub
nu a vy pořád všichni vykládá
te že mám peníze"
- Janovo[ žertování překonávalo
nž i Eduarda a Alexandra Potu
tělně se oba usmívali Sladkému
pot vlasy a čelo pomáěel
"Co pak hochu proti takovým
povídalúm já bych konečně ne
byl" pravil Sladký rozechvěně
"a když myslíte že hy to mamin
ka: měla do smrti užívat taky
bych proti tomu nebyl No a
dluh se musí Antonínovi zaplatit
to dá rozeni a'e já to přece uj
mout nemohu Já mám dost svých
starostí kdepak abych si ještě" ta
kovouhle atarost vázal na krk!"
"Mh tak to teda ujme Anto
nín "pravil Jan lhostejně "a u
dělá dobře f Já pro svou osobu po
otci ntlíčSm krejcaru podílu!"
"Ji tak ne!" prohlásil Edu
ard rozhodně a nepozorovaně štípl
'y&zzzty&jŠient veJíe nřn0 8ed2í'
-tů!jÍ teda taky nebudu nic
citV' pravil Alexandr jenž e
til Éarťpil ! si J "
t """- Švanda
lile
o-
cl
le
vil Jan schválné se mrače uby
mu nevázauý smích r tváří neu
tekl' "tak mohu říct že Karla ta
ké nic nežádá Kuneš nechce od
tií nni Krejcaru! Je rád že s ním
do té Siberie přijde vůbec nějaká
ženská A že by Antonín nevzal
ani krejcaru od toho kdo to ujme
(o márn tak iisté iuko že se Ja
nek imenniti vždvť Antonín no
li - - - - - -
vídal že by ani celý dluh nechtěl
c nebožtíkovi tatínkovi nůičil"
Sladký vypoulil v úžasu na Ja
na oči
"Lehkomyslnící jsou všichni"
blesklo mu v zamyšlení hlavou
'žádný Brodecký nikdy nic neu
šetřil všecko jen rozházeli ale a
by takhle zahazovali peníze přece
mné nejde na rozum"
Dlouho neodnovídal Alexander
jenž nadarmo dusil smích rycí
odešel z eeledniku a z chodby
zval se za ním jak dvéře znvř
kuckavý smích
"No' kdvž to žádnv uchu
diíti li imout ujmu to sám" pra
vil Eduard a s potutelným úsmě
vem zadíval se na upoceného šva
k říčka
"I to se teda ještě umluvíme"
pravil Jan rychle "Antonín proti
tomu taky nebude abys ty to u
jal jde jen o to abys pořádně se
oženil a dostal do toho ženskou
kloudnou která by ti za tím bě
hala když sám nemůžeš Ale
dnes o tom ani nezačínejme když
je tady ten ženich zbytečně by
chom Toníčka pohněvali že si a
ni před cizím nedáme pokoje!"
Sladký zatvrzele mlčel ale v
nitru jeho se mu všecko bouřilo
"To t?k mrzákovi by to dali"
honilo se mu divoce myšlenkami
"a to se ieště ten lehkovážník o-
pováží říct by se do toho ten chu
dák oženily Všichni jsou stejní!
Žádný nemá ani za špetku roz
umu! Hazard boty jsou vwenni!
Vždyť by mne musil Pánbůh po
trestat kdybych ke všemu ml
čel Já to iiimu a bašta Promlu
vím s Poběžovickým rozumně s
ním promluvím že nechci nikoho
okrást a že hr u mne ani o kvei-
c-íir nepřišel"
wv se lany íiiiiii'juiu- v n
dictví" pravil Jan když Sladký
dlouho neodpovídal "a kdyby nás
Antonín slyšel na oči bychom už
mu nesměli Jenom švakříčku a-
spoň dnes o tom s Antonínem ne
začínejte Je zrovna den dusieeK
a znáte Toníčka jak by se ho dnes
doteklo kdybyste o dědictví zača
li!"
"Hochu já z toho mám lepši
rozum nežli ty" pravil Sladký roz
vážně "ale mezi sebou si raůžem
o tom pohovořit! My cójsme tu
snolu všichni dobře smýšlíme —
Jednon to musíme dát všecko do
pořádku"
"Tof se rozumí do poraanu se
to musí dát" odpovídal Jan chvat
ně "Eduard to teda převezme o
tom už jsme teda dojednáni a
vy švakříčku taky mu ty peníze
co by na Žanku přišly odpustí
te když mu všichni své podíly od
pustíme!" Sladký zprudka vyskočil Ale
zase se včas rozpomněl
"Lehkovážníci ! Lehkovážníci !"
chtěl vykřiknouti Zbytečně by je
poplašil Vyběhl z ěeledniku a dve
ře za sebou zprudka přirazil
"Hehehe" rozchechtal 'se Jan
"už letí! Já se těším co bude de
lati u oběda!"
Když obědvali seděl Sladký za
mlkle jako knře na dešti Násilně
mlUl A Jan ustavičně význam
nými pohledy na něm utkvíval
Stará paní usedla mezi ně je
nom na chvilky Měla hlavu za
plavenu starostí aby se oneu
skvěle vydařil peěeně aby se ne
připálily Na hovor neměla ča
PCBCRQK Vrt ji BftiAJjfffl
s
bvsi všecko měla brát do hlavv
jako tuhle má žena zbláznit by
se musila Já netaohu zapomenout
na chvíli když jme se po tatínko
vě smrti sjeli Celou noe jsem sko
ro oka nezamhouřil a časně ráno
vykouknu na dvůr a maminka
právě lezla t kurníka se sebraný
mi -vejci"
"Mlč lochu ty máš také šfast
nou povahu" praní Antonín" ty
si taky moc k srdci nepřipon-
til IN
"A to já jsem jinačí" vpadl
jim Sladký rychlí do hovoru "já
mám pořád plnou hlavu starostí
div se mně hlava nerozskočí"
Teprve k večeru podařilo se sta
ré paní promluvit i s Antonínem
beze svědků Vyzvala jej aby se
šel podívat po hospodářství i
když všecko ve statku prohlédli
vyšli do pole
"Ani bychom si nepohovořili
nrnviln "íak to synáčku zamv
zií k (tíhoty alt na sebe % na svou
todinn nepamatuje Co pak ty
kadeif Tys peuíze co máme na
krájí? Ani krejcaru ti nepřidali
jrn bčliuli uby) pomáhal A ty
jim budeš do smrti pomáhat! A
nikoho neposlechneš! No dělej si
co clicš a co sám zn dobré umiúh
já ti v n:čem brániti nebudu—
Jenom naší mamince se o ničem
nezmiňuj' já bych s ní neobstála
to víš taky počítá a ví jak jsrne
t vydřeli A2 ti umru tak po
znáš odkud ti peníze do kapsy le
těly A ty jim je háziš do ote
vřených úst tiaíe tčce vydřené
peníze!"
Pozpálila se zlostí
"Na soud se s nimi nepoženu"
odpověděl suše
lacinější Ale já hí ustavičně my
'lil } vSiclmi u?oojí jak to je
4 o ni netirnávají Matuiula ra nic
tieaftíe Maminka je uí jalo dí
tě Maminka se nedomysli jak ly
to vypadalo kdybych já nebyl —
Maminka vidí jenom od rána do
večeru na včerejšek dávno zapo
mněla h na zítřek vůbec nemyslí!
Ne maminka za nic nemůže ma
minka je jako dítě Ale v Karle
jsem se zklamal o Karle jsem měl
lcnši mínění než zasluhuje"
"Kdož ví zdali jí nekřivdíš!—
Ty se maminky nezeptáš kdo ji
pjpícbl u maminka sama neřek
ne Já lyvh nejspíš hádala na šva
kra Sladkého a na Žanku Poví
dala mně Karla e je Zanka po
řád u maminky že pořád ještě do
mů odnáší n že na ni maminka
su
"Mnmínkft íe nořád stejná"
pravil Antonín s úsměvem když
jim do kuchyně odběhla podívat
se zdali jí Kátla neprovedla ně
co h nákypem V prvé chvíli
když jsme se Karlo o tvém úmy
slu dověděli litoval jsem mamin
ky a starost jsem měl jak to
ní hude až hude bez tehe ale
teď vidím že si maminka nic k
srdci nepfípouští! Sfastná pova
ha!
"ITi doMe" první J "Mf-
"Tri í il- íiíti" nlivu An criii1i
w c imí !! Knuil 1o nudí alrcdá ilopustili Smála se že teď
do všeho hlavu si postav a řekni bude Zance lip když jí doma ne
aby ti dali cos do toho půjčil víc bude překážeti ona že prcci tna
cnkLí mince někdy domluvila"
Slíš všecko zařídit a teď se musí c-Lalupě stůneš kup sám kde s- Antonín se usmál Připadlo mu
s tím něco přeci štát! Ten učitel ti zlíbí a kde lo jen trochu bude na mysl že jest všecko jenom žar-
[o za Karlou etiodi taný kou- vypadati ule mezí ně už nelez uvosi leurn urunnmi v
ká aby věděl na čem je Takhle Ty pořád zapomínáš že už nejsi přeje
ll- ir 1 i : í: _ ! „ 4 ! "Inu fi'ilL-!i 11 ddliře Atiinko"
peníze nle zatím to liška pod-1 dótí žc na ně už nrinusíš pranic pravil "není dobře mezi ně fho-
bitar šnorovat! ' " - — -
"Zmiúovai se snad o něčem í" Anna se rozešlkala křečovitým aspoň pokoj neví o ničem a po
ptal se Antonín Matčina řeč ho pláčem kláda je za lepší než jsou Když
velice zamrzela "Tv za nic nemůžeš" ze šiká- všecko kolem dokola uvazim jan
T ví af Km svnáčkn _ no ní se ií mořívalo "ale oni by mě a Kduard jsou mně nejmilcjsi—
řekne ale Karla dělá poznámky li se už pamatovat že máš děti Kdyby nebylo Edy nevím jak by
že snad se dovtípíš a nějak to dáš a ženu Poslední kabát by s teV to s maminčiným hospoda cnim
do pořádku aby už kvselost mezi svlékli a ty jim ještě košili při- dopadalo! Stará se o všecko n
dáváš Svědomí nemají ani Kou- poraueK mu ve hiuiivu
ska citu nemají " hospodař!
Miíi-v nrslniKliíil n v duchu ií Teprve když vyjeli na chvoj-
přísvědčoval Nesvěilomitě s ním novský kopec a do Pobežovickýel
zacházejí kdybv jen tužku do ru- lesů vjížděli spadly mu tyto sta
vámi přestala!"
"A co je mezi n5mi kyselost?"
pravil pohněvavě "Já bych rád
věděl jak si to oni vlastně před
stavují jak by se to mělo uspořá
dat!" "Svnáčku upiš jim každému na
tom tři tisícovky aby se neřeklo
že po tatínkovi nic nezůstalo a
oni budou mlčet Jen když budou
vědět že mají aspoň něco a pak
to bude tve
"A myslíte maminko že pak
budou spokojeni?"
"Ale budou synáčku já je
aiám i Sladký ti dá pokoj"
"Ale pak to moc draho zapla
tím!"
"Nezaplatíš synáčku živnost ni
kdy člověk dost nezaplatí Kou
kej se vždyť nás to všecky živí!
Jak bychom byli živi kdyby ze
mě nebyjo! Ale rozumět ji clo
věk musí rozumět jí musí "
%
5T1
wjýlyž se domů do Poběžovic vra
celi kmitlo Brodeekému hlavou
že zase zanedbal příležitosti aby
konečné bylo vše uspořádáno—
Odvážel si domů starou nejistotu
Kdyby byl aspoň s matčiným ná
vrhem souhlasil klid si mohl za
patnáct tisíc zlatých koupiti —
Správné tušil že matka jest mluv-J
M ' IV 4 V t A t
čí ostatních deti ze ny ji samoinc
na mysl nepřipadlo aby syna po
bízela k vyrovnaní peněžních vě
cí Číslice kterou vyslovila byla
přiměřena tehdejší skutečné ceně
statku Nebožtík koupu statek za
dvanáct tisíc ale pó přestavbě
íprave zahrady a zlepšení polí sta
tek měl dojista patnáct tisíc zla
tých ceny
Anně se o hovoru s matkou vů
bec nezmínil "To bych dostal"
pomyslel si "kdybych jí vysvět
lil že to vlastně kupuji podruhé
a že za to dohromady mám zapla
tit dvacet sedm tisíc! Zbláznila
by se kdyby se o tom dověděla!"
ky vzali a trochu si to rozpočítá
li nemohli by se opováliti žadati
aby zaplatil živnost dvakráte
"Neplač Aninko" konejsnl ji
"zbytečně se rozčiluješ Každý
kouká jenom pro sebe také nej
sme lepší než oni Hlupáci jsou
všichni dohromady ! I kd}'byehoni
živnost ještě jednou zapfatili tři
kráte tolik vyděláme Hlupáci
nevědí jakou cenu má země Po
klady jsou v ní zakopány čím víc
korců tím větší bohatství!"
Rozjasnila se z uslzení
"Jaké bohatství Toníčku dě-
_ - _ w
tina jsi" řekla zpola usinuene
"všecko si to červeně namaluješ
Chalupa je to nic víc než chalu
pa Kdybys ty se snížil za plu
hem chodil a koně bičem sám po
háněl ale ty se tak neponížiš Za
Um chodit nuwí ělovtfc stiUtl se
toho !ncsnií sáni ruce mimi -přiložit
i' Kdepak my páni abch
krávy doiila a ty na podzim pra!
Ty jen vidíš plný stůl a nemy
slíš kolik potu stojí než pecny
chleba do vytopené pece dáš To
bě sc líbí jen konec práce"
Usmál se shovívavé
"Nerozumíš mně podle svého
si to představuješ Búdeme-li živi
a zdrávi všecko překonáme u-
statně jak to říká maminka ne
bylo by to nejhorší Maminka jen
myslí abych každému dal na živ
nriKt vnsati tři tisícovky ale já
myslím že bych peníze upisoval
jenom pro holky pro Žandu a
Karlu Jan na nic nečeká kam by
není ze dával když dětí nemá a
Lexovi je lhostejno dostane-li ně
co nebo nedostane-li nic"
Jen si mysli! Peníze bráti do
vedou všichni ! Ale když je to ta
kové radši to co nejdříve srov
nej abys měl pokoj! A naší ma
mince se ani slovem nczminiuj
zhrozila by se jak hospodaříme
zhrozila by se jas nr i „ - ft
Anna tehdy netušila že přece Vždyť je to strašné co s nami dě-
jen o urovnání těch nemilých vě- lají Dělit se s námi chtějí o na- 111 P" mulPC čafitoval-
cí 8 matkou hovořil še vymozolene peníze Jly si oa Tiše se usmíval — Kunes
"Bál jsi se a dobře to dona- úst utrhujeme a h nimi se musí- u dčj10 poslední léta hajnov
dlo nravila kdvž od Časů k Ra-Le o to děliti VždyC to jakživ dosluhoval A když tu ještě
dtcím přijížděli "už si netroufají nikdo neslyšel" v návalech šlechetnosti z dřev-
o tom hovor začínat! ve vsem ji v uucuu iiusvuiuu- Dlcti nromau jez na Konec zívout
t ™ I 1 1 noViloa íí in říci nCSincl I lK11 Untnadv TiAtíin iaw15va!
VZ Jim sam neroxumiui im- vi nic miimr - - i uuucii jiiuiuj j" " — - —-i
pověděl "jak si to myslí Jsem Život nikdy není spravedliv po- sesazen byl na hlídače hromad pa
ij„z rtamWfS l™oii 7ÁV]nA života iest ne-lr7Í 7n iloh ílníi ie&tX hronwh
Slovek musí vynnouu i ne jc nndai neDoc hikqo nepn-
vala Uhodla že ncco tají! ' - VIII to nepředělfime právu cl)4zej( aby kraUi nařezy a mladé
"Tak tedr Dřeci si někdo omo- "a když jsme se pum u zenicity jez Koiera nromau s iok-
čil " pravila' "mně neošidís! Ale du radši povoume iUcmi a srpy ao vzsosuycn pa-
neměl hy mě Mdit! Koho íidíŠ já nevím co ty tomu říkáí ale na trávu chodily fiklcbivě na
jenom sebe nikdo s tebou tak do- já myslím abych to tak udělal toj0t0 tipra bezzubého a neškod
bře nesmýílí jako tvá žena!" jak to maminka povídala" něho pokřikovaly
"Maminka si začala" odpoví- "Musí to udělati aby byl po- Dobrýtro kmotříčku jen aby
i-i _i„4„x #„u - -ra vítiA mi tft " odnovědžla rozhodně ja vům totadv někdo neukrad!"
umu Karla ji ai popíchla Abych už % nimi nechci nic niti Hodíš Tflk a Jmák všelijak Uychlc se
UŽ pry to nejait usporauai auj jmu w — --- dviiiv iM4v —j
věděli na řem jsou Dóěkati se mají svědomí Af j mjfdil š]enky se jim u starého KuneSe za
nž nemohou aby nám peníze z Vzal" ji něžně za ruku - stavily t
kapsy vytáhlí!" "Udělám to udělám ale už se Dýmku znova nacpanou si zapa
~'A4 jsi nevěděl do ěebo le- nerozíiluj už jým úplně rozhod- m a kotouče' dýmu' vítr od ňst
zš když jsf ft4 ú fcrfce půjčo -nut! Čím-více" 'Dych otá el tím zprudka mu utrhoval M
hutě ny naro "7w %J" 1 aza a-M7 UJJo xyuiovr iresw jiv-
mřl dávno udělati hned jak ta- provedl" pravil starostlivě "ílo
tínek umřel Bylo by to bývftlolvík ani paty vytáhnouti nemftž'?
valt Naíe maminka mně hned po
vídala' Anton je moc hodný ělo
TJi pro rodiíe by trMTd posled-
rošti s duše Zhluboka si oddechl
I koně okřáli když vstoupili do
lesa a ucítili prudkou vůni a s
novou svěžestí cválali po vyštěrko
vané silnici
Projížděli starým habrovým bu
kovfm a dubovým lesem
"Pasek přibývá" prohodil An
tonín "i les má život netrvá věč
ně Ale na tyhle stromy náš les
mistr nesáhne ty nás ještě všecky
přečkají"
Studený mrazivý vítr šlehal jim
do tváří Anna se ziraomrjve do
kožichu zabalila Minuli prvou há
jovnu v lesích
"Teď jsem si vzpomněl na Kn-
neše" pravil "ncbnde-li to něja
ké přátelstvo s naším starým Ku
nešein jenž býval v této hájovně
A11Í jsem se ho nezeptal Nebožtík
tatínek se na hajného Kuneše
moc navzpoiníiial Na Kuneše a nn
' ' pan tt mka " -f)it trlcfra" Z""""- r
"Možno dost žcto je nejake
přátelstvo" podotkla Anna' "Ku
nešovi vždy se pokládali za lepši
a měli veliké přátelstvo No kdy
by byl Karlin ženich po starém
Kunešovi Karla by s nim velkého
ráje na světě neužila Však víš
co naše maminka vypravuje co
všecko Kuneška od něho zakou
šela Chodívala si k ní stěžovat"
Což o to čtverák byl veliký
ale ien za sukněmi se 'plašil Pi
ják nebyl hospody nevytloukal
A iinak bvl poctivec pro sebe
nevzal z lesa ani polínko in jen
ženským byl veliký dobrodinec a
když se některé ujal na hromadu
polen nekoukal"
"Víš takový mužský se mně
hnusí" pravila s odporem "ten
už so mně hnusí když se na člo
věka podívá Já vím jak kouká-
val kdvž k nam pnsel do kvar-
týru a jakou si s ním naše Kačka
Věř mně Aninko í mně jest do
ma nejlehčeji A to jsem se nám
na cestu hnl a zbytečné r'
filoval "
"Ty j-ii éčuý odkládá" ndpn
vídala mazlivě "a všichni j-d
stejní Pořád jen byste odkláda
li n uvažovali Vy když někniu
vyjedete nemyslíte že jste z d
mu vyrazili ale trápí vás myšlén
ka že v'w doma vykradou a
ám všecko vyhoří — No jú jsem
zrovna taková!"
"Tnk mě fedi přrci ještě re
znáš!" pravil povzneseně "Jí
j-em docela jinačí než jak my
slíš Já jiem se rozhodl že otci
vu myšlénku abychom km vlast
ní země konečně měli prosadím 1
to prosadím"
"Toníčku měli jsrne poslech
nout! maminku dohře nám radd1
Povídala: dceruško když už tei
tvůj do scdlačiny se dere kii]t
si to sami a se starým se nepou
štějte do holportu Nezlob se To
níčku je lo tatínek ule mamiiik
ho znala skrz na skrz Povídala:
on iomií zlv člověk :! fanfárum
je Jako paseka do které víť
fouká On hranače potkat hned
si- ho zakulatí Počestný je ale
protože rozumí penězům jako dí
tě myslí že smí syna okrást Což
ten jen chalupu kupuje ale on by
i zámek třeba koupil Maminku
říká nezlob se Toníčkfi že vy
jste odjakživa žili na veliké m-
ze!"
Tma už bvla v lese úplná Hla
vou se k němu tiskla Teploučko jí
bylo v kožešinách o lísavě příjem-
no Zahýb sumce jmaic je prou
vetru stočil mimo ně ledový vítr
hvízdal
"Po činu těžká rada" odpově
děl mrzutě "kdybych byl tyhle
věci předvídal byl bych to ten
kráte tatínkovi všecko rozmluvil
a byl bych si koupil něco sám"
"A vidíš Toníčku tohle ti ma
minka taky tenkrát radila" pra
vila dychtivé "jen si vzpomeň
jak říkala žc když už něco chceš
kupovat abys koupil od Vody v
Pctrovicích Pábská maminka mo
hla ted seděti s Edou v Pctrovi
cích byli by ti tam spokojeně ho
spodařili do Petrovic máme pár
kroků a tys mohl kdy se ti za
chtělo na všecko sám správně do
hlédnout Aspoň by jejich pýchy
nebylo pak by se švákříček Slad
ký neopovážil chtít se s tebou dě
lit o tvé peníze"
"V Pctrovicích jsem to mčl
koupit" odjovilal "ale to mě
fentfút jeir5mitilo-ie si to-Vo-da
náramně cenil"
"I mlč taky na' peníze jsi kou
kal a dobře 's měl U sedláka do
stáváš sedm až osm procent a ze
statku nebereš ani krejcaru T)o
statku jen peníze ukládáš a jiný
je z toho živ"
"Což plátno Aninko" pravil
"teď už se to nedá předělat když
už jsem v tom tak daleko!"
'Tdalo by se jen kdybys chtěl
VždyC ještě nic není mezi vámi n
jednáno! Potřebuješ říc Že to ne
chceš a to ty taky Toníčku udé-
áš viď? A když už neco chceš ku
povat kuj) si to Vodovo jen aby
chom byli daleko od nich
"Maminka by se mně z Rábu
nehnula" pravil nejistě "a co
tam s tím! O všecky peníze bych
přišel "
"Radši peníze ožel jen kdy
bude pokoj Já sc ti toho tak
strašně bojím žc nemáš ani poně
tí Já bych tam za živý svet ne
šla to radši budu tady suché kůr
ky kousat ! Já vidím že to je na
še zkáza!"
"I vždyť tam nikdy nepůjde
me" pravil konejšivě "já budu
slonžiti až do smrti a kdybych u-
mřel budete něco míti co vám ni
kdo nevezme a oě vás nikdo neom-
ilí"
"Tak""rroě to teda kupuješ"
ptala se udiveně "když tam ne-
míníš jiti?"
"Víš Aninko už o tom ne-
mluvme zbvtečně se rozčiluješ a
já ještě sám nevím jak to udě
lám''
Přiblížili se domovu ítr se u-
tiiiL oteplilo se a rozesněžilo
Bylo tma když na dvore s ko-
Mrbn UrVi Anna odhodila ko
žichy a' rychle pospíchala do fof
tovny-Ve dveřích oujaiy e ma
tkou
"Nikdo tu nebyl lúc se tu ne
stalo! " ptal m Brodecký nedočká
vě ~
"Jsou bez starostí" odpovída
la stará paní "jen se' jim pes ně
kam zatoulal!"
(FokraěoTinL)